ZDÁNLIVÉ DROBNŮSTKY.

24. října 2018 v 17:06 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Odrbané bábovičky, které se válí v pískovišti u babičky na zahradě. Ale já si kdoví proč pokaždé vzpomenu, když ještě nebyly odrbané nebo špinavé od písku a máma mi do nich dělávala puding. Mňam.

Vůně mateřídoušky. Která mi připomene ty babiččiny kouzelný pytlíčky z bylinkama, ze kterých mi dělala výbornej čaj, jakmile mě jen uslyšela jednou malinko zakašlat. Anebo když s náma dětma šla občas ven a mateřídoušku tam sbírala. Možná to jen ten důvod, proč mateřídoušku mám ze všech bylinek asi úplně nejradši.

Výlety do Zlatých Hor. Mám na to město tolik různých úžasných vzpomínek a dlouhou dobu to byl jeden z mých domovů a i teď, když už tam už nebydlí můj táta ani nikdo jiný blízký, se tam pořád cítím jako doma. Miluju to město. Má takové to kouzlo, které nejde slovy popsat, musíte to navštívit. Já tam teď začátkem října byla po docela dlouhé době a vůbec se mi nechtělo pryč. Mám takový sentimentální bláznivý zasněný chvíle, kdy bych nejradši celý městský život hodila za hlavu a šla žít právě tam. I když tam není práce, i když tam je jen jedna jediná kavárna, ale ta příroda ty všechny nedostatky překoná.


Fotky. Miluju fotky. A právě proto si nemůžu pomoct a když jsem třeba někde na dovolené, fotím stovky a někdy až tisíce fotek. Abych pak mohla vzpomínat a nezapomněla vůbec na nic. Už teď sentimentálně vzpomínám na letošní dovolenou v Irsku a přála bych si zase zpátky do června, abych to mohla celé prožít znovu.

Krupicová kaše. Už asi navždycky bude spojená s tou mojí láskou, protože právě krupice byla tím prvním, co mi kdy uvařil. Je to hrozně dávno a zároveň nedávno. Čtyři roky jsme už spolu a nemůžu se neusmívat, když vzpomínám na ty naše začátky. Samozřejmě bych to chtěla taky všechno prožít znovu nebo aspoň mít Myslánku, kde bych si to všechno mohla znovu přehrát. Ale víc než to jsem taky ráda, že už jsme spolu mnohem dál.

Ten dům, kde jsem vyrostla. Dům asi není tak úplně maličkost, ale stejně. To místo pro mě znamená úplně všechno. Prožila jsem tam dětství a kdykoliv se tam vracím, dodá mi to takovou nevysvětlitelnou energii a radost.


Neříkám, že je tohle můj poslední článek tady, ale nejspíš už na blog.cz moc psát nebudu. Byla jsem tady tak dlouho jenom kvůli tomu jednoduchému ovládání, uživatelské přehlednosti, ale hrozně mě štvou ty reklamy, ještě když se už objevují i úplně v průběhu článku... Kdyby chtěl někdo adresu mého nového blogu, můžete si napsat :)
 

PŘEDSTAVA MÉ BUDOUCNOSTI

14. září 2018 v 18:40 | Lenča |  MY THOUGHTS
Sedím ve žlutém ušáku, s nohama pod sebou, v pyžamu a s rozcuchanými vlasy. Na stolku hned vedle, mezi hromadou všelijakých papírů, stojí hrneček s napůl vypitou kávou. S mlíkem a pořádnou lžičkou cukru. V pozadí hraje nějaká klišoidní hudba a na dece uprostřed obyváku si hraje děťátko.

Některé představy jsou reálnější než jiné a jiné zase hloupější nebo naivnější. Ale jen a jen moje. Varování: Jsem beznadějný optimista.



CALL ME BY YOUR NAME.

13. září 2018 v 20:10 | Lenča |  BOOKS
Už měsíce po té knížce pokukuju a pokaždé, když jsem procházela knihkupectvím, jsem přemýšlela nad její koupí. Hodně jsem o ní slyšela a tak jsem se rozhodla si ji nakonec taky koupit a přečíst. A stálo to za to.

