Únor 2012

LEAP DAY

29. února 2012 v 22:25 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

den je pomalu u konce a já jsem ho nestrávila nijak zvlášť zajímavě, tedy až na jednu šílenost a k té se dostanu později :D Měla jsem pocit, že se s vámi musím podělit o zajímavosti o dnešku, tak tady jsou. Anglicky se tomuhle dnu říká Leap Day (říká se u nás přestupný den? já jsem to tedy v životě neřekla :D) A v mé nové nejoblíbenější zemi (která to asi bude? :D No jo, je to v Irsku) je tradice, že v tenhle den můžou ženy/dívky žádat o ruku. A pokud je jejich vyvolený odmítne, musí jim něco koupit :D

Tak jo, už máte informaci, bez které byste nemohli žít. Neboli kdybych ji sem nenapsala, nemohla bych žít já. A teď můžu jít s klidným srdcem spát :D

Dobrou noc :*

P.S. - Úplně jsem zapomněla na tu dnešní, "přestupně-dnovou" šílenost. Cinnamon Challenge (česky Skořicová výzva). Možná víte, co to je, spíš ne. V podstatě jde o to, že si naberete lžičku skořice a musíte to sníst/spolknout/whatever bez toho, abyste se hned napili. Takhle to zní jednoduše, ale jestli si to fakt myslíte, tak to zkuste :D Je to odporný a víckrát bych to neudělala, ani kdybyste mi zaplatili. Kdyby vás to zajímalo, myslím, že už skořici nikdy ani nedám do pusy :D

BEAUTY

29. února 2012 v 17:05 | Lenča |  MY THOUGHTS
Často se na sebe do zrcadla díváme až příliš kriticky. Lidé se trápí, pozastavují se nad hloupými nedokonalými detaily na svém vzhledu. Ale pokud jste si toho ještě nevšimli, nic není dokonalé. Sám život není perfektní. Občas je bláznivý, nesnesitelně smutný a jindy zase neuvěřitelně krásný. Já bych ale ani nechtěla, aby byl dokonalý. Jen se nad tím zamyslete, vždyť by to byla příšerná nuda. V životě místy potřebujeme zlé, nepříjemné momenty i chvíle, kdy bychom se nejraději zahrabali do postele a už nikdy odtamtud nevylezli. Chvíle, kdy život prostě nestojí za nic. Ale pak vyjde slunce a my se na všechno můžeme podívat jinýma, optimističtějšíma očima. Jak bychom se mohli radovat z malinkých krásných detailů, kdybychom nikdy nepoznali jejich pravý opak?

Abych se ale konečně dostala k tomu, o čem jsem chtěla psát. Ať si říká, kdo chce, co chce. Jen za poslední dobu jsem slyšela nebo četla tolik lidí psát/říkat, že už vědí, že na vzhledu záleží a že říkat opak je hloupost. Ale tomu já věřit odmítám. Na vzhledu nezáleží. Je jedno, kolik si na obličej naplácáte make-upu, kolik podstoupíte plastických operací nebo jestli bude vaše oblečení od Gucciho nebo z tržnice. Na ničem z toho nezáleží. Krása a dokonalost je v dnešní době tolik přeceňovaná. Nikdo se vám nesnaží přikazovat, abyste v tuhle chvíli vyhodili celý svůj kosmetický sortiment a žili naprosto přirozeně (já sama toho mám víc než je zdrávo). Jen chci říct, že to nemusíte dělat. Nemusíte nosit tuny make-upu, abyste svůj obličej učinli perfektním. Nemusíte se stydět za svůj opravdový vzhled, protože jste to vy a nikdo jiný na celém světě není stejný. Nikdo jiný není dokonalý takovým způsobem jako vy a vaše pravé já.

Je normální snažit se vypadat dobře. Ale neměli bychom to řešit víc než naši druhou stránku, tu, kterou nikdo na první pohled nevidí. Ale ten, kdo se opravdu podívá a uvidí co je na vás pěkného uvnitř, bude stát za to. A platí to i naopak. Jak se říká nesuďte knihu podle obalu, nesuďte ani člověka podle jeho vzhledu. Mnohdy totiž přicházíte o něco vyjímečného. Teprve, když se opravdu podíváte, můžete zjistit jaký ve skutečnosti je ten, komu jste dříve nedali ani šanci prokázat svou vnitřní krásu.

V posledních dnech jsem se díky všem těmhle myšlenkám cítila tak skvěle. Opravdu. Jen to zkuste. Když vám přestane tak příliš záležet na tom, jak vypadáte a hlavně pak na tom, co si o vás lidé (které často skoro ani neznáte nebo nemáte rádi) myslí, je to úžasný pocit.

JUST LOOK IN THE MIRROR.

28. února 2012 v 19:36 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Zrcadlo symbolizuje mnoho.

Je to obraz, na nějž se díváte. Je zvláštní tím, že přestože vypadá stejně, způsob, jakým ho vnímáte, je tak dokonale odlišný od toho, jakým ho vnímají jiní. Vám může připadat nezajímavý, někdy i ošklivý, pro jiného to je ten nejkrásnější obraz světa. Není to příliš spolehlivý obraz - pořád se mění s tím, jak se měníme my sami.

Je to měřítko, kterým zkoumáme sebe i jiné. Říká se přece "nastavit zrcadlo" (ať už čemukoliv). Často se naše úsudky zdají scestné, někdy i mylné, ale přesto jsou naše. Jedinečné a nenahraditelné.

Je to místo, ve kterém můžeme spatřit vše po čem toužíme, ať je to cokoliv. Ty nejhlubší touhy našeho srdce. Naši rodinu, naše vytoužené úspěchy, naše přátele, perfektní život... sami sebe s pletenými ponožkami v ruce. (Ano, Potterhead 4ever.)

"Zrcadlo je můj nejlepší kamarád," řekl jednou můj malý chytrý bratranec a já jen čekala, co z něj zase vyleze. "Můžu si v něm dělat co chci." A ačkoliv to on sám určitě nijak víc neřešil, já onen citát miluju. Je tak nevinný a tak procítěný. Říká jednoduše tak moc. Je to místo, ve kterém se může stát cokoliv chceme. Stačí jen, když pro to my sami něco uděláme.

LUNDI AVEC GOETHE (:

27. února 2012 v 21:44 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

i když jsem včera (technicky až dneska) usnula kolem druhé hodiny ráno, vůbec jsem po šesté, když zazvonil budík, neměla chuť odhodit ho někam daleko a spát dál. Dokonce jsem už ani nebyla ospalá. Včera jsem usnula v dobré náladě a pak se v dobré náladě taky probudila (: Možná že vážně nezáleží na tom jak dlouho člověk spí, ale "jak spí" ;)

Ve skutečnosti jsem vůbec nevěděla o čem bych dneska psala a pak jsem se učila literaturu a najednou jsem měla nápadů k psaní až příliš. Než se k tomu ale dostanu, zase jsem dnes po nějaké době navštívila Levné knihy... miluju tam ty ceny :D A koupila jsem si životopis královny Alžběty II., takže jsem zvědavá jakej bude a až ho dočtu, určitě o něm něco napíšu. V poslední době mě životopisy začaly bavit víc než kdy dřív.

Moje řeči a poznámky k literatuře by byly nadlouho, takže se zmíním jen o člověku, který mě z probíraných zajímá nejvíc. Johann Wolfgang Goethe. Musím si přečíst nějakou jeho knihu. Nejspíš Utrpení mladého Werthera, protože ukázky z něj se mi tak moc líbili :) Nakonec vám sem dávám svůj oblíbený úryvek ze zmíněné knihy, který mě zaujal tak moc, že jsem si ho okamžitě musela zapsat :D


Proč mne burcuješ jarní vánku? Laskuješ a šeptáš: "Svlažuji kapkami nebes!" Ale doba, kdy uvadnu je blízká, blízká je bouře, jež serve mé listí! Zítra přijde poutník, přijde ten, kdo mě viděl v mé kráse, jeho oko bude po mně pátrat kolem dokola v poli, ale nenalezne mě...

BARVIČKY

25. února 2012 v 14:54 | Lenča |  OTHER STUFF
Musím se s vámi podělit o nové akvarelové barvy, které jsem dostala k svátku a ze kterých jsem nadšená :D (:



DOODLES :D

24. února 2012 v 22:04 | Lenča |  TVORBA
Konečně sem dám pár svých čmáranic. Až na oko, to je počátek kresby :D Momentálně se snažím naučit se kreslit části obličeje, protože jsem zjistila, že mi vůbec nejdou :D


Divná žába aneb co vzniká, když se nudím ve škole...


9 NEJOBLÍBENĚJŠÍCH FIKTIVNÍCH POSTAV

24. února 2012 v 19:20 | Lenča |  BOOKS
Nejde to postupně podle oblíbenosti, jen jak mě postupně napadali.

BOOK SURVEY

24. února 2012 v 18:38 | Lenča |  BOOKS
1. Oblíbená knížka z dětství:
Harry Potter
2. Co právě čteš?
Začala jsem Janu Eyrovou a taky se nezdárně snažím do školy dočíst V zámku a v podzámčí
3. Knižní zlozvyk?
Čtení spousty knih najednou. A taky jedení u knih.
4. Co máš právě půjčené z knihovny?
Jednu knihu od Freuda, nějaké francouzské pohádky a Úvod do filosofie
5. Máš elektronickou čtečku?
Ne, ale čím dál častěji teď čtu na mobilu.
6. Čteš raději jen jednu knížku v jednu dobu nebo víc najednou?
Jednu, ale málokdy jsem toho schopná :D
7. Čteš jinak od doby, co máš blog?
Ne.
8. Nejméně oblíbená knížka za tento rok?
V zámku a v podzámčí :D
9. Nejoblíbenější kniha za tento rok?
Looking For Alaska od Johna Greena
10. Jak často čteš mimo své oblíbené žánry?
Moc často ne.
11. Jaké jsou tvé oblíbené žánry?
různé novely, knížky pro mládež, fantasy
12. Jsi schopná číst v autobusu?
jo jo
13. Oblíbené místo ke čtení?
příroda, moje houpací síť (:
14. Co si myslíš o půjčování knížek?
Upřímně - půjčuju je dost nerada :D Často se ke knihám vracím a nemám ráda, když pak musím čekat, než mi někdo knížku vrátí.
15. Ohýbáš na knize rohy?
Dost výjimečně

ŠKOLA MĚ NENAUČILA MOC PODSTATNÉHO.

24. února 2012 v 16:44 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Neberte mě špatně, za prozatimních jedenáct let jsem se ve škole naučila spoustu věcí. Ačkoliv většinu znalostí z angličtiny mi škola nedala, mám jich z ní hodně. Pomohla mi odstartovat mé učení jazyků. Mám odtamtud tolik poznatků z chemie, že přestože jsem ráda za trojku, mám pocit, že toho umím víc, než budu kdy potřebovat. Naučila jsem se spoustu věcí z dějepisu, matematiky, zeměpisu... a tolika dalších oborů. Ale třeba základní věci jako číst a psát jsem se tam nenaučila, to jsem uměla už předtím.

Stejně tak mě škola nepodpořila v lásce ke čtení, tu se u mě spíše snažila vypudit (tedy ne, že by to bylo záměrné, ale opravdu to tak nějakou dobu bylo). Jistěže teď chápu k čemu je dobrá povinná četba a v rámci přípravy na maturitu je na gymplu nezbytné číst i ty knížky, které nás úplně nebaví. Ale na základce je podle mě povinná četba naprostý nesmysl. Samozřejmě jsou tu i jiné vlivy jako je televize nebo internet, ale většinou dětem čtení otráví právě ta povinnost. Nemělo by to být dáno jako povinnost, ale jako něco, na co se má člověk těšit, co si má užít.

Kdybych si chtěla udělat seznam, určitě by na něm bylo víc věcí, které mě škola nenaučila než které mě naučila. Ale když o tom tak přemýšlím, možná to ani není jejím úkolem. Možná nás má škola opravdu naučit jen to, co se tam naučíme a na to ostatní musíme přijít sami. Mohla bych říct, že mě škola naučila být sama sebou a neohlížet se na to, co si o mě kdo myslí, ale v tom bych lhala. Tohle jsem se, i když ve škole, musela naučit sama.

NOVÁ KNIHA JO ROWLINGOVÉ :)

23. února 2012 v 16:33 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

před chvílí jsem asi deset minut nekontrolovatelně křičela a od té doby prostě jen sedím a usmívám se sama pro sebe jako bych se zbláznila :D Tak skvělá novinka tu už nebyla celou věčnost a je to prostě naprosto úžasné. Je to pár dní, co jsem si říkala, že jsme o Joanne už dlouho nic neslyšeli... a hele, on k tomu byl důvod ;) Pracuje na nové knize (: O čem bude se ještě neví, myslím, že jedinou informací zatím je, že to bude adult novel (kniha pro dospělé). Ale jsem si jistá, že když to píše Jo, bude to naprosto úúžasné :) Už teď se nemůžu dočkat.

Zatím se mějte, paa;)

OH MY GOD, GLEE?!

22. února 2012 v 9:15 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 14 - On My Way

K novému dílu Glee nemám ani slov. No jistě, není to úplně pravda, protože z tohohle se nejspíš zase vynoří dlouhatánskej článek. Tenhle díl byl naprosto úžasný. Příšerně zdrcující a smutný rozhodně, ale stejně vynikající. Je toho tolik, že ani nevím, kde začít.

Když Sugar na začátku prohodila, že by nejspíš se zabila, kdyby někdo poslal takovou její fotku, neměla jsem ani tušení co nás čeká. Ale vezmu to postupně... Novinku o Sue už jsem věděla z ukázek, takže jsem jí byla překvapená už někdy před týdnem.

A pak zpívá Blaine. Nádhernou písničku, která se k celé scéně se svým textem hodí lépe než jakákoliv jiná a která se stala mou nejoblíbenější písničkou zpívanou Darrenem. Když se scéna změnila na Davea, už jsem tušila, že se něco stane. Nikdy jsem u Glee nebrečela tak jako teď, u tohohle dílu. Je jedno jakej ten kluk byl, jak se dřív choval ke Kurtovi... bylo mi ho tak příšerně líto. V životě je spousta lidí, které nemám ráda nebo bych možná i přímo řekla, že je nesnáším, ale v určitých situacích na ničem z toho nezáleží. Je vám toho člověka líto ať už je jakýkoliv.

Naštěstí to ale nakonec dopadlo dobře - když ta scéna skončila, myslela jsem si, že to prostě nepřežil. Ale dopadne to s ním dobře :) A mohl by přestoupit na Dalton ;) Teď když Sebastian konečně přišel k rozumu :) Zbožňuju obě písničky Warblers, navíc když teď Seb konečně zpívá s opravdu upřímným úsměvem (: Jediná věc, co mě na nich štve - myslela jsem si, že když z Daltonu odejde Blaine, bude to znamenat že si konečně zazpívá i někdo jinej. A teď se to změnilo na to, že je všechno najednou o Sebastianovi ;) Jasně, zpívá úžasně, je skvělej, ale takových je jich tam víc.

A pak New Direction. Nejvíc se mi od nich líbila písnička, kterou zpívali Troubletones. Konečně zase jednou zpívá Brittany :)

Ale ten konec... Quinn, no panebože. Jak můžou takhle vůbec ukončit epizodu? A teď budeme muset čekat až do dubna jak to dopadne =/ Ale zase určitě je na co se těšit, protože příště se konečně objeví Blainův bratr ;)


LIFE IS WONDERFUL :)

19. února 2012 v 22:01 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dnešek pro mě nebyl nijak zvlášť produktivní. Snad jen ráno jsem se naučila chemii. Jinak jsem se v podstatě celý den cítila zoufale na ten způsob, který Sokrates vyjádřil slovy "Vím, že nic nevím." Je toho tolik, co se musím, chci, potřebuju naučit; co bych chtěla přečíst, vidět... a já se cítím tak nevědícně. Celý život je učení a čím více toho umíte, čím více stárnete, tím více si pak uvědomujete, že vlastně nic nevíte. Je to hloupé, ale je to tak.

Přemýšlíte někdy o smyslu života? V jednu chvíli tady člověk je, na tomhle světě a ve druhou chvíli už tu být nemusí. Je to tak zázračné, úžasné a zároveň ohromně děsivé. Neříkám, že s tím žiju každou minutu každého dne (občas taky musím být hloupě povrchní), ale většinu času uvažuju nad tím, proč se vlastně pořád zabíráme takovými hloupostmi.

Co je v životě opravdu důležité? Na závěr článku si dovolím citovat skvělého autora Roberta Fulghuma. Jméno vám možná nic neřekne, ale při názvu "vše co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce" se vám možná něco málo vybaví. Tak se mějte ;)

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

KDYBY SI LILY VZALA SEVERUSE.

19. února 2012 v 13:07 | Lenča |  HARRY POTTER
Mám potterovské abstinenční příznaky. Číst si znovu knihy nemám čas, protože jsou tu desítky dalších knih, které chci nebo musím číst a ani filmy už jsem neviděla celou věčnost. Proto se teď do Harryho světa přesunu alespoň prostřednictvím článku. I když všichni tvrdí, jak je úžasný a bla bla, já opravdu nemám ráda Jamese Pottera. Pokud bychom si v našem světě na něco takového hráli, byla bych tým Severus :D

Snape udělal osudovou chybu v okamžiku, kdy Lily, která se ho v tu chvíli snažila bránit, nazval mudlovskou šmejdkou. Jistěže chybil ještě v mnoha dalších věcech, ale o to teď nejde. Zkusme si představit, že by tyhle chyby neudělal. Že by mu je Lily odpustila. Anebo že by Jamese nikdy nepřestala považovat za arogantního a nafoukaného.

Mohlo by se to stát. Mohli by být spolu. Z Lily Evansové by se stala Lily Snapeová. Dejme tomu, že by se jim narodil malý syn Harry (který by samozřejmě vypadal úplně jinak než Harry jakého známe. Možná by měl tmavě černé vlasy a hákový nos...) Mohla bych říct, že by to pokračovalo úplně stejně jako skutečný příběh, jen s tím rozdílem, že by umřel Severus a ne James. Jenže víte, co mě napadlo? V tom případě by umřel i Harry. Voldemort totiž chtěl Lily ušetřit jen kvůli Snapeovi, jenže když by s ním Snape neměl nic společného, nic takového by se nestalo. Lily by tedy umřela tak jako tak, aniž by chtěla uchránit Harryho a po ní by nakonec zemřel i Harry.

Dejme tomu, že by se nějak stalo, že by i tak Voldemort chtěl Lily ušetřit a ona tak mohla zachránit Harryho. James by tak možná byl jakoby na Snapeově místě, miloval by Lily, i přesto, že zemřela. A snažil by se ochránit Harryho, jistěže. Ale stejně by to nakonec skončilo tak, že by Harry umřel. Jistě, James není o nic méně odvážný než Snape, ale nikdy by se nepřidal ke Smrtijedům. A přiznejme si to - Harry potřeboval Snapeovu pomoc :)

Závěrem zůstává - kdyby se Lily a Severus vzali, Harry by zemřel :D

MOI A KDYBY

16. února 2012 v 20:05 | Lenča |  MY THOUGHTS
Moc pěkné téma týdne. Přemýšlivé, úvahové. Jako lidé neustále přemýšlíme o tom, co by se stalo, kdyby něco bylo jinak než jak to skutečně bylo. Kdybychom se v určitě situaci jinak zachovali. Kdybychom udělali něco, co jsme neudělali. Kdybychom neudělali něco, co nám pak změnilo život...

Je zajímavé, zvláštní a svým způsobem i trochu děsivé přemýšlet o všech "kdyby" situacích, ve kterých bychom se mohli ocitnout, kdyby se něco v našem životě událo jen trošku jinak. Tahle myšlenka mě přímo vede a nabádá k zamyšlení se nad jednou ze základních filozofických otázek.

Náhoda nebo osud? Co ovlivňuje náš život? Je to všechno napsáno někde ve hvězdách? Hýbe s námi tam shora Bůh jako s figurkami na herním plánu? Nebo na nic takového nevěříte? Záleží všechno jen na našich vlastních rozhodnutích? Jsme to my, kdo rozhoduje o tom jak se v nějakou chvíli zachová anebo s tím ve skutečnosti nemůžeme nic udělat, protože jsme ovlivněni nějakou vyšší mocí?

Osobně si nejsem úplně jistá. Možná existuje něco jako osud, ale nemyslím si, že jsou naše životy nalinkované do posledního detailů... je dost divné a vlastně i depresivní myslet si, že nic v životě neovlivňujeme my sami, ale všechno to za nás dělá ona "vyšší mocnost".

Kdyby mi včera jedna věc docvakla dřív než bylo pozdě, bylo by už dneska všechno jinak =/ Ale co se stalo, stalo se. Nebo v tomto případě spíš, co se nestalo, nestalo se xD Myslím, že se mi ještě naskytne příležitost s tím něco udělat (: Přesto si to kdyby nemůžu odpustit. Ale teď, když už mi dávno není 13, jsem schopná kluka oslovit a normálně se s ním bavit, a to taky udělám ;)

Na závěr jen pár takových těch slov, které se vždycky píšou na závěr :D Nebuďte na sebe moc přísní, protože každý dělá chyby. A co se stalo, stalo se, takže pokud nemáte stroj času, je úplně zbytečné myslet na to, co se stalo a nestalo a co mohlo se stát a podobně. Užívejte si toho, co je a pokud se vám to nelíbí, tak to prostě změňte :) Yeah, just like that.

GLEE AND SNOW

15. února 2012 v 7:20 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 13 - Heart

Před chvilkou jsem dokoukala nový díl Glee (dokonce jsem kvůli němu vstala extra brzo :D) a až po hodině, co jsem byla vzhůru, jsem se podívala z okna a zjistila, že přes noc napadl metr sněhu... tedy, mám sníh ráda, jsem i celkem ráda, že sněží, ale vážně doufám, že to do večera přestane, protože ve sněhové vánici by se mi řídilo dost špatně :D

Ale abych se dostala k tomu důležitému - nový díl Glee. Úžasný, překrásný :) Přesně jak jsem čekala (: Naprosto nádherné písničky a to úplně všechny bez výjimky. Zvláštní náhoda, že to vyšlo tak, že právě teď, pár dní po smrtí Whitney, Mercedes zpívala její krásné I Will Always Love You :)

Rachelini tátové byli skvělí... Musela jsem se smát :D Scéna s písničkou Mika a Tiny je tak dokonalá (:

Spoiler alert!! No a to nejlepší :D Vůbec mě nenapadlo, že by Kurtův tajný ctitel mohl být Karofsky! Prostě jsem na to jen nevěřícně zírala s otevřenou pusou a nemohla tomu uvěřit... I když bychom ho potřebovali mnoohem víc, dočkáme se nakonec i Darrena (:

A to nejlepší jsem záměrně nechala na konec (: Brittany a Santana, awww =) Konečně! Stejně si pořád myslím, že by měli ubrat trochu pozornosti z Rachel a Finna a víc přidat Mikovi s Tinou a Santaně s Brittany! :)

Pa! Moje oblíbená písnička z tohohle dílu::


HAPPY... TUESDAY :D

14. února 2012 v 19:27 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahooj,
tak tu máme úterý, *dělá jakože dnes vůbec není žádný zvláštní den* :D Dnešek byl celkem nudnej, bolí mě hlava, venku je divně... zítřek bude určitě lepší. Snad bude středa lepší i v tom, že se naučím víc fyziky (což je dost možný vzhledem k tomu, že jsem se dneska nenaučila nic xD)

Začala jsem na youtube sledovat novou šílenost. Takový americký pořad, který vysílá ABC - jmenuje se to What Would You Do a pokaždé tam nějací herci jakože předvedou nějakou situaci, která by se mohla stát ve skutečném životě, aby bylo vidět jak na tu konkrétní situaci lidi reagují. Hlavně některé díly jsou vážně super :D Určitě doporučuju.


POST-HUNGER GAMES FEELINGS

12. února 2012 v 9:44 | Lenča |  BOOKS
Salut,

comment ça va? Dneska, někdy kolem půl jedné ráno, jsem dočetla Sílu vzdoru. Ten konec je šílený. Asi šedesát stran před koncem jsem začala brečet a až do konce jsem nepřestala. Je to smutné. Peeta, Peeta, to už není Peeta... pak Prim, celý ten konec. Asi jsem neměla čekat kdovíjaký happy end, vždyť jsou to Hunger Games. Ani bych nechtěla hloupý happy end. Problém je, že přestože to v podstatě skončilo šťastně, je to tak hrozně smutné a depresivní, zoufalé a plné bezmoci. Ale myslím, že právě tohle - to všudypřítomné zoufalství a bezmoc - činí Hunger Games takovými jaké jsou. Kdyby takové nebyly, nikdy by neměly takový účinek na čtenáře. Ale ony takové jsou a jsou skvělé, úžasné, fascinující.

Pa, síla ať vás provází xD

MOJE ÚVAHY O NÁBOŽENSTVÍ

11. února 2012 v 11:14 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nechodím do kostela. Prostě tomu, co se tam říká, z většiny nevěřím. A nechci zpochybňovat ničí víru ani nedělní mše, ale upřímně by mě zajímalo, kolik lidí z těch, co tam pravidelně sedává, tomu všemu věří?

Byla jsem v kostele mockrát. S babičkou, na svatbách, na křtinách, na pohřbu. Ze začátku jsem tam nechtěla chodit prostě jen tak z principu, ale když jsem se opravdu začala snažit slyšet, co říkají, zprotivil se mi kostel ještě víc. Každých pět minut bych měla žádat o odpuštění, ale proč? Neudělala jsem nic špatného. Tedy, neříkám, že jsem bez chyby, to jistě ne, ale člověk musí dělat chyby. A za žádnou ze svých chyb necítím natolik velkou vinu, abych musela prosit o odpuštění.

Někteří lidé tvrdí, že právě náboženství může za nepokoje a války, ale tak to není. Není špatné a dobré náboženství, jsou jen špatní a dobří lidé. (Práva na poslední větu si nepřisvojuji, někdo to řekl, ale nejsem si jistá kdo.) V Koránu není psáno o terorismu a přesto existují radikální muslimové. O jejich jednání psát nemusím, každý z nás si udělá představu. Přestože je těch "špatných" muslimů menšina, lidé se kvůli nim dívají stejně na všechny muslimy. Po 11. září se na ně všechny Amerika začala dívat s odporem, nebo strachem.

V Bibli nenajdeme ani slovo o špatnosti homosexuality a přesto gaye velká většina křesťanů odsuzuje. Neboli jak řekl Kurt "God's kind of a jerk, isn't he? I mean, he makes me gay and then has his followers going around telling me it's something that I chose." Možná to tak je, ale myslím si, že to není chyba Boha, ale církve. Musím říct, že moc nevím o jiných křesťanských církvích než je ta katolická. Netuším jak to vypadá v kostele u protestantů, protože moje jediná zkušenost s nimi je ze Sedmého nebe :D A tam nemůžu posoudit, do jaké míry je to podobné skutečnosti. Myslím si ale, že bych možná víc dokázala chápat víru protestantů než katolickou.

A nakonec ještě pár slov k buddhismu. Proti buddhismu snad nikdo ani nemůže mít žádné výhrady. Je to tak mírumilovné a sympatické náboženství. Chtěla bych někdy potkat nějakého buddhistu. Zajímalo by mě, jaký takový člověk je. Náš svět je plný lidí, kteří jsou závislí na majetku. Lpíme na věcech. Občas si říkám, že moje závislost na věcech je až příšerná. Obdivuju, že se od toho buddhisté dokážou odprostit. Dokážou věřit natolik, až to dokážou. To je podle mě úžasné.

Myslím si, že bychom neměli házet lidi do jednoho pytle. Ať už v rámci rasy, náboženství... čehokoliv, co je nám nějak vzdálené. Protože jak už jsem řekla, jsou jen špatní a dobří lidé, nic víc.

WHAT'S UP, WEDNESDAY?

8. února 2012 v 19:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
Čauky,

před chvilkou jsem přijela ze svých dalších jízd (ve skutečnosti jsem se sama přivezla :D) Mimochodem pořád nadšená :) Musím už konečně dočíst Mockingjay/Sílu vzdoru, protože jinak se k té školní četbě nikdy nedostanu :D Bohužel, tím jak jsem si Hunger Games přerušila Johnem Greenem, se teď do toho znovu nějak nemůžu dostat =/ Jde hlavně o to, že mám k fantasy typu HG trochu dál než k novelám jako je Looking For Alaska.

Jinak, když už píšu o fantasy, koukala jsem včera na Nekonečný příběh (: Zbožňuju ten příběh. Jako malá jsem na něj koukala pořád a pořád dokola, ale teď jsem ho strašně dlouho neviděla a tak jsem si ho zase pustila a pak dvě hodiny seděla jako přilepená u notebooku. Nádherný film ;) Když to skončilo, měla jsem strašnou chuť něco podobného psát. Něco ze světa fantazie. Nakonec jsem to ale psát začala až dneska a zatím to nemá moc propracovanou myšlenku, ale nevadí. Hlavní je ten nápad a představu mám skvělou.

Nakonec ještě pár slov k novému dílu Glee... Popravdě řečeno trochu zklámání. Možná to je tím jak hrozně mě štve Mercedes (no, fakt, proč se s tím Shanem konečně nerozjde?) a samozřejmě, nebyl tam Darren. Ale nedá se říct, že by to bylo úplně špatné. Mám ráda španělštinu, takže ta se mi na tom líbila. Písnička Sexy and I Know It je perfektní :) Pěkná scéna Mercedes, Kurta a Rachel, kteří koukají na Twilight :D Mám ty jejich scény ráda. Samova verze Hero (v kombinaci s ještě jakousi písničkou) nádherná. Hezká bratrská scéna mezi Kurtem a Finnem. No a Santana zpívá vždycky úžasně, takže to ani nemusím komentovat ;)

Stejně se víc těším na příští díl, ve kterém bychom se konečně měli dočkat nějaké scény mezi Brittany a Santanou :) A budou tam Rachelini tátové! A Samuel z Glee Projectu (: Aspoň nějaké zpříjemnění Valentýnu xD

Dobrou noc!

MY YOUTUBE STORY

7. února 2012 v 17:22 | Lenča |  MY THOUGHTS
Když se řekne youtube, většina z nás si představí písničky. Jasně, jsou to hlavně písničky, hudební videa a podobně, ale od jisté chvíle jsem tam začala sledovat ještě něco jiného. Věděla jsem, že spousta lidí má channely, na které předávají videa, ale neznala jsem žádný, který by mě nějak zvlášť zaujal.

Ale pak jsem náhodou narazila na jednu holčinu, jejíž videa jsem začala sledovat a postupně jsem poznávala spoustu dalších lidí. Vlastně to všechno začalo díky nikomu než Harrymu Potterovi. Vždyť to říkám pořád - pro nás Harryho svět neskončil a neskončí :) Ač to možná zní nereálně, na citátu "Hogwarts will always be to there to welcome you home" je více pravdy než by kdo čekal. Nejsou to možná doslova Bradavice, ale jsou to všichni ti úžasní lidé.

Abych ukončila ty mé kecy, napíšu vám sem teď seznam mých nejoblíbenějších lidí na youtube a vřele doporučuju zkouknout některá z jejich videí :) Já sama docela uvažuju, že bych začala vytvářet vlastní videa (i když by to určitě bylo v angličtině, abych se tak mohla dorozumívat s mými z většiny americkými kamarády), jenže k tomu by byla potřeba kamera :D

Tak a tady je ten seznam::

VlogBrothers musí tento seznam začít. Už jsem o nich určitě psala. Bratři John a Hank Greenovi, bez nichž by (pro mě a mnoho dalších) internetový svět nikdy nebyl takový jaký je.

Na acrossonesky spolupracují dvě skvělé holky (Candice a Christina) a jejich videa mě vždycky přimějí k úsměvu.

Už jsem taky jistě zmiňovala Tylera Oakleyho, jehož videa jsou plná vtipu a optimismu. Toho kluka zbožňuju. Ještě úžasnějším ho činí fakt, že (i když neúmyslně) jednou sáhl Chrisu Colferovi na zadek :D

Jedním z mých úplně nejoblíbenějších lidí je BriBry. Muzikant a především pak skvělý člověk. Celý jeho život je inspirací. Nedá se ani popsat jaký Bribry je, museli byste ho znát (:

Musím zmínit taky skvělou Orlu Gartland, jejíž hlas je přímo neskutečný. Neznám nikoho, kdo by se uměl vžít do hudby tolik jako ona.

