Únor 2013

ÚNOR / BŘEZEN

28. února 2013 v 22:27 | Lenča |  MY THOUGHTS
V únoru jsem nečetla tak moc jako v březnu. Ale i tak jsem přečetla pět knížek, takže jsem spokojená :) I když to kromě Talismanu, o kterém jsem psala včera, byly jen další díly Pretty Little Liars. A ten osmý díl už vůbec nedává smysl, je to prostě divný :D (Nemělo by mě to překvapovat.)

Největší pokrok února je ten týkající se vysoké.. myslím, že už jsem tak nějak doopravdy vážně rozhodnutá pro anglistiku :) A hodně se chystám na příjmačky.. a začínám víc věřit, že se tam dostanu (: Yay :D

Taky jsem nepřestala psát denní články, i když vážně uvažuju, že to psaní - aspoň dokud nebudu mít funkční notebook - omezím na několik článků týdně. No, uvidíme. dám vám vědět. Když už mluvím o ntb, je to už víc než měsíc, co mi nefunguje a jak vidíte - kupodivu jsem pořád naživu a při smyslech :D

TALISMAN (THE LUCKY ONE)

27. února 2013 v 14:08 | Lenča |  BOOKS
Tuhle knížku jsem četla o víkendu. Upřímně řečeno, v knihovně jsem se u ní zastavila hlavně kvůli tomu jak moc se mi líbila její obálka :) A pak jsem zjistila, že je to knížka Nicholase Sparkse. Tohle jméno vám možná nic neřekne, ale je dost možné, že jste viděli některý z filmů natočených podle jeho knih. Je to můj oblíbený Zápisník jedné lásky (který je mimochodem dneska v televizi ;), taky Milý Johne nebo třeba Poslední píseň. A tak jsem si od něj chtěla něco přečíst.

Celý děj je vyprávěný v er-formě, ale přesto se střídá pohled Elizabeth, Thibaulta a Clayton. Elizabeth (Beth) Greenová je učitelka na malém městě, které pomáhá své babičce v jakémsi centru pro psy, stará se o syna Bena a po rozvodu se svým bývalým manželem zatím nenašla toho pravého. Keith Clayton, její bývalý manžel a Benův otec, je - abych to zkrátila - idiot. Bylo skoro utrpení číst jeho pasáže v knize. A pak je tu Logan Thibault, který na misi v Iráku našel fotografii neznámé ženy a domnívá se, že tahle fotka sloužila jako talisman, který ho udržel při životě. A tak se vrátí domů a rozhodne se ženu hledat.

Tahle knížka se mi docela líbila. Je pěkná, taková milá, dobře se četla. Na druhou stranu je taky hodně hodně předvídatelná, místy plná klišé a ten konec je strašně zvláštní. Trošku lituju, že jsem si jako Sparksovu první knihu nevybrala něco jiného, ale přesto jsem ji četla ráda a dám autorovi ještě šanci s některou jeho jinou knihou.


POZITIVITA :)

26. února 2013 v 14:24 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,
mám dneska chuť napsat prostě jen pozitivní článek. Možná to nebude dávat dohromady žádný smysl a vlastně to možná ani nebude žádný celek, ale nevadí. Občas se takové pozitivní myšlenky hodí, i za cenu toho, že budou trochu zmatené.
  • Venku je krásně! Svítí sluníčko. Ne, že by včera v dešti nebylo taky hezky. Anebo, když celou sobotu prosněžilo - i tak nebo zrovna proto, to byl krásný den :)
  • Palačinky k snídani. Nebo už jen samotné snídaně. Když si přivstanete a pořádně se najíte. Ale palačinky jsou nejlepší. Se smetanou nebo šlehačkou a s jahodami nebo se zmrzlinou, když nějakou najdu.. mňam :)
  • Když si člověk uvědomí jaké má v životě možnosti. Je to neuvěřitelné a někdy přímo ohromující :)
  • Když tancuju po domě a nahlas si zpívám a je mi úplně jedno, že ani jedno z toho neumím :)
  • Vědomí, že existují lidé, kteří vás mají rádi. Kteří jsou tu pro vás, když je potřebujete :)
  • Těšení se. Je to až skoro klišé (cliché?) jak často se říká, že těšit se je někdy lepší než pak to, na co se těšíme... a asi na tom něco pravdy bude. Momentálně se těším na jarní prázdniny. Až pojedeme do aquaparku, budeme blbnout ve vodě a bude to super :) A na Londýn, samozřejmě :)
  • Když je venku škaredě a díky tomu, že je víkend, můžu celý den zůstat v pyžamu :)
  • Ta myšlenka, že ať je to jak chce zima, za pár měsíců zase přijde jaro. Až nečekaně moc se těším, až zase začnu jezdit na kole. Hrozně mi to chybí :)
  • Lezení po stromech ;)
  • Když mám - často zničehonic - ohromnou potřebu se učit. Číst a dozvídat se. Nebo i když mám potřebu cvičit a běhat... prostě jen ta chuť cokoliv dělat :)
  • A taky to, když se občas cítím tak znuděně, že nemám náladu dělat vůbec nic :D
Mějte se fanfárově :D :)

SLEDUJU SUPERSTAR...

25. února 2013 v 15:44 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak jsem se z nějakého ani mnou nepochopeného důvodu rozhodla zas jednou sledovat Superstar. Ty první řady jsem nadšeně sledovala. Dokonce jsem o tom kdysi měla i blog :D Strašně jsem zbožňovala Juliána Zahorovského a pořád mám doma jeho první cd. V podstatě se dá říct, že jsem většinou fandila těm, kdo se mi líbili vzhledově :D No, pak tu řadu, kdy vyhrál Martin Chodúr jsem sledovala jen tak zběžně a tu minulou vůbec. Vím jen to, že tam byl Martin Harich (kterej se možná někomu zdá roztomilej, ale jeho hudba se mi nelíbí) a Celeste Buckingham (která zpívá dost dobře).

No a na tuhle novou řadu se teď dívám každý týden.. a mám pocit, že se musím vyjádřit k Ewě Farné. No, její muzika se mi přestala líbít už před nějakou dobou, ale přesto na ni mám sentimentální vzpomínky :D Jako zpívání L.Á.S.K.A. pořád dokola na lyžáku. (Pořád si myslím, že ta písnička je dokonalá.) Nebo natáčení videí na jakoukoliv z jejích písniček :) Takže jo, nemůžu Ewu tak úplně nemít ráda. A v té porotě mě občas vážně štve, ale taky to tak nějak dělá zajímavějším, takže si nestěžuju :D

RADŠI BYCH NEBYLA MOUDRÁ.

24. února 2013 v 9:20 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak jo, nevím, jestli jsem o tom psala, ale když jsem zjistila, že mi roste zub moudrosti, měla jsem z toho až nepřiměřeně velkou radost. Proč? Sakra proč? :D
Teď bych byla radši, kdyby mi žádný zub moudrosti nerostl. V pátek jsem si dala ve škole kafe a pak jsem se celou matiku musela držet za pusu a myslela jsem, že se asi zblázním. Večer mi bylo tak blbě, že jsem usnula v devět hodin. Což je u někoho, pro koho brzo jít spát znamená usnout v jedenáct, vážně hodně. A pak jsem se bolestí probudila kolem půlnoci. Naštěstí zabral prášek... a tohle je jen jeden zub. Začínají mi růst ještě další dva. Grrr. Vážně, tak moudrá ani být nepotřebuju :D


Ale taky jsme byli s mámou nakupovat. Hlavně pro malou sestřenku, která měla nedávno narozky :) A já jsem si koupila skvělý tričko a zelený legíny. Poslední dobou nosím legíny skoro pořád. A tyhle nový jsou zelený ;) Venku pořád sněží a sněží a asi nikdy nepřestane. Ale nevadí :)

Zatím pa!

VZPOMÍNKY NA CHORVATSKO

22. února 2013 v 6:57 | Lenča |  MEMORIES
Chtěla jsem minulý týden na téma týdne vzpomínek psát daleko víc článků, ale pak jsem to moc nestíhala, tak si ještě jeden článek napíšu teď :)

Na začátek chci jen říct, že Chorvatsko nepatří mezi mé oblíbené země. Byla jsem tam dvakrát a nedá se říct, že bych nějak zvlášť toužila jet tam znovu. Tedy, je to pěkná země. A hlavně tam potkáte spoustu zajímavých a milých lidí. Ale myslím, že to hlavní, co mi vadí je, že to tam není až tak odlišné od naší země. Tedy, jasně, je to dost jiné prostředí, jiné starosti a tak, ale už jen chorvatština je češtině tak moc podobná. A znáte mě, já zbožňuju, když můžu mluvit anglicky nebo se snažit dorozumět nějakým jiným jazykem. A taky, jsou tam samí Češi. To můžu rovnou zůstat doma :D

Když jsem tak přemýšlela, co mají lidi na Chorvatsku tolik rádi, zašla jsem si pro odpověď k bráškovi, protože děti jsou nejupřímnější a můj bratr už od prosince mluví o tom jak tam zase v létě pojede. Odpověď byla: že je tam moře. Duh, samozřejmě. A já mám taky ráda moře, jistěže. Na moři miluju jak se zdá být tak obrovské a nekonečné a že můžete prostě jen plavat a plavat a plavat. Ale co naprosto nesnáším jsou přeplněné pláže. Když jsme vloni trávili v Chorvatsku necelé dva týdny, poslední dny už se mi k moři ani nechtělo chodit.

Ale abych napsala taky o nějaké pěkné vzpomínce na Chorvatsko, povím vám o vesničce, kde jsme část dovolené bydleli. Jmenuje se Zablače a je to kousek od Šibeníku. A to místo není nijak okázale krásné, ale má úžasné kouzlo. Je tak klidné a milé, jedinečné, plné příběhů, o kterých můžete přemýšlet úplně na každém kroku :)

NEÚSPĚCHY A SLABOSTI

21. února 2013 v 14:39 | Lenča |  MY THOUGHTS
Včera jsem zas jednou otevřela sešit a prostě jen psala myšlenky. A tak se o ně s vámi podělím..

