THE STORY OF ME

4. září 2011 v 13:38 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Jednoho jara devadesátých let se poznali dva mladí lidé, dívka a chlapec. A jak už se občas stává, za nějakou dobu ona dívka zjistila, že je těhotná. Ani jeden z nich to nečekali a už vůbec neplánovali, ale o pár měsíců později se vzali a přestěhovali do domu jeho rodičů. A přestože nebyli dost staří na to, aby byli připravení mít dítě, začali se na něj těšit.

Budoucí máma počítala s chlapečkem a dokonce mu vymyslela jméno Patrik. A o dalších několik měsíců později se místo očekávaného Patrika narodila holčička. Táta jí dal jméno Lenička (a ona si dovoluje podotknout, že je dost ráda, že nemusí být Patricie). Lenička byla šťastné miminko, které mělo sic mladé, ale zato velice milující rodiče a obrovskou rodinu. Postupně v ní rostla jedinečná osobnost. Plachá, tichá a vnímavá po tátovi. Veselá, trochu tvrdohlavá a přátelská po mámě.

První den ve školce proplakala, neměla ráda změny, ale postupně si našla kamarády a zvykla si. Nemohla se dočkat dne, kdy půjde do školy. Když ten den konečně nastal, zamilovala si to tam. Měla své kamarády a ráda se učila. Jediný problém pro ni představoval tělocvik, kterým si později ještě na prvním stupni kazila vysvědčení.

Její rodiče se rozvedli a ona to nebrala nijak těžce, byla ráda. Slyšela hádky a všímala si napětí mezi nimi. Když se lidé berou z toho důvodu, že si myslí, že se musí vzít, ve většině případu to končí buď rozvodem nebo nešťastným manželstvím. Dívka se s maminkou přestěhovala k prarodičům a začala se učit jazyky, ve kterých s pomocí rodičů našla svůj talent.

Ráda četla a psala. Od chvíle, kdy se naučila psát, toužila stát se spisovatelku. Ale její příběh by nikdy nemohl být kompletní bez zmínky Harryho Pottera. První kniha se k ní dostala díky jejímu strýci a zároveň kmotrovi a ona v ní objevila kouzlo. Učila se s Hermionou, smála se s Ronem a necházela odvahu s Harrym.

Později, když dívka začala dospívat, trávit více času s kamarády, prožívat první lásky, byla příšerná. (Vážně, kdybych dnes potkala své třináctileté já, dala bych si facku :D) Pamatuju si jako dnes, když mi bylo asi deset a můj o něco starší bratranec se začal chovat drze ke svým rodičům a dělat průšvihy a dospělí říkali, že je to pubertou. Věděla jsem, že mě má něco takového čekat taky, ale nechtěla jsem to. Říkala jsem si, že taková být nechci. Že mám mamku i tátu ráda a ráda se učím. Že bych k nim nikdy nebyla drzá. Ale pak jsem došla do šesté třídy a moje školní výsledky se zhoršily. Hledala jsem sama sebe. Dělala jsem hlouposti s kamarády, trávila jsem většinu času hloupým holčičím chichotáním a nebyla jsem si jistá, kdo vlastně jsem a jak se mám chovat.

Naštěstí jsem z toho postupem času vyrostla a nejspíš mi pomohl i přestup na gympl. Když jí bylo třináct, konečně získala, po čem vždycky toužila. Sourozence. Brášku. V období zhruba od patnácti do šestnácti let se změnila víc než za celých předchozích patnáct let. Konečně našla sama sebe, zjistila kým je a kým by chtěla být. Co ji baví a co chce dělat. A i když si i teď občas připadá velice povrchní, začala se od té doby zajímat i o důležitější věci než jsou jen řasenky a holčičí časopisy.

A jak tenhle příběh bude pokračovat? To nikdo neví. S trochou štěstí se příští rok podívá do vysněné Anglie, za tři roky úspěšné odmaturuje a půjde na vysokou. Najde si toho pravého a dokáže v životě něco důležitého. Ale jestli se to všechno stane tak, jak by chtěla, to je ve hvězdách ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama