na Blog.cz

A jsme na konci. Skoro na konci prázdnin a na konci 30 denní challenge. Letos jsem už četla spoustu knížek a několik vážně skvělých, které by se do téhle kategorie hodily. Vybrala jsem si Rozum a cit, protože jsem si ji zamilovala a vím jistě, že i když jsem ji četla poprvé, rozhodně to nebylo naposled.

Jane Austenová psala nádherně. Její postavy jsou tak úžasné, všechny z nich. A Rozum a cit se mi možná líbil skoro stejně jako moje milovaná Pýcha a předsudek. I když... no, nemůžu říct, co z toho mám radši, strašně moc se mi líbilo oboje.

Určitě vám ji doporučuju. Zvlášť pokud jste četli a líbila se vám Pýcha a předsudek :)

Už strašně dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Kinga, protože pořád někde slyším, jak úžasné píše knihy a jak se všem líbí a protože jsem nevěděla, co si vybrat jako první, tak jsem nedávno konečně v knihovně sáhla po téhle knížce. Je to částečně životopis a částečně taky jakoby kniha o psaní, o tom jak píše, jaký je ten samotný proces a tak vůbec.

A já miluju životopisy a miluju psaní, takže myslím, že se mi tahle knížka bude líbit. Zatím jsem teprve docela na začátku, tak jsem zvědavá, jaký to bude a pak o tom ještě něco málo třeba napíšu :)

Četli jste něco od Stephena Kinga? Jestli patří mezi jeho fanoušky, tak mi můžete doporučit něco, co se vám od něj třeba nejvíc líbilo, budu ráda (:

Vlastně ani nemám slov. Deník Anny Frankové je neskutečně úžasná kniha. Už jen proto, že je to něco úplně jiného než cokoliv. Je to skutečné. Skutečný deník, který si psala skutečná třinácti až patnáctiletá dívka během druhé světové války.

Pokud vás zajímá historie, je tahle knížka prakticky povinnost. Protože tohle je historie. Ale i pokud vás dějepis zrovna moc nebaví, je dost pravděpodobné, že se vám tahle knížka bude líbit. Je vážná a Anne v ní vypráví o vážných, pro nás dnes téměř nepředstavitelných věcech a těžkém životě židovské dívky, která musela několik let strávit zavřená se svou rodinou bez možnosti vyjít ven. Ale přesto všechno je to pořád mladá dívka, která zažívá všechny ty pocity, které jsou s tímhle věkem tak spojené. V některých jejích myšlenkách jsem viděla sebe před pár lety.

Tuhle knížku si přečtěte. Prostě si ji přečtěte :)

Tuhle knížku jsem si v červenci koupila v Praze v Luxoru, protože

a. má nádhernou obálku,

b. byla na ni (a pokud byste si ji náhodou chtěli koupit - pořád je) sleva a

c. její popis na zadní straně obálky mi připadal zajímavý a i když jsem o knížce nikdy předtím neslyšela, po tomhle popisu jsem věděla, že si ji musím přečíst.

Nebudu vám říkat o čem kniha je - ostatně, už zmíněný popis si můžete přečíst pod odkazem výše. Ale ten nápad je neskutečně zajímavý. Není to kdovíjak úžasná knížka, s tímhle nápadem si myslím, že mohla být napsaná o dost lépe. Nemá takové ty postavy, které vás donutí s nimi soucítit. A upřímně to není vyloženě moje oblíbená fikce - ale je to fikce a já o ní chtěla napsat a tak o ní píšu ;) Ale přesto všechno se mi dost líbila. Už jen proto, že vás přiměje přemýšlet.

Jak říká poslední věta na její obálce jde o strhující příběh o hloubce lidských citů, o přátelství a lásce, ale i o smutku, loučení a naději. O tomhle všem je, to ano. Jenže problémem je, že ta knížka sice je o všech těch pocitech, ale ony samotné v ní podle mě chybí. Už jen to, že jsem při čtení nebrečela, něco naznačuje. Když jsem ji dočetla, dala jsem jí na goodreads 4 hvězdičky a teď s odstupem bych to možná změnila i na 3. Ale i tak je dost možné, že se vám zalíbí. I když jsem si Ahoj z nebe nezamilovala, jsem ráda, že jsem si ji přečetla :)

:D Nebyla jsem si jistá, jestli slovník vůbec můžu počítat jako non-fikci, ale našla jsem si to a ano, je to non-fikce. A při tom hledání jsem zjistila, že bych našla ještě nejmíň 50 svých oblíbených non-fikcí. Ale tenhle slovník jasně vítězí.

Potřebovala bych nějaký větší, ale zatím mi stačí tenhle. Mám ho už pár let a neustále leží na mém stole, abych nemusela nikam chodit, když si něco potřebuju najít :D Je určený hlavně pro úrovně B1, B2 a C1; tedy středně až velmi pokročilé. Jak vidíte na obalu, je vhodný i k maturitě, kde ho nejspíš plánuju použít, když už je to dovoleno, přestože - a bude to znít divně - na maturitu z angličtiny se vlastně spíš těším než cokoliv jiného :D

Je to výkladový a zároveň překladový slovník, což je fajn, protože nemusíte přemýšlet nad významem a ne moc fajn, protože... nemusíte přemýšlet nad významem :D Každopádně ho můžu doporučit. Pro mě osobně je to skoro srdeční záležitost ;)

Kdo by nemiloval Pipi? Tu dívenku s dvěma copy, barevnými punčochami a téměř neskutečnou silou. Ona je tak úžasná postava, patří mezi nejlepší.

Pipi Dlouhou punčochu jsme ve škole četli už někdy ve třetí nebo čtvrté třídě a měla jsem tu knížku moc ráda. Pořád ji mám ráda. Když ji teď občas čteme s bráškou, vracím se tak do doby, kdy jsem byla malá. Astrid Lindgrenová byla báječná spisovatelka, psala ty nejlepší knihy pro děti. (Nedávno tu byl taky článek o její další knížce My z ostrova Saltkrakan.)

Líbil se mi i film, který byl o Pipi natočen - a ta úvodní písnička je dokonalá. Její anglickou verzi nikdy nemůžu vyhnat z hlavy, za což můžou Gilmorova děvčata :D Pod článkem si písničku můžete poslechnout a posoudit v jakém jazyce to zní nejlépe ;)

Shakespeare byl génius, jistěže. A Romea a Julii mám ze všeho, co od něj znám, nejradši. Už jen ten jazyk, kterým je napsaný. Tragický a romantický příběh. Hlavně tragický, o jeho romantičnosti se dá dost pochybovat. Přecejen je to tragédie. Krásně napsaných scén má v sobě však hned několik. Tady je ta, která patří mezi mé nejoblíbenější.

JULIE Romeo, Romeo, proč jsi Romeo?

Zavhrni otce, odhoď svoje jméno,

nebo když nechceš, přísahej mi lásku,

a já se zřeknu rodu Kapuletů.

ROMEO Mám promluvit, anebo ještě počkat?

JULIE Jen tvoje jméno je můj nepřítel.

Vždyť ty jsi ty, i kdybys nebyl Montek.

Co je to Montek? Ruka, noha, tvář,

anebo nějaká jiná část těla?

To přece není Montek! Vymeň jméno!

Co je to jméno? To, čemu se říká "růže",

pod jiným jménem vonělo by stejně.

A kdyby Romeo měl jiné jméno,

zůstal by pořád stejně dokonalý.

Tuhle knížku jsem nečetla, protože... jsem ji poslouchala jako audioknihu! :D Nejspíš budete znát ten film, já jsem ho viděla mockrát, je úžasný. A taky to byl jeden z důvodů, proč jsem si už dlouho chtěla přečíst i knížku. Roald Dahl byl britský autor, jehož rodiče pocházeli z Norska, což vysvětluje poněkud netradiční jméno. Je také autorem třeba známého Karlíka a továrny na čokoládu nebo Gremlins :)

Matilda je nádherná knížka. Čte se skvěle. Je taková milá a pozitivní a ten příběh se mi vždycky líbil (:

Tuhle knížku mi naprosto vychválila moje spolužačka a podle toho, co jsem slyšela, si myslím, že se mi bude líbit. Mám ji už asi tak měsíc půjčenou z knihovny a dokonce jsem ji i začala číst, ale zatím jsem pořád jen na začátku - je to dost dlouhé.

Pád Titánů je prvním dílem trilogie Století a odehrává se během první světové války. Druhá je Zima světa, jejíž dobou děje je doba kolem druhé světové války a také během války samotné. A poslední dílem bude Edge of Eternity, vyjde příští rok a bude vložen do doby studené války.

Jak jsem už psala, zatím jsem přečetla jen malou část knížky, takže nemám moc co víc říct, ale už teď jsem si skoro jistá, že se mi vážně líbit bude :) A pokud vás zajímá historie a takové věci, určitě si ji taky zkuste přečíst.

Napadlo mě, že už jsem nějakou chvíli nepsala obyčejný článek o tom, co se u mě děje a tak ho píšu teď :) Mám brigádu! Začala jsem pracovat v jednom nejmenovaném supermarketu u nás ve městě a budu tam až do konce prázdnin. Není to kdovíjak dobrá práce, ale jsem ráda, že si konečně něco vydělám. A pak před sebou ty peníze hezky rychle schovám, abych je hned všechny najednou neutratila (za knížky :D)

A když mám volno a můžu si spát jak dlouho chci, tak se budím o půl čtvrté ráno :D Já vím, ani já sama sebe nepochopím. Ale už jsem nějak nebyla schopná usnout. No, pravdou je, že bych možná i usnula, ale začalo to tím, že jsem se šla podívat z okna, jak jsou krásně vidět hvězdy, pak hledala jaká je teď fáze měsíce a jakmile jsem si v mobilu zapnula wifi, byla veškerá naděje na znovuusnutí ztracená...

A tak jsem se dívala na videa. Pár rozhovorů s One Direction, jejich video diaries, pak taky video z toho, když byly u Ellen (Mimochodem, pokud neznáte Ellen DeGeneres, o hodně přicházíte. Ona je naprosto báječná a její show určitě stojí za to :) Když už píšu o 1D, včera jsem se dívala na zhruba dvouhodinové video všeho z doby, kdy byly v X Factoru. A mimochodem, po téhle mé "nové vlně mánie" :D, která trvá už snad od začátku prázdnin a všech těch shlédnutých videích a rozhovorech, už chápu, proč mají holky tolik rádi Harryho. Vážně je skvělej. Zayn je pro mě pořád na prvním místě, ale myslím, že Harry by mohl být druhej ;) :D

Tahle knížka je ta nejnádhernější :) Vždycky jsem ji zbožňovala a myslím, že to se ani nikdy nezmění. A pokud jste Alenku nikdy nečetli, stoprocentně vám ji doporučuju. Není to jen dětská kniha, právě naopak. Myslím, že je skoro možné, že čím jsem starší, tím ji mám pořád radši.

Alenka má své kouzlo, které nelze jen tak popsat, musíte si to přečíst (: Knížka byla mockrát filmově zpracovaná a já jsem viděla dvě její filmové verze. První ten z roku 1999, ve kterém mimochodem hraje třeba i Whoopi Goldberg. Je to docela pěkný film a dívala jsem se na něj několikrát. A pak ten z roku 2010 od Tima Burtona, který sice není přímo adaptací Alenky, ale nic to nemění na tom, že je skvělý.

Velké trápení bylo dlouhou dobu mou nejoblíbenější knížkou ze všech. Ani trochu nepřeháním, když řeknu, že jsem ji četla nejméně dvacetkrát. Pamatuju si, jak jsem jednou jela na víkend k taťkovi a vzala jsem si s sebou tuhle knížku a pak ji jen přes ten víkend přečetla třikrát po sobě :D

Trápení, o kterém vypráví tahle knížka, prožívá třináctiletá Jana. A jako by už tak nebylo dost těžké být třináctiletou dívkou, její rodiče se právě rozcházejí a ona začíná žít sama se svým tátou, zatímco její máma a mladší sestřička se stěhují do vzdáleného města. U téhle knížky jsem hrozně brečela, ale pak se zase smála. Pokud je vám tak 10-14, určitě si ji přečtěte, bude se vám líbit. A možná i pokud je vám míň nebo víc :)

Od Heleny Šmahelové jsem četla ještě kopu dalších knih, měla jsem tu spisovatelku moc ráda. Třeba Dobrá mysl, jedna z knížek o dobrodružstvích dívky jménem Dora a pak další knihy se stejnou hrdinkou. Myslím, že jsem si z knihovny postupně popůjčovala skoro všechno, co kdy napsala.

Jedna z nejúžasnějších knížek, které mám doma. Je krásná a skvělá a mám ji strašně ráda :) Sofiin svět je dějinami filosofie a zároveň příběhem dvou skoro patnáctiletých dívek - Sofie a Hildy, jejichž osudy se postupně proplétají, od drobných náznaků až po... však si to přečtěte sami ;)

Filosofie ve spoustě lidí evokuje nudu a právě tuhle představu Jostein Gaarder, norský spisovatel, svou knihou vyvrací. Jde o čtivou knihu, informace z historie téhle na první pohled možná nepříliš atraktivní vědy jsou tu podány moc zajímavě a napínavý příběh mezi řádky vám nedovolí přestat číst. Tuhle knížku doporučuju pro úplně všechny :)

Hned na začátek - pravdou je, že vlastně nejsem před ostatními v rozpacích, když říkám, že mám ráda tuhle knížku (nebo i Proměnu). Je to spíš tak, že se tomu, že se mi líbí, divím já sama. Pro účely tohohle dne to bude stačit, protože nic jiného mě nenapadlo.

Je to už docela dlouho, co jsem Ameriku četla, možná čtyři nebo pět let. Hlavním hrdinou je mladík z Evropy, který musel odcestovat do Spojených států. Celá kniha pak vypráví o jeho osudech a cestách po Americe. Možná znáte Proměnu, která je příběhem muže, který se přes noc proměnil v brouka. Děsivé a zároveň vážně dobré. Amerika je úplně něco jiného a je to samozřejmě realističtější. Ale takový ten podtón a vůbec Kafkův styl tu zůstává.

Kniha zůstala nedokončená. Amerika je její původní název, který měla kniha předtím, než se přišlo na jméno, které jí dal sám Kafka - Nezvěstný.

Tak divná věc. Možná ne divná, spíš zvláštní. Vůbec nevím, co o Audienci a vlastně celkově o Havlových hrách říct. Audience byla tím prvním, co jsem od něj četla, protože ji máme v seznamu k maturitě a proto, že je krátká. Pak jsme se školou byli v divadle na Audienci a Vernisáži a nejspíš v důsledku toho jsem si později přečetla ještě Odcházení.

Myslím, že Audienci úplně nechápu a přesto se mi svým způsobem líbila. Jak říkám často, jsem ráda, když mě nějaká knížka donutí přemýšlet. A tahle nedělá nic jiného. Není to úplně můj šálek čaje (kávy? nikdy nevím, jestli se říká čaje nebo kávy.. nebo oboje? :D), ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

Už před týdnem nebo dvěma jsem na Óčku slyšela Pavla Calltu. A jeho písnička Naštěstí se mi zalíbila tak moc, že jsem ji pak několik dní poslouchala bez přestávky. (Můžete si ji poslechnout v menu.) Je taková pozitivní a veselá, proto ji mám ráda :)

Taky to jsou Koblížci, které jsem na konci července slyšela a viděla ve Zlatých Horách. Několik jejich písniček se mi hrozně líbí. Už mě nenajdou mi hraje pořád. Dokonce tak často, že si ji po několika dnech strávených se mnou zamilovala i moje malá sestřenka :D A pak ještě Ty a já, která je úžasná :D

A pak Voxel! Písničku V sítí jsem párkrát slyšela už před nějakou dobou a zaujal mě hlavně její text, ale vůbec jsem nevěděla, kdo to zpívá a ani to nijak nezjišťovala. Potom jsem teď nedávno slyšela další písničku od něj, Trip. Je perfektní. Krásná. A má skvělý videoklip.

A víte, co se mi začalo líbit? We Can't Stop od Miley. Ten videoklip je strašný, ale když ta písnička je tak chytlavá! :D

Tak jsem zpátky. Poslední týden byl skvělý. Radím vám dobře, pokud jste to ještě neudělali, odpojte se během prázdnin aspoň na pár dní od internetu. Je jednoduché to udělat, když mi nic jiného nezbývalo, protože babička internet nemá a chytat na vesnici, kde bydlí, wifi by mělo nulový význam :D Ale vážně to prospěje. Dokonce jsem se občas i na pár hodin odpoutala od mobilu, když jsme odjeli na koupaliště a já si ho s sebou radši nebrala. Sice jsem pak hned běžela kouknout se, jestli mi někdo volal nebo psal (což se potvrdilo asi tak 6 dnů ze 7 :D), ale stejně.

Miluju léto. Občas ho nesnáším, ale právě teď ho vážně miluju. V létě mám totiž konečně čas na všechny ty blázniviny, které během zbytku roku nestíhám. Skáču ty nejdivněji vypadající skoky do bazénu, jezdím na kole a hlasitě si přitom zpívám (a pak zjišťuju, že to auto, co právě projelo kolem mě, mělo otevřený okno xD), hraju s dětma kolem všechny společenský hry, co jen najdu, běhám po lese, ochutnávám všechny zmrzliny světa, lakuju si nehty deseti různýma barvama. Taky nepřiměřeně moc smskuju, daleko víc než během roku :D

Brzo brzičko tu bude článek s fotkami, kterých jsem tentokrát nafotila vážně spoustu. A pak něco o písničkách, protože mám tolik nových věcí, co jsem začala poslouchat. Zatím jen řeknu, že jsem si oblíbila hned několik českých písniček (a zpěváků), což se zas tak moc často nestává :)

Je to divný, ale nejdelší kniha mi zabrala snad nejdéle přemýšlení. A pak mi to docvaklo! :D Sice jsem ji logicky nečetla celou, ale v zadání není "přečetla", ale "četla" a já jsem něco málo z Bible četla, takže se to počítá.

Nedávno jsem si uklízela ve své knihovničce a tak si říkala, že na někoho, kdo se považuje za ateistu, mám doma až nepřiměřeně velký počet Biblí. Mám tři :D A ještě jednu takovou pro děti, která vlastně převykládává Bibli, takže v podstatě čtyři.

Nevím, jestli jsem se o tom zmiňovala, ale před pár lety (přesně řečeno v období, kdy jsem byla posedlá seriálem Sedmé nebe) jsem se celkem hodně zajímala o náboženství a tak jsem si z Bible něco přečetla. Pak mě celý ten zájem nějak opustil, protože - to by bylo na dlouho.