JO ROWLING ON OPRAH + PŘEKLAD

5. října 2010 v 14:52 | Lenča |  HARRY POTTER
Rozhovor s J. K. Rowlingovou na Oprah Show...
Dávám sem odkaz, najdete to i na youtube, ale tady to aspoň není rozdělený na milion části.
Překlad:
Winfrey: Legenda J. K. Rowlingové začíná nádhernou dětskou knížkou o osiřelém chlapci s čarovnými schopnosti poznamenaného jizvou ve tvaru blesku - chlapce s kouzelným osudem. Osudem, který sdílí se svou autorkou. J. K. Rowlingová je prvním miliardovým autorem v historii, který si vydělal vlastní silou, prodala více než 400 milionů knih, úchvátila čtenáře v 69 jazycích a 200 zemích po celém světě. Harryho poslední díl - Relikvie smrti - je nejrychleji prodávaná kniha všech dob. Není divu, že je jí připisována největší zásluha za literaturu než komukoli jinému na naší planetě. Její říše se rozšířila na filmy, zboží - vznikl dokonce zábavní park. Trháky o Harrym Potterovi mají nejvyšší příjem za filmovou licenci v historii - nahromadily více než 5.3 miliard dolarů a příjem stále stoupá.
Winfrey: Takže, dnes se potkáváme poprvé.
Rowling: Ano.
Winfrey: A moji producenti mi řekli, že vaše pravé jméno je Jo. Vždycky jsem si myslela, že jste 'J. K.'
Rowling: (smějící se): Jasně.
Winfrey: J. K. je -
Rowling: Je to jen jméno, které - no, bylo to kvůli tomu, že si můj britský nakladatel, když vyšla první kniha, myslel 'toto je kniha, která se bude líbit klukům' ale nechtěli, aby kluci věděli, že to napsala žena. Tak mi řekli 'mohli bychom použít vaše iniciály' a já řekla 'tak dobře'. Mám jen jeden iniciál. Nemám prostřední jméno. Tak jsem použila jméno mé oblíbené babičky, Kathleen.
Winfrey: Kathleen.
Rowling: Kathleen, ano.
Winfrey: Jo Kathleen.
Rowling: Joanne Kathleen.
Winfrey: A na chvíli kluky oklamala.
Rowling: Jo, ne na příliš dlouhou dobu
Winfrey: Ne nadlouho.
Rowling: Ano - protože se začínal objevovat můj obrázek v tisku, takže už nikdo nemohl předstírat, že jsem muž.
Winfrey: Jo - ale nemyslím si, že by to klukům vadilo.
Rowling: Ne - nezabránilo mi to, nebo ano? Jistě mi to nebránilo.
Winfrey: Ani trochu. Když jsme přijeli - právě včera - byla to nádhera. Skotsko je nádherné.
Rowling: Ohromující. Ano, je ohromující.
Winfrey: A zelená je zelenější než cokoliv, co jsem kdy viděla, snad kromě Irska.

Winfrey: - Myslela jste si, že to bylo obzvlášť povzbuzující pro váš tvůrčí postup. To je důvod, proč jste chtěla přijít sem? Dokončit to?
Rowling: No, ukázalo se, že to bylo podnětné. Když jsem dokončovala Relikvie Smrti, přišel den, kdy přišel čistič oken, děti byly doma, psi štěkali a nemohla jsem pracovat a tahle žárovka dál svítila nad mou hlavou a já si řekla 'Můžu na tenhle problém hodit peníze. Teď můžu problém vyřešit.' Po dlouhá léta bych prostě šla do kavárny, sedla si do jiného druhu hluku a pracovala. Myslela jsem si 'Můžu jít na tiché místo'. Tak jsem přišla do tohoto hotelu, protože je to překrásný hotel, ale neměla jsem v úmyslu tu zůstat. Byli tu ke mně tak hodní a - myslím, že spisovatele mohou být malinko pověrčiví - to, co jsem napsala první den, šlo tak dobře, že jsem sem chodila dál a dopadlo to tak, že jsem dopsala Harryho Pottera tady, v tomhle hotelu.
Winfrey: My máme spoustu věcí společných.
Rowling: To ano.
Winfrey: První ze všeho, víte, že tohle je poslední rok mého působení v této show. Posunu se dál a budu dělat jiné věci, ale když jsem došla ke konci Relikvií - 'z podzimního vzduchu se vytratily i poslední stopy páry', 'vlak zabočil a zmizel', 'Harry měl ruku ještě zdviženou na pozdrav'. ""On to zvládne," zamumlala Ginny. Harry se na ni podíval,a když ruku spouštěl, bezděčně si přejel po jizvě ve tvaru blesku, kterou měl na čele. "Já vím, že zvládne". Jizva ho už celých devatenáct let nezabolela. Všechno bylo jak má být." Když jsem došla k jejich konci, truchlila jsem nejen pro konec příběhu ale i pro vás. Nedovedla jsem si představit, jaké to pro vás muselo být.
