CHESTER BENNINGTON

22. července 2017 v 11:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ve čtvrtek zemřel frontman skupiny Linkin Park, neskutečně talentovaný zpěvák, Chester Bennington. Spáchal sebevraždu. Chester patřil mezi ty nejlepší muzikanty, a o jeho talentu a genialitě mě ještě víc přesvědčil pražský koncert letos v červnu. A jsem neskutečně ráda, že jsem ještě měla tu možnost ho vidět a slyšet.

Linkin Park je moje nejoblíbenější kapela už od doby před deseti lety, kdy jsem byla malá 13letá holka. Jejich písničky tu pro mě byly vždycky a s oblibou jsem si je pouštěla v těch nejhorších chvílích, když jsem se cítila hodně špatně, ale i v těch dobrých. Možná by to nemělo být až takové překvapení, že Chesterův psychický stav byl špatný a že trpěl depresemi. Jeho hudba tomu víc než napovídá. A vždycky na něm bylo vidět, že ta hudba je pro něj všechno, že jí žije. Když jsem se ale dozvěděla, že už není mezi námi, byla jsem v šoku, nemohla jsem uvěřit.

Je mi to hrozně líto. Štve mě, že už tu není a že už nikdy nic nezazpívá, že už žádný příští koncert nebude. Samozřejmě ho všichni známe "jen" jako zpěváka, ale zrovna Linkin Park jsou pro tolik z nás tak oblíbenou kapelou, že máme pocit, jako bychom přišli o kamaráda nebo aspoň o hodně blízkého známého. Je mi líto, že na tom byl až tak špatně, že se zabil. Hodně lidí vám řekne o sebevraždě, že je to zbabělé a že to nic neřeší, ale nevíte, co se tomu člověku hnalo v hlavě ani jak mu bylo.

Písničku One More Light zmiňovali na koncertě jako takovou vzpomínkovou a byl to ten nejdojemnější okamžik celého koncertu, a tak si myslím, že právě ona se sem hodí nejlépe.


Rest in peace. Budeš nám chybět.
 

I DVA JSOU RODINA

14. července 2017 v 18:19 | Lenča |  MOVIES
Včera jsme byli v letním kině na francouzském filmu z konce minulého roku s názvem I dva jsou rodina, v originále Demain tout commence. Tak dobrý film jsem hodně dlouho neviděla. Zbožňuju francouzské filmy, a tenhle snad i převýšil mé už tak vysoké očekávání.

V hlavních rolích hrají Omar Sy, což je úplně perfektní herec, pokud jste viděli Intouchables, tak je to on. A pak Clémence Poésy, okouzlující Fleur Delacour z HP. Je to komedie a zároveň drama, strašně vtipné i šíleně smutné.

Je to film o Samovi, mladém muži, který žije bezstarostný život na pobřeží jižní Francie, když je jednoho dne postaven před úkol postarat se o malou 3měsíční holčičku, svou dceru, o které do té doby nevěděl. Já jsem vždycky měla hrozně ráda příběhy o tatínkách a dcerách a tenhle je ten nejhezčí a nejkouzelnější. Sam se spolu s holčičkou vydává do Londýn hledat její matku, v čem je ovšem neúspěšný. O to úspěšnější je ale ve výchově své dcery, která díky němu prožívá to nejkouzelnější dětství.

Neskutečně krásný dojemný film. Smutný. I vtipný. Bernie, se kterým se Sam v Londýně seznámí, je ta nejvtipnější postava :) Určitě určitě doporučuju, na sto procent.


LÉTO V BRNĚ.

11. července 2017 v 19:45 | Lenča |  FOTKY
Konečně si naplno užívám léto, i s těmi občas dost nesnesitelnými vedry. I když poslední dny je to díky větru a tomu, že občas zaprší, aspoň o něco lepší. A u vody je naprosto dokonale :) Dneska mám pro vás článek s fotkama z posledních týdnů z mého milovaného Brna.


 


LETNÍ KNIŽNÍ PLÁNY 2017

8. července 2017 v 10:39 | Lenča |  BOOKS
Během toho posledního půlroku, psaní bakalářky, učení na státnice, pak příjmačky, jsem se nejvíc těšila na to, až budu mít volno, a až budu mít čas číst. Číst cokoliv chci, jednu knížku podruhé. A mám jich dlouhatánský seznam :)

Četla jsem Marley a já, protože ten film zbožňuju a už hodně dlouho jsem si chtěla přečíst i tu knížku. A je dokonalá, ještě lepší než film, hrozně moc se mi líbila. Z podobného soudku budu číst taky Psí cestu, což je pokračování Psího poslání a další kniha uspokojující moje pejskařské touhy.

Taky mám z knihovny půjčené Good Wives, což je pokračování známějších Little Women, oboje jsou od Louisa May Alcott a je to hodně čtivé. Už jen proto, že jsem vždycky toužila po sestře, a tahle kniha je o čtyřech sestrách.


MOJE POTTEROVSKÁ IDENTITA #20LET

26. června 2017 v 22:37 | Lenča |  HARRY POTTER
Přesně dneska je to 20 let ode dne, kdy vyšel první díl Harryho Pottera, a tak jsem se po chvíli přemýšlení rozhodla pro něco speciálního na dnešní článek. Moje potterovská identita neboli kdo jsem ve světě Harryho Pottera, jsou to až na výjimky různé věci z kvízů, hlavně pak z Pottermore, což je web, za kterým stojí sama JKR.

Hermiona
Naprosto. Jen málo postav je mi tak podobných jako ona. Myslím si o sobě, že jsem chytrá, hodně čtu, umím být nesnesitelně panovačná. Už jen proto, jak jsme si podobné, patří Hermiona k mým oblíbeným postavám.

Mrzimor
Nemám moc ráda ten český výraz, Hufflepuff zní mnohem líp. Ale prostě patřím do Mrzimoru. Celkem mě to překvapilo, když mi Pottermore před pár lety vyhodil, že patřím tam, ale po nějaké době přemýšlení mi to přišlo úplně pochopitelné a jsem na svou kolej pyšná. Patřil tam třeba Cedric Diggory anebo taky Newt Scamander z Fantastických zvířat :) Mrzimorští jsou loajální, pracovití, trpěliví, spravedliví a upřímní.


Delfín
To je můj patron! A přijde mi to naprosto kouzelné, protože delfín vždycky byl mým nejoblíbenějším zvířetem.

Hůlka z vrbového dřeva, s blánou z dračího srdce, 13 a čtvrt palce, celkem dobře ohebná


Ilvermony kolej - Pukwudgie
Ilvermony je americká kouzelnická škola, kterou nedávno představila JKR a na Pottermore se objevil kvíz, do které z kolejí se hodíte. A mě vyšlo Pukwudgie, což je kolej reprezentující srdce.

Z PAŘÍŽE DO PAŘÍŽE.

24. června 2017 v 10:08 | Lenča |  MOVIES
V originále Un sac de billes

Po Úkrytu v zoo další, neméně působivý film odehrávající se během druhé světové války a znázorňující převážně židovské životy za války. Hlavními hrdiny Z Paříže do Paříže jsou Maurice a Joseph, dva kluci bezstarostně žijící spolu s rodiči a dvěma staršími bratry v Paříži. Válka ale začne brzy obracet naruby životy, mezi nimi i život této rodiny - židovské rodiny. Kluci jsou posláni na jih Francie, který by měl být bezpečnější než hlavní města - alespoň dočasně, a tak film zobrazuje jejich putování a všechny nástrahy, kterým musí čelit.

Je to úžasný film, podle skutečné události, kterou sepsal nejmladší Joseph do knižní podoby, a ze které letos vznikla také tahle filmová verze. Je to napínavé, místy tragicky smutné a místy taky vtipné a milé. Všichni víme, že druhá světová válka a holokaust byla celkově tragédie, ale když vidíte, že se nikdo neslitoval ani nad malým nevinným chlapcem, je to snad ještě silnější.

Stejně, i když nejspíš v menší míře, jako na zmíněném Úkrytu v zoo, se i na tomhle filmu částečně podílela Česká republika a nemohly jsme uvěřit svým očím, když jsme ve filmu zahlédli našeho českého Marka Vašuta :D

Takže pokud budete mít náladu na kino, tenhle film rozhodně stojí za to. Já jsem byla o to radši, že jsem na to mohla jít francouzsky s titulkama, sice moje porozumění má k dokonalému daleko, ale stálo to za to :)


PROČ MÁM TAK RÁDA HARRYHO POTTERA #20LET

23. června 2017 v 21:31 | Lenča |  HARRY POTTER
Mám po státnicích i po příjmačkách na magistra a oficiálně prázdniny! A tak jsem tu dnes, abych napsala další článek na téma Harryho Pottera. Tentokrát to bude článek o tom, proč mám vlastně ty knihy a celý ten svět tolik ráda.



JÁ A HARRY POTTER #20LET

20. června 2017 v 19:09 | Lenča |  HARRY POTTER
První díl jsem dostala k šestým narozeninám.

Šestý díl pro mě byl neuvěřitelným bojem, protože to byla první knížka, kterou jsem četla anglicky. A před rokem a půl jsem úspěšně přelouskala Kámen mudrců francouzsky.

Mým nejoblíbenějším řetízkem je přívěšek s relikviemi smrti, nosím ho nejčastěji a naprosto ho zbožňuju. Mimoto mám ale i obraceč času a další věci, jako třeba mé milované HP pyžamo z Primarku.

Cursed Child jsem si koupila hned to ráno, kdy kniha vyšla a přečetla ji za ten den.

Minulé Vánoce jsem taky dostala FIlmová kouzla, což je kniha, která mě okouzluje pokaždé, co ji otevřu. Poprvé to bylo nejsilnější, ale nepřestává se mi líbit :)

Jednou si udělám výlet do Británii zaměřený jen na Harryho :D Nejvíc mě ale lákají filmová studia u Londýna - Making of Harry Potter. Ještě víc než americký theme park, i když i tam bych se jednou podívala neskutečně ráda. Když jsem byla se školou v Oxfordu a strašně mě naštvalo, když jsme se z důvodu, který už si nepamatuju, nešli podívat do Christ Church College.

Zbožňuju ty pravé potterovské fazolky! Nejhnusnější je asi zkažené vejce a taky zvratky, naopak tráva je překvapivě docela dobrá. A mýdlo... řekněme zajímavé :D

Občas jsem se o něco málo snažila, ale nikdy jsem nijak zvlášť nepsala fanfiction. Ovšem někdy v 10 letech jsem psala něco jako pokračování Harryho Pottera, které jsem si zrovna nedávno četla a naprosto vůbec to nedává smysl :D Na druhou stranu čtení fanfiction mám ráda a měla jsem období, kdy jsem ho četla opravdu hodně.

K 17. narozeninám mi maminka upekla dort ve tvaru zlatonky :)

Je pro mě těžké vybírat oblíbené postavy, protože je mám ráda všechny, ale mezi ty moje nej patří Severus Snape, Hermiona, Ron, Dobby a taky Hagrid.

Drží se mě to od začátku, 17 let už. A asi to jen tak nepřejde (:


JE ZE MĚ BC.!

18. června 2017 v 9:14 | Lenča |  DENÍČEK
Taak ve středu jsem se konečně dozvěděla výsledky státnic! Jsem bakalář :) Spadl mi tak obrovský kámen ze srdce, že to ani nejde popsat. Když jsem viděla, že už jsou konečně online výsledky, strašně jsem se klepala a bála se. A pak už jen přišla obrovská úleva. Teď ve středu a ve čtvrtek ještě budu dělat příjmačky na magistra, ale to snad bude dobré, hlavně, že mám ty státnice :)

Na rozdíl od asi většiny jiných škol, kde bývají tyhle zkoušky ústní a každý hned ví, jak dopadl, u nás jsou státnice písemné, navíc ještě dvě z nich byly eseje, takže jsme museli čekat celý týden na výsledky. Měla jsem po těch státnicích docela dobrý pocit a věřila jsem si, ale přesto jsem se bála a každý další den čekání jsem se bála víc... No, žádná sranda. Ale mám to!

