Prosinec 2010

WHAT'S UP. ANYTHING?

27. prosince 2010 v 10:00 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

tak jsem chvilku zasedla k počítači, abych alespoň něco napsala. Vánoce byly fajn, viděla jsem skoro všechny, co jsem chtěla... i některé, co jsem nechtěla. Začnu 22. prosincem, kdy jsme si s holkama daly dárečky (dostala jsem krásnej hrnek, kterej jsem si sama vybrala :D) a pak konečně začaly prázdniny. 23. jsem byla u babiček. Když jsem se vrátila domů, ani trochu to nevypadalo, že prožijeme klidné Vánoce. Ale nakonec byl Štedrý den fajn.

Dostala jsem celkem sedm knížek. Jinak ještě šátek a nějaký menší blbůstky. Největší trhák byl ale bráškův šlapací traktor. On se ho bál skoro i rozbalit. A pak byl nadšenej :D Den po Vánocích jsem pak hned ráno jela k babi. Jako první jsem se seznámila s novým přírůstkem do rodiny, pejskem Čikim :) Je kouzelnej. Pozděj vám sem dám fotku.

U babičky jsem konečně zase po dlouhé době viděla oblíbeného bratránka a vymyslela jsem, že k nám přijede na Silvestr, takže se třeba zase jednou nebudu tenhle den nudit. Můj starší bratránek už má řidičák, ale projet se s ním jsem radši neriskovala :D Pak přijela ještě další teta s rodinou. Nejmladší Lukášek už je taky velikej, nedávno jsem si chovala v porodnici a on už má skoro dva roky. Šílený, jak to letí.

Pak přijel taťka... s jeho novou přítelkyní. No, jak s oblibou říkám - nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A mě do toho v podstatě nic není, hlavně když je táta spokojenej. Dostala jsem ještě další dvě knížky a pořádně se najedla. Nejlepší byl ovocný salát v kombinaci se sýrem :D A včera jsme pak jeli k taťkovi. A to je všechno.

Tak zatím pa, musím už běžet (:

BTW - Nic proti, ale Lenka Lanczová je hrozná spisovatelka.


... JE NEJHORŠÍ ZE VŠECH BOLESTÍ.

20. prosince 2010 v 21:25 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nikdo z nás nemáme rádi, když nás něco bolí. Ať je to hlava, zub, břicho... a nechci nijak zlehčovat fyzickou bolest, ale myslím si, že bolesti na duši bolí víc než kterékoli jiné. Při fyzické bolesti nás bolí jen určitá část těla, ale při bolesti na duši? Nevím, jak jste na tom vy, ale mě v takovém případě bolívá úplně všechno.


Většinou nerada vzpomínám na smutné věci, ale myslím, že už jsem si ujasnila, že na smrt blízké osoby se prostě zapomenout nedá. Dá se s ní ale smířit a snažit se zašít díry na duši. Když můj děda onemocněl nic zvláštního se se mnou nedělo. Nedělala jsem si starosti, protože jsem neměla tušení, že mám proč se strachovat. Koneckonců, děda měl různé zdravotní problémy a býval nemocný už dřív. Ale nezlepšovalo se to, spíše naopak. Děda musel do nemocnice a my jsme se dozvěděli, co s ním ve skutečnosti bylo a jak málo času mu podle doktorů zbývalo. I když je puberta v těchhle ohledech někdy vážně šílená, nikdy jsem ani zdaleka necítila takovou bolest na duši jako v těchle několika měsících. Trvalo to dlouho a muselo to pro dědu být tak příšerné utrpení, že si myslím, že smrt nakonec nebyla špatným koncem, ale novým začátkem.

Tím, čím by měla být pro nás všechny. Nemyslím si, že smrt je něco zlého. Protože když člověk dosáhne toho, po čem v životě toužil a dožije se úctyhodného věku, není snad smrt jen dalším stádiem vývoje? Ale to už jsem se dostala k něčemu úplně jinému.

