Únor 2014

HMMM... CO MI DAL ÚNOR?

28. února 2014 v 13:54 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak nám končí únor. Na konci ledna jsem psala o tom, jak tenhle rok zatím nestál za nic, jak jsem jeho první měsíc promarnila a jak věřím, že únor bude lepší. A moje doufání se vyplatilo, protože únor určitě lepší byl.

Konečně přišel maturiťák. Užila jsem si ho. Poprvé trochu víc pila. Ne, že bych "opít se" měla na seznamu věcí, které chci udělat, abych si je mohla vyškrtnout, a ne, že bych zrovna já patřila mezi ty, kteří by se tímhle chlubili, ale řekněme, že to bylo poprvé, co jsem na sobě tak trochu pocítila následky alkoholu. A jak už jsem psala hned po plese, celý ples a ten večer byl skvělej.

Měla jsem chvíle a dny, kdy jsem se učila hodně; takové, kdy jsem se učila příliš málo a pak něco mezi tím. Stydím se, že jsem za celý únor přečetla jen jedinou knížku a to ještě jen Modrou jako safír, nic "užitečného". Musím zase začít víc číst. I když pochybuju, že to tak úplně půjde - se vším, co se teď děje.

Je těžké, slovy snad nemožné popsat jak se teď cítím. Mohla bych psát o lásce a bylo by toho tolik, co bych uměla napsat, ale dokud to nepotká vás samotné, stejně nejde pochopit, jaké to je. Nemám tušení, co dělám a do čeho jsem se to pustila. Pustila? Spadla. Když jsem dřív psala o tom, jak je těžké přemýšlet o budoucnosti, právě teď jsou pro mě myšlenky na budoucnost spíš úplně neúnosné. Budoucnost je tak nejistá. Ale přítomnost? Ta je krásná.


TAK DIVNĚ KRÁSNÝ ŽIVOT.

26. února 2014 v 7:22 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nemohlo to téma o věcech, co nedávají smysl, být až tenhle týden, že ne? Před týdnem můj život dával smysl. Ale stačí zatáhnout za jednu krátkou nitku... a všechno je jinak. Nikdy jsem nevěřila v osud, ale vážně se můžou tak krásné věci dít jen náhodou?

Cítím se šťastná. Vážně vážně šťastná, tak moc. A zároveň smutná. Jenže, pamatujete jak jsem psala o tom, jak se teď něděje nic zajímavého, jen samé učení a mě ten stereotyp nudí? Tak toho už se bát nemusím.

Jsem zamilovaná.

Všechno, co bylo předtím, najednou vidím jinak. Vlastně, všechno kolem sebe vidím jinak. A jen stěží jsem schopná dál normálně myslet, udržovat se na nohou. Jak jsem i normálně strašně přecitlivělá, poslední dny je to snad tisíckrát silnější. Je to jako by všechno, co jsem kdy cítila, najednou ztratilo svoji váhu a všechny pocity teď stojí někde opodál.

Měla jsem strach. Neřekla bych strach se zamilovat, jen strach... já nevím, možná z toho, že.. je někdo schopnej mě mít tak moc rád. Ale myslím, že už nemám strach. Je to těžké, protože (bože, bude to znít tak stráásně hloupě) mám pocit, že mi srdce vyletí z těla, jestli to tak půjde dál. Už i tak jsem ztratila schopnost umět se nerozbrečet, když se mi chce brečet. Myslím, že teď víc znám stav brečení, než nebrečení :D Všechno je tak těžké. On... je daleko, moc daleko.

Ale i když je to tak těžké, ach jo... je to tak nějak krásné.

5 PÍSNIČKY, KTERÉ SI POUŠTÍM PRO ROZVESELENÍ

20. února 2014 v 17:45 | Lenča |  MUSIC
Pět písniček, které mi vykouzlí úsměv na tváři.

UŽ MŮŽU PANIKAŘIT?!

18. února 2014 v 14:07 | Lenča |  MY THOUGHTS
Je mi zle a příšerně a chci jen brečet a možná spát a jíst a nesnáším takhle se cítit. Nic nezvládám. Za tři měsíce matururuju a nic neumím a mám strach. Bojím se vlastní lenosti a neschopnosti a už ani nevím, jaké to je nebýt ve stresu. Dneska v hodině dějepisu jsem chvilkama neměla daleko k slzám a pak jsem přišla domů a konečně mohla začít brečet.

Strašně mě to štve, protože mám ráda dějepis a chci ho umět a nenávidím, když neznám odpovědi na to, na co se učitelka zeptá. A nechci z toho odmaturovat s odřenýma ušima za čtyři. Dějepis mi šel. Minulý rok jsem všechno tak úžasně zvládala a měla z toho radost a když chci, dokážu si ty věci zapamatovat. Jenže teď je ta maturita tak blízko a kdykoliv se podívám na seznam maturitních otázek, dělá se mi doslova fyzicky špatně a mám pocit, že ať se budu snažit sebevíc, nikdy se to nemůžu všechno naučit a zapamatovat si to.

A pak mi všechny tyhle úvahy začnou znít směšně. Komu (kromě mě, samozřejmě) záleží na tom, jaké známky budu mít? Hlavní je maturitu udělat, z čehož myslím, že strach mít nemusím. Chvilkama si nejsem jistá ani tímhle, ale to už je detail. Vůbec ty známky za všechen tenhle stres nestojí.

... but will it really?

A JE PO PLESE.

17. února 2014 v 14:12 | Lenča |  MY THOUGHTS
Maturiťák byl skvělej. Moc jsem od něj nečekala, nijak zvlášť se nětěšila, a tak příjemně mě překvapil. Užila jsem si to. Přijde mi strašně zvláštní, že už máme po plese, protože po všem tom dlouhém připravování a plánování proběhl tak rychle a tak rychle je pryč.

Zvláštní (ale v dobrém smyslu zvláštní) je taky to, že narozdíl od několika dní před ním a zvlášť od pátečního večerem, kdy to vypadalo, že ani neusnu, jsem se těsně před plesem už necítila nervózní. Trochu před tím, než jsem si měla jít pro šerpu, ale jinak klid :) Všechno proběhlo skvěle, vystoupení se nám povedlo a celý ples byl úžasný, líbilo se mi to :)


UŽ ZASE OPTIMISTA :)

14. února 2014 v 17:33 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jsem tu zase.

Po pěti dnech, což je u mě, myslím, za poslední dobu docela rekord. Od pondělka jsem byla nemocná, zrovna v tu nejhorší dobu - poslední týden před plesem. Mezi pondělím a středou jsem spala víc než jindy spím dohromady tak za dva týdny a když jsem zrovna nespala, tak jsem zase jednou svůj čas trávila ve společnosti Gilmorových děvčat a "spolunemocné" Nikolky :D I přesto mi bylo dost příšerně, ale včera už jsem se musela dokopat do školy a je mi líp, i když zdravě se teda necítím.

Bráška měl včera zápis do školy :) Byla jsem se taky podívat a pak jsme šli všichni na pizzu. Jen díky skutečnosti, že neměli Hawaii, jsem jednou vyzkoušela něco nového. Bianca con salmon e spinaci (prosím o ocenění mé vynikající paměti ohledně italského názvu :D) Byla se špenátem a lososem a nebyla špatná, i když příště zase sáhnu po nějaké osvědčené klasice.

Veselého Valentýna! Pokud to neslavíte, tak veselý pátek! :) Pátek je vždycky důvodem k radosti. Letos mi ale Valentýn a můj "forever alone" status nějak nevadí, hlavně snad proto, že mám úplně jiné starosti. Momentálně skoro nic jiného než zítřejší maturiťák. Nevím, jestli bych řekla, že se těším... ale jo, částečně. Snažím se se těšit :D Popravdě jsem ráda, že už to bude za námi.

Dobře, to bude pro dnešek všechno, příště se ozvu nejspíš v neděli. Užijte si víkend, přejte mi ať zítra vládnu chůzi ve svých botech a jestli vám začínají prázdniny, tak si je užijte :) Jindy bych záviděla, ale po tom, co jsem ty svoje tak hrozně prolenošila, si říkám, že si žádné prázdniny ani nezasloužím. Po plese jsem odhodlaná začít s tvrdým učebním plánem. A myslím to vážně, takže žádné pochybnosti nechci slyšet (to je myšleno pro tebe, Niki :D).

Zatím ahoj, L.

Miluju tuhle písničku. Pořád a pořád. A bude nám hrát na plese, yay :)


PROČ NESLEDUJU OLYMPIÁDU V SOČI.

10. února 2014 v 14:50 | Lenča |  MY THOUGHTS
Když jsem se zajímala o olympiádu v roce 2012, bylo to kvůli Londýně. Na hry v Pekingu a Vancouveru, protože jsem se snažila být v obraze a abych pravdu řekla, taky nějakým způsobem "cool". A stejné to je s mým sledováním mistrovství světa v hokeji v posledních letech. Sport mě nezajímá. Je mi úplně jedno, kolik máme medailí a kdo je získal. V loňském roce 40% Čechů nešlo k volbám, jsem tím, že nekoukám na olympiádu horší Čech než oni?

Nikdy jsem nebyla kdovíjaký vlastenec. Považuju za důležité znát historii, aspoň to základní, ať už člověk je nebo není vlastenec. Měla by to být povinnost. Tím, že se nezajímám o olympiádu nejsem nijak zlá, hrozná, nepodporující. Kdybych se na dva týdny kvůli olympiádě stávala vlastencem, byla bych pokrytec. Třeba takový Karel Gott je taky v zahraničí hodně uznávaným Čechem a posloucháte ho kvůli tomu někdo?

Dívat se na všechny ty sportovní disciplíny, když mě to nebaví, je jen zbytečná ztráta času. Nemám ráda, když lidi kvůli sportům propadají davovému šílenství. Je jedna věc fandit hokejovému týmu a druhá věc, když kvůli tomu lidé propadají agresi.


A pak jde o tyhle konkrétní olympijské hry. Hodně jsem o nich četla a popravdě, nemám sebemenší chuť to sledovat, ani kdyby mě sport zajímal nebo bych cítila potřebu podporovat "naše" sportovce. Jeden konkrétní článek třeba tady. Je sice pravda, že ti sportovci za všechnu tu kontroverzi stojící za olympiádou v Soči nemůžou, ale to nic nemění na tom, že ta konroverze existuje a má své důvody. Nejvíc mě baví Zeman a jeho vyjádření, že lidská práva by se měla řešit mimo sport. Blbost. Naprosto nesouhlasím s tím, že by sport byl důležitější než dodržování lidských práv.

Mimochodem, tímhle článkem nechci nikoho napadat ani urážet, je to můj názor. Děkuji.

PLES PŘICHÁZÍ :D

8. února 2014 v 13:28 | Lenča |  FOTKY
Za týden mě čeká můj maturitní ples. A protože, jak už jsem psala, se nijak moc netěším, a největší radost mám snad stejně ze svých šatů, napadlo mě dát sem pár fotek mého oblečení/doplňků na maturiťák :)

Moje nová kabelka

4 INTERPRET, KTERÉHO MÁM RÁDA A NENÍ PŘÍLIŠ ZNÁMÝ

8. února 2014 v 10:49 | Lenča |  MUSIC

Orla Gartland

Čerstvě 19letá zpěvačka z Irska, jejíž písničky dokážou vzít dech. Její youtube channel a zároveň taky její muziku znám už celkem dlouho. Občas natáčí covery na cizí písničky a jinak dělá svou vlastní, původní hudbu.

A pokud řeknu, že jsem měla písničky, které dělala před zhruba třemi roky, kdy jsem ji začala sledovat, hodně ráda, dneska je miluju. Je den ode dne čím dál lepší, jestli je to vůbec možné. Určitě se na některá její videa podívejte, nebudete litovat :)


PROCRASTINATING.

6. února 2014 v 13:45 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj :)

Měla bych se učit a co dělám? Píšu na blog. Aspoň něco trochu produktivního :D Tenhle týden mám prázdniny a už se blíží jejich konec a neudělala jsem skoro nic. Pořádně jsem se neučila a zároveň jsem si ani nijak zvlášť neodpočala, protože se pořád cítím provinile, že nic nedělám. Yay. A tak pojďme myslet na něco pozitivního, na vysokou :) Chci Potřebuju už pryč. Dřív mi to tak nepřišlo, ale tenhle školní rok je nekonečný. Doslova. Ptám se naprosto vážně - fakt někdy přijde červen?

Potřebuju si konečně koupit a přečíst Konec prokrastinace, protože prokrastinace je zlo :D Já vím, že když se budu učit průběžně a s předstihem, tak budu víc v pohodě, všechno bude super a budu mít i čas na odpočinek a seriály a všechno, co mě baví. Jenže když píšeme test v úterý, pondělí se mi zdá jako ideální den pro učení. Skutečnost, že za jeden den se nejde naučit čtyři maturitní otázky, už nějak neřeším. A neberu v potaz ani to, že už jsem se o tom několikrát mohla přesvědčit. Jinak se netěším na maturiťák. Měla jsem dny, kdy jsem si i říkala, že to bude sranda a tak vůbec, ale teď už jen chci, aby to bylo za mnou. Na to, za jak pozitivního a optimistického člověka se většinu času považuju, mám dost dobrou schopnost psát negativní články :D


Víte, že už mám blog čtyři roky? Šílenost. I když je pravda, že už si jen stěží pamatuju dobu, kdy jsem tenhle blog neměla. Něco jsem teď hledala na blogu a narazila na tenhle dotazník, u kterého mě zastavila otázka Jak dlouho myslíš že tvůj blog bude ještě existovat? Tehdy jsem odpověděla, že doufám, že alespoň do maturity. A je to tu, uteklo to rychle. Nejsem si jistá, co bych na stejnou otázku odpověděla teď. Chci mít tenhle blog ještě dlouho. Nebo bych spíš řekla, že chci blogovat ještě dlouho - ideálně navždy :D a v blízké době nevidím důvod ani potřebu stěhovat svůj blog kamkoliv jinam :)

Zatím se mějte, L.

FILMY 2014

4. února 2014 v 14:46 | Lenča |  MOVIES
Všechny, co jsem viděla v tomto roce.

ZLODĚJKA KNIH.

4. února 2014 v 14:38 | Lenča |  MOVIES
Ten film se mi líbil. Ale v mých představách při čtení knížky byla celá Zlodějka knih dost jiná. Herecké obsazení je úžasné. Sophie Nélisse jako Liesel je dokonalá. A Geoffrey Rush jako Hans Hubermann. Nico Liersch vypadá přesně tak jak jsem si představovala Rudyho. A Ben Schnetzer, který hraje Maxe, se něj hodí skvěle. (I přes zjištění, že se o roli ucházel taky Robert Sheehan.) Hlas vypravěče smrti jsem si představovala hodně jinak (určitě ne jako ženský hlas, i když v českém překladu knihy to tak asi vyznělo), ale to by mi nevadilo, s hereckým obsazením jsem spokojená.

Přišlo mi to, že se všechno dělo strašně rychle a já vím, že to tak asi být musí, aby se pěti set stránková knížka vešla do dvou hodin..., ale stejně. Měla jsem na Zlodějku jako film příliš velké nároky. Kdybych tolik neočekávala, byla bych nadšená. Povedl se jim. Líbilo se mi, jak to bylo chvílemi strašně smutné a drsné a pak zase přišlo něco milého nebo vtipného, k zasmání. A má úžasnou hudbu.

