Březen 2012

LET THE ANGER OUT

27. března 2012 v 22:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jsem právě uprostřed jedné báječné knihy a tak nemám moc času, ale tohle jsem napsat musela. Přejdu proto rovnou k věci.

Setkala jsem se s velkou spoustou lidí, kteří považují humanitní, společenské vědy za něco podřadného, nedůležitého a nejradši snad ani ne za skutečné vědy. A víte co, já jim jejich názory neberu. Ať si myslí, co chtějí, protože když to nebudu chtít poslouchat, můžu prostě odejít. Pokud se ale stejné názory snaží propagovat učitelé, nemůžu jen tak odejít. Dost z nich si myslí, že právě ty jejich slavné přírodní vědy jsou to jediné důležité na celé planetě. Jistě, chemie, fyzika a podobně jsou hodně důležité (I když osobně u některých částí těchto oborů dost pochybuju o tom, že mají vůbec nějaký smysl.)

Ale o samotnou důležitost toho kterého oboru tady teď nejde. Mě baví převážně jazyky, zajímá mě psychologie, částečně historie a některé aspekty biologie. Někdo jiný má zase rád chemii a najdou se i takoví, kteří budou studovat jadernou fyziku. Bavit, mít rád... to je to na čem záleží. Nehodlám trávit život nad něčím, co mě nezajímá a nepovažuju se proto ani náhodou za sobeckého člověka. Nejsem sobecký člověk z toho důvodu, že nepůjdu studovat nějaký obor jen proto, že ho nikdo jiný studovat nechce. Víte, většinou podobné věci ignoruju, neřeším to, ale začíná mě to vážně štvát. Často je mi ze všech stran vnucuváno, místy až vtloukáno do hlavy, že společenské vědy jsou podřadné. Nejsou. Není nic špatného na tom, že chci studovat angličtinu a anglickou literaturu. No a co, že se jí zabývá hodně lidí. No a co, že překladatelé jsou mizerně placení.

Tohle považuju za důležité já. Považuju za důležité udržet naživu knihy, zájem o knihy, lásku ke knihám a o to se taky snažím a snažit budu. A až budu mít jednoho dne (za milion let) děti, budu i je nábadat k tomu, aby se zabývaly tím, co je opravdu baví. Možná jsem naivní, ale radši budu mít mizerně placenou práci, která mě bude bavit než práci, za kterou bych sice dostávala spoustu peněz, ale nesnášela bych ji.

Zkuste se na chvíli zastavit v tom každodenním stereotypním běhu života a na chvíli se zamyslet. Dříve nebo později všichni umřeme a nevím jak vy, ale já určitě nebudu na smrtelné posteli přemýšlet nad tím, kolik jsem si vydělala peněz. Budu uvažovat nad tím, jestli jsem něco dokázala, něčeho dosáhla. A jaký byl můj život. Jestli jsem ho prožila tak, že můžu v klidu umřít. Pro mnoho lidí je smrt jedním velkým tabu. Něco, o čem se nemluví. Ale vždyť to tak nemusí být. Žijme naplno, neříkejme si co by se stalo kdyby, radujme se z maličkostí a buďme šťastní.

JARNÍ DNY

26. března 2012 v 20:48 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

vím, že to píšu nejméně po druhé, ale - jsem tak ráda, že je jaro. Ať se snažím jak chci, v zimě se ze mě vždycky dříve nebo později stane hroznej lenoch a raději než abych v tom mrazu cokoliv dělala, se zahrabu doma s notebookem a teplým čajem. Teď, když je jaro, mám konečně zase náladu vyběhnout ven, dělat akční věci a unavit se tak, že doma jen padnu do postele a usnu. Víkend u babičky byl magnifique. Oba dva dny jsem byla na nohou už o půl osmé a dopoledne trávila na bruslích.

Někteří si možná říkáte, že musím být blázen, když vstávám dobrovolně tak brzy ráno. Ale řeknu vám, že to za to stojí. Není nic lepšího než moct se volně rozjet po té stezce, kde v tu dobu není jediné jiné živé duše. Pouštět si muziku a nahlas si zpívat bez toho, abych se musela bát, že mě někdo uslyší. Hey, I just met you. And this is crazy. But here's my number. So call me maybe. Tahle písnička je tak hrozně návyková. Pustila jsem si ji jednou a od té doby mi pořád zní v hlavě. Pořád si ji zpívám.

Teď zrovna dělám tisíc věcí najednou (což je ve výsledku stejné jako bych nedělala nic :D), ale poslouchám k tomu Tomáše Kluse. Znám už snad všechny jeho písničky nazpaměť a mám pocit, že tyhle texty se mi neomrzí asi nikdy.

Dobrou noc (:



LIFE IS A MAZE AND LOVE IS A RIDDLE ♫

21. března 2012 v 23:49 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

začínám propadat Hunger Games šílenství. A to si budu muset počkat až do příštího čtvrtka než to uvidím! *chce si opět stěžovat, proč jen musí bydlet v takovém zapadákově*. Už aby ten příští čtvrtek byl tady. A nejen kvůli dlouhoočekávanému filmu, taky se konečně projedu tím úžasným žlutým vláčkem :D Navíc první polovinu příštího týdne budu mít dům sama pro sebe. Nebývám moc ráda sama, ale vzhledem k tomu, že u nás je většinu času pořád někdo, jsem ráda, že tu budu moct být sama aspoň na těch pár dní.

Dnešek byl báječnej. Prakticky celý den jsem strávila venku. Není nic lepšího než po celé té dlouhé zimě konečně moct vyjít ven jen v krátkém rukávu (: A začínající jaro ve mě zase vzbuzuje myšlenky na léto. Co budu dělat? Musím si to naplánovat a aspoň na chvíli někam odjet. S Anglií a podobně to zatím vypadá dost nereálně, vzhledem k tomu, že se mi z brigády, se kterou jsem dost počítala a kde mi předtím řekli, že to bude na 100%, ozvali, že mě nepřijmou, protože mají moc zájemců. Grr... Ale to je jedno, vymyslím něco i tak. A když nevyjde žádné cestování, aspoň mi zbyde čas na všechny ty dobrovolnické činnosti, ke kterým se chystám.

Už aby to bylo :)

Dobrou noc, L.

FOREVER YOUNG

19. března 2012 v 22:12 | Lenča
Ahoj,
následující text je výplodem něčeho čemu se říká "Lenča neví o čem psát", takže nečekejte, že to bude dávat nějaký smysl. Nejspíš nebude. Jestli nechcete, tak to ani nečtěte. Nebudu vám to mít za zlé a o nic nepřijdete. Vlastně píšu jen proto, že potřebuju psát. Potřebuju psát i když nemám žádný nápad, žádné téma a absolutně žádnou inspiraci. Jakou mám mít taky inspiraci, když sedím/ležím celý den nemocná doma? Dnes jsem se konečně začetla do Jany Eyrové a chtěla jsem psát o ní, ale radši to napíšu až knihu dočtu.

Taky jsem zase začala sledovat Gilmorky. Což byl rozhodně dobrý nápad, jinak bych si vůbec nevšimla, že Emily nosí uniformu Warblerů z Glee. No, jak bych bez této podstatné informace mohla žít, že? :D Taky bych mohla napsat, že jsem opět brouzdala online v orlandském Kouzelném světě Harryho Pottera. Já tam chci... proč musí být Florida tak daleko? Grr. Venku je pořád hezky a já jsem pořád nemocná. No, dobře, to už jsem psala. Dejte mi vědět jestli tohle vážně někdo čtete? :D Kromě Nikčy, které tak za dvě minuty pošlu odkaz, takže si to přečte tak jako tak :D Neptejte se mě proč píšu nesmyslný článek, když bych byla úplně stejně schopná napsat normální článek, co by dával smysl. Smysluplných článků tu mám až příliš. Bože, to je čím dál horší. Dobře, každý kdo tohle dočetl ať mi napíše komentář :D Ahoj...

Mějte se, jdu pokračovat v nedávání smyslu.


Mimochodem, nadpis má znamenat, že právě teď mi z nějakého důvodu hraje v hlavě tahle písnička xD

MŮJ POKOJ

18. března 2012 v 21:08 | Lenča |  OTHER STUFF
Včera jsem natáčela video s 50 (+-) věcmi, které jsou v mém pokoji. Takže vám jdu ukázat svůj pokoj :)

Začnu nástěnkou, kterou tu mám už pár let a mám ji na svém pokoji snad nejradši. Většinou tam jsou ještě nějaké staré lístky z kina a podobně, ale už jsem v kině moc dlouho nebyla :D Ale za chvíli tam bude vstupenka na Hunger Games ;)


Místo, kde nejradši sedím, je moje houpací křeslo. Učit se tam většinou nejsem schopná, ale ráda tam píšu a čtu, někdy kreslím a občas sedím u počítače.


IRELAND (:

17. března 2012 v 13:29 | Lenča |  OTHER STUFF
Ahoj a happy st. Patrick's day :)

Svůj článek začnu jednou základní informací o Irsku, ve které lidé často mají zmatek. Asi víte, že Britské ostrovy se jmenují Irsko a Velká Británie. Spojené království Velké Británie a Severního Irska se skládá ze čtyř zemí, z nichž tři jsou na ostrově Velká Británie (Anglie, Wales a Skotsko) a poslední - Severní Irsko je jak jinak - na severu ostrova Irsko. Na zbytku tohoto ostrova se pak nachází samostatná Irská republika. Hlavním městem Sev. Irska je Belfast a hlavním městem Irské republiky je Dublin.

Moje úplně nejoblíbenější kapela ze všech, U2, pochází z Dublinu. Zajímavost o U2! Dal je dohromady Larry Mullen, bubeník, který vyvěsil inzerát na nástěnku ve škole a konkurz probíhal u něj v kuchyni :D


ZAJÍMAVOSTI IRSKA

17. března 2012 v 11:25 | Lenča |  OTHER STUFF
Zajímavých informace o 17. březnu, o sv. Patrickovi i o samotném Irsku...

Tento svátek se slaví jako výročí (pravděpodobného) úmrtí sv. Patricka.

V roce 2001 byla na ostrově epidemie slintavky a kulhavky (což se mimochodem anglicky řekne foot and mouth disease), a vláda se obávala, aby se nemoc kvůli většímu počtu turistů při oslavách dne sv. Patricka nerozšíla ještě víc a proto byly všechny oslavy tento rok zrušeny.

V Irsku nežijí hadi a podle legendy je odtud vyhnal právě svatý Patrick (pravda je, že na ostrově hadi nebyli nikdy). Ve skutečnosti "hadi" symbolizují pohany, které sv. Patrick obrátil ke křesťanství.

Povídá se, že sv. Patrick použil trojlístek (který je symbolem Irska) k vysvětlení Svaté Trojice pohanům.

Sv. Patrick žil v Irsku přibližně od svých 16 let, ale narodil se ve Skotsku.

Sv. Patrick není jen patronem Irska, ale také Nigérie, Bostonu, inženýrů nebo Montserratu (britského území v oblasti Karibiku).

Zelená barva se se sv. Patrickem spojuje až od 19. století, jeho skutečnou barvou byla modrá.

Některé řeky v Americe jsou kvůli tomuto dnu každoročně obarvovány na zeleno.


Více Irů žije v cizině než v samotném Irsku.

Zelená barva na irské vlajce znázorňuje obyvatele jižní části Irska, oranžová severní a bílá zdůrazněje mír mezi nimi jako národem.

Patrick je anglická forma irského Pádraig.

Je zjištěno, že přibližně na každých 10 000 trojlístků připadá jeden čtyřlístek.

Lístky shamrocku (trojlístku) mají každý svůj význam. První znamená naději, druhý víru, třetí lásku a čtvrtý štěstí (:

Dalším symbolem Irska je harfa, která je taky znázorněna ve znaku státu.

SHE TAKES PICTURES.

16. března 2012 v 23:42 | Lenča |  FOTKY
Už dlouho jsem sem chtěla dát pár obrázků, které jsem v poslední době fotila. Tak tady jsou :)



SILLY TEEN FILMS

15. března 2012 v 22:39 | Lenča |  MOVIES
Ahoj,
svůj dnešní článek bych chtěla věnovat filmům (a pár seriálům), o kterých většinou nepíšu a které mám svým způsobem ráda i přesto, že jsou naivní, přehnaně romantické a u pár z nich se dá dost pochybovat o jejich kvalitě.

Začnu filmy s Hilary Duff a těmi s Lindsay Lohan. Myslím, že se mi za tu dobu už většina z nich omrzela, ale ještě tak před rokem jsem na ně koukala dost často.

Začneme Lindsay. Past na rodiče je prostě klasika. Tohle je jeden z těch filmů, které asi nikdy nepřestanu milovat. (Jak já jsem si přála, abych měla někde na druhém konci světa utajené dvojče, to ani není možné ;)
I Mezi Námi Děvčaty znám téměř nazpaměť. Tady navíc hraje ještě Chad Michael Murray, který jen potvrzuje pravidlo, že každej sexy kluk musí mít motorku :D
Protivný sprostý holky, Zpověď královny střední školy (tenhle film sice je naprostej nesmysl, ale posedlost těch holek jakousi kapelou je více než reálná), Jen Trošku Štěstí... ;)

HARRY POTTER MISCELLANEOUS #1

15. března 2012 v 0:23 | Lenča |  HARRY POTTER
Ahoj,
původně jsem chtěla psát nějaký inteligentní článek na téma týdne, ale nic moc kloudného mě nenapadlo. A pak jsem jen tak brouzdala po blogu a zjistila, že jsem dlouho nepsala nic o Harrym. Takže ten taky bude tématem mého článku (:

Psala jsem o filmech, o HP jako celku, o některých postavách. Tohle bude jen pár náhodných věcí, které mě napadly/napadají/budou napadat. Myslím, že jsem ve svém množství článků o HP ještě dostatečně nepsala o Wizard Rocku. A o LeakyConu. O StarKid... bože, je toho moc :D Raději to vezmu postupně.

Vím, že Kristinu jsem při různých příležitostech už zmiňovala. Má svůj báječný channel na youtube, skládá písničky. Je prostě skvělá. Právě ona by byla na prvním místě mezi mými oblíbenými tvůrci kouzelnického rocku. Pod článek přidám jednu z mých úplně nejoblíbenějších písniček, kterou nazpívala s Alexem (:

Ale je jich o tolik víc. The Remus Lupins, Ministry of Magic, Draco and the Malfoys... čímž se přímo dostávám k LeakyConu. Je tolik různých důvodů, proč bych chtěla do Ameriky a co bych tam ráda navštívila, ale na ničem z toho by mi nezáleželo, kdybych mohla jít na LeakyCon. Pokud nevíte o co jde, LeakyCon je v podstatě největší (každoroční) setkání fanoušků Harryho Pottera. Jsou tam všichni. Spousta wizard rocku. Všichni ti talentovaní lidé. Herci z filmů. Team Starkid

Už skoro spím, můj článek je i tak dost dlouhý a ani zdaleka jsem nenapsala všechno, co jsem napsat chtěla. Vrátím se k tomu příště (: Dobrou noc


FLAŠKA

13. března 2012 v 20:46 | Lenča |  MY THOUGHTS
První věc, která mě napadla při pohledu na toto téma týdne byla hra, kterou jistě všichni znáte :D Flaška. Mám za sebou tolik her flašky, že bych je ani nespočítala. Na základce jsme měli období tak jednoho až dvou let, kdy jsme to hráli prakticky pořád. O přestávkách, ve volných hodinách, na výletech. Oh my God, to jsou vzpomínky :D

Vidím nás jako dnes jak sedíme v kroužku v šatně a mezi námi se točí flaška. Mám na tu hru vzpomínky dobré i špatné, ale směju si ať si vybavím kteroukoliv z nich. Nejsilnější vzpomínky mám pak z jedné školy v přírodě, kdy jsme doslova nedělali nic jiného než hráli flašku. O půlnoci jsme běžely z chatky za klukama a modlily se, aby nás neviděla učitelka. Jo jo, to byly časy :D Tenkrát se mi hrozně líbil jeden kluk (a já se líbila jemu). Náš "vztah" sice nevydržel déle než dva týdny, ale stejně na něj musím vzpomínat s úsměvem - smíchem :D

Těžko bych hledala něco trapnějšího než dostat svou první pusu při hře flašky, ale já byla tenkrát tak hrozně zamilovaná a happy, že mi to ani nevadilo :D

(Pokud jste na mém blogu poprvé, tak se prosím vás nenechte znechutit. Většinou píšu smyslupnější a chytřejší články než byl tento :D)

KDO JSEM?

11. března 2012 v 10:56 | Lenča |  MY THOUGHTS
Po dlouhé době zase čtu Sofiin svět. Uznejte sami, nemůžu se soustředit na učení, když mám před sebou velké filosofické otázky jako je tahle.

Kdybych měla říct jednu vlastnost, která mě charakterizuje, byl by to optimismus. Jsem trochu náladová a někdy mám pocit, že nic z toho, co dělám, nemá smysl, ale není to tak po většinu času. Skoro vždycky se směju nebo alespoň usmívám. Občas se sama pro sebe usmívám, i když k tomu v tu chvíli nemám žádný konkrétní důvod - jen to, že se mi život v tu chvíli zdá neuvěřitelně krásný. Mám v uších sluchátka a začne hrát moje oblíbená písnička. V knize, kterou právě čtu se autor odkazuje na jinou knihu, kterou mám ráda.

Miluju detaily. Nepotřebuju velké věci, abych byla šťastná - umím se radovat z maličkostí. Ráno probudím a venku svítí sluníčko. Když někdo na youtube, jehož videa ráda sleduju, neočekávaně přidá video nové. Když zjistím, že moje nejoblíbenější spisovatelka píše novou knihu (: Když se ve filmu objeví záběry z Londýna. Když se dozvím, že nám další den odpadá první hodina. Když dostanu jedničku z matiky ;) Když se na mě usměje úplně neznámý člověk...

Jsem introvert, často uzavřená do sebe. Moc nemluvím a mnohem raději poslouchám. Umím naslouchat.

Často se chovám divně, ale právě to mě dělá takovou jaká jsem a jsem za to ráda ;) Pořád někde běhám s foťákem. Procházím se sem a tam po zahradě a čtu. Zkoumám prasklinu ve své zdi po tom, co jsem zhlédla jeden z dílů Doctora Who a poslouchám jestli za ní neuslyším hlasy. Když si uklízím ve skříni, ráda skládám oblečení podle barev :D Občas se jen tak bezdůvodně vykláním ze střešního okna v koupelně a nechávám na sebe dopadat kapky deště.

Nic pro mě není důležitější než rodina. Občas jsem v některých věcech nejistá. Nevím jak se rozhodnout. Odstěhovat se po škole do Anglie a nechat tu za sebou všechno a všechny, které miluju? Nebo zůstat tady a pak se užírat tím, že jsem nevyužila přiležitosti? Někdy se cítím jako Carmen ze Sesterstva. (Vždycky chtěla mít sourozence, ale když její máma otěhotněla, ona už odcházela na vysokou.) I tak by pro mě bylo těžké odejít daleko od celé své rodiny a zvlášť pak od mámy, ale bude to tisíckrát těžší, když je tu ještě bráška.

FRIDAY WITH MUSIC

9. března 2012 v 20:58 | Lenča |  MUSIC
Čauky,

dnes nemám chuť psát normální článek :D Jsem trochu nemocná, pořád jen smrkám a piju čaje a nemyslí mi to natolik normálně, abych dokázala tvořit smysluplné věty. Takže to bude o hudbě, nad níž trávím vlastně celé dnešní odpoledne a večer (: Pod článkem najdete překrásnou písničku skvělé britské kapely Mumford & Sons, kterou jsem začala poslouchat úplně nedávno. Další písničky vkládat nebudu, prostě jen napíšu pár jmen, pár názvů (a vy si to vyyoutubujete - geniální slovo :D) a pak zalehnu s mateřídouškovým čajem a nějakým filmem (a nebudu řešit, že se mám učit - neděle je taky den...)

Začnu Laurou Marling. Báječná zpěvačka. Její hudba je kouzelná. Nejvíc se mi líbí písnička Cross Your Fingers. Vím, že už jsem o ní psala, ale pokud jste ten článek náhodou nečetli, znovu se zmíním o Orle Gartland. Neskutečná zpěvačka, textařka. Její hudba je prostě... awesome ;) Poslechněte si ji tady. A když už jsem u youtube, doporučuju taky Harryho & Alfieho (x).

