Prosinec 2011

THE LAST 2011 ARTICLE (HOPEFULLY)

31. prosince 2011 v 15:13 | Lenča |  MY THOUGHTS
Čauky,

tak co, jak to jde? Já jsem celkem v klidu, až na to, že mě příšerně bolí hlava a ty neustálý příšerný rachejtle tomu zrovna nepomáhají. Koukám na telku, cpu se vaflema a píšu. Tentokrát je to taková povídka do geniálního projektu Less Than Three (<3) úžasné Kristiny Horner. Spousta lidí tam posílá povídky na téma lásky, přátelství a internetu. A já se samozřejmě nemůžu neúčastnit, i když psaní v angličtině mi dělá trošku problém.

Ale zpátky k novému roku. Dneska jsem se chtěla zabývat novoročními předsevzetími. Kdo z vás nějaká má? Já proti nim nic nemám, pokud to člověku opravdu pomůže se k něčemu odhodlat. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to většinou nefunguje. Mohla bych si říct, že se budu víc učit, trávit méně času u počítače... a tak dále a tak dále. Ale neudělám to, protože vím, že bych to stejně nesplnila. Mohla bych, kdybych se snažila, ale moje vůle je momentálně zaneprázdněná jinými věcmi xD Jako donutit se každý den psát, učit se jazyky nebo snažit se chovat mile i k takovým lidem, které zrovna moc nemusím.

Každopádně, s předsevzetími nebo bez nich, za necelých devět hodin bude rok 2012. Všem vám přeju, ať si báječně užijete dnešek a ať máte ten nejúspěšnější a nejkouzelnější příští rok (:

Nashle v roce 2012, Lenča :)


LAST DAY OF THE YEAR :)

31. prosince 2011 v 0:55 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj!

Po roce opět slavíme Silvestr. A já si nemůžu odpustit aspoň ten jeden nostalgický a trošku sentimentální článek. Zítřkem začne nový rok, rok 2012. Rok, kterým se konkrétně pro mě tolik věcí změní. Za týden budu oficiálně dospělá. Začnu chodit do autoškoly, koncem ledna pak půjdu na svou první skutečnou brigádu. Je trochu zvláštní, že už mi bude 18, ale už ne tak strašidelné.

Přemýšlím jaký vlastně byl rok 2011, ale ať se snažím, jak se snažím, nic mě nenapadá. S odstupem času si teď uvědomuju, že jsem celý rok tak nějak promarnila. Neustále jsem jen tiše snila a skutek utek. Ale v tuhle chvíli vím, že ta první brigáda pro mě bude symbolizovat zároveň první krůček k mým snům. Proto taky vím, že tenhle rok bude lepší. Nedoufám v to, já si tím jsem jistá.

