NESTÍHÁM, ALE NEVADÍ.

Pondělí v 21:48 | Lenča |  DENÍČEK
Když jsem si otevřela blog, že něco napíšu, ani jsem neměla představu, o čem bych chtěla psát, ale prostě mě najednou popadla chuť napsat na blog, a tak budu psát o tom, co se v poslední době událo. Mám hotovou bakalářku, zadanou v tisku a už jen čekám, než mi ji vytisknou a svážou. Minulý týden, když jsem byla ještě na poslední konzultaci s mým vedoucím, jsem byla hrozně překvapená a samozřejmě taky nadšená, že se mu to fakt líbilo. Při těch konzultacích předtím mi totiž většinou jen poukázal na nějaké chyby a nic konkrétního, jak se mu to líbí nebo nelíbí, neřekl. Takže se mi teď hrozně ulevilo, že mi to pochválil, přes víkend jsem doladila pár posledních detailů a je to :)

S učením na státnice to zatím není kdovíjak snadné. Snažím se, ale je toho tolik, že nikdy nevím, co se učit a tak skáču od jednoho k druhému a nic z toho. Chtělo by to nějaký studijní plán, ale to je těžké, když do některých předmětů vůbec nevím, co nebo jak se učit. Plus se musím trochu připravovat na příjmačky, což mi ale jde líp než to učení na státnice, takže aspoň něco.

Na víkend jsem byla doma a byl to hrozně fajn víkend. V sobotu jsme byli u babičky, kde byla pouť a i když počasí moc nepřálo, odpoledne se nakonec vyjasnilo a užili jsme si to. Sice jít na kolotoče po tom, co vás babička nacpe obědem, není zrovna super, ale žaludek to nakonec zvládl, takže dobrý :D Zase po dlouhé době jsem se viděla s bratránkama a sestřenkou, hráli jsme s nima různé hry a bylo to prostě a jednoduše fajn. Večer jsme pak byli s L. u nás na našem severomoravským pivě, na Holbě. Prostě asi to je tím, že to bylo první pivo, co jsem pila, ale mám Holbu prostě nejradši. A je super, že mám tady v Brně aspoň jednu hospodu, o které vím, že ji tam mají:) No a v neděli jsem byla s bráškou v kině na Mimi šéfovi, což byla tak trochu kravinka, ale docela sranda, zasmála jsem se. Čekala jsem, že to bude horší a nakonec se mi to i celkem líbilo. A pak večer frr zpátky do Brna.

Taky bych se ještě ráda pochlubila svým novým mobilem. Po tom, co jsem s tím starým měla pořád jen problémy, jsem ho šla minulý týden ve středu reklamovat. Už předtím jsem se dívala na nějaké mobily a jeden mě zaujal, ale říkala jsem si, že ještě počkám, jak dopadne ta reklamace. No ale když jsem viděla, že mají toho mého vyhlídnutého mobilu posledních 5 kusů, musela jsem si ho koupit :D A tak mám Huawei Y6 Pro ve zlaté barvě. A jsem maximálně spokojená, hlavně pořád jen obdivuju tu baterku a přijde mi neskutečný, že po dvou celých dnech používání má pořád třeba 35%.

 

VELIKONOCE.

16. dubna 2017 v 11:55 | Lenča |  DENÍČEK
Konečně jdu zase napsat na blog. Poslední týden byl celkem rušný. Měla jsem první hodinu kurzu angličtiny, která proběhla víceméně v pohodě. Akorát v jazykovce mi dali špatný čas, takže já jsem počítala se začátkem o 45 minut později než s čím počítali v té firmě. Ale kromě toho to bylo fajn a příště už bez problémů. Sice jezdit tam už na 7:30 pro mě, když jsem zvyklá, že si můžu většinu dní vyspávat klidně do 9, není žádná sranda, ale zvyknu si.

Taky jsem si koupila nové plavky! A to hned dvoje. V New Yorkeru. Jedny jsou bílo-modré a druhé růžovo-šedé a dobré je, že mají zavazování přes krk, které se dá ale oddělat a dají se v pohodě nosit bez ramínek, což jsem hlavně chtěla.

Odezdala jsem opravenou verzi bakalářky k poslední opravě mému vedoucímu práce a v týdnu půjdu naposledy konzultovat a pak už snad jen do tiskárny.

No a v pátek a včera jsem byla v Opavě, na návštěvě u Vendulky, což bylo super, protože jsme se už zase dlouho neviděly a tak jsme spolu teď mohly strávit aspoň ty dva dny :) Prochodily jsme půl Opavy, která je překvapivě o dost větší, než jsem si myslela, a je tam krásně. Spoustu parků a teď na jaře tam všechno kvete, no krása. No a jinak jsme samozřejmě povídaly a povídaly. Mimochodem jsme koukaly na film Nerve: Hra o život, přemýšlela jsem i nad napsáním celého článku, ale asi to u tohohle filmu vynechám. Ale teda musím říct, dost silný film, hodně drsný a hodně dobrý. Určitě stojí za to se na něj podívat.

Jinak taky teď máme Velikonoce, které teda já osobně nijak zvlášť neprožívám a vzhledem k tomu, že jsem nějaká nachlazená, mám rýmu a bolí mě v krku a hlava, tak se spíš než cokoliv jiného budu po zbytek volna jen doma léčit a doufat, že v úterý už budu zase ok :)

Mějte se a užijte Velikonoční neděli i pondělí!

ZAMRAČENÁ SOBOTA.

8. dubna 2017 v 10:35 | Lenča |  DENÍČEK
Mám rozepsaných několik různých článků, ale neměla jsem dneska chuť dopisovat ani jeden z nich, tak jsem si řekla, že radši napíšu článek úplně nový. Jen tak o tom, co je u mě nového, co se v poslední době děje a jak se mám.

Na víkend jsem jela domů a venku je hnusně. Před týdnem 22 stupňů a teď sotva 10. Ale určitě bude zase brzo hezky. Každopádně na mou náladu to vliv nemá - dneska jsem se po dlouhé době zase dobře a dlouho vyspala, takže se mám skvěle. Chvilkama mě pobolívá zub (před týdnem jsem byla u zubaře, který mi tam vrtal a dával plombu a mě to po tom vždycky ještě nějakou dobu bolí), ale už to je lepší a bolest menší, takže brzo už bude pryč úplně.

Jinak nejlepší novinka posledního týdne, konečně mám brigádu v jazykové škole. Byla jsem na několika pohovorech v posledních měsících a doteď do nikde nevyšlo, tak jsem si ani nedělala přehnané naděje a o to jsem byla víc ráda, že to konečně vyšlo. Zatím jsem dostala jeden kurz, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Začínám už příští týden :)

Jinak jsem byla konzultovat bakalářku, tak ji teď ještě musím trochu dopilovat a bude to. Taky se trochu učím na příjmačky a pomalu začínám chystat materiály k učení na státnice. Kdybych tak věděla, jak začít :D Ale když se mi podařilo napsat bakalářku, tak zvládnu i tohle. Už vím i přibližný termín, kdy ty stánice budu mít (začátek června) a jsem ráda, že je to ještě před koncertem Linkin Park, i když obhajobu budu mít nejspíš den po, takže se asi cestě z Prahy ještě v noci po koncertě asi nevyhnu. Ale nevadí, stojí mi to za to, hrozně se těším, že je konečně uvidím!

Ani se mi nechce věřit, že už za měsíc je Majáles. Strašně ten čas letí. Tento týden jsme byli v divadle na Alence, přesný název: Alenka v říši znaků. Trochu experimentální divadlo, bavilo mě to tak napůl. Mohla bych o tom napsat článek, ale ještě nevím, kdyžtak mi napište, jestli by vás to zajímalo a zařídím se podle toho :) Jinak se mějte a užijte si víkend.

 


ZOOKEPER'S WIFE / ÚKRYT V ZOO

2. dubna 2017 v 21:03 | Lenča |  MOVIES
Dneska budu psát o filmu, na kterém jsem byla v pátek v kině. Zookeper's Wife není moc 'profláklý' film, já sama bych o něm asi ani nevěděla, kdybych jednou v kině viděla trailer. Ale podle traileru mě to už na první pohled zaujalo. A musím říct, že jsem se rozhodně nepletla - tak dobrej film! Byla jsem zvědavá, ale nečekala jsem, že to bude až tak dobré.

Úkryt v zoo je film o ženě jménem Antonina, která je manželkou majitele varšavské zoo a spolu s manželem Janem se o zvířata a o celou zoo stará. Antonina miluje zvířata a považuje je v podstatě za součást rodiny. Pak ale začne 2. světová válka a vypadá to, že se zoologickou zahradu bude brzy konec. Většina zvířat musí pryč a konec války zůstává v nedohlednu. Ale pak se Jan a Antonina rozhodnou využít svou zoo k záchraně té skupiny lidí, kterou válka postihla asi nejvíc - k záchraně Židů. Je to příběh podle skutečné události, je to i kniha sepsaná podle deníku Antoniny a Jana. A ona zoo ve Varšavě dodnes stojí.

