Listopad 2010

SESTERSTVO PUTOVNÍCH KALHOT

30. listopadu 2010 v 22:23 | Lenča |  BOOKS
Současné téma se mi líbilo hned od začátku, ale nevěděla jsem, kterou ze svých mnoha oblíbených knih bych si měla vybrat na téma týdne. Možná se ještě během týdne vrátím k Harrymu, jehož příběhy jsou, byly a vždycky budou mými nejoblíbenějšími knihami na světě (: Ale tenhle článek jsem se rozhodla věnovat knize Sesterstvo putovních kalhot. Lépe řečeno knihám, je to čtyřdílná série.

Carmen, Lena, Tibby a Bridget byly vždycky nejlepšími kamarádkami. Byly spolu vlastně ještě předtím, než se narodily. Zažily spolu ty nejbáječnější zážitky, a zároveň si pomáhaly v těch nejsmutnějších chvílích. Bridget, která si říká Bee, je nejdominantnější členkou celé party. Je sebevědomá a nesmírně ambiciózní. Tibby má svou vlastní hlavu, je sama sebou. Snaží se být nezávislá, i když někdy možná až příliš. Lena je krásná a tak trochu nesmělá. Chce, aby lidé neviděli jen její vzhled, ale i to ostatní. Carmen je spisovatelka. Občas působí jako takové lepidlo celé party, ale kdo by ji neměl rád?

Začátkem toho léta, kdy jim všem bylo kolem šestnácti, narazili v second handu úplnou náhodou - nebo to snad byl osud? - na zapomenuté, obnošené džíny. Nebyly nijak zvlášť krásné, ale padly jim všem, což se jim vzhledem k tomu, že má každá úplně jinou postavu, zdálo zvláštní, a tak si je koupili. Poté se tyto kalhoty stávají jejich putovními kalhotami.

Toho léta a tři následující, kalhoty každé prázdniny putovaly mezi Lenou, Bee, Tibby a Carmou poznamené vším, co se dívkám v těch džínách stalo.

Je to příběh o úžasném přátelství, který vás pobaví i rozesmutní. Podle knih byly natočeny i celkem dva filmy, které se mi taky líbily, i když už ne tak moc jako knížky.

"Myslím, že naše životy se změnily, protože museli. A kouzlo kalhot bylo, aby nás našli, aby to všechno viděly a aby nás držely pohromadě, když se zdálo, že už nic nebude takové jako dřív." Carmen Lowellová


BAJKY BARDA BEEDLEHO (:

26. listopadu 2010 v 17:41 | Lenča |  HARRY POTTER
... The Tales of Beedle the Bard
I když jsou tyhle bajky hodně propojené se sérií knih o Harrym, rozhodně není nezbytné znát svět HP, abyste Beedleho bajky pochopili.

Všech pět príběhu jsou pohádky, které jsou sice ve světě JKR vyprávěné kouzelnickým dětem, ale jsem si naprosto jistá, že by zaujaly i mudlovské děti ;) A pokud jste fanouškem Harryho Pottera, vím jistě, že si pohádky zamilujete a rádi si přečtete i Brumbálovy poznámky k bajkám (:
Pohádka Čaroděj a skákající hrnec - The Wizard and the Hopping Pot tak nějak říká 'nedělej rozdíly mezi mudly a čaroději', což se do našeho světa samozřejmě odráží trošku jinak. 'Nesuď podle toho, jestli je někdo černý nebo bílý; jestli věří v to, co ty nebo ne, a když má potíže, tak mu pomoz.'

Mojí jednoznačně nejoblíbenější se stala Fontána příznivé sudby - The Foutain of Fair Fortune. Nemůžu napsat, jaké poučení plyne z téhle pohádky, tu si prostě musíte přečíst =]

Mágovo chlupaté srdce - The Warlock's Hairy Heart se mi, upřímně řečeno, moc nelíbilo. A je to jediná z pohádek, kterou bych pro příliš malé děti ani nedoporučovala. Obsahuje černou magii a vylíčení něčeho naprosto odporného.

Králice Alice a chechtavý pařez - Babbitty Rabbitty and Her Cackling Stump je krásná bajka, která je hodně o chytrosti, bystrosti, ale i lidské hlouposti.

Příběh tří bratří - The Tale of the Three Brothers osloví snad každého, kdo četl nebo aspoň viděl sedmý díl Harryho Pottera, protože je úzce spjat s relikviemi smrti. Tahle pohádka je hodně k zamyšlení. V podstatě říká, že jedinou správnou věcí, kterou si od smrti vzít je neviditelný plášť, a přitom více posluchačů zatouží po neporazitelné hůlce nebo kameni vzkříšení. Vždyť i sám Brumbál by se nejsnadněji vzdal onoho pláště... a zamyslete se, co byste si vybrali vy.

Myslím, že nemá smysl tu psát o čem to je nebo tak, protože pokud to někoho z vás zajímá, bude určitě lepší, když si to přečtete sami ;) Není to nijak namáhavé, protože - nevím jak v češtině - ale v angličtině má jenom něco málo přes 100 stran.


ZBYTEK PŘEKLADU JO ON OPRAH (:

24. listopadu 2010 v 13:27 | Lenča |  HARRY POTTER
Nevešlo se mi to celé do jednoho článku, takže zbytek přidávám sem :)
(začátek a odkaz na video najdete tady)

Rowling: Neúspěch. Neúspěch je tak důležitý - dost se o tom nemluví. Pořád mluvíme o úspěchu, ale, víte, neznám nikoho - nepotkala jsem - a to jsem měla to štěstí potkat přes Harryho Pottera mimořádné lidi a ani jeden z nich neměl svůj neúspěch - ne více než jeden. A to je ta schopnost bránit se neúspěchu, mnoha způsoby, nebo použít neúspěch, který často vede k největšímu úspěchu, ne? Takže, ano. Neúspěch. Často jsem potkávala lidi, kteří - kteří jsou zděšení, víte, v přímé obálce jejich vlastních činů, protože by raději dělali cokoliv, než prohrát. Nechtějí nic zkoušet, protože se bojí neúspěchu. No, to je ta věc s nejnižší možnou úrovní. Úplné dno nebylo zábavné - ani trochu. Nebudu to úplné dno romantizovat, ale bylo to osvobozující. Co jsem měla ke ztracení
Winfrey: Zdráhala jste se zvětšit říši?
Rowling: Ano.
Winfrey: Míním tématické parky, panenky, mám na mysli, že existuje úplně celý potterovský vesmír.

CO JSTE O MNĚ (ASI) NEVĚDĚLI

23. listopadu 2010 v 17:23 | Lenča |  OTHER STUFF
Hrozně se nudím, když jsem nemocná a tak jsem si prohlížela články na starém blogu. Takže jsem teď tenhle článek dávám jako něco podobného, co bylo už na starém blogu, jen trošku pozměněné.
  • Vždycky než začnu číst nějakou knihu, si k ní napřed přičichnu. Miluju vůni knih.
  • Potom, co jsem zhlédla seriál 7th Heaven (Sedmé nebe), jsem se rozhodla, že chci mít taky aspoň pět dětí. Tak uvidíme :D
  • Když jsem byla malá, myslela jsem si, že Praděd je v Praze =D
  • Miluju knihkupectví.
  • První slovíčka anglicky jsem se naučila od taťky (který jinak anglicky vůbec neumí :D) a bylo to - dog (pes) a car (auto).
  • Nesnáším mobily.
  • Často brečím u knížek i filmů a přesto jsem nikdy jsem nebrečela u Titaniku.
  • Až do třinácti jsem byla jedináček, ale jako bráchu jsem už od narození brala a dodnes pořád beru mýho "malýho" bratránka (je mu 14 :D)
  • Mám hrozně moc bratranců a jen jednu sestřenici. A samozřejmě mě nepřekvapilo, když jsem se před třemi a půl lety dozvěděla, že můj sourozenec bude taky kluk xD Mimochodem, momentálně je moje teta těhotná. Ale v to, že to bude holčička, už nevěřím :D
  • Mám doma nástěnku s obrázky Londýna (kterej jak asi víte, zbožňuju) celou ověšenou náramky, náušnicemi, řetízky a podobnými blbůstkami.
  • Jako dítě jsem zbožňovala telenovely - hlavně Esmeraldu a Divokého anděla :D
  • Mou úplně první oblíbenou skupinou byli Lunetic.
  • Tak do 4. třídy byla matematika mým nejoblíbenějším předmětem - Dnes je skoro nejhorší.
  • Asi do čtyř let jsem vypadala úplně jako kluk.
  • Do mých patnácti jsme bydleli na vesnici a já si šíleně přála žít ve městě. Co myslíte, že si přeju teď? xD
  • K sérii knížek o Harrym Potterovi jsem se poprvé dostala už, když mi bylo šest a první tři díly mi mamka četla každý večer před spaním.
  • Jako malá jsem nechápala, jak je možné, že Leo DiCaprio hraje i v dalších filmech, když v Titanicu zemřel :D Pár let mi trvalo, než jsem přišla na to jak to skutečně je.
  • Naprosto nechápu lidi, kteří ztrácí čas čtením bulvárních časopisů.
  • Hodně často si sama pro sebe něco žvaním anglicky... a poslední dobou občas i francouzsky =D
  • Chtěla bych se jmenovat Tibby (jako postava ze Sesterstva putovních kalhot). Jestli jednou napíšu knížku, tak to bude můj pseudonym :D

HARRY POTTER & THE DEATHLY HALLOWS

22. listopadu 2010 v 18:35 | Lenča |  HARRY POTTER
Ahoj,

pořád jsem nemocná, ale už jsem viděla Harryho. Samozřejmě, film není a nikdy nebude tak dobrý jako kniha, ale myslím, že Deathly Hallows se díky tomu rozdělení na dva díly, takže více prostoru, knize hodně příbližují. Nečekala bych to, ale Relikvie smrti jsou jedním z nejlepších HP filmů. Co je na filmu nejlepší? No, tak nějak všechno... je to smutné a donutí vás to se bát, ale přesto se najdou momenty, které vás rozesmějí. Ron pronáší hlášku po hlášce, ještě více než dřív :D

!Spoiler alert! :D
Celý film začíná dojemnou scénou, které nebyla pořádně ani v knize, kdy Hermione pozmění paměť svým rodičům, čímž sama sebe jakoby vymaže z jejich života. Pak se spolu se Snapem přenášíme mezi Voldemorta a smrtijedy... už tady si uvědomujete, že tenhle film opravdu není pro děti.

Harry se sentimentálně naposledy prochází po domě, musela jsem se smát, že vzpomíná i na "úžasná" léta, kdy spal v přístěnku pod schody xD Jo, Mundungus vypadá přesně stejně odporně, jak jsem si ho představovala. Pohled na sedm Potterů je vážně super a pak se letí do Doupěte. Georgův vtip po tom, co ztratí ucho dokonce přesně citovali :D Pak Ginny.. no jistě, jak bychom mohli od filmu očekávat něco jiného, než že ten polibek opět pokazí jako v HBP. Ale nebudu si stěžovat. Skoro víc než kartáčkem na zuby zabodlým v uchu mě George pobavil těmi pohledy xD

Potom svatba, přemístění pryč, Siriusův dům... mě se tak líbí ta scéna s klavírem (:
No, co bylo dál... jistě, ministerstvo. Nemůžu si pomoct, ale šíleně mi to připomíná Orwella (1984). A paralela s druhou světovou válkou, koncentráčními tábory a tím vším je naprosto jasná. Nejsem si jistá, kdo byl horší - jestli Voldemort nebo Hitler. Brr, radši od toho pryč... Ta Umbridgeová je taková... ehm ehm xD Ale to jsme věděli už od pátého dílů :D Líbí se mi jak jí Harry pak vrátí její vlastní slova... "I must not tell lies."

Samozřejmě pak přichází nejšílenější scéna - Ronův odchod. O viteálech, o tom, že vlastně nikam nepokročili... a my zasvěcenější (ne, promiňte, tohle pochopí každej xD) víme, že je to taky z části o Ronově žárlivosti. Chudák Hermiona... =(

Miluju ten Harryho tanec :D Bohužel musím říct, že místo toho, aby to ukázalo pravdu, že jsou jen kamarádi, to nakonec působí trochu naopak. Ale bod za snahu. No jo, kdo by nechtěl mít takovýho kamaráda ;) Oni jsou vážně jako bratr a sestra. A kdo je pořád vidí jako pár... ten je slepej. Jinak jsem aspoň zjistila, že mám něco společnýho z Harrym a to, že ani jeden z nás neumí tancovat xD

Potom Godric's Hollow, taky krásná scéna. "Bathilda" a přemístění do Dean forest. A tam už se vlastně vrátí Ron. To, jak ničí medailonek je jedna z nejpříšernějších scén. Já sice o Ronovi pořád musím říkat, jakej je to idiot :D, ale tady mi ho bylo vážně líto. Jinak, já vím, že tenhle film není pro děti, ale nestačilo, kdyby se v Ronových představách ti dva jen normálně líbali? Vážně musí být ještě ke všemu polonazí?

Rozzuřenou Hermionu jsem si dokázala představit... a pak v tom stanu, jak se Ron bezradně snažit si ji usmířit... to jsem se musela vážně smát :D

Dům Láskorádových je stejně bláznivej a úžasnej, jako sami Láskorádovi :)
Naprosto nejpříšernější scénou z celého filmu je mučení Hermiony. Vážně, kdyby to trvalo o vteřinu dýl, asi už bych to nevydržela.

A Dobby... ach jo, Dobby :( Nejsmutnější chvíle snad z celé série. A perfektní zakončení první části Relikvií.

Takže celkově, chválím :) Nečekala bych od D. Yatese, že to natočí takhle dobře. Určitě doporučuju, ale připravte si kapesníky :D

Tak si říkám, co jsem to vlastně napsala. Recenze, popis filmu, názor... všechno pomotaný dohromady :D Je mi jedno, jestli to někdo bude číst, prostě jsem to potřebovala napsat.

JUNO

19. listopadu 2010 v 15:24 | Lenča |  MOVIES
I když je tenhle film už tři roky starý, já ho pořád vidím jako novinku. A protože já sama jsem ho viděla poprvé až letos, píšu o něm až teď.

O čem to přibližně je, jsem věděla a proto jsem si taky říkala, že to bude blbost. Koneckonců - neříkejte, že byste očekávali něco skvělého na filmu o hloupé holce, která nechtěně otěhotní? Ale překvapivě na tom něco skvělého je. Juno není dokonalá, v žádném případě není, ale přesto je svým zvláštním a nesnadno popsatelným způsobem úžasná. Občas působí jako malá holka a přitom místy tak dospěle. Možná je zvláštní něco takového psát (hlavně ode mě jakožto někoho, kdo si o těch, co jsou schopni nechtěně otěhotnět, myslí, že jsou naprosto nezodpovědní a pitomí), ale Juno je o přesto dost zodpovědná. Je si vědoma toho, co se stalo a je schopná to vyřešit! Adoptivní rodiče jsou tak skuteční a v žádném případě ne bezchybní. Navíc Vanessa... ta scéna z obchodu, kde mluví k miminku je tak neuvěřitelně emotivní, vyčaruje vám úsměv na tváří a zároveň vás rozesmutní.

Jestli jste Juno ještě neviděli, určitě vám doporučuju se podívat. Stojí to za to (:


DOPAD PRVNÍCH ZIMNÍCH POSLŮ...

16. listopadu 2010 v 10:57 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Se zavřenýma očima stojím na roztančené louce, potichu vdechuji zimní atmosféru i přenádhernou vůni. Za ruku držím jen dětskou radost z toho, co má přijít. Necítím svět kolem sebe, ačkoliv ho paradoxně právě teď vnímám tak silně jako nikdy dřív. V hlavě si představuji veselá malá sněhová děťátka hádajíce se o to, které z nich se snese na zem jako první i jejich nebohé maminky snažíce se je uklidnit. Ať už půjde první kdokoli, každý z vás se na zem dostane. O kus dál se culí sluníčko zachumlané do šály a zimní čepice.

Mráčky poletující po nebi se jen potichoučku nedočkavě kroutí, kdy už konečně budou smět vypustit první sníh. Jen nedaleko se také tetelí několik posledních deštivých kapek, které ještě nestihly zmrznout a proměnit se tak ve sníh. Pak mě z přemýšlení vytrhlo něco ledově studeného mrazíc mou tvář. Na líčku mi přistála první sněhová vločka letošní zimy a já se začínám smát. Jsem dospělá či stále dítě? Pořád jen dítě dívíc se smutku a výskajíc při pohledu na miliony vloček snášejících se z bělavé oblohy. Proč smutnit z nepříjemných drobností a přitom se neradovat z milých maličkostí? "Mamíííí, sněží!"