Ale zpátky k uplynulému roku. Začal báječně, když se narodila moje sestřenka, která je tak překrásná, že není možné si ji nezamilovat. A co bylo dál (s pomocí paměti a blogových zápisů)... p.s. nejde to postupně
  • Objevila jsem Harukiho Murakamiho a zamilovala si jeho knihy.
  • Začala jsem víc psát. Mnohem víc, což dokazuje i listopadové šílenství jménem NaNoWriMo. Jsem tak ráda, že jsem se zúčastnila a dosáhla toho, čeho jsem dosáhnout chtěla.
  • Málem jsem utrpěla infarkt, když mi přestal na několik dnů fungovat laptop (bože, já tak miluju tohle slovo :D)
  • Začala jsem číst o dost víc fanfiction než dřív, vlastně taky víc než je zdrávo :D a začala zbožňovat pár Rose/Scorpius
  • Postavila jsem pětitisícové puzzle
  • Uvědomila jsem si, že se musím stát vegetariánkou, protože jiná možnost není.
  • Po tom, co mi opět začala fungovat mp4ka, jsem začala poslouchat o dost víc hudby než kdy dřív. Zamilovala si Simple Plan.
  • Objevila jsem AVPM a nejúžasnějšího Darrena!
  • O několik měsíců později začala kvůli Darrenovi sledovat Glee a zamilovala jsem se do celého seriálu.
  • Navštívila jsem město lásky, nádhernou Paříž.
  • Hodně jsem nakupovala :D
  • Prošla jsem tanečními.
  • Šílela jsem z Pottermore a zjistila, že patřím do Mrzimoru :)
  • Proplakala jsem projevy JKR a tria z premiéry posledního filmu a pak na film dvakrát šla do kina. Konec HP byla první známka toho, že mi končí dětství...
  • Začala jsem pravidelně sledovat hned několik kanálů na Youtube.
  • Znovu jsem si zamilovala Twitter a teď sleduju každý krok celebrit (a to hlavně těch z Glee)
  • Založila jsem si Tumblr.
  • Zamilovala jsem se do svetrů, baretů a všech ostatních pletených věcí :D
  • Užila jsem si léto.
  • Podlehla jsem závislosti na Skittles xD
  • Zjistila jsem, že mám matiku vlastně ráda. O to víc jsem začala nesnášet chemii.
  • Hodně jsem kreslila, malovala a pekla :) Zbožňuju cupcaky.
  • Začala jsem milovat sobotní rána
Páni :D Vážně jsem na začátku říkala, že jsem tenhle rok promarnila? Ani nápad. Dobře, mám v plánu napsat někdy odpoledne ještě další tématicky laděný (už méně nostalgický) článek, takže se zatím mějte.

Pa a pěkný den:)

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 11. KAPITOLA II

31. prosince 2011 v 0:20 | Lenča
Monika

Byla jsem ráda, že můžu konečně zase strávit večer se svým nejlepším kamarádem. Po rozhovoru s Davidem jsem se celkem paradoxně cítila šťastněji než předtím, vyrovnaněji. Ulevilo se mi při vědomí, že to ví, i když jeho reakce byla jaká byla. Věděla jsem, že to zvládnu i bez něj, vždyť jsem to přece já! Dnes nastal čas, kdy jsem to musela říct i Petrovi.

"Ahoj," volala jsem hned, když jsem Peťu zahlédla od branky.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 11. KAPITOLA I

30. prosince 2011 v 13:51 | Lenča
Ema

S Honzou jsme nakonec na party přijeli mnohem později, než bylo v plánu. Což ale bylo zvláštní, nikdo ani jednoho z nás nejspíš nepostrádal. A to ani Sofie, která mě ještě před pár hodinami chtěla donutit podepsat přísahu, že ji tam nenechám samotnou.

Když jsme ale ruku v ruce vešli do klubu a Honza se dal do řeči s jedním svým kamarádem, šla jsem Sofii hledat. Přece jenom to byl jeden z jejích prvních večírků. Najít ji nebyl ani nejmenší problém, ale stav, ve kterém jsem ji našla, mě značně překvapil.

NEW YEAR'S?

30. prosince 2011 v 12:25 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj (:

Před chvíli jsem i s antibiotiky přišla od doktora. Přesně jak jsem předpokládala, je to zánět nosních dutin. Vlastně mi to ani nevadí, protože zatím je celej průběh nemoci mnohem méně nepříjemnej než třeba taková angína. Sice mě bolí ta hlava, ale kupodivu se mi teď, když najisto vím, co mi je, ulevilo :D Jsem dost ráda, že to mám až ted a že jsem si aspoň částečně mohla užít Vánoce. Na Silvestru mi ani tak moc nezáleží.

Víte co? Že jsem ještě nepsala, že dostanu k narozeninám novej mobil? Jsem z toho tak nadšená, že jsem na to až zapomněla :D Můj mobil se totiž každou chvíli rozpadne a mám ho už tak pět let. Mám vybranej Sony Ericsson Live Walkman (tenhle), takže se nemůžu dočkat, až ho budu mít (:

Včera jsem nakonec koukala na New Year's Eve, což je novej film se spoustou známých tváří. Hraje tam třeba Lea Michele z Glee, John Bon Jovi <3, Sarah Jessica Parker, Zac Efron... atd atd. Je to něco na způsob Lásky nebeské, spousta různých příběhů nějakým způsobem spojených jednotlivými postavami. Takhle to sice zní úžasně, ale musím říct, že mě to ve výsledku trochu zklamalo. Možná jsem měla příliš vysoké nároky, ale čekala jsem víc. Není to špatné, ale s takovýmhle námětem a tolika skvělými herci, to mohlo být lepší.

Zatím paa (:

JAYSUS.

29. prosince 2011 v 19:43 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,
v tuhle chvíli to vypadá, že zítra místo původně plánované knihovny a pak bruslení, půjdu leda tak k doktorovi. Rýmu už mám přes týden a od včerejška mě navíc začala šíleně bolet hlava a podle toho, kde ta hlava bolí a ostatních příznaků, jsem si diagnostikovala zánět nosních dutin =/ Doufám, že to nebude, ale radši k doktorovi zajdu. Mimochodem, škoda, že mi tak nejde ta chemie, jinak bych rozhodně uvažovala o studiu medicíny :) Asi i proto jsem se rozhodla pro psychologii. Je to v něčem podobné medicíně, ale nevyžaduje to po tobě chemii :D

Přemýšlím, jestli koukat na Mezi námi děvčaty nebo Princeznu ledu. Oba filmy jsem už viděla tisíckrát :D Jo, ještě jsem ani nepsala o druhé knížce, kterou jsem dostala od taťky. Jmenuje se Rudý šál (Kate Furnivallová) a je to příběh z prostředí sibiřského pracovního tábora. Zatím jsem ale ještě nezačala. Ani ne tak proto, že kniha má přes 400 stran (tlusté knížky mám nejradši :D), ale spíš z toho důvodu, že se mi o tomhle tématu čte hrozně špatně. Asi to zní hloupě, ale mně se z toho dělá zle. Ani na Cestu na Sibiř bych se sama ze své vůle nedívala, i když musím uznat, že to nakonec bylo dost dobré. Nevadí mi číst o fašismu a druhé světové, Chlapce v pruhovaném pyžamu, jsem přečetla (a proplakala) jedním dechem. Ale tohle mi prostě číst nejde. V tuhle chvíli se do toho asi nedokopu.

No, vyčerpávající článek napsán a já jdu spát, odpočívat, koukat na telku (nebo zase číst fanfiction? xD). Pa <3

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 10. KAPITOLA

28. prosince 2011 v 20:46 | Lenča
10
"Jen ta láska je pravá, která se dokáže odříkat."
Karolina Světlá

O víkendu se Ema s Monikou znovu sešly v kavárně. Ema si objednala late macciato a Monika, jejíž bledost se mísila s téměř zelenou barvou, čaj.

"Mluvila jsi o tom už s Davidem? Nebo aspoň s rodiči?" zeptala se kamarádky Ema. Dívka zakroutila hlavou.

"Neví to ani Péťa. Neřekla jsi mu nic, že ne?" Když Ema zakroutila hlavou, pokračovala: "Občas bych si přála, abych si o takových věcech mohla promluvit s Honzou. Vím, že způsob, jakým ho znáš ty, je úplně jiných než jak ho znám já." Ema jen chápavě přikývla.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 9. KAPITOLA

26. prosince 2011 v 18:19 | Lenča
9
"Zrcadlo je můj nejlepší kamarád. Můžu v něm dělat, co chci."
Vašek, 8 let

Ema

Seděla jsem na terase našeho domu a psala úkoly. Ve skutečnosti bych měla říct, že jsem se pouze dívala na své úkoly, neschopná začít je psát a to i přesto, že se týkaly mnou milované matematiky a dané učivo bych mohla odříkat i uprostřed noci. Přemýšlela jsem.