Taky už mám zařízené na prázdniny dokonce dvě dovolené :D Nebo dejme tomu, jednu dovolenou a jeden výlet. Sice se letos nepodívám do Itálie, kam jsem chtěla hlavně proto, že jsem tam ještě nikdy nebyla a taky - miluju italskou kuchyni. Ale to třeba příště, protože úplně stejně jsem chtěla i do Francie. A začátkem září letíme s L do Nice :) Nemůžu se dočkat. Nice je krásné město a konečně budu moct aspoň trochu mluvit francouzsky.

No a nejspíš někdy v srpnu jsme si s Nikolkou vymyslely třídenní výlet do Berlína :) Zatím to nemáme zařízené na konkrétní termín, ale koupily jsme si voucher do hrozně pěknýho hotelu a je to i se snídaní, což je super a vychází to cenově fakt skvěle. Tam pojedeme asi nejspíš busem, které sice nemám až tak ráda, ale student agency je výjimkou, takže dobrý :D Chceme jít do židovského muzea, taky do berlínské zoo a určitě ještě další místa.

Takže po náročném studijním půlroce mě čekají opravdu pěkné prázdniny.

Napište, co máte na léto v plánu vy a jak budete trávit prázdniny :)


AERODROME FESTIVAL - SIMPLE PLAN & LINKIN PARK

14. června 2017 v 14:12 | Lenča |  DENÍČEK
V neděli jsme byli na koncertě, na který jsem se těšila od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že po skoro deseti letech přijedou Linkin Park konečně do České republiky. Linkiny poslouchám už minimálně těch deset let, možná i déle a je to moje nejoblíbenější skupina. A když jsem se pak dozvěděla, že na Aerodromu (což je festival, jehož hlavní hvězdou letos LP byli) budou taky Simple Plan, moje nadšení a těšení na 11. červen se ještě značně zvýšilo, protože i když jsem Simple Plan poslouchala spíše dřív a teď už tak moc ne, oni jsou taková moje srdcovka.

Nebudu přehánět, když řeknu, že ten koncert byl ještě mnohem lepší než jsem si dokázala představit a byl to bezpochyby ten nejlepší koncert, na kterém jsem kdy byla.

Když na pódium přišli Simple Plan a začala první písnička, úplně jsem se rozplynula. Jak říkám, těšila jsem se na ně, ale nečekala jsem, že budu až tak našená. Jejich vystoupení mě dostalo. Já jsem vždycky měla u jejich textů pocit, že spousta z nich jako by mi mluvilo z duše. A když jsem to slyšela naživo, byl to pro mě hodně silný zážitek. Hráli hlavně staré písničky, jen jednu z nového alba, za což jsem byla ráda, protože jsem znala všechno, co hráli. Nejnadšenější jsem byla, když začala moje nejoblíbenější I'm Just a Kid. A pak taky závěrečná Perfect.

A pak po dlouhém čekání došlo na Linkin Park. Mám pocit, že ať napíšu cokoliv, nemůže to vystihnout, jak úžasný to byl zážitek. Dokonalost. Spousta lidí si stěžuje na jejich nové album a byla jsem hodně příjemně překvapená, že dost lidí znalo a zpívalo si i ty nové tolik kritizované písničky, včetně mě :D Osobně se mi většina nového alba líbí, je to sice něco jiného, ale líbí se mi to i tak :) Každopádně, Linkini dokázali na koncertě krásně zkombinovat nové a staré kousky, hráli většinu písniček, které od nich mám nejradši a samozřejmě i tu mou nejmilovanější, In the End. Všichni byli perfektní a Chester je prostě neskutečný, je na něm opravdu vidět, jak to prožívá a že tou hudbou žije. Vážně skvělé vystoupení a až zase (bez ohledu na to, za jak dlouho to bude) přijedou do ČR, vím stoprocentně, že půjdu znova :)

Na závěr záznam jedné z nových písniček, One More Light, a ukázka krásné atmosféry:)

Další články