Je to příběh o silné a hluboké lásce. Odehrává se na pobřeží Itálie v období jedněch krásných letních prázdnin. Je to hodně specifická knížka. Já vím, "specifická" je takové slovo, které vám nic neřekne, ale k téhle knize se hodí. Je zvláštní a intenzivní a úplně jiná než cokoliv, co jsem kdy četla. Malinko malilinko mi připomněla One Day od Davida Nichollse, i když vlastně ani pořádně nevím čím, možná tou intenzivností a láskou a vášní. A přestože některé jiné postavy jsou tak trochu hůře pochopitelné, hlavní postavu Elia jsem si oblíbila.

Jak říkám, je to hodně silné a chvilkama, když jsem knížku četla někde v MHD, jsem při těch scénách doufala, že mi to nikdo nečte přes rameno :D Chvilkama jsem vůbec nevěděla, co si myslet a měla jsem hodně smíšené pocity. Ale to asi ostatně celou dobu. Je to docela nová knížka, ale tím, že se děj odehrává v 80. letech, má v sobě takový nádech starých časů. A i to dělá celou knihu hodně originální.

Možná jste slyšeli o filmu, který byl na motivy téhle knížky natočen. Zatím jsem ho neviděla, ale mám ho určitě na programu, i když si vůbec nejsem jistá, jestli a jak je to vůbec převeditelné do filmu.

 


TO BUDE DOBRÝ, STAČÍ VĚŘIT.

5. září 2018 v 19:57 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Téma týdne "To bude dobrý"

Nejhorší na tom je, že já téhle větě vlastně věřím. Většinou. No a pak přijdou chvíle, kdy se něco maličkýho zvrtne a nevěřím už vůbec ničemu. Ale snažím se s tím bojovat.

Prázdniny byly krásný. Krátký, ale užila jsem si je. Jsou vůbec někdy prázdniny dostatečně dlouhý? Abych nekecala, jako vysokoškolačka mám ještě polovinu září volnou, ale stejně. Jakmile začalo září, začalo to všechno vypadat tak nějak víc podzimně. Tvrdohlavě pořád chodím na zmrzlinu a běhám venku v šatech, ale už je vidět, že brzo bude úplnej podzim. Ale co, mám podzim ráda :) Jen mi přijde, že je léto nějak moc rychle pryč.



IRSKO.

5. července 2018 v 21:00 | Lenča |  CESTOVÁNÍ
Co se vám vybaví, když se řekne Irsko? Pro mě to vždycky byla spousta zeleně, ovečky všude, krásná příroda a hodně deště. Ve skutečnosti je to tohle všechno až na ten déšť pravda, ale je toho taky ještě mnohem víc. Začnu s počasím, ať už to pak nemusím zmiňovat. V Irsku prší docela dost a když jsem si pročítala internetové diskuze, byly tam vtípky jakože v Irsku jsou dva typy počasí - buď prší, nebo lije. Nám nepršelo vůbec. Jeden den bylo trochu zamračeno a po ránu pršelo, ale to je všechno. Zbytek bylo kolem 25 stupňů, sluníčko, dokonce jsem se spálila.


Měli jsme celkově čtyři zastávky, čtyři ubytování. Dublin - Liscannor - Galway - Belfast. Když mám říct, kde se mi líbilo nejvíc, musí to být Liscannor, protože jsem si tu vesničku naprosto zamilovala. Ale vezměme to postupně.

ZAČÁTEK PRÁZDNIN

19. června 2018 v 10:41 | Lenča |  DENÍČEK
Sedíme ve žlutém vláčku na cestě do Prahy a dnes odpoledne odlítáme směr Dublin. A tak, abyste až do konce června, kdy se vrátím, nebyli bez článku, napíšu jeden krátký ještě teď :)

Prázdniny už jsou v plném proudu a nevím, jak je to možný, ale přijde mi, že ty dny utíkají 20krát rychleji než během semestru. Ale všechno je super a užívám si to relativní volno.

Skončil Ignis brunensis, a já byla tentokrát až na ten závěrečný, na všech ohňostrojích a byly opravdu krásné. Letos se to vztahovalo ke 100 letům republiky. Většinu ohňostrojů jsme taky spojili s potkáváním se s kamarádama a bylo to super. Ve čtvrtek byla v Brně Vendulka a byly jsme spolu v kině na Já, Simon, protože už to konečně dávají v kinech. Šla jsem na to už podruhé a byla jsem stejně nadšená. Jsem tím doslova posedlá - byla bych schopna jít i potřetí. Čtu teď potřetí tu knihu :) A taky jsem si sehnala další dvě knihy od autorky, tak třeba některou z nich přečtu během toho cestování.

