Listopad 2013

IT'S FRIDAY, FRIDAY, GOTTA GET DOWN ON FRIDAY!

29. listopadu 2013 v 22:50 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky :)

Zítra jedu na víkend do Prahy, a tak jsem si říkala, že ještě předtím něco málo napíšu. Nejdůležitější novinka - máme kotě! Po celé té době, kdy jsem chtěla kočku a po sto milionech "lajknutých" fotek koťat na facebooku, instagramu a kdekoliv jinde, kde se nějaké takové objevují, máme kočku. Jmenuje se Julinka, Julča a je strašně roztomilá (:

Ne, že byste si toho bez mého upozornění nevšimli, ale blíží se Vánoce. Nechce se mi věřit, že v neděli začíná prosinec. A ještě víc k neuvěření je skutečnost, že je konec listopadu a já ještě nemám v okně světýlka. Trochu sněžilo, aspoň u nás, což bylo fajn. Na zimě mi nejvíc vadí to náledí, protože mi cesta do školy trvá dvakrát tak dlouho než obvykle a já tam i bez toho věčně chodím pozdě.

Se vším mým nadšením z Catching Fire jsem to myslím ani nezmínila, ale pokud budete někdy v Olomouci (a nejste odpůrci velkých nákupních center), doporučuju Šantovku. Byla jsem tam zatím jen jednou a už tak to tam miluju :D Je to tam krásný - někteří říkají, že jim to přijde moc moderní, ale mě se to líbí. A navíc teď s tou vánoční výzdobou... kouzelný :) A jsou tam samý perfektní obchody. Do Claire's už nikdy nechci, potřebovala bych si tam koupit snad všechno. Hlavně všechny ty blbůstky s One Direction :D No, to by bylo na dlouho, prostě je to tam skvělý. Docela hodně lidí, ale osobně mi to nevadilo.

Čtu pořád Allegiant, jsem někde ve dvou třetinách a děsí mě to. A taky podruhé dočítám Looking for Alaska, což už je mimochodem přeložené do češtiny - jako Hledání Aljašky :)

Byee, užijte si víkend.



11 OBLÍBENÝ ANIMÁK

26. listopadu 2013 v 20:01 | Lenča |  MOVIES

Hledá se Nemo

Jako někdo, kdo zbožňuje animáky, jsem v téhle kategorii měla trochu problém vybrat jen jeden film. Strašně moc ráda mám taky Na Vlásku a samozřejmě Shreka a další, ale Hledá se Nemo zůstává číslem jedna :) Měl bys plavat, měl bys plavat, když nevíš co, tak plav!

Tenhle film je jedním z těch, které mě vždycky rozveselí. S bráškou se na něj díváme snad nejčastěji ze všech. Je to jeden z těch animáků, který se líbí dětem a zároveň není vůbec nudný ani pro dospělé (narozdíl od takové Doby ledové - komu se to může líbit absolutně nechápu :D) A víte, že bude mít pokračování? Hledá se Dori. Má vyjít předběžně někdy v roce 2015, ale už se na něj těším :)


AŤ UŽ JE ASPOŇ ČERVEN.

24. listopadu 2013 v 21:59 | Lenča |  MY THOUGHTS
Občas mám chvíle, kdy jsem ráda, že mi ještě zbývá alespoň těch posledních několik měsíců doma a na gymplu. Občas? Spíš jen někdy. Málokdy. Většinou se cítím přímo opačně.

Vím, že těch několik měsíců uteče. A vím, že je potřebuju, abych měla dost času připravit se na maturitu a na příjmačky. Ale jsou dny jako dnešek, kdy si jen přeju, abych už měla po maturitě a mohla být pryč. V některých chvílích je mi i docela jedno, jestli to bude Praha nebo Brno (beztak už ani nevím, jestli chci opravdu pořád víc do Prahy než do Brna), nebo klidně Olomouc. Jen být pryč... Neříkám, že mi to tu nebude chybět. Bude mi chybět bráška a máma a celá rodina a bude mi chybět můj pokoj a možná, když se budu cítit příliš nostalgicky, zhruba na pikosekundu i gympl.

Jenže, a snad bych i řekla čím dál víc, mě to tady "doma" štve. Necítím se tu tak úplně doma. Tohle město, tenhle dům, je mým domovem už skoro pět let. A ze začátku jsem tu byla vážně spokojená, protože to není vesnice. Ale teď si říkám, že malá města jsou tou nejhorší možností. Není to vesnice a není tam klid ani nic podobného, a není to město, takže tu je moc málo lidí (a kluků :D) a nejsou tu super obchody.

To by bylo z mého stěžování si asi všechno. Ať už je červen - červenec - září, prosíím :)


MUSÍM, SMÍM, CHCI...

24. listopadu 2013 v 17:36 | Lenča |  OTHER STUFF
1. Nejčastěji musím... jíst :D

2. Nejraději bych... byla v Londýně

3. Častěji bych měla... být sama sebou

4. Ráda bych... šla pokračovat ve čtení Allegiant, ale nejdřív musím... udělat aspoň něco do školy

5. Nebaví mě, když musím... dělat to, co nechci

6. Když něco musím, tak... to většinou nemám chuť dělat

7. Měla bych více... sportovat

8. Když něco chci a nemohu toho dosáhnout, tak... brečím


HUNGER GAMES: CATCHING FIRE

23. listopadu 2013 v 21:45 | Lenča |  MOVIES
Dneska jsem byla v kině na druhém díle Hunger Games, Vražedné pomstě (Catching Fire) a bylo to nejlepší! O to víc perfektní díky mým a Nikčiným poznámkám :D Myslím, že se mi druhý film líbil ještě víc než ten první. A docela se bojím toho posledního (respektive posledních dvou), protože už teď byly některé momenty dost psycho a třetí díl je celý takovým velkým synonymem na slovo psycho.

Kde začít? Jennifer Lawrence je dokonalá. Ne, že by tahle skutečnost byla něčím novým, ale prostě je dokonalá :) Liam Hemsworth je nádhernej. A Sam Claflin, který hraje Finnicka, je taky úžasnej. Na Finnicka jsem se těšila už od začátku. U tohohle filmu jsem měla narozdíl od většiny filmů založených na knižních předlohách výhodu, že jsem si na tu knížku nijak moc nepamatovala - aspoň ne na detaily, takže nemám ani potřebu si stěžovat na to, co ve filmu zkazili. Vlastně mě v tuhle chvíli nenapadá vůbec nic, co bych Vražedné pomstě vytkla.

Rozhodně tenhle film doporučuju a pokud jste nečetli jejich knižní podobu, na nic nečekejte a přečtete si ji. Všechno na něm je skvělé. Herci, efekty, hudba - Catching Fire má naprosto nádherný soundtrack. Perfektní adaptace. Epic! (:



WHAT IS THE FASCINATION

22. listopadu 2013 v 19:47 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Původně jsem na tohle téma týdne nechtěla psát. Někdy se chovám jako hrozná puritánka :D Moje reakce v pondělí byla něco na způsob, "Cože? Nový téma jsou prsa? To už si snad dělají srandu." Vzpomněla jsem si, jak se před několika měsíci řešila Angelina Jolie, protože tehdy by tohle téma možná bývalo bylo aktuální.

Ale přejděme k tomu, co chci psát dnes. Jak už vyjadřuje můj nadpis, moc nechápu, co je na prsou tak úžasného. Jasně, jako holka je asi pochopitelné, že to nechápu. Na druhou stranu, když vidím kluka bez trička... tak jo, takhle ve srovnání je snazší to pochopit :D

Když už jsem u věcí, které nechápu, chci zmínit plastiky prsou. Neodsuzuju ženy, které si nechají zvětšit nebo jakkoliv jinak změnit prsa, protože si dokážu představit, že pokud se cítí méněcenně a nevidí jiné řešení, plastika prsou jim může dost zvětšit seběvědomí a můžou se díky ní cítit lépe. A koneckonců, i kdybych nebyla schopná to chápat, nemá to vliv na skutečnost, jestli je "dobré" nebo "špatné" nechat si udělat plastiku, protože každý si se svým tělem může dělat, cokoliv chce.

Na druhou stranu, já osobně bych to neudělala. Ač občas pochybuju o pravdivosti mé víry v to, že na vzhledu nezáleží; výrok, že nezáleží na velikosti, je alespoň pro mě a podle mě nezpochybnitelný. Kluci mi odpustí, že se teď obracím jen na holky, ale vzhledem k tomu, že většina čtenářů jsou beztak čtenářky, bude to odpustitelné :D Holky, jak myslíte, že je to z druhé strany? Záleží vám na velikosti u kluků? To jen tak k zamyšlení.



O SEZNAMECH (A JEDEN MALÝ BUCKET LIST)

22. listopadu 2013 v 18:19 | Lenča |  OTHER STUFF
Mám strašně ráda seznamy. (Až na ten s velkým S :D) Jsem nimi posedlá. Na svých zdech v pokoji mám hned několik takových seznamů, které jsou neskutečně milé a vždycky mi vykouzlí úsměv na tváři :) A ani tady na blogu těch seznamů není zrovna málo. A jsou to i seznamy úkolů... pokud si napíšu seznam toho, co musím stihnout nebo udělat, hned se cítím klidněji.


Taky jsem zrovna narazila v notebooku na jakýsi bucket list. Myslím, že jsem to chtěla stihnout do dvaceti (což je jen za měsíc a půl, ale překvapivě už mě ta představa tak moc neděsí), ale pravdou je, že většinu věcí už jsem zvládla. Tady je:

  1. Být 24 hodin bez veškeré elektroniky.
  2. Zůstat vzhůru celou noc a bavit se.
  3. Mít významnou konverzaci z neznámým člověkem.
  4. Naučit se hrát písničku na hudebním nástroji.
  5. Napsat sama sobě dopis. Otevřít ho o 10 let později.
  6. Tancovat v dešti.
  7. Naučit se vařit svoje oblíbené jídlo.
  8. Napsat společně s někým článek.
  9. Napsat knihu plnou seznamů.

To je pro dnešek všechno. Už se moc těším na zítřek, budu trávit sobotu s Nikčou v Olomouci a jdeme na Catching Fire! Yay :)

O TOM, JAK SE TĚŠÍM NA VÁNOCE.

16. listopadu 2013 v 8:42 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj (:


A je tu sobota. Víte, co je nejlepší pocit? Když vám v pátek večer dojde, že je vlastně pátek a zítra nemusíte vstávat a nikam chodit :D A venku je pěkně. Chci, aby už sněžilo. Strašně moc se těším na Vánoce! Ne jen na Štědrý den, ten je spolu s 25. prosincem a prázdninami jen takovou třešničkou na dortu.

Těším se na celý prosinec, když se v ulicích pomalu začnou objevovat světýlka a vánoční ozdoby, rozsvícené stromečky... Až budou v televizi všechny ty vánoční filmy, z nichž jsem většinu viděla stokrát. Jsem nadšená už jen z vánočních reklam, které začali už před pár týdny. "A bude mít ty velký žahnutý žuby naholu" je už klasika :D A ta reklama na Coca colu je taky kouzelná!

Ráda sháním vánoční dárky a ráda si v obchodech prohlížím všechny ty vánoční věci. Vánoční písničky si pouštím už od září, ale stejně se na ně těším i tak :D

Užijte si víkend, L.

JAK ŽÍT NAPLNO.

14. listopadu 2013 v 18:21 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj :)

Asi jsem skončila s NaNoWriMo. Nevím, možná si to ještě rozmyslím, ale pro tuhle chvíli to nevidím moc nadějně. Není to tak, že bych to vzdávala, jen mám pocit, že mám teď tak moc věci, které chci dělat. A taky myslím, že ten nápad, se kterým jsem začala a na který už jsem napsala 20 tisíc slov, vlastně není zas tak dobrý. Přijde mi, že by bylo zbytečné tomu věnovat zbytek měsíce, když bych s tím pak stejně nebyla spokojená.

A teď k tomu, o čem dnes chci psát. Dneska jsme byli se školou na naprosto úžasném filmu s názvem Hořící keř, ale o tom napíšu jindy. A nevím, měla jsem teď chuť se něco nového učit nebo tak, ale nevěděla přesně co. A tak jsem se zase jednou zatoulala na TED. A dívala se na řeč Stevea Jobse, kterou pronášel před několika lety na Stanfordu. Až neuvěřitelně inspirativní řeč. Pokud ovládate angličtinu, podívejte se na ni, protože rozhodně nebudete litovat.

Říká, že má člověk najít v životě něco, co miluje. Mluvil o tom, jak ho propustili z Applu, ale on pořád věděl, že to, co dělá, miluje. Taky vyprávěl o jakémsi kurzu nebo předmětu, který se zdál být naprosto bez využití, ale kdyby ho tenkrát zanechal, nikdy by jeho pozdější práce nemohla být stejná, jakou se stala. Čímž se dostává k tomu, že někdy děláme věci, o kterých nevíme, jestli nám k něčemu budou, ale když je děláme rádi, měli bychom v ně věřit, protože je dost možné, že se to nakonec všechno spojí dohromady.

A musím taky zmínit mou oblíbenou část. Říkal, že se každý den ráno dívával do zrcadla a pokládal si otázku "Kdyby byl dnešek mým posledním dnem v životě, chtěl bych dělat to, co budu dnes dělat?" Což je podle mě úžasná myšlenka. A pak povídá o tom, že když si člověk uvědomí, že umře, začne ty nepodstatné věci v životě najednou vidět tak nepodstatné, jakými opravdu jsou.


10 OBLÍBENÝ FILM Z DĚTSTVÍ

6. listopadu 2013 v 13:37 | Lenča |  MOVIES

Nefňukej, veverko

Další srdeční záležitost (: Překrásný film. Viděli jste ho? Dejte mi vědět, jestli jo, protože neznám skoro nikoho, kdo by ten film znal, natož někoho, kdo by ho miloval tak jako já :D Když jsem byla malá a dávali to v televizi, pokaždé jsem to musela vidět.

A pak jsem celou hodinu a půl nebo jak dlouho nevstala, dokud to neskončilo. (Což je zrovna u mě docela zvláštní, protože jsem už ani jako dítě nebyla schopná jen sedět a dívat se na film, aniž bych dělala deset dalších věcí :D)


JANA EYROVÁ

4. listopadu 2013 v 14:23 | Lenča |  BOOKS

Jane Eyre, Charlotte Brontë

A tak, po takové době a po tom, co jsem ji několikrát začala číst a pak odložila, jsem přečetla Janu Eyrovou. Když jsem se konečně začetla, měla jsem za pár večerů celou knihu přečtenou.

Během čtení jsem měla hodně smíšené pocity. Občas jsem brečela (hlavně na konci) a byly tam naprosto děsivé okamžiky, kdy jsem se klepala a pak nemohla usnout. Většinu knihy jsem jen obdivovala autorku, která psala tak krásně, tak skutečně a tak neuvěřitelně citlivě.

Vzhledem k tomu, že autorky byly sestry a bývají neustále spojovány, neubráním se srování s Větrnou hůrkou. Četla jsem Na větrné hůrce od Emily B. několikrát a zbožńuju tu knihu. A Jane Eyrovou teď zbožňuju taky a snad i víc. Je to úplně jiný druh příběhu, má úplně jiné postavy a jiný nádech.


Co mi v těch závěrečných pasážích lehce vadilo byl takový ten nadpřirozený, nábožensky laděný nádech. Ale nebylo to nijak větší překážka.

Je to kniha o mladé dívce, o Janě Eyrové, a o jejím naprosto nesnadném životním údělu. Rozhodně to není jen milostný příběh, i když je plný lásky. A vůbec jsem nečekala, že její konec bude takový jaký byl :) Jana Eyrová je zvláštní postava, kterou možná nebudete mít rádi. Ale dost možná ji budete chápat, protože vám bude podána cesta k tomu, proč je Jane jaká je.

Tuhle knížku vám určitě můžu doporučit. Je nádherná (:

WHAT'S UP.

3. listopadu 2013 v 11:55 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj!

Tak přecejen píšu článek a to je jen 3. listopadu. Nechci to zakřiknout, ale NaNoWriMo jde zatím naprosto báječně. Mám pocit, že jsem za poslední tři dny zvládla víc věcí než za celých předchozích deset měsíců :D Potřebovala bych NaNoWriMo celý rok, abych viděla, jak mě to dokáže dokopat k práci. A dokonce ne jenom ke psaní, ale i k učení, ke čtení, prostě k tomu hodiny nesedět u televize a jen se nedívat na díly Krok za krokem a Hanny Montany, které už jsem všechny viděla stokrát :D

V pátek byl první den, kdy bylo možné podávat příhlášky na vysokou a co myslíte...? Přihlásila jsem se na obě školy, do Prahy i Brna, už hned v pátek :D Vážně se na výšku hodně hodně těším :)


Jak jste si užili podzimní prázdniny? Já skoro vůbec, byly moc krátké :D Ale ve středu jsem trošku nakupovala, což bylo fajn. Vážně by mi mělo být zakázáno chodit do papírnictví, mám doma už tolik fixů a pastelek, že je nemám kam dávat :D A taky do Levných knih, protože si kupuju věci, které bych si v životě nekoupila, kdyby nebyly ve slevě. Ale uznejte sami, komixovému vydání Dívčí party jen za 29 korun se odolat prostě nedá :D

NANOWRIMO 2013

1. listopadu 2013 v 6:13 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahojky,

je tu listopad. Dneškem začíná NaNoWriMo, kterého se účastním už potřetí v řadě. Tohle bude jen krátký článek, kterým vám chci v podstatě říct, že v listopadu tu nejspíš nebude nijak moc článků. Pro vysvětlení, o co jde, si můžete přečíst moje články z předchozích let: 2011 a 2012.

Letos ještě ke všemu píšu svoji knihu ručně, což bude těžké a vůbec netuším, jestli budu takhle vůbec schopná dojít až k 50 tisícům. Dobrá, držte mi palce a pokud máte odvahu (a let's face it, dostatek šílenství :D) a chcete psát, zkuste to taky :) Viz nanowrimo.org

Zatím pa, L.


Mimochodem, dneska je taky den, kdy se můžu začít hlásit na některé vysoké školy. Jsem až nečekaně moc nadšená :D