Květen 2012

PÍT ČAJ A PŘEMÝŠLET.

28. května 2012 v 22:28 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Jako skoro vždycky když píšu, sedím na svém oblíbeném houpacím křesle pod otevřeným oknem, za nímž je slyšet neustávající šum aut, vlaků a sem tam kupodivu i zpěv poletujících ptáčků. Upíjím přitom ze svého hrnku se čtyřiceti čtyřmi kočkami. Můj milovaný ranní čaj. S lžičkou medu a několika kapkami citrónu. Po nějaké době zase poslouchám Reginu. Regina Spektor je geniální. A pokud ji někdo neznáte, což je - aspoň myslím - ještě pravděpodobnější než první možnost, poslechněte si ji. Budete ji milovat :)


Původně jsem měla v úmyslu dnes psát úplně jiný článek, ale pak jsem viděla nové téma týdne. Kdybych mohla po celý zbytek života pít jen jediný nápoj, vybrala bych si čaj. Tak moc ho mám ráda. Mám chuť prostě psát jen nějaké hloupé, ale milé myšlenky, které neříkají nic. A zároveň všechno. Ovocné čaje moc nemusím, až na ten jahodový v sáčcích ve tvaru pyramidy, ten je úžasný. Ale nejradši piju víte jaký? Obyčejný zelený, nejlépe sypaný čaj. (Mé oblíbené jsou Tuareg a Malý Buddha.)

Zrovna čtu Olivera Twista. Mám ho půjčeného z knihovny a do záhlaví jedné stránky někdo napsal "Martine, Miluju tě". No, není to romantické vyznání lásky, zrovna v takovéhle knize? Ehm, ne. Ale musím říct, že mám ráda, když najdu v knížkách z knihovny tužkou po okrajích něco napsaného. Každá kniha tak může mít svůj jedinečný, fascinující příběh. Kde všude byla, jací lidé ji drželi v rukou, kdo u ní brečel a kdo se u ní smál. Co koho napadlo. Co měla daná osoba v ten den na večeři ale vážně vědět nepotřebuju a ani nechci.

Dívám se do čistě bílého stropu, který ve mě vzbuzuje protichůdné emoce. Jeho dokonalost vyvolává dva úplně rozdílné pocity. Pocit jistoty; ta čistota, kterou má mé perfekcionistické já tak hrozně rádo. Na druhou stranu koukám do stropu, dívám se na cokoliv co je kolem mě. Na všechny ty hmotné věci kolem mě a spoustu dalších, které chci. A pak si představím lidi na druhém konci světa, kteří by dali cokoliv za to, aby měli alespoň co jíst a připadám si příšerně marnivá.

Dopila jsem poslední lok posledního šálku dnešního dne. Ten, který obsahuje všechen med, který se v hrnku nestihl rozpustit. Nejsladší. Někdy mám prostě jen chuť zavřít před vším oči a nevidět nic než své hloupé nepodstatné problémy. Myslet si, že nic z toho, o čem se mluví a ještě víc nemluví v televizi, se mě netýká. Ignorovat problémy jiných lidí a žít zachumlaná v kožíšku svého pohodlného života. Ale pak si uvědomím, že taková nejsem. Nemůžu taková být a hlavně taková být nechci.

A tohle všechno ve mně dokáže vyvolat jediný šálek čaje.

KDE KOUPÍM VODĚODOLNÝ SEŠIT?

26. května 2012 v 8:29 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nejlepší (nebo mnohdy ani ne tak dobré) nápady mě napadají když jdu spát. Proto mám u postele vždycky mobil a klíčové myšlenky si hned zapisuju, abych na ně nezapomněla. Ale přišla jsem na to, že poslední dobou mě různé nápady často osvítí taky ve sprše. Je pravda, že většinou na to nezapomenu než jsem pryč z vody, ale víte co by bylo "super cool"? Mít blok, který se nepoškodí vodou. Takže pokud jsi to tu čte někdo, kdo má v plánu mi dávat něco k Vánocům... :D

Když už mluvím o Vánocích, prý chce někdo zavést, že by se Vánoce psaly s malým v. Proč? Vždyť vánoce... to vypadá hrozně divně. Celkově mám ráda změny, ale když mi původní psaní přijde úplně logické, tak mě to štve. Zrovna o Vánocích i každý malý dítě ví, že jsou skvělý, důležitý, takže se prostě musí psát s velkým písmenem.

Abych se vrátila k tomu, co jsem psala na začátku, dobře se mi přemýšlí i když věším prádlo. Věšení prádla je obecně jedna z mála domácích prací (spolu s žehlením), která mě opravdu baví. Vždycky to věším tím způsobem, že tam dávám kolíčky ve stejné barvě jako je prádlo. Aneb kreativní i při věšení prádla :D Dneska ráno jsem u toho zrovna přemýšlela o vysoké. Zas a znova. O tom jak budu bydlet na koleji a budu zodpovědná sama za sebe a kupodivu to není hrozivá myšlenka. Vlastně se na to z nějakého ne úplně neznámého neznámého důvodu těším. Ta nezávislost, samostatnost. Možná to znamená, že jsem se konečně smířila s tím, že už nemůžu být znovu dítětem? :D Na jednu stranu si pořád říkám - Už jen dva roky, to je hrozný. To tak uteče! a na stranu druhou zase - To je strašný, ještě dva roky. Chci, aby to bylo už teď.


BRIGHT NONSENSE

24. května 2012 v 20:45 | Lenča
O tomhle jsem chtěla napsat už dávno, ale nikdy jsem si na to nevzpomněla. Lizzie Bennet Diaries. Znáte Pýchu a předsudek od Jane Austenové? Jestli jste to nečetli, tak mi řekněte, co tu ještě děláte? Okamžitě vstaňte a utíkejte si to přečíst! Ale proč o tom píšu. Skupinka youtuberů, samých úžasných lidí se před nějakou dobou rozhodla uskutečnit projekt, který má jakoby uvést Pýchu a předsudek v moderním světě, aby ji tak nějak přiblížil dnešnímu člověku. Funguje to tak, že dvakrát za týden posílají youtube videa/vlogy, ve kterých "Lizzie" mluví o svém životě. A ať jste knihu četli nebo ne, rozhodně doporučuju: here :)

A jak trávím dnešní večer? Ehm. Abych se vyhnula učení a zároveň neměla výčitky svědomí, že zas jednou nic nedělám, čtu si Ústavu České republiky. Jasně, jsem úplně normální, pokud byste si náhodou nebyli jistí :D Náhodou je to docela zajímavé čtení. Ještěže mám dostatečný pud sebezáchovy a nechci studovat práva, tam by mě rozhodně o mou zálibu v zákonech připravili. Což je divný říct. Protože je stejně tak dobře možný, že mě na anglistice částečně připraví o moji lásku k angličtině. Stejně jako se to stalo spoustě známých od mých známých, se kterými jsem se bavila. Neznámým lidem z internetu. Chci říct, nemyslím si, že by se to mně mohlo stát, ale přecejenom se toho trochu bojím. I když v podstatě není čeho. Mám před sebou dva roky intenzivní přípravy na příjmačky a pokud mě neodradí právě tohle, tak už nic. A pokud mě to odradí, budu mít ještě čas rozhodnout se pro něco jiného. I když nemám tušení, co by to v takovém případě bylo. A proč zas přemýšlím o budoucnosti, když jsem chtěla psát jen o divném trávení svého volného času?


INSANE GLEE

24. května 2012 v 18:15 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 22 - Goodbye
Já ani nevím, co na tohle říct. Čekala jsem jiný konec, kdy všechno dobře dopadne, všichni se dostanou na své vysněné školy, Finn a Rachel se vezmou a budou spolu žít šťastně až do smrti. Proč jenom nemůžu mít svůj naivní šťastný konec? Jasně, protože Glee se snaží působit skutečně. A proč to vlastně mám tak ráda? Aha, právě z toho důvodu.

Spoiler alert.
Rocking the Boat to začalo a Rocking the Boat to skončilo. Flashbacky jsem čekala a bylo jich tam hned několik (: Zbožňuju Burta, nic by nemohlo být lepší než on tančící na Single Ladies. Měla jsem z něj nejmíň dvouminutovej záchvat smíchu. Je úžasnej :D A byli tam scény Kurta a Blaina! :)

Kdy se ze Santany stal tak hodnej člověk? Úžasně se změnila :) A jsem ráda, že tam Britanny bude pořádně ještě příští rok. Když Will říkal Finnovi, že mu musí něco říct, bylo mi jasný, že půjde o tohle :D Zrovna nedávno, při sledování starých dílů, jsem si tak říkala, jestli a kdy mu to řekne.

Potom taky Puck a Quinn. Prostě je to divný. Jasně, patří a vždycky patřili k sobě, ale stejně. Já myslela, že ona tak nějak chodí s Joem. I don't get it! Glee, proč se mi pořád snažíš namluvit, že mi tyhlety věci jen unikají, když dobře vím, že tam ani nebyly?! :D

Když Finn a Kurt otevřeli svoje obálky, první jsem si vážně myslela, že je to jen nějaký vtip, že si z nich někdo udělal legraci (za to může moje dřívější přemíra koukání na Moderní Popelku). Rachelin monolog zněl tak trochu hloupě a vlastně bych ani nechtěla, aby to tak skončilo. A stejně jsem si myslela, že bude svatba.

Je naprosto šílené, že jsem vydržela po celý díl nebrečet a tím, co mě rozbrečelo, byli až Finn a Rachel. Na jednu stranu, jsem ráda, že Finn přišel k rozumu a udělal to, co je správné. Na druhou stranu si nedokážu představit, že Finchel už nebude Finchel. I když je mi stejně jasné, že ti dva se k sobě nakonec vrátí. A taky, když jsem si pobrečela a koukala na ten díl asi tak potřetí, musím říct, že Lea Michele je skvělá herečka. A bude tam i příští rok! Což je super. Protože Glee bez Rachel by nebylo Glee.

Zase jednou mě Glee přimělo i přemýšlet. O budoucnosti, opět. Ač je Rachel jedna z postav, které jsou úplně jiné než já, musím uznat, že máme něco společného. Obě totiž máme velké sny...



DOING ABSOLUTELY NOTHING

23. května 2012 v 16:42 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojec :)

Právě jsem přijela od babičky a potřebuju napsat nějakej všeobecnej článek ještě předtím než se podívám na nový díl Glee, protože pak už by to mohlo být jedině o Glee a o ničem jiném :D

V pondělí jsem se jen poflakovala doma, hodně poslouchala rádio, trochu uklízela, trochu četla. Včera jsem jela k babičce a až do dnešního odpoledne prakticky neslezla z trampolíny, taky bych ji potřebovala doma. Včerejšek byl báječnej. Když hodiny skáčete na trampolíně v tom nesnesitelným vedru a pak najednou začne pršet. Může vůbec na světě být něco lepšího? Tak jsme tam skákali, tancovali a blbli i v dešti. A jak jsem až do té doby byla celej den unavená a nebylo mi dobře, ten déšť mě rozveselil jako nic jiného. Nebo to možná byla kombinace jarního deště a přítomnosti všech těch vřískajících dětí.

Taky jsme malovali. Řeknu vám, pokud budete chtít někdy zabavit a zároveň rozveselit děti, dovolte jim se pomalovat a pořádně se těmi barvami zašpinit :D

Jdu se podívat na Glee, protože jsem šíleně zvědavá a pak o tom jistě bude další sáhodlouhý článek. Mějte se :)


LEDNICE A HOKEJ

20. května 2012 v 20:56 | Lenča |  MY THOUGHTS
Pokud jste nikdy nebyli na zámku v Lednici, na nic nečekejte a jeďte tam, protože je to nádhera :) Navíc bylo včera krásný počasí, takže to celý bylo super. První jsme byli na prohlídce zámku, viděli všechny ty nádherný pokoje, ložnice, jídelny... (Na celém zámku je prý 350 místností.) A pak jsme si prošli park, vyšli spousty schodů na minaret. Ani nemůžu říct, jestli se mi víc líbil interiér zámku nebo ty zahrady, protože mi to všechno přišlo úžasný :)

Taky ještě musím napsat něco k hokeji. Já to nechápu. Někdy hrajou tak dobře, jako dneska s Finskem nebo ve čtvrtfinále se Švédskem. A včera to se Slovenskem tak zkazili. Škoda no, ale přeju to i Slovensku. (Proto taky většinou nesleduju tyhlety sporty, přeju tu výhru každýmu. Dokonce když jsem byla malá, dělala jsem si vždycky z táty srandu, že jsem fandila našim soupeřům :D) Teď koukám na finále, zatím to pro Slovensko nevypadá moc dobře. A směju se tomu komentátorovi, před chvílí o nějakým hokejistovi říkal, že se vyholil a pak dodal "samozřejmě jenom vlasy" :D

A zítra je pondělí a já nejdu do školy. Odpusťte mi, že to píšu po stopadesáté, ale mám z toho moc velkou radost na to, abych to nenapsala ;) Poslední dny pořád dokola koukám na scénu z Glee jak zpívali Paradise By The Dashboard Light, zbožňuju to. Štve mě, že z úterý na středu bude novej/poslední díl a já se na něj budu moct podívat až ve středu večer, protože budu u babičky a ta nemá net... tak si u toho budu moct pobrečet až večer :D

Zatím ahoj (:


VEGETARIÁNSTVÍ

18. května 2012 v 21:33 | Lenča |  OTHER STUFF
U nás není vegetariánství vůbec tak časté jako v západním světě a většina lidí to tu považuje za něco nepochopitelného. Proč se vůbec někdo dobrovolně vzdává jedení masa, že? Vezmu to tedy pomalu a postupně, z obou stran.

Ačkoliv si to lidi myslí, nelze říct, že maso nedokáže nahradit vůbec nic. Vzhledem k tomu, že se chci stát vegetariánkou, jsem si o celé věci snažila najít co nejvíc informací, takže se teď pokusím vyvrátit některé předsudky. Vitamíny, které získáváme z masa se dají úplně stejně a poměrně snadno získat s jiných zdrojů. A věřte tomu nebo ne, je potvrzeno, že i naprostá nekonzumace živočišných produktů (veganství) se dá vyrovnat jinými potravinami. Je ale třeba si sestavit správný jídelníček, vyhledávat ty potraviny, které obsahují potřebné vitamíny. Před nějakou dobou jsem někde četla rozhovor s mladou holkou - vegetariánkou a ta na otázku, co nejčastěji jí místo masa, odpověděla, že špagety s kečupem. Což samozřejmě zdravé není.

Pro spoustu lidí je důvodem k vegetariánství nechuť k masu. Taky vědí, že nadměrná konzumace masa není zdravá a tak se rozhodnou ho úplně nebo aspoň částečně vyloučit. Mně maso chutná. Přijde mi v pořádku, dokud není v konzistenci, kdy v něm jde ještě rozpoznat třeba část těla toho zvířete nebo tak něco.

Ale tady nejde o to, jestli mi to chutná nebo ne, vůbec ne. Jedení masa prostě považuju za špatné z takových těch etických, morálních důvodů. Jakkoli naivně to zní, když řeknu, že nechci, aby se kvůli mě zabíjeli zvířata, nechci aby se kvůli mě zabíjeli zvířata. Většina lidí to takhle nechápe, ale já si stojím za tím, že zvířata nemají o nic menší právo na život než lidé.



Why is today awesome? Protože zase jednou svítí sluníčko :)

TWO EPISODES

16. května 2012 v 15:12 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 20 Props & 21 Nationals
Předem se omlouvám, protože tenhle článek bude šíleně dlouhý a možná místy nebude dávat smysl. Ale co už. Pokusím se to vzít nějak postupně, i když ani nevím, kde začít. Bylo toho tolik a bylo to ještě úžasnější než jsem čekala.

Spoiler alert.
Rachel zpívá I Won't Give Up a je to perfektní. V těchle dílech mě vůbec celkově nějak málo štvala (kromě toho, když na začátku mluvila s Tinou). A pak Tina! Konečně se jednou něco točí kolem ní. A Darren má zase ty červené kalhoty. Bože, proč taky nemám takový kalhoty?

Pak Tinina nehoda (kterou má z toho, že se neřídí pravidlem, že se při chůzi nemají psát smsky)... Puck jako Blaine a Finn jako Kurt. A naopak. No to bylo něco. Moje úplně nejoblíbenější část tohohle dílů. Ale víte co mě štve? Klaine scény, ve kterých Blaine a Kurt nejsou Blaine a Kurt. A to samý s Britanny a Santanou. Ale nemohla jsem se přestat smát :D + Kurtovo napodobení Finna nemohlo být lepší :D Taky konečně jednou zpívá Tina, i když to vlastně není ona. A Because You Loved Me je skvělé. To, že ji uslyšíme víc, je snad jediný důvod, proč se těším na čtvrtou řadu.

Puck, Puck, Puck... bylo mi ho tak líto. Tam už jsem začala brečet (a pak skoro nepřestala až do konce)... Glee, what are you doing to me? :D A jak pak s Beiste zpívají Mean od Taylor Swift - dokonalost. Tuhle písničku naprosto miluju a byla jsem nadšená, že Puck konečně může zpívat nějakou normální, pěknou písničku :) Ale já nechci, aby Puck odmaturoval, chci aby tam byl ještě v další řadě! =/ :D

A Rachel s Tinou zpívají What a Feeling, to je báječný. Když jsem na to koukala, měla jsem chuť taky začít tancovat (:


LILY'S BABY AND BARNEY'S BRIDE

15. května 2012 v 19:26 | Lenča |  MY THOUGHTS
Hned ráno jsem koukala na nový, poslední díl téhle řady How I Met Your Mother. A jsem nadšená, byl to jeden z nejlepších dílů vůbec. Lily a Marshall mají syna a Barneyho nevěstou bude přesně ta osoba, kterou jsem čekala ;) Já to říkala pořád a nikdo mi nevěřil! A měla jsem pravdu (: A to to s tou druhou osobou, která jeho ženou nebude, zrovna začalo vypadat tak slibně. Mimochodem, až budu mít jednou dítě, chci mu taky dát prostřední jméno Wait For It :D

Teď si lakuju nehty zelenou barvou a koukám na ten díl znovu. Byla jsem se dnes vyfotit na řidičák a kupodivu mi to na fotce sluší. Což je zázrak, protože se vždycky tvářím strašně divně. Fotka, kterou mám na občance, je naprosto příšerná.

Víte, co mě skutečně štve? Že zítra, předtím než půjdu do školy, nebudu mít dost času, abych se podívala na oba dva nové díly Glee. Dokonce zvažuju, že bych si kvůli tomu přivstala. (Říkám si, kde je tady asi hranice mezi oblíbeností něčeho a posedlostí? :D)

Why is today awesome? Protože jsme nad Německem vyhráli 8:1! Jsou šikovní :)


WEEKEND, CHEMISTRY AND RAIN

14. května 2012 v 19:17 | Lenča |  MY THOUGHTS
A tak skončilo moje květnový každodenní psaní... Nebyla chuť psát, což už něco říká, protože i když někdy píšu nesmysly, většinou stejně píšu. Jinak jsem víkend trávila u táty, což bylo fajn :) Včera jsem se po dlouhé době zas jednou viděla se svou o pár let mladší sestřenkou přes koleno (vlastničkou? čo ja viem jak se tomu říká). Co říct, občas si ráda čtu hloupý holčičí časopisy, obdivuju plakát One Direction a celkově se chovám jako by mi bylo třináct.

Ale dneska jsem se (bohužel?) musela zase vrátit do svého zodpovědného dospělého života. Nebo se o to aspoň snažit. V chemii jsem doslova usínala a naše milá paní učitelka si toho samozřejmě všimla, takže mě musela vyvolat :D A jak mám ráda matiku, i když mi někdy nejde, něco, co na ní vážně nesnáším, je geometrie. Nepochopitelná věc.

Pak jsem se ve vlaku zas jednou divila podivnosti lidí. Prostě máte vagon, kterej má na obou stranách dveře. K jedněm dveřím se nahrnulo tak dvacet lidí, i když třeba předtím seděli úplně na druhé straně a k těm druhým nešel nikdo. Tak jsem si v klidu vystoupila těma prázdnýma dveřma a sledovala jak se tam ti lidi pořád cpou. Asi proto mě tak zajímá psychologie. Protože lidi jsou občas strašně divní :D

Petrklíč, angl. Primrose (stejně jako Prim z THG :)

Why is today awesome? (Proč je dnešek úžasný?) Protože se mi kupodivu podařilo se relativně dobře naučit chemii i fyziku :D

PÁTEK

11. května 2012 v 15:45 | Lenča |  MY THOUGHTS
Čtu Jako řeka, jež plyne od Paula Coelha a včera jsem tam narazila na citát, kterej jsem sem chtěla dát, ale protože to čtu šíleně divně na přeskáčku a všechno najednou :D, nemůžu to teď najít. Tak třeba příště. Už je to dávno, co jsem od něj četla nějakou knihu, která byla vlastně sbírkou citátů. Chtěla jsem přečíst Alchymistu, ale pořád jsem ho nemohla sehnat, tak čtu tohle. 'Jako řeka, jež plyne' je knížka plná krátkých příhod, vyprávění, úvah, myšlenek. V něčem trochu podobné jako Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce od R. Fulghuma.

Dnes měli ve škole maturanti poslední zvonění. Už jen dva roky a budeme to my ;) Šílenost šílená. Ale na naše poslední zvonění se těším :D A možná až nepřiměřeně moc se těším taky na vysokou (:

Za chvilku odjíždím k taťkovi, takže dnešní článek bude kratší. Ale myslím, že jsem ještě nepsala, že jsem si před pár dny půjčila Zloděje času od Terryho Pratchetta. Zatím jsem přečetla jen pár stránek, protože mít rozečtených ještě víc knížek než kolik už mám rozhodně není dobrý nápad. Pak se stane, že nevím, co mám číst první a nečtu nic. Včera jsem zas viděla někoho s Kindlem v ruce. Proč taky nemůžu mít čtečku? =/ Já ji prostě potřebuju :D Není možný, abych s sebou pořád tahala deset knížek najednou. A proč chci tolik věcí? Kameru, kytaru, čtečku... grr, jsem moc náročná. Měla bych být buddhistkou, abych se odpoutala se od touhy po hmotných věcech :D

Zatím bye :*

GLEE PROM

10. května 2012 v 7:10 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 19 - Prom-ausaurus

Nové Glee. Skvělé. Dinosauří ples... Britanny je úžasná :D

Nejlepší písničkou tohoto dílu bylo jednoznačně Big Girls Don't Cry. Říkám to pořád a řeknu to znovu, Rachel prostě zpívat umí. Duety Rachel a Kurta jsou pokaždé krásný, duety Rachel a Blaina bývají perfektní, ale když zpívají všichni tři... může vůbec existovat něco lepšího? (: Britannino Dinosaur oceňuju, i když se mi samotná písnička nelíbí stejně jako skoro nic od Keshy. Ale v jejím podání by bylo dobrý snad všechno.

Love You Like a Love Song. Přestože mám Selenu hrozně ráda, Glee verze byla mnohem, mnohem lepší. What Makes You Beatiful bylo super, jasně, ale podle mě to znělo až moc stejně jako originál. Vtipné, že New Directions zpívají One Direction ;) A nakonec Take My Breath Away. Konečně jsme se dočkali toho, že Quinn a Santana zpívají spolu. U téhle písničky jsem si říkala, jestli jsem moc přecitlivělá nebo jestli se mě Glee opravdu snaží záměrně rozbrečet.

Darren... já ho zbožňuju. Jak říká, že bude vypadat jak medůza :D A přitom pak nevypadá o nic míň úžasně. A Klaine scény... A já se můžu rozpustit xD Rachel Berry. Jak ta mě dokáže někdy naštvat. Ale to radši řešit nebudu :D Má krásný šaty x) Nechce mi je náhodou půjčit, až budu maturovat? :D No a taky celá ta storyline s Becky (a Puckem)... prostě skvělý. Znamená to teda, že Puck bude v Glee ještě i příští rok? Protože myslím, že jo :)

Toť vše. Těším se na příští týden, protože budou hned dva díly. A podle toho, co o nich zatím vím, jistě úžasné.


JAK UDĚLALA ŘIDIČÁK A DĚLÁ CHYTROU :D

9. května 2012 v 10:17 | Lenča |  MY THOUGHTS
Hurá! Konečně se můžu radovat a tancovat a nevím, co všechno. Když jsem se vracela domů, ani jsem nebyla schopná chvilku v klidu stát na zastávce. A myslím, že se aspoň po zbytek dneška se nepřestanu hloupě usmívat :D Ve chvíli, kdy mi komisařka řekla, že to mám, jsem opravdu doslova slyšela padat ten kámen, co ze mě spadl.

Vím, že spousta lidí, co sem chodí je mladší než já a máte proto autoškolu teprve před sebou. Jestli vám můžu poradit, hlavně se nenervujte. Na testy a techniku se naučte pokud možno s předstihem a minimálně den nebo dva před zkouškama na to už vůbec nemyslete. Snažte se před tím jako já pořád něco dělat abyste se zaměstnali. Něco, co nemá s autoškolou nic společného. Přímo v ten den se pak pořádně vyspěte, najezte, napijte... a pořád no stress. Zní to hloupě a říká to každý, ale zkouška je od slova zkusit, takže když to neuděláte, svět se nezboří. Prostě si řekněte, že o nic nejde a snažte se jet nejlépe jak umíte. Nikam nespěchejte (pokud zrovna nepřejíždíte křižovatku :D) a bude to v pohodě. Komisaři jsou často dost nepříjemní, ale prostě se nimi nenechte vytočit a vystresovat.

Bože, já jsem tak ráda, že to mám! :D

Jdu se najíst a pak běžím do školy :) Odpoledne nebo zítra čekejte článek o novém Gleeeeeee.

BOOKS AND MUSIC

7. května 2012 v 7:29 | Lenča
Občas jen tak pro nic za nic bloumám po knihovně. Když mám všechny pravidelně navštěvované sekce prohlédnuté, vybraných několik knih a nemám náladu jít ještě domů. Jako v sobotu. A při tom bezděčném chození jsem narazila na sekci životopisů, o které jsem až doteď nevěděla, že ji tam vůbec máme.

Já čtu životopisy strašně ráda. To mám společné z Pudgem (z Looking for Alaska), někdy čtu raději životopis nějakého člověka než jeho skutečné dílo. Často si je kupuju v Levných knihách, tam jich mívají spousty. Můj oblíbený byl zatím ten Obamův od Davida Mendella, který jsem přečetla skoro jedním dechem. Nakonec jsem si tedy včera vybrala Bonův životopis. Je zpracovaný Francouzem jménem Michka Assayas, ve formě rozhovoru. Michka se ptá, Bono odpovídá. A já se od knihy nemůžu odtrhnout. Naštěstí se mi ještě ráno podařilo se něco málo naučit.

Já už chci prázdniny. Ještě štěstí, že už bude květen volnější a červen ještě víc. Mám doma tolik knížek na přečtení a ještě víc jich mám ve svém ať už skutečném, nebo jen imaginárním seznamu. Mám skutečný seznam a je dlouhý, ale je spousta knížek, které tam vůbec zahrnuté nejsou a přesto je chci číst. A mezi tím vším pořád narážím na knihy, které jsem už třeba četla a nutně se k nim potřebuju vrátit.

Dobře, jdu se přesunout k hudbě. Zaprvé, Mandrage, které jsem měla ráda už dýl, ale teď jsem je zase začala víc poslouchat. Ty jejich texty... :D


Co jinak? Charlie McDonnell. Nejsem si jistá, jestli jsem se o něm nezmiňovala jako o tvůrci videí, ale asi spíš ne. Brit, který se živí vymýšlením videí. Je to jeden z nejpopulárnější videoblogerů v UK. A mimoto má taky skvělé písničky s nepřekonatelnými texty ;)

BEING A GLEEK

6. května 2012 v 21:37 | Lenča |  GLEE
Řekla jsem si, že by nebylo špatné napsat nějaký takový všeobecný článek o Glee. Píšu vždycky o každém díle, ale to lidem, kteří seriál nesledují snad ani nemůže dávat žádný smysl a dělám to víc než pro kohokoliv jiného hlavně pro sebe. Takže teď to bude trochu jiné...

Důvod proč jsem začala sledovat Glee? Darren Criss. Nejúžasnější, nejnádhernější osoba na světě :D A ze začátku jsem se taky dívala jen na díly, ve kterých byl on. A postupně jsem si ten seriál zamilovala jako celek.

Zaprvé, je to ta hudba. Lidi často obviňují Glee z toho, že kazí dobrou muziku. Ale to je blbost. Většina písniček jsou skvělé, občas se stane, že se mi jejich zpracování zná ještě lepší než originál. Navíc tak často objevíte interprety, které jste třeba až do té doby neznali.

Ač je to občas trošku hloupé, postavené na hlavu, Glee si snad nemůžete nezamilovat. Ty postavy jsou až neuvěřitelně uvěřitelné. Mám je ráda úplně všechny do posledního. A taky je to celý tak hrozně milý, dokáže vás to přimět k úsměvu. A přestože je to občas až přehnaně naivní, často vás to nutí se zamyslet. Přemýšlet nad skutečnými životními problémy.

A víte, co ještě zbožňuju? Způsob jakým jsou herci z Glee v kontaktu se světem, se svými fanoušky. Hlavně na Twitteru. Když se Jenna (Tinna) zmiňuje, že čte The Fault in Our Stars; když Lea píše o tom jak je jí smutno, že to všechno končí. I to, když Damian posílá nadšené tweety o fotbalu.