Kromě toho jsme o víkendu měli rodinnou sešlost, což bylo hodně zajímavé. Byla to hodně široká rodina a dozvěděla jsem se věci, které jsem třeba vůbec nevěděla. Takový milý návrat ke kořenům. A mimo to jsem se podivala do Hranic, je tam moc pěkně.

A to bude pro dnešek všechno. Ozvu se po návratu anebo když bych měla volnou chvíli a chtělo se mi ťukat článek na mobilu, ještě během dovolené:) Papa, mějte se zatím.



MŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FILM.

12. června 2018 v 18:33 | Lenča |  MOVIES
Zbožňuju filmy, a tak je pro mě vždycky oříšek rozhodnout se, který je ten nejoblíbenější. Ale pokud bych si vážně musela vybrat jeden, už nějaké dva roky od té doby, co jsem ho viděla poprvé, je to About Time (česky Lásky čas).

Ten film je prostě kouzelný. Hlavní hrdina Tim se jednoho dne od svého táty dozví, že všichni muži v jejich rodině včetně něj, mají schopnost cestovat zpět v čase. Tahle schopnost celý film propujuje a doplňuje, ale není to ani zdaleka jen o ní. Je to romantický film o lásce, o hledání sama sebe a svého štěstí. Je to roztomilé a vtipné a místy taky docela smutné. Pokud máte aspoň trochu romantickou duši, tenhle film určitě stojí za to. Nedokážu si představit, že by se mi někdy omrzel.

About Time je britský film a většina obsazení jsou tedy Britové. Hlavního hrdinu Tima hraje Domhnall Gleeson (zahrál si mimojiné Billa Weasleyho v posledních dvou dílech HP), který je v té roli naprosto skvělý. Jeho partnerkou je Rachel McAdams (můžete ji znát třeba ze Zápisníku jedné lásky nebo taky Protivných sprostých holek). Z těch britských herců to je třeba taky Bill Nighy, kterého určitě znáte, třeba s Lásky nebeské :) Takže herecké obsazení pefektní. Krásná hudba. Nevím úplně přesně jak to popsat, ale alespoň pro mě má tenhle film takové nějaké kouzlo. Vždycky mi vykouzlí úsměv na tváři.


13 TÝDNŮ PRÁZDNIN PŘEDE MNOU.

6. června 2018 v 12:03 | Lenča |  DENÍČEK
Minulý týden jsem zvládla svou nejtěžší, neobávanější poslední zkoušku (z psychologie) a to dokonce na áčko. Pak jsem dodělala ještě úkoly do jednoho předmětu a tradá, mám prázdniny! Přes tři měsíce volna, až na těch pár kurzů, které budu učit a k mé radosti mi zůstaly i během prázdnin :)

A co budu vlastně o prázdninách dělat?

Za dva týdny odjíždíme na osm dní do Irska, na což se už hrozně moc těším. Začínáme v Dublinu a končíme v Belfastu, s několika zastávkama mezi tím. Určitě vám sem pak o zážitcích z Irska napíšu, bude to skvělý.

V srpnu jedu (maličko z donucení) na vodu, čehož se trošku bojím. Nikdy jsem na vodě nebyla, tak třeba budu příjemně překvapená. Ale já nejsem zrovna milovník spaní ve stanu a ač mám ráda přírodu, veškerý hmyz mi nahání strach a bojím se bouřek. A mám ráda pokoj se záchodem a koupelnou :D No ale uvidíme, třeba to bude fajn.

Nějaký čas taky strávím s bráškou a celkově s rodinou, sestřenkama, bratránkama, u babiček. Bráška mi taky přijede do Brna, tak si ho konečně pořádně užiju :)

Začátkem srpna jdeme na Léto Fest a konečně, konečně po 10 letech uvidím zase Chinaski (je to takové poetické, v Potkal jsem tě po letech se taky zpívá o deseti letech :D), pak v září na Xindla X a Mirai, kterého jsme prošvihli na Majálesu.

Budu číst. Můj seznam je dlouhatánský a roste. Budu psát. A pracovat na francouzštině. Vždycky se toho hromadu naučím přes prázdniny, ale pak začne škola a času je málo... Ale to nevadí, o prázdninách to zase opráším :)

A jinak uvidíme. Ráda bych ještě jela někam k moři, třeba do Španělska, tam se dá zajet za hodně levno. Tak uvidíme, určitě to budou boží prázdniny.

JÁ, SIMON.

24. května 2018 v 22:01 | Lenča |  MOVIES
V pondělí se v Brně promítal film Já, Simon, a když jsem zjistila, že ho budou dávat, prostě jsem musela jít. Knížku (Simon vs. the Homo Sapiens Agenda, česky Probuzení Simona Spiera) jsem četla někdy před půl rokem a pak ještě jednou znovu, protože se mi opravdu hrozně moc líbila.

Na začátek si nemůžu odpustit poznámku knihomola a to, že je v tom filmu celá hromada změn oproti knížce. Překvapivě mi to ale skoro vůbec nevadilo. Ten film je krásný, nádherný a chtěla jsem ho vidět znovu okamžitě po vyjití z kina. Herecké obsazení je skvělé, všichni se na svoje role ohromně hodí a je to hrozně dobře filmově zpracované.

Není vůbec snadné převést na film knihu, ve které je ze všeho nejdůležitější emailová konverzace mezi dvěma postavami. Ale povedlo se to. Škoda, že ten film (alespoň zatím) nedávají normálně v kinech, zasloužil by si to.

Nevím, co víc o filmu říct, protože ho prostě musíte vidět. Pokud se vám naskytne šance a budou ho u vás v kině promítat, určitě neváhejte. Je to sladké, hrozně vtipné a prostě tak celkově kouzelné. Měla jsem v pondělí docela špatný den, a tenhle film mi ho celý zlepšil a vyčaroval úsměv na tváři :)


KDYŽ PRŠÍ, VYBAVÍ SE MI ANGLIE.

17. května 2018 v 11:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Po několika slunečných suchých týdnech už nám v Brně třetí den prší a já jsem docela ráda. Už jen proto, že babičce dobře zalije zahrádku a vyroste jí tam všechno, co zasadili. Ale i jinak, on je ten déšť svým způsobem hrozně uklidňující, alespoň pro mě určitě. Vyčistí se vzduch a možná i duše, lépe se dýchá.

Poslední dobou je to ale i něco jiného. Déšť mi vždycky připomene Anglii. Je to vtipné, protože když jsem projížděla fotky z Anglie, kde jsme před dvěma lety strávili celé léto, hledala jsem nějakou deštivou, kterou bych dala do tohohle článku, a nenašla jsem ani jednu. Pravdou je, že v Anglii prší dost, určitě víc než v Brně, ale zrovna když jsme tam byli, tak bylo počasí většinu času úplně krásné. Ne takové vedro jako bývá tady, ale sluníčko svítilo a bylo krásně. Vlastně úplně ideálně. Ale i tak. Prší a ve mně déšť evokuje Anglii.

A vzpomínám na ni vesele. Anglie je skvělá a líbilo se mi tam. Vzpomínám na ni vesele, přestože jsem chvilkama brečela, že už chci domu, stýskalo se mi po bráškovi a po mamce, po mojí posteli, po řízku s kaší od babičky a nakonec překvapivě a snad poprvé v životě i po češtině. Prostě se mi stýskalo. Ne všechno bylo na našem pobytu tam úplně ideální, z postele mě bolely záda, několik dní nešla wifi (což byl konec světa, protože se mi tak stýskalo ještě daleko víc), spolubydlící pořád kouřili v kuchyni, práce nebyla. Ale i tak se mi tam líbilo a vzpomínám na to v dobrém.

Anglie je krásná a skvělá, ale tráva tam zelenější není a nastálo bych tam už bydlet nechtěla, i když to kdysi býval můj největší sen. Nevím ani, co má být pointou tohohle článku, možná prostě jen to, že prší a já se usmívám, protože mi ten déšť vlastně vůbec nevadí :) Za hodinu píšu test, takže teď rychle na oběd a zpátky do školy. Mějte krásný den a usmívejte se i na tu deštivou oblohu.

A nakonec jedna fotka z úterý, kdy jsem seděla s L. pod stříškou v parku, pila výborný capuccino se skořicí a užívala si tu chvilku obklopená deštěm.


Další články