DÍVKA VE VLAKU (FILM)

Před 21 minutami | Lenča |  MOVIES
V létě jsem četla naprosto skvělou knížku a před pár dny jsem viděla hodně špatný film. Skoro se mi nechce věřit, že jde o tu stejnou věc. Můj článek o knižní Dívce ve vlaku si můžete přečíst tady. A teď už k její filmové verzi.

S odstupem času jsem ráda, že jsem na film nešla do kina, když ho dávali a to jsem na něj v té době fakt jít chtěla. Sice jsem nečetla zrovna nejlepší recenze, ve skutečnosti byly většinou špatné, ale ta knížka se mi fakt hodně líbila. No ale nakonec jsem do kina nešla a viděla film až teď. Žádná škoda.

Jsem zastánce toho, že kniha je skoro vždycky lepší než film, ale nehodnotím zas tak přísně a mám spousty filmových adaptacích, kde jsem četla knížní předlohu, a líbil se mi zároveň i film. Ale tady to fakt nejde. Chápu, že je dost těžké takovou knihu zfilmovat, zvlášť když většina knihy jsou prostě tři hlavní postavy píšící o svých myšlenkách z jejich úhlu pohledu. To musí být dost těžké převést na filmové plátno.

Ten film mi přišel hodně zmatený, skákalo se od jedné věci k druhé a myslím si, že kdybych neměla přečtenou tu knihu, tak bych měla i problémy pochopit, co se vlastně kdy děje. To napětí, co jsem cítila při čtení knihy, mi tady totálně chybělo a u filmu jsem se nudila. Takže nemůžu doporučit, raději si přečtěte knižní verzi :)

 

SNÍDANĚ, ZÁKLAD DNE.

Včera v 9:44 | Lenča |  FOOD
Dlouho jsem snídaně tak trochu flákala. Když jsem chodila na gympl, tak jsem se vždycky začala snažit každý den snídat, chvíli se dařilo a chvíli ne, a podobné to bylo i když jsem nastoupila na vysokou a vstávala jenom s hrnkem kafe. Ale teď už se mi celkem dlouho daří každodenně snídat a myslím si, že je to nejlepší začátek nového dne, co si můžete dopřát. Já osobně mám nejradši sladké snídaně, takže těm se i budu v tomhle článku věnovat :)


SKORO KONEC LEDNA.

Sobota v 10:29 | Lenča |  DENÍČEK
Skoro konec ledna, ale mám napsanou první kapitolu! Sice jsem ji chtěla mít už dávno, ale to nevadí. Dělala jsem zkoušky, které mám už teda za sebou a teď už i tu kapitolu mám. A mám pořád dva měsíce. Zvládám. Musím si to ale hodně a často připomínat. Jsou dny, kdy mi to přijde úplně nemožné a kdy brečím a bojím se, že to nemůžu zvládnout. Ale vždycky to zase pomine. Dám si zmrzlinu nebo čaj a pak k té bakalářce zase sednu a pracuju na ní a věřím, že to zvládnu.

Takže bakalářka, to je teď moje hlavní starost a ještě minimálně dva měsíce bude. Myslím, že z ní a její obhajoby mám větší strach než ze státnic. Ale budu se snažit, napíšu to nejlépe, jak to půjde, a nějak to dopadne. Pokud možno, dobře. Děsím se, že budu mít státnice nebo něco 12. června - 11. je totiž koncert Linkin Park. Ani bych se nedivila, kdyby to tak vyšlo :D Ale uvidíme, budu doufat, že ne, a když jo, tak to budu muset zvládnout i tak.

Kromě školy se teď snažím si sehnat nějakou praxi, byla jsem v několika jazykových školách, ve dvou to zatím nedopadlo a v jedné by ještě mohlo, tak uvidíme. Říkám si, že když už dodělávám bakaláře, tak by nějaká ta praxe byla na čase. Tam, kam jsem chtěla nejvíc, mě bohužel nevzali - nejvíc jsem tam chtěla i proto, že než bych tam začala učit, poskytli by mi i školení, což je samozřejmě mnohem lepší než když by mě hned poslali učit. Mám sice zkušenosti s učením, doučováním a tak, ale vždycky jsem učila jednoho nebo nanejvýš dva lidi, což je něco hodně jiného než když máte nastoupit před větší skupinu. Ale právě v tom potřebuju zkušenosti.

Co bych vám ještě tak pověděla? Těším se na léto. Minulý víkend jsem byla doma a byli jsme s bráškou sáňkovat, což bylo super a snad úplně poprvé, kdy jsem s ním vůbec na sáňkách byla, protože už hodně posledních let sníh takhle dlouho nevydržel. Dokonce i tady v Brně se pořád ta troška drží, a je to pěkný. Ale stejně mám jaro a léto radši :)

Tak jo, zatím se mějte krásně a zase se brzo ozvu :*

 


LOST AND LOOKING.

