Březen 2014

JSEM TU. A NEJSEM.

28. března 2014 v 18:51 | Lenča |  MY THOUGHTS
Upřímně, asi se teď tady na blogu nějak dobu moc objevovat nebudu. Učím se. A ano, fakt se učím, poslední dobou to jde, musím se pochválit:) Napíšu sem, když budu mít něco, o čem budu chtít napsat, ale pravda je, že toho teď ani moc není. Kdykoliv jsem chtěla něco napsat, tak mi přišlo, že podobných článků už jsem psala desítky. Je to pořád to stejné: budoucnost, maturita, těšení na vysokou, dilema ohledně vysoké a tak dále a tak dále.

Všechno je teď v pohodě :) Nestresuju se. Nedělám si starosti. Občas jo, ale většinou jsem až překvapivě v klidu. Zbývá mi zhruba dvacet dní školy a něco přes měsíc do maturit. Bože, to zní děsivě. Ale snažím se nemyslet na to, jak krátký je měsíc, a docela to vychází.

Snažím se teď aktivně pracovat na fránině. Z většiny online konverzacemi s Francouzi a posloucháním francouzských písniček :) A uvažuju o létě... ještě nevím, co bude. Ale tak jako tak, tohle léto bude úžasné. Strašně se na něj těším. Od konce května už bude prostě jen klídek, ahhh (:

Já nevím, čím to je, ale beru teď všechno, život vůbec, tak nějak lehce. Bez problémů. Všechno nebude snadné, ale většina těch věcí vůbec nestojí za nějaké dlouhé úvahy a strachování se. Někdy to zachází, až tak daleko, že si říkám, jestli bych se neměla trochu víc nervovat, což je hloupost. Společnost je někdy hloupá :D A nakonec moje právě teď nejvíc nejoblíbenější písnička :)


BEING KIND TO MYSELF.

20. března 2014 v 23:46 | Lenča |  MY THOUGHTS
Poslední dobou hodně přemýšlím o svých vlastních názorech. Kvůli Kunderovi a kvůli filmům Woodyho Allena a taky jen kvůli životu a lidem a tom všem, co se děje den za dnem. Uvažuju o svých ideálech a představách o lásce, o životě a o tom, jestli mé 20leté já souhlasí s mým mladším já. A překvapeně zjišťuju, že v některých věcech jsou tahle dvě já úplně někde jinde.

Když jsem skoro před skoro dvěma měsíci v Brně narazila na tričko s nápisem "be kind to yourself", věděla jsem hned, že ho musím mít. I kdyby nebylo tak nádherné jak je, už jen kvůli tomu nápisu. Připomínat si, abychom byli hodní sami k sobě, je důležité za každé situace. A proto jsem ráda, že se mi daří chovat se sama k sobě tak dobře, jak si zasloužím.

Často slyšíme, že to, co potřebujeme není to stejné jako to, co chceme. Ale říkám si, že někdy se ani to, co potřebujeme, nerovná tomu, co opravdu potřebujeme. A jsem strašně ráda, že jsem se naučila mít sama sebe ráda natolik, abych věděla, kdy říct "dost, já jsem pro tebe až moc úžasná". Někdy je jen tahle malá moudrost rozlišovacím článkem mezi tím, co si myslíme, že potřebujeme a tím, co skutečně potřebujeme.


NĚCO O NIČEM :)

14. března 2014 v 19:42 | Lenča |  MY THOUGHTS
Pátek, konečně! Poslední dobou mi připadá, že jen chodím do školy, spím, učím se a spím. Takže je pátek ještě úžasnější než kdy předtím. Zítra jedu k babičce a pojedeme do aquaparku a už se těším :)

Ale ne, všechno je teď vlastně docela fajn. Jsem v pohodě, ani se moc nestresuju. Občas mě mírně děsí, když si uvědomím, že je polovina března a zbývají mi - wait for it - dva měsíce. A taky trochu lituju, že jsem si dala jen dvě přihlášky. Ale nebudu myslet na možnost, že se nedostanu. I kdyby, přežiju to. Bylo by to těžké, ale přežila bych to. A co mě nezabije, to mě posílí, takže žádný důvod ke strachu.

Takže, když to vezmu kolem a kolem, vlastně je teď všechno docela v normě. Hodně se učím, protože je to potřeba. Snažím se co nejvíc spát, což je potřeba zase z jiných důvodů, a s pomocí odpoledních zdřímnutí, se mi to i daří. Málo čtu, což mě štve, ale hned jak bude po maturitách, začnu zase číst tak moc, že si to nečtení zdaleka vynahradím. A venku je tak krásně. To dělá učení ještě těžším! Asi si začnu psát seznam všeho, co udělám, až bude po maturitách, po 22. květnu (možná den, dva dřív) a budu mít klid. Jasně, ještě malá drobnost - příjmačky, žádný stres.

Začala jsem sledovat Sherlocka. Zatím jen první díl, není čas, ale už teď to miluju. Na konec jedna fotka Julinky, Julie, Julči; toho našeho krásnýho zlobivýho kotěte :))


PROČ OKOUPAT NENÍ SLOVO.

10. března 2014 v 17:17 | Lenča |  OTHER STUFF
Dnes se budeme bavit o velmi důležité lingvistické otázce, a to, zda "okoupat" lze považovat za slovo.

Ve vidu nedokonavém je tvarem tohoto slovesa samozřejmě pouze "koupat", problém nastává při tvorbě vidu dokonavého. Ten lze snadno vytvořit přidáním předpony vy-, tedy "vykoupat". Objevuje se ale také tvar s předponou o-, tedy "okoupat", který je rozšířen hlavně na východní Moravě (ano, je nutné dodat východní, protože jako Moravačka zásadně odmítám, že by se tento výraz používal po celé Moravě).

Zkusme se podívat na tento problém z pohledu jiného slovesa. Ekvivalentní ke "sprchovat" je "osprchovat", stejně jako se s touto předponou používá například "omýt", "oholit", "osušit"; což jsou ale slovesa vyjadřující úplně jiný druh děje, čímž se dostáváme k tomu, že stejně tak předpona o- vyjadřuje jiný druh děje než jaký je vyjádřen slovem "vykoupat". "Omýt" vyjadřuje děj, při kterém se povrch určité věci mytím lehce vyčistí. Což logicky neodpovídá procesu koupání.

Prostě, abych to konečně ukončila, okoupat není slovo! Je to nějaká divná naplavenina slova, která by se neměla používat, protože ohrožuje zdraví obyvatel ještě víc než pražské "viď" :D

PÍSNIČKY.

8. března 2014 v 10:41 | Lenča |  MUSIC
Tohle ani nebude článek, ale jen jsem sem chtěla dát pár písniček, co teď poslouchám :)

Začneme u One Direction, na jejichž písničky jsem dneska celé ráno tancovala po domě. Tahleta je o mně.



KDYŽ JE ŽIVOT EHH I AWW ZÁROVEŇ.

6. března 2014 v 20:51 | Lenča |  MY THOUGHTS
V The Perks of Being a Wallflower, jedné z mých nejoblíbenějších knížek, Charlie říká "I am both happy and sad at the same time, and I'm still trying to figure out how that could be." Poslední dobou se tak cítím často, šťastná i smutná. Nadšená do věci i znuděná. Nejistá a zároveň neskutečně cílevědomá a sebejistá.

Říkala jsem už, jak moc se těším na vysokou? Poslední měsíc byl tak zaneprázdněný, že jsem zapomněla se těšit. A taky kolem maturiťáku a všeho s ním spojeného si chvílemi i říkám, že mi možná nakonec moje třída a ten náš gympl budou chybět, minimálně pár lidí určitě :) Ale to na mém nadšení z vysoké nic nemění. Brno? :) Praha? :) Áá, kdo ví, které z nich? Já rozhodně ne :D Je to už jen ta skutečnost, že budoucnost je tak otevřená. Jasně, je taky nejistá a tak strašidelně rychle se blížící, ale zvědavost a nadšení převažují nad strachem.

Chtěla bych jet do Francie. Někam v létě pojedu, fakt musím. I kdyby to mělo být jen pár dní v Paříži z mých chabých, ale dostatečných finančních zásob. Pořád jsem se teď soustředila na Anglii a jak moc chci tam. Londýn je pořád... no, Londýn. Nejúžasňoucnějcí :) Ale chci taky zpátky do Paříže a poslední dobou pořád víc myslím na to, jak moc tam znovu chci. Uvidíme, uvidíme, to je jeden z důvodů, proč se těším na to, co přijde :)

UŽ DVA MĚSÍCE JE MI 20.

1. března 2014 v 17:56 | Lenča |  MY THOUGHTS
Před skoro dvěma měsíci jsem přestala být teenagerem. Den před svými narozeninami jsem psala krátký článek o tom, co od života chci, když už mi teda musí být dvacet. A po dvou měsících jako dvacetiletá můžu říct, že se mi myslím aspoň jednoho ze tří bodů podařilo dosáhnout.

Bod 1: Blbý puberťácký nálady přicházejí a odcházejí, i když - a musím zaklepat - v poslední době nejsou časté. Věci se vyvíjejí nejistě, zmateně, neplánovaně. Ale vyvíjejí se dobře. Což je fajn:)

Bod 2: Akné mám pořád, ale s tím asi nic moc nenadělám. Smířila jsem se, teď trpělivě čekám než odejde.


Bod 3: S tím souvisí i tenhle článek. Ehm. Pěkní kluci jsou pořád pěkní kluci. Ale myslím, že tenhle problém už teď řešit nemusím. Jsou důležitější věci než vzhled a když je na někom najdete... Ve zmíněném článku jsem psala, že je snazší se zamilovat do pěkného obličeje než pěkné povahy. Jenže to nejkrásnější v životě asi vážně není vždycky snadné. Jak zpívá v The Scientist Chris Martin, Nobody said it was easy. Takže bod tři, ano, splněno. Objevil se někdo, díky komu mi to konečně úplně došlo... Mimochodem, jak, že to říkal Augustus?

"You don't get to choose if you get hurt in this world, but you do have some say in who hurts you. I like my choices." A mně se moje volby taky líbí.

Je to zvláštní, ale mám pocit, že už se cítím na dvacet. Možná nejsem dospělá, zdaleka ne, ale i tak. Na to, že je mi dvacet jsem si zvykla celkem rychle a už mi to ani nepřijde divné, vlastně vůbec ne. Myslím, že už jsem si uvědomila, že i když už nejsem dítě, nemusím na sobě měnit ty věci, které měnit nechci :)