IRSKO.

5. července 2018 v 21:00 | Lenča |  CESTOVÁNÍ
Co se vám vybaví, když se řekne Irsko? Pro mě to vždycky byla spousta zeleně, ovečky všude, krásná příroda a hodně deště. Ve skutečnosti je to tohle všechno až na ten déšť pravda, ale je toho taky ještě mnohem víc. Začnu s počasím, ať už to pak nemusím zmiňovat. V Irsku prší docela dost a když jsem si pročítala internetové diskuze, byly tam vtípky jakože v Irsku jsou dva typy počasí - buď prší, nebo lije. Nám nepršelo vůbec. Jeden den bylo trochu zamračeno a po ránu pršelo, ale to je všechno. Zbytek bylo kolem 25 stupňů, sluníčko, dokonce jsem se spálila.


Měli jsme celkově čtyři zastávky, čtyři ubytování. Dublin - Liscannor - Galway - Belfast. Když mám říct, kde se mi líbilo nejvíc, musí to být Liscannor, protože jsem si tu vesničku naprosto zamilovala. Ale vezměme to postupně.
 

ZAČÁTEK PRÁZDNIN

19. června 2018 v 10:41 | Lenča |  DENÍČEK
Sedíme ve žlutém vláčku na cestě do Prahy a dnes odpoledne odlítáme směr Dublin. A tak, abyste až do konce června, kdy se vrátím, nebyli bez článku, napíšu jeden krátký ještě teď :)

Prázdniny už jsou v plném proudu a nevím, jak je to možný, ale přijde mi, že ty dny utíkají 20krát rychleji než během semestru. Ale všechno je super a užívám si to relativní volno.

Skončil Ignis brunensis, a já byla tentokrát až na ten závěrečný, na všech ohňostrojích a byly opravdu krásné. Letos se to vztahovalo ke 100 letům republiky. Většinu ohňostrojů jsme taky spojili s potkáváním se s kamarádama a bylo to super. Ve čtvrtek byla v Brně Vendulka a byly jsme spolu v kině na Já, Simon, protože už to konečně dávají v kinech. Šla jsem na to už podruhé a byla jsem stejně nadšená. Jsem tím doslova posedlá - byla bych schopna jít i potřetí. Čtu teď potřetí tu knihu :) A taky jsem si sehnala další dvě knihy od autorky, tak třeba některou z nich přečtu během toho cestování.

Kromě toho jsme o víkendu měli rodinnou sešlost, což bylo hodně zajímavé. Byla to hodně široká rodina a dozvěděla jsem se věci, které jsem třeba vůbec nevěděla. Takový milý návrat ke kořenům. A mimo to jsem se podivala do Hranic, je tam moc pěkně.

A to bude pro dnešek všechno. Ozvu se po návratu anebo když bych měla volnou chvíli a chtělo se mi ťukat článek na mobilu, ještě během dovolené:) Papa, mějte se zatím.



MŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FILM.

12. června 2018 v 18:33 | Lenča |  MOVIES
Zbožňuju filmy, a tak je pro mě vždycky oříšek rozhodnout se, který je ten nejoblíbenější. Ale pokud bych si vážně musela vybrat jeden, už nějaké dva roky od té doby, co jsem ho viděla poprvé, je to About Time (česky Lásky čas).

Ten film je prostě kouzelný. Hlavní hrdina Tim se jednoho dne od svého táty dozví, že všichni muži v jejich rodině včetně něj, mají schopnost cestovat zpět v čase. Tahle schopnost celý film propujuje a doplňuje, ale není to ani zdaleka jen o ní. Je to romantický film o lásce, o hledání sama sebe a svého štěstí. Je to roztomilé a vtipné a místy taky docela smutné. Pokud máte aspoň trochu romantickou duši, tenhle film určitě stojí za to. Nedokážu si představit, že by se mi někdy omrzel.

About Time je britský film a většina obsazení jsou tedy Britové. Hlavního hrdinu Tima hraje Domhnall Gleeson (zahrál si mimojiné Billa Weasleyho v posledních dvou dílech HP), který je v té roli naprosto skvělý. Jeho partnerkou je Rachel McAdams (můžete ji znát třeba ze Zápisníku jedné lásky nebo taky Protivných sprostých holek). Z těch britských herců to je třeba taky Bill Nighy, kterého určitě znáte, třeba s Lásky nebeské :) Takže herecké obsazení pefektní. Krásná hudba. Nevím úplně přesně jak to popsat, ale alespoň pro mě má tenhle film takové nějaké kouzlo. Vždycky mi vykouzlí úsměv na tváři.

 


13 TÝDNŮ PRÁZDNIN PŘEDE MNOU.

6. června 2018 v 12:03 | Lenča |  DENÍČEK
Minulý týden jsem zvládla svou nejtěžší, neobávanější poslední zkoušku (z psychologie) a to dokonce na áčko. Pak jsem dodělala ještě úkoly do jednoho předmětu a tradá, mám prázdniny! Přes tři měsíce volna, až na těch pár kurzů, které budu učit a k mé radosti mi zůstaly i během prázdnin :)

A co budu vlastně o prázdninách dělat?

Za dva týdny odjíždíme na osm dní do Irska, na což se už hrozně moc těším. Začínáme v Dublinu a končíme v Belfastu, s několika zastávkama mezi tím. Určitě vám sem pak o zážitcích z Irska napíšu, bude to skvělý.

V srpnu jedu (maličko z donucení) na vodu, čehož se trošku bojím. Nikdy jsem na vodě nebyla, tak třeba budu příjemně překvapená. Ale já nejsem zrovna milovník spaní ve stanu a ač mám ráda přírodu, veškerý hmyz mi nahání strach a bojím se bouřek. A mám ráda pokoj se záchodem a koupelnou :D No ale uvidíme, třeba to bude fajn.

Nějaký čas taky strávím s bráškou a celkově s rodinou, sestřenkama, bratránkama, u babiček. Bráška mi taky přijede do Brna, tak si ho konečně pořádně užiju :)

Začátkem srpna jdeme na Léto Fest a konečně, konečně po 10 letech uvidím zase Chinaski (je to takové poetické, v Potkal jsem tě po letech se taky zpívá o deseti letech :D), pak v září na Xindla X a Mirai, kterého jsme prošvihli na Majálesu.

Budu číst. Můj seznam je dlouhatánský a roste. Budu psát. A pracovat na francouzštině. Vždycky se toho hromadu naučím přes prázdniny, ale pak začne škola a času je málo... Ale to nevadí, o prázdninách to zase opráším :)

A jinak uvidíme. Ráda bych ještě jela někam k moři, třeba do Španělska, tam se dá zajet za hodně levno. Tak uvidíme, určitě to budou boží prázdniny.

JÁ, SIMON.

24. května 2018 v 22:01 | Lenča |  MOVIES
V pondělí se v Brně promítal film Já, Simon, a když jsem zjistila, že ho budou dávat, prostě jsem musela jít. Knížku (Simon vs. the Homo Sapiens Agenda, česky Probuzení Simona Spiera) jsem četla někdy před půl rokem a pak ještě jednou znovu, protože se mi opravdu hrozně moc líbila.

Na začátek si nemůžu odpustit poznámku knihomola a to, že je v tom filmu celá hromada změn oproti knížce. Překvapivě mi to ale skoro vůbec nevadilo. Ten film je krásný, nádherný a chtěla jsem ho vidět znovu okamžitě po vyjití z kina. Herecké obsazení je skvělé, všichni se na svoje role ohromně hodí a je to hrozně dobře filmově zpracované.

Není vůbec snadné převést na film knihu, ve které je ze všeho nejdůležitější emailová konverzace mezi dvěma postavami. Ale povedlo se to. Škoda, že ten film (alespoň zatím) nedávají normálně v kinech, zasloužil by si to.

Nevím, co víc o filmu říct, protože ho prostě musíte vidět. Pokud se vám naskytne šance a budou ho u vás v kině promítat, určitě neváhejte. Je to sladké, hrozně vtipné a prostě tak celkově kouzelné. Měla jsem v pondělí docela špatný den, a tenhle film mi ho celý zlepšil a vyčaroval úsměv na tváři :)


KDYŽ PRŠÍ, VYBAVÍ SE MI ANGLIE.

17. května 2018 v 11:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Po několika slunečných suchých týdnech už nám v Brně třetí den prší a já jsem docela ráda. Už jen proto, že babičce dobře zalije zahrádku a vyroste jí tam všechno, co zasadili. Ale i jinak, on je ten déšť svým způsobem hrozně uklidňující, alespoň pro mě určitě. Vyčistí se vzduch a možná i duše, lépe se dýchá.

Poslední dobou je to ale i něco jiného. Déšť mi vždycky připomene Anglii. Je to vtipné, protože když jsem projížděla fotky z Anglie, kde jsme před dvěma lety strávili celé léto, hledala jsem nějakou deštivou, kterou bych dala do tohohle článku, a nenašla jsem ani jednu. Pravdou je, že v Anglii prší dost, určitě víc než v Brně, ale zrovna když jsme tam byli, tak bylo počasí většinu času úplně krásné. Ne takové vedro jako bývá tady, ale sluníčko svítilo a bylo krásně. Vlastně úplně ideálně. Ale i tak. Prší a ve mně déšť evokuje Anglii.

A vzpomínám na ni vesele. Anglie je skvělá a líbilo se mi tam. Vzpomínám na ni vesele, přestože jsem chvilkama brečela, že už chci domu, stýskalo se mi po bráškovi a po mamce, po mojí posteli, po řízku s kaší od babičky a nakonec překvapivě a snad poprvé v životě i po češtině. Prostě se mi stýskalo. Ne všechno bylo na našem pobytu tam úplně ideální, z postele mě bolely záda, několik dní nešla wifi (což byl konec světa, protože se mi tak stýskalo ještě daleko víc), spolubydlící pořád kouřili v kuchyni, práce nebyla. Ale i tak se mi tam líbilo a vzpomínám na to v dobrém.

Anglie je krásná a skvělá, ale tráva tam zelenější není a nastálo bych tam už bydlet nechtěla, i když to kdysi býval můj největší sen. Nevím ani, co má být pointou tohohle článku, možná prostě jen to, že prší a já se usmívám, protože mi ten déšť vlastně vůbec nevadí :) Za hodinu píšu test, takže teď rychle na oběd a zpátky do školy. Mějte krásný den a usmívejte se i na tu deštivou oblohu.

A nakonec jedna fotka z úterý, kdy jsem seděla s L. pod stříškou v parku, pila výborný capuccino se skořicí a užívala si tu chvilku obklopená deštěm.


EXTREM FOOD FESTIVAL.

12. května 2018 v 21:27 | Lenča |  DENÍČEK
Dneska se u nás v Brně zase po roce konala akce s názvem Extrem Food Festival. Vloni jsme tam byli poprvé a líbilo se nám tam, i když pršelo, padaly trakaře a chvíli byla i bouřka. Zato letos bylo přímo nádherně, jasno, 25 stupňů a bylo to i poznat na návštěvnosti, která byla obrovská.

Já jsem si food festivaly v poslední době oblíbila a dokonce už se ani tak nebojím zkoušet nová a neznámá jídla. Tenhle, jak už název napovídá, nabízí i různé extrémní dobroty. Letošním největším lákadlem bylo krokodýlí a hadí maso, na které se ale stály nekonečné fronty. Já jsem chtěla ochutnat žabí stehýnka, ale při pohledu na nezkracující se frontu jsem je radši oželela - třeba příště.



O PSANÍ A SNECH.

9. května 2018 v 20:51 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jak poetické psát článek o psaní. Ale vážně. Moc jsem o tom v poslední době nemluvila a když říkám v poslední době, trpělo moje psaní v podstatě stejně dlouho jako zatím trvá mé studium na vysoké - skoro čtyři roky. Dřív jsem na to měla čas, ale pak začala vysoká a když to řeknu hloupě, začala jsem žít. Času málo, a jediné, na co jsem se zmohla, byly sem tam články na blog, jednou za pár měsíců zápis do deníčku a cokoliv delšího nebo častějšího prakticky vůbec.

Minulý týden jsem byla na workshopu o kreativním psaní, protože jsem na ničem takovém nikdy nebyla, protože psaní miluju a protože jsem si řekla, že tahle moje záliba už až moc dlouho ležela ladem. A když jsem se tam pak bavila s jednou slečnou z Bulharska, zeptala se mě, odkdy píšu. Nemusela jsem přemýšlet ani chvíli - psala jsem od doby, kdy jsem se psát naučila. Vymýšlela jsem kraviny, krátké příběhy, které občas neměly ani hlavu, ani patu. Vybavuju si dny, kdy jsem seděla ráno v posteli a popsala dlouhé papíry svými myšlenkami, pohádkami, často blbůstkami. Ale milovala jsem to. Mám doma tolik sešítků, knížeček, popsaných listů, že ani nevím, co s nimi a kdykoliv mám chvilku, nostalgicky si je pročítám. I teď psaní miluju, musím si jen najít ten čas.

Pamatuju si, že ve druhé třídě jsem paní učitelce napsala do nějakého pracovního listu, že až vyrostu, budu spisovatelka. Pravdou je, že tenhle cíl malinko vyprchal a nahradily ho jiné, trochu realističtější. Ale psát chci pořád. Ráda bych jednou vydala knihu. Zatím nevím o čem, nebo jaký žánr, ale je to pro mě tak veliký sen už tak dlouho, že to prostě musím dokázat.


JAKÝ BYL BRNĚNSKÝ MAJÁLES.

8. května 2018 v 18:31 | Lenča |  DENÍČEK
Těšila jsem se minimálně tak od ledna, a posledních pár týdnů jsem o tom nepřestala žvanit a odpočítavala dny. A najednou je po všem a budu muset čekat zase další rok. Majáles. Stejně jako mi při zmínce Majálesu říkalo hodně mých kamarádek, ani já nemám moc ráda davy, ale Majáles je výjimka. Miluju tu atmosféru.

Vždycky jsem tam chodila s mým L., ale letos přijela maminka s bráchou a taky strejda, tak jsme byli i s nima a stálo to za to :) Všichni jsme si to užili. Účastnili jsme se se vším všudy, tedy včetně průvodu, který je v něčem snad i lepší než Majáles samotný. Na Svoboďáku jsem se hned rozběhla ke své modré skupince, dostala vlaječku a nechala si na tváře namalovat MU. A pak už přijely vozy s kapelama, letos tam byli všichni úplně skvělí - Jelen za naši školu, pak Rybičky 48, Mandrage, Vypsaná fiXa a taky Tomáš Klus. Běhala jsem tak od jednoho k druhému, abych si užila aspoň trochu všech, zpívala jsem si a bylo to prostě perfektní.


Bohužel jsme nestihli Mirai, ale začínali jsme s Jelenem, kterej stál za to. Od loňského roku už znám víc písniček a jeho hlas je úžasnej. Zpívá skvěle. Pak tam byl Marek Ztracený, ale toho jsem slyšela jen maličko, protože jsme se šli kouknout na Sebastiana. Většinu písniček jsem neznala, ale i tak to bylo fajn. Pokračovalo to Lenny, která je úžasně talentovaná. A s bráškou si plácla :D Mezitím jsem ještě běžela přes celý areál na Fixu, od které jsem ale slyšela jen úplně maličko. A pak už Tomášek! Na něj jsem se těšila asi nejvíc a taky jsem si ten koncert užila nejvíc. Je to blázínek, komediant a jeho písničky miluju. Mandrage jsou perfektní vždycky a tentokrát hráli hlavně z nové desky, ale nezapomněli ani na ty staré známé a úplně všechny do jedné jsem si s nima zazpívala. A nakonec Rybičky, které jsem si užila úplně maximálně. Přestože složení kapel bylo hodně podobné jako loni, myslím, že jsem si to užila ještě víc, protože od těch interpretů mám naposlouchaných víc písniček.

Kromě hudby jsem si dávala taky dobré pivo, langoše, modrou cukrovou vatu v naší zóně, kde jsme si taky s Matym zkoušeli bungee run, což bylo zajímavé, docela sranda. Každopádně, bylo to super a už teď se těším na další rok:)


ZPĚTNÝ POHLED NA MATURITU A PÁR RAD.

1. května 2018 v 16:06 | Lenča |  MY THOUGHTS
Už jsou to čtyři roky, co jsem maturovala. Tak jsem nad tím přemýšlela, a řekla jsem si, že když je to teď pro některé z vás aktulní, mohla bych takhle zpětně napsat článek o maturitě.

Na začátek chci říct jednu věc, kterou uslyšíte málokdy, protože většina lidí, co má maturitu za sebou vám spíš řekne, že to bylo v pohodě a že to je fraška atd. Ani náhodou bych nechtěla dělat maturitu znova. Nikdy jsem nebyla tak nervózní jako v den své maturity, dokonce ani u státnic ne. Nejde ani o to, že by to bylo tak těžké, to fakt ne - podle mě za to můžou tak trochu učitelé a celkově ten tlak, co je na vás vyvíjen. Mám pocit, že to tak je na většině škol - učitelé s tou maturitou pořád straší. A možná zbytečně.

Večer před maturitou nebo v den maturity už se neučte! Už se toho moc nenaučíte, lepší je si v těch posledních chvíli radši už trochu oddechnout, podívat se na film, pořádně se vyspat, projít se, uvařit si čaj a dát si nohy nahoru.

Nejhorší je nervozita. A když tam pak čekáte s ostatními nešťastníky, kteří jsou třeba ještě nervóznější než vy, na klidu to nepřidá. Snažte se ale zůstat v pohodě. Třeba se procházejte po škole, dělejte dřepy, poslouchejte hudbu. A pak tam nakráčejte s hlavou vzhůru, však už to nějak dopadne. Jak říkám, pro mě ta nervozita byla nejhorší.

Začínala jsem češtinou, což byl super začátek, protože naše paní učitelka byla ta nejlepší a protože v češtině jsem si věřila. Vytáhla jsem si Proměnu, což nebyla ani ta nejlepší, ale ani nejhorší možnost a zvládla jsem to v pohodě. Angličtinu jsem si užila a uklidnila se jí. Celé se to ale tak trochu rozpadlo u ZSV, kde jsem si vytáhla otázku, o které jsem toho opravdu moc nevěděla a i když jsem nakonec dostala dvojku, odešla jsem z té zkoušky s hodně špatnými pocity, protože jsem se cítila, že jsem to vůbec nezvládla. No a dějepis, to nejlepší nakonec. Jak říkám, vynervovalo mě ZSV a než jsem do té místnosti naposledy vešla, cítila jsem se fakt hrozně. Ale stačilo si vytáhnout onu otázku číslo 1, a všechno to ze mě spadlo. První světovou válku jsem znala nazpaměť. Upřímně, nevím, jak by to dopadlo, kdybych si tehdy vytáhla něco horšího, ale asi bych to zvládla.

I vy všichni, které vás to v následujících dnech a týdnech čeká taky, i vy to zvládnete. Stačí se trochu učit a pokud jste nerváci, snažit se co nejvíc uklidnit.

Hodně štěstí :)


Další články