Leden 2014

TFIOS TRAILER!!!

29. ledna 2014 v 22:47 | Lenča |  MOVIES
Trailer na Hvězdy nám nepřály/The Fault in Our Stars! Ó můj bože. Vyšel dnes odpoledne (po tom, co jsem nejmíň hodinu pořád jen chodila na twitter, jestli už se náhodou neojevil) a zatím jsem ho viděla jen asi desetkrát. Ten film bude úžasný, strašně moc se na něj těším.

Shailene Woodley je báječná. Když jsem se už kdysi dávno dozvěděla, že bude Hazel Grace hrát právě ona, byla jsem trochu nejistá, protože jsem ji viděla v Secret Life of the American Teenager a strašně ji tam neměla ráda. Ale po tom, co jsem ji viděla v Johnových videích a všude možně v souvislosti s TFIOS, je tahle nejistota dávno pryč. Ona je skvělá. A Ansel Elgort zrovna tak :) Nedokážu si představit nikoho, kdo by se na roli Augusta hodil lépe a jsem strašně ráda, že ho hraje právě on. A můžeme jen na moment ocenit jak strašně roztomile tam vypadá Nat Wolff jako Isaac?

Myslím, že budu na ten film chtít jít do kina hodně hodněkrát :D A dost možná určitě budu brečet, ale s tím se počítá. Jsem tak spokojená s tím, jak ten film zatím vypadá. Je to moje nejoblíbenější knížka ze všech a měla jsem pochyby o tom, jak to celé dopadne, ale už se nebojím :) Tahle adaptace bude povedená.


FANGIRL

27. ledna 2014 v 14:55 | Lenča |  BOOKS

Fangirl, Rainbow Rowell

Miluju tuhle knihu. Rainbow Rowell nelze než zařadit mezi moje nejoblíbenější autory. Díky téhle knize jsem šťastná. V některých věcech se mi líbila možná ještě víc než Eleanor & Park.

Cath je v podstatě já. Někdy mě ohromně rozčilovala a taky jsem si díky ní uvědomovala, jak uzavřená vůči světu občas jsem, stejně jako ona. Wren je dvojče, které jsem si vždycky přála mít. I když jsem si skoro jistá, že kdybych měla sestru - dvojče, byla bych já tou "divnou" :D Levi je snový kluk. Co víc by si dívka mohla přát než kluka, který jí nosí kafe ze Starbucks a rád poslouchá, jak čte to, co napsala? :D I Raegan je skvělá. Bože, nádherná kniha. Úžasné postavy. Dokonale propracované příběhy všech těch úžasných postav :)

U téhle knížky jsem se pořád smála. A pak trochu brečela. Ne u spousty částí, vlastně jen u jedné, ale když už jsem brečet začala, tak jsem brečela hodně :D A bylo to zvláštní, protože jsem tentokrát brečela u těch šťastných částí (jedné šťastné části). Dál taky, Cath je 18letá dívka, která píše fanfiction. Musím říkat víc? :D Už jen tahle skutečnost sama o sobě je důvodem, proč bych tuhle knížku milovala. Píše o světě, který znám a který mám ráda.

Šla jsem včera spát až po půl jedné, protože jsem Fangirl nemohla odložit. A jakmile jsem ji dočetla, nebyla jsem schopná přemýšlet o ničem jiném. Už dneska mám chuť si ji hned přečíst znovu, tak moc se mi líbila.


CHVÍLE KLIDU.

25. ledna 2014 v 23:51 | Lenča |  MY THOUGHTS
Mám ráda tyhle soboty, kdy nemusím nic dělat (nebo si aspoň nepřipouštím, že bych něco musela dělat) a mám čas přemýšlet, číst, psát, prohlížet si blogy a nic nedělat. Dneska jsem odpoledne prospala nejmíň dvě hodiny a tak bych teď, v jedenáct večer mohla energii i rozdávat. Perfektní čas pro psaní článku :)

Ani nevím, o čem vlastně chci psát, ale už jsem zase chvíli nepsala "kecací článek", a tak je tady. Pořád teď poslouchám nějaké písničky. Což není nic nového, ale poslouchám hudbu teď tak nějak pořád, víc než jindy. A mám tendence být strašně znuděná, přestože vím, že bych svou nudu měla kompenzovat vším tím učením, na které kašlu.

Říkala jsem už, že nemám ráda malá města? Poslední dobou to své malé město nesnáším ještě víc než kdy dřív. Těším se až budu pryč. Mám teď pořád chuť někam jezdit, dělat něco zábavnějšího než jen být tady a učit se. Ale už v pátek jedu do Brna, jupí :)) A pak budu mít týden jarních prázdnin, na které jsem se začala těšit, když ještě ani neskončily ty vánoční.

Miluju tuhle písničku! A právě jsem poprvé viděla i video a zjistila, že je natočené v Brightonu (:

Trochu mě mrzí, že jsem většinu ledna (a když o tom uvažuju, jedna dvanáctina roku není zas tak málo) promarnila vší tou znuděností a přitom vlastně ani pořádně nic nezvládla udělat do školy. Už se tak moc těším, až odmaturuju a budu žít ten život, který si přeju žít, že zapomínám, že se nejdřív musím dostat přes maturitu až na svou vysněnou vysokou (drobný detail, že mám vysněné školy dvě, radši teď řešit nebudu :D).

Když jsem na začátku roku psala článek o tom, jaký bude 2014, řekla jsem, že bude úžasný. A věděla jsem, že všechno nepůjde hladce, byla jsem připravená muset se taky trochu snažit. Tak o co je to teď těžší? I když už je tenhle rok pár týdnů v plném proudu, moje pozdní předsevzetí je: místo toho, abych sama sobě poslední měsíce gymplu ztěžovala, budu se snažit si je usnadnit a brát je víc pozitivně. To je všechno :)

Zatím pa, L.

POVRCHNÍ POCITY

24. ledna 2014 v 18:10 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Can you fall in love with a face?
With one's beauty,
with the pretty eyes on one's face,
with charm or charisma?
Despite not knowing the one,
can you like someone for his looks?
What a superficial element to like.
Character > looks
... right?

Někdy je jednodušší se zamilovat do obličeje, než snažit se někoho poznat a pak se zamilovat doopravdy. Láska nestojí na vzhledu. Stojí na pocitech. Na změně srdce. Já vím, zním dneska strašně naivně, ale myslím, že občas ta trocha naivity není zas tak špatná.

Kde je ta holka, která říkala, že vzhled není důležitý? Která říkala, že ten, kvůli komu se jen trápíte a kdo si nezaslouží, abyste kvůli němu byli smutní, za žádné trápení vůbec nestojí? Jenže jak všichni víme, je mnohem snažší dávat rady, když nejste v situaci, kdy byste se nimi měli řídit vy sami, a pak, až se v té situaci ocitnete, na ně zapomínat. "Ach jo." Dvě slova, která neříkají vůbec, ale vůbec nic, a přesto v sobě někdy nesou úplně všechno.


"What a treacherous thing to believe that a person is more than a person."
- John Green, Paper Towns

2 HUDBA, JEJÍŽ TEXTY KE MNĚ MLUVÍ

22. ledna 2014 v 9:26 | Lenča |  MUSIC

Simple Plan

I oni patří mezi moje nejoblíbenější skupiny. Narozdíl u Beatles, kde jsem psala, že je můžu poslouchat kdykoliv, na Simple Plan musím mít tu správnou náladu. Což ale není záporem, jen rozdílem :) Simple Plan poslouchám, když je mi mizerně. Když je celej svět děsnej, něco/někdo mě štve nebo když mám nějakou náladu, kterou mi připomínají jejích písničky. Protože mezi jejich písničkami vždycky najdu některou, která se hodí na mou náladu (ať už je ta nálada jaká chce) nebo jejíž slova bych nejradši na někoho začala řvát :D

Jediný problém, který mám se Simple Plan, je to, že jejich písničky začnou (až na pár výjimek) znít po čase všechny hrozně podobně. Ale přesto je mám ráda. Hlavně právě kvůli jejich textům. Jet Lag je nádherná! Nebo This Song Saved My Life. A I'm Just Kid. Perfect. Mohla bych jich vyjmenovat ještě víc, miluju snad všechny :)

Je hudba, která zní úžasně a má příšerné texty a pak taková, co má krásné texty, ale její melodie za moc nestojí. Ale myslím, že u Simple Plan se tak nějak daří oboje. Mám je ráda (:


MILUJU CITÁTY.

19. ledna 2014 v 16:55 | Lenča |  OTHER STUFF
"The future belongs to those who believe in the beauty of their dreams."
- Eleanor Rooseveltová

"So, this is my life. And I want you to know that I am both happy and sad and I'm still trying to figure out how that could be."
- Stephen Chbosky, The Perks

"Sometimes you read a book so special that you want to carry it around with you for months after you've finished just to stay near it."
- Marcus Zusak

"Žít je ta nejkrásnější věc na světě."
- Cicero
"Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš."

"Bolest je nevyhnutelná, utrpení nikoliv."
- Haruki Murakami

"Nechci aby lidé byli velmi příjemní, protože se tak nemusím obtěžovat s tím, abych je měla hodně ráda."
- Jane Austenová

(jedna z mých nejoblíbenějších fotek, co jsem kdy vyfotila)

1 MOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ HUDEBNÍ SKUPINA

16. ledna 2014 v 22:10 | Lenča |  MUSIC

The Beatles

Navždycky na prvním místě. Pro mě nikdy nepřestanou být nejlepší skupinou všech dob. Neposlouchám je zas tak dlouho, možná dva nebo tři roky, ale jsem si docela jistá, že je ještě dlouho poslouchat budu :)

Jejich písničky jsou dokonalé. Všechny. Většinou hudbu poslouchám podle nálady, protože ne všechno mám chuť poslouchat bez ohledu na náladu. Ale jejich hudba se dá poslouchat kdykoliv, ať jsem smutná nebo šťastná. Nevím, co víc o nich napsat, jsou úžasní. Byli úžasní. Jejich písničky jsou nesmrtelné, aspoň v mých očích rozhodně.


MOC PRÁCE, MÁLO SPÁNKU.

15. ledna 2014 v 21:35 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

už aby byly prázdniny! Ale vypadá to dobře, jdu teď do školy už jen 11krát a pak Brnoo :) a jarní prázdniny. Minulej a tenhle týden jsou oba děsný. Zdá se mi, jako bych ztratila veškerou schopnost učit se, kterou jsem kdy měla. Nevím, jestli je to lenost nebo jen pohodlnost nebo moc velké množství vedlejších faktorů, které mě nutí dělat všechno, jen ne se učit.

Můj vztah k dějepisu je teď chvílema vyloženě nepřátelský a v některých momentech lituju toho, že jsem se kdy rozhodla z toho maturovat. A to mám dějepis ráda! Jen bych potřebovala víc času než kolik ho mám. A mnohem mnohem víc spánku.

Ale samozřejmě, že si za nedostatek času částečně hodně můžu i sama. Kdybych byla schopná přijít domů a hned nezapínat počítač... Kdybych se při učení sto čtyřicetkrát nedívala na facebook... Kdybych si pořád nevolala s Nikčou... (která je awesome :D :) což ale nic nemění na tom, že se díky těm hovorům nemůžu učit :D).

A taky, co má znamenat to počasí? Nepotřebuju slunko, ale kdyby aspoň pršelo! Kvůli tomu šedému zamračenu a tmě jsem ještě unavenější.

Bože, to je dneska ale pozitivní článek. Pravda je, že se cítím celkem šťastně :D Ale jsem naštvaná sama na sebe za to, že nic nedělám, že se málo učím a že na sebe za pár měsíců, až nebudu stíhat, budu ještě naštvanější za to, že jsem se víc nesnažila dřív. Amen :D

Mějte se, L.


PRAHA.

12. ledna 2014 v 12:49 | Lenča |  MY THOUGHTS
Přijela jsem včera šíleně unavená a s bolestí hlavy. A šťastná. Včerejšek byl skvělej. V pátek jsem se celkem neplánovaně rozhodla jet se v sobotu podívat do Prahy na den otevřených dveří Filozofické fakulty :)

Chci tam. Vážně na tu školu chci. Už když jsem ráno vešla do budovy fakulty, byla jsem nadšená. Jsem hrozně ráda, že jsem tam jela, protože to bylo přesně to, co jsem teď potřebovala. Poslední dny byly na nic a plné divných nálad nebo žádných nálad, ale když jsem tam včera byla, připomnělo mi to, že tohle je to, co chci. Chci studovat anglistiku. Taky jsem se dozvěděla pár věcí, které by mohly být docela užitečné, ale myslím, že tím hlavním, co mi ten den dal, byla nová motivace, nový elán pro věc.

I celý zbytek mého dne v Praze byl super. Trochu jsem se prošla po centru, dost nakupovala, hodně utrácela, snědla až moc hranolek a byla ve Starbucks (Chai Tea Latté). Navštívila jsem tak deset knihkupectví a v Paláci knih jsem strávila přibližně tři a půl hodiny, což je myslím rekord :D Četla jsem si tam Weird Things Customers Say in Bookshops, což bylo vtipné :D Doporučuju! Jinak jsem si koupila Struck by Lightning od Chrise Colfera, což si chci přečíst už od doby, co to vyšlo a byla jsem nadšená, že jsem ji tam našla :)

Teď se jdu učit. Konečně jsem se pořádně vyspala (jsem vzhůru jen tak hodinu), po tomhle týdnu a taky včerejším vstávání v 5:30 jsem si to zasloužila :D

Pa (:


ZVLÁŠTNÍ. CO JE TO "ZVLÁŠTNÍ"?

9. ledna 2014 v 23:12 | Lenča |  MY THOUGHTS
Třeba nadpis mého článku, ten je docela zvláštní. Když se řekne zvláštní, tak to nezní moc pozitivně. Je to lepší než divné, ale pořád ne zrovna lichotivé. Klidně ten můj úvodní blábol, co jsem právě napsala, ignorujte, jen jsem chtěla říct, že byl dnešek zvláštní den.

Začal příšerně. Nadlidský úkol v podobě vstávání byl ještě mnohem těžší než nadlidský a na jistotě mi nepřidal ani pocit, že nic neumím, což nebyl ani tak pocit jako spíš konstatování skutečnosti. Test z dějepisu jsem napsala příšerně a test z frániny jsem pro změnu vypustila z hlavy úplně. Ale aspoň mě konečně něco uhodilo do hlavy, což jsem rozhodně potřebovala. A začala jsem se učit. Přišla jsem domů, sedla si ke stolu, nezapnula počítač a učila se. Jsem se sebou spokojená. Mám toho tak moc, už bylo načase si uvědomit, že přístup "když nevím, co dělat dřív, tak radši nebudu dělat nic" se neosvědčil.

Přijde mi úplně k neuvěření, že končí teprve první týden po zimních prázdninách. Cítím se tak unavená jako bych tam v novém roce byla už stokrát. Ještěže je zítra pátek!

Ale není to jen škola, je to všechno. A zároveň nic. Je toho moc. Na jednou stranu si potřebuju najít čas na to zachumlat se i s hrnkem čaje do peřin a chvíli jen přemýšlet. Na stranu druhou se občas bojím být sama se svými myšlenkami, a tak se před nimi radši schovávám. Už ani nejsem teenager, tak co to má být? A přejde to vůbec někdy?


PĚKNEJ DEN.

7. ledna 2014 v 23:10 | Lenča |  MY THOUGHTS
Skutečnost, že je mi 20, se mi zatím docela zamlouvá. Ve škole byla dnes pohodička, i když se mi tam ráno šíleně nechtělo. (Ale to nikdy.) Zvlášť po nočních hororech (když vás ve tři hodiny probudí rána vázy, která sama od sebe spadla na zem, není to úplně normální) a mých divně matoucích snech (který vlastně ani moc matoucí nebyly, jen mi moje podvědomí potvrzovalo to, co už vím). Ale nakonec jsem se z postele nějak vyhrabala a do školy přišla jen dvě minuty po zvonění :D

Ještě ve škole jsem si říkala: Tak, dneska bude ten den, kdy se začnu pořádně učit. Ale pak jsem přišla domů, pustila si nahlas písničky a bylo mi jasné, že na svoje narozeniny se stejně učit nebudu, takže bude nejlepší se na to zase jednou vykašlat. Narozeniny jsou ale dobrá výmluva :) Ani nevím, co jsem celé odpoledne dělala. Ale rozhodně jsem měla skvělou narozeninovou večeři - palačinku s nutelou, šlehačkou a ovocem:)

Jinak jsem většinu podvečera/večera strávila voláním s Nikčou, protože co je lepší než záchvaty smíchu na skypu, i když víte, že byste se vážně měli učit? :D Ale co, smích prodlužuje život. (V tom případě už jsem dávno nesmrtelná.)

...Aneb život dospělého dvacetiletého člověka, který se zodpovědně připravuje na maturitu a příjmačky :D


POSLEDNÍ DEN TEENAGEREM.

6. ledna 2014 v 22:36 | Lenča |  MY THOUGHTS
Zítra mi bude 20. Yay... Nay :D Když už nebudu teenager/puberťačka/náctiletá, tak chci:

1, Přestat mít blbý puberťácký nálady, kdy jsem smutná, bez nálady a nevím proč a to i přesto, že jsem o minutu dřív byla naprosto happy.
2, Už nemít akné. Děkuju pěkně.
3, Konečně se poučit a nezamilovávat se do kluků jen proto, že jsou pěkní. (Haha.)

Jinak jsem víceméně spokojená. Je divný, že mi bude dvacet. Vzhledově vypadám na patnáct a psychicky si připadám možná tak na sedmnáct. (Někdy spíš na pět, ale to nevadí.) Dneska jen krátký článek, jsem zaneprázdněná neučením se :D

Pa (:



STILL CONFUSED.

4. ledna 2014 v 8:44 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Myslím, že jsem nemohla mít lepší nápad na adresu blogu, když jsem si svůj blog zakládala. My Little Confused World je dokonale výstižné. Jsem tu už zhruba čtyři roky a za tu dobu se toho strašně změnilo, já se hodně změnila. Ale některé věci se nemění. Jako například stav zmatenosti. I tenhle článek bude možná trochu zmatený, a i tak budu ráda, když se najde někdo, komu se bude líbit.

Na začátek vám řeknu, že já nepíšu básně. Teda občas jo, mám na ně doma dokonce zvlášť deníček, ale není to žádný zázrak. Ale měla jsem náladu napsat nějakou básničku, a tohle vzniklo. Chtěla jsem psát česky, ale cokoliv jsem napsala mi přišlo nemožné, takže proto :) I tohle mi přijde nemožné, ale ráda se schovávám za angličtinou :D A v druhém případě jsem prostě jen psala, co mě napadlo. INSPIRACÍ - abych vysvětlila souvislost s tématem týdne - mi byly obrázky, které jsem vložila k oběma textům.

CO NOVÉHO POSLOUCHÁM.

3. ledna 2014 v 18:00 | Lenča |  MUSIC
Právě teď jedna z mých nejoblíbenějších písniček, i když po tom, co jsem si ji asi dva týdny pouštěla zhruba dvakrát až desetkrát za hodinu každý den se mi už líbí míň než předtím. Ale pořád je nádherná. Il Nous Faut. Elisa Tovati i Tom Dice, kteří ji zpívají, mají i jinak spoustu krásných písní.


Pořád teď poslouchám The 1975, dokonalá kapela! Nejvíc se mi od nich líbí písnička Girls.


Pak skupina, kterou znám delší dobu, ale taky jsem je začala víc poslouchat až teď. Neon Trees. Těžko říct, co mám od nich nejradši, mají hodně skvělých písniček. Ale asi 1983. (Co je to s těmi názvy ve formě roků?)



LEDEN.

2. ledna 2014 v 8:22 | Lenča
Začal leden (pokud jste si náhodou ještě nevšimli :D) a já pokračuju v pravidelných měsíčních úkolech/cílech. Ty z minulého měsíce a jejich úspěšnost najdete tady :) A pokud jste nečetli prosincový článek, nejsou to novoroční předsevzetí, ale "novoměsíční" předsevzetí, tentokrát lednová.

1. Chci se pokusit celý měsíc si nesladit čaj ani kafe. Už tak jím až moc sladkého a tohle je něco, co bych - aspoň myslím - mohla zvládnout.

2. Opět - budu se hodně učit. (Což si skoro ale nemusím dávat za cíl, bez učení to teď ve škole ani nepůjde.)

3. Nejtěžší bod :D Budu se zabývat tím, co je v tuhle chvíli důležité. To znamená příprava na maturitu a na příjmačky. Občas potřebuju odreagování, ale to důležité musí být na prvním místě.

4. Souvisí s bodem jedna. Facebook. Říkám si teď poslední dobou, kdy jsem tam začala chodit tak často? Takže, nebudu tam chodit jindy než v jedné půlhodině denně. Může to být třeba od 20:30 do 21:00. Ale nebudu tam chodit padesátkrát za den (což teď upřímně řečeno dělám). Budu ho mít zaplý na mobilu, abych si mohla psát s lidma, protože to nekrade tak moc času. Ale jinak ne. Good.

5. Když mi bude zbývat pět minut do odchodu do školy a budu si muset vybrat, jestli se stihnu namalovat nebo nasnídat, budu snídat :D

6. Budu psát. Nevím co chci teď psát, protože s tou mou věcí z listopadu to moc nadějně nevidím :D Ale něco budu psát, aspoň někdy, najdu si chvilky času.

7. Udělám si aspoň přibližně seznam četby k příjmačkám, abych viděla, co bych do té doby ještě měla přečíst.


JAKÝ BUDE ROK 2014.

1. ledna 2014 v 0:00 | Lenča |  MY THOUGHTS

2014.

Už je to tu.
Bude to velký rok. Rok změn.

Budu maturovat. Opustím zdi našeho gymplu a vydám se vstříc novému životu v novém městě. Hodně věcí se změní. Už se změn nebojím. Nebojím se ani, že bych neuspěla. Udělám maturitu a dostanu se aspoň na jednu ze škol, na které chci. Nebojím se, že to nezvládnu, ale bojím se, JAK to zvládnu. Nechci být v obrovském stresu a nervózní. Chci být v pohodě.


V LEDNU, už za týden oslavím narozeniny. Pojedu konečně do Brna - podívat se na den otevřených dveří a za Niki. Těším se :) Už mám i mapu, takže se možná neztratím, až začnu Nikču štvát zpíváním písniček od One Direction :D Možná pojedu i do Prahy, ale ještě nevím.

V ÚNORU máme maturiťák. Nemůžu říct, že bych se nějak zvlášť těšila. Jinak má letos premiéru strašně moc filmů, které chci vidět. Nejvíc se těším na TFIOS (Hvězdy nám nepřály), ale i na Divergent, Zlodějku knih, další díl Hunger Games (i když zrovna na ten budu muset čekat až do podzimu) a další a další. Jsem ráda, že mám tolik filmů, na které se půjdu podívat mezi tou hromadou učení.

A v KVĚTNU to přijde. Brněnské TSP, písemná maturita, svaťák a "třešničkou na dortu" samozřejmě maturita ústní. Jak mám květen ráda, letos se na něj zrovna netěším :D Těším se až to bude za mnou.

V ČERVNU mě pak čekají příjmačky. Nejdřív (aspoň myslím) v Brně a pak ty v Praze. Až bude konec června, budu spokojená. Možná. Možná míň. Každopádně budu vědět, na čem jsem.

Zatím nevím, co budu dělat v LÉTĚ. Chci někam jet. A tím někam myslím do Londýna, jako vždy :D Strašně ráda bych jela na Summer in The City :) Někam pojedu. Mám v úmyslu plánovat léto ve chvílích, kdy budu potřebovat odreagování od učení.

V ZÁŘÍ půjde můj malej bráška poprvé do školy :) Nevím, co budu v té době dělat a kde budu já, ale kdyby to šlo, ráda bych tam byla s ním. Jak si na něj pořád stěžuju a i když mě tak často štve, bude mi ten prcek chybět, až budu pryč. Nejvíc ze všech.

A v ŘÍJNU? V říjnu to začne :D Vysoká, s největší pravděpodobností, yay :) Těším se. Co bude dál, to nikdo neví :D Uvidíme.

Nakonec vám chci popřát ten nejlepší nový rok, ať žijete tak jak chcete a daří se vám všechno, po čem toužíte :) (Jo a ať vás na facebooku šťouchne co nejvíc lidí :DDD)