LA LA LAND!

4. března 2017 v 16:32 | Lenča |  MOVIES
Konečně konečně konečně jsem během výletu do Prahy viděla La La Land. Hrozně jsem na to chtěla jít a čekala jsem něco skvělého a opravdu jsem se nespletla, je to překrásný film.

Já jsem beznadějná romantička a vážně miluju filmy plné dobré hudby, takže romantický muzikál, to je něco přesně pro mě. V hlavních rolích Ryan Gosling (ten nejkrásnější herec na světě) a Emma Stone, kterou jsem taky viděla v několika filmech a mám ji ráda. Když jsem o filmu poprvé slyšela a měla jen těchle pár informací, hned jsem viděla, že tohle určitě musím vidět. A už jsem myslela, že se na to do kina ani nedostanu, ale nakonec to vyšlo.

Je to romantický příběh odehrávající se v LA, v Hollywoodu. Příběh dvou lidí s velkými sny. Ona touží být úspěšnou herečkou a jeho snem je otevřít si jazzový klub. A pak potkají jeden druhého a zamilují se a ani jeden nemá svůj sen příliš blízko na dosah. Jsem taky snílek a mám ráda lidi, kteří mají své sny a jsou ochotní udělat tolik, aby jim to vyšlo. Fakt moc pěkný film. A ta hudba! City of Stars, což se ve filmu několikrát opakuje, mi bude hrát v hlavě ještě hodně dlouho. A i všechny ostatní písničky jsou tak pěkné. Chcete vstát a tancovat. Prostě, pokud máte tenhle typ filmů rádi, tak se na to koukněte, stojí to určitě za to :)

 

DO PRAHY.

1. března 2017 v 19:09 | Lenča |  DENÍČEK
Sedím ve vlaku a i když jsem si plánovala, jak se budu po cestě učit a pracovat na bakalářce, jsem teď tak unavená, že to ani nejde. A tak jsem si řekla, že aspoň napíšu něco málo na blog.

Jedu teď na pár dní do Prahy, za rodinou a těším se, protože jsem je už nějakou dobu neviděla a taky jsem už dlouho nebyla v Praze. Tak si teď užívám cestu Regiojetem, když už nám konečně aspoň párkrát za den jezdí do Brna. Nemáme v Praze žádné zvláštní plány, jen strávit čas s rodinou, možná do aquaparku, nějaké procházky, uvidíme. Ale zatím to vypadá, že bude alespoň do víkendu dost teplo, což je super.

Jinak je teď moje jediná starost pořád bakalářka a ještě měsíc bude. Dnes začal březen, takže už na ni mám jen měsíc a nechápu, jak se to stalo :D Ale pracuju na tom. Ne každý den to jde, ale některé dny to zase jde nadprůměrně dobře, takže se to vyrovná. Musím to zvládnout, takže to prostě zvládnu. Minulý týden mi taky začala škola, ale mám ji tento semestr jenom v úterý, což je vzhledem k bakalářce super. A taky teď chodím na zumbu. Dneska jsem měla druhou hodinou a sice je to dost náročný, ale fakt mě to baví :)

Tak jo, jen jsem chtěla napsat takový malý update. A za chvíli budu v Praze :) Pak asi nejspíš napíšu nějaký článek o tom, jak bylo.

NAŠE KOČIČÍ RODINKA

25. února 2017 v 13:34 | Lenča |  OTHER STUFF
Tak jsem si řekla, že bych ráda napsala o našich kočkách. Už jen proto, že jsou to zlatíčka a celá rodina jsme si je zamilovali :)

Takže. Před třemi roky a pár měsíci přišla Julča. Po celkem dlouho době od chvíle, kdy se začalo uvažovat o kočce a my s bráškou vymýšleli jména (mohl to být Karel :D) a už to vypadalo, že to nakonec ani nevyjde, jsme si pořídili kočičku. Ze začátku se hodně bála, ale postupně si zvykala a pak, když už jsme ji měli nějakou dobu, od jedné chvíle začala být hrozně přítulná. No a tak jsme zjistili, že bude mít koťata. Nechali jsme si jedno a pojmenovali ho Péťa. Byl to náš mazlík, taková malá kulička. Ale hrozně rychle vyrostl. Teď je z něj dospělej kocour a pořád jenom někde běhá a domů se chodí jen nažrat a občas vyspat. Je to celkem tulák. A naše Julinka je sice většinou doma nebo v blízkosti domu, ale jen málokdy se nechá vůbec pohladit.

No a teď v říjnu se k nám zatoulalo koťátko. Malá kočičí holčička, která dostala jméno Líza. Nejspíš ji tam někdo nechal, protože není ani možné, že by k nám dokázala odněkud dojít, byl to úplný prcek, když se u nás objevila. Ze začátku nikdo nevěděl, co s ní a naši ji všem nabízeli, jestli jí nechtějí, ale teď už by se jí nevzdali :D Je to fakt mazlík. Je hrozně hravá, ale když má tu svou náladu, dokáže i pěkně škrábat.

A aby toho málo, chvíli po Líze se k nám nastěhoval ještě velikej černobílej kocour. Říkáme mu Felix, protože vypadá, jak kocour z toho kočičího žrádla. Tenhle kocour byl pro nás od začátku taková záhada a s bráchou jsme si dělali legraci, že je to tajný agent, který na nás s ostatníma kočkama chystá nějaké spiknutí. Vždycky totiž chodil po bytě a všechno hrozně zvědavě obhlížel. Ale nejspíš už ho to přestalo bavit, protože teď většinu času stráví chrněním v křesle. Je to hrozný vrčoun, když žere nebo občas i když je naštvaný, dokáže vrčet tak, že by se za to nestyděl ani pes. Mám ale radši Lízu, protože tenhle by vám pro jídlo byl schopnej snad i okousnout prst. Ale poslouchat ho, když žere, to je divadlo :D Je poznat, že mu chutná.

I tak musím říct, že mám stejně pořád radši psy a těším se, až si jednou nějakého pořídím. Kočky na vás totiž z vysoka kašlou, pokud si zrovna nechtějí hrát ony, a ani ve snu je nenapadne vás poslechnout :D Ale jsou neskutečně roztomilé:)

Líza
 


BEZ KAFE TO NENÍ ONO.

13. února 2017 v 11:21 | Lenča |  OTHER STUFF
Nevěděla jsem, o čem napsat článek a Nikča mi poradila kafe, tak jsem si řekla, vlastně proč ne. Je to téma, o kterém určitě budu mít, co napsat.

Já miluju kafe. Myslím, že mám pořád o něco radši čaj, ale záleží na náladě a bez kávy si svůj den neumím představit. Nepiju jí kvanta, dám si jednu, maximálně dvě za den, víc jen opravdu vyjímečně, ale vždycky se cítím líp, když si to svoje jedno kafe můžu dát. Začala jsem kávu pít tuším tak ve 14 a to (což vás možná překvapí) ze zdravotních důvodů. Mívala jsem hodně nízký tlak a neustále jsem měla problémy s motáním hlavy, tak mi bylo doporučeno buď začít brát nějaké léky nebo jednoduše začít pít kafe.

Určitě bych o sobě neřekla, že jsem nějaký gurmán, stačí mi klasická rozpustná káva. Lógrovou piju jedině z french pressu, kde se prostě toho lógru zbavíte. A taky si dávám hoodně mléka, klidně třetinu nebo někdy i polovinu hrnku. Jinak, když jdu na kafe někam do kavárny, tak si snad ani nedávám nic jiného než buď latté nebo latte macchiato, občas cappuccino. A jakou kávu máte rádi vy? :)



DEADPOOL

4. února 2017 v 20:16 | Lenča |  MOVIES
Tak jo, na začátek musím říct, že až na výjimky nemám ráda akční filmy. Filmy, kde se zabíjí, střílí, všude lítá krev, to není nic pro mě. Na druhou stranu, takové ty filmy o superhrdinech mě celkem baví, třeba Spidermana, toho vyloženě miluju :D Ale je nutno říct, že Deadpool je úplně, ale úplně jiný druh filmu.


Deadpool je příběh muže, kterému je jednoho dne diagnostikovaná rakovina. A protože rozhodně netouží umřít, rozhodne se pro to jediné řešení, které se ale ukáže jako ne příliš skvělé.

Na můj vkus bylo v tomhle filmu až moc všeho toho střílení a nechutností v podobě zabodnutých mečů ve všelijakých částech těla nebo odřezávání všemožných částí těla. No prostě, asi si to dovedete představit. Chvílema bych to trochu zkrátila, dvě hodiny je na takový film až moc, a nejvíc se mi stejně na líbila ta část s love story.

Na druhou stranu se mi ten film přese všechny výhrady dost líbil. Nejvíc snad proto, že je úplně úplně jiný než cokoliv jiného v tom, že hlavní postava - Wade/Deadpool - neustále mluví přímo k vám, divákům. Jakože, ví o sobě, že je filmovou postavou a dává to najevo. Je to hrozně vtipné. Sama hlavní postava celkově mi přišla dost vtipná. Umí si sám ze sebe udělat srandu, a proto je Deadpool prostě super. Určitě můžu doporučit :)

TRHÁNÍ OSMIČEK.

3. února 2017 v 15:28 | Lenča |  OTHER STUFF
Třetí stoličky, zuby moudrosti nebo jednoduše osmičky. Já už jsem si s nimi zažila své a protože to je celkem častý problém, napadlo mě, že o tom napíšu článek.

Už skoro před dvěma lety jsem měla dost velké problémy s oběma levýma osmičkama, střídaly se chvíle, kdy byly v pohodě, ale pak to zas naprosto nesnesitelně bolelo, a tak bylo nejlepším řešením nechat si je vytrhnout. U prvního zubu mi přišlo horší to samotné trhání, trvalo to celkem dlouho, ale zase po vytrhnutí se to zahojilo rychle a bolelo to jen fakt krátkou dobu.

Pokud s tím sami nemáte zkušenosti, tak vám musím říct, že samotné trhání opravdu nebolí. Dělá se to pod anestezií a nejvíc na tom bolí ta injekce, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Sice pak cítíte, co se vám děje v puse, chvilkama to dost tlačí, ale nebolí to. O něco horší je pár dní po trhání, ale spíš je to takové nepříjemné než vyloženě nějaká šílená bolest.


PSÍ POSLÁNÍ

31. ledna 2017 v 21:17 | Lenča |  MOVIES
V sobotu jsme byli s bráškou a Lubíkem v kině na Psím poslání. A byli jsme nadšení, fakt hodně dobrej film, zvlášť pokud máte rádi psy, tak jako my :) Až se mi dostane do ruky, tak si určitě přečtu i knihu, na jejíž námět byl film natočen.

Psí poslání je hrozně pěkný a místy hodně smutný film. Ve zkratce je to film o psovi, který hledá, jaké je jeho životní poslání. Je to Bailey žijící se svým chlapcem Ethanem a pak policejní fenka zachraňující lidské životy. A drobný psík s krátkýma nožkama dělající společnost zpočátku osamělé studentce.

Nevím moc, co bych o tomhle filmu měla psát, musíte ho vidět. Je to vtipné a roztomilé a dojemné a prostě všechno, co si od takového filmu můžete přát. A taky hodně zajímavý náhled na to, jak o věcech uvažují pejsci, a hlavně jak moc jinak o věcech uvažují než my lidé :D

Z herců mi tam přišel tak nejznámější určitě Dennis Quaid, znám ho hlavně z Pasti na rodiče, kde hrál tátu. Jo a režíroval to Lasse Hallstrom, což je mimojiné i režisér Čokolády :)

Pokud máte rádi rodinné filmy nebo psy, pokud se vám líbilo třeba Marley & já, určitě na tenhle film koukněte. Mně osobně se opravdu moc líbil.



KNIHY NEKNIHY

28. ledna 2017 v 18:06 | Lenča |  BOOKS
Dneska chci napsat něco málo o několika takových mých "knihách neknihách". Začalo to Destrukčním deníkem, který nejspíš většina z vás už minimálně někde viděla nebo o něm slyšela. Ten mám doma už nějakou dobu a kdysi dávno jsem o něm i psala článek. Mám takovéhle tvořivé knížky hrozně ráda a tak vám dneska povím něco o třech dalších, které se mi dostaly do rukou.

Z bookdepository jsem si nedávno objednala dvě knížky: 642 věcí, které máte nakreslit a 642 věci, o kterých můžete napsat, protože se mi to hrozně líbilo a nestálo to ani tak moc. Je to samozřejmě všechno anglicky a i já mám občas problém některým výrazům rozumět, ale všechno se dá najít :) Je to hrozně fajn knížka. Nejvíc se mi líbilo kreslit třeba sněžítko z Paříže anebo taky kočičí oko, přičemž jsem sledovala naši Lízu, jak vypadají její oči :D


CO BY BYLO JINAK.

24. ledna 2017 v 21:21 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Téma týdne "Jeden chybný krok" se mi hodně líbilo už, když jsem ho viděla v anketě a dlouho jsem přemýšlela, o čem bych na tohle téma mohla napsat. A tak jdeme psát.

Moji rodiče měli oba necelých devatenáct, když jsem se narodila. Tou dobou ne až tak úplně neobvyklá věc, ale nedokážu si to představit. Mně je teď 23 a oni v tomhle věku už měli 4letou holčičku. Nebyla jsem plánované dítě, ale moji rodiče to zvládli skvěle. Nikdy by mi neřekli, že litují, že mně měli tak brzo. Ale kdyby mě tenkrát neměli, možná by to pro ně dopadlo všechno jinak. Táta by nejspíš šel na vysokou, máma by si dodělala maturitu. Možná by měli snazší život, kdoví.

Trochu jsem o tom teď v poslední době přemýšlela, protože když to tak řeknu, nikdy nevíte, co se stane. Samozřejmě, jsem zodpovědná a dělám, co je potřeba, abych se těhotenství prozatím vyhnula. Ale stačí málo. A kdyby se to stalo, to dítě bych měla moc ráda, stejně jako moji rodiče měli a mají mě. Ale vím, že by to všechno změnilo. Já se dost těším, až budu mít děti, protože mám děti hrozně moc ráda a vím nebo aspoň věřím, že budu dobrá máma. Ale tohle všechno chci až za pár let.

Letos ze mě bude Bc. a pak chci dál pokračovat ve studiu. Chci si sehnat práci, která mě bude bavit a naplňovat a kam budu ráda chodit. Chci cestovat a hodně toho zažít, hodně vidět. Získat od života to, co chci. A kdyby do tohohle mého scénáře zničehonic přišlo dítě, všechno by bylo jinak.

A stačí málo. Možná jde prostě jen o to se přizpůsobit tomu, co vás potká. Vytěžit z toho, co máte co nejvíc a být šťastní. Trošku jako v tom filmu Pasažéři. Někdy už věci nemůžete změnit a musíte s nimi žít. Tak proč nežít šťastně :)


DÍVKA VE VLAKU (FILM)

23. ledna 2017 v 13:09 | Lenča |  MOVIES
V létě jsem četla naprosto skvělou knížku a před pár dny jsem viděla hodně špatný film. Skoro se mi nechce věřit, že jde o tu stejnou věc. Můj článek o knižní Dívce ve vlaku si můžete přečíst tady. A teď už k její filmové verzi.

S odstupem času jsem ráda, že jsem na film nešla do kina, když ho dávali a to jsem na něj v té době fakt jít chtěla. Sice jsem nečetla zrovna nejlepší recenze, ve skutečnosti byly většinou špatné, ale ta knížka se mi fakt hodně líbila. No ale nakonec jsem do kina nešla a viděla film až teď. Žádná škoda.

Jsem zastánce toho, že kniha je skoro vždycky lepší než film, ale nehodnotím zas tak přísně a mám spousty filmových adaptacích, kde jsem četla knížní předlohu, a líbil se mi zároveň i film. Ale tady to fakt nejde. Chápu, že je dost těžké takovou knihu zfilmovat, zvlášť když většina knihy jsou prostě tři hlavní postavy píšící o svých myšlenkách z jejich úhlu pohledu. To musí být dost těžké převést na filmové plátno.

Ten film mi přišel hodně zmatený, skákalo se od jedné věci k druhé a myslím si, že kdybych neměla přečtenou tu knihu, tak bych měla i problémy pochopit, co se vlastně kdy děje. To napětí, co jsem cítila při čtení knihy, mi tady totálně chybělo a u filmu jsem se nudila. Takže nemůžu doporučit, raději si přečtěte knižní verzi :)


Další články