Květen 2013

LONDON BEFORE.

24. května 2013 v 14:49 | Lenča |  OTHER STUFF
Ahoj,

odjíždím už za tři dny a pořád mi to přijde k neuvěření. Napadlo mě udělat něco podobného jako když jsem jela do Paříže. Tehdy jsem psala dva články - ten první byl před odjezdem (Paris avant) a druhý po návratu (Paris après).

Pokud jste na můj blog zavítali poprvé nebo tak něco, Londýn zbožňuju snad odjakživa. Můj pokoj, například, je toho přímo živoucím důkazem. Takže jsem nadšená, že se tam konečně podívám :) Odjíždíme v pondělí a přijedeme tam další den. Dva dny strávíme v Londýně, jeden den jedeme do Stradfordu nad Avonou a Oxfordu a jeden den do Brightonu a kolem jižního pobřeží Anglie.

Taky by vás mohlo zajímat, jestli pojedeme trajektem nebo tunelem (což usuzuju podle toho, že se mě na to ptají v podstatě všichni, kteří ví, že je Anglie od Evropy oddělená mořem). Cesta tam trajektem a zpátky pod zemí. Upřímně se spíš těším na ten trajekt, představa stístěného prostoru v tunelu pod zemí mě trochu děsí :D

Budeme bydlet v rodinách, což mi narozdíl od většiny ostatních vůbec nevadí, právě naopak. Jsem celkem ráda. I když samozřejmě nevím, u jaké rodiny budu. Překvapivě se mi zatím jen jednou zdálo, že si nestíhám zabalit věci. Většinou mám noční můry o tom, že sedím v autobusu a všechno jsem nechala doma a tak podobně :D

Tak jo, zatím ahoj, ozvu se až se vrátím (:


ZMĚNA (JE ŽIVOT?)

22. května 2013 v 14:50 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jsem ostříhaná. Přijde mi to strašně zvláštní, ale uvidíme za pár dní, až si na to trochu zvyknu. Až doteď jsem měla pořád šíleně dlouhé vlasy, takže mít je jen přibližně po ramena je hodně jiný. Někdy jdu kolem zrcadla a říkám si, že mi to sluší a líbí se mi to. Jindy stojím před zrcadlem a říkám si, co jsem to proboha udělala :D Ale potřebovala jsem to. Není dobré se bát změn. Jak se to říká - bez změn by nebyl ani pokrok?


Měla bych něco číst, dlouho jsem nečetla. Mám teď poslední dobou problém číst některé knížky. Jakože, když mám něco jako Delirium nebo Across the Universe, mám to přečtené hned, ale když mám pak číst něco na povinnou četbu a tak, nechce se mi. Není to přímo tak, že by mě to nebavilo, baví mě to, jen se mi do toho prostě nechce, protože číst jednoduché knížky je snažší a já jsem hrozně líná :D Dala jsem si závazek, že Annu Kareninu dočtu do konce roku. A taky chci konečně přečíst Hobita. Jsem pořád skoro na začátku. Já nevím, nejsem schopná se do toho nějak dostat. Ale uvidíme, chtěla bych to přečíst.

Zítra už jdu zase do školy a strašně se mi tam chce... :D Ale budou to jen dva dny, protože v pondělí už jedeme směr Londýn ;) Ještě určitě napíšu nejmíň jeden článek předtím než pojedu.

Zatím pa :)

P.S. - Dneska jsem měla zajímavej sen, ve kterém jsem byla Rachel z Přátel. Což je zvláštní, protože ona je tou postavou, se kterou mám ze všech společného snad nejmíň... až na to, že mě taky všechno rozbrečí :D A tak jsem si celé dopoledne zase pouštěla Přátele ;)

P.P.S. - Poslední dobou jsem naprosto posedlá instagramem, dávám tam hlavně obrázky jídla :D Takže jestli chcete, přidejte si mě - jsem tam jako lenikaspi.

PREZIDENT ALKOHOLIK.

21. května 2013 v 11:27 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Pokud chci být brána vážně, možná bych to neměla psát, protože je to na vážný článek až moc osobní, ale vážně musím říct, že Zemana opravdu nemám ráda, řečeno hodně jemně.

Ten chlap je prezidentem jak dlouho? Dva měsíce? A už teď udělal tolik ostudy a škody, že jsem to nečekala ani já, která jsem po jeho vítězství ve volbách byla hodně skeptická. Jenže pravdou je, že skutečným problémem není Miloš Zeman (Tedy, teď už ano...), ale lidi. "My" jsme si ho zvolili. Nejvíc mě baví, jak všíchni, kteří volili Zemana a kterým jsem si stěžovala na to, že vyhrál právě on, mluví o demokracii a o tom, že žiju v demokratickém státě a musím se s tím prostě smířit. Jakoby právě Zeman věděl něco o demokracii. Minulý týden nejmenoval profesora kvůli kdovíčemu. Někdo spekuluje, že důvod je v Putnových politických názorech, oficiálně to je účast na pochodu Prague Pride. Jeden důvod lepší než druhý, fakt, že jo.

Jsem tak rozčilená. Kdykoliv myslím na Zemana, jsem rozčilená. Strašně mě rozčiluje žít někde, kde se prezident na tak významné události jako otvírání korunovačních klenotů ukáže opilý, a kde to spoustě jeho voličů vlastně ani nevadí. Je přece obrazem Čechů a Češi jsou v pití piva na předních místech. Nesnáším, když se musím stydět za to být Češkou, protože se za to stydět nechci. Česká republika je krásná země, mám ji ráda, ale jestli má Zeman podávat obraz o tom jací my Češi jsme, tak to se prosím radši odstěhuju.

Možná byl můj článek příliš subjektivní, příliš emocionální a tak vůbec, ale ten chlap mě tak štve, že jsem to tak nějak potřebovala napsat. Zatím ahoj :D

EMOCIONÁLNĚ VYPJATÉ SUPERSTAR.

20. května 2013 v 8:01 | Lenča
Původně jsem dneska chtěla psát o prezidentu alkoholikovi, ale radši se na to vykašlu a napíšu něco málo o Superstar. Jsem si jistá, že budu mít ještě dalších milion příležitostí, proč si na Zemana stěžovat.

Řeknu vám rovnou, že jsem Superstar začala brát příliš vážně a příliš emocionálně, aniž bych si to příliš uvědomovala. Kdyby včera vypadla Sabina, tak bych se rozbrečela. I takhle jsem málem brečela :D

Už od začátku, snad od castingových kol, se mi nejvíc líbili Adam a Sabina a docela dlouho mi to zůstalo, i když pak Sabina Adama hodně předčila. Včera jsem vůbec neměla představu, kdo by měl vypadnout a když řekli, že Sabina jde dál, tak jsem začala skoro skákat radostí. Když tam pak stál Martin a Adam, docela jsem chtěla, aby tam zůstal spíš Martin. Pořád si myslím, že má Adam skvělý hlas a umí úžasně zpívat, ale ti ostatní mě tak nějak bavili víc.

Docela se divím, že ještě nevypadl Štefan. Ne, že bych nebyla ráda, ráda se na něj dívám. Když on je prostě tak krásnej! :D Ale myslela jsem si, že vypadne, už od toho kola, kdy vyřadili Virginii. Nepřijde mi, že zpívá zas tak dobře, i když pravda - včera to bylo super. V příštím kole už ale vypadne. Kdoví.

Beztak to vítězství nejvíc přeju Sabče. U ní to není jen ten zpěv, i když samozřejmě zpívá naprosto nádherně. Je to celá ta její osobnost. Ona prostě je Superstar ;)

No, takže zatímco během všech těch předchozích kol jsem se na to dívala jen při učení matiky nebo čtení knížky nebo dělání dalších padesáti věcí najednou, včera jsem u toho tři hodiny seděla a koukala. Mimochodem, hrozně se mi líbil ten duet Martiny a Sabiny. Druhý duet byl vtipný a hrozný :D Myslím, že po tomhle článku už je jasné, že mě Nova, kterou většinu času nesnáším, dostala a jejich hloupé hry na city na mě zapůsobili :D

FREE.

