NIKDY NENÍ TAK ZLE, ABY SE NENAŠLO ŘEŠENÍ.

30. ledna 2011 v 23:41 | Lenča |  MY THOUGHTS
Při slově 'sebevražda' mi na mysl jako první přichází Shakespearovy tragédie, z nichž nevýraznější je Romeo a Julie. Nešťastná láska se strašným koncem. Shakespeare byl velký autor a jeho hry jsou naprosto dokonalé, ale upřímně - na sebevraždě není ani za mák romantiky. Je to věc děsivá a smutná. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale myslím si, že smrt není tak děsivá. Ani ze čtvrtiny tolik jako sebevražda. Už při tom slově mi naskakuje husí kůže a nechce se mě pustit.

Ohromná spousta lidí říká, že jsou případy, kdy je sebevražda nevyhnutelná. Kdy nelze udělat nic jiného. Ale je to vážně pravda? Já myslím, že ne. Ale zkusme se vžít do člověka, který všechno na světě ztratil. Nejde o peníze nebo snad práci, ale o ztrátu lásky, o ztrátu rodiny. Vžijme se do Romea ve chvíli, kdy si myslel, že je jeho Julie mrtvá. Ač tenhle příklad nepoužívám ráda, vžijme se do Edwarda, který si myslel, že zemřela Bella. Vžijme se do matky, které umřelo její jediné dítě. Do bezdětné ženy, která ztratila milovaného chotě. Co myslíte? Je pak sebevražda opravdu na místě?

Je mi jen 17 a určitě si nedokážu plně představit, jaké je se v jedné z těchle situací ocitnout. Vím však, že to musí být nesmírně a naprosto nepopsatelně bolestivé. Co je pak tedy špatného na touze po setkání se svou milovanou osobou?

Jak rád říkal jeden můj kamarád, život je boj. Není jednoduchý a abychom byli šťastní, potřebujeme jistou dávku odvahy; ale je třeba vědět, že stojí za to ho žít. Smrt není řešením ani koncem. A sebevražda nezpůsobí oddech, ale jen další problémy. Každý, kdo se k ní chce odhodlat, by se měl zamyslet, co by mu to přineslo a co by tím ztratil a nedělat žádné ukvapené závěry a rozhodnutí. Podívejte na chudáka Romea, jak na svou ukvapenost doplatil.

Mohla bych takhle psát hodiny a nepřišla bych na nic dalšího mimo to, co jsem už napsala. Přijít o lásku musí být více než hrozné, ale tomu se říká život. Každý jednou umře. Znám ženu, která nemá děti a před pár lety ztratila manžela a řeknu vám, není na tom dobře. Popravdě, i po všech těch letech, to nese velmi zle. Ale žije, protože ví, že má proč žít. Má rodinu, která ji podporuje a miluje. A ví, že až přijde čas, znovu se se svým mužem sejde.

Možná na všechny ty otázky neexistuje jednoznačná odpověď, ale můj názor na celou věc už znáte.
 


Komentáře

1 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 13. května 2013 v 0:08 | Reagovat

Zajímavý článek..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama