LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 11. KAPITOLA I

30. prosince 2011 v 13:51 | Lenča
Ema

S Honzou jsme nakonec na party přijeli mnohem později, než bylo v plánu. Což ale bylo zvláštní, nikdo ani jednoho z nás nejspíš nepostrádal. A to ani Sofie, která mě ještě před pár hodinami chtěla donutit podepsat přísahu, že ji tam nenechám samotnou.

Když jsme ale ruku v ruce vešli do klubu a Honza se dal do řeči s jedním svým kamarádem, šla jsem Sofii hledat. Přece jenom to byl jeden z jejích prvních večírků. Najít ji nebyl ani nejmenší problém, ale stav, ve kterém jsem ji našla, mě značně překvapil.

"Ahoj Emo!" zakřičela, když mě viděla. Bylo mi jasné, že ona svůj slib nepít dnes nedodržela ani náhodou.

"No nazdar. Toby, kolik toho ta holka vypila?" ptala jsem se jejího vyvoleného, jenž seděl po jejím boku, ale jeho výraz značil, že na tom není o nic lépe než má kamarádka.

"Proboha," řekl napůl vyděšeně, napůl pobaveně Honza, který se v té chvíli objevil za mnou. "Myslím, že pro ni už party skončila."

"Pomůžeš mi s ní? Musíme ji odvízt," řekla jsem směrem k Honzovi. Po dlouhém přemlouvání se nám nakonec podařilo ji přesvědčit, aby se pohnula a společnými silami jsme jí dovedli do auta. Neměla jsem odvahu ji takhle přivézt do jejich krásného vzorového domu. Opilá Sofie se na to krásné místo ve svém stavu nehodila. Radši jsem ji nechala spát ve svém pokoji. Rodiče naštěstí nebyli doma.

Rozárka měla pár týdnů předtím narozeniny a tak si vyprosila víkend u strejdy. Ráda tam jezdila hlavně proto, že strýc měl dvě malé děti. Michalce bylo osm a Marťovi šest a naše Rozárka svou sestřenici a bratrance zbožňovala.

Když jsem Sofii, mumlající něco o Tobiášovi a o tom, jak jsme zlí, že jsme ji odtamtud odvedli, pomohla dostat se do postele, vrátila jsem se zpátky dolů, kde na mě čekal Honza.

Seděl na naší pohovce jako by nikdy nic jiného nedělal. "Já nevím, neměl bych už jít?" ptal se naoko vážně, ale já věděla, že to ve skutečnosti vážně nemyslí, ale jen mě škádlí. Nechtěl odejít, stejně jako jsem já nechtěla, aby odešel.

"Ne," usmála jsem se, když jsem si vedle něj sedala. Přitáhla jsem si jeho obličej ke svému. Bylo snadné ho políbit, když to on předtím udělal jako první.

_______________________________________________________________________
Petr

Po incidentu s Monikou jsem raději odjel. Neměl jsem důvod tam dál zůstávat a jediné, po čem jsem toužil, bylo jet domů. Když jsem ale přijel a viděl před domem zaparkované Honzovo BMW, strávil jsem ještě chvíli v autě. V rádiu hráli mé oblíbené písničky a já byl rád, že mám alespoň chvíli pro sebe a svou mysl. Právě jsem asi ztratil svou nejlepší kamarádku a zároveň s ní i všechny ostatní holky ze školy, co se se mnou bavili. Monika byla jako královna. Když na mě bude naštvaná ona, budou naštvané všechny.

Ale tenhle problém se zdál nepodstatný oproti tomu, co mě skutečně trápilo. Nechtěl jsem na to ale myslet. Když jsem nad tím začal uvažovat, vlastně jsem nechtěl trávit ani o minutu víc sám se svou myslí. Pomalu a nejtišeji jak to jen šlo, jsem vešel do domu.

Nechtěl jsem vyrušit Emin moment, když jí a Honzovi konečně došlo, co měli udělat už dávno. Pohled na ty dva jak se líbají byl svým způsobem uklidňující. Když to mezi dvěma lidmi jiskří tak dlouho jako mezi Emou a Honzou, pak už jen čekáte na tu chvíli, kdy ona bomba symbolizující jejich vztah konečně vybuchne. Zdálo se mi jako bych se díval na romantickou komedii, která právě dospěla ke šťastnému a nesmírně roztomilému konci.

Po půl minutě, co jsem tam jen stál a pozoroval jejich štěstí, si mě Ema všimla. "Nenechte se rušit, jen procházím," řekl jsem spěšně a chtěl jít nahoru.

"Já už stejně půjdu," pošeptal Emě Honza a předtím než odešel, jí dal ještě jednu krátkou pusu. Bylo na něm vidět, že ve skutečnosti by s ní chtěl zůstat mnohem déle.

Když vyšel ze dveří, Ema začala doslova tancovat po pokoji. Chvíli jsem měl podezření, že se zbláznila, ale došel jsem k závěru, že to nejspíš bude láskou.

"Bráško, já jsem tak šťastná," řekla zasněně.

"Však už taky bylo načase, bál jsem se, že se toho nedočkáme. Vždyť vy dva jste do sebe zamilovaní už kdovíjak dlouho," odpověděl jsem. "A já vám to přeju. Vypadáte spolu roztomile."

_________________________________________________________________________________________
Ema

"Ale jak ses měl ty?" zeptala jsem se. "Prý jste se s Monikou dobře bavili." Petr se zašklebil.

"Myslím, že bych potřeboval trochu tvé energie," řekl sklesle. "Když to řeknu ve zkratce - Monika mě políbila a já ji odmítl, z čehož plyne, že jsem právě ztratil nejlepší kamarádku."

"To je mi líto," řekla jsem a objala ho. Myslím, že jen dívka jako je Monika je natolik zaslepená sama sebou, že nevnímá to, co má každý den přímo před sebou. Petr se na mě zkoumavě podíval.

"Co to s tebou je? Každej jinej by se hned udiveně ptal, jak jsem ji mohl odmítnout. Vždyť je to nejpopulárnější holka ze školy." Teď jsem se na něj pátravě podívala pro změnu já.

"Zaprvé, skutečně si nemyslím, že popularita je to nejdůležitější při výběru partnera," odmlčela jsem se. "A zadruhé, já to vím."

"Co víš?" nechápal bráška. Nejspíš ho vůbec nenapadlo, že bych to mohla vědět.

"Vím, že jsi gay," usmála jsem se. Otevřel pusu a pak ji zase zavřel. Po pár chvílích ticha konečně promluvil.

"Jsem rád, že to víš aspoň ty. Myslím, že ještě nejsem připravenej to říct rodičům a celému světu, ale je pro mě důležité, že ty to víš."


Moje poznámky: Tak můžete psát, jestli to bylo moc předvídatelné nebo nebylo. Mimochodem, není jméno Rozárka naprosto úžasný? Mně se hrozně líbí :)
 


Komentáře

1 Jane Burke Jane Burke | Web | 31. prosince 2011 v 18:24 | Reagovat

Páni... Vím, že číst si to od 11. kapitolky není zrovna vončo, ale já se prostě do toho děsně zažrala už od první věty, že jsem to musela dočít. :D Nejsem moc v obraze, ale předpokládám, že je Monika v tom. :D Ne, že bych tušila, kdo to je. (Ségra Honzy? Mám v tom zmatek!) Až ale budu mít čas a chuť (nic neslibuju, jsem děsně líná na čtení z počítače :D) určitě si to přečtu od začátku, protože to vypadá vážně suprově! ;)

2 Tinna Tinna | Web | 1. ledna 2012 v 17:01 | Reagovat

oh,ten začátek..sladký! a jak měl Petr o Emu starost ♥ a ten konec mě úplně dojal..štípaly mě slzy v očích..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama