Duben 2014

UKLIDŇOVÁNÍ MATURANTKY.

27. dubna 2014 v 22:57 | Lenča |  MY THOUGHTS
Píšu svůj článek hlavně pro uklidnění sebe samotné, ale nejsem sama, kdo se utápí v předmaturitním stresu a je možné, že někteří z vás jsou na tom podobně, takže pokud komukoliv některé moje myšlenky pomůžou, bude to jen dobře.

Když jsem šla v pátek ze školy, po fajn dnu a dvou hodinách mé milované češtiny (hodiny češtiny mi budou chybět úplně nejvíc), napadlo mě, že vlastně nemám důvod, proč se maturity bát. Ne, že by mě pořád kdokoliv, komu řeknu, že mám strach, neujišťoval o tom samém, ale ono je asi potřeba k tomu dojít sama za sebe.


Angličtina je v pohodě, občas dokonce říkám, že se na ni těším. Bude to taková jistota. Nebojím se nijak zvlášť ani češtiny, vím, že tu udělám. Chtěla bych jedničku :D Naše paní učitelka je úžasná - pokud nebudu nervově zhroucená, tak se češtiny nemusím bát. Jak říkám, tam mi jde o známku. Pak mám ZSV, což je předmět, který mám ráda. A budu usilovně myslet na ty otázky, které chci a ne ty, co nechci, protože tahle taktika prostě musí fungovat :D

Co nám zbývá? Dějepis. Ten můj milovaný dějepis. Mám ho ráda a nelituju, že jsem si ho vybrala :) Ale právě dějepis je tím hlavním důvodem mého strachu z maturity. Je toho hodně. Spousta dat, jmen, událostí. Ale kapacita mozku je neomezená. A paměť nejlépe funguje po jídle, takže plánuju hodně jíst a ono to nějak půjde :D Taky teď máme novou trampolínu, což je skvělý zdroj odreagování se od učení :)

Mojí současnou taktikou je nemyslet na stres. Nepřemýšlet o všelijakých negativních scénářích, které by mohli nastat a soustředit se na učení, na to, kolik už toho umím a jak mi to krásně jde, když se chce. A taky trochu myšlení na červen. Na prázdniny. Jak budou krásné a dlouhé a jak jsou blízko :)


Už jdu jen třikrát do školy. Nejsem si jistá, jestli se smát nebo brečet, jestli jsem ráda, že to tak je, nebo spíš smutná. Je to jiný pocit, než jaký bych čekala. Nejméně rok jsem se nedočkavě těšila, kdy ta doba přijde a kdy se s gymplem konečně budou moct rozloučit. Kdo kdy tušil, že to bude takovéhle? Ale na 90% se tak cítím proto, že vím, že je to konec a já jsem strašně sentimentální člověk. Těším se na vysokou víc než na cokoliv :)

LÁSKA K FRANCOUZŠTINĚ.

21. dubna 2014 v 8:25 | Lenča |  MY THOUGHTS
Francouzsky jsem se začala učit už v šesté třídě. Mohli jsme si tenkrát vybrat mezi němčinou a francouzštinou a předpokládalo se, že půjdu na němčinu, protože jsem k ní měla blíž a navíc máme v Německu příbuzné. Ale já měla vlastní hlavu:) a rozhodla se pro francouzštinu. Už ani nevím, co mě k tomu rozhodnutí tenkrát vedlo, přecejen je to hodně dlouho, ale i když byly chvíle, kdy jsem si tím tak jistá nebyla, jsem ráda, že jsem si tenkrát vybrala francouzštinu.

Je to nádherný jazyk. Jazyk Victora Huga a Edith Piaf, jazyk Malého prince a Amélie. Ten nejromantičtější jazyk ze všech. Nevím přesně, čím to je, ale ve francouzštině zní naprosto všechno mnohem lépe.


Miluju francouzskou hudbu. Carlu Bruni a Elisu Tovati a to, co Simple Plan nazpívali francouzsky. A v poslední době nejvíc Indilu. Zvláštní je, že ona zpívá takový druh hudby, kterých bych jinak, kdyby to bylo v češtině nebo angličtině vůbec neposlouchala, není to taková hudba, kterou bych vyhledávala, ale přesto její písničky mám tak ráda. Kvůli francouzštině a taky kvůli tomu, že její hlas je úžasný (: A strašně úžasně se na ně tancuje po pokoji :D

JSEM KNIHOMOL.

20. dubna 2014 v 21:32 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Už dlouho. Myslím, že jsem byla knihomolem už jako batole. A když jsem pak jednoho krásného dne začala chodit do knihovny, stal se ze mě knihomol ještě tisíckrát knihomolštější. Jednu dobu jsem pravidelně četla knihu denně a v knihovně jsem si často půjčovala i přes dvacet knížek najednou.

Miluju čtení. Miluju knížky. Vůni knih! Každý knihomol rozumí tomu pocitu, když si přičichnete k nové knize :) Zbožňuju knihovny a knihkupectví a police plné jen a jen knih.

Knížky pro mě znamenají mnohem víc než slovy popsané listy papíru. Někdy si čtu a mám chuť tu knížku "obejmout", tak ráda vdechuju tu vůni. Proto pro mě nikdy e-knihy nenahradí ty papírové. Ve čtečce má knížka pořád ten stejný obsah, je úplně stejná, ale už tu není to kouzlo, které klasické knížky dodávají čtenářskému zážitku.

Když je mi zle a už nevím jak dál, často sáhnu po knížce. Myslím, že čtení je u mě takovým lékem na všechno :)


FROZEN / LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ

19. dubna 2014 v 12:19 | Lenča |  MOVIES
Nedávno jsem se konečně podívala na Frozen a jsem nadšená. Nic jiného bych ani nečekala, protože jsem na tenhle film slyšela jen samou chválu.

Všechny ty písničky! Zamilovala jsem si je už předtím, než jsem Frozen viděla a většinu z nich jsem poslouchala tolikrát, že je znám nazpaměť. Let it Go a Love is an Open Door a vlastně všechny :) Taky jsem si díky Frozen připomněla, jak moc miluju animáky a mám dlouhý seznam dalších, které chci vidět.

Jak bych film popsala jedním slovem? "Awww." Je krásný. A je to tak pěkný příběh. Líbí se mi takové to poselství za Frozen. To, co říká. Miluju ten konec. Protože je až moc pohádek, ve kterých princezny potřebují chlapa, aby je zachránil a tahle je jiná :) Anna je tou nejúžasnější postavou ze všech animovaných filmů, co jsem kdy viděla. A je tu Olaf a jeho roztomilé "mám rád vřelá objetí". Pokud jste Frozen ještě neviděli, tak šup, běžte se podívat, lituju, že jsem ho nestihla v kině, ve 3D by určitě stál za to :)


PŘEČETLA JSEM 50 SHADES OF GREY.

18. dubna 2014 v 11:34 | Lenča |  BOOKS
Ano, je to neuvěřitelné. Podařilo se mi přečíst trilogii Padesát odstínů Šedi od E.L. Jamesové a to zhruba za čtyři dny. Ani nevím, kde začít, mám toho na srdci hodně. Na začátek snad řeknu jen to, že ty knížky nejsou tak hrozné, jak jsem si myslela. První díl ano, ale musím říct, že druhý mě i docela bavil.

Hlavní postava, Ana Steelová, je tou nejotravnější, nejhloupější a nejhorší protagonistkou, z jejíž pohledu kdy byla psána kniha. Chvílemi jsem tvrdila, že i Bella je lepší, ale v některých věcech ji Anastasie předstihla, takže myslím, že ty dvě jsou na tom tak stejně. Výraz "vnitřní bohyně" je na zabití. A vůbec její myšlenky mě chvílemi strašně otravovaly a nudily.

Christian Grey. Moje druhá nejméně oblíbená postava téhle knížky. První díl: to je debil! Druhý díl: chudáček, mně je ho líto! Třetí díl: můj bože, on fakt je debil! :D Christian je podle mě dobře napsaná postava. Za něj bych E.L. Jamesovou pochválila. Je tam krásně a tak strašně smutně popsáno, proč je takový jaký je a čím vším si prošel. A je snad nemožné ho nelitovat. Ale přesto ho z podle mě docela zřejmých důvodů nemám ráda. Potřebuje mít vždycky hlavní slovo, je to strašný cholerik, vynucuje si poslušnost, pořád jen rozkazuje. Typ chlapa, které z duše nesnáším.

