Leden 2012

ZOUFÁNÍ NAD ZOUFALSTVÍM.

31. ledna 2012 v 20:57 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Nevím, jestli se mi chce psát o zoufalství. Vlastně asi ani nechce, protože nálada mých posledních dnů je všechno, jen ne zoufalá :D Stejně ale psát budu. Občas se cítím zoufale. Upřímně řečeno, vlastně se cítím zoufale dost často.

Jak bych takové zoufalství mohla definovat? Může to být stav, při kterém cítíte, že na světě není nic, co by vám pomohlo.. Když to vypadá jako by váš život už nikdy neměl být lepší. Ale, ať si zoufáme jak jen chceme, nakonec se to stejně zlepší. Jako pád do černé díry. I Alenka takovou dírou padala a vypadalo to, že díra nemá konce, ale nakonec dopadla na zem. Říše divů rozhodně stála za ten dlouhý pád.

Trochu jsem odbočila... nebo ne? ;) Může se totiž zdát, že i život je plný takových černých děr. Životních zkoušek, neúspěchů, trápení, smutku. Přesto vždycky stojí za to znovu vstát a "vyhrabat" se až na povrch té pomyslné černé díry. A nebo, pokud to vezmeme doslova, dopadnout těmi nezdary až na dno a zajít na čaj s kamarádem Kloboučníkem a zajícem Březňákem.

FREEZIN'

30. ledna 2012 v 15:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

je u vás taky taková zima? Tady dnes ráno bylo kolem -12° a má být ještě míň, brr... xD Ale dobré na tom je, že už je u nás zamrzlý rybník, takže uvažuju, že bych šla zase po dlouhé době na brusle :) Ale zase, trochu se děsím :D Přecejen, nechci se stát jedním z těch lidí, jejichž poslední slova se stanou slavnými s něčím jako třeba "jasně, ten led je pevnej" :D

Když už jsem u toho bruslení, ME (speciálně pro Nikču - Mistrovství Evropy =P) už máme za sebou a oba naši docela zklamání. Nevím, jestli se Březina s tím pádem snažil napodobit Vernera nebo co :D A to oba ze začátku vypadali dost nadějně. Ale co, Pljuščenko je jenom jeden, že ;)

Ve škole jsem se měla celkem dobře, tenhle týden je absolutně v pohodě, zvlášť proto, že se učíme jen do středy a zítra nám navíc odpadá díky vysvědčení odpoledka. Ideální.

Pa, mějte se!


LADY GAGA

29. ledna 2012 v 16:03 | Lenča |  MY THOUGHTS
Zná ji každý. To musíte uznat. Ona ví, jak si zajistit, aby si ji každý zapamatoval. Třeba zrovna jako tu, která oblékla do masa (což je, jestli chcete znát můj názor, vážně odporné).

Její písničky jsou hodně rozdílné. Dost dobré a pak příšerné. Některé mám ráda, jiné z nich přímo nesnáším. Jistě, že Lady Gaga má talent. Má. Kdyby se ale proslavila jen svým zpěvem, lidi by o ní nejspíš sice věděli, měla by fanoušky, ale byla by jen jednou z mnoha nevýrazných, ač skvělých zpěvaček. To, co z obyčejné Stefani Germanotty (což je její pravé jméno) dělá legendární Lady Gagu je její neuvěřitelný styl. Její odvážné, šílené kostýmy, outfity, make-up, vlasové kreace.. a to všechno.

Já sama nejsem jejím velkým fanouškem, její hudba prostě z většiny není můj styl. Přesto si myslím, že je úžasná. Tak trochu blázen, jasně, ale možná právě to ji dělá ještě úžasnější. A navíc, hlásá do světa, ať jsou lidé sami sebou; ať se nebojí být tím, kým jsou.


KDYBYCH BYLA...

28. ledna 2012 v 18:42 | Lenča |  OTHER STUFF
Už jsem hrozně dlouho nedělala žádnej řetězák, takže tu jeden máte... Tak to vypadá, když se nudím, ale ne dost na to, abych opravdu dělala něco užitečného :D

Kdybych byla ovoce, byla bych → jablko
Kdybych byla barva, byla bych → zelená
Kdybych byla zvíře, byla bych → delfín
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych → mikrovlnka
Kdybych byla kniha, byla bych → Harry Potter
Kdybych byla oblečení, byla bych → svetr
Kdybych byla šperk, byla bych → náušnice
Kdybych byla věc, byla bych → kniha
Kdybych byla auto, byla bych → kabriolet
Kdybych byla element, byla bych → voda
Kdybych byla strom, byla bych → vrba
Kdybych byla nápoj, byla bych → čaj
Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych → melounová
Kdybych byla člověk, byla bych → hmm... já :D
Kdybych byla planeta, byla bych → Mars (protože tam jsou Pigfarts! ;)
Kdybych byla hmyz, byla bych → čmelák
Kdybych byla dopravní prostředek, byla bych → kolo
Kdybych byla písnička, byla bych → Lemon Tree
Kdybych byla film, byla bych → Sesterstvo putovních kalhot
Kdybych byla roční období, byla bych → jaro
Kdybych byla květina, byla bych → slunečnice
Kdybych byla povolání, byla bych → spisovatelka
Kdybych byla místo, byla bych → příroda
Kdybych byla dárek, byla bych → překvapení
Kdybych byla město, byla bych → Londýn
Kdybych byla smysl, byla bych → sluch
Kdybych byla hra, byla bych → Twister
Kdybych byla sladkost, byla bych → Mila ;)
Kdybych byla denní doba, byla bych → noc
Kdybych byla hračka, byla bych → puzzle
Kdybych byla budova, byla bych → knihovna
Kdybych byla měsíc, byla bych → květen
Kdybych byla gumový cukrátko, byla bych → rybička
Kdybych byla látka, byla bych → bavlna
Kdybych byla část těla, byla bych → mozek
Kdybych byla země, byla bych → Irsko
Kdybych byla chuť, byla bych → čokoládová
Kdybych byla sport, byla bych → krasobruslení
Kdybych byla vůně, byla bych → levandulová
Kdybych byla znamení, byla bych → pořád kozoroh
Kdybych byla objekt, byla bych → houpací křeslo
Kdybych byla tvar, byla bych → trojúhelník
Kdybych byla odpověď, byla bych → ironická
Kdybych byla slovo, byla bych → láska (:

LITTLE ARTICLE.

27. ledna 2012 v 22:27 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

pro dnešek to bude jen takový pozdní, kratší článek. Dnešek byl fajn, ostatně asi jako každý pátek. V anglické soutěži nakonec postupuju, takže jsem ráda ;)

Víte, co mi před pár (tý)dny došlo? Že jsem vlastně z jedné čtvrtiny (od babičky) Němka :D Asi proto se mi němčina, která všem ostatním připadá divná, tak líbí. Měla bych zase pokračovat v učení toho jazyka, protože přestože bych se asi nějak částečně domluvila, moc toho německy neumím.

A poslední bod, o kterém jsem dnes chtěla psát - Hunger Games :) Přemýšlela jsem o tom ve škole, když pár kamarádů vyprávělo o jedné reality show (nebo něco na ten smysl), co dávají na Primě Cool - Kdo přežije. Sice, když jsem se na to podívala, tak jsem zjistila, že moje úvahy byly docela scestné, protože je to trochu jiné než jsem čekala. První co mě ale napadlo, když jsem o celém pořadu slyšela, byly právě Hladové hry (Hunger Games). Jistě, v "Kdo přežije" nikdo neumírá, jen se prostě postupně vyřazují, ale přesto. Když se nad tím člověk zamyslí, jsou některé podobnosti až děsivé. Při čtení HG jsem si pořád říkala jak to ti lidi můžou sledovat a někteří se tím i bavit, když tam ti soutěžící doslova umírají. Survivora (nebo tedy česky Kdo přežije) sledují nebo sledovali miliony lidí. Každopádně mně (a jistě i dalším, kteří trilogii četli) paní Collinsová vnukla spoustu otázek k přemýšlení.

