Leden 2013

NEJVÍC MĚ ŠTVE TOBY.

31. ledna 2013 v 14:50 | Lenča |  PRETTY LITTLE LIARS
Řada 3, Epizoda 17 - Out of the Frying Pan, Into the Inferno
Spoiler alert!

Nový díl začíná úžasnou scénou mezi Tobym a Spencer, která se hned vzápětí mění v děsivou. Ale je to jen sen. Viděla jsem ten začátek asi pětkrát, protože můj mobil odmítal přehrávat to dál.

Spence se chová divně a samozřejmě, neřekla ostatním holkám o Tobym. A pak slyší Hanna Paige telefonovat - s Calebem. A cože? Tu odpornou věc s mozkem udělal Caleb?! Co? Jak? Proč? :D Ne, chápu proč, má strach o Hannu, samozřejmě. A stejně mě nenapadlo, že by byl něčeho takového schopný.

Pokud jsem to ještě nezmiňovala, čtu teď Pretty Little Liars jako knihu a jsem u pátého dílu a když to teď motám dohromady se seriálem, mám v tom hrozný zmatek :D Ale jinak je v knížce spousta věcí úplně jinak. Ale zpátky k dílu...

Přes nalezený sešit a flashbacky se vracíme k jakémusi rozhovoru mezi Ali a Tobym a je to celé tak divné. O něco později se Emily setkává s CeCe, která - pokud chcete znát můj názor - vypadá nějak podezřele :D Ale to je jedno, dozvídáme se, že Alison... měla zpoždění. Pokud jsem něco nečekala, tak to, že by snad mohla být těhotná.

A pak je tu Aria a Ezra. A A. si vymyslela něco vážně dobrého. Vážně, kdyby to nebylo tak hrozné, skláněla bych se nad její/jeho chytrostí.

A Spencer... chudák Spencer. Je mi jí tak líto. Já prostě pořád nemůžu věřit, že je Toby vážně špatný. Nemůže být. To prostě není možné. A pak - Těšila jsem se, že se jde setkat s Tobym a ono ne. Jde si najmout detektiva nebo tak něco.

A to jsem ještě nezmínila Wildena. Myslím, že by si v Rosewoodu u policie více měli hlídat, kdo pro ně pracuje...

PLYŠÁKŮ MÁM STOVKY.

30. ledna 2013 v 14:20 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Snad každé dítě má ohromné množství plyšáků, i když to nejsou zrovna hračky, se kterým by si nějak zvlášť často hrály. Pokud ovšem nejste už od narození duší spisovatelem. Myslím, že plyšáci byly jednou z hraček, se kterými jsem si jako dítě hrála snad nejvíc. Když jsem neměla co dělat, prostě jsem si sedla na zem a vymýšlela příběhy o životech a dobrodružstvích plyšových medvídků a psů a kdoví čeho ještě.

Měla jsem obrovskou skříň s hračkami, ve které tak dvě třetiny zabírali právě plyšáci. Někdy jsem je rozdělovala podle druhu zvířete, které měly představovat a všelijak počítala. Nejvíc mi vadilo. když nějaký plyšák vůbec nic nepřipomínal. A že se i takových našlo až dost. A úplně všichni plyšáci, které jsem měla, měli nějaké jméno. Občas se měnilo, ale vždycky měli jméno :D


Dneska zdědil ty stovky (a vážně nepřeháním, když říkám, že jsou jich stovky) plyšáků můj bráška, ale ten jeden medvídek pořád zůstává u mě. No a co, že mi je devatenáct (na což si mimochodem pořád nejsem schopná zvyknout - když se někdo ptá, tak automaticky říkám 18).

A mimochodem, pokud má někdo problém s učením dějepisu, ani bych netušila jak dobrou pomůckou můžou být právě plyšáci, zvlášť když si máte zapamatovat množství různých jmen :)

ŽIVOT PODLE DANA

29. ledna 2013 v 20:23 | Lenča |  MOVIES
Tak jsem si řekla, že bych zas jednou mohla napsat o filmu, a pak jsem v neděli viděla Život podle Dana...

Zaujalo mě to už podle popisu a to asi hlavbě proto, že mám pro rodinné filmy slabost. Už od malička je miluju. Třeba takové Dvanáct do tuctu jsem jednu dobu sledovala pořád dokola xD Tenhle film je o rodině a tak trochu i o lásce. Hlavní postavou je, jak už název napovídá - Dan. Muž, kterému umřela žena a který sám vychovává tři dcery. Vše začíná, když se všichni čtyři vydají navštívit velkou rodinu. Cesta není ideální a už při odjezdu jsou na Dana dvě ze tří dcer naštvané.

A pak potká v knihkupectví ženu, se kterou si několik hodin nepřestanou povídat. Ale jak bychom čekali, nic samozřejmě není jednoduché...

Tento film není kdovíjak úžasný, vlastně je možná docela průměrný, ale zároveň milý a tak nějak uklidňující, třeba ve chvíli, kdy se člověk potřebuje odreagovat od přemýšlení nad volbami;)

Napsala bych něco delšího, ale píšu tenhle článek na mobilu a to vážně nebyl dobrý nápad a mně dochází trpělivost.. no, mějte se! (:

ACH JO. (NEBOLI ČR V HÁJI.)

28. ledna 2013 v 6:24 | Lenča |  POLITIKA
Jsem tak hrozně zklamaná. A i když bych raději psala o čemkoliv jiném, nejsem schopná psát o ničem jiném. Tak trochu jsem čekala, že Zeman vyhraje, ale pořád tam byla nějaká naděje... byla jsem tak pyšná na naši republiku, když jsme z prvního kola poslali dál Schwarzenberga. A nejsem ani schopná popsat jak jsem v téhle chvíli zklamaná. Nechápu lidi, vážně nechápu. Nikdy jsem netvrdila a ani si nemyslím, že je Schwarzenberg bez chyby, ale proti Zemanovi?! Ano. Proti Zemanovi je to dokonalost sama.

Možná se chovám dětinsky a klidně mi řekněte, že žijeme v demokratickém státě a že to tak prostě je, ale mým prezidentem tenhle člověk nikdy nebude. Přála jsem si, abychom konečně měli prezidenta, za kterého bychom se nemuseli stydět. Za tohohle se už teď stydím ještě daleko víc než za Klause.

Vydržela jsem se v sobotu držet se od internetu i televize až do půl čtvrté a pak mi stačilo přihlásit se na twitter a bylo jasné, že je to v... někde. Twitter bylo to jediné, co mě aspoň částečně uklidňovalo, protože si tam všichni (včetně mě) zoufale stěžovali.

Chci to už přestat řešit. Přecejen, naštěstí u nás nemá prezident zas tak velké pravomoce. Jen nás bude reprezentovat. Už jsem říkala, že ty dva a půl miliony Čechů, co ho volili, prostě nechápu? Nejvíc mě "pobavilo", když Klaus řekl, že láska a pravda vyhrála nad nenávistí a lží. To myslí vážně? Stal se pravý opak.

VODA PRO SLONY

27. ledna 2013 v 11:02 | Lenča |  BOOKS
O Vodě pro slony jsem slýchala už dlouho a taky jsem si ji už pěkně dlouho chtěla přečíst. Když jsem byla v létě v Chorvatsku, snad v každém obchodě měli hned několik kopiíí... ale v chorvatštině :D Takže když jsem na knihu náhodou narazila u nás v knihovně, musela jsem si ji půjčit :)

Začala jsem ji číst docela nedůvěřivé, protože - je to knížka o cirkuse. A já nejsem velký (vlastně spíš žádný) cirkusový fanoušek. Ale tahle knížka, tahle knížka je úžasná. Hlavním postavou je Jacob Jankowski, přibližně devadesátiletý pán, který se na sklonku života ocitl v nemocnici a vzpomíná na své mládí a časy, kdy cestoval s cirkusem.

Celý příběh je vyprávěn neskutečně upřímně, zní tak skutečně. Jeho postavy jsou všechny nějakým způsobem zajímavé a mají vlastní příběhy. Bude se vám líbit, jsem si tím téměř jistá. A nenechte se odradit ani pokud moc nemusíte cirkusy. Je to smutné a... úžasně zajímavé :)


NOTHING AND EVERYTHING

26. ledna 2013 v 10:02 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj:)
Notebook mě pořád štve, jak jinak.. ale třeba aspoň nebudu muset od dvou každých pět minut sledovat, kdo vyhrává ty volby. Ale pak, ještě mám televizi a internet v mobilu. Já tak hrozně nechci, aby byl prezidentem Zeman! Nejvíc mě štve, že ho tolik lidí volí jen kvůli tomu, že prý Schwarzenberg není Čech. To je pravda možná pokud je definicí Čecha pivní břicho a pronášení levných, stupidních vtipů. Myslela jsem si, že Zeman by nebyl o nic lepší než Klaus. Teď si myslím, že by to byl mnohem horší prezident než Klaus.

Ale pryč od voleb, nechci o nich už ani slyšet. Dnešní ráno bylo fajn, dokud jsem si nevzpomněla na volby. Ráno jsem vstala, četla Vodu pro slony, pak si udělala obří a úžasnou snídani, poslouchala rádio a tak podobně. A v té anglické soutěži jsem byla první, yay. No, bylo nás tam pět... :D Ale co.

Taky pořád koukám na krasobruslení, včera večer jsem u toho seděla celé dvě hodiny. Miluju ten sport. Je to tak překrásné a elegantní a dokonalé. Ahh :)

A víte, co je úžasné na tomhle víkendu? Že nemusím absolutně nic dělat! Na příští týden nemáme domluvený ani jediný test, což je něco, co se nestalo... tak od září. Takže jen čtu a čtu a všechno je super. A volby už neřeším. Beztak s tím nic neudělám. Volila jsem toho, koho chci za prezidenta a nijak se s tím netajila. Ach jo, stejně to musím řešit :D

No nic, mějte se a pa (:
530702_147192632104051_1448216840_n_large

GLEE VÁS VŽDYCKY PŘEKVAPÍ :D

25. ledna 2013 v 18:05 | Lenča |  GLEE
Řada 4, Epizoda 11 - Sadie Hawkins
Spoiler alert...

Kurt začíná studovat na NYADA. A ač mám ty jejich scény s Rachel ráda, Rachel mě opět čím dál víc rozčiluje. Anyway, Kurt zatím na škole moc nezapadá a tak se chce přidat do klubu Adam's apple, což je ale podle Rachel společenská sebevražda. Ach jo, Rachel...

Objevuje se tu po dlouhé době zase Lauren :) Dlouho jsme ji neviděli a její postava je super. Tina přijde s nápadem na Sadie Hawkins dance - ples, na který dívky zvou kluky a ne naopak.

Pak Tina zpívá I Don't Know How to Love Him... a nikdo by netušil, do koho se ta holka zamilovala. Oui, do Blaina. Jasně, kdo by se jí divil. Plus, záběr na jeho zadek - nemůžu si stěžovat :D Ale děvče, ten kluk je gay!

ŠTVE MĚ NOTEBOOK.

24. ledna 2013 v 18:50 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky :)
Předem se omlouvám, protože to dnes bude jen krátký, stručný článek. Můj notebook/nabíječka k notebooku/ totiž opět odmítá fungovat. A dnešek byl vůbec divnej den. Teda, ze začátku až tak ne. Ve škole to bylo v pohodě. Byla jsem na soutěži v anglické konverzaci a vytáhla jsem si docela dobré téma, takže doufám, že konečně překonám svoje "prokletí druhého místa"... neříkám, že je druhé místo špatné, ale skončit na něm tolikrát a nikdy na prvním člověka vážně naštve :D

Pak jsem si hledala nějaký další informace k pražské anglistice a "po cestě" narazila na několik lidí, jejichž popis té školy byl děsivý. Já si sice pořád nemyslím, že by mě to přestalo bavit, ale nevím... nejsem si jistá. Ach jo :D No, uvidíme.

No a zítra se volí. Půlka školy chodí s plackami "Volím Karla" a já z toho mám jen radost :) Dnes bude poslední debata a já jsem vážně ráda, že už v sobotu budou známy výsledky, začínají mi celé volby lízt na mozek :D Pořád se modlím, ať lidi mají rozum a nevyhraje Zeman...

Zítra se pokusím napsat článek o Glee (pokud ho vůbec uvidím) a snad přednastavit nějaké články pro případ, že by mi noťas pořád nešel. Mějte se fánfárově a pokud jste z ČR a bylo vám 18 - hlavně zítra (nebo v sobotu nezapomeňte jít volit :))

Pa, L.

NOVÝ DÍL PLL. PŘEKVAPENÍ?

23. ledna 2013 v 7:29 | Lenča |  PRETTY LITTLE LIARS
Řada 3, Epizoda 16 - Misery Loves Company
Spoiler alert!
Záhada první - S kýmpak to mluví Caleb? První jsem si z nějakého důvodu myslela, že s Lucasem. Ale byla to Paige. Protože Hanna a Emily jim něco tají. Co chtějí udělat?
Záhada druhá - Meredith, která si hraje na kamarádku, překvapivě kamarádkou není. Má něco za lubem. Je A.?
Záhada třetí - Co se děje s Ellou? Já teda nevím, ale když je její dcera nemocná, je normální, že by ji přišla navštívit, nebo ne? Leda že by ani ona neměla čisté svědomí.

Pak je tu Hanna a salon plný figurín, děsivá scéna s A., která ale není nejděsivnější z dílu...

Taky se objevila Alison. Ano, Aria byla jediná, komu se ještě neobjevila. Byl to asi jen sen. Pravděpodobně, ale v tomhle seriálu nic není jednoznačné... A Aria je zamčená v pokoji, nemá jak se dostat ven - a co je snad ještě horší, nemá mobil.

STĚNA MÉHO POKOJE.

22. ledna 2013 v 18:52 | Lenča |  OTHER STUFF
Ahoj :) Dnes budu psát o něčem trochu jiném, chci totiž napsat o své zdi, o stěně v mém pokoji...

Když jsme se do našeho domu před zhruba čtyřmi lety nastěhovali, měla jsem sice svůj pokoj, ale prvních pár měsíců tak nějak působil jako by ani můj nebyl. Teď už si ani nedokážu představit, že bych tu měla mít prázdné, světlé žluté zdi. Áno, moje zdi jsou žluté. Žlutá sice není moje nejoblíbenější barva, ale je veselá a optimistická, zrovna jako já ;) A už nějakou dobu můj pokoj jednoznačně říká, kdo v něm žije. Mám tenhle pokoj hrozně ráda a jedna z věcí, kterou tu vážně zbožňuju, je právě má stěna.

Jsou tu věci, které jsou i samy o sobě nějakým způsobem úžasné a mají pro mě nějaký zvláštní význam, a pak jsou tu nějaké, co jsou třeba úplně obyčejné. Všechny dohromady ale vytváří něco báječnýho :) Mám tu dost plakátů, i když mnohem míň než dřív. Většinou jsou to obrázky zvířat nebo přírody, různých míst. Je tu i plakát Bruna Marse, už jen proto, že na tom obrázku vypadá úžasně. A One Direction, který je ale kvůli bráškovi potrhaný :D Taylor Lautner... i když ten obrázek je divnej :D A samozřejmě hned několik Harry Potterů ;)


Mám tu taky mapy. Ne moc velkou mapu světa a pak obří mapu Evropy, kterou jsem neměla kam dát, a tak jsem ji přilepila na strop nad postel :D A (možná překvapivě) to vypadá dobře. Nemohl by tu chybět nápis DFTBA, na který se mě ptá úplně každý, kdo sem kdy přijde. Taky tu mám citáty a úryvky z knížek. Snad nejvíc byste našli Roberta Fulghuma :)

Dál mám všude možně obrovské množství fotek. Většinou s kamarády, a taky rodinu a to hlavně děti :) Bráška, bratránci, sestřenky.. Mám tu zarámované puzzle s delfíny, které většinou používám tak, že si tam přilepuju slovíčka nebo něco podobného, co se snažím naučit :D Mám tu kalendář (letos zatím jen jeden xD) a mám tu spoustu citátů z Harryho. Letáček našeho budoucího prezidenta (nebo aspoň doufám, že prezidentem bude)... ;) Nekonečně moc obrázků Londýna - teď navíc ještě pár, co jsem malovala já :) A pár podepsaných fotek lidí, co už z většiny neposlouchám.. ale jsou s tím spojené zajímavé vzpomínky, tak proto ;)


Plánuju, že až budu mít víc času, udělám si ještě jednu nástěnku, kam si dám svoje staré lístky na koncerty, do kina a podobně, kterých mám schovaných tolik, že je škoda mít je schované ve skříni (:

VŽDYCKY BUDU OPTIMISTA.

21. ledna 2013 v 20:24 | Lenča |  MY THOUGHTS
Když se dívám kolem sebe, často mám pocit, že my lidé máme ohromnou schopnost vidět na věcech vždycky to nejhorší. A taky, často slyším tolik lidí stěžovat si na život a na všechno a všechny kolem sebe... ale pravdou je, že život je krásný. Možná budu znít naivně. A víte, možná naivní jsem, ale možná jsem jen optimista. A věřím, že když život dokážeme vidět pozitivně, může pozitivní opravdu být :)

Říká se a myslím, že o tom byl dokonce veden nějaký výzkum, že nejšťastnější lidé na světě žijí v chudých, rozvojových zemích. Neřekla bych, že je klíčem ke štěstí moc od života nechtít, příliš neočekávat. Já chci od života hodně a cítím se šťastná. Řekla bych, že jde spíš o to naučit se žít s tím, že úplně všechno v životě ovlivnit nemůžeme. Občas je asi třeba smířit se s tím, že některé věci nejde změnit.


Ale někdy, když si stěžujeme na věci, které změnit nemůžeme, nám před očima třeba právě utíkají jiné, možná i hezčí, které jen tak necháme být, aniž bychom si jich všimli. Občas jsme tak zaneprázdněni špatnou náladou, že už nevidíme to krásné, co nám život nabízí. A že je takových věcí spousta.

Když si stěžujeme na déšť, nemáme už čas vnímat jeho pozitivní stránky. Všimli jste si někdy jak déšť krásně voní? A mně osobně se za zvuku deště taky hrozně dobře přemýšlí. Mějte hezký den! (:

ČAS

20. ledna 2013 v 20:11 | Lenča |  MY THOUGHTS
Vždycky jsem si myslela, že se s věkem tolik změní. Když jsem před pár lety procházela chodbami našeho gymplu, na tehdejší maturanty jsem se dívala jako na někoho, kdo snad pochází z úplné jiného vesmíru. Myslela jsem si, že až já budu na jejich místě, budu tolik jiná než jaká jsem byla tehdy. A teď jsem ve třeťáku... už příští rok budu maturovat. A necítím se jinak.

Tedy, samozřejmě se od té doby spousta věcí změnila. Jsem teď hodně jiná než před několika lety. Myslím, že jsem o něco víc seběvědomá. Jsem víc šťastná. Víc tak nějak sama sebou. Ale i tak se cítím pořád skoro stejně. Pořád moc nemluvím a raději poslouchám. Pořád hodně čtu, píšu a občas blbnu. Nejvíc překvapivé je možná to, že jsem to hlavně pořád já.


O tomhle jsem dneska přemýšlela na cestě od babičky. Pořád mi přijde docela šílené, že příští rok budu maturovat a pak se odstěhuju z domu a nejspíš půjdu na vysokou. Ale poslední dobou jsem o tom hodně přemýšlela a já se tak strašně těším, až budu studovat v Praze. (Tedy, je možné, že a) se na tu školu nedostanu, ale v tom případě bych snad raději ten rok pracovala v zahraničí nebo tak něco a pak to další rok zkusila znovu, než abych šla na jinou školu; nebo b) si to rozmyslím, ale v tom případě by to snad mohlo být jedině lepší. ;)

Ale zpátky k Praze - já to město prostě miluju. Je tam tolik možností, které tady u nás na malinkém městě, nemám. Tolik lidí. Tolik knihkupectví! :D Tolik míst a... všeho. Myslím, že Praha není (aspoň pro začátek) příliš malým cílem. Ale uvidíme. Zatím se budu učit a učit a pak - už za rok! - se uvidí. Za rok už budu muset být rozhodnutá. Neskutečné. Kam se všechen ten čas poděl?

O TOM, JAK JSEM (NE)PSALA SEMINÁRKU

19. ledna 2013 v 19:01 | Lenča |  MY THOUGHTS
Před týdnem:
Můj nejhorší problém se psaním seminárky je ten, že u toho musím mít zapnutý počítač. Jasně, když to píšu na počítači, tak to ani jinak nejde. Problémem je, že pak musím každých deset minut kontrolovat mail, facebook, twitter, tumblr, youtube, blog... a tak dále. Ale co kdyby se zrovna stalo něco životně důležitého, že jo? Navíc jsem hrozně zvědavá jak dopadnou ty naše slavné volby, a i když se to ještě nejmíň několik dalších hodin vědět nebude... ale co kdyby náhodou! Takže ještě ke všemu musím každou chvíli zkoumat idnes. Myslím, že to beztak budu muset dodělávat v noci.

Teď:
A tak jsem to dopsala ve čtvrtek. Nikdy bych si nemyslela, že jsem tak dobře schopná pracovat pod tlakem. Ve středu a ve čtvrtek mi to šlo lépe než za celý měsíc předtím dohromady. Což je sice super, ale zároveň ne tak super, protože pro mě teď, když to vím, bude ještě těžší dělat věci s předstihem.

I když jsem něco málo udělala už dřív, v podstatě jsem polovinu seminárky napsala v noci ze soboty na neděli a druhou polovinu ve středu večer (v noci). Jenže, nejhorší na tom je, že přestože jsem to jinak většinu času nepsala, nemohla jsem dělat ani nic jiného, protože jsem se pak cítila provinile, že nepíšu seminárku. Takže jsem v podstatě jen seděla a snažila se to psát.. Příště vážně musím začít dřív. Uvažuju, že začnu hned na začátku února. Ale jak se znám... nevidím to moc realisticky :D

BTW, tohle je přednastavený článek. Momentálně jsem u babičky, ale když píšu články každý den, píšu je, i když tu nejsem :D Od zítřka budou zase lepší články, tenhle jsem spolu s pátečním psala dost narychlo... mějte se :)

NESTÍHÁM, NESTAČÍM.

18. ledna 2013 v 15:02 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj :)
Dneska to (aspoň doufám) bude jen rychlý článek, protože za hodinu jedu k babičce. Ani mi nedošlo, že jsem po volbách ani moc nepsala o jejich výsledcích. A měla jsem to napsat, nejlépe už tak v neděli, protože moje nadšení pomalu mizí a jsem čím dál víc skeptická kvůli druhému kolu... po té včerejší debatě snad ještě víc. Ale já nechci, aby byl Zeman prezident. Jasně, i Schwarzenberg má svoje chyby, jistě, že má. Ale ve většině věcí s ním souhlasím a myslím si, že by narozdíl od Zemana byl dobrým prezidentem. Ale dost o tom, jak jsem naznačila už včera - celé volby mi už lezou krkem.

A dál? Mohla bych psát o tom, co se dnes dělo, i když se zatím nic zvláštního nedělo. Ve škole to bylo až překvapivě dost fajn na to, že jsme měli dvě hodiny matiky. Po cestě ze školy jsem potkala dva lidi, zhruba tak ve středním věku a náhodou jsem vyslechla kousek jejich rozhovoru. Bavili se o problémech nějakého jejich známého a pak ty problémy začali naprosto vážně vysvětlovat předpověďmi horoskopu... :D

Jsem tak ráda, že mám dopsanou tu seminárku, protože konečně budu mít zase čas číst! Jak jsem letos rychle začala třemi knihami skoro v jednom týdnů, teď jsem víc než týden nepřečetla nic. A mám k desítkám dalších knih konečně z knihovny první díl Bohů Olympu (volné pokračování Percyho Jacksona), takže se nemůžu dočkat, až si to přečtu :)

Mějte hezký víkend! Pa, L.

NĚKDY SI PŘIPADÁM JAKO TED MOSBY.

17. ledna 2013 v 23:02 | Lenča |  MY THOUGHTS
Znáte ten pocit? Sedíte tak doma s radostným pocitem, že jste něco dokončili (oui, už mám seminárku!), ignorujete prezidentskou debatu, protože už vám celé volby lezou krkem (a když to říká takový nadšenec jako já, musí to vážně něco znamenat :D už jen půjdu zvolit Karla, odmítat komunikovat s každým, kdo ho volit nebude a pak se jen modlit, aby neměl Zeman víc hlasů) a protože máte konečně zase čas myslet, přemýšlíte nad svým životem. A pak vás najednou napadne, že máte vlastně spoustu společného s Tedem Mosbym. (Pokud žijete pod nějakým kamenem a nevíte, o koho jde, je to poněkud tragická hlavní postava seriálu How I Met Your Mother.)

Totiž, Ted je vlastně docela otravná postava. Pokud ho moc neznáte, něco vám o Tedovi řeknu. V první řadě seriálu potkal Robin. Zamiloval se do ní. Nic. Někdy později spolu chodili. Pak se rozešli. Pak spolu, zdá se mi, ještě něco málo měli. Ted ji pořád miloval. Ona ho ne. Ted chodil s jinýma holkama, ale proč to nevyšlo? Protože miluje Robin. Prostě, v podstatě se dá říct, že po celou dobu seriálu Ted miluje Robin :D A každých přibližně pět dílů si na to vzpomene :D

Ale proč mám spoustu společného právě s Tedem? Není mi třicet a ještě jsem nedospěla do takového stádia zoufalství, v jakém je Ted :D Taky si nejsem jistá, jestli věřím v pravou láskou tak moc jako on. Možná. Jo, asi pořád jo. Ale připadám si tak proto, že moc přemýšlím. A štvou mě věci, který bych vůbec tolik řešit nemusela. A někdy se chovám jako malá holka, a tentokrát to výjimečně nemyslím v dobrém slova smyslu. Spíš tak, že se kdoví čeho bojím, přestože k tomu nemám důvod.


Panebože :D Jo, je za tím kluk. A já nevím, co mám dělat. Nemám čas být zamilovaná! nemám nervy na to být zamilovaná! :D A přesto se mi ten pocit líbí :)

PRETTY LITTLE SEBEVRAZI :D

16. ledna 2013 v 19:55 | Lenča |  PRETTY LITTLE LIARS
Takže - Pretty Little Liars. Nový díl. Kvůli, kterému jsem dnes zase vstávala v pět. Yep :D Mám svoje seriály ještě radši než svůj spánek, a to už je co říct. Nejhorší je, že když se na to dívám ráno (případně večer), když je tma, musím si pak všude rozsvěcovat světlo, abych se nebála :D

Řada 3, Epizoda 15 - Mona-Mania!
Spoiler alert...

Mona je tak strašlivá, jde z ní strach :D To je jako ty malý holčičky v hororech, který vypadají naprosto neškodně, a přitom jsou děsivý. A pak je tu Lucas a jeho... přiznání. I když ani ne tak přiznání. Ale každopádně mě přimělo víc věřit, že je pořád nějaká šance, že ani Toby ve skutečnosti není špatnej.

A Aria... slyšela jsem spoustu teorií o tom, že právě ona je A., ale moc se mi nezdá, že by to bylo možné (možná jde ale o příliš subjektivní názor, vzhledem k tomu, že právě ji mám nejradši :D). A pak je tu její táta, který měl nejspíš něco společného s Alisoninou smrtí. To už jsme tušili. Jenže co Meredith? Nemyslím si, že nevinná. A Ariina máma?! Proč lhala o tom, že byla s Byronem tu noc, co Ali umřela? Vlastně je docela možný, že s tím vším má něco společného celá Ariina rodina. Už dlouho se nic nedělo s Mikem...

No a Mona je oficiálně zpátky. V plné síle. Ale ji už radši nekomentuju. Jo a - diví se ještě někdo kromě mě, že tam poslední dva díly vůbec nebyla Jenna? Kde je Jenna?!

Když Emily s Paige vystoupily z auta a šli do lesa, tak jsem na ně v duchu řvala. Ani já bych sama s kamarádkou nechodila v noci po tmavým lese a to mi nikdo nevraždí kamarády, ani na mě nemá spadeno žádný šílený psychopat :D Ty holky prostě nemají pud sebezáchovy! Když se vrátily k autě a "překvapivě" jim někdo propíchl pneumatiku, už jsem se jim jen smála... :D

V tomhle seriálu už bych se nedivila vůbec ničemu :D A. by klidně mohla být třeba Paige. Nebo Emily. A co je s Melissou? A je Alison vážně mrtvá? Myslíte, že to vůbec někdy skončí? :D

HIMYM :))

15. ledna 2013 v 19:59 | Lenča |  SERIES
Ahoj! Ještě před několika díly jsem takhle psala o každé epizodě Glee, ale vzhledem k tomu, že mě psát zrovna o Glee přestalo bavit a celá čtvrtá řada mě štve (a nebudu dělat, že to není způsobený jen něčím rozchodem, protože je :D) a vzhledem k tomu, že seriálů sleduju i jinak hodně - až moc, budu tak asi psát o něčem jiném. Tenhle a ještě příští týden zkusím napsat o epizodách některých ze seriálů, které sleduju a uvidím, co se mi bude psát nejlíp. Dnes to bude HIMYM (:

Season 8, Episode 13 - Band or DJ?
HIMYM sleduju snad úplně od začátku a měla jsem ten seriál strašně ráda. Vlastně pořád mám, i když osmá řada byla zatím docela zklamání. Ale minulý díl se mi líbil. Nebyl úžasný, ale byl dobrý. A ani ten dnešní nebyl špatný.
Spoiler alert!

O TOM, ŽE MILUJU SVŮJ BLOG.

14. ledna 2013 v 21:12 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj! Dneska jsem tak šla sněhem a uvažovala, o čem bych mohla psát článek (protože that's what I do) a napadlo mě, že napíšu o tom jak hrozně mám ráda svůj blog (:
Víte, miluju svůj blog, vážně jo :D Jsem na blog.cz už nejmíň od svých třinácti (šest let!) a i když jsem od té doby několikrát změnila blog, občas přestala, nikdy jsem nepřestala opravdu. Měla jsem období, kdy mi hodně záleželo na návštěvnosti a takových věcech, ale to už je dávno :) Myslím, že teď, i kdyby na můj blog vůbec nikdo nechodil, pořád bych tu zůstávala. Protože i když jsem ráda, že sem chodíte a ještě raději čtu komentáře, dělám tohle všechno více než cokoliv hlavně pro sebe :)

Ráda píšu, baví mě to. O knihách, o filmech, o životě, o věcech. Občas o nesmyslech. Možná jste viděli můj článek s novoročními předsevzetí anebo jste si toho možná všimli i tak - rozhodla jsem se letos psát články každý den. Zatím to zvládám - a ano, je sice teprve polovina ledna a blog mě se svým "chyba serveru" štval jen jeden den, ale i tak si myslím, že je to uskutečnitelné.


A mám ráda svoje články. Jasně, najde se i množství takových, které se mi zrovna moc nelíbí, ale celkově jsem s tím, co píšu, spokojená. A když se někdy vracím zpátky do doby, kdy jsem začínala psát na tenhle blog, je ta změna a zlepšení od té doby doslova viditelné. Ale vždycky je co zlepšovat. A hlavně - vždycky je o čem psát. Už pěknou dobu jsem si nepoložila otázku, proč vůbec píšu na blog, ale každopádně - tohle všechno je důvod, proč píšu na blog (:

PITCH PERFECT

13. ledna 2013 v 20:10 | Lenča |  MOVIES
Název Pitch Perfect jsem slyšela už mockrát, ale ani jsem nevěděla, co za film to vůbec je. A pak jsem se na něj dneska ráno podívala. Jde o hudební film, který se česky jmenuje "Ladíme!" (Pitch Perfect zní samozřejmě líp). A já mám hudební filmy hrozně ráda. Což je taky nejspíš jeden z důvodů, proč mám tak ráda Glee ;)

Je to spíš taková "oddechovka" - komedie, která ale může pobavit. Alespoň mně se celkem líbila. V hlavní roli uvidíte Annu Kendrick (můžete ji znát ze Stmívání, kde hrála Jessicu) - ve filmu Becu, která začíná chodit na vysokou, přestože jejím snem není nic jiného než proslavit se jako DJka. Na téhle škole spolu soupeří dva zpívající kluby - Treblemakers (kluci) a Bellas (holky), ke kterým se přidá i Beca.

Hlavní hvězdou je stejně Rebel Wilson, která si zahrála roli "tlusté Amy" a která je naprosto úžasná ;) Několikrát se ve filmu ozve Titanium od Davida Guetty a já si to dnes celý den musím pouštět pořád dokola :D A i jinak je tam pár dobrých písniček :)

Když nad tím uvažuju, je tenhle film tak trochu opak proti Perks - a to hlavně, co se týče hudby xD Ale co, můžu mít přeci ráda "kvalitní hudbu" a zároveň i radiové hity. Pravdou je, že mě Pitch Perfect narozdíl třeba od Perks nejspíš brzo omrzí, ale i tak - je to dobrý film ;)


ČLÁNEK O VĚCECH.

12. ledna 2013 v 14:37 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,
už nějak dlouho jsem nepsala takový ten svůj klasický článek o tom, co se děje, a tak jeden píšu právě teď. Dneska má narozeniny Zayn Malik (a já to musím napsat, protože je to životně důležitá informace). Kdyby to náhodou bylo vůbec možné a vy jste nevěděli, kdo to je, Zayn je ten nejkrásnější člen skupiny One Direction :D Abych svůj... ehm, vztah k téhle skupině uvedla na pravou míru - líbí se mi písnička Little Things, ta je vážně dobrá. A pokud na ně mám náladu, někdy poslouchám i ty ostatní. Dobře se na ně tancuje :) A jenom je znám všechny nazpaměť. A taky mám v pokoji jeden jejich plakát. Ale abych pravdu řekla, víc se mi líbí jak vypadají :D Ale dost o tomhle.


Kromě toho jsem před chvíli zjistila, že má taky narozeniny Haruki Murakami, což je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Je to japonský autor a jeho knihy jsou perfektní. Miluju je. Našla jsem článek, které jsem kdysi dávno psala o jeho knížce Afterdark, kterou mám hrozně ráda :) Je to vážně dobrý autor a pokud jste od něj nic nečetli, tak na nic nečejte a něco si přečtěte.

A když už mluvím o těch narozeninách, tak jsem pátrala a zjistila, že taky dnes slaví Christiane Amanpour, kterou byste mohli znát, pokud máte rádi Gilmorova děvčata :)) Byla to Roryina oblíbená redaktorka.

Dneska je ten velký den... kdy napíšu seminárku :D Možná, snad. Ale hlavně, kdy se dozvíme výsledky voleb. Nebudeme vědět jméno našeho nového prezidenta, ale dozvíme se, kdo postoupí do druhého kola. A já jsem hrozně zvědavá, každých pět minut chodím na idnes.cz a dívám se jak to vypadá. Zatím s přehledem vede Zeman... a na druhém místě Fischer. Ale Schwarzenberg a Dienstbier jsou jen o něco málo za ním. Ach jo, já tak doufám, že Fischer nebude mít víc než Karel. A zatím je sečteno jen zhruba 8%, takže se to klidně může změnit. No, uvidíme :D

Zatím pa, xx

KINDLE x KNÍŽKA

11. ledna 2013 v 18:24 | Lenča |  BOOKS
Po Vánocích jsem se zmiňovala, že jsem dostala čtečku knih. Přesně řečeno - Kindle, tu nejlepší čtečku pod sluncem ;) A tak vám chci napsat malé shrnutí výhod a nevýhod čtečky oproti knihám.
  • Ať je Kindle jakkoliv úžasný, papírové knížky samozřejmě nikdy nemůže nahradit. Stačí si k němu čichnout! Víte, jak hrozně ta věc smrdí? :D Což je pro někoho, kdo čichá ke knihám tak moc jako já, celkem negativum.
  • Čtečka je samozřejmě výhodná hlavně, když cestujete - nemusíte s sebou nosit těžké knihy. Kindle je ještě lehčí než průměrná kniha a to se jich tam vleze takové množství.
  • Knížka se nemůže rozbít. Logicky, v tomhle musíte být se čtečkou opatrnější.
  • Líbí se mi, že si na čtečce v knížkách můžete podtrhávat, vpisovat poznámky, vkládat záložky.
  • Některé knihy jsou u nás jinak hodně těžko k sehnání. Já osobně tam čtu hlavně knížky v angličtině. Z amazonu si můžete zdarma, legálně stáhnout velkou spoustu titulů, klasickou literaturu, u které už vypršela autorská práva. A jinak tam mám i dost odborných knih - strašně moc psychologie a taky ty, co potřebuju na příjmačky na anglistiku :)
  • Zatímco pro většinu lidí to je nevýhoda, mě se na Kindlu líbí i ty reklamy. Dneska se mi tam zobrazovala reklama na jakousi roztomilou knížku o medvědovi :D To je náhodou super (:
  • Pokud neovládáte angličtinu, tak Kindle asi moc nedoporučuju. Jasně, dá se na to zvyknout i tak, ale menu je prostě jen v angličtině.
  • Nebolí z toho oči. Kindle nemá podsvícený displej, takže to je úplný opak než čtení třeba na počítači :)
A to bude všechno (: Před chvíli jsem byla volit (dokonce se mi podařilo se tam vším tím sněhem dostat) a jsem sama se sebou spokojená :D :)

VOLBY PREZIDENTA #4

10. ledna 2013 v 17:17 | Lenča |  POLITIKA
Ahoj:)
Už zítra a pozítří proběhnou volby prezidenta a i když už jsem o nich psala až moc, nemůžu si odpustit ještě jeden článek. (No, pravdou je, že před druhým kolem o tom budu psát jistě zase.) A taky, od článku, který jsem psala v listopadu se něco málo změnilo, takže hlavně proto.
  • O tom, koho budu volit mám víceméně jasno už od doby, kdy jsem se dozvěděla, že bude kandidovat. Karel Schwarzenberg. Jednoduše proto, že je z nich nejlepší. Má rozumné názory, se kterými ve většině případů souhlasím. Ten, kdo ho odsuzuje, většinou soudí jen podle toho, že špatně mluví, že je starý a podobně. Protože když ho opravdu posloucháte, možná zjistíte, že je to ve skutečnosti hodně přijatelný kandidát.
  • Ještě před měsícem jsem si myslela, že ani Jan Fischer není tak špatný. Ale čím déle, tím víc toho člověka za prezidenta nechci. Proč? Na první pohled se zdá jako vlastně dost dobrá volba. Spousta lidí mu zazlívá členství v komunistické straně, ale budiž - můj názor na komunisty je sice všechno, jen ne pozitivní, ale dokázala bych se přesto přenést. Jenže když ho slyším mluvit, zdá se mi, že všechno, co říká, jsou jenom nějaká prázdná a zpaměti naučená slova, která v podstatě nic neznamenají.
  • Dál je to Miloš Zeman, kterého jsem nikdy neměla ráda, ale už teď si myslím, že kdyby byl ve druhém kole proti Fischerovi, nejspíš volím jeho.
  • Vladimír Franz, který je pro mě osobně druhý nejlepší. Mluví celkem rozumně, ale zase - nemá s politikou zkušenosti.
  • Jana Bobošíková je ten poslední člověk, kterého bych volila. Každé její slovo je "perla".
  • Zuzana Roithová je v jistém smyslu její pravý opak, což ale neznamená, že bych ji chtěla volit, vůbec ne.
  • Jiří Dienstbier není zas tak špatný. Když včera mluvil v debatě, tak mi připadal hrozně agresivní, ale jinak nemá úplně špatné názory.
  • Přemysl Sobotka není nejhorší ani nejlepší. Popravdě řečeno jsem si na něj žádný zvláštní názor za celou dobu nevytvořila.
  • Táňa Fischerová vypadá jako sympatická paní, to rozhodně. Jenže prezidentkou by být nemohla.
Nakonec ještě jen připomenutí toho, co už jsem psala v minulém článku - jestli už můžete volit (případně pokud nebydlíte na Slovensku), běžte volit :) Byee

NĚCO, O ČEM SI NEJSEM JISTÁ, CO TO JE.

9. ledna 2013 v 19:30 | Lenča |  OTHER STUFF
Myslím, že nadpis mluví za vše. Tohle jsem původně psala jako jakousi předmluvu ke své knize vloni během NaNoWriMo. A pak to smazala, protože to vlastně předmluva vůbec není :D Ale nechtěla jsem to jen tak zahodit, takže - tady to je...

Když je vám pět a vaším největším snem je napsat knihu, co uděláte? Začnete psát bez toho, abyste nad tím nějak přemýšleli. A přesně tak jsem taky začala. Ale když je vám sedmnáct a chcete napsat knihu, co uděláte pak? Nemám tušení, a proto dělám stejnou věc, kterou jsem dělala v pěti letech. Píšu. Je mi jedno, že celý můj projev zatím nedává ani malinký záblesk smyslu. Hlavně, že píšu.

Moje životní filozofie není jednoznačná, ale přes "žij a nech žít" vlak nejede, tímto heslem by se měl řídit každý, ale skutečně na něj nedbá téměř nikdo. Všichni posuzují a kritizují rozhodnutí ostatních, která se jich třeba vůbec netýkají. Taky denně slyším "kdybys radši dělala tamto", "proč se víc neučíš", "nechápu, proč ztrácíš čas tímhle" a špatné na tom je, že to neslyším od sebe. Jedině v případě, že bych to slyšela od sebe, bych to vzala na vědomí, nikdo jiný mě totiž nezná tak dobře jako se znám já sama. Relativně dobře mě zná moje matka. Ta mě ale zná natolik dobře, aby věděla, že nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. Jistě, že to sem tam dělá taky, ale od toho přece mámy jsou, ne?