Dělala jsem to v poslední době často, i když většinou se mé myšlenky zabývaly Sofií. Dnes jsem přemýšlela nad Moničinou situací. Na jedné straně jsem nemohla pochopit, jak mohla být tak nezodpovědná a vlastně i trochu hloupá, ale na straně druhé mi jí bylo líto.

CHRISTMAS EVE ;)

24. prosince 2011 v 17:42 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

všechny vás moc zdravím do Štědrého večera (: Doufám, že si ho i přes nepěkné počasí užíváte. U nás v rodině je nějaká vánoční epidemie, všichni jsme nemocní. To je jako naschvál, zrovna na Vánoce musím mít tak odpornou rýmu a kašlat =/ Ale beztak si své Vánoce zkazit nenechám :D

Před pár minutami jsme přijeli od babičky, kde jsem dostala ten nejkrásnější svetr (který mám zrovna na sobě a asi už ho nikdy nesundám :D) a pak sadu očních stínů z takové kolekce, která je pojmenovaná po různých městech. A hádejte jaké město jsem si asi vybrala? :D No jistě, Londýn :) Je to roztomilý, každá barva má jméno nějakého místa v Londýně. Takže tam je Big Ben, London Eye, Picadilly Circus... a podobně. Prostě awesome. A pak jsem od tety jen symbolicky měla pod stromkem fialovou vlnu, ze které mi uplete šaty (: Po tom, co upletla mé malé sestřence, je mi jasné, že budou překrásný :)

No a teď čekám než se dodělá večeře, i když já budu (přes veškeré hloupé kecy okolí) jíst jen salát. A pak přijdou na řadu dárečky doma. Nesmírně se těším taky na zítřek, ke druhé babičce a celému velkému zbytku rodiny, už jsem je tak dlouho neviděla.


Pa! A ještě jednou, veselé Vánoce!

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 8. KAPITOLA

24. prosince 2011 v 17:31 | Lenča
8
"Nelituj mrtvých, Harry. Lituj živých a především těch, co žijí bez lásky."
Albus Brumbál

Petr

Seděl jsem sám ve školní jídelně a pozoroval procházející spolužáky. Monika sice zaujímala místo vedle mě, ale skutečně tam nebyla. Neřekla mi, co se děje - a já ji znal dost dlouho na to, abych věděl, že když mi něco říct nechce, tak to prostě neřekne. Vtom kolem prošel Michal, fotbalista a nejvíc sexy kluk na škole. Neubránil jsem se pohledu na něj. K mému nezdaru se však zrovna v tu chvíli otočil. Dělal, že si ničeho nevšiml, ale já věděl, že to jen předstírá.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 7. KAPITOLA

22. prosince 2011 v 13:42 | Lenča
7
"Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele."
anglické přísloví

Od Moničina večírku uplynul necelý měsíc. Vztah Honzy a Emy byl v podstatě stejný jako dříve, jen s tím rozdílem, že teď strávili daleko méně času mluvením a mnohem více času líbáním. Petr se udobřil s Mončou, o všem si promluvili a jejich přátelství se tak stalo mnohem hlubším než jaké bylo dříve. Monika a Ema se po rozhovoru na záchodcích v podstatě staly kamarádkami. Možná nebyly skutečnými kamarádkami, ale vyměňovaly si úsměvy a kdykoli na sebe někde narazily, prohodily spolu i několik slov. Jak Ema z legrace říkala, není na škodu mít dobrý vztah se svou budoucí švagrovou.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 6. KAPITOLA

19. prosince 2011 v 21:38 | Lenča
6
"Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná je nešťastna po svém."
Lev Nikolajevič Tolstoj

Léto, o dvacet pět let dříve

Markétě bylo osmnáct a trávila léto v tanečním táboře. Zbožňovala tanec a chtěla ho umět tak dobře, jak to jen bylo možné. Večery byly skvělé, pomáhaly jim trénovat profesionální tanečníci a všechno bylo perfektní. Na co se ale Markéta každý den netěšila, bylo odpoledne. V tu dobu se totiž místo vynikajících tanečníků museli učit s "těmi nemehly" z chlapeckého tábora, jejichž stanové městečko stálo hned vedle jejich. Při vzpomínce na včerejšek ji ještě teď bolely nohy. Jak může někdo, kdo má britský původ tak příšerně tančit?