Tschűss xD L.

AWESOME THURSDAY (:

26. ledna 2012 v 19:28 | Lenča |  MY THOUGHTS
Čauky,

dnešek byl naprosto legen - wait for it - dary! Prostě super den. Mám novej lak (Choose Me! od Essence), což není tak podstatné, ale určitě bych na to zapomněla, kdybych se hned přesunula k tomu podstatnějšímu. Je tak pěknej, že jsem se celý den musela pořád dívat na svoje nehty :D

V anglické soutěži jsem na druhém místě, což rozhodně není špatné - vlastně je to dost dobrý a mám radost, že jsem tak šikovná ;) Ale stejně - proč musím mít vždycky takovou smůlu a skončit na druhém místě? Samozřejmě totiž postupuje jen první.

Odpoledne jsem byla v autoškole, dneska už na trenažeru... tak jsem se učila "jakože" nastartovat, rozjet se, řadit, pak zpomalovat, zastavovat... a byla to sranda. Zvláštní pocit, ale dobrý. Přestože jsem zjistila, že asi nebudu takový řidičský talent jak jsem si myslela :D Ale co, nemůžu čekat zázraky, když jsem nikdy dřív neřídila.

Říkám si, že bych se mohla pilně něco učit, ale spíš to zatím vypadá, že skončím večer u internetu nebo v lepším případě u knížky.

Mějte se, pa pa

PIECE OF MY MIND ON...

24. ledna 2012 v 21:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
...future. No jo, zase po dlouhé době (no, ne zas tak dlouhé) píšu o budoucnosti. Letošek je svým způsobem zlomový, protože si za pár týdnů budeme volit semináře, ze kterých pak budeme maturovat. Takže se v podstatě musím aspoň tak přibližně rozhodnout, co chci dělat. Dlouho jsem uvažovala nad psychologií, ale nakonec spíš ne. Zaprvé proto, že si občas připadám, že sama potřebuju psychologa a zadruhé, protože prostě potřebuju studovat jazyk.

Zatímco loni na to ještě nikdo skoro ani nemyslel, letos už od začátku roku všichni spolužáci přemýšlí o vysoké, o budoucím povolání. Je to tak trochu děsivé, ale zároveň skvělé, protože už se to blíží a já, přestože o ní mám možná moc idealistické představy, se na vysokou vážně těším.

Když mi došlo, že mám vlastně ráda matiku a že když se mi chce, tak jsem schopná se ji naučit a chápu ji, na malou chvíli jsem zauvažovala o ekonomce. Myslím, že by mě to bavilo (ze začátku), ale já prostě nechci sedět do konce života někde v kanceláři. To bych ani nemohla. Po pár letech by mě to už přestalo bavit.

Většina lidí, kteří mě znají, ví, že už od malička chci být spisovatelkou. Vím, že se jistě opakuju, ale já jsem chtěla psát už od doby, kdy jsem skoro neuměla ani číst. Naprosto přesně si pamatuju jak jsem v první nebo druhé třídě v nějakém úkolu do školy na otázku "čím chceš být až vyrosteš" odpověděla, že spisovatelkou. A vzhledem k tomu, že od té doby uběhlo víc než deset let, řekla bych, že na tom něco bude ;)

A tak, tamtadadá, myslím, že jsem rozhodnutá. Budu studovat jazyky. Češtinu nebo angličtinu. A nebo češtinu a angličtinu jako dvojobor. Hrozně moc (tak moc, že se to ani nedá popsat) bych chtěla studovat v Británii. Škoda, že nejsem bohatá. Celkem vážně uvažuju o tom, že bych studovala tříletou anglistiku a pak se zkusila dostat na nějakou školu v Anglii.

Jasně, vím, že je to blbost. Protože víte, co se stane, když budu tři roky studovat v Praze? Bláznivě se zamiluju, budu s tou osobou chtít strávit zbytek života a bude po Londýně. No tedy, ne doslova po Londýně xD, ale po mě a Londýně. Daleko lepší by bylo jít hned po maturitě studovat do Anglie, zamilovat se tam, zůstat tam a žít tam šťastně až do smrti :D Škoda, že to není tak jednoduché.

UGH, EHM... WHAT A COOL TITLE.

22. ledna 2012 v 5:21 | Lenča |  MY THOUGHTS
Hey,

tak jsem před chvílí přišla (nebo se spíš přibrodila sněhem) ze své první brigády. Ani nevíte, jak dospěle se cítím, když to říkám (no dobře, píšu) :D Děsivě úžasné. Nebo úžasně děsivé? Těžko říct. Pořád se mi nechce věřit, že už jsem tak stará :D Někdy si přeju, aby mi zase bylo patnáct a já mohla být tou bláznivou puberťačkou. Ve skutečnosti jsem ale ráda, že už mi patnáct není.

A víte, čemu ještě nemůžu uvěřit? Že nad tímhle přemýšlím v pět hodin ráno po probdělé noci :D Je to sice divný, ale já vůbec nejsem unavená. V Kauflandu to bylo fajn. Úplně na začátku jsem dostala za úkol počítat polévky, což byla hrůza :D Vážně, kdo si všechny ty nesmyslné druhy polívek kupuje? Třeba formanská... co to jako je? :D Ale zbytek už byl lepší.

Venku do rána napadlo tolik sněhu kolik jsem předpokládala - dobře, že to mám tak blízko, protože dojít tím sněhem někam daleko by bylo dost těžký :D Teď si pořád dokola pouštím klip k What Makes You Beautiful. Tuhle písničku mám od nich nejradši :) A Liam je tam taak pěknej ;) Oni jsou teda pěkní všichni, ale Liam je prostě... aww (: Boží xD Asi si pustím nějakej film, dokud na mě nepřijde únava. Nebo opět QaF :D

Páá =)

ONE DIRECTION ;)

21. ledna 2012 v 14:05 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

tak mám dneska opět nějak línej den. Měla bych se učit a dělat věci do školy, ale tak hrozně se mi nechce :D Začali se mi líbit One Direction. Hudební skupina pěti účastníků britského X-Factoru, pěti kluků kolem 18 (z nichž čtyři jsou Britové a jeden Ir ;) Pořád jsem o nich slyšela, kámošky si nemohly vynachválit jejich písničky, tak jsem si je dneska konečně poslechla. A jsou úžasní (: Samozřejmě, že to co se nám na nich tak líbí, z větší části není zpěv, ale vzhled xD Ale co no :)


Pa :*

P.S. - Až dneska ráno, když jsem si chtěla pustit seriál mi došlo, že to, že je zrušený Megaupload (což jsem předpokládala, že mě nijak neovlivní) znamená, že je zrušené i Megavideo... =/

GLEE :)

19. ledna 2012 v 19:19 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj:)

Mám toho spoustu co chci psát a času málo, takže nebudu zdržovat :D Začnu novou episodou Glee, kterou jsem včera viděla a je dost dobrá. Taková milá, řekla bych. Scéna s Mercedes, Samem a Summer Nights je tak dokonalá a naprosto se pro to hodí... (tu písničku poslední týden poslouchám tak desetkrát za den :D) Což mi připomíná, že už jsem nějak dlouho neviděla Pomádu, musím se na ni zas někdy podívat xD :)

Zbožňuju Beckyin anglický přízvuk :D I když celá ta storyline (přemýšlela jsem jak to říct česky, ale nic mě nenapadlo... xD) s ní a Artiem se mi nějak zvlášť nelíbila. Ale jsem ráda, že je Sue aspoň chvíli člověkem :D Co dál.. Emmina písnička je tak krásná. Jayma má prostě perfektní hlas. A Sue v šatech a s pošahaným kloboukem? Super :D Moves Like Jagger taky nebylo špatné, ale ta písnička mi trochu leze krkem, protože ji v rádiu hrají pořád dokola... už je moc ohraná. Ta scéna, když zpívají holky First Time I Ever Saw Your Face je taky perfektní (: Rachelino Without You je samozřejmě (jak jinak) skvělý. Nikdo nezpívá tak jako ona :) Miluju ten pohled, jak se na sebe v jednu chvíli podívají Kurt a Blaine (:



LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 16. KAPITOLA

12. ledna 2012 v 22:28 | Lenča
16
"Chtěl bych opustit tenhle svět lepší, než byl, když jsem na něj přišel."
Barack Obama

Ema a Honza seděli v parku dlouho beze slov. Poprvé za celý život seděli tak dlouho vedle sebe aniž by alespoň jeden z nich promluvil. Už když se poprvé potkali, nemohli se přestat bavit. Ema byla ten pravděpodobně nejupovídanější člověk na světě, ale Honza většinou moc nemluvil. V Emině přítomnosti ale nebyl schopen zavřít pusu.

Když ještě chodila do školky, nemohla se Ema dočkat první třídy. Když onen den přišel a ona se s brášky a rodiči, kteří tenkrát byli stále naživu, blížila k budově školy, měla na tváři úsměv od ucha k ucha. Pak se, k překvapení malého Péťy, hned ode dveří rozeběhla a sedla si k úplně neznámému klukovi. Ten na ni hleděl jako na zjevení. Vypadalo to vtipně. Ema se svými rozevlátými zrzavými vlasy a barevnými šaty vedle Honzy v nažehlené košili a s uhlazenou pěšinkou.

HEAD AND DRIVING.

12. ledna 2012 v 19:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Čauky,

dnes jsem měla první lekci v autoškole :D Byla to sranda, náš instruktor je naprosto v pohodě :) No ale na teorii není žádná věda, já se spíš děsím těch jízd... Aby se pak neprojevilo, že se moc přeceňuju :D Ale tak snad ne :D

Před chvilkou jsem dočetla Hunger Games a jsem nadšená. Nemůžu se dočkat filmu (který bude v březnu) a hned až bude čas, vrhnu se na čtení dalšího dílu :) Rozhodně knížku všem doporučuju, garantuju, že se vám bude líbit. Dlouho jsem se do ničeho tak nezačetla. Je to jedna z těch knížek, od kterých se nemůžete odtrhnout, dokud to nedočtete. Já šla včera spát o půlnoci a pak vstávala už v šest, abych mohla číst a vzhledem k tomu jak zbožňuju spánek, to už je co říct :D Zpočátku se mi špatně četlo o všech těch lovech a zabíjení zvířat, ale pak jsem si uvědomila, že tohle je prostě úplně jiná dimenze. Šílené a zároveň neskutečně úžasné.

Příšerně mě bolí hlava =/ Ale dám si čokoládu a colu a pak se vrhnu na ty svoje tuny učení =/ Grr...

Zatím byee

CRAZY FOR THIS BOOK :)

11. ledna 2012 v 21:10 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahooj :))
Dnešek byl skvělej... mám dost dobrou náladu (: Koupila jsem si dneska úžasně krásný spisovatelský deníček (musím do toho papírnictví přestat chodit nebo mě to přivede na mizinu :D) Konečně jsem se vrátila k Hunger Games, čtu to dnes skoro celý den a jsem momentálně přibližně v půlce.

Ze začátku jsem se na to dívala trochu nejistě, Katniss mi byla hrozně nesympatická, ale postupně, jak jsem ji začala chápat a ponořila se do příběhu, tak jsem si to zamilovala. Je to úplně něco jiného než všechno, co jsem kdy četla. Ale asi právě proto je to tak skvělé. Už teď vím, že si hned vzápětí rozhodně přečtu i další dva díly. Pro ty z vás, kteří ty knihy neznají, je to v podstatě fantasy. Děj se odehrává v budoucnosti na území Ameriky, která byla postupně zničena a vznikla tam jakási neurčitá země, jejímž středem je bohatý kapitol, který obklopuje dvanáct chudých oblastí. A teď už to podle čeho se kniha jmenuje - Hunger Games neboli Hladové hry, jsou něco jako reality show. Každý rok jsou z každé oblasti náhodným losem vybráni chlapec a děvče ve věku zhruba od 12 do 18 let, kteří se musí zúčastnit. Je to pro ně forma trestu za jakousi rebélii a protesty obyvatel. Jediným cílem Hunger Games je přežít. Je to drsné, ale zároveň svým způsobem úžasné. Autorka, Suzanne Collinsová, to napsala naprosto dokonale poutavě :)

Tak pa, Lenča :)

WATCHING THE SISTERHOOD ;)

10. ledna 2012 v 21:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojec,
dnešek byl celkem v klidu. Konečně jsem si koupila diář (krásnej se sovama ;) a zapřísáhla se, že tentokrát do něj opravdu vydržím zapisovat povinnosti celý rok. No a pořád jsem neudělala ani krok bez mobilu xD

Teď koukám na Sesterstvo putovních kalhot 2. Jak já ty filmy (a knížky snad ještě víc) zbožňuju! (: Jednou jsem dokonce napsala mail Ann Brasharesové a ona mi odpověděla ;) Mluvila jsem o nich už několikrát, ale neodpustím si to ani tentokrát. Určitě si to přečtěte, protože je to krásný :) Filmy jsou sice hodně jiné, ale o nic horší. Miluju je. Nechápu jak to dělají, ale i po stém shlédnutí (případně přečtení) mě pořád okouzlují. Pořád jsem při tom schopná se rozbrečet jako bych to nikdy předtím neviděla :D Připadám si za tu dobu spíš jako by Lena, Tibby, Bee a Carma byly i moje sestry než jen fiktivní postavy. Stejně jako celý svět Harryho Pottera a několik dalších vyvolených postav, i ony se pro mě staly skutečnými :)

(: Bye bye :*

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 15. KAPITOLA

9. ledna 2012 v 17:51 | Lenča
15
"Láska je vždy krásná, i když je nešťastná. Naučí vás chápat jiné."
Edith Piaf
Petr

Další den po té obrovské a neočekávané sněhové nadílce měli snad všichni dobrou náladu. Každý, koho jsem potkal ve škole, se smál nebo alespoň usmíval. Všichni se bavili se svými kamarády a vypadali šťastně. Monika stála v hloučku dívek a podle jejich nadšení se dalo usoudit, že jim právě řekla o své holčičce.

V tu chvíli jsem uviděl jak se proti mně řítí Lenka. Letěla takovou rychlostí, až jsem se bál, že do mě prostě narazí, až se přiblíží. I když by její kombinace zeleného svetru a tmavěrůžové sukně s pruhovanými podkolenkami mohla většině lidí připadat zvláštní, mně se to líbilo. Její styl jí dodával úžasné kouzlo a i když jsem ji poznal teprve nedávno, nedokázal jsem si ji představit v obyčejném outfitu. Nechápal jsem, jak je možné, že jsem si jí nevšiml už dříve.

JE MI 18! :)

7. ledna 2012 v 8:42 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

už několik minut je mi osmnáct x) Je to až neuvěřitelné. Osmnáct. Kdybyste se mě tak před třemi a víc lety zeptali, jestli si to dokážu představit, nedokázala bych to. Bylo to pořád tak daleko. Pamatuju si, když jsme ještě já a moji dva bratránci byli malí a jeden z nich povídal, že se těší, až mu bude osmnáct a uspořádá velkou oslavu. A já si to prostě nedokázala představit. Bylo to tak zadlouho. A teď je to tady. Jsem ráda, že mi je osmnáct. Při příštích volbách už totiž budu volit :) Za několik měsíců budu schopná řídit auto. Za dva týdny mám domluvenou brigádu. V osmnácti prostě může člověk dělat všechno co chce a zatím nemohl.

Ale upřímně řečeno, tou minutou, kdy mi bylo osmnáct, se nic podstatného nezměnilo. Já jsem pořád já. Stejná, trochu bláznivá, ale rozumná. Jsem ráda, že jsem jaká jsem ;) Jsem ráda, že přestože už mi teď, do půl deváté, nejméně dva lidi přáli, ať to pořádně zapiju, já mám svou hlavu a nic takového neudělám. Pro většinu lidí beztak osmnáctka neznamená hranici pro pití alkoholu a ten, kdo chce pít, už dávno pil.

Dospělost nespočívá v nějakém datu, nezáleží jestli vám už bylo nebo nebylo osmnáct. Ale mohla bych psát hodiny a hodiny, ale musím jít slavit ;) Abych to nějak ukončila, já už teď vím, že nikdy pít nebudu (samozřejmě kromě skleničky u nějakých extra příležitostí), a nejsem si jistá, jestli bych tak přesvědčená byla i bez svých důvodů (které tu rozebírat nebudu). A vím, že ani tehdy, když bych ty důvody neměla, by mi alkohol nechutnal. Nevím ale jistě, jestli bych ho přesto nepila, abych se cítila cool. Možná, že jo. Jsem ráda, že ty důvody mám.

Zvláštní narozeninový článek je konečně u konce a já jdu... mějte se (:

Pa :)

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 14. KAPITOLA

7. ledna 2012 v 0:02 | Lenča
14
"Myslím si, že Ježíš byl soucitný, super-inteligentní homosexuál, který chápal lidské problémy."
Elton John

Byla polovina listopadu a pomalu, ale jistě přicházely Vánoce. Obchody sice byly už od září plné všemožných dobrůtek a ozdob, ale teprve teď se začala vánoční nálada promítat i do lidských obličejů a srdcí.

Petrův vztah s Pavlem nevyšel, protože oba toužili po skutečně spřízněné duši, kterou v tom druhém, ač si rozuměli více než dobře, nenašli. Zůstali ale kamarády a Petra těšilo, že měl někoho, kdo je stejný jako on sám.

CESTA JE CÍL

6. ledna 2012 v 12:09 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Zajímavé téma. Aktuální. Spousta lidí touží po lepším životě, každý máme sny a já samozřejmě nejsem výjimkou. Jenže v čem ten lepší život vlastně opravdu spočívá? Možná jednoho dne opravdu budu žít v Londýně a budu šťastná, ale co když už to pak nebude tak báječné a krásné jaké se mi to zdá teď?

Říká se, že cesta je cíl a já myslím, že je to pravda. Někdy ani tak nejde o to, k čemu dojdete jako o to, jak k tomu dojdete. O cestu. Kolikrát za život už jste se na něco těšili? Já mockrát. A pak bylo najednou po všem. A člověka napadne, že bylo možná lepší celé to těšení než samotná věc. No a ono to tak asi je.

Nestačí pouze toužit po lepším životě, nestačí mít sny. Člověk se musí vydat na tu mnohdy nesnadnou cestu k lepšímu životu a užít si ji. Žít své sny, žít tak jak chce.

Vím, že jednou budu žít na místě, které budu milovat a budu psát knihy. A moje cesta k tomu cíli už dávno začala. Svou první pohádku jsem napsala v šesti letech a od té doby jsem popsala tolik sešitů, papírů a stránek v počítači, že tomu ani nemůžu uvěřit. Psaní je můj život. Než vydám skutečně dobrou knihu, bude to asi chvíli trvat, ale víte co? Když se nad tím zamyslím, ta cesta je zábavná. Věci, které jsem psala před pár lety nestály za moc, ale trénink dokáže zázraky. A je pěkné podívat se zpátky a sledovat tu cestu.


LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 13. KAPITOLA

5. ledna 2012 v 13:49 | Lenča
13
"Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme."
William Shakespeare
Agáta
Žila jsem v příjemném městě, v krásném domě plném krásných věcí s báječným manželem a skvělým synem, přesto mi ale něco v mém životě scházelo. Věděla jsem, že mi chybí bratr, nebyl to ale jen on. Přestože jsem chtěla omezit své stýkání s jeho dětmi, abych omezila svůj smutek, spíše se mi přitížilo. Emu i Petra jsem milovala skoro jako vlastní děti. Nepamatovala jsem si, kdy jsem se svou neteří a synovcem naposledy mluvila, neměla jsem tušení, co se děje v jejich životě a to jsme si bývali tak blízcí.