Taky jsem teď závislá na Jar of Hearts. Jsem si jistá, že to za pár dní bude ohraný, Christina Perri je totiž sice skvělá zpěvačka, ale její hlas není nijak zvlášť výrazný. I když texty má skvělé. V poslední době jsem sem dávala pár písniček od Reginy Spektor, kterou poslouchám už nějakou dobu a myslím, že to je v této chvíli moje úplně nejoblíbenější zpěvačka. Pokud už nic jiného, aspoň ji si najděte a poslechněte :)

The Kooks! Zbožňuju tu kapelu. Určitě doporučuju. Ten dokonalý britský přízvuk mě přiměje k úsměvu vždycky, když je poslouchám. Připomínají mi Brighton a moře, léto a pláž... (:

Jsem si skoro jistá, že písničku Video Games od Lany del Rey znáte. Nádherná, překrásná, úžasná (: Zmíním taky zpěváka jménem Ed Sheeran, jehož jsem objevila díky videu k songu Legohouse, ve kterém hraje můj nejoblíbenější zrzek na světě (Rupert Grint <3) a jeho nejhezčí písničkou je asi Wake Me Up :)

Málem bych zapomněla na Damiena. Irský zpěvák Damien Rice, jehož písničky jsou nezapomenutelné :)

A nakonec zmíním dva songy, ke kterým jsem přišla až dneska. Wish You Well od Katie Herzig. Milá, klidná, pěkná písnička (: A pak Can't Help Falling in Love with You Ingrid Michaelson.

Au revoir :*

KONY 2012

7. března 2012 v 0:11 | Lenča |  OTHER STUFF
Od celé své bezstarostnosti musím teď přejít rovnou k něčemu vážnému. Je mi jedno, jestli máte nebo nemáte čas, prostě si ho udělejte a pusťte si tohle video. Je to důležité. Opravdu důležité.


Nebudu si hrát na dokonalou, až do dneška jsem jméno Kony vůbec neznala. Ale to je jedno. Důležité je, že to jméno znám teď a vím, že musím alespoň něco udělat. Ne, že bych nevěděla, že většina zpráv ze zemí třetího světa se do naší televize vůbec nedostane, ale tohle mě zaráží. To není pár dětí - jsou jich desítky tisíc. Nechci zlehčovat žádné únosy a podobné věci, ale když se u nás ztratí jedno jediné dítě, mluví se o tom měsíce. Jaktože nevíme nic o Konym a o tom množství ubohých dětí?

SWEET MOMENTS OF NOTHING

6. března 2012 v 21:18 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj:)

Vrátila jsme se od babičky v dobré náladě. Ať se jednou podívám třeba na všechna místa světa, pojedu do Londýna i do Irska, na Nový Zéland a na všechna ta místa, kam chci a jistě si spoustu z nich zamiluju, žádné z těch míst nebudu mít tak ráda jako vesnici, kde jsem se narodila. Kde žije moje babička, praprarodiče, moje sestřenka a bratránci a další členové rodiny, moji kamarádi z dětství... a tolik mých vzpomínek. Žádná chvíle není lepší než ta, kdy se můžu prostě jen rozběhnout kamkoliv chci, prozpěvovat si a bláznivě tancovat po všech těch loukách a pak si prostě lehnout do trávy a nepřemýšlet nad ničím než báječností tohoto světa.

Včera jsem celé odpoledne strávila se svou malou sestřenkou. Na světě není dítě, které by svým vzhledem vytvářelo tak mylný dojem jako ona... andílek s čertem v těle :D A stejně ji neuvěřitelně zbožňuju :)

A voilà, něco co jste nečekali :D Není to moc povedené, ale někde člověk začít musí. My very first video::


ET MAINTENANT...

5. března 2012 v 8:56 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojec,

vymýšlet první větu na začátek článku opravdu není mou silnou stránkou :D Včera jsem zase seděla až do noci u počítače a koukala na blog TV se skvělou Orlou. Proti ní by se všichni soutěžící z nějakého X-Factoru (včetně jedné nejmenované chlapecké kapely :D) nebo Hlasu mohli jít zahrabat. Tahle písnička je od ní moje oblíbená... jen si ji poslechněte :) Tak jako ona se dokáže vžít do hudby jen málokdo (skoro nikdo). Včera mluvila o tom, že spoustu zpěváků prosadí někdo jiný než oni sami nebo některá ze všech těch soutěží. A že ona za svůj úspěch vděčí jen lidem, kteří ji podporovali (a hlavně samozřejmě sama sobě) a je ráda, že to tak je.

Připomnělo mi to mě a moji touhu vydat knihu. Znám lidi, kterým v mém věku nebo třeba i dřív už nějaká kniha vyšla - ale z většiny díky jejim rodičům nebo vlivným známým. Z toho bych ale já radost mít nemohla. Až jednou napíšu dobrou knihu, chci aby si ta kniha vydání zasloužila a ne aby byla jen nesmyslem, který někdo dostal tam kde je. Doufám, že jsem to napsala nějak, aby to aspoň trochu dávalo smysl :D

Po obědě jedu ohrožovat bezpečnost na našich silnicích a pak k babičce, takže se tu zatím mějte (: A nezapomeňte si poslechnout Orlu! ;)

Bye

(500) DAYS OF SUMMER

4. března 2012 v 10:01 | Lenča |  MOVIES
Popisuje se to jako "neotřelá romantická komedie o ženě, která nevěří v pravou lásku a muži, který se do ní bezhlavě zamiluje". Není to tak úplně nový film, vlastně byl natočený v roce 2009 a je tedy dost možné, že ho většina z vás už viděla. Já sama ho konečně viděla až včera a můžu film všem jen doporučit.


Hlavní role tohoto amerického filmu zastupují dva skvělí herci Zooey Deschanel (Summer) a Joseph Gordon-Levitt (Tom). A pokud jste si to až dosud mysleli, 500 dní se Summer (500 dní léta) je všechno, jen ne klasická romantická komedie. Rozveselí vás, to ano. Možná vás přiměje věřit v osud - nebo naopak, že žádný osud neexistuje.

Děj neprobíhá postupně, neustále přeskakujeme z jednoho dne na druhý podle toho jak se spolu pojí Tomovy minulé a současné vzpomínky na Summer. Jedna z věcí, které mě přiměly podívat se na film, byla hudba. Většinu písniček ze soundtracku jsem znala a všechny bez výjimky zbožňuju. Uslyšíte tam písně od Reginy Spektor, krásnou francouzskou Quelqu'un m'a dit a spoustu dalších pokladů... Za sebe říkám, že tenhle film má jeden z nejlepších soundtracků vůbec.

Dobře, tak se na něj prostě podívejte, bude to stát to ;)


MŮJ TÁTA.

3. března 2012 v 18:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Můj tatínek je ten nejlepší táta pod sluncem. Nikdy bych ho nevyměnila za jiného a jsem tam neskutečně ráda, že ho mám a je takový jaký je. Vzhledem k tomu, že žije dost daleko ode mě, nevídáme se ani zdaleka tak často jak bych chtěla. A poslední dobou čím dál méně. A je mi to líto. Chybí mi vztah, který jsme dřív měli a který se rozplývá někde ve vší té vzdálenosti mezi námi. Ale nechci psát smutný článek, mám dost všeho toho smutku kolem.

Dvě vlastnosti, které tak nějak charakterizují mého tátu, jsou optimismus a smysl pro humor. Nikdy jsem neviděla, že by něco vzdal. Udělal by pro mě cokoliv. Vždycky, když může, by mi byl ochoten koupit jakoukoliv knihu nebo CDéčko, co bych chtěla, i když bych se ho snažila přesvědčit, že nic nepotřebuju.

Když slyším nebo čtu, že měl nějaký cyklista nehodu, zastaví se mi srdce a neuklidním se, dokud se nepřesvědčím, že nešlo o mého tátu. Že můj táta je v pořádku. Mám o něj neustále strach. Zvlášť pak když vím, že už má za sebou několik větších úrazů a nesčetné množství menších zranění.

Každému, kdo mě s tátou jen uvidí, okamžitě dojde, že jsem jeho dcera. Jsem mu tolik podobná. Možná ne úplně rysy obličeje, ty mám spíše po mámě. Od táty jsem ale zdědila výšku, způsob jakým se usmívám, jak se tvářím. A vlastnostmi se mu pak podobám snad ještě víc.

Kdybych chtěla zmínit jeden zájem, který máme s taťkou společný, bylo by to sledování filmů. Dívala jsem se s tátou na filmy a na pohádky snad odjakživa. Když se dívám na film, který jsem viděla už mockrát, často předem říkám co tam bude před tím, než je to skutečně řečeno. To mám po tátovi, on to dělá pořád :D

YOU ARE SOMETHING.

2. března 2012 v 20:07 | Lenča |  MY THOUGHTS
Život je příliš krátký. Říká se to, zpívá se to, dokonce to občas i píše. Všichni víme, že ač se to v tuhle chvíli nezdá, je to pravda. Děsí mě jak rychle mi život utíká pod nohama. Vždyť je to teprve včera, co jsem poprvé překročila práh základní školy a teď už za dva roky budu maturovat. Pamatuju si jako by to bylo dnes na dobu, kdy jsem na děti z druhého stupně vzhlížela jako na kdovíco a myšlenka, že jednou budu taky v páté třídě byla tak daleko, že jsem si ji ani nedokázala představit.

Zase ale píšu o věcech, o kterých vůbec psát nechci. Musím se naučit neodbíhat od tématu (článek o kráse, který jsem napsala ve středu měl být totiž původně úplně na jiné téma a vážně doufám, že ono téma dnes konečně postihnu :D).

Kolikrát v životě jste chtěli něco udělat a pak jste to neudělali, aby si o vás někdo nemyslel něco divného? Aby vás lidé nepovažovali za nenormálního a aby vás nikdo neměl chuť pomlouvat. Kolikrát jste nesouhlasili s názory ostatních, ale přesto jste jen přikyvovali bez toho, abyste své opačné stanovisko vyjádřili?

Jenže víte co? Lidé budou pomlouvat pořád. Jsou k tomu prostě předurčení. A ať už se chováte jakkoliv normálně, ať už máte jakkoli běžné názory, oni pomlouvat nepřestanou.

Nikdy jsem se neopila a i když si člověk asi nikdy nemůže ničím být stoprocentně jistý, já si jsem jistá, že se ani nikdy neopiju. Nikdy nebudu kouřit a nikdy ani neochutnám chuť cigarety, i kdyby kolem mě nezůstal jediný nekuřák. A už vůbec žádnou z těchle věcí neudělám proto, abych zapadla. Já nechci zapadnout. Je mi jedno, že nikdy nebudu cool tím způsobem, jakým se o to většina lidí v mém věku snaží.

Budu svá a budu za to na sebe pyšná. A vy byste měli taky. Ano, i ty. Mluvím přímo k tobě. Ty, kdo si tenhle článek čteš. Na každém z vás je něco jedinečného a stejnou kombinaci všech vlastností, které vás vystihují, nemá nikdo jiný na celém světě. Myslím, že znám víc lidí, co žije tak, aby je společnost dobře příjímala než lidí, kteří se řídí podle toho jak opravdu žít chtějí. Ale co z toho máte? Za pár desítek let tu nikdo z nás nebude. Zamyslete se, jestli chcete opravdu život strávit tak jak by to po vás možná chtělo vaše okolí. Musíte vědět, že na nikom okolo ve výsledku ani nezáleží, je to celé jen o vás. Nikdo jiný vám nemůže říct jak máte žít a co vás udělá šťatným. To víte jen vy, tak se podle toho řiďte.

FUTURE

2. března 2012 v 14:45 | Lenča |  MY THOUGHTS
A je to tu zase. Budoucnost. I když na to, jak často o ní přemýšlím, o své budoucnosti píšu ještě málo :D Kdybych se řídila podle všech svých myšlenek, málokdy bych psala o něčem jiném.

Včera jsem si sedla k počítači (*směje se sama sobě* jako bych tam i tak neseděla pořád :D) a tiskla si požadavky k příjmačkam na vysoké školy, seznamy četby, ukázkové testy... Řeknu to takhle - kdybych se spokojila s Českem, je můj výber jasný. Anglistika v Praze. Všechno, co o té katedře vím (a že toho už vím dost :D) se mi líbí a bylo by vážně skvělé tam studovat. Ale...

Snad nic nevím tak jistě jako to, že po škole nechci zůstat v Česku. A bylo by samozřejmě mnohem, mnohem jednodušší začít svůj život v zahraničí studiem. Na světě je jen hodně málo věcí, které bych si přála víc než studovat na některé z anglických univerzit. Navíc úroveň českých škol je proti těm britským přímo směšná.

Tak jsem se včera procházela v "dream landu" :D - dívala se na stránky Fakulty angličtiny na Oxfordu a četla si jaké vlastnosti od studentů požadují. Cit pro literaturu a kritické psaní, láska k literatuře, nadšení... hmm (: Abych se trochu vrátila zpátky na zem. Je to nepředstavitelně těžké, ale není nemožné se tam dostat *a tomu říká vracení se na zem*