Rowling: Bylo to obrovské.
Winfrey: Nedokážu si to představit.
Rowling: Držela jsem se - Byla to bolestná ztráta. Ano. Ano, byla. Bylo to obrovské. Myslím, že nějakým způsobem - i když jsem věděla, že to přichází, všichni víme, že lidé, které milujeme jsou smrtelní - všichni jsme smrtelní. Víme, že to skončí. Nemůžete na to sami sebe připravit. Takže dokonce, i když jsem vždycky věděla, že bude sedm knih - to bylo ono. Věděla jsem, jak to skončí. Když to skončilo, byla jsem v nepatrném stavu šoku.
Winfrey: Co jste dělala, když jste skončila?
Rowling: No, zpočátku jsem byla radostí bez sebe, ale potom přišla chvíle - plakala jsem tak jako jenom jednou předtím v mém životě a to, když umřela moje maminka. Bylo to nekontrolovatelné a přitom, já moc nepláču. Víte - pláču, ale nejsem někdo, kdo může pláč tak nějak udržet. Víte, co mám na mysli? Někteří lidé můžou - plakat a plakat hodiny. Nikdy jsem - to se stalo jenom dvakrát v mém životě. Sedmnáct let jsem to pořád měla - navzdory velmi prudkým časům v mém osobním životě a já - vždycky jsem to měla. A jestli to byl útěk pro všechny ty děti, můžete si představit, co by to bylo pro mě. A nebyl to jen ten svět. Byla to ukázněnost práce a byla to stavba, kterou to dalo mému životu a já věděla, že budu psát pořád, ale musela jsem oplakat Harryho.
Winfrey: Věděla jste, že 'všechno bylo jak má být' budou poslední slova?
Rowling: Ano, věděla.
Winfrey: A věděla jste to vždycky?
Rowling: Dobře, to je opravdu dobrá otázka, protože dlouhou dobu mělo být posledním slovem 'jizva'. Bylo to jen jinak uspořádáno, ale já - řekla jsem to fanouškům. Poslední slovo by bylo 'jizva' a pak jsem si to rozmyslela. Prostě jsem chtěla, aby posledními slovy bylo 'všechno bylo jak má být'.
Winfrey: 'Všechno bylo jak má být'.
Rowling: 'Všechno bylo jak má být', jo.
Winfrey: Ale víte, co se stane 'navěky'.
Rowling: Ano, vím. Nemohla jsem přestat. Nemyslím si, že je to možné, když jste byla s těmi postavami zapletená na tak dlouho. Všechno to tam je. Všichni jsou pořád v mé hlavě. Chci říct, že bych mohla psát - mohla bych - určitě bych mohla psát osmý, devátý, desátý díl - mohla bych - snadno.
Winfrey: Uděláte to?
Rowling: Neříkám, že neudělám. Nemyslím si, že ano. Milovala jsem psaní těchto knih. Miluju to psát. Takže, myslím, že jsem s tím hotová, ale nikdy nevíte.
Winfrey: Řekněte mi: cítila jste někdy, že musíte podlehnout tomu nátlaku? Protože když jste jednou začala - první díl - svět nevěděl. A později - jednou jsou uzavřené dohody a průmysl a celý vesmír Harryho Pottera začal, jsem si jistá, že ten nátlak byl zdrcující.
Rowling: Ano. Byl. Teď to už můžu říct, protože jsem od toho osvobozená. V určitý čas jsem cítila potřebu popřít jak velký ten tlak byl, protože to byl můj způsob jak se s tím vypořádat. Stalo se to pro mě tak rychle a nemělo se to stát, víte? Tohle byla dětská kniha. Kniha pro děti, nadto, že by mi bylo opakovaně řečeno, že to nebylo moc propagované, protože bych byla hodně vyvedená z míry. Takže - a vycházím z naprosté nejasnosti - bylo to jako být jeden z Beatles - přišla doba, kdy to bylo šílené.
Winfrey: To je tak velká obdoba.