Rozhodla jsem se spontánně, ale odhodlaně a jistě. O týden později jsme už s Mikulášem i naším synem seděli v autě na cestě vstříc novému domovu. Tedy vlastně, starému. Stěhovali jsme se zpátky tam, kde jsme bydleli kdysi - do domu po mých rodičích. Přesvědčit Mikuláše nebylo těžké. Byl spisovatelem, takže mu bylo v podstatě jedno, kde budeme žít - do jiného města jsme se tenkrát stěhovali také kvůli mně.

BLÁZEN DO NAPOLEONA

3. ledna 2012 v 22:23 | Lenča |  BOOKS
Kniha stvořená japonským autorem jménem Takaši Atóda. Soubor třinácti povídek.

Mám japonskou literaturu od doby, kdy jsem prvně přečetla knihu od pana Murakamiho, ve zvláštní oblibě. Stejně tak mám ráda Japonsko jako celek. Měla jsem si k učení radši zvolit japonštinu než čínštinu, protože i když čínská kultura, historie a samotná Čína jako země je krásná, nemám ji celkově ráda. Nemám moc informací, ale stačí mi slyšet o Tibetu nebo politice jednoho dítěte a tato země se mi protiví. Ale zpátky k Atódovi.

Kvůli své lásce k Japonsku jsem čekala, že se mi knížka zalíbí. A zalíbila :) Víc než to, po nějaké době jsem se zase od knížky nemohla odtrhnout. Doporučuju všem, je tak poutavá, že jsem si skoro jistá, že se vám bude líbit.

V první povídce, podle které se kniha jmenuje, Blázen do Napoleona, čteme vypravění o muži, který sbírá všechno o Napoleonovi. Co se stane, když se setká s mužem, který se domnívá, že se do Napoleona převtělil?

Život v krabičce od zápalek povídá příběh servírky Naoko a jedné zvláštní, tajemné krabičce zápalek. V povídce Boty a jejich osudy se dívka setkává s výrobcem bot, který věří, že i boty mají vlastní city. Červené Sny zkoumají sny a teorii o tom, že předvídají budoucnost.

Povídka o Medových Květech o malém chlapci a jeho kamarádce byla trochu jiná než všechny ostatní, ale líbila se mi skoro nejvíc. Její kouzlo nezle popsat, musíte si ji přečíst.

Další velmi zajímavá, Svědkyně, je tak napínavá, tajemná a překvapivá. O tom, že všechno může být nakonec naprosto jiné než se zdá. Poslední, o které napíšu, je Návštěvnice. Tak hrozně děsivá. Měla jsem při ní husí kůži.

I všechny ty, o kterých jsem se nezmínila, stojí za čtení. Japonské prostředí je vyjádřeno tak reálně a uvěřitelně. Občas, když budete číst, budete si připadat jako byste tam byli. Částí povídek. Někdy si na začátku řeknete, že to nedává smysl, ale když přijdete na to, o co tam jde, nebudete schopni vyjít z údivu.

LÁSKA, ŽIVOT A SMRT - 12. KAPITOLA

2. ledna 2012 v 17:09 | Lenča
12
"Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě."
John Lennon

Následujícím týdnem se spousta věcí změnila. Petr se rozhodl pro "coming out", říct o tom, že je gay, lidem. A to taky udělal. Lidé ho nebrali přímo pozitivně, ale brali ho lépe, protože věděli, že za ním stojí jeho sestra, populární Ema a její přítel fotbalista. A hlavně, byl nejlepším kamarádem té nejoblíbenější dívky ve škole, Moniky. Nikdo by si nic nedovolil k ní nebo ke komukoliv, kdo s ní nějak souvisel.

Moničino tajemství se ale začalo drát na povrch stejně rychle jako cokoliv jiného. A protože dívka vážně nechtěla, aby se její rodiče onu novinu dozvěděli od někoho jiného, rozhodla se jim to konečně říct. Byla neděle, jeden jediný den v týdnu, který její rodiče právníci alespoň většinou trávili doma. Podpořit ji přišel i Petr, protože Monika cítila, že by to sama nezvládla.