Úterý v 18:51 | Lenča |  MY THOUGHTS
Znáte ten pocit, kdy si nejste jistí, jak se vlastně cítíte? Mám v podstatě hotový semestr, píšu bakalářku, hledám si praxi. Cvičím, chodím na procházky, jsem zamilovaná, jsem šťastná, zdravá. A pak se něco zlomí, slyším smutnou písničku v rádiu a prostě zase nevím. Mám strach. Jsem nejistá. A nejsem z těch pocitů zrovna nadšená.

Já jsem prostě ráda, když mám tu svou akční náladu, když jdu s někým ven, jdu cvičit, pak dělám věci do školy, prostě jsem v jednom kole a večer usínám únavou, ale jsem radši, když to je takhle, než když pak přijdou ty dny, kdy jdu od ničeho k ničemu, občas udělám něco užitečného, ale nemám z toho ani radost a energie je ta tam. A nevím, čím tyhle moje stavy/nálady vlastně jsou, ani co si s nimi počít.

Na víkend jsem byla doma a i když mě bolel zub a občas jsem se od rána až do večera skoro nezastavila, byla jsem happy a v klidu a spokojená. Těšila jsem se zpátky do Brna, protože to tady mám pořád hrozně ráda, ale já nevím, cítím se teď tak nějak nejistě. Chybí mi tu bráška. Chybí mi tu ty jistoty, co mám doma. Mám tu taky svoje lidi, ale občas mi to asi nestačí, nevím. Občas mám chvíle, kdy nechci být ta zodpovědná holka, co píše bakalářku a hledá si práci, ale prostě jen holka. Bezstarostná. Beze strachu a bez všech těch mých hnusných úzkostí.

Možná ten můj článek ani moc nedával smysl, těžko říct, tak se teď prostě cítím.


PASAŽÉŘI.

8. ledna 2017 v 21:49 | Lenča |  MOVIES
Na Silvestr jsme byli s L v kině na filmu s názvem Passengers. Nic jsem o filmu do dne předtím neslyšela, ale když jsem viděla trailer, bylo mi jasné, že tohle musím vidět. A tak jsme šli hned další den do kina. A ten film je úžasný. Jeden z takových těch, ze kterých jsem ještě týdnu po vážně nadšená.

V hlavních rolích hrají Chris Pratt (hrál třeba ve Strážcích galaxie, hlavní postavu), Jennifer Lawrence (můžete ji znát hlavně jako Katniss z Hunger Games), a taky Michael Sheen, kterého já znám hlavně z Trona a pak taky ze Stmívání a přijde mi jako hrozně skvělej herec. Film režíroval Morten Tyldum, mimochodem taky režisér Kódu Enigmy.

Film se odehrává na lodi, která cestuje na planetu Homestead II a která je plná lidí uložených do hibernace, kteří budou probuzeni pouhých pár měsíců před přistáním na nové planetě. Ale pak, asi 30 let po opuštění Země, dojde k poruše a jeden z pasažéru, Jim, se probudí o 90 let dříve než měl. Film je v menší míře sci-fi, i když samozřejmě už kvůli svému tématu a ději, to sci-fi samozřejmě je. Více bych to ale žánrově popsala jako drama. Je to o lásce, o nadějích a jejich ztrátě, o smyslu života, o přežití a o spoustě dalších věcí.

Ten film je prostě ohromující. Smutný i krásný a neskutečný. Určitě doporučuju, za návštěvu kina to fakt stojí :)


DNESKA JE MI 23.

7. ledna 2017 v 13:47 | Lenča |  DENÍČEK
Připadám si stará. Já vím, že si asi řeknete, že to je ve 23 letech kravina. Ale prostě je to tak. Vždyť to je včera, co jsem ještě byla malá 15letá holka a teď je mi už tři roky přes dvacet. Hrozně to letí. Narozeniny jsou zatím super, večer a přes noc jsme slavily s Niky a dostala jsem tak krásnej sešítek, ze kterýho jsem nadšená. Na každé dvoustraně je vždycky nadepsáno, čím ji máš popsat, tak jsou tam třeba dobrodružství, která musím vyzkoušet; věci, které nechci nikdy zapomenout; celebrity, které bych stalkovala, kdybych mohla a tak dále, je to skvělý. A taky jsem dostala jelly beans, které zbožňuju. A byly jsme spolu v čajovně a v mekáči a taky na -15stupňovém mrazu :D A (kromě té zimy) to bylo super.