Rowling: Ale bylo tam - kromě toho, že Beatles byli čtyři - takže se mohli obrátit jeden na druhého a říct 'můj Bože, tohle je bláznivé!' Já se nemohla obrátit na nikoho. Takže ten tlak byl nemožný. Objevili jsme se na podepisování knih při mém druhém americkém turné - moje první turné v Americe bylo tak nějak zasáhnout a minout, víte? - Objevili jsme se na mém druhém americkém turné, s pocitem, že to bude zase stejné. Byli jsme v tom autě, zatáčejíc dolů po ulici a tam jsme viděli tuhle frontu blok po bloku, blok po bloku a já se dívala z okna a otočila jsem se od nakladatele na tuhle dívenku a ptala jsem se "Jsou tam nějaké slevy nebo co?" A zabočili jsme za roh a tam bylo tohle obří Barnes & Noble (knihkupectví) a já si myslela "Ó, můj Bože". A fronta se plazila nahoru po silnici, nahoru po Barnes & Noble, nahoru přes čtyři patra a oni mě vzali zadním vchodem. Otevřeli se dveře a oni křičeli. A všechny ty žárovky mířily na můj obličej. A já byla - ó, můj Bože - a podepsala jsem dva tisíce knih a fronta neměla konců. Museli jsme jít.
Winfrey: My nazýváme fronty řadami. (britský výraz odlišný od amerického)
Rowling: Řady
Winfrey: Řada šla dál a dál a dál.
Rowling: Byla delší, delší a delší. Jo, dobře.
Winfrey: A to bylo, kdy jste to věděla.
Rowling: Jo. To byl moment, kdy to opravdu bilo do očí. Chci říct, že jsem věděla, že je to stále větší - byla to pozornost tisku a tak podobně - ale v téhle záležitosti - kdy to pro mě bylo skutečné - to bylo, když jsem se cítila beatlesovsky. To bylo, když to začalo být šílené. Takže, ptáte se na nátlak? V tomhle bodě jsem lidem stále říkala "Ano, zvládám to, vím si rady." Pravdou bylo, že byly časy, kdy jsem stěží chápala souvislosti.

Winfrey: Je to země dud, whisky, kiltů a hradů. Skotsko je taky domovem královny literárního světa - miliardové mámy - J. K. Rowlingové. Cestovala jsem do Edinburghu, abych se setkala s J. K. ve městě, kde její milovaný čarodějný chlapec, Harry Potter, vyskočil z její fantastické představivosti do milionů srdcí. Tady mezi dlážděnými ulicemi a malebnými kavárnami J. K., v té době snažící se svobodná matka, napsala Kámen Mudrců - zatímco její dcera spala po jejím boku
Winfrey: Ale není zajímavé, že když je Harry ponechán u domu jeho strýce, je předpovězeno - ?
Rowling: Jednoho dne bude každé dítě na světě znát jeho jméno.
Winfrey: Jednoho dne bude každé dítě na světě znát jeho jméno.
Rowling: No, scénárista -
Winfrey: Takže, nevěděla jste to?
Rowling: Ne.
Winfrey: Nebyla tam část vás -
Rowling: Moje část -
Winfrey: Která to podvědomě věděla? Ano.
Rowling: Já - pamatuji si jednou, bylo to jako - bylo to jako - no, jako - nazvu to srážkou - blesk z čistého nebe, víte. Zřejmě, kdyby se to nesplnilo, byla by to jen nějaká šílená myšlenka, kterou jsem měla. Ale pamatuji si den, psala jsem Kámen Mudrců (Philosopher's Stone), odcházela z kavárny, kde jsem pracovala na -
Winfrey: Philosopher's Stone se pak stal Sorcerer's Stone.
Rowling: Který se změnil Sorcerer's Stone, přesně tak. Tak, to byl první román. A byla tam chvíle, kde mě najednou napadlo - Bylo to jako jiný hlas, který ke mně mluvil a říkal "bude těžké dosáhnout toho, aby to někdo vydal. Pokud to bude publikované, bude to obrovské."
Winfrey: Wow.
Rowling: A to je přesně jak to bylo.
Winfrey: Takže tam byl náznak, že - nějaký hlas vám řekl -
Rowling: No, tou věcí je, že musíte věřit, nebo ne?
Winfrey: Ano.
Rowling: Víte - nebyla jsem nejzabezpečenější osoba na světě. Nebyla jsem někdo s nesmírným obnosem - ve skutečnosti, řekla bych, že jsem byla někdo, kdo nemá celkově moc velkou víru sama v sebe a právě v tuhle jedinou věc jsem věřila. To byla jedna věc v mém životě. Cítila jsem 'Umím říkat příběhy'.
Winfrey: Je pravda, že to jen - Víte, slyšela jsem, že legenda je, že ten příběh přišel do vaší hlavy, když jste seděla ve vlaku.
Rowling: Jo. Tohle je - to je pravda.
Winfrey: Je to pravda.
Rowling: Psala jsem - všechno, co jsem kdy chtěla dělat, od - jako - od věku, kdy jsem porozuměla tomu, že knihy jsou psané - nemůžou jen tak vyrůst ze země.
Winfrey: Což je pro vás kolem šesti?
Rowling: Ano. Pět nebo šest. To je vše, co jsem kdy chtěla být.
Winfrey: Být spisovatelkou.
Rowling: Jo. Nutkavě jsem psala po celou dobu, kdy jsem byla teenager i potom, ale nikdy jsem opravdu nenašla tu správnou věc, víte? A potom jsem byla ve vlaku, bylo mi 25, a přišlo to. A co přišlo byl 'chlapec, který neví, že je kouzelník, jede do kouzelnické školy'. Úder. Úder. Úder. A potom to bylo ono. Bylo to jako dotknout se papíru. A já seděla v tomhle zpožděném vlaku cestujíc z Manchesteru do Londýna a moji hlavu prostě zaplavilo, co je v té kouzelné škole. Byly tam čtyři koleje, byly tam duchové, duchové kolejí. Co se učí? Jaké předměty se učí? Kdo jsou učitelé? A neměla jsem žádné pero. Ale to bylo ono. A myslím, že jsem nikdy nebyla tak rozrušená. Řekla jsem si 'Tohle bych moc chtěla napsat'. Nikdy jsem nepřemýšlela o psaní pro děti. Nikdy jsem nepřemýšlela o zaměření se na tuhle věkovou skupinu, ale byla to ta věc, kterou jsem měla napsat, víte? Protože jsem vždycky byla fascinovaná folklórem. Miluju praštěná slova.
Winfrey: Já vím. Praštěná slova -
Rowling: Ano!
Winfrey: Myslím, že největší dárek, co dal Harry Potter světu je používat naši představivost.
Rowling: V to opravdu doufám. Jsem opravdu otrávená obavami z představivosti. Je to - nemyslím, že je to zdravé.
Winfrey: Co se vší tou kritikou, které jste musela čelit od spousty věřících lidí, kteří cítili, že to bylo příliš tmavé a nahánějící hrůzu, a čáry, a kouzelníci, a kouzla, a tak podobně?
Rowling: Dobře, myslím si -
Winfrey: Líbí se mi, co jste řekla. Četla jsem to na nějakém místě, kde jste řekla, že jste se nesnažila, aby lidi přestoupili ke křesťanství, když jste psala ty knihy.
Rowling: Ne. Ne. Nepropaguji tady žádný systém víry, přestože v knize je hodně křesťanských představ. To je nevyvratitelné. A hlavně v Relikviích je to velice zřejmé - ale to není. Je to narážka na formu víry, ve které jsem byla vychovaná. Ale, abych odpověděla na otázku, jak jsem se cítila - jaké to bylo -
Winfrey: Být kritizovaná -
Rowling: Být kritizovaná tímhle způsobem. No, snažila jsem se přijít na to - dobře, co oni - vůči čemu jsou tady kritičtí? No, jestli mluvíme o tmavých a děsivých věcech, myslím, že je to naprosto odůvodněné pro rodiče, říct 'na tohle není mé dítě dost staré' nebo 'budeme to muset spolu probrat - budeme to číst spolu'. To je skvělé. Ve skutečnosti, to je perfektní! Sednout si a spolu si číst. To by bylo skvělé. Na tom 'nemůžete mluvit o čarodějnictví, nemůžete mít v knihách vylíčená kouzla' To považuji za nesmyslné. Nesmyslné. Ve stech, dvou stech, tří stech let od teď bude nový příběh pro děti o čarodějnicích a kouzelnících, a kouzlech. Vždycky to bude s námi, protože je to systém víry, kterým lidé prošli. Pořád v tom je obrovský půvab. Existuje citace, kterou jsem málem použila v knize o Harrym Potterovi. Převypravuji, nebude to přesné. V magii musí každý spoléhat na sebe. Takže, v náboženství, samozřejmě, hledáte podporu venku, ale to je výzva magie. Neříkám, že věřím, že kouzla jsou skutečná. Nevěřím. Ale to je trvalá výzva kouzel - že máme moc a můžeme dát konečnou podobu našemu světu. Někdy si myslí, že je to velmi obdobné jako mít hodně peněz, že si lidé myslí - 'že to je druh speciální moci. Často jsem si to myslela, do doby, kdy se to všechno stalo. Lidé si mysleli 'no, teď můžete vyřešit cokoliv'. Opravdu? Tak to nefunguje.

Winfrey: [J. K. Rowling] nám poskytla unikátní rozhovor v Edinburoughu, Skotsko - město, které nazývá domovem. Sešli jsme se v historickém Balmoral Hotelu. Právě tady dokončila poslední kapitoly Harryho úžasné cesty. Po prodání více než čtyř set kopií jejího seriálu je těžké uvěřit, že dvanáct nakladatelů odmítlo Kámen Mudrců. Třináctka se ukázala být šťastným číslem. Nakladatel okouzlený nápaditým příběhem konečně souhlasil s publikováním. J. K. podepsala smlouvu s varováním svého agenta. "Nikdy si nevyděláte peníze psaním dětských knih".
Winfrey: Není zajímavé jak, když jste poprvé měla možnost vidět, co to může udělat, když máte peníze - jako - musíte si uvědomit - nemusím být v této situaci -
Rowling: Cítila jste to tak vy?
Winfrey: Ano.
Rowling: Trvalo to nějakou chvíli než jste tomu porozuměla?
Winfrey: A pořád trvá. Pořád to trvá.
Rowling: Mně taky! Myslím, že je to ten moment, kdy se snažíte vybrat si mezi dvěma věcmi.
Winfrey: To se stalo mně!
Rowling: A vy si pomyslíte - mohla bych -
Winfrey: Mohla bych mít oboje!
Rowling: Ale neuděláte to - tak dlouho jste žila jinak.
Winfrey: Ano a víte proč? Protože vy víte, co to je dvacet pět liber.
Rowling: Přesně tak. Vždycky.
Winfrey: Ano. Nebo sto dolarů.
Rowling: Připadalo mi to tak rozhazovačné!
Winfrey: Ve Spojených státech jste známá jako první miliardová autorka.
Rowling: Ano.
Winfrey: Takže jak bytí první miliardovou autorkou ovlivnilo vaše vnímání sama sebe?
Rowling: Lépe se oblékám. Ale to není jen o penězích, protože potkáváte spousty bohatých lidí, co se oblékají strašně. Je to více o tom, že si můžete dovolit - no, určitě si můžete dovolit lepší oblečení. Myslím, že ta jedna největší věc, co mi peníze daly - a samozřejmě, pocházím z místa, kde jsem byla svobodná matka a v jednom okamžiku to opravdu bylo "z ruky do pusy". Byla jsem doslova tak chudý člověk, jakým se můžete v Británii stát bez toho, abyste byl bez domova. Pokud jste tam někdy byla, nikdy, nikdy si nepřipustíte, že si nemusíte dělat starosti. Nikdy.
Winfrey: Jste teď ve stavu, kdy dokážete přijmout, že vždy budete bohatá?
Rowling: Ne. A vy?
Winfrey: Tak trochu. Dostávám se tam.
Rowling: Opravdu? Doufám - doufám, že - to zní dobře.
Winfrey: Pokud nejsem úplný blázen.
Rowling: Ale to je ono! Pokud nejsem blázen! A víte co? Nikdy jsem nebyla blázen s penězi, takže proč se strachovat? Ale já se strachuji. Myslím si 'Bože, kdybych tohle promrhala, jak bych se mohla všem podívat do tváře?'
Winfrey: Víte, ale psychologicky je těžké se s tím vyrovnat, protože to je jako říct - neumožnit si prostor pro nikdy neříkej nikdy.
Rowling: Přesně.
Winfrey: Rozumíte?
Rowling: Přesně. A cítíte - cítím se - nechci se stát samolibou.
Winfrey: Správně.
Rowling: Nechci nedoceňovat věci.
Winfrey: To je správné.
Rowling: Já jen - jen - a po tom všem. No, víte, co, mluvím absolutní hlouposti, nebo ne? Říkám nesmysly. Chci říct, že bych musela být velice hloupá, ale ano, pořád si dělám starosti.
Winfrey: Skutečně?
Rowling: Jo. Ne pořád. Mám na mysli, že se většinou cítím skvěle.
Winfrey: Co si vlastně myslíte, že s vámi peníze udělaly? Co dělají?
Rowling: Dává vám to pocit volnosti. To je, co dělají. Osvobodí vás to. To je, proč je to jako super síla. Vy ne - osvobozuje vás to. Mám na mysli, že nemusíme - luxus bytí doslova schopný si sednout a říct "kam bych měla jet na dovolenou?" a nebýt, žádným způsobem, omezená.
Winfrey: Slyšela jsem, že neřídíte.
Rowling: Ne, neřídím. Ne. Auta mě děsí. Auta mi opravdu nahánějí strach.
Winfrey: Takže máte řidiče?
Rowling: Já - nedávno jsem měla řidiče. Velmi nedávno.
Winfrey: Je pravda, že pořád jezdíte autobusem? Četla jsem, že pořád jezdíte autobusem.
Rowling: Příležitostně. Během posledního roku jsem jela autobusem. Určitě ano.
Winfrey: Představovala jste si někdy, že váš život bude takový, jaký teď je?
Rowling: Ne. Nikdy. A opravdu myslím nikdy. Překročilo to výši tak směšně, že jsem - byla jsem na to tak nepřipravená. Tohle je věc, o které jsem myslím opravdu nikdy nemluvila. Byla jsem spisovatelka. Neměla jsem blízko sebe profesně nebo osobně nikoho, kdo by mi mohl nějakým způsobem pomoci, když jsem měla otázky jako "co děláte, když vám tisk prohledává popelnice?" Víte?
Winfrey: Mhmm.
Rowling: Opravdu šílené věci, co se dějí. Ty věci, kvůli kterým se cítíte -
Winfrey: Ale to se většině spisovatelů neděje, víte to?
Rowling: Právě. Právě. Takže to bylo pro všechny kolem mě překvapením.
Winfrey: Není to jako, když jste herečka, tehdy to můžete předpokládat.
Rowling: Samozřejmě! Samozřejmě. To je jako - když budu fanaticky úspěšná, budou se dít věci. Nebudu to mít ráda, ale stejně se to stane. Ale jako spisovatel, není žádný způsob, kdy byste si mohli myslet "když budu opravdu úspěšná, budou chtít mé fotky v bikinách na pláži ve vysokém rozlišení" To se za milion let nikdy nestalo.
Winfrey: Tak jste na to nebyla připravená.
Rowling: Úplně nepřipravená. A chvílemi to šlo opravdu strašidelně.
Winfrey: Řekněte - už jsme o tom mluvili - o lidech, co vás kritizují. Uzavřela jste mír ve vašem vztahu s Bohem? A nazýváte ho Bohem?
Rowling: Ano. Snažím se o to. Snažím se.
Winfrey: Ale když čtete potterovské knihy, sledujete potterovské filmy, důsledným tématem a tím, co zřejmě vždycky panuje, je láska.
Rowling: Určitě.
Winfrey: Láska vítězí.
Rowling: Ano, což je pojetí, které platí pro všechny významnější náboženství - bez výjimky. A myslím, že to je nejspíš pravda o všech autorech, ale někdy vím, čemu věřím, protože jsem to napsala. Zvláštně, kdybyste se mě než jsem to napsala, zeptala 'čemu jsem věřila', možná bych vám to mohla říct. Ale je to v potterovských knihách velmi zřejmé. Máte pravdu. Je to tak, že -
Winfrey: Že na konci vítězí láska.
Rowling: Láska vyhrává. Vítězí. Víme, že vítězí. Když někdo umře, láska není najednou vypnutá jako kohoutek.
Winfrey: Ano.
Rowling: Není vypnutá. Jo. Je úžasnou částí toho všeho, není?
Winfrey: Takže věříte ve vyšší moc?
Rowling: Ano, řekla bych, že věřím. Ano. A nazvala bych to Bohem, ano. Někdy to chce lepší slovo, ale ano. Jo.
Winfrey: Předtím než se J. K. Rowling stala nejbohatší ženou světa, vedla obyčejný život sekretářky v Londýně. Bylo jí 25, když její maminka umřela na mnohočetnou sklerózu a nechala ji tak v emočním zmatku. Zoufalá k útěku od bolesti se přestěhovala do Portugalska, vdala se a porodila svou první dceru, Jessicu. Ale, ta svatba byla, Joinými slovy, 'krátká a katastrofální'. Sbalila se a odstěhovala do Skotska, kde dosáhla svého dna. Jo byla klinicky deprimovaná a snažila se přežít na sociální podpoře.
Winfrey: Co vás o vás vaše první manželství naučilo? Víte, slyšela jsem o něm velmi málo a vy jste o něm moc nemluvila - jen, že trvalo krátkou dobu. Myslím, že třináct měsíců a den?
Rowling: Ano, přesně. Jste dobrá.
Winfrey: Třináct měsíců a den. Co z toho, co jste se o sobě naučila, byste nikdy nechtěla opakovat?
Rowling: No, zaprvé myslím, že nejdůležitější je říct o tom manželství, že bych to udělala znovu, krok za krokem, abych měla Jessicu, která je neuvěřitelná a svět je lepším místem, když ji mám. Takže, víte, nelituji ničeho.
Winfrey: Dobrá.
Rowling: Myslím, že jsem si opakovala model z mé první rodiny jako se to děje často v prvním manželství.
Winfrey: Ano, děje se to.
Rowling: Ano, myslela jste si - říkáte "co jsem se naučila"? Myslím, že mě to naučilo - jsem pyšná, že mě to naučilo jak - že mám silný pud sebezáchovy. Protože, když jsem věděla, že byl čas jít, odešla jsem.
