O CHESTEROVI, HUDBĚ A DEPRESI.

7. listopadu 2017 v 18:16 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nejsem zas takový blázen do hudby. Líbí se mi dost písniček, co slyším v rádiu. Když se mi písnička líbí, tak ji poslouchám a často nevím nic nebo jen málo o interpretovi, který ji zpívá. Mám jen hrst oblíbených kapel a zpěváků, zpěvaček. Moc ráda poslouchám hudbu, ale je jen opravdu málo interpretů, na jejichž koncert bych nějak extra toužila jít. Linkin Park byli něco jiného. Byli, jsou a budou. Moje nejoblíbenější kapela ze všech. Psala jsem o nich už několik článků a psala jsem i článek po smrti Chestera, ale pořád mi to přijde málo.

Ten koncert, který jsem měla to štěstí letos v červnu zažít, byl to nejlepší. Ta atmosféra byla neskutečná. Nedá se moc slovy popsat, jak moc to pro mě znamenalo, ale vím určitě, že na ten zážitek nezapomenu. A mrzí mě šíleně, že už to nebudu moct nikdy zažít znova. Budu ráda, pokud budou Linkini fungovat dál, ale všichni víme, že už to nemůže být stejné.

Co se týče Chestera, byla jsem na dně, když jsem se dozvěděla, co se stalo. Jak jsem už psala, Linkini pro mě byli vždycky ti nejlepší a poslouchám je kdykoliv potřebuju tak nějak pomoct sama se sebou. Bude to znít možná trochu hloupě, ale když poslouchám jejich písničky, někdy se v nich vidím. V těch těžkých chvílích to dokonale vystihuje, jak se cítím. Vím, jaké to je cítit se hodně špatně. Naštěstí jsem na tom nebyla až tak zle, ale potom, co se Chester zabil, jsem měla šíleně hrozné pocity a bála se, jaké by to bylo, kdybych na tom někdy opravdu byla až tak špatně. Nevím proč, ale měla jsem potřebu napsat tenhle článek. Leží mi to už nějakou dobu v hlavě.


Někdy je to moc těžké, ale kdyby náhodou, nezapomeňte, že existuje cesta. Někdy se může zdát, že žádná není, ale myslím, že když si včas řeknete o pomoc, může být téměř z čehokoliv zase dobře :)
 

O TOM, JAK NEPIJU KAFE.

3. listopadu 2017 v 22:29 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak zhruba od svých čtrnácti jsem se naučila pít každé ráno kafe. Mívala jsem problémy s nízkým tlakem a točila se mi hlava, takže mi kafe v podstatě bylo předepsáno od doktorky. A pomohlo to.

No a na začátku minulého týdne jsem si řekla, že zkusím chvíli, co se stane, když to kafe pít nebudu. Měl to být jen takový týdenní pokus, a ani teď rozhodně neříkám, že ho zase pít nezačnu ani že si ho nebudu dávat příležitostně, v kavárně a tak. Ale co chci říct je, že jsem prostě během minulého týdne tak nějak zjistila, že se bez kafe cítím líp.

Hlava už se mi moc nemotá, a když ano, tak se to stává bez ohledu na to, jestli v sobě mám nebo nemám kafe. Určitě už jste taky slyšeli, jak je to s kávou a energií. Původně jsem se to chtěla pokusit nakreslit, ale našla jsem pro ten účel přesný graf. To červené je kafe, zelené čaj.


A potvrdilo se mi, že je to naprostá pravda. Ráno je občas těžší se probouzet, ale zato později mám té energie určitě víc. Většinou si dávám svůj milovaný English breakfast z Anglie, který je po ránu to nejlepší, nebo občas taky zelený čaj. Mám kávu moc ráda, ale minimálně stejně tak moc mám ráda i čaj a mám té energie celkově určitě víc a jsem míň unavená :) Takže v tomhle "experimentu" mám v úmyslu ještě nějakou chvíli pokračovat.

KONEC PRÁZDNIN.

21. září 2017 v 11:50 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dneska to nebude článek na jedno konkrétní téma, ale spíše takový mišmaš ze života, co je nového a tak podobně. Prázdniny mi skončily v podstatě tento týden a musím říct, že jsem si je letos užila úžasně. Byly jedny z nejlepší, možná snad i nejlepší léto ze všech :) Byla jsem v Berlíně a v Nice, strávila jsem celkem dost času s bráchou, kterého jsem tu měla i na týden na prázdniny. Byla jsem v několika zoo, hodněkrát na koupališti a v letním kině, taky po dlouhé době u táty. Prostě moc pěkné prázdniny, rozhodně jsem se nenudila a zároveň jsem si i odpočinula, a už jsem se i celkem těšila až zase začne škola.

Začínáme oficiálně příští týden, tento jsme měli zatím jen informativní schůzku a taky jsem měla první hodinu baletu. Ano, chodím na balet. Chtěla jsem na něj chodit přes školu už dříve, ale nikdy se mi to nehodilo do rozvrhu, tak jsem byla ráda, že mi to teď konečně vychází. Jak říkám, zatím jsem měla první hodinu, ale je to těžké. Po street dance a zumbě, kde se skáče a je to všechno rychlé, je tohle úplně klidné, ale o to těžší. Ale uvidíme, je to něco jiného a ráda si to ten půlrok zkusím.


Kromě školy teď dost učím, firemní kurzy, a baví mě to. Když kvůli tomu bez problému vstanu před šestou ráno, i když venku padají trakaře, tak si myslím, že už to něco vypovídá o tom, že mě to baví :D Ráda si vymýšlím aktivity do hodin a plánuju ty lekce a baví mě prostě být s těma lidma na hodině a učit je něco nového.

Tak jo, to bude pro dnešek všechno, mějte se a až mě zase napadne něco, o čem chci napsat, tak to určitě napíšu :)
 


PŘEKRÁSNÉ NICE.

17. září 2017 v 20:13 | Lenča |  CESTOVÁNÍ
Byli jsme s L. na dovolené ve Francii. Moc jsem tam chtěla a jsem hrozně ráda, že jsme si vybrali zrovna Nice. Strašně jsem se tam těšila a pár týdnů před dovolenou jsem žila docela v napětí, že co když se něco stane, onemocníme, bude zas nějaký teroristický útok a tak dále a tak dále, protože určitě taky znáte jak hrozný je ten pocit, když se na něco moc těšíte a nakonec to nevyjde. Ale vyšlo, a tak jsme 5. září nastoupili do letadla a rozlétli se směrem k Francii.

Nice je město na jihu Francie, jen pár kilometrů od Monaka, kde jsme taky jeden den byli na výletě; a pak taky nedaleko od hranic s Itálií. Součástí Francouzké riviéry nebo taky Azurového pobřeží, což si svůj název určitě zaslouží, protože to moře tam je opravdu azurově modré a krásně čisté.


BERLÍN, MĚSTO KAVÁREN A CYKLISTŮ.

28. srpna 2017 v 14:36 | Lenča |  CESTOVÁNÍ
V polovině srpna jsme s mojí nejlepší kamarádkou vyrazily na výlet do Berlína. I když jsem do Německa jako dítě jezdila často, přímo v Berlíně jsem až na různé přestupy nikdy nebyla. Vydaly jsme se tam na tři dny, hezky autobusem Student Agency s tím, že jsme vyjížděly v noci a v noci se taky vracely. Ubytování jsme měly přes Airbnb a bylo moc pěkné.

Před odjezdem se nás obou každý ptal, co tam vlastně jedeme dělat a my měly jasnou představu v podstatě jen o tom, že chceme do zoo a nic moc víc naplánovaného neměly. Ale to vůbec nevadilo, zabavily jsme se skvěle. První den hodně pršelo, tak jsme se rozhodly zajít do Primarku, což by se samozřejmě nedalo vynechat a obě jsme si něco málo nakoupily. Taky jsme chodily po různých dalších obchodech v centru Berlína, potkaly pár dokonalých a neodolatelných obchůdků se sladkostma, a když vykouklo sluníčko, podívaly jsme se tak trochu i po místních trzích. Odpoledne pak jsme se prošly kolem East Side Gallery, což je v podstatě pozůstatek Berlínské zdi, kde jsou různé malůvky a grafitti a rozhodně to stojí za návštěvu, i když tam jsou docela dost davy turistů.

CHESTER BENNINGTON

22. července 2017 v 11:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ve čtvrtek zemřel frontman skupiny Linkin Park, neskutečně talentovaný zpěvák, Chester Bennington. Spáchal sebevraždu. Chester patřil mezi ty nejlepší muzikanty, a o jeho talentu a genialitě mě ještě víc přesvědčil pražský koncert letos v červnu. A jsem neskutečně ráda, že jsem ještě měla tu možnost ho vidět a slyšet.

Linkin Park je moje nejoblíbenější kapela už od doby před deseti lety, kdy jsem byla malá 13letá holka. Jejich písničky tu pro mě byly vždycky a s oblibou jsem si je pouštěla v těch nejhorších chvílích, když jsem se cítila hodně špatně, ale i v těch dobrých. Možná by to nemělo být až takové překvapení, že Chesterův psychický stav byl špatný a že trpěl depresemi. Jeho hudba tomu víc než napovídá. A vždycky na něm bylo vidět, že ta hudba je pro něj všechno, že jí žije. Když jsem se ale dozvěděla, že už není mezi námi, byla jsem v šoku, nemohla jsem uvěřit.

Je mi to hrozně líto. Štve mě, že už tu není a že už nikdy nic nezazpívá, že už žádný příští koncert nebude. Samozřejmě ho všichni známe "jen" jako zpěváka, ale zrovna Linkin Park jsou pro tolik z nás tak oblíbenou kapelou, že máme pocit, jako bychom přišli o kamaráda nebo aspoň o hodně blízkého známého. Je mi líto, že na tom byl až tak špatně, že se zabil. Hodně lidí vám řekne o sebevraždě, že je to zbabělé a že to nic neřeší, ale nevíte, co se tomu člověku hnalo v hlavě ani jak mu bylo.

Písničku One More Light zmiňovali na koncertě jako takovou vzpomínkovou a byl to ten nejdojemnější okamžik celého koncertu, a tak si myslím, že právě ona se sem hodí nejlépe.


Rest in peace. Budeš nám chybět.

I DVA JSOU RODINA

14. července 2017 v 18:19 | Lenča |  MOVIES
Včera jsme byli v letním kině na francouzském filmu z konce minulého roku s názvem I dva jsou rodina, v originále Demain tout commence. Tak dobrý film jsem hodně dlouho neviděla. Zbožňuju francouzské filmy, a tenhle snad i převýšil mé už tak vysoké očekávání.

V hlavních rolích hrají Omar Sy, což je úplně perfektní herec, pokud jste viděli Intouchables, tak je to on. A pak Clémence Poésy, okouzlující Fleur Delacour z HP. Je to komedie a zároveň drama, strašně vtipné i šíleně smutné.

Je to film o Samovi, mladém muži, který žije bezstarostný život na pobřeží jižní Francie, když je jednoho dne postaven před úkol postarat se o malou 3měsíční holčičku, svou dceru, o které do té doby nevěděl. Já jsem vždycky měla hrozně ráda příběhy o tatínkách a dcerách a tenhle je ten nejhezčí a nejkouzelnější. Sam se spolu s holčičkou vydává do Londýn hledat její matku, v čem je ovšem neúspěšný. O to úspěšnější je ale ve výchově své dcery, která díky němu prožívá to nejkouzelnější dětství.

Neskutečně krásný dojemný film. Smutný. I vtipný. Bernie, se kterým se Sam v Londýně seznámí, je ta nejvtipnější postava :) Určitě určitě doporučuju, na sto procent.


LÉTO V BRNĚ.

11. července 2017 v 19:45 | Lenča |  FOTKY
Konečně si naplno užívám léto, i s těmi občas dost nesnesitelnými vedry. I když poslední dny je to díky větru a tomu, že občas zaprší, aspoň o něco lepší. A u vody je naprosto dokonale :) Dneska mám pro vás článek s fotkama z posledních týdnů z mého milovaného Brna.



LETNÍ KNIŽNÍ PLÁNY 2017

8. července 2017 v 10:39 | Lenča |  BOOKS
Během toho posledního půlroku, psaní bakalářky, učení na státnice, pak příjmačky, jsem se nejvíc těšila na to, až budu mít volno, a až budu mít čas číst. Číst cokoliv chci, jednu knížku podruhé. A mám jich dlouhatánský seznam :)

Četla jsem Marley a já, protože ten film zbožňuju a už hodně dlouho jsem si chtěla přečíst i tu knížku. A je dokonalá, ještě lepší než film, hrozně moc se mi líbila. Z podobného soudku budu číst taky Psí cestu, což je pokračování Psího poslání a další kniha uspokojující moje pejskařské touhy.

Taky mám z knihovny půjčené Good Wives, což je pokračování známějších Little Women, oboje jsou od Louisa May Alcott a je to hodně čtivé. Už jen proto, že jsem vždycky toužila po sestře, a tahle kniha je o čtyřech sestrách.


MOJE POTTEROVSKÁ IDENTITA #20LET

26. června 2017 v 22:37 | Lenča |  HARRY POTTER
Přesně dneska je to 20 let ode dne, kdy vyšel první díl Harryho Pottera, a tak jsem se po chvíli přemýšlení rozhodla pro něco speciálního na dnešní článek. Moje potterovská identita neboli kdo jsem ve světě Harryho Pottera, jsou to až na výjimky různé věci z kvízů, hlavně pak z Pottermore, což je web, za kterým stojí sama JKR.

Hermiona
Naprosto. Jen málo postav je mi tak podobných jako ona. Myslím si o sobě, že jsem chytrá, hodně čtu, umím být nesnesitelně panovačná. Už jen proto, jak jsme si podobné, patří Hermiona k mým oblíbeným postavám.

Mrzimor
Nemám moc ráda ten český výraz, Hufflepuff zní mnohem líp. Ale prostě patřím do Mrzimoru. Celkem mě to překvapilo, když mi Pottermore před pár lety vyhodil, že patřím tam, ale po nějaké době přemýšlení mi to přišlo úplně pochopitelné a jsem na svou kolej pyšná. Patřil tam třeba Cedric Diggory anebo taky Newt Scamander z Fantastických zvířat :) Mrzimorští jsou loajální, pracovití, trpěliví, spravedliví a upřímní.


Delfín
To je můj patron! A přijde mi to naprosto kouzelné, protože delfín vždycky byl mým nejoblíbenějším zvířetem.

Hůlka z vrbového dřeva, s blánou z dračího srdce, 13 a čtvrt palce, celkem dobře ohebná


Ilvermony kolej - Pukwudgie
Ilvermony je americká kouzelnická škola, kterou nedávno představila JKR a na Pottermore se objevil kvíz, do které z kolejí se hodíte. A mě vyšlo Pukwudgie, což je kolej reprezentující srdce.

Další články