Je to tohle všechno dohromady, ale i ty malé věci, které dělají Glee tím čím je. Britanny a její náhodné vtipné hlášky. Písničky jako My Headband nebo My Cup, které nedávají žádný smysl a přesto (nebo právě proto jsou úžasné).

WELL.

5. května 2012 v 9:26 | Lenča
Psala jsem už o tom, jak jsem minulý týden neudělala zkoušky v autoškole? Ne a ani o tom psát nehodlám. Prostě jsem nezvládla jízdy. A ve středu je budu dělat znova. Nestresuju se a jsem si jistá, že to bude lepší. Nakoupím si sladkosti a vezmu si s sebou ledovej čaj, abych se předtím ještě uklidnila. A moji milovaní členové rodiny mi vyjadřují podporu tím, že se baví o tom, že kdybych to neudělala ani po půl roce, vrátí mi autoškola zpátky peníze. Dost milá podpora, že? ;)

Prostě si s sebou vezmu Harryho a písničky do sluchátek, nebudu komunikovat s nikým jiným, protože to bylo minulé nejvíc stresující. Sním spoustu čokolády a vypiju spoustu čaje a všechno bude v pohodě. No nic, teď letím do knihovny a vy si užívejte deštivého dne.

Zatím se tu mějte (:

MIRROR INTO THE FUTURE

4. května 2012 v 14:57 | Lenča |  MY THOUGHTS
Vzpomněla jsem si jak jsme se s holkama zase jednou bavily o maturitě, o výšce a o všech těch plánech a někdo řekl, že by se na chvíli rád podíval do budoucnosti, jak bude jeho život vypadat. Já bych to udělat nechtěla. Jasně, pořád jsem nejistá a ráda bych věděla, co se stane, ale stejně - kdo si počká...
Když se rozhlédnu po svých kamarádech nebo spolužácích, na některých jde naprosto jasně poznat, jaká budou jejich budoucí povolání. Ve třídě máme nejmíň dva budoucí doktory. Jednu z kamarádek si už teď jasně dokážu představit jako právničku... A uvažuju, kde asi jednou skončím já. Už teď se vidím sedět někde v kavárně a psát. Pořád jen psát. Třeba pracovat v nakladatelství, pořád být obklopená knihami. Možná bych pro začátek mohla psát i do novin.

Nehodlám plánovat svou budoucnost do posledního puntíku. Říkám teď, že určitě nechci zůstat v Česku a chci se odsud nadobro odstěhovat. Ale kdo ví, co bude, až jednou opravdu na nějakou dobu budu v Anglii? A tak je to se vším. Momentálně vím, že snad v pohodě odmaturuju, pak se díky mé už teď systematicky prováděné přípravě dostanou na výšku. Nejspíš to bude anglistika, i když dva roky jsou pořád dlouhá doba a spousta se může změnit. Ale ten jeden velký sen už je tu dost dlouho na to, aby se najednou změnil.

Ještě před vysokou bych na nějaké léto (*a pak si vyděšeně uvědomila, že už budou jen dvě*) chtěla jet do Británie nebo Irska, popřípadě možná Francie. Pracovat nebo jako au-pair. Uvidíme. A pak, až budu na vysoké, můžu už během studia vycestovat někam pryč. A pokud ne, až vystuduju tři roky anglistiky, tak kdo ví, co se stane ;)

Kdybych měla počítat všechny své články o budoucnosti, nestačily by mi snad ani všechny prsty :D No nic, mějte se (: Krásnej víkend!

+ Edit /15:40/ Kousek od našeho domu se před chvíli srazily asi tři auta a jedno z nich patřilo účastnicím poslední Výměny manželek :D

SMILING FOR YOURSELF.

3. května 2012 v 16:43 | Lenča |  MY THOUGHTS
Neuvěřitelně už je zítra pátek. Tenhle týden utekl úplně úžasně. Včera byl zase jeden z těch dnů plných hloupých maličkostí, které ho z nějakého důvodu rozzáří. Ze školy jsem šla rozmrzelá, v podivné náladě a bolavou hlavou. Stačilo abych pak potkala jednoho jediného člověka a ten den byl hned o malinko lepší :) (A abyste si nemysleli, nebyl to žádný potenciální přítel.)

Pak jsem strávila chvíli v knihovně, půjčila si jednu knížku od Paula Coelha, něco od J. Gaardera (autor Sofiina světa) a jeden z dílů Gossip Girl... to abych měla něco, když se mi nechce myslet :D A když jsem se vracela z města, zrovna pršelo a naproti přes ulici stála holka, možná desetiletá a najednou spontánně začala tancovat. Točila se na tom dešti, pořád a pořád dokola. To mě rozesmálo. A tak jsem v dobré náladě poskakovala domů a nechala na sebe padat kapky deště. Řekněte mi, jak někdo může nemít rád déšť? (: Já to prostě nechápu.

A dneska, ještě předtím než se zatáhlo, jsem se jela zase jednou projet na kole. Zbožňuju ježdění na kole. Myslím, že je to můj nejoblíbenější sport. Míčové hry přímo nesnáším, což dojde každému, kdo mě kdy viděl v hodině tělocviku. Lyžování taky moc nemusím a možná to bude znít hloupě, ale mě prostě strašně vadí, že na lyžích je ti jednu chvíli zima, pak zase moc teplo... i když se mi líbí když sněží, nemám celkově moc ráda zimu, nejradši bych ji vždycky celou prospala. Měla jsem být medvěd. Takže je pochopitelný, že když už nemůžu spát, není možné mě nutit k nějakému velkému pohybu. Ale na brusle chodím ráda. Na těch ledních mi to nijak zvlášť dobře nejde, ale stejně se mi to hrozně líbí :) A léto trávím většinou na kolečkáčích. A proč o tom vlastně píšu? :D

ANOTHER GLEE DAY :)

2. května 2012 v 7:34 | Lenča |  GLEE
Řada 3, Epizoda 18 - Choke

Jedno slovo. DOKONALOST. Už bylo na čase, aby ty díly začaly být takhle skvělé, protože nám jich moc nezbývá. Jasně, bude i čtvrtá řada a Blaine zůstává, ale stejně to už nebude ono. Teď už zbývají jenom čtyři díly se všemi úžasnými postavami. I když Rachel většinou moc nemusím, Glee bez ní (i když samozřejmě bylo řečeno, že úplně nezmizí) už prostě nemůže být Glee. Ale zpátky k téhle epizodě.

Píseň School's Out zpívaná Puckem se mi nelíbila. Já to nechápu, on má tak úžasnej hlas a pořád musí zpívat tak strašně divný písničky. Písnička Cell Block Tango zpívaná holkama se mi samozřejmě líbila, protože... Chicago :D Zbožňuju Chicago. The Rain in Spain skvělý, skvělý, musela jsem se smát. A pak Shake It Out! Ta se mi z celého dílu (snad až na tu Kurtovu, ke které se dostanu) líbila nejvíc. Zpívá Tina, čehož není nikdy dost, protože nezpívá skoro vůbec a to mě štve. Má skvělej hlas. A pak Mercedes. V téhle písničce zněla ještě úžasněji než kdy předtím.

No a teď hlavní bod programu. NYADA auditions. Not the Boy Next Door bylo to nejlepší, co Kurt kdy zazpíval. A to zpíval velkou spoustu perfektních písniček. Ale tohle bylo něco tak úžasného (: A pak Rachel... chudák Rachel. Právě já její nervozitu chápu a dokážu se vžít do její situace možná ještě víc než bych chtěla. Kdyby tak slyšeli její závěrečné Cry, díky tomu by měla místo určitě jisté.


BYL POZDNÍ VEČER, PRVNÍ MÁJ...

1. května 2012 v 9:05 | Lenča |  MY THOUGHTS
...večerní máj byl lásky čas. Jak já zbožňuju Máj. A i když ten film úplně nemusím, stejně se na něj dneska budu dívat. I kdyby to mělo být jen kvůli skvělému hudebnímu zpracování. Asi někdy napíšu článek o Karlu Hynku Máchovi. Mám v plánu pro novou rubriku o životech, kterou jsem si založila kvůli van Goghovi, o kterém tam taky bude první článek. A Máchův život určitě není o nic méně zajímavý.

Vzpomněla jsem si na jednu věc ještě z mého minulého blogu. Každý den jsem psala článek o tom dni, co je za významný den, co se dělo, kdo má narozeniny a tak podobně. Takže tady máte něco o prvním květnu. Každý ví, že dnes slavíme Svátek práce. Taky je tenhle den považován za jakýsi den lásky. Přesně před osmi lety jsme vstoupili do Evropské unie. A nebyla bych to já abych nezmínila událost ze světa HP ;) 1. května 1998 byl jeden z nejvýznamnějších dnů v ději posledního dílu. Právě toho dne se Harry, Ron a Hermiona vloupali ke Gringottům a pak večer se přemístili do Bradavic, aby začali bojovat. A počkejte teprve co bude zítra - den, kdy svět porazil Voldemorta (a taky tam samozřejmě umřelo spoustu dalších o dost skvělejších lidí). Ne, vůbec nejsem maniak :D

Dneska jsem vzhůru od půl šesté, což bych ještě před pár měsící považovala za šílenost i ve všední den, natož když je volno, ale víte jak je to skvělý? Do půl deváté jsem stihla tolik věcí, že to není ani možné. Už jsem se skoro naučila všechno, co jsem se naučit potřebovala, chvályhodně jsem odnesla do kontejneru plasty, byla jsem na bruslích a dokonce jsem už i viděla nový díl HIMYM... je tu vůbec ještě někdo, kdo to sleduje? Mám totiž poslední dobu pocit, že jsem skoro jediná. Lily konečně bude mít dítě! :D

Dobře, užijte si sluníčka (zítra už bude pršet), volného dne a čehokoliv co děláte (: Pa, L.