19. května 2013 v 17:39 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj! :)

Včera jsem dodělala seminárku. A to jsem si dala předsevzetí, že ji zvládnu do neděle ;) Takže jsem sama se sebou spokojená. A taky si myslím, že se mi docela povedla, mám tam grafy a je to krásně barevný :) Mimochodem, ta seminárka je až na začátek června, takže fakt, že jsem ji dopsala už takhle brzo by měl být považován skoro za zázrak :D

Tak teď hodně koukám na filmy. Dívala jsem se na druhou část Rozbřesku a docela se mi to líbilo. Ta první část byla lepší a pořád si myslím, že kdyby tam odsud úplně vyhodili Bellu, bylo by to ještě lepší, ale i tak to nebylo špatné. Ten konec byl udělaný úžasně :D No a pak jsem si pustila Hunger Games a zjistila, že se mi to nelíbí o nic míň než napoprvé, Jennifer Lawrence je báječná. Celý ten film je super. Strašně moc se těším, až bude v kinech druhý díl. No a večer jsem se pak dívala na Deník princezny 2, což jsem už viděla sto tisíckrát, ale baví mě to pořád :D

Na zbývající dny volna mám super plány - nedělat nic, prostě jen odpočívat :D A v úterý jdu k holičce, bude to docela radikální změna :D Tak dlouhý vlasy mě už štvou. Ne, že bych se nechala ostříhat na ježka nebo něco podobně šílenýho, ale chci to docela na krátko. Určitě toho budu litovat hned jak tu změnu uvidím, ale až mě přejde lítost, tak budu ráda :D

Zatím paá, L.

O ANGELINĚ, HOKEJI A VĚCECH.

17. května 2013 v 8:11 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jak všichni, kdo nežijí pod zemí, víme, nechala si v nedávné době Angelina Jolie odstranit prsní žlázy kvůli ohrožení rakovinou. Podle mě od ní bylo velmi odvážné to udělat a obdivuju ji, že to dokázala. Reakce některých lidí mi ale přijdou přímo nelidské. Trochu mě děsí, že žiju ve stejném světě jako třeba takový Petr Hájek. Tak zaprvé, ať by si Angelina dala odstranit cokoliv jiného, je to její věc. Ne moje, ne vaše, ne Hájkova. Což mu nedává žádné právo označit ji kvůli tomu za "jednoduchou osobu". Ale není to jen Hájek, když jsem si pročítala diskuze na internetu, docela mě vyděsilo jak někteří uvažují. Opravdu může někdo nesouhlasit s tím, že je lepší nemít prsa než vůbec nežít? Ona měla údajně 87% pravděpobnost, že rakovinu prsu bude mít, stejně jako její matka. To měla jako čekat, než se to stane a rakovina ji zasáhne?! To jako vážně?


No nic, přejdu k hokeji :D Nehráli jsme špatně. Ze začátku jo, jasně, ale v těch posledních zápasech hráli naši dost dobře a včera to taky nebylo nijak hrozný. Vážně, kdyby pak na konci toho Švýcara vyloučili o něco dřív, tak bysme vyhráli. Vážně mě štvou ti lidi, kteří umí jen kritizovat jak ti naši hokejisti neumí hrát a přitom o tom nevědí vůbec nic, dokonce se třeba ani na jeden zápas nedívali.

Mimochodem (a říkám vám to, protože se ráda chlubím :D) mám teď až do čtvrtka volno ze školy ;) Teď momentálně jdu psát seminárku, protože mám v plánu ji dodělat do neděle a myslím, že jsem schopná to stihnout (: Mějte se!

ŽIVOT A SMRT

14. května 2013 v 14:04 | Lenča |  MY THOUGHTS
Občas jen tak sedím a uvažuju nad životem. Nad smrtí. Nad všemi nejistotami. A nad tím, že každé srdce jednou přestane tlouct a každý život jednou skončí. Když jsem byla mladší, občas, vždycky jednou za čas, jsem uvažovala nad tím, co se stane až umřeme. Myšlenka, že by pak nemělo být nic, mi přišla hrozně děsivá. Ale už to tak dávno není. Možná jsem až příliš velký optimista, ale nemyslím si, že se smrtí prostě přijde velká tma a nicota. Občas mě děsí jak rychle ubíhá čas a jak rychle dospíváme a stárneme, aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Ale neděsím se smrti. Víme, že přijde. Nevíme kdy, ale víme, že se to nakonec stane a až se to stane, tak se to stane. Nemá smysl se nad smrtí strachovat.

Ale vlastně jsem o tomhle vůbec psát nechtěla, možná bych se mohla dostat k věci. Jednou umřeme a řekněme si to na rovinu - může se to stát úplně kdykoliv. Možná se dožiju stovky a možná mě za týden srazí auto (vážně bych měla přestat smskovat za chůze, jen tím zvyšuju pravděpodobnost, že se právě tohle stane :D). Chci tím říct, že když mi tohle někdy dojde a přemýšlím nad tím, fascinuje mě jak banálními věcmi se my lidi zabýváme. (Mimochodem, pokud jste ho nečetli, přečtěte si Malého Prince :)

Lidi mi můžou říkat, že jsem naivní a vlastně asi jsem. No a co? :D Myslím, že už jsem v některém článku zmiňovala můj náhled na to jak je nesmyslné vybírat si vysokou jen podle toho, kolik vám budoucí práce vydělá peněz. A nejde jen o tohle, je to všechno. Vezměte si třeba takové války. Nechápu války. Chápu kdy a jak a kdo válčil s kým a čeho tím chtěl dosáhnout, jen nejsem schopná pochopit proč. Stejně tak nechápu ani násilí. A možná je to celé jen tím, že prostě nechápu moc. Touha po moci mi nic neříká.

Bože, píšu úplně jiný článek než jaký jsem psát chtěla :D Mělo to být o lásce a o využívání příležitosti a nakonec jsem skončila u války :D Tak někdy jindy.. ;)


ČAS JE MRCHA.

7. května 2013 v 15:04 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Aniž bych věděla, že je tu tohle téma týdne, chtěla jsem napsat o děsivém/úžasném běhu času. Já se hrozně těším na to, až odmaturuju a půjdu na vysokou, ale jak tak hlavně posledních několik dnů poslouchám snad od všech učitelů, co nás učí, že za rok už to budeme my a že to tak uteklo a tohle všechno, upřímně řečeno, mě to trošku děsí.

Chci říct, vážně se těším až budu na vysoké, ale bude to hodně jiné. A já nejsem moc velkým přívržencem změn. Nemám je ráda. Mám ráda, když jde všechno hezky tak jak to znám. A svůj gympl už znám. Občas mám takové momenty, kdy chci být kdekoliv, jen ne tam, ale většinu času je pro mě moje škola svým způsobem druhý, nebo spíš třetí domov. Ale už brzo to tak nebude.

Včera jsem se koukala na Botu jménem Melichar, což je jeden z filmů, na které jsem jako dítě koukala pořád dokola a které znám snad nazpaměť. Mimochodem, ani nevím, jak je možné, že to natočil Troška. Jak je možné, že natočí něco takhle úžasného a pak jde a vymyslí Kameňák?! :D Ale proto o tom nepíšu. Chtěla jsem jen říct, že mi ty děcka v tom filmu vždycky oproti mě připadali tak dospělí. O tolik starší. A teď jsem se na to tak dívala a docházelo mi, že už to tak dávno není, protože jsem už pár let starší než hrdinové tohohle filmu.


A víte, co je ještě mnohem mnohem divnější? Když si pomyslím, že mi za půl roku bude dvacet. Nejsem připravená na to, aby mi bylo dvacet. Je to strašně divný, protože kdykoliv slyším, že je někomu dvacet, vždycky chvíli uvažuju, že je ten člověk mnohem starší než já, než mi dojde, že už mi je devatenáct. Bože, za chvíli si začnu připadat stará - jako Bella :D Ale prostě jen ta představa, že za několik měsíců už nebudu teenager?! Ještě nejsem dospělá, nemůžu být.

DELIRIUM, LAUREN OLIVER

4. května 2013 v 21:04 | Lenča |  BOOKS
Tahle knížka se mi strašně moc líbila, i když myslím, že další díly už spíš číst nebudu. Aspoň zatím ne. Přecejen, její konec se mi líbil nejmíň z celé knihy.


Je to kniha o tom, jaké to je zamilovat se ve světě, kde je láska zakázaná. A já si myslím, že tenhle nápad je na celém příběhu to úplně nejlepší. Takhle knížka je taková oči otevírající (eye-opening zní líp :D), když jsem ji četla, měla jsem chvílemi chuť někoho praštit a chvílemi tančit a běhat a zamilovat se ;)

Co se týče postav, ze začátku jsem měla radši Hanu. Hlavně proto, že bylo dost těžké vcítit se do Leny, ale nakonec jsem zjistila, že ne nemožné. Víc o postavě Hany v celém článku, protože se to nedá říct bez spoilerů. Ale ještě zpátky k Leně, částečně jsem ji chápala, nedá se říct, že ne. Nepoznala žádný jiný svět, než ten, ve kterém žije, proto je jaká je. Ale opravdu jsem ji začala chápat až po tom, co se zamilovala :D :)

V celém článku částečně spoilers ;)