KDO JSEM.

Neděle v 8:19 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Jsem ta, která je tak moc šťastná, že pomalu ani neví, co se sebou má dělat, když má dobrou náladu a totálně na dně; a na umření, když má náladu špatnou. Jdu z extrému do extrému.

Jsem ta, která si zavazuje tkaničky jako malý děti. No a co.

Jsem ta, která má plnou skříň květovaného oblečení a kupuje si pořád další, i když řekla, že už si další kupovat nebude.

Jsem ta, která je hodná na lidi, kteří si to zaslouží.

Jsem ta, která má jen pár opravdových přátel, ale za to si jich cení nejvíc na světě.

Jsem ta, která se snaží mít všechno perfektní a pečlivé a když se jí to nedaří, tak ji to trochu štve.

Jsem ta, která totálně miluje jídlo a když má hlad, tak se s ní nedá vydržet.

Jsem ta, která si někdy připadá hrozně sobecká a jindy zase chce udělat všechno pro lidi, který má ráda.

Jsem ta, která se někdy bezdůvodně rozbrečí a jediné, co chce je obejmout, i když to často nepomůže.

Jsem ta, která miluje muziku, ale někdy chce slyšet prostě jen ticho.

 

MŮJ VLAKOVÝ "ZÁŽITEK"

18. září 2016 v 16:40 | Lenča |  DENÍČEK
V pátek večer jsem se vracela po týdnu doma zpátky do Brna. Už jsme byli v Brně a blížili se k nádraží, když vlak najednou zastavil. Za chvíli se z rozhlasu ozvalo, že nastala mimořádná událost a vlak bude mít zpoždění, a pak za chvíli začala procházet vlakem průvodčí s tím, že jsme někoho srazili a neví se, jak dlouho budeme muset čekat. Bylo nám řečeno, že se čeká než přijedou hasiči a pak nás pustí z vlaku. Pak zase, že je to moc nebezpečné, protože o kole jezdilo dost vlaku a taky samozřejmě nebylo možné jen tak skákat z vlaku, protože to bylo dost vysoko a někomu by se mohlo něco stát. Po asi tak hodině a třičtvrtě nám oznámili, že se máme přesunout do zadního vagonu, kde se jedněmi dveřmi přesuneme s pomocí hasičů do jiného vlaku. No, vlak byl dost narvaný, bylo tam asi 7 vagonu, takže si dokážete představit, že než se tolik lidí po jednom přesnulo a naňahňalo do menšího vlaku, nebylo to jen tak. Ale nakonec se to zvládlo a na brněnské nádraží jsem dorazila skoro o dvě a půl hodiny později. Navíc v tom vlaku kvůli klimatizaci byla dost zima, takže jsem se nachladila a teď dost kašlu a mám rýmu :/ No, zajímavý zážitek. Znovu už to prosím zažít nechci :D

Nemůžu si uvědomit, že už zítra jdu zase po pár měsících do školy. Moc se mi nechce, ale to hlavně proto, že jsem prostě líná a baví mě se válet. V úterý bude mít L narozeniny, tak jsem říkala, že mu udělám dort. No, snaha byla, ale popravdě řečeno se pokazilo asi všechno, co se pokazit dalo :D Dort samotný sice dopadl celkem dobře, i když je dost nízký. Nevím, jak se mi to podařilo, ale krém vůbec nedostal krémovou konzistenci a byl v podstatě nepoužitelný, no a poleva byla zase moc řidká a polovina se jí usadila uprostřed dortu a druhá polovina stekla dolů... Ale jak říkám, snaha byla. Jsem ale trochu zklamaná, pečení mi většinou jde. Když jsem dělala dort mamce, tak byl kouzelný. No nic, příště se třeba zadaří líp:)

To je asi všechno, co jsem chtěla dneska napsat, tak zatím se mějte a papaa

SPOUSTA POCITŮ A MYŠLENEK.

15. září 2016 v 21:57 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dívám se na Sesterstvo putovních kalhot 2 a znovu si uvědomuju, proč vždycky byla a pořád je mou nejoblíbenější postavou Tibby. Jsem totálně jako ona. Mám často strach. A bojím se toho až moc cítit. Chci být nezávislá. Ale chci být milovaná. A jsou chvíle, kdy mám pocit, že tyhle dvě věci nejde skloubit. A někdy prostě a jenom nemůžu přijít na to, co vlastně chci.

Poslední týden jsem strávila doma, s mamkou a s bráškou, byla jsem u babiček, šla ven s kamarádem, pozjišťovala, co je všechno nového, no a teď už se jen snažím smířit se skutečností, že už mi v pondělí zase začne škola. Když jsme ještě byli v Anglii, tak jsem se těšila, ale čím víc se to blíží, tím míň se mi chce. Hrozně se mi nechce nic dělat, prostě jen proto, že mám chuť se jen válet a být líná. A vím, že jakmile to začne, tak budu mít okamžitě práce až nad hlavu...

Jsou tu ale taky v blízké době věci, na které se dost těším. Za týden budeme s L. už dva roky spolu, což je celkem neskutečný a už se těším, až to oslavíme nějakou dobrou večeří:) Další víkend strávím s Niky u táty - letos jdeme místo loňských 50 kilometrů, které jsme zrovna moc nezvládly, "jenom" dvacet pět. Těším se hrozně. No a i když je do nich ještě dost času, taky se těším na Vánoce. Miluju Vánoce (:

Když jsem přemýšlela, o čem psát, zrovna mě opustila inspirace, ale když jsem se zeptala Nikči, co bych měla psát, měla pro mě asi milion rad, že už jsem toho pak měla zase až příliš :D Když mi už ne pomalu, ale prostě jen rychle, končí prázdniny, bylo by fajn napsat, co bych chtěla zažít ty příští. Bavili jsme se o Řecku, ale taky bych se ráda podívala do Itálie, protože jsem tam ještě nebyla. Ale času zatím dost. A taky chci jet na Šumavu. No a takové to moje věčné přání je Francie, kde jsem sice byla, ale už dávno, a vím, že teď bych tam tím krásným jazykem určitě mluvila víc. S Paříží nám to zatím pořád jen nepřálo, ale třeba to vyjde na jaře, bylo by to skvělý.


Taky jsme se po pracovně-prázdninovém létě v Anglii bavili, jestli bychom tam jeli někdy znovu. Možná na jiné místo, ale rozhodně nejdřív za dva roky. No a taky mě napadla Amerika. Vím o dost lidech, kteří tam byli na Work&Travel a zní to jako dost zajímavá zkušenost. A USA je jeden z mých cestovatelských snů, chci se podívat hlavně do New Yorku, ale nejen tam. A bylo by hrozně fajn strávit ty prázdniny prací třeba někde u moře, kde by to bylo spojené i s opravdovou pěknou dovolenou... Ale zatím to je ve hvězdách, třeba za dva roky, ale třeba se mi do toho pak ani nebude chtít jít, to teď nevím:)
 


MÁLAGA.

9. září 2016 v 9:04 | Lenča |  DENÍČEK
Tak už jsem po necelých třech měsících konečně zase zpátky doma. Dnes vám ale chci napsat o uplynulém týdnu, který jsme strávili ve Španělsku.

Málaga je opravdu nádherné město. Jako z pohádky. Jako z úplně jiného světa. Všude ty úzké uličky a hlavně ta zeleň, palmy a banánovníky a ibišky ve všech možných barvách. Místy mi to přišlo jako úplně na jiném kontinentu, tolik jiné než cokoliv, co jsem viděla jinde v Evropě. Strávili jsme tam sice jen pět dní, ale stálo to za to. A i když jsem se těšila domů, když jsme den před odjezdem trávili poslední chvíle u moře, ani se mi moc nechtělo pryč.

Španělskou pohodu mi trochu zkazilo, že jsem se hned první den příšerně spálila, asi proto, že jsme byli na sluníčku dost dlouho a taky proto, že jsem během celého léta viděla jen to občasné anglické slunce, které ale moc nehřálo. Takhle jsem se fakt v životě nespálila, měla jsem rudé snad celé tělo zepředu, kromě rukou a obličeje. Takže další dny jsme už na pláž chodili spíš až večer. Stejně jsem toho názoru, že večer a i když už je pak docela studené, je v noci moře nejkrásnější.

Kromě pláže jsme taky chodili různě po městě, viděli spoustu krásných míst, budov, rostlin. Poslední den jsme se byli podívat na hradě Gibralfaro a i když se mi v tom vedru vůbec do kopce šlapat nechtělo, ten výhled za to rozhodně stál. Bylo odtamtud vidět na celou Málagu a byla to prostě krása. Pokud byste plánovali výlet do Španělska, tak určitě doporučuju Málagu, je překrásná :)



KNIHY ZA LÉTO 2016.

8. září 2016 v 14:58 | Lenča |  BOOKS
Tohle léto jsem toho dost přečetla a dost z knížek, které jsem četla, bylo hodně dobrých.

Miss Peregrine's Home for Peculiar Children

Autorka: Ransom Riggs, česky: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Čekala jsem od ní mnohem mnohem víc. Musím říct, že se mi nějak moc nelíbila. Nebyla špatná, jen jsem prostě čekala úplně něco jiného. Bylo to jen další fantasy, kde dobro bojuje nad zlem.


MOJE LÉTO V ANGLII.

1. září 2016 v 10:50 | Lenča |  ANGLIE
Dneska večer odlétáme, tak bych se s vámi chtěla podělit o své zkušenosti a o tom, jaké vlastně celkově bylo moje léto v Anglii. A možná to bude trochu delší, tak se pohodlně usaďte... :)


GIRL ONLINE.

30. srpna 2016 v 17:48 | Lenča |  BOOKS
Ani jsem neměla v úmyslu tuhle knížku číst, ale zbývá mi ještě pár dní v Anglii, neměla jsem úplně moc co dělat a poslední dobou prostě čtu a čtu, no tak jsem si říkala, že si ji přečtu. Zoe zbožňuju, ráda se dívám na její videa a přijde mi alespoň z těch videí hrozně milá a ve spoustě věcech jsem jako ona. V tomhle článku nebudu probírat autorství Girl Online, protože o tom toho už bylo řečeno dost, budu psát jen o samotné knize.

Hlavním důvodem, proč jsem se nechystala Girl Online číst bylo, že jsem o ní neslyšela nic moc dobrého, většinou to byly spíš zklamané reakce. Na druhou stranu, já mám roztomilost a romantické příběhy ráda. Tohle bylo ale moc přeslazené i na mě a kdybych byla o pár let mladší, vím, že bych tu knížku milovala. V první zhruba polovině knihy se mi líbila, přišlo mi to pěkné a všechno, ale pak to začalo být až moc idealistické, až moc roztomilé a hlavně až moc naivní. Já jsem optimista, ale takhle jednoduše jak to bylo popsáno v knize, to v životě prostě nefunguje.

Abych vám taky knihu nějak představila - hlavní hrdinkou je Penny, dívka, která si založí blog, aby měla anonymní prostor, kde může psát o čemkoliv. Ve skutečném životě to nemá lehké - je docela nemehlo, často z ní vypadne něco naprosto trapného a taky trpí panickými záchvaty. Ale její blog a její čtenáři jí s tímhle vším pomáhájí. Taky je tu její soused a nejlepší kamarád Elliot, kterého jsem v celém příběhu naproto zbožňovala, takový ten kamarád, kterého chceme asi všechny.

Knihu si přečtěte, pokud máte fakt hodně rádi romantické příběhy nebo pokud vám je tak šestnáct nebo i méně. Co se týče další dílů, tak je asi číst nebudu.

Jestli jste Girl Online četli, budu ráda, když se podělíte o své názory :)


DÍVKA VE VLAKU.

29. srpna 2016 v 14:18 | Lenča |  BOOKS
Článek neobsahuje spoilery.

Už to je pár měsících, co jsem si ji chtěla přečíst a teď, ke konci léta, jsem se k tomu konečně dostala. Kdybych věděla, jak je to skvělá knížka, přečetla bych ji už dávno :) Není to nadsázka, když o ní lidi mluví jako o další Zmizelé. Celou knihu jsem přečetla za den, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Hlavní postava se jmenuje Rachel, i když knihu střídavě vypráví tři ženy: Megan, Rachel a z menší části také Anna. Rachel je žena, která přišla o všechno, tráví své dny pitím alkoholu a ze svých cest vlakem do Londýna každý den pozoruje pár, který jí přijde dokonalý. Ale samozřejmě nic není takové, jak se zdá. Megan je žena, která má za sebou těžké mládí, která trpí nespavostí a která se jednoho dne ztratí. A knihou probíhá pátrání po tom, kde je, co se s ní stalo a kdo za jejím zmizením vlastně stojí.

Tuhle knížku vám určitě doporučuju, pokud máte rádi "kriminálky", napětí, drama. Je úžasná a přečtete ji jedním dechem. A jako každá dobrá detektivka její konec nebudete čekat až dokud nepřijde :)


TAG JEDNO SLOVO.

25. srpna 2016 v 22:56 | Lenča |  OTHER STUFF
1. Tvoje vlasy?
Dlouhé.
2. Oblíbená věc?
Kniha.
3. Sen z minulé noci?
Žádný.
4. Oblíbené pití?
Čaj.
5. Vysněné auto?
Porsche.
6. Místnost, ve které se nacházíš?
Pokoj.
7. Tvůj strach?
Pavouci.
8. Co bys chtěla být za 10 let?
Úspěšná.
9. S kým jsi strávila včerejší večer?
Brouček.
10. Co nejsi?
Lhář.
11. Poslední, co jsi dělala?
Četla.


MANCHESTER.

19. srpna 2016 v 12:03 | Lenča |  ANGLIE
Dneska chci psát o Manchesteru - městě, které se letos v létě stalo na dva a půl měsíce mým domovem. Musím říct, že je to dost super město k životu. Samozřejmě tu není všechno dokonalé a stejně jako asi všude to i tady má své zápory, ale celkově se mi tu líbí. Například mi přijde, že tu jsou až neskutečně příjemní lidi. Je to něco úplně jiného. Přijde mi hrozně milé, když lidi vystupují z autobusu a každý při výstupu poděkuje řidiči.

Mají tady hodně zeleně a parků. Od místa, kde bydlíme, se dá pěšky dojít hned do čtyř parku. A některé jsou fakt pěkné a upravené. Co mi tu hodně vadí je, že se všude válí odpadky. V centru to tak není, ale třeba ve čtvrti, kde bydlíme, jsou chodníky a ulice prostě plné odpadků a dokonce i některé z těch parků jsou takhle plné špíny a je to celkem škoda, fakt to vypadá hrozně. Abych se vrátila k těm parkům, ten nejhezčí, ve kterém jsme tu byli, je určitě Heaton Park, který je obrovský a je tam spousta věcí k vidění.

Jinak je tu hodně míst, které stojí za návštěvu. Byli jsme se podívat třeba v muzeu věnovaném vědě a průmyslu (dobrovolné vstupné), kde je hodně zajímavých věcí k vidění a dokonce i já, i když se o tyhle věci zas tak nezajímám, jsem si tam našla něco, co mě bavilo. Taky jsem byla v knihovně nazvané John Rylands Library a to je to jedno z nejkrásnějších míst. Kouzelné.


Další články