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 5. KAPITOLA

17. prosince 2011 v 20:23 | Lenča
Ema

S Honzou jsme nakonec na party přijeli mnohem později, než bylo v plánu. Což ale bylo zvláštní, nikdo ani jednoho z nás nejspíš nepostrádal. A to ani Sofie, která mě ještě před pár hodinami chtěla donutit podepsat přísahu, že ji tam nenechám samotnou.

Když jsme ale ruku v ruce vešli do klubu a Honza se dal do řeči s jedním svým kamarádem, šla jsem Sofii hledat. Přece jenom to byl jeden z jejích prvních večírků. Najít ji nebyl ani nejmenší problém, ale stav, ve kterém jsem ji našla, mě značně překvapil.

AND BACK HOME AGAIN

11. prosince 2011 v 19:26 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

tak jsem zase doma. Včerejší Brno bylo skvělé. Sice naprosto ohromné množství lidí, ale stálo to za to. I když doufám, že mě při mých stížnostech v Ikey na to, že v Praze je to lepší, neslyšelo moc Brňáků :D Ale fakt, v Brně tam ani nemají vodu! xD Pak jsme ještě šli do Olympie (i když ta olomoucká je hezčí =P :D), kde naši sháněli nějaký nábytek a já proběhla několik obchodů s oblečením, když jsem nakonec našla knihkupectví. V jednom obchodě měli něco naprosto úžasného. Takové ty úžasné zimní barety s šálou ve všech barvách. Kdy by to nestálo tak moc anebo kdybych neměla tak málo peněz, tak neváhám ani vteřinu a to žluté už by bylo moje :D No, tak příště.

A dneska jsem byla u babičky. Mimochodem, dívali jste se včera někdo na Primu? Byl tam docela pěkný film/pohádka. Kouzelná romance. Sice jsem konec předpověděla už pět minut po začátku, ale pohádky prostě musí být předvídatelné :D A hrála tam Idina Menzel (:


Tak zatím pa, jdu se učit biologii =/

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 4. KAPITOLA II

11. prosince 2011 v 19:14 | Lenča
Ema

S Honzou jsme nakonec na party přijeli mnohem později, než bylo v plánu. Což ale bylo zvláštní, nikdo ani jednoho z nás nejspíš nepostrádal. A to ani Sofie, která mě ještě před pár hodinami chtěla donutit podepsat přísahu, že ji tam nenechám samotnou.

Když jsme ale ruku v ruce vešli do klubu a Honza se dal do řeči s jedním svým kamarádem, šla jsem Sofii hledat. Přece jenom to byl jeden z jejích prvních večírků. Najít ji nebyl ani nejmenší problém, ale stav, ve kterém jsem ji našla, mě značně překvapil.

WEEKEND COMING!

9. prosince 2011 v 19:11 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky!

A zase tu máme víkend. Tento týden opravdu musím říct - konečně. Tenhle týden byl naprosto šílenej. A učitelé se rozhodli, že nám až do posledního dne před Vánoci prostě nedají pokoj... grr. Ale to teď řešit nebudu, stejně jako teď neřeším, kdy se naučím pět stran biologie, ze kterých píšeme v pondělí test :D

Zítra jedeme do Brna ;) Zatímco do Prahy jezdím pořád, v Brně jsem byla naposledy snad tak před pěti lety. V podstatě Brno skoro vůbec neznám. Každopádně nás první čeká taková rodinná návštěva a odpoledne nákupy (:

A večer pak jedu rovnou k babičce, takže mě čekejte nejdřív v neděli, pokud se nezhroutím pod tíhou učení :D V neděli se tu taky objeví druhá polovina 4. kapitoly románu. Tu první můžete číst tady. (Nevím, proč jsem to pojmenovala Láska, život a smrt. Ten název sice není zas tak špatnej, ale moc dlouhej.)

Bye (: ^^

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 4. KAPITOLA I

9. prosince 2011 v 18:56 | Lenča
4
"Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst."
Carlo Goldoni

Ema měla na škole množství kamarádů, ale její skutečně nejlepší kamarádkou byla Sofie, která se sice do města přestěhovala teprve před několika měsíci, ale Ema v ní našla naprostou spřízněnou duši. Obě zbožňovali matematiku, což je u šestnáctiletých dívek poměrně vzácné. Líbily se jim stejné knížky, stejné filmy, stejné šaty, které si také často půjčovali. Sofiinou věcí byla radost.

GLEE, SNOW AND STUFF.

7. prosince 2011 v 15:55 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 8 - Hold On to Sixteen

Taky jsem dokoukala včerejší díl Glee, který je (možná kromě the First Time) nejlepší. Spoilers alert! :D Konečně se nám vrátil Sam (: Jeho písnička Red Solo Cup je skvělá :D A už teď je jasné, že se s Mercedes zase dají dohromady ;) Kurt, hádající se se Sebastianem, roztomilý (no jo, jako vždy :D) Konečně se dostane ke slovu taky Tina a Mike. Pak Lindsay, jejíž hlas je prostě úžasný.

Upřímně řečeno, musím říct, že se mi nijak zvlášť nelíbila ani jedna z písniček, které New Directions zpívali na Sectionals. Troubletones měly lepší. Ale co se mi líbilo - že jsme konečně jednou slyšeli zpívat všechny. Takže celkově byli lepší New Directions (:

Pak jsem pět minut zírala na Rachelinu žlutou čepičku, kterou potřebuju mít :D Mám úplně stejnou modrou, ale ta žlutá je prostě dokonalá. No a konec dílu byl prostě nejlepší (: We Are Young bylo báječný (:

Ale víte, co mě štve? Že Damianovi ubíhají drahocenné epizody a oni ho už v několika nenechali říct ani slovo =/



LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 3. KAPITOLA

6. prosince 2011 v 0:43 | Lenča
3
"Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní."
španělské přísloví

Přestože se to dalo podle totožného příjmení Greyovi dost dobře poznat, lidé nepovažovali Emu a Petra za sourozence, dokonce tomu často nemohli ani uvěřit. Přesto jak skvělý měli vztah, byli oba naprosto dokonale odlišní. Ema byla jing a Petr jang. Oheň a voda. Možná právě proto se tak doplňovali. Ema uměla matematiku a Petr dějepis. Petr neměl ve škole moc kamarádů a většinu svého času trávil s holkami. Byl to ale pravý opak takového Davida. Ani náhodou to nebyl ten typ kluka, který by sváděl holky jednu po druhé jen kvůli… vy víte čemu.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 2. KAPITOLA

4. prosince 2011 v 20:24 | Lenča
2
"Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život."
John Lennon

"Sestřičko?" ozvalo se ve dveřích Emina pokoje.

"Chceš napsat úkol do matiky nebo co?" zeptala se Ema předvídavě.

"Jsi jasnovidka?" smál se Petr.

"Zapomínáš, že tě znám už šestnáct let. Je mi jasné, že mi neříkáš sestřičko jen tak. A mimo to, ty mi za to budeš radit při příštím testu z dějáku."

"Jsi zlato," usmál se Petr a vlepil své sestře pusu na tvář. Od smrti jejich rodičů uplynulo deset let a jejich vztah se za tu dobu změnil k neuvěření. Tragédie dokážou často rodinu nebo přátelství rozdělit, v tomhle případě se to ale nestalo. Jejich životní tragédie dvojčata naopak spojila. Donutila je potřebovat jeden druhého. Nezbylo jim nic, než se spolehnout jeden na druhého.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 1. KAPITOLA

3. prosince 2011 v 22:50 | Lenča
Tak jsem se rozhodla, že svůj román přecejen zveřejním. Protože to ale všechno pořád ještě upravuju, měním, dokončuju; přijde to postupně. Dnes tedy začnu první kapitolou.