Podobnosti s Twilight. Pokud to nevíte, 50 Shades bylo původně psáno jako fanfiction na Stmívání. A je to poznat. Hodně. V prvním díle trošku. Ve druhém trochu víc. Ve třetím hodně. José = Jacob, Ray = Charlie, Mia = Alice, Elliot = Emmett. SPOILERS. Návštěva matky v prvním dílu, podobné rozhovory. Ve druhém díle požádání o ruku, které je nečekané a rychlé a všichni si myslí, že je těhotná. Svatba. Svatební cesta. Otěhotnění. Nepříčetná reakce. KONČÍ SPOILERS. Být Stephanie Meyerovou, tak paní Jamesovou zažaluju :D


5 VĚCÍ, KTERÉ MI LÍTAJÍ V HLAVĚ.

9. dubna 2014 v 23:17 | Lenča |  MY THOUGHTS
Středa večer, ležím a koukám na jeden hroznej seriál, protože ještě nemůžu spát; učení už mi leze krkem a na to, abych koukala na něco inteligentnějšího, mě moc bolí mozek. A jdu psát článek, protože když si nevyhradím čas na přemýšlení, přemýšlím v hodinách, místo toho, abych pilně dávala pozor.

Pět věcí, co mi poletují v hlavě.

1. Právě se v moc nebezpečně blízké vzdálenosti ode mě nachází pavouk a čím víc se na něj dívám, tím je větší a děsivější.

2. Věčný problém Brno versus Praha. Já vím, že o tom melu pořád dokola, ale je to momentálně moje největší dilema. Nemá moc smysl to řešit teď, když ani nevím, jestli se do Prahy dostanu, ale řešit to nepřestanu. Chtěla bych se rozdvojit a moct studovat v obou městech.

3. Strašně strašně strááášně moc se těším, až budu na vysoké.

4. Už mi zbývá jen zhruba 12 dní školy. A maturita se nebezpečně blíží. A chvílemi si teď říkám, že mi vlastně nakonec někteří moji spolužáci a pár učitelů a celkově gympl, budou chybět. Ono pět let života není zrovna málo.

5. Proč se cítím tak šťastně a nadšeně a všechno-je-nádherný-a-nic-mi-tenhle-dojem-nezkazí a o dva dny později už zas smutně a znuděně a jako by nic nemělo smysl?



JAKÝ BYL BŘEZEN.

5. dubna 2014 v 9:47 | Lenča |  MY THOUGHTS
I když jsem už (aspoň prozatím) skoncovala s tím dávat si takové ty měsíční cíle, chci přesto napsat zase po měsíci článek o tom, jaký tenhle měsíc byl. Takže, co březen?

V březnu jsem se učila, i když ne dost. Chvílemi se až moc stresovala a snažila se to zahánět čokoládou. Vážně, jestli to tak půjde dál (a jak se znám, můj příjem čokolády se bude až do maturity exponenciálně zvětšovat), tak je dobře, že po maturitě budu mít tolik času na všechny ty sporty, které mám v plánu začít dělat :D

Za březen jsem přečetla tři knížky, což není špatné. Ostře sledované vlaky, poslední kniha, co mi chyběla k maturitě a modlím se, abych si ji nevytáhla, protože tahle knížka se mi vážně hodně nelíbila. Potom A Year in the Merde, což jsem četla na doporučení kamaráda, protože zněla jako něco, co se mi bude líbit a taky, že líbila. Perfektně napsaná knížka. A přítomnost Paříže plus francouzské výrazy jí v mých očích jen dodávají na kouzlu (: A nakonec Jakub a jeho pán od Milana Kundery, u čehož jsem se zároveň dívala i na divadelní inscenaci. Ale o své posedlosti Kunderou v poslední době budu psát až později, to by bylo na dlouho. Řeknu teď jen, že skutečnost, že právě on chodil na FF v Praze dodává té škole tak 150 bodů k dobru :D

No a zatímco v únoru jsem se zamilovala, v březnu jsem se zase "odmilovala". A některé věci nebylo snadné zvládnout, ale zvládla jsem je moc dobře. A život nepřestal být úžasný. I když jsou některé věci dávno pryč a v některých lidech jsem se spletla, myslím, že to bylo právě díky tomu, že jsem zase začala vidět svět a život tak vesele a optimisticky jako dřív :)