Nevím přesně, co mi ve filmu chybělo. Ale i tak můžu doporučit (pokud jste četli knihu, nebuďte tak kritičtí jako já) a podívala bych se na něj znovu :)


3 ZPĚVAČKA, KTERÁ MĚ INSPIRUJE

2. února 2014 v 15:30 | Lenča |  MUSIC

Avril Lavigne

I kdybych si na ni u inspirace vzpomněla hlavně díky jejímu stylu a těm růžovým vlasům :) Je tou, která způsobila, že jsem si tak zamilovala kombinaci růžové s šedou nebo černou :D Líbí se mi, že je svá. Na nic si nehraje, vždycky byla a je taková jaká je, bez ohledu na názor ostatních.

Mám Avril ráda. Poslouchala jsem ji už dávno a dlouho byla mou nejoblíbenější zpěvačkou ze všech. Její písničky mají své kouzlo, krásnou melodii a taky hezky poslouchatelné texty. Nejradši mám nejspíš Skater Boy a taky, z úplné jiné strany - Fall to Pieces. A z poslední doby Here's To Never Growing Up :)


BRNO.

1. února 2014 v 17:04 | Lenča |  MY THOUGHTS
Včera jsem byla v Brně. Konečně! Ne, že bych v Brně nikdy nebyla - byla jsem tam několikrát, ale ne "pořádně". Jen v obchodech na kraji Brna a kdysi dávno v zoo, ale nikdy v centru. Jak byl celý leden docela k ničemu, jeho poslední den se mi líbil :)

Jela jsem ráno vlakem (jedna věc, co mi na Brně zásadně vadí je, že tam nejezdí Regiojet) a Nikča, která kvůli mě musela vstávat v sedm, už čekala :D První dojem z Brna? Je rušnější než bych čekala. I když jsem byla varovaná, že nemám počítat s klidem, nenapadlo by mě, že se budu muset bát o vlastní život. Dobře, trochu přeháním. Ale ta doprava je nebezpečná :D

Filozofická fakulta. Zvenku nevypadá nijak oslnivě, ale vevnitř je úžasná. (Ukažte mi školu, která má zeleň a stromy a lavičky, a budu spokojená :D) Stejně se mi nejvíc líbí ta knihovna. A místo toho, abych půl hodiny poslouchala informace o studiu, které si můžu najít na internetu, jsem chtěla na prohlídku knihovny. Dobré rozhodnutí :) A po knihovně jsme šly na prezentaci o anglistice. Líbí se mi tam. Moc. Je to hrozně hloupý argument, ale na anglistice v Brně mám pocit, že bych mohla patřit k "těm lepším". Bože, to zní hloupě a až příliš seběvědomě. Co chci říct, je, že příjmačky na anglistiku do Prahy jsou tak náročné, že i kdybych se tam dostala, tak bych neměla šanci patřit k těm lepším, protože všichni, co se tam dostanou, už jsou nejlepší :D Dává to aspoň trochu smysl? ... Ale o vysoké budu psát ještě tisíckrát.

Po Dnu otevřených dveří jsme už chodily po městě, po obchodech, jedly :D A bylo to super. Koupila jsem si knížku a krásný tričko a mikinu. Taky jsme byly v kině - na Zlodějce knih. Knížka je lepší (jak jinak), ale i tak to byl úžasný film, určitě stál za to :) A přála bych vám vidět moje nadšení, když jsem v kině viděla plakát na TFIOS/Hvězdy nám nepřály. Ale jak by ne, myslím, že s výjimkou Harryho Pottera jsem se na žádný jiný film netěšila tak moc.

Brno není jako Praha. Jenže jen málokteré - spíš dokonce žádné jiné město není jako Praha. Praha vás něčím oslní na každém kroku. Všude jsou památky a úžasné domy a mosty a zahrady a Pražský hrad :D Brno takové není. Což ho ale nedělá míň úžasným, jen jiným. A taky má daleko zajímavější orloj než je ten nudnej a okoukanej v Praze :D Abych to zkrátila, protože tenhle článek už je i tak dost dlouhý, Brno se mi vážně líbí :)

Dárečky od Nikči :)))