THE MUSIC IN ME

28. listopadu 2011 v 22:23 | Lenča |  MUSIC
Dvě důležité věci, které tvoří můj život jsou knihy a hudba. O knihách mluvím neustále, ale o muzice už tak moc ne. Proto jsem se dnes rozhodla napsat článek o sobě, o svém vztahu k hudbě a vůbec o hudbě, kterou mám ráda.

Teď, ve chvíli, kdy začínám psát vůbec netuším jak v jednom článku stručně postihnu to nejdůležitější z mé oblíbené hudby. Ale každopádně se o to mohu pokusit. Tak se chvíli usaďte, zapněte repráky a klikněte na celý článek (: Mimochodem, občas se teď videa zobrazují nějak popleteně, tak se tomu kdyžtak nedivte.


Hudbu jsem poslouchala snad od narození a už od doby, kdy jsem byla malá, jsem ji dokázala vnímat kriticky. Nesnášela jsem Kabáty, které můj táta tak zbožňoval. Milovala jsem tenkrát Lunetic a snad ještě více Holki. Všechny jejich písničky jsem znala nazpaměť a k vlastnímu překvapení jsem teď, snad po deseti letech, zjistila, že si spoustu z nich pořád pamatuju :D A taky bych pořád někde našla všechny jejich CD.

Dost dlouho trvalo než jsem začala vůbec poslouchat cokoli jiného :D Přišli Chinaski, které mám ráda už hodně dlouho a pořád se mi neomrzeli. Jejich písničky a hlavně pak jejich texty, to je dokonalost (: A nesmím zapomenout ani na Lucku Vondráčkovou, kterou jsem měla vždycky ráda. Ty novější písničky se mi sice moc nelíbí, ale ty starší i teď ráda a často poslouchám.
(:
O něco později přišla Superstar mánie a já si jako dnes pamatuju jak jsem zběsile posílala hlasy Juliánovi Záhorovskému a tvrdila, že zpívá fakt dobře, přičemž bych ani za nic nepřiznala, že to, co ho dělá tak úžasným, je jeho vzhled :D Bylo jich víc, ale Julián je tak nějak jediný z mých někdejších idolů, na kterého si pamatuju. No, tedy, samozřejmě, na Zbyňka Drdu nelze zapomenout... zaprvé, protože zrzci jsou prostě nejlepší a zadruhé, protože vypadá naprosto jako můj nevlastní brácha.

Moc často se o tom z pochopitelných důvodů nezmiňuji, ale asi rok jsem si na základce prošla taky Tokio Hotel mánií :D S kámoškama jsme je zbožňovali... ale jak říkám pořád, moje 13leté já bylo prostě hrozný xD Až nějak po tomhle se začala hudba, která se mi líbí tak nějak různit. A tak jsme došli k dnešku. Je tolik hudby, kterou poslouchám. Teď následuje prostor, ve kterém se pokusím to nějak zhrnout.


Je tu Lemon Tree, kterou si musím, když ji slyším, vždycky pozpěvovat, ať už jsem kdekoli. Byli tu, jsou tu a vždycky tu budou Beatles. A v těsném závěsu za nimi (ano, už vím, že mám Beatles radši) ABBA. Je tu U2, jejichž písničky jsou tak nádherné, překrásné a procítěné, že to ani není možné. Dávají smysl. Je tu nesmrtelný Bon Jovi s jejich klasikou It's My Life nebo Always :) Je tu Linkin Park, kteří jsou tu pro mě, když mám vztek a jejich řvavé, ale překrásné písničky mi pomohou. Jsou tu Simple Plan, jejichž písničky jsou prostě pohodové , příjemné a pěkné :) A jsou tu suproví Red Hot Chilli Peppers, jejichž písničky mi na tváři vykouzlí úsměv. Vážně mám tolik oblíbených kapel?

Jsou tu lamači dívčích srdcí, ať už v podobě krásného Jamese Blunta, sexy Robbieho Williamse nebo roztomilého Enriqua Iglesia. Mám jejich písničky ráda. A když už jsem u těch chlapů, musím taky zmínit Tomáše Kluse, toho kluka s kytarou, kterého bych mohla poslouchat pořád a neustále. Vidět a slyšet ho naživo bylo nezapomenutelné (:
Ale jsou tu taky Katy Perry nebo Pink se svými odvážnými texty. Když slyším jejich písničky, chce se mi tancovat. Je to i Taylor Swift se svými romantickými texty nebo Lenka, jejíž hlas je kouzelný. Je toho ještě mnohem víc, ale tohle by pro přehled mohlo stačit :) Stejně to za pár měsíců bude vypadat zase úplně jinak :D

 


Anketa

ABBA x Beatles?

Beatles
ABBA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama