Červen 2014

UŽ ZÍTRA!

30. června 2014 v 21:49 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj :)

Dneska byl pěknej den, i když venku to tak zrovna nevypadá. V podstatě poslední den doma a z většiny jsem ho strávila s bráškou :) Největší radost jsem měla, když jsem se ráno šla podívat do schránky a všechny balíčky tam byly pro měě. Přišlo mi jedno krásný pouzdro z ebay, které jsem sice myslela, že bude mnohem větší, ale i tak je hrozně pěkný :) A pak knížka, The Silkworm, pokračování Volání kukačky. Strašně se na ni těším!


Ale teď k tomu hlavnímu! Zítra se stěhuju. Mám šíleně moc věcí a to se ještě bez spousty dalších budu prozatím muset obejít. Je to strašně zvláštní pocit. Hrozně moc se těším a zároveň si to pořád úplně nedokážu představit. Bude to hodně jiný. Ale myslím si, že budu spokojená :) Připadám si teď šíleně dospěle, což samozřejmě tak úplně nejsem, ale dobré je, že mě ta míra zodpovědnosti, se kterou se budu muset potýkat, ani moc neděsí.

Zatím pa :) L.

25 VĚCÍ, CO UDĚLAT NEŽ MI BUDE 25

26. června 2014 v 21:37 | Lenča |  OTHER STUFF

Protože zkoušet nové věci je vždycky fajn. Přeškrnuto znamená splněno :) Nejsou to všechno moje nápady, spíše sesbírané z různých podobných článků a přeložené do češtiny.

KNÍŽNÍ PLÁNY NA LÉTO

25. června 2014 v 17:35 | Lenča |  BOOKS
Tak jsem se rozhodla si aspoň částečně naplánovat, co budu v létě číst. Sice mám brigádu a práci na zdokonalování francouzštiny a němčiny a další plány, ale na čtení se nějaký ten čas najde vždycky. Zvlášť, až budu ležet na trávě v brněnských Lužánkách :) Můj seznam není nijak dlouhý, protože jsem chtěla, abych neměla šanci ho nesplnit. Určitě přečtu i jiné knihy, ale tohle jsou ty, které si dávám za cíl přečíst.

1. NA CO SE NEJVÍC TĚŠÍM

The Silkworm, JK Rowling
Pokračování úžasné detektivky Volání kukačky. Už ji mám objednanou a moc se těším, až přijde. V češtině to bude Hedvábník :)



Isla and the Happily Ever After, Stephanie Perkins
Na tuhle knížku se hrozně těším už nejmíň rok. Je to jakoby třetí díl Polibku pro Annu, přestože lze všechny tři knihy číst úplně nezávisle na sobě. Nevím, jak to bude u Isly, ale v druhém díle (Lola a kluk od vedle) je pojili hlavně některé postavy, které se objevovali v obou knihách. Takže těším se, jen doufám, že do té doby než v srpnu vyjde budu mít ještě vůbec peníze na to, abych si ji koupila.

2. CO UŽ MOC DLOUHO ODKLÁDÁM

Hobit, JRR Tolkien
Já jsem totiž přesvědčená, že jakmile k tomu konečně sednu a budu to číst, bude se mi ta knížka líbit. Ale zatím jsem se k tomu začtení se do téhle knihy pořád nedostala. Tentokrát se to podaří.

Anna Karenina, LN Tolstoj
To není úplně letní čtení, já vím, ale je to hroozně dlouhá kniha a mě se to, co jsem z ní zatím přečetla, moc líbilo, ale pak jsem ji odložila a bylo moc těžké se k ní vrátit. Úkol, který si dávám na léto, je ne ji přečíst celou, ale vrátit se k ní a už ji neodkládat, dokud nebudu na konci.

3. NA CO JSEM ZVĚDAVÁ

Sophiina volba, William Styron
O téhle knize slýchám už dlouho a taky si ji už nějakou chvíli chci přečíst, takže věřím, že se i k ní dostanu brzo. Je to jedna z těch knížek, která se pro mě stala ještě atraktivnější kvůli tomu, jak o nich mluvila naše paní učitelka z češtiny.

Paměť mojí babičce, Petra Hůlová
Další kniha, kterou znám díky hodinám češtiny. Nedávno jsem si ji koupila a jsem na ni moc zvědavá. Taky proto, že to bude úplně něco jiného, než co kdy čtu - odehrává se totiž v Mongolsku.

4. CO SI CHCI PŘEČÍST ZNOVU

Paper Towns, John Green
Protože mě z Johnových knih zaujala nejméně a už dlouho říkám, že si ji musím přečíst ještě jednou. A taky proto, že bude zfilmovaná a už to je důvodem k re-readingu.

MYŠLENKY NAD ČAJEM.

22. června 2014 v 22:39 | Lenča |  MY THOUGHTS
Čtu teď Nesmrtelnost. Strašně fascinující knížka. Někomu to může připadat až moc zvláštní, otravné ke čtení kvůli všem těm odbočkám a podobně, ale takový už je Kundera. Buď jeho styl psaní rádi máte nebo ne. A taky jsem si vzpomněla na jeden dávný článek, který jsem tehdy na téma týdne "Každodenní šálek čaje" psala tím stylem, že jsem povídala o tom, co mě napadlo a o čem jsem přemýšlela. Žádné konkrétní téma, jen myšlenky. A tak (a taky proto, že mi trochu došly nápady) dneska jeden takový článek zase píšu.


POSLOUCHEJ, SARAH DESSEN

21. června 2014 v 22:01 | Lenča |  BOOKS
Poslouchej, v originále Just Listen, jsem minulý týden přečetla za necelé dva dny. Kamarádka (Vendy) mi ji doporučovala už docela dávno, ale zas tak moc mě nelákala, a tak jsem se k ní přes můj nekonečný "to-read" seznam knížek dostala teprve teď. Ale byla jsem vážně ráda, že jsem si ji přečetla.

Hlavní postavou je Annabel Greene, nejmladší dcera, "dívka, která má vše". Vedle svých sester Kristen a Whitney potýkajících se s vlastními problémy, je ona svým způsobem ta nejméně problémová, ta, která se zdá být nejvíc v pohodě. Ale první pohled není vždycky úplně správný, někdy dokonce vůbec. A je tu taky Owen Armstrong. Měla jsem ho jako postavu strašně ráda, s jeho vlastnostmi a jeho upřímností a jeho naprosto exkluzivně vyhraněným hudebním vkusem.

Celá knížka mě dost překvapila, protože podle všeho působí na první pohled jako jeden z těch tuctových "holčičích románů", což vážně není. Je to originální, krásně poddaný, úžasný příběh. Když jsem (jen po několika hodinách čtení) došla k jeho konci, bylo mi líto, že už končí. Chvílemi to bylo takové milé a ve spoustě jiných momentů zase smutné. Tahle knížka byla zase jedna z těch, co mě přiměly - možná dokonce i donutily - přemýšlet. O upřímnosti, o otevřenosti, o uzavírání se před světem.

Strašně pěkná knížka, určitě doporučuju :)


CO MI ŘÍKAJÍ HLASY V HLAVĚ.

20. června 2014 v 19:51 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Nevyjde to.
Ale v životě nikdy nevychází úplně všechno.

I když budeš šťastná a všechno půjde tak jak jsi přeješ, pořád zůstane něco, co nebude, jak by sis přála.
Ale co tě nezabije to tě posílí. Jsem si tím jistá.

Nezasloužíš si být šťastná.
A proč tedy šťastná jsi?

I když teď šťastná jsi, nevydrží ti to dlouho.
Zvlášť pokud si to budeš říkat i dál.

Nezvládneš to. Bude to moc těžký.
Nikdo neřekl, že život je snadný. Ale stojí za to:)



RAMBLE.

19. června 2014 v 21:26 | Lenča |  MY THOUGHTS
To mám zase jednou rozepsaných sedm článků, takže logicky píšu úplně něco jiného. Dneska jsem se cítila trochu provinile, že už druhý den nedělám nic jinýho než sedím doma a prakticky nic nedělám. (I když to taky není úplně pravda, pilně si zdokonaluju svou fráninu a - díky Nikolce:) - jsem se zas vrátila i k němčině.) Ale pak jsem si tak říkala, že po všem tom dlouhým učení si zasloužím trávit prázdniny jakkoliv líně chci, takže jej :D

O prázdninách už budu nejspíš více nebo méně v Brně a už se těším. Pořád jsem sice ve fázi shánění brigády, ale snad už něco najdu. Tyhle prázdniny budou super :) A taky už se dost těším i na vysokou. Jsem si skoro jistá, že mě to bude bavit:)

Taky mám asi víceméně naplánované, jaké si pořídím tetování. Už jsem delší dobu tak uvažovala, že kdybych přišla na něco dost dobrého, tak bych o tom začala vážněji uvažovat. A pak jsem si nedávno pouštěla/zpívala písničky Edith Piaf a "Je ne regrette rien". Protože je ne regrette rien, ničeho nelituju. Lítost je zbytečná a nemá smysl. A myslím, že tuhle myšlenku by mi nebylo líto mít vytetovanou navždycky. Takže tak, uvažuju o tom :)


II.

17. června 2014 v 22:04 | Lenča |  KAROL

2. KAPITOLA mé "knížky"

Děkuju za komentáře k první kapitole a znovu budu vděčná za podporu a zrovna tak rozumnou kritiku :)


PRÁZDNINOVÉ PHOTO DIARIES #1

16. června 2014 v 18:38 | Lenča |  FOTKY
Brno je pěkný (:


DOPIS ÚŽASNÉ KAMARÁDCE.

14. června 2014 v 7:30 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Niki.

Předevčírem jsem se vracela domů ze svého nového druhého domova s tvářemi bolavými od smíchu. Ještě ve vlaku jsem pořád měla nutkání se smát.

Jsi kamarádka jako žádná jiná. Občas mě rozčiluješ a otravuješ a v každém mém slově vidíš dvojsmysly, ale mám tě i tak ráda. Nedokážu si představit, že bych tě neznala. S málokým jsem schopná mluvit tak otevřeně jako s tebou. Myslím, že po té době, co se známe a po všem, co jsme si řekly, bych se nebála říct ti cokoliv. Už tak o mě víš víc než snad kdo jiný.

Jsi jako mladší sestra, kterou jsem neměla a vždycky si ji přála. Nemyslím si, že by na světě byl někdo jiný, koho bych poslouchala kecat takový věci, co poslouchám od tebe.

Nejsi důvodem, proč jdu do Brna, zas tak moc si nevěř :P Ale máš velký podíl na tom, proč jsem si Brno tak zamilovala. A jsem ráda, že tam budu a budeme kdykoliv moct jít ven, smát se blbostem a bude to super :)

Jsi upřímná. A sarkastická a já se snažím moc se za to na tebe nezlobit. Jsi chytrá a vtipná a tak strašně úžasná kamarádka. Když jsme se tenkrát, před víc než pěti lety poznaly, nikdy bych nečekala, jak dobré se z nás stanou kamarádky. Ale jsem za to hrozně ráda :)


DOPIS MLADŠÍMU JÁ.

13. června 2014 v 8:42 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Drahé dvanáctileté já,
píšu ti dopis.

Já vím, že se dost věcí bojíš a často jsi nejistá, takže nebuď. Prostě nebuď. Nemá to žádný smysl. Neměj strach, protože nic nakonec nikdy není tak těžké, jak si myslíš, že to bude. Pokud to zkusíš, je to jednoduché. Slibuju, že je to jednoduché. Nakonec na to přijdeš.

Nebuď na sebe moc přísná. Uděláš hloupé chyby a budeš dělat strašné blbosti, ale to se stane každému. Je to jen život.

Neztrácej svůj čas s lidmi, kteří za to nestojí. Někteří, se kterými se teď v tvém věku bavíš, nejsou tak dobří kamarádi, jak by sis možná myslela. A někde v nitru to vlastně víš, ale přesto se s nimi kamarádíš, protože už to tak je. Někdy je těžké se zbavit něčeho, na co jsme zvyklí, i když víme, že nám bez toho bude lépe. Nejspíš si tím musíš projít, je mi to líto.

Věnuj víc času psaní a neboj se dělat to, co tě baví, protože tebe to baví a nakonec se k tomu dostaneš, ale bylo by fajn, kdybys začala dřív. Tvoji kamarádi, ti opravdoví, tě budou mít pořád rádi, i když budeš občas dělat hlouposti a budeš se chovat divně. Pořád tě budou mít rádi.

Takže, dělej, co máš ráda a pokus se najít přátele, se kterými budeš moct být sama sebou a se kterými budeš ráda trávit čas. Vím, že máš někdy pocit, že všechno je hrozný a k ničemu, ale řeknu ti, všechno se to zlepší. Slibuju. Některé věci budou těžší. Dospěješ. Za pár let budeš dospělá, i když si pořád občas budeš připadat jako malé dítě. Budeš starší, některé věci budou divnější, jiné úžasnější. Ale nedělej si starosti, protože k čemu jsou starosti? K ničemu.

S pozdravem
Tvé starší já

P.S. - Dokážeš si představit, že za osm let budeš mířit na vysokou a chystat se odstěhovat z domu? Já vím, že ne. Ale věř mi, že rozhodně máš, na co se těšit. Budeš nadšená.


A TAK ZE MĚ BUDE BRŇAČKA.

11. června 2014 v 23:30 | Lenča |  MY THOUGHTS
Sice ještě nejsem oficiálně přijatá na školu, ale už oficiálně vím, že budu od září bydlet v Brně. A jsem z tohohle svého rozhodnutí nadšená. Každý mi říká "rozmysli si to pořádně!" a "určitě jsi si jistá?" a já vím, že jsem si to rozmyslela mnohem víc než pořádně. Vím to já, ví to moji kamarádi, moji nejbližší a nejspíš to i ví každý, kdo nějak pravidelněji čte můj blog. Chtěla jsem do Prahy, stráášně strašně moc jsem chtěla do Prahy. A pak už najednou ne. Vlastně ne najednou, stalo se to postupně. Byla to Praha, pak to bylo dilema a pak to postupně bylo čím dál víc Brno. A když jsem minulý týden ve čtvrtek odjížděla z mé prozatím poslední návštěvy tohohle města, konstatovala jsem, že Brno je prostě lepší než Praha.

Včera jsem měla ústní část příjmaček v Praze. A líbilo se mi tam. Vážně jo, ta škola je skvělá, ti profesoři jsou skvělí. Ale vím, že Brno pro mě bude lepší. A není snadné to vysvětlit těm, co mají radši Prahu a ptají se mě "proč?" V Praze je o dost snazší sehnat práci (ale už vzhledem k tomu, že jdu studovat anglistiku, je jasný, že tohle není úplně priorita číslo jedna), Karlovka je... no, Karlovka. A i když Masarykova univerzita má taky dost dobré jméno, není to Karlovka. To rozhodnutí je svým způsobem dost založený na pocitu, víc než na rozumu. Prostě se mi v Brně líbí, a tak tam chci :) To mi jako důvod úplně stačí.


UGLIES.

9. června 2014 v 13:17 | Lenča |  BOOKS

Oškliví, Scott Westerfeld

Ano, je to další dystopie. Ale tahle se řadí k těm nejlepším, překvapuje mě, že není populárnější, protože by si to jistě zasloužila. Z dystopií, co jsem četla, mi nejvíc připomínala asi Delirium, i když je to úplně o něčem jiném.

Hlavní postavou série známé pod názvem Uglies nebo česky Oškliví je zpočátku patnáctiletá Tally Youngblood žijící ve světě, kde jakákoliv ošklivost musí být potlačena a proto je každý ve svých šestnácti letech podroben operaci, která ho změní v "krásného". Tally, které tenhle postup přijde přirozený a protože ve stejném světě žije od narození o o něm nikdy nepochybovala, se stejně jako většina jejích vrstevníků své operace nemůže dočkat. Pak se ale seznámí s na den stejně starou Shay a její život je už navždy obrácen naruby.

Mně se na dystopiích líbí, že nám často jakoby nastavují zrcadlo světu, ve kterém žijeme my. Bylo zvláštně úžasné číst o tom, jak se Tally dovídala o životě v minulosti, který vlastně odpovídal našemu dnešnímu skutečnému světu a jak zvláštní jí ta představa připadala. Ale je to taky ono rozdělení na "ošklivé" a "krásné", které nás může přimět k přemýšlení o našich hodnotách a našem posuzování lidí.

Jinak jsem momentálně přibližně v polovině druhého dílu (Uglies je čtyřdílná série), který mě ale zatím nebaví tak moc jako ten první, ale ani tak není špatný, takže uvidím, jak se to vyvine. Pokud máte dystopie, knížky pro mládež a podobné žánry rádi, určitě vám tuhle sérii můžu doporučit.


HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY - FILM!

5. června 2014 v 22:28 | Lenča |  MOVIES
Ahhhhhh :) Ten nejúžasnější film. Nádherný. Skoro žádná kniha nikdy nebyla zfilmovaná tak dobře jako TFIOS. Brečela jsem, což se dalo čekat. Říkala jsem sice, že jsem nebrečela tak moc jako u knihy, ale v poměru délky knihy a délky filmy to vyjde tak nastejno :D Pokud nejste cynik nebo vůči pláči u filmů úplně imunní, tak to jinak nejde. Zvlášť, jestli jste četli i knihu. Měla jsem u filmu i pár momentů, kdy ta scéna ještě úplně nezačala a já už měla na krajíčku, protože jsem věděla, co přijde :D

TFIOS je moje úplně nejoblíbenější knížka a když jsem se dozvěděla, že budou natáčet ten film, bála jsem se, jak to dopadne. Ale pak, hlavně po vší té chvále ze strany Johna Greena, už jsem se jen těšila :) A povedlo se, ten film je přesně tak úžasný, jakou si jeho knižní předloha zaslouží adaptaci.

Herci jsou všichni do jednoho ne jen úžasní, ale přímo perfektní. Ansel Elgort! Miluju filmového Augustuse, možná skoro stejně jako toho knižního. On ho zahrál přesně tak, jak jsem si při čtení představovala, což se nestává skoro nikdy. Shailene Woodley je báječná. I ona byla tou nejúžasnější filmovou Hazel. A hlavně spojení Shai a Ansela - funguje dokonale. A je tu Nat Wolff, který zahrál Isaaca vážně přesvědčivě a já se moc těším, až ho uvidím v hlavní roli Paper Towns. Třeba Lidewij jsem si přestavovala úplně jinak, v mých očích byla starší. A blondýna. Ale je dost možné, že v knize byl nějaký bližší popis jejího vzhledu, který jsem i přes opakované čtení ignorovala. Často si postavy představuju úplně podle sebe, prostě jak chci.

Nejoblíbenější scény.. všechny. Opravdu všechny, celý ten film. Miluju ho. Nejsilnější scény, aniž bych spoilovala: benzínka, úplný konec a... ostatní bez spoilerů napsat nejdou. Každopádně, až na to půjdete, rozhodně doporučuju kapesníky :D



TAKOVÝ TEN POCIT...

4. června 2014 v 10:17 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
... když vám všechno vychází tak báječně, že si až říkáte, že teď se určitě něco pokazí.

... když se vzdáte svého snu, protože je moc těžko dosažitelný a pak zjistíte, že na něj máte, ale v tu chvíli už není vaším snem.

... když si o jiném snu, který vás provázel od malička, uvědomíte, že už po něm možná ani tak netoužíte.

... a když vás tahle skutečnost donutí přemýšlet o životě a vás to překvapivě neděsí tak moc, jak byste čekali.

... když jste po nekonečných týdnech a měsících kombinace stresu a smutku konečně natolik spokojení, abyste v klidu usínali.

... když se vám pak zdají sny, o kterých si přejete, aby nebyly pouhými sny.

... a když si uvědomíte, že tu je vlastně dost velká šance, že se tyhlety sny promění ve skutečnost.

... když prostě milujete život (a je vám úplně jedno, jestli to zní naivně, protože to tak cítíte).