No a dnešek strávím s Lubíkem. Dostala jsem ferrero rocher - konečně! Po celé té době, kdy jsem si to přála a všem říkala, ať mi to prosím koupí, až budu mít narozeniny. Já vím, že je to hrozně předražené, ale je to prostě tak neskutečná dobrota. A taky úplně krásné lilie :)

FILMY 2017

7. ledna 2017 v 13:21 | Lenča |  MOVIES
Ještě na připomenutí, tady jsou všechny filmy, co jsem viděla v roce 2016. A teď už k letošku :)

ROK 2017.

1. ledna 2017 v 15:06 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak zaprvé, šťastný nový rok! Všem vám přeju hodně štěstí, zdraví a lásky. Jděte si za svými sny a nebojte se riskovat, protože se to vyplatí. Prostě, udělejte si rok 2017 takový, abyste se příští silvestr mohli ohlédnout a říct si, jaký to byl sakra dobrý rok :)

Rok 2016 byl hodně dobrý rok. Nebudu se znovu rozepisovat o všem, co se v uplynulém roce stalo - už jsem většinu zmínila v článku 20 věcí, co se letos stalo. Ale celkově musím říct, že jsem si ten rok užila a zažila jsem spoustu super věcí.

Rok 2017 nebude vůbec jednoduchý. Musím napsat a obhájit bakaláku, budu dělat státnice a příjmačky na magisterské studium. Všichni ve mě hrozně věří a každý říká, že jsem šikovná a že vědí, že to zvládnu. A já - ne že bych si nevěila - ale přijde mi, že ze všech kolem sebe si věřím nejmíň právě já. Ale udělám maximum, a doteď to vždycky stačilo, tak budu věřit, že to bude stačit znovu. No a pak s trochou štěstí odpromuju a nastoupím na magisterské studium. Jsem docela zvědavá, na kterém z oborů nakonec skončím a těším se na to. Taky bych letos chtěla začít s nějakou prací, nejlépe a nejspíš asi v jazykové škole, tak uvidíme, co z toho bude.

Každopádně mě ale letos čeká spousta úžasných věcí. Tak především červnový koncert Linkin Park, na který se těším tak hrozně moc, že to ani nejde popsat. Prostě to bude splněný sen. A pak samozřejmě taky Partička, o které už jsem mluvila a na kterou jdeme v únoru. Černá labuť, na kterou jdeme s Nikčou koncem ledna a kterou si určitě užijeme. Bude léto a léto je vždycky skvělé, ať už se podívám kamkoliv. Těším se.


VÁNOČNÍ PHOTO DIARY

27. prosince 2016 v 15:15 | Lenča |  FOTKY
A máme po Vánocích :) Nějak to uteklo a už jsou v podstatě pryč. Jsem hrozně přejezená, už nechci žádné cukroví ani vidět. A dneska se s vámi podělím o nějaké fotky z uplynulých dní.


ZKOUŠKY, VÁNOCE A SNÍH.

19. prosince 2016 v 16:41 | Lenča |  DENÍČEK
Tak jo. Úplně jsem nezvládla ten řetězec prosincových článků, pro který jsem se rozhodla, ale prosinec byl celkem šílený. Učení na zkoušky, vypracovávání různých prací, na blog už mi bohužel nezbyl čas. Ale už mám dvě zkoušky hotové a teď budu mít snad trochu víc času vrhnout se na psaní bakalářky. Nevím sice, jestli mi vyjde cíl napsat do Vánoc první kapitolu, ale uvidíme, třeba aspoň částečně.

Včera tu celé odpoledne sněžilo a ještě pořád to aspoň u nás celkem drží, takže je všude sníh a je to prostě krása. Taková ta pravá vánoční atmosféra. Na víkend jsem měla tady v Brně maminku a brášku, což bylo super. V sobotu jsme chodili po trhách a večer byli bruslit, což mi ze začátku moc nešlo, protože jsem na tom přecejenom dost dlouho nestálo, ale nakonec jsem se rozjezdila a bylo to super. No a včera jsme šli do Vida Parku, kde jsem byla už podruhé a určitě doporučuju, zábava na půl dne minimálně :) A pak ještě trochu po obchodech.

Tento týden už máme zavřenou školu, takže další zkoušky mám až po Vánocích a pozítří už jedu domů:) Ani se mi nechce věřit, jak brzo už bude Štědrý den. Ale určitě to bude letos super, těším se :)

Kdybych do té doby už nenapsala (možná sem dám jen nějaký photo diary nebo tak), tak si užijte Vánoce a hlavně ať je strávíte v klidu, jak to má být:)

Další články