Myslím, že je nutné někdy zažít neúspěch, protože vám to pak pomůže uvědomit si, kde leží vaše hranice a že občas je nutné se smířit s tím, že něco nezvládnete. Většinou spíš říkám, že pokud chcete, dá se zvládnout úplně všechno, ale pravdou je, že někdy je třeba dovolit sám sobě něco nezvládnout. Chtěla bych mít samé jedničky, ale nejsem ochotná tomu obětovat tolik času a hlavně ne tolik nervů, a tak se radši smířím s o něco horšími známkami.

A když pak zažiju nějaký neúspěch - a vůbec nemusí jít jen o školu - budu brečet nebo mít špatnou náladu a na každého štěkat, ale hlavní je si své pocity uvědomit a tak nějak je prožít. Ač jsem mnohem víc sebevědomá než dřív, skoro nikdy si o sobě nemyslím, že jsem zvlášť silná. Protože pořád brečím a tak vůbec. Ale možná, že právě takhle se u mě ta síla projevuje. Myslím si, že někdy je nutné mít daleko víc síly ke slzám než k tomu, abychom nebrečeli.

SVĚT VIRTUÁLNÍ

20. února 2013 v 7:15 | Lenča |  MY THOUGHTS
Často slyším lidi v mém věku nebo spíš ty o něco málo starší říkat, že jsou vděční za dětství bez počítače a internetu. My jsme sice měli počítač už, když jsem byla malá, ale nikdy to pro mě nebylo nic moc úžasného. Moji bratránci trávili hodiny hraním videoher, u playstationu, pak i u počítače a mě to nějak moc nebavilo. Většinou jsem jen chtěla, aby od toho konečně vstali a šli si se mnou hrát.

Takže, dá se říct, že kvůli tomuhle bych možná byla vděčná, kdyby se počítačové hry rozmohly až o něco později. Na druhou stranu, nemyslím si, že bych příchodem počítače měla nějak zkažené dětství. Trávila jsem spoustu času venku a neměla jsem ani možnost sedět u počítače tak často, abych kvůli němu nějak přicházela o vnější svět.

Víte, ač je to z velké části neskutečně ohromný pomocník, všichni víme, že je počítač, internet a vůbec celý tenhle "virtuální svět" taky problémem. Jak bychom to taky mohli nevědět, když ze všech stran slyšíme jen samé děsivé příběhy o pedofilech hledajících své oběti na sociálních sítích? A já nechci tenhle problém nijak zlehčovat, protože je to samozřejmě vážně hrozné, ale myslím si, že se na seznamování s lidmi přes internet pohlíží vážně hrozně jednostranně.


Je dost možné, že pět z deseti lidi nejsou těmi, za koho se na internetu vydávají. Což ale logicky znamená, že tu najdete i takové, které jsou tím, kým tvrdí být. Já osobně patřím mezi zastánce internetových přátelství, protože jsem si takhle našla pár opravdu dobrých kamarádů. A neskutečně mě rozčiluje, když se někdo snaží tvrdit, že taková přátelství nejsou skutečná.

Tím nejdůležitějším v tomhle světě je, aby rodiče mluvili se svými dětmi o internetu. O jeho výhodách i úskalích. Aby je varovali a aspoň do jistého věku se občas podívali, co děti na internetu dělají, s kým si povídají a tak podobně. Ale není to tak jak je nám to občas namlouváno s tím, že každý na internetu je pedofil a vlastně bychom si něměli vůbec s nikým psát, protože nevíme, kdo to je.

ČTU MOC KNÍŽEK ZÁROVEŇ.

19. února 2013 v 7:49 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj :)
Mám nejméně pět různých nápadů a témat na články, ale tak nějak se mi dneska nechtělo psát ani o jednom. Vlastně nevím, o čem chci psát. A uvědomuju si, že je divný začínat takhle článek, takže radši přejdu k něčemu rozumějšímu. Možná.

Dlouho jsem nepsala nic o knížkách, protože jsem už chvíli žádnou nedočetla, ale čtu jich tak pět najednou, což vážně není dobrý nápad :D Hodně jsem se teď začetla do Anny Kareniny. Myslím, že u takových knížek jako je tahle jsem v pohodě schopná se začíst jedině, když už přededem trochu znám postavy a vím přibližně co se aspoň ze začátku stane. Ale pak jsem si v knihovně půjčila Utrpení mladého Werthera a samozřejmě jsem to hned musela začíst číst. Něco od Goetheho jsem si chtěla přečíst už od té doby, co jsme ho probírali v češtině.


No a na čtečce čtu osmý díl Pretty Little Liars - Wanted, což už mě ale - díky bohu :D - moc nebaví. A taky jsem začala číst Deník Anny Frankové a myslím, že mi pořád tak nějak nedochází, jak moc je tenhle příběh skutečný. A taky už nějakou dobu čtu Jane Eyre, ale snažím se o to v angličtině a zatím jsem se do toho nějak nedostala.

Tak jo, zatím pa, L. (:

BEING IN LOVE

18. února 2013 v 19:23 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dneska to možná bude trochu "cheesy", ale co, já mám sýr ráda :D

Co znamená být zamilovaný? A je vůbec možné něco takového jen tak definovat? Kdybyste se mě zeptali, asi bych řekla, že tak nějak opravdu zamilovaná jsem byla jen jednou. Ale není zamilování jako zamilování.

Znáte Sesterstvo putovních kalhot? Já ten film viděla tolikrát, že bych byla schopná ho celý odvyprávět. A napadá mě teď věta, kterou pronesl Leo. "Miluju být zamilovaný." Taky miluju být zamilovaná. Myslím, že neexistuje žádný jiný podobný pocit.

Občas se mi zdá, že si možná zamilovanost jen namlouvám, abych měla důvod se víc usmívat. Nejsem si jistá, kde vlastně zamilovanost začíná, ale někdy k úsměvu stačí už jen, když se vám někdo líbí;)

Být zamilovaný je skoro jen prvním krůčkem. Někdy to jen na tomhle krůčku zůstane a skončí. Jindy ne. Někdy tenhle nevinný pocit přeroste v lásku. Zlomená srdce nebo ono pohádkové šťastně až do smrti.

Být zamilovaný může být báječné a krásné nebo naopak naprosto odporné a bolestivé. Často to je tohle všechno dohromady. A ono se říká, že není možné se odmilovat a když někoho milujete, není cesty zpět a možná je to proto, že jsem nikdy nikoho tak moc nemilovala, ale myslím si, že si částečně můžeme vybrat, do koho se zamilujeme.

V The Fault in Our Stars Augustus říká něco v tom smyslu, že v tomhle světě si nevyberete, jestli budete zraněni, ale můžete si vybrat, kým budete zraněni. A to je podle mě hrozně důležité vědět :)


O TOM, JAK ZASE MILUJU GLEE :)

17. února 2013 v 18:09 | Lenča |  GLEE
Řada 4, Epizoda 14 - I Do
Spoiler alert.

Neměla jsem v plánu psát o Glee, ale tenhle díl byl tak úžasný, že o něm prostě nemůžu nenapsat.

No jistě, hlavním důvodem, proč se mi ten díl tak líbil nebylo nic jiného než Kurt a Blaine. Škoda, že jsem nenahrála svou reakci na scénu jich dvou v autě. Doslova jsem začala ječet radostí :D A pak spolu zpívají - Just Can't Get Enough. Musím vůbec říkat jak jsou úžasní? (:

A Sue dělá tím, že je Sue, celé Glee o tolik víc skvělé. A... Santana a Quinn jsou super :D Proč tam nejsou pořád? Měly by tam být pořád. A pak... oh my God :D

UPDATY UPDATE

16. února 2013 v 8:14 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj :)

Mám pocit, že musím napsat článek o tom, co je nového. Takže, zaprvé, Barack Obama je ten nejlepší prezident světa. Což už jsem věděla, ale teď jsem si to jen potvrdila. Prezident Obama byl ve čtvrtek v google hangoutu s Johnem Greenem a ještě nějakýma dalšíma lidma. Neviděla jsem to celé, ale to, co jsem viděla, je prostě úžasné. A pak na konci se objevila Sarah a John řekl, že čekají druhé dítě, což je i samo o sobě prostě báječný :) A ptal se prezidenta, které z vybraných jmen se mu víc líbí. A to nejlepší nakonec - Barack Obama řekl, že ať vyberou jakékoliv jméno, ať dceři nezapomenou říct not to forget to be awesome!!

To je v podstatě to hlavní a jediný, co jsem chtěla - musela - napsat. Přes víkend mám v plánu hodně spát, trochu se učit a hodně číst :)

Btw, novinka, co se týče blogu - myslím, že co se týče mých článků o seriálech, budu místo psaní jen o jednom nebo dvou psát vždycky jen jeden článek týdně, ve kterém napíšu pár vět o všem, co sleduju.
Paaa, hezký víkend :)

VZPOMÍNKY NA NĚMECKO

15. února 2013 v 6:50 | Lenča |  MEMORIES
Když jsem byla mladší, tak jsem - zhruba do svých 11 let - jezdila každé léto na dva týdny do Německa. Bydlel tam strejda, babiččin bratranec. A já ty dny, které jsem tam trávila, vždycky tak zbožňovala. Když mi bylo kolem dvanácti, tak strejda umřel.

A víte, miluju Německo. Spousta lidí nemá Němce už z principu ráda, ale přitom o nich třeba vůbec nic neví. Vážně nesnáším lidi, co jsou schopni někoho urážet jen kvůli zemi, odkud pochází a to ještě přímo před nimi, protože nečekají, že by je slyšeliu. Ale to je trochu mimo.

Neumím moc německy, ale naučím se to, protože mám ten jazyk hrozně ráda :)

Když jsem běhala tam v Německu po zahradě, vždycky jsem si představovala, že jsem Hermiona a jsem u někoho na prázdninách v Zobí ulici. O pár domů dál totiž stál i jeden dům s číslem 4 ;)

Byla jsem hodně sama, protože jsem už odjakživa byla spíše introvert a navíc, když jsem se ani nemohla domluvit... a tak jsem měla spoustu imaginárních kamarádů :D A už tehdy jsem hodně psala. Pohádky a krátké příběhy a tak vůbec. Když jsem pak o docela dlouho později četla Sofiin svět a vlastně i když ním teď listuju znovu, si Sofiin dům s jeho zahradou představuju takový jako byl dům mého strejdy :)

NA SV. VALENTÝNA

14. února 2013 v 18:51 | Lenča |  MOVIES
Tenhle film se mi líbil ještě víc než bych čekala. Slyšela jsem na něj docela špatné reakce, hlavně ve srovnáním s Love Actually, ale dala jsem mu šanci - a mně se vážně líbil.

Jistě, Láska nebeská je jen jedna a tomu filmu se snad nic ani vyrovnat nemůže, ale myslím si, že i Na svatého Valentýna je dost dobrý film :) Rozhodně si zaslouží lepší hodnocení než taková, která jsou mu dávána.

Snad hlavním plusem filmu jsou všichni ti úžasní lidé, kteří tam hrají. Taylor Swift s úžasným medvědem je báječná :D A Taylor Lautner... bylo vtipné, jak říkal, že si nerad sundává tričko na veřejnosti, když si vzpomeneme na Twilight :D Hraje tam taky Anne Hathaway, kterou mám ráda už od Deníku princezny. Emma Roberts :) A taky její "o něco" slavnější teta, Julia Roberts. Její o něco menší role byla zvlášť milá, byla jsem zvědavá jak se to vlastně vyvine. A samozřejmě, Ashton Kutcher by chybět nemohl. Storyline s ním a s Jennifer Garner byla snad nejvíc předvídatelná, ale přesto se mi líbila (:


Je to milý film. Hrozně se mi líbí jak se ty příběhy navzájem propojují. Je to předvídatelné, to už romantické filmy bývají ;) Ale pokud nemáte na Valentýna na práci nic jiného, rozhodně tenhle film doporučuju.

I LOVE/HATE VALENTINE'S DAY

13. února 2013 v 20:14 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky :)
Říkala jsem si, že svůj valentýnský článek napíšu už dneska, protože těžko říct, kdy se vůbec zítra dostanu k počítači. Takže píšu :D

Nikdy jsem Valentýn neměla nijak zvlášť ráda a posledních pár let jsem ho pak přímo nesnášela. Hlavně proto, že jsem ho snad nikdy neměla s kým slavit. Ale letos jsem si tak řekla, že vlastně ani nemám žádný skutečný důvod proč bych Valentýn neměla ráda.. Nemyslím si, že je to jen komerční svátek. Jistě, stejně jako Vánoce a spoustu dalších je hodně využíván v obchodech, ale s tím se nic dělat nedá. A nebrání mi to zbožňovat Vánoce :) Příběh o tom jak se Valentýn začal slavit je docela zajímavý, takže není pravda, že by to byl jen jakýsi vymyšlený svátek.

Taky jsem viděla film Na Svatého Valentýna, o kterém víc napíšu až zítra a který se mi hrozně líbil (: A tak si myslím, že Valentýn možná vlastně vůbec není hrozný a že mu dám šanci. A ne, není to proto, že bych byla zamilovaná, nejsem ;) Prostě jen tak. Nevím, zdá se mi, že nedávám moc smysl, ale nevadí. Tak mějte zítra krásný den a usmívejte se na svět, protože proč ne :)

Tak pa, L.

JSEM FEMINISTIKA.

11. února 2013 v 7:03 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nesnáším, když si o sobě chlapi myslí, že jsou pány světa. A jsem feministka a klidně to napíšu, protože mě nesmírně rozčiluje, když lidi píšou "nejsem příliš to a to..." jen proto, že být "to a to" je nepopulární. (Ať si za "to a to" dosadíte feministky nebo cokoliv jiného.) Není to tak, že bych se rozčilovala i když mi kluk podrží dveře a tak podobně, to vůbec ne, něco takového mi přijde milé ;)

Feminismus pro mě spíš představuje to, aby se chlapi nechovali jako debilní šovinisti. I když to se možná dá ještě více zobecnit - chci, aby se k sobě celkově lidi chovali jako k sobě rovným, protože, když na to přijde, jsme přece všichni jenom lidi. Je příšerné, když někdo jedná s podřízeným jako by byl něco méně než on. A přesně to dělá takový Zeman, když si o všech kolem sebe myslí, že jsou o něco méně než on. Když si myslí, že lidi uvěří jeho lžím. Hloupé na tom je, že se právě to nejspíš před dvěma týdny stalo. Nesnáším toho chlapa. A právě Zeman by si měl ujasnit vlastní hodnoty. Když ten člověk řekne vtip, který k jakési své pointě, využívá znásilňování žen jako něco směšného, je tu vážně něco hodně špatně.

Český humor je ale celkově pěkně hloupý, čímž nechci nikoho urazit, ale je to pravda. Od Slunce sena po Kameňák, všechno jen hromada hodně špatných vtipů, které jsou z velké části namířené proti ženám. A tolik Čechů to považuje za vtipné. Nechápu, fakt to nechápu.

I. KAPITOLA

10. února 2013 v 7:25 | Lenča |  PŘÍBĚH BEZ NÁZVU
Když jsem na podzim před čtyřmi lety poprvé přijela na kolej, cítila jsem se až nepředstavitelně nervózně. Na vysokou jsem se vždycky těšila a skutečnost, že jsem se dostala na svou vysněnou univerzitu, na mém nadšení ještě přidávala. Ale zároveň se následující dny, týdny, měsíce, potažmo i roky naplňovaly obavami. A nejistota nad budoucími spolubydlícími patřila mezi nejobávanější. Doprovázela mě máma a Kate, moje o rok mladší sestřička, jejíž starostí byly v tu chvíli ale naprosto jiné než ty moje.

"Panebože, Rosie, vidělas toho kluka?" vykřikovala. (Zhruba pětkrát za minutu.) "Nemůžu se dočkat, až půjdu taky na vysokou!"

Do pokoje jsem ze všech jeho obyvatelek došla jako první. Společná místnost, kterou jsme měly obývat čtyři, vypadala slušně. Na jedněch dveřích pak stálo mé jméno R. Marin a pod ním A. Beau, což měla nejspíš být moje spolubydlící. Francouzska? Její jméno rozhodně znělo francouzsky.

O TOM, JAK SE DOSTANU NA ANGLISTIKU.

9. února 2013 v 9:03 | Lenča |  MY THOUGHTS
Předevčírem mi přišla brožura z pražské katedry anglistiky, o Filozofické fakultě a tomhle oboru celkově a se spoustou přijímacích testů z minulých let. A i když jsem už dávno věděla, že je těžké se tam dostat, zatím jsem se víc obávala jen ústní zkoušek. Ale to mi nedošlo, že bude taky těžké napsat u písemných testů esej. Ve psaní si docela věřím, ale když jsem viděla, jaká tam jsou témata, tak nevím.

Pokaždé je tam na výběr text krátké básně nebo věta. V obou případech se má napsat esej, ve které je úkolem tak nějak vysvětlit význam básně/věty a pak ji srovnat s nějakým anglickým/americkým dílem. Ze začátku jsem se na ty básně ani nedívala a rovnou přeskočila k větě, ale začínám si říkat, že možná bude i jednodušší psát o básni. I když... to asi zas ne :D Dívala jsem se na ukázky z předchozích sedmi let a některé jsou docela v pohodě a napadá mě, co bych na to psala, ale některé je naopak těžké i jen pochopit. No, bude to chtít spoustu práce, ale mám ještě rok a pár měsíců, takže věřím, že to zvládnu :)

Jak jsem se tak poslední dva dny trochu děsila, že se tam nedostanu, napadlo mě - vážně tam chci tak moc, že jsem ochotná se naučit tolik věcí? Vážně mám angličtinu tak ráda, že mě nepřestane bavit ani když ji budu studovat až takhle dopodrobna? A po dni a půl jsem si skoro jistá, že odpověď zní ano. Vážně to tak chci :)

I CAN'T EVEN -

8. února 2013 v 6:45 | Lenča |  PRETTY LITTLE LIARS
Řada 3, Epizoda 18 - Dead to Me
Spoiler alert.

Aria je divná :D Proč chodí do Ezrova bytu, když se rozešli? Tedy, ne tak docela, ale on tam není, takže je to prostě divný. A objevuje se Ezrův bratr, jehož jméno si nejsem schopná zapamatovat, takže mu od teď budu ze zjevných důvodů říkat Mason (hrál totiž Masona v Kouzelnících z Waverly :D).

Spencer se znovu setkává se svým soukromým detektivem, který jí dává informaci, ale na místě kam ji zavede nalezený klíč, nenajde to, co by chtěla. A tak její poslední naděje... vyhasla? Pořád doufám, že ne. A je mi jí líto. Chová se teď hrozně, když potom vyryje na pomník Tobyho matky jméno "Toby", už skoro nevím, jestli je vůbec na místě ji pořád bránit. Ale já ji chápu. Vždyť toho kluka milovala, pořád ho miluje. Ach jo, ach jo. Emily pak říkala Spence něco ve smyslu, že věci nemusí být vždycky takové jak se zdají, a i když tak úplně nezná ten kontext, ach jo, doufám, že má pravdu.

PŘEDMLUVA

7. února 2013 v 6:29 | Lenča |  PŘÍBĚH BEZ NÁZVU
Ahoj, začala jsem to původně psát na samostatný blog, ale pak jsem se rozhodla, že to budu radši přidávat sem. Tahleta.. "věc" zatím nemá název, tak jsem to chytře (?) pojmenovala Příběh bez názvu :) Tohle je - nečekaně - předmluva, a první kapitola tu bude v neděli.

Když jsem čekala na předávání diplomů a stála v univerzitní hale se svými třemi nejlepšími kamarádkami, teprve tehdy mi to opravdu došlo. Je konec. Za pár hodin se naše cesty rozdělí a kdovíjak dlouho se neuvidíme. Dnes je to naposledy, kdy stojíme na školních pozemcích, držíme jedna druhou za ruce, abychom se vzájemně uklidnily a nadšeně se společně bavíme. Za nějakou dobu už budou naše rozhovory probíhat maximálně přes obrazovky notebooků.

Na Maureen čekalo turné s kapelou. Měla odjet hned po promoci. Už od střední školy hrála v rockové kapele spolu se dvěma kluky a jednou další dívkou. Jeden z těch kluků byl její přítel, tou dobu už snoubenec. Všechny jsme už několik měsíců nostalgicky plánovaly svatbu, na kterou jsme v září byly pozvané.

Ari začínala za několik týdnů stáž v New Yorku. Řekla bych, že měla štěstí, ale to bych lhala. Jen díky vší své píli a snaze, kterou vykonala, dostala příležitost pracovat v kanceláři jednoho z nejvýznamějších architektů Ameriky. Když jsem Ari sledovala, měla jsem často pocit, že se nikdy nezastavila. Ona šla za svým snem už snad ode dne, kdy se narodila.

Na Lauřině obličeji bylo už teď vidět, že je myšlenkami úplně někde jinde. Příští týden odjížděla, stěhovala se do Evropy. Laura byla vždycky trochu jiná. Měla strašně moc kamarádů po světě. A její vášní byly fotografie. Taky móda. A podobné věci. Byla to právě ona, kdo už od zásnub pracoval na návrhu svatebních šatů pro Maureen.

A já, Rose, jsem byla na cestě stát se úspěšnou novinářkou. Nebo političkou. Nebo tlumočnicí? Vždycky jsem měla až příliš zájmů a obrovský problém dát jednomu z nich přednost před ostatními. Rozhlížela jsem se kolem sebe na všechny ty lidi, kteří věděli, co dál. Kam půjdou, co je čeká. A já to nevěděla. Bylo to moje rozhodnutí, ale občas jsem si jen přála, aby mi někdo poradil. Ale v hloubi duše jsem věděla, že ten někdo můžu být jedině já.

UMĚNÍ PSÁT

6. února 2013 v 6:58 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak jo, napadlo mě napsat článek o psaní. protože už tak dlouho sbírám všelijaká moudra... a řekla jsem si, že bych se mohla trochu podělit.
První dvě věci jsou tak nějak zřejmé, ale jsou natolik důležité, že je přesto musím zmínit. Číst a psát. Myslím, že je prakticky nemožné stát se dobrým spisovatelem, pokud nečtete. A je nemožné stát se jakýmkoliv spisovatelem, pokud nepíšete. Často máme pocit, že píšeme špatně, že nám to nejde a nejde a nejde, ale o to víc je třeba, abychom psali. Protože když to opravdu chceme, půjde to. A postupně, postupně to bude čím dál lepší :)

Dalším důležitým bodem je žít. Dívat se kolem sebe, poslouchat a slyšet a tak vůbec. Učit se (a tím vůbec nemyslím jen vědomosti) a poznávat nové věci a lidi. A pak o tom všem napsat.

Když jsem se před po vydání The Casual Vacancy dívala na jeden rozhovor s JK Rowling, někdo se jí ptal na radu jak psát knihy (a nebudu teď citovat úplně přesně) a ona mluvila o tom, že jen úplně malé procento tvoří talent a zbytek je odhodlání, píle, ochota sedět dlouhé hodiny nad kusem papíru (nebo klávesnicí počítače) a prostě psát a psát.

Hlavní důvod, proč věřím, že jsem schopná stát se spisovatelkou, je ten, že tohle odhodlání mám. Jsem schopná dlouhé hodiny psát a psát, dokud mám hrnek čaje a něco, kam to můžu psát. A taky umím dobře pozorovat a vidět to, co je kolem mě.

UČEBNÍ STYLY

4. února 2013 v 7:10 | Lenča |  OTHER STUFF
Dnešní článek bude o něčem, co jsem zmiňovala i ve své seminárce a přijde mi to docela zajímavé a užitečné. Snad všichni známe rozdělení na zrakový, sluchový, případně ještě pohybový typ. Ale stylů, o kterých chci psát, je osm. Na konci vložím odkaz, kde můžete testem /který je anglicky) zjistit, na kolik procent u vás převládá který typ. Mám to seřazené postupně od toho, který právě u mě nejvíce převládá.

1. Jazykový
Pokud u vás převládá tenhle typ, při učení vám pomůže říkat si látku nahlas, vysvětlovat si složitá témata, pokládat si otázky a odpovídat na ně nebo třeba vyprávět příběhy.

2. Intrapersonální
Tito lidé si často určují vlastní cíle a znají své hranice a schopnosti. Je vhodné učit se v pohodlném a tichém prostředí. Taky se doporučuje vytvářet si spojení meuzi novým materiálem a tím, co už známe.

3. Hudební
Doporučuje se poslouchat během učení hudbu a spojovat si pak nějak tóny s tím, co se učíme. Dobrý nápad je taky stejnou hudbu si pak přehrát těsně před testem. Další možností je třeba si i vymyslet nějaký vlastní rým nebo melodii k tomu, co se učíme.


KONEČNĚ PĚKNÝ DÍL

3. února 2013 v 8:24 | Lenča |  GLEE
Řada 4, Epizoda 12 - Naked
Spoiler alert!

Řekla jsem si, že dám ještě šanci článkům o Glee, protože nový díl se mi docela dost líbil :)

Rachel řeší dilema, protože má hrát ve filmu, ale musela by se tam objevit bez trička... potom zpívá duet sama se sebou, což je bláznivé, ale zpívá Torn, což je perfektní písnička a v Rachelině podání zní báječně.

A pak přijde Sam do školy bez trika - a Blaine a já nemáme slov. Broga = yoga for bros... :D Kluci zpívají Centerfold/Hot In Herre, což je divný, ale nevadí :D

Jake a Marley zpívají A Thousand Years a jsou spolu tak perfektní... (: Doufám, že se z nich postupem času nestane další Finchel! :D Ale Marley není schopná říct, že ho miluje - no a? Nemusí to přece říct hned. A pak jí Jake zpívá Let Me Love You a je to táák romantické (:

Santana a Quinn přijely navštívit Rachel a já je tak ráda vidím zase spolu... škoda, že tam nejsou častěji. Doufám, že se Santana přestěhuje do NY :) Anyway, Rachel se nakonec rozhodne správně a pak spolu s Quinn a Santanou zpívají Love Song.

Glee club taky vyrábí kalendář z fotek kluků bez triček ;) A celý díl končí scénou s písničkou This Is the New Year a je báječná :) Včetně Kittyina znuděného pohledu :D Oui, tohle je to Glee, které mi tak chybělo.



MÁM JEDNIČKU Z CHEMIE.

2. února 2013 v 8:38 | Lenča |  MY THOUGHTS
Z nějakého ne úplně jasného důvodu jsem chtěla napsat něco o svém vysvědčení. Nejsem s ním úplně spokojená, ale ani úplně nespokojená. Mohlo by být lepší. Mám dvě trojky a zatímco na té z fyziky mi až tak nezáleží, z matiky bych měla klidně i na jedničku... Mám matiku ráda. No a jinak mám celkem dost dvojek a spousty z nich se ve druhém pololetí jistě zbavím, ale přesto všechno - mám jedničku z chemie.

Ani nejde říct jakou mám zrovna z téhle jedničky radost. Myslím, že jsem z chemie jedničku neměla snad nikdy - několikrát jsem bojovala i o dvojku. Ale snažím se a i když si i teď v těch hodinách občas připadám hloupě, z velké části to chápu a když to chápu, logicky mě ten předmět začíná i docela bavit :)

Dnešek asi strávím doma čtením. Mám tolik knížek, co chci číst a některé z nich už jsem i číst začala, ale většinou dám stejně přednost Pretty Little Liars :D A Hobbita už mám rozečteného měsíc... nevím, nějak se do toho nejsem schopná dostat. A večer pak jdu na brigádu (na inventuru do kauflandu) a hrozně se mi nechce, protože už jsem tam byla dvakrát a nedělám si iluze, že by to potřetí bylo o něco míň hrozný :D... ale aspoň budou nějaké peníze :D

Zatím pa, užijte si deštivý víkend (:

LEDEN / ÚNOR

1. února 2013 v 9:02 | Lenča |  MY THOUGHTS
A tak nám začíná nový měsíc. Říkala jsem si, že bych dnes - když začíná ten únor - mohla tak nějak shrnout, jaký byl leden. Jak jsem na tom s novoročními předsevzetími a tak vůbec.
Moje reading challenge jde skvěle, mám už přečtených 8 knížek. Články jsem psala o Let It Snow, o Vodě pro slony a o Divergenci. Hned po Divergent jsem přečetla i Insurgent/Rezistenci, ale ta mé očekávání, která byla po prvním díle vážně vysoká, dost zklamala. Pak tu byla knížka Kennedyovi od Jonathana Slevina, která se mi dost líbila. Zbožňuju životopisy. A nakonec nesmím zapomenout na Pretty Little Liars - mám už přečtené první čtyři díly (tři z toho jsem přečetla letos) a i když to je - stejně jako ten seriál - tak trochu nesmysl, stejně to mám ráda :D

Pokud jde o články, daří se mi psát každý den, takže jsem spokojená - a i když to s tím jak mi teď nejde notebook jde hůř, jde to ;) Co se týče vlogů a psaní na anglický blog, nejde to zatím tak dobře jak bych chtěla, ale doufám, že až mi zase půjde notebook, bude to lepší.

A hodně píšu, vážně hodně. Hodně se teď učím jazyky a tak a jsem se sebou spokojená ;) Na začátku ledna jsem si vytiskla několik Don't Break the Chain kalendářů, což jsou kalendáře, o kterých mluvil Charlie McDonnell v jednom ze svých videí a ke kterým si přiřadíte něco, co chcete dělat každý den a když to uděláte, zaškrtnete si ten den. A vidět svoje úspěchy/nebo neúspěchy/ před sebou vždycky pomáhá :)