1
"Je lepší rozsvítit, byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu."
Konfucius

Ráno toho dne začalo vesele. Dan a Markéta odjeli brzy vyzvednout svého mladšího syna z hudebního tábora, kam toto léto odjel. Dceru a mladšího syna svěřili Danově sestře, kterou děti zbožňovali. Agáta byla mnohem mladší než její bratr, takže zatímco Danovi táhlo na čtyřicet, ona se pyšnila nízkým věkem pouhých dvaceti pěti let. A mimo to měla nenahraditelnou schopnost zabavit děti na celý den. Občas jeli do zoo, což většinou děti po hodině omrzí, Agáta ale dokázala vymyslet tolik zábavy, že se její neteři a synovcům nechtělo domů ani se zavírací dobou. Dnes se rozhodli strávit den doma a věnovat se jedné věci, kterou Agáta zbožňovala - pečení.

MY NANOWRIMO EXPERIENCE.

1. prosince 2011 v 16:04 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dneškem nám začal vánoční měsíc, prosinec. Konečně budu mít zase čas i na jiné věci, než je pořád psaní. Ale ještě předtím jdu napsat článek o tom, jak probíhal můj listopad.

Před letoškem jsem o NaNoWriMo nikdy neslyšela. Dozvěděla jsem se o tom až v poslední říjnový den od Lauren, která vyhrála už vloni a snažila se přesvědčit všechny, kdo sledují její videa, aby taky psali. Pak jsem o tom slyšela ještě od další kamarádky a tak jsem se druhého listopadu rozhodla to zkusit. Upřímně řečeno, jsem si vůbec nemyslela, že skutečně napíšu tolik slov. Chtěla jsem to zkusit, ale nevěřila jsem, že vyhraju.

Vzhledem k tomu, že jsem ze začátku neměla ani žádný nápad, začínala jsem opravdu z ničeho. Ale pak ten nápad přišel a já se postupně rozepsala. Zhruba do deseti, i dvaceti tisíc šlo všechno krásně. Párkrát jsem byla otrávená, ale šlo to. Nejhorší bylo období asi od 25 nebo 30 tisíc, v tu dobu jsem si i myslela, že s tím seknu a prostě se na to vykašlu. Naštěstí jsem to ale neudělala. Po zbytek času se pak už jen střídala dobrá a špatná období. A včera jsem pak konečně dopsala.

NaNoWriMo doporučuju všem, kteří rádi píšou a hlavně pak těm, kteří by chtěli psát, ale nedokážou si najít čas jako to bylo u mě. Tohle vás prostě donutí si ten čas najít. A i když třeba nevytvoříte žádné mistrovské dílo, pomůže vám to se rozepsat. Mně to tedy rozhodně pomohlo. Bude vás to nutit vytrvat a vydržet až do konce. Ale já už teď vím jistě, že pokud to jen trochu půjde, budu příští rok psát znovu. A chci se příště pokusit psát anglicky (: A doufám, že tam třeba narazím i na někoho z vás ;) Vážně, je to skvělá příležitost psát.

Můj román se jmenuje Láska, Život a Smrt. Vymyslela jsem ho až někdy v posledních deseti tisících, protože když jsem přemýšlela, jak to pojmenovat, napadlo mě, že tyhle tři slova to plně vystihují. Teď budu mít konečně čas si to znovu přečíst, opravit pravopis, protože jsem si skoro jistá, že tam budu mít chyby. Taky se vrátím k některým částem, které chci ještě poupravit. A samozřejmě dopíšu konec. A pak, jestli to uznám za vhodné, to určitě hodím i sem na blog :)


Tahle skvělá písnička Kristiny Horner mi celý měsíc pomáhala psát, ale teď už ji nemůžu ani slyšet :D Napsala jsem u ní nejmíň čtvrtinu mé knihy.