CO SI PŘEJI K VÁNOCŮM? MÁM JASNO ;)

13. prosince 2010 v 18:15 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Kdybyste se mě zeptali před pár lety, moje odpovědi by byli různé. Nový mobil, foťák, knížky, oblečení... prostě věci, které bych chtěla najít pod stromečkem. Na tom ostatním mi vcelku nezáleželo, protože to vždycky bylo automatické.


Letos je moje odpověď jednoznačná, přeji si kolem sebe mít svou rodinu. Celou rodinu. Strávit Štědrý den s bráškou, mamčou a jejím manželem, navštívit babičku a dědu, oblíbenou pratetu, koukat se strejdou na pohádky... a chci, aby se alespoň ten jeden den v roce spolu nikdo nehádal. Aby byl klid a pohoda.

A další den pojedu ke druhé babičce. Tam se sejdu s tátou a celou velikou rodinou z jeho strany. Konečně zase uvidím všechny moje milované bratrance a sestřenku. Navštívíme prababičku a pradědečka a zazpíváme si s nimi koledy :) Nezáleží mi na tom, co dostanu za dárky, hlavně, že budu moct být s nimi všemi. A taky si přeju jít se podívat na hřbitov... za dědou. Letos to jsou první Vánoce bez něj. Bude to smutné, i když jsem si skoro jistá, že on tam s námi v duchu pořád bude.

Vždycky jsem nesnášela shánění dárku, ale teď už vím, že nezáleží na tom, jak drahý dárek komu dám, ale že jim ho dám z lásky. Strašně mě štvalo, že mi babička každý rok na Vánoce kupuje příšerné oblečení a táta zase knížky, které nejsou mým šálkem čaje. Teď to tak už není, mám z těch dárků radost, protože jsou z lásky. Je to už pár let, co to tvrdím, ale upřímně - teprve letos je to pravda.

Miluju Vánoce. Je to doba, kdy si maminka udělá čas i po dlouhých dnech v práci a já se odtrhnu od šprtání, a trávíme spolu čas pečením cukroví. Je to doba, kdy se všech dětí kolem sebe ptám, co si přejí a nechám je nadšeně vyprávět o dlouhých dopisech Ježíškovi. Je to doba tajemství a překvapení. Je to doba, kdy můžeme zapomenout na všechny starosti všedních dnů a aspoň na pár dní se ponořit do jediné nekončící pohádky.

Veselé Vánoce :)

LET IT SNOW, LET IT SNOW, LET IT SNOW.

11. prosince 2010 v 9:52 | Lenča |  MUSIC
Ahojec,
ačkoliv bych se měla učit, mám naprosto šíleně vánoční náladu. Venku se chumelí, od rána už napadlo tak skoro deset cenťáků. Je tam dost zima, i když to bude asi tím, že jsem vyběhla ven jen v tričku :D Tak jo, přestanu kecat a dám vám sem nějaké anglické vánoční písničky. Nebojte, dřív nebo později přijde řada i na české... a nejspíš i francouzské xD
Krásná Let is snow... určitě znáte alespoň z filmů (:

SLOH - ÚVAHA O STVOŘENÍ SVĚTA

9. prosince 2010 v 23:20 | Lenča |  TVORBA
STVOŘENÍ SVĚTA
Žijeme den po dni, čas plyne. Střídá se den a noc, světlo a tma. A považujeme to za naprosto normální, běžné. Avšak pohledy na to, jak všechno, co nás obklopuje, vlastně vzniklo, se často dost radikálně liší.

Začátek knihy Genesis se snaží záhadu objasnit. První námitka ale vytane člověku na mysl hned, když Bible hlásá, že byl svět stvořen za pouhých šest dní. Svět přece nemohl vzniknout za šest dní. Když se ale zamyslíme, může nás třeba napadnout, že se jedná o metaforické vyjádření. Proč by v tomto případě den nemohl představovat milion, či spíše miliardu let?

První kapitola knihy První Knihy Mojžíšovy odpovídá na dost obtížně zodpověditelnou otázku. Kým a jak byl svět stvořen? Zatvrzelý ateista vám jistě odpoví jinak než věřící osoba. Názory jsou každý jiný, rozmanité jako sami lidé. Je skoro jisté, že ateisté budou vyprávět o evoluci a postupném vývoji opice ve člověka. A křesťan zase bude stát spíše za tím, co se píše v Bibli. Ale je to vážně tak jednostranné? Opravdu se musí vědecká teorie a biblický výklad navzájem vylučovat?

První den stvořil Bůh světlo. A z vědeckého hlediska vše začalo Velkým Třeskem. Je samozřejmé, že věřící připisují zásluhu Bohu a nevěřící stojí za tím, že všechno vzniklo samo od sebe. Ale není snad podstata věci stejná? Na světě žily opice, lidoopi a pak najednou přišel člověk. Jak je to ale možné? Jak se stalo, že ze zvířete byl zničehonic člověk?

Ať si o Bibli myslí, kdo chce, co chce, a i když se mi některé pasáže zdají trochu přitažené za vlasy nebo s nimi nesouhlasím, tahle kniha byla napsána před tisíci lety a přesto dnes nenajdete člověka, který by o ní alespoň neslyšel. Myslím, že se Bibli právem říká Kniha knih. "A viděl Bůh vše, co učinil, a aj, bylo velmi dobré."

Genesis 1

Pište vaše názory. Ať už jsou kladné, nebo záporné (:

HARRY POTTER, MOJE OBLÍBENÉ KNIHY

2. prosince 2010 v 22:26 | Lenča |  HARRY POTTER
Bylo mi tenkrát šest a ačkoliv jsem ještě nechodila ani do školy, zbožňovala jsem knihy. Pak jsem slavila narozeniny a jako dárek od mého strejdy se objevila knížka s podivným názvem a kouzelnými obrázky na přebalu. V tuto chvíli jsem ještě netušila, jak mi právě tahle kniha změní život.
Ten strýc, od kterého jsem Harryho první díl dostala, je zároveň mým kmotrem a vděčím mu v životě za hodně. Nebýt něj, nestála bych si tak pevně za svými cíli, nesnažila bych se poznávat další a další nové věci a nikdy bych nenašla zálibu ve filozofii, obrazech, náboženství... a možná ani v Harrym Potterovi. Jak už jsem sem kdysi psala, první díl mi začala číst maminka. Zpočátku jsem tomu moc nerozuměla, byla jsem ještě dost malá, ale stejně se mi to líbilo. Druhá i třetí knížka přišla brzo po tom a já jsem rostla zároveň s Harrym, i když mi bylo o pár let méně. Čtvrtou knížku už jsem četla spíše než ona mě, já mamce a ty poslední tři jsem si přečetla sama. Poslední dvě dokonce poprvé v angličtině :)

A proč se mi tyhle knihy vlastně líbí? Tak zaprvé, naprosto obdivuji Jo Rowlingovou, že dokázala napsat něco tak úžasného. A nejen to, je tam toho o moc víc, než to, co se objevilo v knížkách. Ona vytvořila vlastní svět, svět tak skvělý a přesto ne dokonalý, až neuvěřitelně skutečný. Nemám nic (skoro) proti Stmívání, ostatně asi víte, že jsem do něj byla nějakou dobu zblázněná, ale popravdě - Twilight Saga prostě není kvalitní literatura. Harry Potter ano. Knihy paní Rowlingové ukazují, co je dobré a co špatné, mají v sobě tolik pravdivých a chytrých ponaučení, moudrostí a zvláštních zajímavosti, které čtenář odhaluje nejen postupným čtením knihy, ale často i postupnými dalšími čteními knihy. Jo Rowlingová je autorka, která psát prostě umí. Od doby, co se lidi naučili psát, bylo napsáno obrovské množství báječných, krásných knih a i v poslední době jich je pořád hodně a já jsem takový knihomol, že jsem toho přečetla opravdu hodně, a JKR je u mě pořád na úplném vrcholu. A ti z vás, kteří jste zarytými odpůrci, zkuste si to první přečíst než začnete kritizovat ;)

Because I am "Dumbledore's man through and through."