Když jsem vám tak trochu objasnila, o co jde, musím teď říct, co je na tom filmu vlastně tak skvělého. Je to příběh z války, takže asi nebude překvapením, že je to hodně smutné, ještě víc drsné (neboli jak říkám já, psycho) a rozhodně nic pro děti. No a je to ještě víc psycho, když si uvědomíte, že tohle v té době byla realita. Je to napínavé a neskutečně dojemné. Jsou tam i vtipné chvíle. Je to prostě film, který má všechno, co si od filmu můžete přát. Přiměje vás přemýšlet, a to mám já osobně na filmech skoro nejradši.

Mimochodem, i když se příběh odehrává v Polsku, většina filmu se natáčela v Praze a taky je celý film plný českých herců. Hraje tam třeba Martha Issová nebo Arnošt Goldflam a spoustu dalších.

A nesmím zapomenout na zvířátka. Když se objevila ta malá lvíčata, já i Nikča, se kterou jsem na filmu byla, bychom je chtěli domů :D Taková roztomilost. A vůbec celkově ta zvířata, sloni a opice a ten malý králík, který jim jako jeden z mála zůstane :)

Určitě určitě určitě doporučuju. Jeden z nejlepších filmů, co jsem letos zatím viděla.


KRÁSKA A ZVÍŘE

30. března 2017 v 22:08 | Lenča |  MOVIES
Na Beauty and the Beast jsem byla v kině už v den premiéry, s Nikolkou. Dost jsem se na ten film těšila a klidně přiznám, že to bylo z velké části kvůli Emmě Watson, kterou mám moc ráda. Viděla jsem postupně v kině snad tři trailery a tak se to těšení tak nějak stupňovala a byla jsem fakt zvědavá. Ale nečekala jsem, že se mi to bude líbit až takhle moc :)

Jak už jsem zmíňila, hlavní roli Belle hrála Emma Watson, kterou asi představovat nemusím. Zvíře hrál Dan Stevens, kterého proslavilo hlavně Downtown Abbey. Dál tam hrál Luke Evans, který hrál v Hobitovi a pamatuju si ho taky z Dívky ve vlaku. Jinak tam taky hraje třeba Emma Thompson, i když většinou ve své nečlověčí podobě :)

Já mám ráda filmy, ve kterých je hudba, takže se dalo čekat, že právě ta hudební stránka se mi bude líbit, a taky, že jo. Ty písničky zbožňuju. Stejně jako po zhlédnutí La La Landu, i po Krásce a zvířeti jsem si pořád dokola pouštěla soundtrack. How Does a Moment Last Forever se mi líbí asi nejvíc a i mi nejvíc uvízla v hlavně, ale všechny jsou fakt hodně dobré.

Je to krásný příběh. Pohádka a romantika. Bylo tam taky hodně vtipných momentů. Úplně všechny ty postavy byly úžasné a hrozně milé. Bylo to dojemné a taky napínavé až do konce. A myslím, že u takovéhle klasiky nebudu spoilerovat, když řeknu - kdo by nemiloval šťastné konce (: Hned bych na to šla znovu.



Nevím, chtěla jsem psát dlouhý článek, ale ono to úplně moc nejde popsat, lepší bude, když si na to zajdete sami, pokud máte rádi podobné filmy :)

FINALLY.

28. března 2017 v 13:19 | Lenča |  DENÍČEK
Dneska jsem odevzdala bakalářku a tak mi po měsících odkládání; strachování, že to nezvládnu a spousty stresu, konečně spadl tenhle velký kámen ze srdce. Zatím jsem to odevzdávala jen mému vedoucímu práce a určitě budu ještě trochu upravovat podle toho, co mi řekne, ale v podstatě to mám hotové, což je úplně super. Teď mě sice čeká učení na státnice, ale fakt si myslím, že to nejtěžší mám za sebou, protože psaní bakalářky pro mě byla opravdu náročné, hlavně psychicky.

A teď už mám zase konečně čas napsat něco na blog :) Jsem zrovna ve škole, mám mezi přednáškama, ještě mě dneska čeká jedna, hodně nezábavná, a tak využiju tuhle chvilku, abych konečně zase po sto letech něco napsala. Březen byl dlouhý a náročný. Po celý březen a asi už i koncem února jsem začala na spoustu věcí říkat, že v dubnu. V dubnu půjdeme na brusle, v dubnu napíšu na blog, a 'duben' byla taková hrozně vzdálená doba.

