Červenec 2014

USMĚJ SE :)

31. července 2014 v 17:45 | Lenča |  MY THOUGHTS
Mám úžasnou náladu. Úžasně úžasnou. Poslouchám Pocity od Tomáše Kluse a je mi úplně jedno, že jsem skoro celý dnešek strávila jen doma, u filmů. Dneska má narozeniny Harry Potter a jeho autorka Jo Rowlingová, a tak jsem si ráno pouštěla Harryho. A pak Pozemšťany, film, který nikomu nedoporučuju ani náhodou, ale potřebovala jsem to vidět. A teď na uklidněnou klasicky Lol. Heart on Fire jsem slyšela trilionkrát a stejně tu písničku pořád miluju.

Dál, udělala jsem radikální rozhodnutí. Budu tloustnout, nebo se o to aspoň snažit. Prostě jo, půjde to a hotovo :D Já sice jím hodně, ale jím divný jídla, takže teď budu pro změnu jíst hodně a zdravě a bude to dobrý. A - i když jsem sama zvědavá, jak dlouho to vydržím, když jsem teprve dneska začala a s tím jaký jsem do teď měla k čemukoliv podobnému jen odpor - budu posilovat. Mám v mobilu takovou skvělou aplikaci, (o které jsem se taky dočetla u někoho na blogu, i když si bohužel už nepamatuju kde,) jmenuje se to 7 Minutes a jak už slyšíte v názvu, každý den si to zapnete a sedm minut děláte různé cviky.

Asi svůj filmovej den dneska zakončím u Rebelů. Už jsem je nejmíň od maturity neviděla. Rebelové jsou jeden z těch filmů, u kterých jsem měla období, kdy jsem se na něj dívala několik dní po sobě pořád dokola. Zítra se jedu na víkend podívat "domů". On už vlastně začíná srpen! Myslím, že srpen bude super. Jsem v Brně už měsíc, ha. A jak jsem tu ráda :)


SNY A STESK.

29. července 2014 v 11:23 | Lenča |  MY THOUGHTS
Předevčírem jsem se vrátila z víkendu ve Zlatých Horách. A tak nějak se mi stýská. Po zlatohorským vzduchu... ten brněnský je najednou tak nějak míň úžasnej. Ráda jsem zase viděla tátu, je to těžký ho vídat tak málo, ale na to, že mi chybí on, už jsem si zvykla. Hrozně mi chybí bráška. Neviděla jsem ho něco málo přes týden. Což není moc. A ještě v pátek jsem s ním mluvila. Ale byla jsem zvyklá s ním být pořád, není to jednoduchý.

Hrozně bych chtěla psa. Poslední dobou snad nejmíň jednou každej den mluvím o tom, jak chci psa. Velkého psa, žádného jorkšíra a nic podobného. Nejradši huskyho. Nebo bernského salašnického anebo zlatého retrívra. Ale nejradši prostě huskyho :) Za pár let si ho pořídím.

Ještě ke Zlatým Horám, letos tam na Zlatých dnech, což jsou úžasné místní každoroční městské slavnosti, byla hlavní hvězdou Ewa Farna. Když jsem zjistila, že tam bude, bylo mi to nějak jedno. Na cestě do Zlatých Hor jsem si už říkala, že by mohlo být fajn ji vidět, protože jsem ji dřív měla vážně hodně ráda a kdybych tak ve třinácti mohla na její koncert, byl by to splněný sen. A i když ji už dlouho neposlouchám, ráda jsem ji v sobotu viděla a ten koncert jsem si užila. Zazpívala jsem si a bylo to pěkný :) I zbytek víkendu byl fajn, přestože jsem si se svýma dvěma úžasnýma kamarádama chvilkama připadala, že jo, takhle se asi cítil Harry vedle Rona a Hermiony :D Nebo jako Ted :D

Mám teď v náběhu asi tři různý brigády a nedá se říct, že bych byla nějak extra nadšená ani z jedné :D Ale nějak snad to nadšení najdu, potřebuju si v srpnu něco vydělat. Nevím, mám divnou náladu, už se těším, až začne škola. Napsala jsem dopis svému třicetiletému já, protože mě naprosto děsí, že mi za deset let bude třicet. Fajn je, že třeba poslední dva měsíce mi připadaly spíš jako rok nebo dva. Ne, že by čas utíkal tak pomalu, ale život je fajn. Občas si to musím připomínat, ale jo, je to tak :)


MYŠLENKY Z BRNA.

24. července 2014 v 20:05 | Lenča |  MY THOUGHTS
V úterý jsem měla zápis na VŠ, takže jsem teď už oficiálně její studentkou a jsem nadšená. Těším se, až začne škola, na všechny ty předměty a nové lidi. Filozofická fakulta je skvělá, líp jsem si vybrat nemohla :) Ještě ten den, co jsem dostala heslo do ISu, se mi podařilo si ho změnit a nezapsat, takže jsem si musela pěkně utíkat pro nové. A včera jsem každou volnou chvíli IS prozkoumávala, registrovala si předměty a tak podobně. Moc se těším, bude to úplně jiné než jaká byla škola doteď. Ale myslím, že hlavně v dobrém, aspoň pro mě osobně. Zatím jsem nadšená z toho, že nebudu muset do školy na osmou, ale je dost možné, že po několika týdnech přednášek ve večerních hodinách budu ještě vzpomínat na dobu, kdy jsem měla školu jen dopoledne :D

Kromě toho jsem v úterý sama sobě dokázala taky to, že neumím chodit. Při jedné cestě domů jsem na silnici zakopla, spadla a odřela si obě kolena a ruku. Byl to "dobrý pád", mohlo to dopadnout hůř. Upřímně, tu povrchní část mně teď hlavně štve, že mám škaredý nohy, to v létě naštve.

Dneska jsem měla hroznou náladu, už od rána. Naštěstí je Nikča tak hodná, že se pak nechala přesvědčit, ať jdem ven :) Říkala jsem už, jak miluju Lužánky? Žádné jiné město (dobře, žádné jiné město u nás) nemá tak úžasnej park jako jsou Lužánky. A taky se mi líbí, když ve městě potkávám lidi hrající na kytary anebo housle, má to kouzlo. Jinak zítra odjíždím na víkend do druhého nejkrásnějšího města v ČR, do Zlatých Hor, už se tam těšíím :)

Pa, užijte si víkend!

Stará dobrá klasika (:

14 VĚCÍ, CO JSTE NEVĚDĚLI O IKEA

20. července 2014 v 22:20 | Lenča |  OTHER STUFF
Přeloženo z Thought Catalogu :)

1. Zakladatel IKEA Ingvar Kamprad je jedním z nejbohatších jedinců na Zemi. Je čtvrtým nejbohatším člověkem na světě s majetkem v ceně odhadem 51.7 miliard dolarů (v přepočtu něco přes tisíc miliard korun - tisíc miliard? bilion).

2. Je také dyslektik, což je důvod, proč je nábytek pojmenován a ne očíslován.

3. Kamprad se podílel na švédském nacistickém hnutí. Nazval to největší chybou svého života a věnoval bilion liber na charitu.

4. IKEA byla obviněna z kulturního imperialismu za to, že pojmenovávala levné rohožky po městech v Dánsku a dražší zboží po švédských městech.

5. IKEA údajně uvedla první televizní reklamu, ve které se objevoval homosexuální pár.


O MAKE-UPU.

19. července 2014 v 11:01 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Dlouho jsem přemýšlela, co na tohle téma napíšu, protože se mi moc líbilo a chtěla jsem něco napsat. A pak mě napadlo psát o něčem, o čem jsem chtěla psát tak jako tak.

Zdá se mi, že společnost se dělí na ty, kterým se make-up líbí a nic proti němu nemají a ti, kteří rezolutně prohlašují, že make-up je lež a že přirozená krása je nejlepší a make-up prostě ne. Já sama stojím tak nějak uprostřed. Maluju se. Dřív jsem se malovala čas od času, teď víceméně každý den. Necítím se zas tak nesvá, když vyjdu na ulici nenamalovaná, ale namalovaná se cítím lépe.

Maluju se částečně proto, že mě to prostě baví. Líbí se mi to. Nemyslím si, že bez líčení vypadám příšerně - vypadám ještě mladší než obvykle, ale to je tak ten hlavní problém. Druhý důvod, kromě toho, že mě to baví, je, že když se namaluju, připadám si hezčí. A když si připadám hezčí, cítím se seběvědoměji. Nedělám to pro lidi kolem sebe, kvůli klukovi, kvůli společnosti, ale z 99% jen pro sebe samotnou. A jsem přesvědčená, že na tom není vůbec nic špatného.

Už je to nějakou dobu, co dva z mých nejoblíbenějších youtuberů - BriBry a Candice - natočili o make-upu a celkově vzhledu jedno úžasné video, které mě k tomuhle článku taky částečně inspirovalo :)


MOJE NEJCENNĚJŠÍ HMOTNÉ VĚCI

18. července 2014 v 21:27 | Lenča |  OTHER STUFF
1. Zlatý řetízek s L
Mám ho víc než polovinu svého života, dostala jsem ho ke svým devátým narozeninám. Nosím ho pořád - je to jediná věc, kterou mám u sebe úplně vždycky.


2. Moje "deníčky"
Všechny takové ty sešity, kam jsem si celé roky psala. Některé jsou deníky, jiné zase plné povídek a příběhů a pohádek, básniček.

3. Notebook a mobil
Jednoduše proto, že jsem závislá. Nejde ani tak moc o ten notebook (a mobil) samotný, ale hlavně o snadný přístup na internet a podobně.

4. Hodinky
Sice je mám teprve pár týdnů, ale už teď jsou něčím, co nezbytně potřebuju mít u sebe. Byl to dárek od babičky za maturitu. A zbožňuju je.


Jak už jsem psala, tenhle týden mi ukradli kolo. A i když mě to vážně naštvalo, protože na kole jezdím strašně moc ráda, celou dobu jsem měla v hlavě, že se dějou i horší věci. Pár dní před tím u nás nějaký motorkář srazil cyklistu, který na místě zemřel, a pak jsem zjistila, že ten cyklista byl jeden náš příbuzný. Ani jsem ho moc neznala, ale i tak je to hrozné. Takže ano, dějou se mnohem horší věci než ukradnuté kolo.

A právě proto jsem přemýšlela, o tom jak důležité jsou pro mě hmotné věci. Dobré je, že ty nejdůležitější jsou jen tyhle. Ano, mám víc drobností, které by mi bylo líto ztratit, ale v klidu by se bez nich dalo žít.

STRACH A JINÉ HRŮZY.

17. července 2014 v 19:12 | Lenča |  MY THOUGHTS
Vůbec nepíšu tak moc, jak bych chtěla. Není to proto, že bych neměla co psát - času moc není, ale mým hlavním problémem je to, že si nejsem jistá, nakolik se chci o některých věcech svěřovat na internetu. Ale donekonečna to nejde, potřebuju psát a když budu psát jen tak povrchně, nebude to o ničem.

Dneska jsem se po týdnu vrátila do Brna. Byla jsem "doma" a u babiček a tak podobně. Když jsem se dneska ráno loučila s mamkou, přišlo mi to víc než přirozené. A když jsem pak dojela do Brna, je to zvláštní, ale když jsem vyšla z toho nádraží, měla jsem pocit, že jsem zas zpátky doma. Klidně můžu být holka z vesnice, ale maloměsto, to není nic pro mě. Na to se mi až moc líbí rozruch velkého města. Přemýšlela jsem o tom a myslím si, že to není tak, že by tady v Brně byli nějak "lepší" lidi než v Zábřeze, spíš tak, že je tu lidí mnohem víc. A i když potkáte spoustu lidí otravných, pak zase narazíte na někoho s úsměvem na tváři a ten den je hned lepší.

V úterý mi někdo ukradl kolo. Měla jsem ho už pár let, od taťky, bylo krásný a strašně mě to celý naštvalo. Ale stejně jsem se rozčílila mnohem víc, když tam nějakej chlap začal prohlašovat takové ty kecy "za komunistů by se tohle nestalo, to by je zmlátili, aby si to zapamatovali". Nenávidím tyhle lidi, fakt nenávidím.

Dneska se necítím úplně nejlíp. Ani moc nevím proč. Myslím, že mám problémy s tím být sama. Nikdy mi to tak nepřišlo, ráda jsem bývala sama, ale pravdou je, že když jsem byla doma, skoro pořád tam někdo byl. Jsem sice ráda, že mám teď pokoj a vlastně občas i byt sama pro sebe, ale budu ráda, až tu budou spolubydlící.

A taky se mi dneska zdál odporně krásnej sen. Takový jsou často ty nejhorší.

Taky strach je často to nejhorší. Zvlášť, když se bojíte, a přitom sami víte, že není důvod mít strach. Buď to vyjde a bude to super anebo to prostě nevyjde, ale přinejmenším nebudu naštvaná, že jsem to nezkusila. Život je moc krátkej na to se tak moc bát. Poslední dobou se mi pořád zdá, že nějak sama nevím, co chci. Nebo možná jen až moc přemýšlím.