Je tam taky Alex a Charlie, dva kamarádi z Londýna, u jejichž videí se člověk ani nemůže nesmát :D

Našla bych jich ještě mnohem víc, ale seznam těch nejoblíbenějších ukončí Kristina Horner. Píše, zpívá a je blázen do Harryho :)

THE BEST DAY ANEB JÁ ZA VOLANTEM

7. února 2012 v 0:04 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

samozřejmě už bych měla spát, protože vím, že se mi ráno určitě nebude chtít vstávat, ale začínám být na svém blogu závislá. Závislost na internetu mám už dlouho (měla jsem abstitenční příznaky i když vypadl jen na půl hodiny), ta na blogu je celkem nová. Ale ne nutně špatná :D

Musím se s vámi podělit o svoji první hodinu za volantem. Ze začátku jsem byla docela nejistá, protože i když jsem si řekla, že se nebudu nervovat, stejně jsem nakonec vynervovaná byla. Ale po pár minutách to přešlo. Instruktor, kterej se mnou bude jezdit, je naprosto v pohodě, což je skvělý. A nechci se chválit předčasně, ale celkem mi to i šlo ;)

Řídit auto je skvělej pocit :D Jedna věc je se to všechno učit, poslouchat tu teorii a tak, ale sedět za volantem a opravdu řídit je něco úplně jiného. Na jednu stranu trochu zvláštní - a zároveň úžasné. Nikdy dřív jsem si to neuvědomila, ale když jsem seděla za tím volantem a řídila, došlo mi, že právě tohle je kdovíproč moje představa dospělého člověka.

Mějte se, Lenča ;)

P.S. - V nejbližší budoucnosti se na blogu můžete těšit na článek o youtube a úvahu o náboženství (:

PIECE OF MY MIND ON... HOMOSEXUALITY

6. února 2012 v 15:10 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak jsem si řekla, že bych ve volné chvíli (ve které bych se vlastně měla učit matiku, ale do večera času dost) mohla napsat jeden menší článek. Píšu ho hlavně proto, že jinak bych ty myšlenky nesla pořád v hlavě a já za dvě hodiny nemůžu myslet na nic jiného než řízení. Takže proto. A taky abych se zaneprázdnila natolik, abych ani neměla čas se nervovat :D

Ano, uvědomuju si, že píšu o tomto tématu až příliš často, ale je to můj blog, takže se přes to buď přeneste nebo to prostě nečtěte :D Bude to dnes z trošku osobnějšího hlediska než jindy.

Nejsem si úplně jistá jak začít, takže to zkusím vzít nějak postupně. Když jsem byla mladší (svedu to na univerzální věk kolem třinácti), věděla jsem sice, že se mi líbí kluci, ale přecejen, ve třinácti ještě člověk moc neví. Takže, když jsem nad homosexualitou a tak uvěžovala, říkala jsem si - a možná mi porozumíte, možná ne - že kdybych náhodou zjistila, že jsem lesba, nepřijala bych to. Prostě bych si stejně vzala nějakého kluka a žila s ním. Když jsem si na své tehdejší myšlenky teď vzpomněla, vím, že jsou hloupé, ale co byste chtěli - bylo mi 13.

Tohle bude ještě mnohem osobnější než cokoliv a ve chvíli, kdy to píšu, zatím ani nevím, jestli článek vůbec vydám, takže jestli to čtete, máte štěstí :D Prostě jsem měla období - a není to tak dlouho - kdy jsem si ani já nebyla úplně jistá svou orientací. Ač to skoro nikdo nepřizná, velká většina lidí někdy měla takové myšlenky. Ale o to nejde. Každopádně, jsem si v té době uvědomila jednu věc. Kdyby se nakonec opravdu ukázalo, že jsem na holky, už bych se za to nestyděla. Jistě, že to musí být těžké, ale ne nezvládnutelné. A byla jsem připravená to zvládnout a žít pak šťastně až navěky.

No, abych se konečně dostala ke konci, protože za chvilku odcházím, o něco později jsem si už byla jistá, že se mi líbí kluci. Jistě, pořád je v mém mozku nějaká ta nejistota, jedno nebo dvě procenta celku, které tvrdí, že dokud to opravdu člověk nezkusí, nemůže to říct jistě. A jistě víte co tady míním pod slovem "zkusit".

Nápad na celý tenhle článek ale původně přišel kvůli něčemu jinému - kvůli mému kamarádovi. Vlastně to není tak úplně kamarád, spíš bych řekla jeden kluk, kterého znám a jsem si tak na 99 % jistá, že je gay, i když on to nikdy nahlas neřekl. Možná už mám (z mého neustálého sledování QaF, Klaine scén a youtube channelu báječného Tylera Oakleyho) halucinace :D Což je vlastně celkem dost možné. Stejně si ale myslím, že se nepletu. Některé věci člověk po takové době, kdy někoho zná, tak nějak vycítí a tohle je jedna z nich.

Jde o to, že ten kluk je prostě perfectionista. Má perfektní rodinu, perfektně se učí, má perfektní kamarády. Jenže homosexualita se do toho obrázku asi tak nějak nehodí. Ale proč? Vždyť - a to je určeno nejen pro toho konkrétní člověka, ale pro vás všechny, kteří si sami sebou nejste jisti - pokud se k tomu postavíte čelem a nebudete bojovat proti tomu, ale naopak - právě pro to - zjistíte, že být gay může být taky perfektní.

A v téhle myšlence mě utvrzuje každé shlédnutí videa výše zmíněného Tylera :)

LOOKING FOR ALASKA

4. února 2012 v 22:58 | Lenča |  BOOKS
Právě jsem dočetla knihu Looking For Alaska. Čekala jsem, že bude skvělá, a to zaprvé proto, že znám spoustu lidí, kteří si nemohou knihy Johna Greena vynachválit a hlavně zadruhé, znám svým způsobem i samotného Johna. Sleduju jeho vlogy na Youtube už nějakou chvíli. Bylo zvláštní a zároveň úžasné číst knihu někoho, o jehož názorech a o němž samotném toho tolik víte.


Zatímco většinou mi několik stránek trvá se do knihy začíst, tuhle jsem si zamilovala hned s prvními slovy. Styl, kterým John Green píše, je tak jiný než styl všech ostatních autorů. Není to tak, že by psal kdovíjak složitě - píše upřímně. Píše přímo a od srdce, což mnoho autorů nedokáže. Celou dobu jsem si říkala, že mi stylově někoho připomíná, dokud jsem si někde nepřečetla, že je tahle kniha přirovnávána k Salingerovu Kdo chytá v žitě.

Looking for Alaska je příběh o šestnáctiletém chlapci, Milesovi, jehož zvláštní zálibou je sbírání posledních slov slavných lidí. Příběh začíná, když se Miles stěhuje od rodičů, odchází do školy na Floridu. Tam se seznamuje se svým spolubydlícím Chipem, kterému ale všichni přezdívají Colonel. Sám Miles pak dostane přezdívku Pudge (a vzhledem k tomu, že mu pak ani jinak neříkají, jsem si v půlce knihy pořád nevybavovala jak se vlastně Pudge jmenuje :D) Seznamuje se taky s Colonelovou kamarádkou Alaskou, do které se zanedlouho zamiluje.

Nebudu prozrazovat celý děj, radši si to přečtěte sami. Určitě to stojí za to. Bohužel kniha zatím není přeložená do češtiny, takže pokud budete mít zájem, nezbude vám nic jiného než to přelouskat anglicky. Ale jak říkám, stojí to za to. Kouzlo té knihy snad ani nelze popsat slovy. Určitě se budete smát a s největší pravděpobností budete taky plakat. Já jsem se smála a brečela. Pohltí vás to. Pokud knihu začnete číst a budete se aspoň trochu snažit chápat její smysl, jsem si naprosto jistá, že ji budete milovat.

"I'm not going to be one of those people who sits around talking about what they're gonna do. I'm just going to do it. Imagining the future is a kind of nostalgia. You spend your whole life stuck in the labyrinth, thinking about how you'll escape it one day, and how awesome it will be, and imagining that future keeps you going, but you never do it. You just use the future to escape the present."

A nakonec odkaz na youtube channel Johna a jeho bratra Hanka tady. A zde něco víc o knize.

BABY, IT'S COLD OUTSIDE

4. února 2012 v 20:50 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

je vůbec možný, aby byla venku ještě větší zima? Dnešek jsem trávila u babičky se sestřenkou a bratránkem, ale když se nedá skoro ani vyjít ven, je to nuda. Ani na ty brusle se mi zítra nechce, protože jsem tam včera byla necelou hodinu a už jsem mrzla. Než jsem došla domů, necítila jsem vlastní ruce. Ale dobrá zpráva, ještě žiju :D I když v jednu chvíli jsem se docela lekla, když se to podemnou nějak začalo kymácet (načež jsem hned vzápětí spadla) Stejně to ale bylo fajn. Mít na nohou brusle a moct se rozjet kamkoliv chci po celém rozlehlém rybníku je něco úplně jiného než bruslení na přeplněném stadionu. Kouzelné... prostě svět sám pro sebe :)

Včera odpoledne jsem byla v autoškole, opět ještě na trenažeru a začínám si to užívat :D Nechci být jedním z těch lidí, kteří se věčně vozí v autě a jízda vlakem nebo autobusem je pro ně otrava. Ale bohužel musím říct, že budu řízení zbožňovat. No, co jsem ještě chtěla psát? Hmm... před chvíli jsme se s mamčou dívali na seznam "nejpřitažlivějších" mužů planety. Na prvním místě byl David Beckham ;)... no samozřejmě (i když osobně bych si dovolila tvrdit, že Darren je hezčí :)

Na konec článku přidávám ještě video, teaser trailer na přicházející dokument s názvem Real For Us, o tom jak Harry Potter změnil životy tolika lidí. Je tam Kristina Horner, Vlogbrothers (John a Hank Greenovi)... takže se toho nemůžu dočkat.


Následující slova řekl Brumbál a nevztahují se jen na události na nádraží King's Cross, ale v podstatě na celý svět Harryho Pottera. Ať si ostatní říkají co chtějí, pro nás to je skutečné. Zatím ahoj.

"Of course it is happening inside your head, Harry, but why on earth should that mean that it is not real?"

SATURDAY? OH WAIT, IT'S FRIDAY.

3. února 2012 v 8:37 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

máme tu pátek, i když se mi z pochopitelných důvodů pořád zdá, že už je sobota :D Za chvilku jdu bruslit, pak do autoškoly a odpoledne k babičce. Ještě předtím ale musím něco napsat, protože... no prostě jen tak.

Nový trailer na Hunger Games je naprosto úžasný. Podívejte se na něj, přečtěte si knihy, cokoliv. Vážně, ten příběh je dokonalý. Musí být, když jsem schopná se jen na trailer k němu dívat dvacetkrát za sebou. Už aby byl březen (:

Měla bych dělat tolik věcí do školy, ale zatím jen pořád čtu, sedím u internetu anebo hraju Angry Birds (což si nikdy nestahujte do mobilu, protože je to hrozně návykový :D) Na mém stole právě leží tak půlmetrová hromada papírů, knížek, sešitů... no jo, neděle je taky den 8) xD

I když jsem si už rozmyslela studium psychologie, pořád čtu časopis Psychologie Dnes. Jsou tam vždycky hrozně zajímavé články a když jsem nad tím tak uvažovala, něco mi došlo. Nejen psycholog potřebuje mít povědomí o psychologických záležitostech. Když píšu, neustále rozebírám psychiku svých postav, jejich jednání a tohle všechno.

Navíc byl v posledním čísle článek o gayích =P :D Vůbec jsem nezačala zběsila listovat, abych si právě ten přečetla jako první... Ne, vůbec nejsem šílená :D Až někdy (v daaaleké budoucnosti) budu mít děti, bude ze mě taková matka jako Debbie, máma Michaela z QaF. Já vím, že to asi nikdo neznáte, ale kdyby náhodou...

Pa, L. :D