Pokud bych měla uvést jedno jediné jméno, které nejvíc ovlivnilo můj život, musela bych se omluvit celé své početné rodině, přestože je všechny moc miluji. Joanne Rowlingová. To ona je mou inspirací, mým vzorem, mým hnacím pohonem. Můj život by bez paní Rowlingové nikdy nebyl takový, jaký je. Tahle paní mi pomáhá vytrvat a jít si za svým snem. Když se cítím pod psa a nic mi nevychází, tahle paní mi se svými knihami znovu pomáhá na nohy.

A to je všechno. Aneb jak to vypadá, když se musím učit + jsem nemocná a jedinou možností je začít hledat v "počítačovém šuplíku" ;)

MOJE ZPOVĚĎ 3/3

8. ledna 2013 v 19:49 | Lenča |  MY THOUGHTS
Třetí a zároveň poslední část dotazníku. První najdete tady a druhou tu.

15. Dal/a bys bezdomovci, který by umíral, dýchání z úst do úst? Proč nebo proč ne?
Těžko říct. Většinou, když vidíte bezdomovce ležet na lavičce nebo tak něco, tak vám (nebo aspoň mě) to nepřijde až tak neobvyklé, takže je otázka, jestli bych vůbec tušila, že mu něco je. Kdybych věděla, že vážně umírá... možná. Ale nemůžu vědět jak bych zareagovala, dokud se v takové situaci opravdu neocitnu. Proč ne je jasné, ale proč ano? Protože nehledě na to, jestli je bezdomovec, pořád je to člověk.

16. Držíš se ruky své babičky a ruky dítěte, které neznáš. Oba dva visí z útesu. Musíš jednoho pustit, abys zachránil/a toho druhého. Koho necháš spadnou? Jak jsi k tomu rozhodnutí došel/la?
To je ohromně těžká otázka. Protože babička je někdo, kdo pro mě hodně znamená a to dítě vůbec neznám. Na druhou stranu, babička už měla možnost prožít celý dlouhý život zatímco to dítě má život před sebou.

17. Jsi staromódní?
Kdybych měla odpovědět jednoznačně, tak spíše ano. Ale záleží jak v čem... v některých věcech ano, v některých vůbec ne.

18. Kdy jsi naposledy byla k někomu milá a nečekala za to nic nazpět?
Popravdě... Řekla bych o sobě, že jsem celkově docela milá a nedělám to proto, že bych čekala něco na oplátku. Takže tak.

19. Co by sis vybral/a - skutečnou lásku s jistotou zlomeného srdce nebo vůbec žádnou lásku? Proč?
...To první. Protože lidi z nějakého důvodu vyhledávají bolest? :D Ne, raději bych prožila alsespoň nějakou lásku (i za cenu, že by neskončila dobře) než vůbec žádnou.

20. Kdybys mohl/a udělat cokoliv nebo si přát cokoliv, co by to bylo?
Tak jo, na tohle napíšu dvě odpovědi. Ta sobecká zní - přála bych si mít dost peněz na to, abych mohla jít na výšku studovat do Anglie bez toho, abych se musela bát, jestli to vůbec budu schopná zaplatit.
Nesobecká: Chtěla bych, aby lidi všeobecně víc přemýšleli než něco udělají... Tak. :)

AND IN THAT MOMENT, I SWEAR WE WERE INFINITE.

7. ledna 2013 v 17:12 | Lenča |  MOVIES
Takže jsem konečně viděla The Perks of Being a Wallflower. Četla jsem to během loňského léta a je to jedna z nejlepších knih, co jsem vůbec kdy četla. Mám ji tak hrozně ráda a rozhodně doporučuju. Její kouzlo nelze popsat, ale až si to přečtete... pak pochopíte.

Kdybych to chtěla říct stručně, je nádherný. Je krásný, je perfektní, je skvělý a naplno dosáhl všech očekávání, která jsem od něj měla. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že bude film režírovat sám autor knihy - Stephen Chbosky - mi bylo jasné, že film nebude o nic méně úžasný než kniha. A byla to pravda.


Když jsem přemýšlela o některých okamžicích v knize, vůbec jsem si nedokázala představit, jak to ve filmu bude, protože je tam hodně takových chvil, které nejdou ve filmu postihnout tak dobře jak to bylo v knize. Nebo jsem si to aspoň myslela. Protože se to povedlo. Každá scéna byla jedinečná a troufám si říct, že tohle je snad nejlepší film z těch, jehož knižní předlohu jsem zároveň četla.



A Emma Watson... Emma je úžasná. Moc jsem si ji nedokázala představit v jakékoliv jiné roli, protože jsem si na ni za všechny ty roky tak zvykla jako na Hermionu, ale tady jen dokázala, že je vážně hodně dobrá herečka. A vlastně všichni herci tu jsou skvělí. Logana Lermana jsem dosud moc neznala, ale těžko si dokážu představit, že by se na roli Charlieho někdo mohl hodil víc než on. Možná si ani nebudu stěžovat, že je trochu moc starej. (To by taky mohlo skončit stěžováním si na to jak ve filmu zničili Percyho Jacksona... :D) Popravdě mi to tady skoro vůbec nevadilo.


Je to film, u kterého se v jedné chvíli smějete a o pár minut později nemáte daleko k slzám. Je to nepopsatelná. Má skvělou muziku a... Myslím, že si to budu muset hned teď pustit znovu. Tohle je takový film (a kniha), který se vám tak zalíbí, že o něm chcete říct celému světu a zároveň si ho tak nějak chcete nechat pro sebe, kvůli tomu jak moc ho máte rádi. The Perks of Being a Wallflower má jedinečné kouzlo. Je to úplně jiné než všechny ostatní filmy. A přesto - nebo právě proto? - je tak perfektní.