NOVÝ DOMOV.

9. července 2014 v 11:15 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nevím, jak začít. Všechno je teď jiné. Nové město, noví lidi, nový život, nové já. Cítím se spokojeně. Zvláštně vyrovnaně. Miluju svůj byt, miluju Brno a Brňáky a mám ráda svou práci :)

Ve městě, kde jsem žila až doteď, jsem bydlela pět let. Přes pět let. A nemůžu říct, že tam úplně všechno je tak příšerné, ale pravdou je, že jsem se většinu času nemohla dočkat, až budu moct odejít. Žít ve městě jako je Brno, to je něco úplně jiného. Nebyla jsem tu ještě ani týden a už jsem se přistihla, jak to tu v telefonu s babičkou nazývám "doma". Mám tu byt, krásnej pokoj, sice jen málinko kamarádů, ale už teď tolik známých, ze kterých se kamarádi třeba můžou stát. Mám tu školu, do které se strašně moc těším a celé tohle město, ze kterého jsem viděla už tolik a zároveň pořád jen minimum. Ano, tohle je domov. Mnohem víc než nějakej Zábřeh, děkuju pěkně :D

Brno je prostě ideální. Je to velké město a zároveň ne šíleně velké. Jak mám ráda Prahu, když teď žiju v Brně, tak si fakt nedokážu představit, že bych tam bydlela. (A nejen proto, že tu poslouchám všechny ty předsudky Brňáků vůči Praze :D) Praha je velká až moc, tak velká, že je to svým způsobem až svazující.

Ono to moje nadšení z Brna musí znít jakože trošku přeháním, ale pokud byste znali Zábřeh, věděli byste o čem mluvím :) To bude pro dnešek všechno. Doufám, že si užíváte léto :)

Zatím pa!


O TOM, JAK SI UŽÍVÁM NEZÁVISLOSTI.

5. července 2014 v 21:39 | Lenča |  MY THOUGHTS
Brno. Naprosto úžasné. Hrozně moc se mi tu líbí. Přijela jsem v úterý a od té doby jsem ještě ani neměla čas nebo energii napsat na blog. Pořád někde lítám a když večer dojdu domů, mám chuť už jen sedět u facebooku a koukat na seriály. Taky moc málo čtu, teprve včera jsem se konečně dostala k The Silkworm. (Ale zatím se to čte hodně dobře.)

Ve čtvrtek jsem začala s brigádou, a i když zatím nejsem moc schopná posoudit, jak mi to jde nebo nejde, dost mě to baví, což je super :) Kromě toho chodím ven s Nikčou, posedáváme v parku nebo na našem super VIP místě u McDonalda. Snažím se moc neutrácet, víceméně zdravě jím (co tu jsem, tak jsem zatím odolala hranolkám!) a neustále někam chodím. A to pěšky, protože jsem přesvědčená, že utrácet za jízdenky je zbytečný. A skutečnost, že pak chodím domů s šíleně bolavýma nohama naprosto ignoruju :D

Pořád jsem ve fázi, kdy si teprve uvědomuju, že si vlastně můžu dělat, cokoliv chci. A ono to je svým způsobem hodně zvláštní, když mi dochází, že nemusím nikomu říkat, kam jdu, kdy přijdu nebo vůbec přijít večer domů. Se svobodou samozřejmě přichází taky zodpovědnost. Když si něco sama nekoupím, tak v té ledničce prostě nic mít nebudu. A až mi dojde čisté prádlo, budu to jen já, kdo bude muset vynaložit energii a vyprat to. Ale taková svoboda, to je úžasná věc, stojí to za to :) Mám tu mnohem větší klid než "doma". A i když jsem tu upřímně zatím ani nebyla venku pozděj než v devět, jsem strašně nadšená z toho, že kdybych si třeba o půlnoci vzpomněla, že chci hranolky, stačí mi jen udělat pár kroků.

Zmiňovala jsem už, jak moc mám ráda Brno? (: Vážně vážně jo. Ale trochu se obávám, že čím déle tady budu, tím míň budu mít ráda Prahu a Pražáky :D Jinak Brno a většina lidí tady jsou úžasní. Vůbec si už nedokážu představit, že bych se nerozhodla jít sem. Brno je prostě lepší ;)

Tak se zatím mějte a užívejte prázdniny.