Září 2012

DÍKY TÉHLE KNIZE SE CÍTÍM ŠŤASTNĚ.

30. září 2012 v 14:45 | Lenča |  BOOKS
Anna and the French Kiss autorky Stephanie Perkins, která je nerdfighter!

Kdybych soudila knihu podle obalu, nejspíš bych po téhle nikdy nesáhla, protože její obálka se mi nelíbí a dokážu si představit stovky jiných, které by byly mnohem lepší. Ale mluvil o ní John Green a pak o ní mluvili další a další. Vlastně si ji chci přečíst už hezkých pár měsíců.

Včera večer jsem ji dočetla. Naprostou většinu knihy jsem přečetla od včerejšího odpoledne do půlnoci. Je to tak dobrá kniha. Není nijak zvlášť důmyslná ani filozofická ani nic takového. Je prostě milá, pěkná... A já brečela a smála se a když brečím a směju se, obvykle to znamená dobrou knihu. A taky, že jo :)

Kniha se odehrává v Paříži. A já tohle město vždycky tak milovala. Navíc, je tak zajímavé, když čtete o místech, kam knižní postavy šly a tak podobně a přitom vzpomínáte na chvíle, kdy jste tam taky byli. Anna si dokonce dává crêpe s nutelou jako jsem si tenkrát dala já.

Stručně: Anna má celý svůj život, své kamarády a všechno ostatní, co potřebuje, doma v Americe. Její táta se ale rozhodne poslat ji na poslední rok střední školy studovat do Paříže... Mohla bych o ději psát složitě a dlouze, ale bude lepší, když si to půjdete přečíst.

V pátek mi bylo hrozně. Taková klasická otrávenost životem, která je jedním z nejhorších pocitů vůbec. Včera to bylo trochu lepší až do doby, než jsem se kolem půlnoci podívala na Doctora Who a celé to probrečela. Ale mezitím jsem přečetla Annu a cítila se báječně (:

Co říct na závěr? Snad jen to, že vám knihu nemůžu nedoporučit. Je skvělá a skoro určitě se vám bude líbit. A dokonce jsem zjistila, že už vyšla i v češtině, jako Polibek pro Annu (jinak, tenhle název by mě rozhodně na knihu nenalákal, hlavně proto, že zní jako knížka od Lenky Lanczové :D). Za sebe můžu říct, že jsem ji určitě nečetla naposled :) Měla jsem totiž chuť ji začít číst znovu hned v okamžiku, kdy jsem ji dočetla.


Edit /20:03/ - Zapomněla jsem zmínit, že tahle kniha původně vznikla v rámci NaNoWriMo (pokud nevíte, co to je - vysvětlení tu) a to mi dává tak úžasnou naději :)

DOSPĚLOST A POLITIKA.

30. září 2012 v 13:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dopoledne mamka přinesla ze schránky volební lístky. (Nejspíš ani u nás neplatí názor Vernona Dursleyho, že v neděli *dvacet vteřin uvažuje, jestli si zase nespletla den* nechodí pošta... protože evidentně chodí.) Moje první volební lístky. A za dva týdny taky první volby. A já jsem nadšená. Vypla jsem televizi i s celým Glee - což nebyla až tak velká oběť, protože dívat se na to z dabingem je vážně utrpení.

A tak jsem začala nadšeně zkoumat obsah modré obálky, kterou jsem už předtím viděla tolikrát, ale nikdy až doteď skutečně nepatřila mně. Dřív to bývala jen nějaká modrá obálka s nekonečnými seznamy jmen. Až při pár posledních volbách mě to, co v ní je, začalo zajímat. A teď budu moct jít volit.

Víte, skoro nikdy se necítím jako dospělá. Dokonce ani, když řídím, protože mi to nejde. Většinou doby jsem spíš jako dítě. A když teď čtu Malého Prince, nechci být dospělá. Chci být to dítě, které maluje mnohdy podivné obrázky. Které se dívá na Nefňukej, veverko! pokáždé, když je to v televizi. A když se cítí obzvlášť sentimentálně, brečí zároveň s Kačkou. Chci, aby mě svět nikdy neomrzel a abych si nepřestala klást otázky. Jenže i když budu duší asi vždycky částečně dítětem, možná je načase začít být dospělá. Ale ono už jen prostě zabývat se politikou není pro děti. A mě to zajímá. Snažím se zjistit všechno, co můžu a sledovat, co se děje. A vždycky budu volit, protože můžu. A protože musím :)

POKUD NEJDE O MĚ, JE MI TO JEDNO.

28. září 2012 v 20:12 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Je mi úplně jedno, do čeho se zase "namočila" Iveta Bartošová a vůbec netoužím po tom vidět trapné fotky celebrit. Je Cameron Diaz dobrá herečka? Ano. Tak mi vysvětlete, proč by mi mělo záležet na tom, že ji někde vyfotili, když měla zrovna špatný den? Velká novinka, i slavní lidé jsou pořád lidé. Ne roboti, ani bytosti z jiné planety, které se celé dny usmívají a kdykoliv vyjdou z domu, vypadají stejně dokonale jako v hollywoodském filmu.

Často slyším lidi říkat, že to tak má být. "Když si ti lidé vybrali takovou kariéru, musejí se smířit s neustálým dohledem kamer." A ano, je to tak - bohužel. Ale stejně nechápu, proč by to tak být mělo? Někdo chce být doktorem, někdo právníkem a jiný hercem. Tak proč by jeden z nich měl za uskutečnění svého snu platit jakousi daň? Ale o tom psát nechci.

Občas si říkám, v jakém to žijeme světě. Nebo vám připadá v pořádku, že lidem záleží víc na tom, která herečka se kde svlékla než na skutečných problémech? "Proč bych měl přispívat na nějakou charitu, když si můžu koupit Blesk?" Zní to absurdně, já vím, ale ono to tak je. Je absurdní, když lidé říkají, že nepřispívají na charitu, protože nevěří, že se to dostane tam, kam je řečeno. Takže je logické si pak koupit bulvární časopis, tak se přece moje peníze dostanou do správných rukou těch hodných lidí, kteří mi každý den napíšou všechny ty pravdivé zprávy a můžu mít zase dál radost ze života.

Je pochopitelné, že lidé ignorují právě věci, které jsou nejméně příjemné. Je totiž snažší opravdové problémy nevidět. Bude přece jednodušší, když se všichni pěkně uvelebíme do svého perfektního obyváku před velkou televizní obrazovku a za své největší problémy budeme považovat tragicky perfektní životy postav Ordinace v růžové zahradě. A to, co se děje těm, kteří v životě nemají takové štěstí jako my? Vždyť to nám může být jedno. My to nejsme, tak co. Ať si to vyřeší sami. Vážně si tihle lidé myslí, že jim se nikdy nic špatného, kvůli čemu by potřebovali pomoc ostatních, stát nemůže?


Tohle téma týdne ve mě vyvolalo tak nesmírnou frustraci, co se týče lidí. Ale to je v pořádku (ten pocit, ne lidská ignorace). Dokud nad tím přemýšlíme, není nic ztraceno.

JE TO TU JAK NA VÁCLAVÁKU.

28. září 2012 v 19:13 | Lenča |  MY THOUGHTS
Většinu dne jsem byla přesvědčená, že je sobota. Před dvanáctou jsem si pustila televizi, že se podívám na Glee a že je vlastně pátek mi došlo až když jsem viděla, že zrovna vysílají pohádku. Ale ani tak jsem si nepřestala myslet, že bude večer Harry, protože je přece sobota... Ale pokud nejste já, jistě víte, že je státní svátek. Troufám si říct, že většina z nás snad i ví, o jaký svátek vlastně jde. Den české státnosti. Jinak řečeno den sv. Václava. Den, kdy byl tento náš král zabit svým bratrem Boleslavem.

Říkala jsem o čem tak napsat, aby to trošku souviselo s dneškem. A napadlo mě, co takhle o místech, které jsou po knížeti Václavovi pojmenované? Je jich spousta, strašně moc. A mezi nejznámější místa s takovým názvem se rozhodně řadí pražské Václavské náměstí.

Toto náměstí, kterému nikdo neřekne jinak než Václavák, patří mezi nejrušnější místa v České republice vůbec. Frázi "je to tady jak na Václaváku" používáme (minimálně já ji používám) denodenně. Tohle náměstí je svým způsobem tak zvláštní. Ještě více než v Praze celkově tu potkáte tu nezvláštnější kombinaci lidí. Myslím, že ani nechci vědět, co by se stalo, kdybyste náhodný vzorek lidí, co tu projdou pozvali společně do uzavřené místnosti. To by byl teprve sociologický experiment.

Po lidech a Václaváku jako celku, tu mám nejradši to moje oblíbené knihkupectví. Největší v Česku. Běžně jsem schopná tam strávit hodiny a kdybych mohla, vydržela bych tam klidně týden :D A je jich tam víc, i když vedle Luxoru se ty ostatní ztratí jako prťavé jehly v kupce sena. V postatě se dá říct, že tam najdete všechno. Restaurace nejrůznějších druhů. Obchod se vším, na co si vzpomenete. To kouzelné muzeum. Všemožné akce, bez který tu snad ani neexistuje den.

Je to místo, kde neexistuje ticho. Je tak trochu děsivé svou všudypřítomným nebezpečím a na druhou stranu tak jedinečné úplně vším :)

DALŠÍ DÍL GLEE

28. září 2012 v 6:16 | Lenča |  GLEE
Řada 4, Epizoda 3 - Makeover
Spoiler alert!

Ten začátek byl super. Co by mohlo být lepší než začít Blainem ;) Everybody Wants To Rule to World bylo skvělé. Jejich sledování filmu přes skype s Kurtem vtipné. A nic mě nepobavilo víc než on převlečený za kouzelníka. Měla jsem záchvat smíchu. Vždyť to je Harry Freaking Potter :D

V tomhle díle se poprvé objevila Sarah Jessica Parker a já ji mám ráda (: Nevěděla jsem, že umí i zpívat.

Duet Sama a Britanny byl dobrý. Líbí se mi ty nečekané kombinace pro duety v nové řadě a to, že jsou skutečně dobré. Jejich přátelství je sice pěkný a všechno, ale už teď je skoro jasné, že to bude další drama.

Mimochodem, je to jenom můj dojem nebo teď byla Rachel hůř oblečená/učesaná než v prvních dvou dílech jen kvůli makeoveru? Každopádně, všechny ty šaty jsou tak krásné a perfektní.

Jsem ráda, že to celé konečně bylo i o Kurtovi a Blainovi. Ale ach jo, já nechci, aby se rozešli. A nechci, aby se Blaine vrátil k Warblerům =/ Sice nic takového neřekli, ale... Řekněte mi - že se to nestane? :(

A Rachel s Brodym! První jejich duet, který zbožňuju. Ta písnička (A Change Will Do You Good) popravdě není až tak skvělá, ale celá ta scéna je naprosto nejlepší. A jak pak Rachel řekla, že mu chce uvařit večeři... nejsem si jistá, jestli to tak divné připadlo jenom mně nebo to takové opravdu bylo. Ale yay, mám z nich takovou radost (to zní hloupě, ale cítím to tak). Pak někdo klepe. A kdo by tušil, že to bude Finn? (Všichni. Až na Rachel.) Sama jsem zvědavá jak to dopadne. Nechci, aby bylo Finchel zase Finchel. Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že Brody je pro Rachel vážně lepší. Prostě proto, že s ní a Finnem to vždycky bylo a je tak komplikované zatímco s Brodym se to zdá být snadné :)


Netěším se na příští díl, ale vůbec ne. Nechci aby se stalo to, co se stane. Prostě ne.

RADOST, KAFE A POLITIKA :)

27. září 2012 v 17:16 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ráno nám přišel do schránky jeden z prvních předvolebních letáků, tenhle patřil ODS. Zrovna u nás byl děda s babičkou. A děda se mě ptal, koho budu volit a já mu odpověděla, že určitě ne ČSSD (které on má nejradši). A on na mě, že se pak budu mít špatně a všechno bude špatný, když je nebudu volit. A já se smála. Prostě proto, že je to vtipný. Jsem tak ráda, že už mi je osmnáct. Možnost jít k volbám je totiž to, na co jsem se s dovršením plnoletosti těšila snad nejvíc :)

Ale dost o politice, myslím, že o ní ještě do voleb bude řeč. I když jí nijak zvlášť nerozumím, ráda o ní mluvím/píšu. Dneska je báječnej den, radost ze života převažuje nad vším ostatním (:

Minulý týden jsem uvažovala nad tím jak zařídit, abych byla schopná udržet pozornost při latině, protože mě to baví a chci se to naučit, ale mám problém dávat celou dvouhodinovku pozor. Tak jsem si dala kávu. Moje oblíbené latté macchiato. A funguje to ještě lépe než bych čekala. I za ty dvě hodiny jsem pak přišla domů vysmátá a plná energie.

Jsem ráda, že jak říkám - tento týden neexistuje pátek :D Já na to, že je svátek úplně zapomněla a včera, když mi to došlo, jsem byla nadšená. I když je víkend delší jen o jeden den, stejně to je super. Myslím, že se teď půjdu učit, abych si zítra a o víkendu mohla už jen užívat volna.

Mějte se krásně, L. <3

TODAY IS AWESOME.

25. září 2012 v 23:16 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

mám skvělou náladu. Narozdíl od rána. Abych začala pěkně od začátku, měla jsem natažený budík na půl třetí, protože to jsem celá já. Proč bych měla čekat na nový díl How I Met Your Mother až do rána, když se na něj můžu podívat v noci, že ano? (Nebyl to jeden z nejlepších dílů, ale stejně se mi líbil.) A když už jsem byla vzhůru, pustila jsem si i nový díl Switched at Birth, který už nechci ani vidět stejně jako nechci vidět žádný z těch starých dílů, přestože jsem se na ně ještě do minulého týdne dívala pořád dokola. Já prostě nemám tušení, co se děje a co se stane a vím, že ať to bude cokoliv, tak to bude něco hroznýho. Zašlo to až tak daleko, že brečím po každém díle už jen proto, že se Emmett a Bay nedali znovu dohromady.

Pak jsem šla ještě na pár hodin spát a zdálo se mi, že jsem se setkala s Jo Rowlingovou. Byla jsem někde, kde mi to první připadalo jako LeakyCon, ale pak to zase jako LeakyCon nevypadalo. Byla tam Evanna Lynch a já se s ní bavila a pak jsem viděla JK Rowlingovou! Mluvila jsem s ní a děkovala jí a pořád dokola ji objímala. A chtěla jsem o tom napsat na twitter, protože to je něco, co bych udělala. I když je to ve snu. A pak jsem se probudila. A brečela. To je zčásti proč většina mého dne nestála za nic. Myslím, že daleko horší než mít noční můry je mít sny, které se zdají být tak živé a tolik byste chtěli, aby byli pravdou, ze kterých se musíte probudit.

Mimochodem, zdá se mi, že jsem dlouho nepsala o tom, co čtu. Jsem už skoro na konci Velkého Gatsbyho od F.S. Fitzgeralda a pořád jsem si tak úplně neujasnila, co si o celé knize vlastně myslím, takže uvidíme až to dočtu. A začala jsem číst knížku Anna and the French Kiss, která se mi zatím hrozně moc líbí :)

Dobrou noc (:

CHUŤ DEŠTĚ

23. září 2012 v 10:58 | Lenča |  MY THOUGHTS
Před pár týdny jsem přečetla 451 Stupňů Fahrenheita a celá kniha mě donutila o tom všem přemýšlet tak moc jako žádná jiná. A když pak John Green mluvil ve videu o svých dojmech z knihy, přemýšlela jsem o tom ještě víc. Možná o tom někdy napíšu celý článek, ale dneska chci napsat o něčem jiném.

Včera jsme se odpoledne s rodinou vraceli domů z kolotočů a pak začalo najednou pršet. První padaly jen malé kapky, ale za chvíli už úplně lilo. A já se nad tím pousmála. Prostě miluju, když prší. Dívala jsem se jak si všichni ostatní stěžují na hrozné počasí a spěchají rychleji a rychleji jen aby už byli doma. A já zatím dělala to, co dělám vždycky. Zastavila jsem. Rozpustila si vlasy a nastavila obličej dešti. A smála se. A pak jsem ochutnala déšť. Jako to udělala Clarissa. Vlastně chutná skvělá. A samozřejmě nejde o tu chuť, co to dělá skvělým. Je to ten pocit.

To, že to můžete udělat. Ale většina lidí to stejně nikdy neudělá. Pořád si stěžujeme na všechny věci, které chceme udělat, ale z nějakého důvodu nemůžeme. Pravdou je, že bychom mohli najít o tolik víc věcí, které dělat můžeme a přesto neděláme. Přestože bychom se cítili báječně jakmile bychom je jednou zkusili. Jako sledování západu nebo východu slunce. Když řekneme těm, které milujeme, že je milujeme. Chození bosky v trávě. Nebo jak jsem už řekla, ochutnávání deště. Myslím, že všechny tyhle věci bereme automaticky a nic skvělého na nich nevidíme. Proč bychom taky měli, že? Můžeme to udělat kdykoliv. Přesně to si ale myslíme tak dlouho, až už nám nezbývá čas. Tráva a stromy a naše rodina a přátelé... vždycky tu budou. Ale co když ne? Protože potom bude pozdě na to si jich vážit. Tak udělejte některé z těchhle věcí teď. Fakt, že to můžete udělat, je dost dobrý důvod. Slibuju, je to jednodušší než byste si mysleli.

BOJÍM SE ŘÍDIT.

22. září 2012 v 20:40 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nechtěla jsem to přiznat. Dokonce ani vám, mým milovaným virtuálním čtenářům. Ale prostě z toho mám strach. Nejde mi to a já mám obrovský problém s věcmi, které mi nejdou. I přesto, že vím, že s trochou snahy se to zlepší. Jsem špatný řidič, zatím vážně jo. Když mi nejdou jiné věci, tak to většinou nějak zvládnu. Trochu se rozčiluju a pak to znovu zkusím a ono to časem jde, ale řízení není jenom tak. Na tom jakou známku dostanete z fyziky v podstatě skoro nezáleží. Ale když řídíte a uděláte chybu, může jít o život. A můj život je plný chyb, pořád je dělám. Mám ráda, když je můžu snadno nebo méně snadno napravit. A tady to nejde. Jedna malá chyba může vás nebo někoho jiného stát život a když už ne život, tak aspoň auto.

Než jsem začala chodit do autoškoly, hrozně moc jsem se těšila. A když jsem začala řídit, měla jsem strach, ale postupně jsem získávala jistotu. Jenže pak jsem udělala řidičák a začala se bát znovu. Někdy si říkám, že kdybych jezdila sama, šlo by mi to líp. Měla bych ještě víc důvodů ke strachu, kdyby se mnou nikdo nebyl, já vím, ale když se na mě řve kvůli každé hlouposti, dělám hloupostí ještě víc a jsou ještě větší. Nejsem z těch lidí, které motivuje, když na ně někdo křičí a říká jak jim to nejde. Mně pomáhá, když mi někdo řekne, že mi něco jde, i když to je třeba pravda jen z poloviny. No nic, aspoň, že už chápu fyziku.

Jdu se chvíli dívat na Harryho (Vězeň z Azkabanu je z filmů rozhodně nejlepší), i když ty reklamy nemůžu vydržet a za půl hodiny Doctor Who (:

Bye, L.

BRITNEY A GLEE

21. září 2012 v 20:09 | Lenča |  GLEE
Řada 4, Epizoda 2 - Britney 2.0
Spoiler alert!

Nový díl Glee. P-e-r-f-e-k-t-n-í. Britannina písnička se mi tak moc nelíbila. Ale její storyline ano :)

Mash-up z Boys (od Britney) a Boyfriend (Justin) v podání Blaina a Artieho je dokonalost. Nečekala bych, že zrovna oni dva budou znít dohromady tak dobře, ale je to tak. Rozhodně lepší než Justin.

Jsem tam ráda, že Rachel a Kurt bydlí spolu.

Pokud bych si měla vybrat svou oblíbenou scénu s tohohle dílu, mám jasno - Womanizer. Nejúžasnější. Mám tu písničku ráda i v originále. A v podání Unique (spolu s Marley a Tinou) je to prostě úžasný. Jedinečný (:


A je tam Brody. Dokonce tancuje s Rachel. A já si nejsem ani jistá, jestli se mi Ooops I Did It Again vlastně líbilo. Ne, že by to svým způsobem nebylo úžasné. Prostě to není jako Rachel.

A Jake. Íííí xD Jake a Marley a jejich naprosto skvělá, perfektní, nejlepší společná písnička. Když jsem na to koukala, něco mi došlo. Vždycky jsem tak trochu chtěla, aby Puck a Rachel byli aspoň na chvíli opravdu spolu a Jake s Marley jsou vlastně jako Puck no.2 & Rachel no.2 :D I když o Marley už víme, že je hodně jiná než Rachel. Především mnohem méně otravná. Takže Jake a Marley? Musí být nakonec spolu a budou! Já to nechápu - proč by si někdo vybral chodit se slepicí Kitty, když může být s někým tak úžasným jako je Marley? Pak ta rvačka v jídelně. A Puck! :))

Ta scéna Rachel & Brodyho (Brochel? :D) Whatever we're doing, I'm thinking of kissing you (: Aww.

A nakonec, Jake je konečně v Glee. A Marley zpívá znovu. Ale co bychom chtěli, vždyť je to nová Rachel ;) A že by se Cassie konečně trochu uklidnila? Oui oui. Co se týče Britanny, stejně si nic nevyřešila. A Rachel? Že by se konečně rozhodla zapomenout na Finna? To není možné :D

VYSOKÁ. ZAS UŽ.

20. září 2012 v 22:22 | Lenča |  MY THOUGHTS
Potřebuju psát. Mám toho v hlavě tolik, že nevím kde začít. A víte, co udělám, když mám až moc témat a nevím, kterým z nich začít? Nepíšu vůbec. Což je na nic. Jdu psát. I když to možná bude trochu zmatené.

První věc je tak aktuální, že ještě nejmíň hodinu nepůjdu spát, i když chci ráno brzo vstát a stihnout se ještě před školou podívat na Glee a Awkward. (Kdybych se neznala, směju se sama sobě. Aha, já se stejně směju :D) Zpátky k té aktuální věci. Vysoká. Opět. A pořád. Je to aktuální a ještě další dva roky bude. A pak vlastně taky. Takže ještě kolik? Nejmíň pět let, spíš víc ;)

Vždycky jsem chtěla jít na školu do Prahy a myslím, že bych pořád chtěla radši tam, ale začínám vážně uvažovat o Brně. A to ne jen proto, že mi už Regiojet stejně nebude jezdit ani do Prahy :D Už teď si v hlavě dělám neviditelnej seznam pro a proti, ale myslím, že hlavní rozhodující budou dny otevřených dveří. Uvidím podle nich. Vždyť ještě ani pořádně nevím, jestli chci vážně studovat angličtinu. Tedy, na 95% jo. Ale těch zbylých pět musím taky pustit ke slovu :D

Dobře, ty plusy a mínusy musí z mé hlavy. Jsem si jistá, že Praha bude mít víc pro, takže se podělím o výhody Brna. 1) Je tam Nikča. :D 2) Není to Praha (což se technicky dá vzít jako nevýhoda i jako výhoda :D). Neberte mě špatně, já Prahu miluju, ale Morava je prostě Morava ;) 3) Angličtina se dá snadno studovat jako dvojobor. Nemám toho ještě zjištěnýho úplně nejvíc, ale myslím, že v Praze je samotná anglistika tak náročná, že by se to s ničím dalším zkombinovat nedalo. 4) Rozhodně je snažší se tam dostat.

Chtěla jsem toho psát víc, ale vážně bych už měla jít spát. Budu tu zase zítra, určitě. Dobrou noc neboli Bonam noctem ;) L.

AGRR... AWFUL MONDAY.

17. září 2012 v 20:16 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,
řeknu vám - vážně nesnáším pondělky. Těžko si dokážu představit horší rozvrh než ten, který v pondělí máme. Osm hodin a k tomu ještě fyzika, matika, chemie, tělocvik. Hrůza. Po asi druhé hodině jsem vážně pochybovala, jestli dnešek vůbec ve zdraví přežiju. Ale později to už bylo aspoň trochu lepší. Až na tělocvik, ten bych nejradši z celého svého rozvrhu naprosto vyškrtla. Tak moc jak ráda běhám a jezdím na kole a plavu, v jakýchkoli míčových sportech jsem hrozná. A vážně nesnáším volejbal.

Doma jsem pak volala s Nikčou, což je vždycky sranda ;) A pak jsem hledala poklady. Abych to vysvětlila, hned za psacím stolem mi u země vede roura od topení a za ní je dva centrimetry široká a o něco víc hluboká díra, do které se dá jen těžko dostat a bohužel, kdykoliv mi něco spadne ze stolu, skoro vždycky to skončí tam. A protože mi tam spadl vršek od fixy, vydala jsem se na průzkum. Náušnici se mi vytáhnout nepodařilo, ale našla jsem asi deset gumiček, pár připínáčku z nástěnky, pilník, náramek a rozvrh někdy z deváté třídy :D Jestli tenhle dům bude někdy někdo bourat, najde tam ještě spoustu dalších pokladů, jednou mi tam spadl stříbrnej prstýnek =/ Ale říkala jsem si, že bych tam měla nechat nějakej dopis, byla by sranda kdyby ho pak někdo našel třeba za sto let...

Momentálně přemýšlím o tom, že si nějak přestěhuju nábytek v pokoji a rozčiluju se nad pitomým regiojetem, kterej se rozhodl, že už u nás ve městě budou zastavovat jen dva vlaky. Grrrr... a to jsem měla takovou radost, že s ním můžu pořád jezdit.

Bye

ZOUFALÝ POKUS O KAŽDODENNÍ ČLÁNKY.

16. září 2012 v 21:05 | Lenča
Musím se zase přeorientovat na češtinu, když na druhém blogu pořád píšu anglicky. Zrovna teď se dívám na Switched at Birth. (Emmette, Emmette, co to sakra děláš? Stejně chci, aby se zase dali dohromady... Never mind.) Nový díl Glee už jsem viděla tak šestkrát. Zbožňuju hlavně ty písničky. A úžasného Brodyho.

Ještě jsem sem ani nepsala o Doctorovi Who, i když se mi to tak nezdá, protože jsem o něm mluvila a psala všude jinde. Nové díly byly skvělé. Tedy, první a třetí (ten byl včera) byly dobré a ten prostřední byl perfektní, úžasný, nejlepší. Dinosauři a roboti, Arthur z Harryho Pottera (který mě přiměl přemýšlet, když je tu Arthur Roryho tátou, jestli jsou tím pádem Ron a Rory sourozenci :D) a královna Nefertiti. Nikdy bych si nemyslela, že se toho tolik může vlézt do jednoho dílu.

Za poslední týden, kdy jsem byla nemocná, se mi podařilo vymyslet o čem (přibližně) budu psát seminárku do společenských věd. Bude to buď autismus nebo taková ta znevýhodnění celkově - různá postižení, hluchota, slepota... a tak podobně. Přemýšlela jsem totiž co mě z psychologie nejvíc zajímá a napadlo mě tohle. Není nic lepšího než když téma, o kterém píšete seminárku je zároveň něčím, o co se zajímáte a chcete se o tom něco dozvědět.

AWKWARD ON MTV

15. září 2012 v 20:02 | Lenča |  SERIES
Už je to nějaký týden od doby, co jsem psala o tom, že jsem začala sledovat seriál Awkward, který je výtvorem MTV. Do češtiny název přeložili jako Nešika, což je hroznej překlad a štve mě o tom už jenom mluvit :D

Awkward je seriál odehrávající se převážně na střední škole. Jeho hlavní hrdinkou je Jenna Hamilton, která se shodou náhod často ocitá v trapných, "awkward" situacích. Víte, Jenna je tak hrozně divná hlavní postava :D Často nechápu ji ani nic z toho co dělá. Ale možná právě proto mě to baví.

Abych vám to trochu přiblížila, celý seriál začíná Jenninou nehodou, která shodou nešťastných náhod vypadá jako sebevražda, což způsobí, že si ji ve škole ostatní konečně všimají, přestože to není takové jak by si představovala. Od té doby začíná Jenna vyprávět její příběh svému blogu a my tak poznáváme její "vztah" s klukem jménem Matty, do kterého se zamilovala na letním táboře.

Awkward má vedle všeho skvělé postavy. Třeba Sadie, která je typická mrcha a trochu netypická roztleskávačka. Je zlá, to jistě, ale dodává seriálu něco úžasného a bez ní by to rozhodně nebylo ono. Tamara, která je už od dětství Jenninou nejlepší kamarádkou a to jejich přátelství je místy tak vtipné a zároveň strašně milé. Jake, ach jo, Jake ;) :D Lacey, Jennina matka, která asi nikdy nevyroste z jak bych tak řekla chování puberťačky. A o moc víc.

Je to zvláštní seriál, možná i trochu hloupej, ale baví mě. Pořád se u něj směju, takže i kdyby na něm nebylo nic jiného, už kvůli tomu to stojí za to :)

NEW RACHEL AND NEW HOT BOYS

14. září 2012 v 12:07 | Lenča |  GLEE
Řada 4, Epizoda 1 - The New Rachel
Spoiler alert!

Ani nevíte, jak moc mi už Glee chybělo.

Zbožňuju Kate Hudson. A její postava je úžasná. A tím nemyslím úžasná v tom smyslu v jakém se toto slovo většinou používá. Je zlá, svým způsobem, ale zároveň je skvělá. Svým přístupem mi připomíná učitelku, která mě učila z angličtiny. Nepamatuju si, že by nám vůbec někdy řekla vlídné slovo, ale připravila nás na to nejhorší a tolik jako s ní jsem se s jinou učitelkou nenaučila.
Mimochodem, ta písnička, kterou Kate pak zpívá, na kterou tancuje, je perfektní. Dance Again se mi v originále vůbec nelíbí, ale tak nějak je pořád v mé hlavě a Katina verze se mi dost líbila.

Sam předvádí Taylora Lautnera... Awww :D Neříkejte mi, že se Mike a Tina prostě rozešli. A ne a ne. To mi nemůžete udělat.

Nová postava, Brody Weston. Další velké awww. Můžu říct jen jedno - je pro Rachel mnohem lepší než Finn. Do včerejška jsem chtěla, aby Finchel bylo zase Finchel, ale dnes jsem musela změnit názor ;) A neříkám to jen kvůli tomu, že je pěknej. Neříkám?

Bylo by nemožné, aby si v Glee nezazpívali všudypřítomné Call Me Maybe :D Lepší než originál? Možná ne, ale originál už mi leze krkem. Jsem ráda, že tam je Alex/Wade/Unique. Zpívá vážně dobře. I Brittany zpívala celkem dobře. A Tina byla vždycky báječná (:

Kitty mě hrozně rozčiluje po jediném díle. A Marley už teď zbožňuju. A Jake. Uvidíme. Těším se, jak se to celé vyvine.

Rachel zpívá New York State of Mind a stejnou písničku zpívá i Marley a obě dvě jsou úžasné. O Rachelině hlase víme dávno. A Marley? Po téhle písničce už je jasné, kdo se stane novou Rachel :)

A co by to bylo za první díl nové řady, kdybychom neslyšeli Darrena? Zpívá It's Time a ani nejde popsat jak moc už mi jeho písničky chyběly. A jsem ráda, že bude Kurt s Rachel v New Yorku.

Na konci epizody si konečně celý Glee klub uvědomil jak se příšerně chovali. A Alex s Marley jsou oficiálně přijati. Myslím, že bez slushies by nová řada ani začít nemohla. Celé to končí s Chasing Pavements. Krásná písnička.

Na závěr, někdy je lepší od věcí moc nečekat, radši se připravit na nejhorší. Protože stejně jako u mě a tohohle dílů vás to pak může jen příjemně překvapit.

P.S. - Odpusťte mi, jestli tyhle mé Glee články nedávají moc smysl, protože mi samotné připadá, že jsou trochu o ničem. Stejně je budu psát a když se najde nějaký další člověk zblázněný do Glee, budu jen ráda (:

ULICE, KTERÁ VEDE K MÉ ŠKOLE.

13. září 2012 v 14:18 | Lenča |  OTHER STUFF
Moje cesta ke škole není dlouhá, naštěstí. Vlastně mi trvá jen přibližně pět minut dojít do školy. Ulice, kterou procházím je ta nejrušnější ve městě. Její příběhy jsou zajímavé, úžasné, místy děsivé. Cestou procházím kolem jakéhosi domu, kde se už dávno nic neděje a kde kdysi pracoval můj děda a občas mě tam hlídal. I když mi tehdy bylo jen kolem čtyř let, dodnes si pamatuju toho psa, který tam byl a který způsobil, že jsem se psů ještě několik další let příšerně bála.

Každý den chodím kolem našeho obrovského papírnictví, do něhož tak ráda chodím a musím se mu vyhýbat ve chvílích, kdy nechci utrácet peníze. Je to jako droga, jen málokrát se stalo, že bych si aspoň něco malého nekoupila.

Je tu obchod se stavebninami, kam jsem byla donucena jít jen jednou. Nemůžu si pomoct, vždycky mi připadá, že tam odtud odjíždějí samí divní lidé. Musela jsem se smát, když tam přes léto celý týden nějaký kluk natíral plot.. Takhle to nezní divně, ale ten plot je vážně krátkej, mohl by být natřený za dvě hodiny. A navíc se mi zdálo, že pořád stál na stejném místě.

Stojí tu jedna z těch maličkých kulatých trafik, kde si občas kupuju noviny. Vždycky mi vadí, že přes nesnesitelně malé okýnko nejde ani vidět obličej osoby, která tam prodává. A přitom se zdá být jako milá paní.

SWITCHED AT BIRTH

10. září 2012 v 17:11 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jsem nemocná a začala jsem sledovat nový seriál. Ano, další. Za to může internet, chci se jen na něco podívat a pak najednou vidím nějaký seriál se zajímavým názvem, tak na to kliknu, že se podívám na jeden díl a skončí to tak, že musím okamžitě zkouknout celou řadu. Tenhle má naštěstí jen jednu.

Switched at Birth vypráví o dvou dívkách, které ve svých 15letech zjišťují, že vyrostly s lidmi, kteří ve skutečnosti nejsou jejich biologickými rodiči. Chvíli po tom, co se narodily, byly totiž v nemocnici omylem vyměněny. Tohle zjištění odstartuje jeden velký příběh dvou rodin, jejichž osudy navždycky zůstanou propleteny. Bay, tmavovlasá dívka s obrovským nadšení pro umění vždycky cítila, že do zbytku své rodiny tak nějak nezapadá. Daphne, která ve třech letech ztratila sluch, se naopak se svými blonďatými vlasy a perfektními známkami hodí do této rodiny jako ulitá.

Vždycky říkám, že se podívám jen na jeden díl, ale u Switched at Birth jsem si to vážně myslela a neočekávaně se mi to tolik zalíbilo. Snad proto, že jeho postavy se zdají být tak skutečné. Celý seriál je milý, vtipný, působí na emoce takovým způsobem jako by se skutečně stal. Dokáže být napínavý a přesto ne dramatický takovým tím kýčovitým přehnaným způsobem. Mou oblíbenou postavou je Bay. Trochu jako Alex (z Kouzelníků) a trochu jako Ruthie (ze Sedmého nebe), které mám obě taky strašně ráda. A hraje ji Vanessa Marano, kterou si pamatuju z Dívčí Party, kde hrála Layne.

Pokud vás to zaujalo, určitě na seriál koukněte, stojí za to (:


THINGS TO DO BEFORE I DIE

9. září 2012 v 20:07 | Lenča |  OTHER STUFF
1. Vydat knihu.
bude to jistě chvíli trvat, ale chci napsat knihu, se kterou budu natolik spokojená, abych ji mohla vydat

2. Žít na nějakou dobu v cizí zemi.
pokud možno v Londýně :) Nestačilo a nebude mi stačit ho jen navštívit - v Londýně chci bydlet, poznat ho, vidět jestli je opravdu tak kouzelný, za jaký ho považuju

3. Skočit si bungee jumping.
jsem hrozný strašpytel a dlouho jsem se bála výšek, ale tohle je něco, co chci udělat odjakživa a jednou si to splním

4. Naučit se hrát na klavír.
není nic tak krásného jako zvuk hry na klavír a kdo by nechtěl umět takový zvuk vytvořit?

5. Zamilovat se.
:) jo, mám toho pravého

6. Cestovat.
navštívit New York (po Sexu ve městě ještě víc :D), Řím, Nový Zéland, Atény, Irsko - těchhle 5 je to hlavní, co chci vidět; jinak ještě mnohem víc

7. Učit se další jazyky.
protože kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem a já se nikdy necítím víc naživu jako když se učím cizí řeči

8. Pořidit si psa.
až budu mít dost prostoru a času na velkého psa, ideálně bernského salašnického :) Co bydlím v Brně a pořád tu potkávám tolik pejsků, chci psa čím dál víc.

FIRST DAY OF SCHOOL (:

3. září 2012 v 21:52 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj všichni,
doufám, že jste měli stejně dobrý první den školy jako já. Včera jsem si šla lehnout v deset a stejně neusnula dřív než po jedenácté. Mít twitter v mobilu je super do té doby, dokud se nesnažíte usnout a mobil jako by říkal "chceš jít na internet! honem, víš, že tam chceš jít" :D

Ale zpět k dnešku. Samotnou mě až překvapilo jak ráda jsem zase viděla všechny svoje spolužáky. Vážně jsem to léto potřebovala. Ve škole jsem strávila asi jen půl hodiny a pak šla do knihovny. Půjčila jsem si dneska Velkého Gatsbyho, což si chci dávno přečíst, takže se nemůžu dočkat, až začnu. A pak ještě dvě knížky od Milana Kundery :) Doma jsem pak dočetla Jedenáct minut od Paula Coelha. Hrozně zvláštní kniha. Nevím, co k ní říct, co si o ní myslet. Nejsem si ani jistá, jestli se mi líbila nebo ne. Zvláštní, ale tak to je. Jediné, co můžu říct jistě je, že konec byl sice šťastný, ale jinak docela zklamání.

Kromě toho, že jsem hodně četla, jsem dneska zase jednou malovala. Obraz, kde mají všechny věci jiné barvy než obvykle. A tak podobně. A teď koukám už dvě hodiny nonstop na Willa a Grace. Konečně jsem po Community našla něco, u čeho se můžu smát a narozdíl od Přátel nebo HIMYM ještě neznám všechny díly nazpaměť.

Bye!

MYŠLENKY POSLEDNÍHO DNE LÉTA

2. září 2012 v 19:22 | Lenča |  MY THOUGHTS
Chvíli jsem dneska jen tak psala a tak se s vámi podělím o pár myšlenek...

Sedím na otevřeném okně a nechávám na sebe svítit sluníčko. Je poslední den prázdnin. Vždycky jsem ráda sedávala na okně, ale nikdy by mě nenapadlo sednout si na to otevřené. Ale pak mi došlo, že už se vlastně dávno nebojím výšek. Usmívám se a poslouchám Katy Perry. A cítím se šťastně. Protože konečně dělám něco aspoň malinko bláznivého a víc už před začátkem školy nepotřebuju. Kolemjdoucí lidé na mě divně zírají, ale co. Těm nejlepším dojde, že jsem někdo, kdo si užívá života. Bože můj, já tak miluju život. Až budu mít jednou vlastní dům, chtěla bych balkón. A houpačku. A psa :) Ale pomalu mi dochází, že jediná, co nutně potřebuju je mé vlastní místo. Jako tohle okno. Už jsem psala, že život je krásný?

Jaký může být život pro ty, kteří pořád jen řeší, co si o nich lidé myslí? Nudný? Řekla bych. (Právě se sem nahoru zaujatě podíval nějakej kluk :D) Jsem tak ráda, že se mi podařilo přestat se tolik zajímat o to, co si ostatní myslí o tom, co dělám. Nedokážu si totiž představit, že bych teď neseděla v tomhle okně :)

Doufám, že se máte fanfárově!

JUST KEEP SWIMMING (:

1. září 2012 v 22:14 | Lenča |  MY THOUGHTS
Uklízela jsem dnes v pokoji a vyhodila dvě obrovské tašky věcí a celou hromadu časopisů. Nevím proč jsem to dělala, protože mě to jen donutilo chtít praštit své mladší já, ale počítala jsem kolik peněz jsem utratila za všechny ty hloupé časopisy (Dívka, Bravo Girl, Popcorn...) a vyšlo mi přibližně dva tisíce. A muselo by to být ještě o hodně víc, protože spoustu časopisů jsem už vyhodila. Grrr. Našla jsem boty, které jsem vůbec nevěděla, kam se poděly a dokonce mi z kapes vypadli i nějaké peníze :D To člověku vždycky udělá radost, i když je to třeba jen pár korun.

Mám teď hrozně dobrou náladu. Shrek, zpívání ve sprše, čaj, chat s kamarádkama... (: Zbožňuju život.

Včera jsem se dozvěděla nový rozvrh a kupodivu to není nejhorší. Výhled na pondělí už teď nesnáším, ale úterý budou dokonalý a čtvrtky taky fajn. A těším se na latinu, vždycky jsem se chtěla učit latinsky :) Vážně už se jde pozítří do školy? Z nějakého důvodu se mi to nezdá moc skutečné. A přitom to skutečné je. I když jsem si po tom, co jsem dnes spala do jedenácti říkala, že půjdu spát brzo, mám chuť se dívat na nějakej film. Možná Past na rodiče, i když jsem ho viděla víc než stokrát. Nebo Mean Girls? To jsem už dlouho neviděla.

Předevčírem jsem dočetla 451 Stupňů Fahrenheita a pokud jste knihu nečetli, přidejte si ji na začátek svého seznamu, protože stojí za to. Je to jedna z těch, která vás donutí přemýšlet ať chcete nebo ne. Jedna z těch, kterou by měl mít přečtenou snad každý. Asi určitě o ní ještě napíšu samostatný článek.

Zítra je poslední den prázdnin, tak si ho všichni užijte. Udělejte něco bláznivého. A pokud bych do té doby nenapsala, hodně štěstí v ten první školní den!


Pa, Lenča