Tak jo. Od té doby, co začal semestr, jsem vlastně celkově moc nepsala. Mám teď školu jen v úterý, což je fajn, i když nemám žádné extra zábavné předměty, ale mám většinu předmětů s mýma oblíbenýma holkama, což je super :) Každou středu chodím na zumbu, která mě hrozně baví a fakt si každou tu hodinu užívám. Sice nemůžu moc posoudit, jak moc mi to jde, sice se cítím, že u toho musím vypadat skvěle, ale kdybych se viděla, tak bych si to možná už nemyslela :D Ale o to nejde, fakt mě to baví a už jen to, že každou hodinu vím líp a líp ty kroky, mi dělá radost :)

Taky v poslední době hodně hodně chodím do kina. Asi určitě ještě napíšu rozsáhlý článek o Krásce a zvířeti, protože se mi ten film tak moc líbil, že by ani nešlo o něm nenapsat. Nejradši bych na něj šla znova, hned. Jinak jsem neskutečně nadšená, že už je jaro a venku je krásně a teplo a třeba zrovna dneska by se dalo jít klidně i jen v tričku. Miluju jaro!

Koniklece, na které jsme se byli s Lubíkem nedávno dívat.

LA LA LAND!

4. března 2017 v 16:32 | Lenča |  MOVIES
Konečně konečně konečně jsem během výletu do Prahy viděla La La Land. Hrozně jsem na to chtěla jít a čekala jsem něco skvělého a opravdu jsem se nespletla, je to překrásný film.

Já jsem beznadějná romantička a vážně miluju filmy plné dobré hudby, takže romantický muzikál, to je něco přesně pro mě. V hlavních rolích Ryan Gosling (ten nejkrásnější herec na světě) a Emma Stone, kterou jsem taky viděla v několika filmech a mám ji ráda. Když jsem o filmu poprvé slyšela a měla jen těchle pár informací, hned jsem viděla, že tohle určitě musím vidět. A už jsem myslela, že se na to do kina ani nedostanu, ale nakonec to vyšlo.

Je to romantický příběh odehrávající se v LA, v Hollywoodu. Příběh dvou lidí s velkými sny. Ona touží být úspěšnou herečkou a jeho snem je otevřít si jazzový klub. A pak potkají jeden druhého a zamilují se a ani jeden nemá svůj sen příliš blízko na dosah. Jsem taky snílek a mám ráda lidi, kteří mají své sny a jsou ochotní udělat tolik, aby jim to vyšlo. Fakt moc pěkný film. A ta hudba! City of Stars, což se ve filmu několikrát opakuje, mi bude hrát v hlavě ještě hodně dlouho. A i všechny ostatní písničky jsou tak pěkné. Chcete vstát a tancovat. Prostě, pokud máte tenhle typ filmů rádi, tak se na to koukněte, stojí to určitě za to :)


DO PRAHY.

1. března 2017 v 19:09 | Lenča |  DENÍČEK
Sedím ve vlaku a i když jsem si plánovala, jak se budu po cestě učit a pracovat na bakalářce, jsem teď tak unavená, že to ani nejde. A tak jsem si řekla, že aspoň napíšu něco málo na blog.

Jedu teď na pár dní do Prahy, za rodinou a těším se, protože jsem je už nějakou dobu neviděla a taky jsem už dlouho nebyla v Praze. Tak si teď užívám cestu Regiojetem, když už nám konečně aspoň párkrát za den jezdí do Brna. Nemáme v Praze žádné zvláštní plány, jen strávit čas s rodinou, možná do aquaparku, nějaké procházky, uvidíme. Ale zatím to vypadá, že bude alespoň do víkendu dost teplo, což je super.

Jinak je teď moje jediná starost pořád bakalářka a ještě měsíc bude. Dnes začal březen, takže už na ni mám jen měsíc a nechápu, jak se to stalo :D Ale pracuju na tom. Ne každý den to jde, ale některé dny to zase jde nadprůměrně dobře, takže se to vyrovná. Musím to zvládnout, takže to prostě zvládnu. Minulý týden mi taky začala škola, ale mám ji tento semestr jenom v úterý, což je vzhledem k bakalářce super. A taky teď chodím na zumbu. Dneska jsem měla druhou hodinou a sice je to dost náročný, ale fakt mě to baví :)

Tak jo, jen jsem chtěla napsat takový malý update. A za chvíli budu v Praze :) Pak asi nejspíš napíšu nějaký článek o tom, jak bylo.

NAŠE KOČIČÍ RODINKA

25. února 2017 v 13:34 | Lenča |  OTHER STUFF
Tak jsem si řekla, že bych ráda napsala o našich kočkách. Už jen proto, že jsou to zlatíčka a celá rodina jsme si je zamilovali :)

Takže. Před třemi roky a pár měsíci přišla Julča. Po celkem dlouho době od chvíle, kdy se začalo uvažovat o kočce a my s bráškou vymýšleli jména (mohl to být Karel :D) a už to vypadalo, že to nakonec ani nevyjde, jsme si pořídili kočičku. Ze začátku se hodně bála, ale postupně si zvykala a pak, když už jsme ji měli nějakou dobu, od jedné chvíle začala být hrozně přítulná. No a tak jsme zjistili, že bude mít koťata. Nechali jsme si jedno a pojmenovali ho Péťa. Byl to náš mazlík, taková malá kulička. Ale hrozně rychle vyrostl. Teď je z něj dospělej kocour a pořád jenom někde běhá a domů se chodí jen nažrat a občas vyspat. Je to celkem tulák. A naše Julinka je sice většinou doma nebo v blízkosti domu, ale jen málokdy se nechá vůbec pohladit.

No a teď v říjnu se k nám zatoulalo koťátko. Malá kočičí holčička, která dostala jméno Líza. Nejspíš ji tam někdo nechal, protože není ani možné, že by k nám dokázala odněkud dojít, byl to úplný prcek, když se u nás objevila. Ze začátku nikdo nevěděl, co s ní a naši ji všem nabízeli, jestli jí nechtějí, ale teď už by se jí nevzdali :D Je to fakt mazlík. Je hrozně hravá, ale když má tu svou náladu, dokáže i pěkně škrábat.

A aby toho málo, chvíli po Líze se k nám nastěhoval ještě velikej černobílej kocour. Říkáme mu Felix, protože vypadá, jak kocour z toho kočičího žrádla. Tenhle kocour byl pro nás od začátku taková záhada a s bráchou jsme si dělali legraci, že je to tajný agent, který na nás s ostatníma kočkama chystá nějaké spiknutí. Vždycky totiž chodil po bytě a všechno hrozně zvědavě obhlížel. Ale nejspíš už ho to přestalo bavit, protože teď většinu času stráví chrněním v křesle. Je to hrozný vrčoun, když žere nebo občas i když je naštvaný, dokáže vrčet tak, že by se za to nestyděl ani pes. Mám ale radši Lízu, protože tenhle by vám pro jídlo byl schopnej snad i okousnout prst. Ale poslouchat ho, když žere, to je divadlo :D Je poznat, že mu chutná.

I tak musím říct, že mám stejně pořád radši psy a těším se, až si jednou nějakého pořídím. Kočky na vás totiž z vysoka kašlou, pokud si zrovna nechtějí hrát ony, a ani ve snu je nenapadne vás poslechnout :D Ale jsou neskutečně roztomilé:)

Líza

BEZ KAFE TO NENÍ ONO.

13. února 2017 v 11:21 | Lenča |  OTHER STUFF
Nevěděla jsem, o čem napsat článek a Nikča mi poradila kafe, tak jsem si řekla, vlastně proč ne. Je to téma, o kterém určitě budu mít, co napsat.

Já miluju kafe. Myslím, že mám pořád o něco radši čaj, ale záleží na náladě a bez kávy si svůj den neumím představit. Nepiju jí kvanta, dám si jednu, maximálně dvě za den, víc jen opravdu vyjímečně, ale vždycky se cítím líp, když si to svoje jedno kafe můžu dát. Začala jsem kávu pít tuším tak ve 14 a to (což vás možná překvapí) ze zdravotních důvodů. Mívala jsem hodně nízký tlak a neustále jsem měla problémy s motáním hlavy, tak mi bylo doporučeno buď začít brát nějaké léky nebo jednoduše začít pít kafe.

Určitě bych o sobě neřekla, že jsem nějaký gurmán, stačí mi klasická rozpustná káva. Lógrovou piju jedině z french pressu, kde se prostě toho lógru zbavíte. A taky si dávám hoodně mléka, klidně třetinu nebo někdy i polovinu hrnku. Jinak, když jdu na kafe někam do kavárny, tak si snad ani nedávám nic jiného než buď latté nebo latte macchiato, občas cappuccino. A jakou kávu máte rádi vy? :)



Další články