Winfrey: Pomohlo vám to vědět víc o tom, kým jste? Dovedlo vás to -
Rowling: Nakonec ano. Ale nemůžu říct, že bych vyšla přímo z toho manželství a té zkušenosti říkajíc, víte, cítím se nějakým způsobem osvícená - cítila jsem se dost zdrcená. Měla jsem velmi, velmi maličké dítě. A pak, vešla jsem přímo do chudoby a deprese. Takže, ale - svým zvláštním způsobem, ano, bylo to nesmírně osvětlené. Ale hodně jsem po tom přemýšlela - po tom, co to manželství skončilo. V první řadě o sobě. Proč byly věci takové jaké byly. A to bylo sedm let před tím, než jsem potkala toho pravého muže. Ale myslím si, že jsem těch sedm let potřebovala. Víte? Oni -
Winfrey: A byla jste připravená?
Rowling: Ano, byla jsem vskutku připravená.
Winfrey: Roku 2001, si Jo vzala anesteziologa Neila Murraye v soukromém obřadu v jejich domovském Skotsku. Dnes, Jo a Neil vychovávají v Edinburoughu jejich tři děti.
Rowling: Zvláštní věcí je, že týden předtím než jsem potkala Neila - doslova týden - a doufám, že tohle dá naději všem svobodným ženám tam venku - si pamatuji, že jsem mluvila s mou velmi dobrou kamarádkou a ona mi řekla "dobře, co je pro tebe důležité u muže?" A já jsem řekla "Potřebovala bych být s někým inteligentním,' protože toho si cením. Řekla jsem, že bych opravdu chtěla, aby měl svou vlastní kariéru. Myslela jsem, že tohle byly opravdu základní věci, dobrá? Čestnost byla velmi důležitá a dobrosrdečnost a taky by měl vědět, kdo je. Tohle bych opravdu chtěla. A ona se na mě potom podívala a řekla, "tak to se nikdy nestane." Jako kdybych o to požádala, víte, zemi. A já -
Winfrey: Jako kdybyste požádala Ježíše.
Rowling: Ano, přesně! A myslela jsem si "dobře, jo, možná se to nestane."
Winfrey: A vám to nevadilo?
Rowling: Opravdu jsem kvůli tomu dennodenně nebrečela. Mohla jsem to udělat, ale jsem ráda, že jsem nemusela.
Winfrey: Během celého procesu - rozumím dobře, že jste stále oddělená od svého otce?
Rowling: Jsem, ano.
Winfrey: Ano?
Rowling: Ano, ano. Tohle není na veřejnosti nikdy snadné, ale jsme u toho.
Winfrey: Myslíte, že se s ním někdy usmíříte?
Rowling: Ne, nemyslím. Ne. Myslím, že je to tak ohromné být oddělena od rodiče, že byste zřejmě musela - musel by pro to být opravdu velký důvod.
Winfrey: Máte své důvody?
Rowling: Mám své důvody.
Winfrey: Chcete se s námi o některé podělit?
Rowling: Z mého úhlu pohledu to dlouho dobu nebyl dobrý vztah, ale měla jsem potřebu prosit a tak to bylo dlouho a potom - prostě přišla chvíle, kdy jsem to musela ukončit a říct, že to tak dál už nemůžu dělat. A, ano…
Winfrey: Litujete, že nemůže být součástí toho úspěchu?
Rowling: No, to odcizení se stalo až po tom, co jsem se proslavila, takže byl - chvíli tam byl. Mám-li být upřímná, mnohem více lituji, že nic z toho nikdy neviděla má matka. Tohle - to mě tak trochu zabíjí. Chci říct, ona by prostě -
Winfrey: Milovala by čtení Harryho Pottera?
Rowling: Upřímně můžu říct, že na sto procent vím, že by to zbožňovala. Ano. Ano.
Winfrey: Ale vy jste začala psát než skonala, že ano?
Rowling: Ano, ale nikdy jsem jí o tom neřekla.
Winfrey: Nikdy jste jí to neřekla?
Rowling: A udělala bych to. Víte? Řekla bych jí o tom a vím, že by se jí to líbilo. Myslím, že byla - myslím, že to bylo šest měsíců předtím, než umřela, když jsem začala psát. Ano, nikdy jsem se s ní o tom nesvěřila.
Winfrey: Litujete toho?
Rowling: Ano, hrozně moc. Hrozně moc. Ale zvláštní věc je, že je to jen život, ne? Knihy by nebyly to, co jsou, kdyby neumřela. Mám na mysli, že její smrt je prakticky na každé stránce knih o Harrym Potterovi, víte? Nejméně polovina Harryho cesty je cesta, jak se vyrovnat se smrtí, v mnoha podobách, co dělá se žitím, co znamená umřít, co přežívá smrt - je to tam, v každé kapitole knihy.
Winfrey: Jaká láska vašich rodičů - láska rodičů. Jak to s vámi stále setrvává. Ano.
Rowling: Přesně, přesně. Přesně. Takže, kdyby neumřela, a nemyslím, že je příliš silné to říct, nebyl by žádný Harry Potter. Nebyl by - víte? Knihy jsou tím, čím jsou, protože umřela. Protože jsem ji milovala a ona umřela. To je proč jsou to, co jsou.
Winfrey: Bylo by také spravedlivé říct, že vás život - všechno ve vašem životě, protože vím, že jste si prošla těžkým obdobím deprese a četla jsem, že Mozkomoři vznikly z té deprese.
Rowling: Naprosto, ano.
Winfrey: Ve světě Harryho Pottera jsou Mozkomoři temní tvorové, kteří jsou živi lidským štěstím, způsobují deprese a zoufalství těm, kteří jim stojí v cestě. Mozkomoři jsou schopni lidskou duši zničit.
Winfrey: Bylo by spravedlivé říct, že v těch sedmnácti let vývoje, psaní knih o Harrym Potterovi, jste použila to dobré, to špatné a to ošklivé z vašeho života?
Rowling: Ano. Určitě. Určitě.
Winfrey: A vyjádřila to vaším psaním Harryho příběhů?
Rowling: Jo. Jistě. Deprese je - klinická deprese je - je to - je příšerná. Je to něco příšerného.
Winfrey: Takže jste se stala sklíčenou po tom, co vaše matka zemřela?
Rowling: Ano, ale myslím, že to bylo tak nějak pozdržené - myslím, že jsem měla tendenci k depresi od doby, kdy jsem byla dost mladá. Stalo se to dost naléhavým, když mi bylo tak nějak od dvaceti pěti po dvacet osm, byly to temné časy. Je to nedostatek pocitů - a taky nedostatek naděje, že se můžete cítit lépe. A je těžké to popsat někomu, kdo tam nikdy nebyl, protože to není smutek. Smutek je - znám smutek - smutek není špatná věc. Víte? Brečet a mít pocity. Ale to je ta chladná nepřítomnost pocitů - ten opravdu vyhloubený pocit. To je, co jsou Mozkomoři. A je to díky mé dceři, že jsem šla dál a dostala pomoc.
Rowling: - Znamená to odhalení toho nepodstatného. Přestala jsem si sama sobě namlouvat, že jsem byla něco jiného, než co jsem byla a začala jsem soustředit všechnu svou energii do dokončení jediné práce, na které mi záleželo. Byla jsem osvobozená, protože jsem si uvědomila moje největší pocity a pořád jsem byla naživu a pořád měla dceru, kterou jsem vroucně milovala a měla jsem starý psací stroj a velký nápad a tak se nejnižší možné stalo pevnými základy, na kterých jsem přestavěla svůj život. Je nemožné žít bez nějakých proher, pokud nežijete tak opatrně, že byste možná taky vůbec nežili.
Winfrey: Moc se mi líbí váš projev na Harvardu. Byla jste trošku nervózní, když jste měla mluvit k Harvardu? I vy?
Rowling: Trochu ano. To byla - byla to snadno ta nejvíce hrůzu nahánějící věc, co jsem, kdy v mém životě udělala. Nesporně. Bylo to velmi odhalující, protože tohle jsem nebyla já čtouc nahlas slova, která už byla schválena. Víte, co mám na mysli? Mívala jsem hraniční fobii z mluvení na veřejnosti.
Winfrey: Wow, skutečně?
Rowling: Ano. Skutečně. Jako klepání se tak hrozně, že jsem nemohla - nevěděla jsem, u jaké jsem byla věty. Takže jsem ušla dlouhou cestu. Pořád nejsem - už jsem se zlepšila v mluvení na veřejnosti, ale jsou věci jako muset mít projevy v televizi, které mě pořád děsí tolik, že si s tím nedokážu snadno poradit. Tohle se mi zdá velmi snadné.
Winfrey: Chtěla jsem to říct, vedete si tak dobře!
Rowling: Ale tohle je jiné. To je jiné!
Winfrey: Konverzace. Jako konverzace.
Rowling: No, přesně tak, ale vy jste v tomhle dost dobrá, víte?
Winfrey: No, děkuji vám.
Rowling: Nemáte zač.
Winfrey: Takže nejdůležitější věc o tom projevu, myslím, že jako první jste mluvila o tom, jak se z nejnižšího stupně staly základy, na kterých jste přestavěla váš život. Ale nejdůležitější věc byla o tom, jak využít neúspěchu.
... zbytek tady

Zdroj obrázku, překlad můj vlastní na základě rozhovoru z výše uvedeného odkazu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama