Srpen 2014

9 NÁHODNÝCH OTÁZEK.

31. srpna 2014 v 12:12 | Lenča |  OTHER STUFF
Co mám ráda na lidech
Vážím si upřímnosti. Přestože někdy není snadné se s ní vyrovnat, upřímnost je vždycky tím nejlepším. Jak se říká, upřímnost nadevše. Potom optimismus a úsměv. A smysl pro humor, protože já, i když se pořád směju, se sama za úplně moc vtipného člověka nepovažuju, když vyprodukuju nějaký vtip, tak to je častěji náhoda než záměr.

Jaký je dle mého názoru můj nejlepší rys
Modréé oči. Mám ráda svoje oči. (Po mamince.) A taky svůj úsměv.

Jak vypadá místo, kde žiju
Jak kdy. Většinou mám ráda uklizeno a pak je den, kdy prostě všechno házím na zem a kolem sebe tak dlouho, dokud už se to nedá vydržet.

Jaká je moje první vzpomínka
Nejsem si jistá. Rozhodně si pamatuju povodně z roku 1997 a to mi byly tři, takže je dost možné, že je právě tohle ta první vzpomínka. Vzpomínám si na všechnu tu vodu. Všude a všude samá voda.

Můj nejlepší kamarád/kamarádka, když jsem vyrůstala
Monča. Bydlely jsme ve stejné ulici, chodily spolu do školky a pak dva roky i do školy, navštěvovaly se, chodily ven a prostě trávily hrozně moc času spolu. I po tom, co jsem se odstěhovala a odešla na jinou školu, jsme se pak ještě nějakou dobu docela vídaly. A pak Domča, můj o dva roky mladší bratránek, se kterým jsem si pořád hrála a dlouho jsme vyrůstali spíše jako sourozenci.

V kolika letech jsem šla na první rande
V patnácti. Bylo to relativně pozdě, možná. A přijde mi to už tak dávno.

Na jaká místa ráda chodím s kamarády
Záleží, jak s kým. Ale knihkupectví jsou univerzální. Jinak park, kino, kavárna... důležitější je vždycky spíš ta dobrá společnost než samotné místo.

Nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděla
Můj bráška, když jsem ho poprvé viděla druhý den po tom, co se narodil. Vodopády v Chorvatsku, na Plitvických jezerech a pak Krka. A Jeseníky. Mohl by to být dlouhý seznam, svět je plný krásných věcí.

Kdybych potkala zlatou rybku, co bych si přála
Nejtěžší otázka na konec. Někdy jsem skromná, ale většinou jsem spíš moc náročná, takže není snadné odpovědět. Řekla bych, že "být šťastná", ale pak si říkám, že to, jestli budu šťastná nebo ne, ovlivním hlavně já sama. Přála bych si štěstí a zdraví, pro ty, které mám ráda. Kdybych uvažovala nad tím, co chci zrovna teď... přála bych si se zamilovat. Do "toho pravého", nebo aspoň trochu "pravého". I když ta pitomá láska zase způsobuje jen problémy. Možná bych si měla jen přát nějaký ten milion a bylo by to vyřešené.


VZPOMÍNKY, CO SE NEZTRATÍ

28. srpna 2014 v 10:40 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Tématem týdne jsou teď ztracené vzpomínky. A já po posledních třech dnech chci napsat o vzpomínkách, které určitě ztracené nebudou. I v šedesáti si vzpomeneme a budeme se tomu smát (a možná taky chrochtat :D)

Napadlo by vás někdy spát v parku? Nepřekvapí mě, pokud ne. Ale každopádně, mě ano, jsem dost blázen na to, aby mě něco takového napadlo. A ještě lepší je, že mám tak úžasnou kamarádku jako je Nikolka, která do toho nadšeně šla se mnou. (I přesto, že mi pak nejmíň dvacetkrát vyčítala, že jsem debil. Ne že by neměla pravdu :D) A tak jsme asi dvě hodiny, dokud nebyla moc zima, nocovaly v parku na dekách. A bylo to super.

Poslední dobou bylo všechno tak nějak na nic. Špatná nálada a když už je dobrá, tak pak najednou zas příšerná. Možná si za to můžu sama. Asi nejen možná. Ale těch pár dní teď mi dost pomohlo :)

JULINKA A PÉŤA.

22. srpna 2014 v 14:05 | Lenča |  OTHER STUFF
Miluju kočky. I přesto, že psy mám prostě radši. Ale zatímco pejsků jsem se dlouho kvůli jednomu traumatizujícímu zážitku z dětství příšerně bála, kočky mám ráda snad odjakživa. A ani to, že mám teď dvě doma, mi nezabrání, abych se pokaždé, když někde na ulici jen zahlédnu kočku, rozběhla za ní. Na kočkách je úžasný to, jak jsou své. Pes je zvíře věrné a pokud ho naučíte, bude poslouchat. Ale kočka si nikdy nepřestane dělat to, co chce. Můžete na ni volat, jak jen chcete, a ji to třeba vůbec nezajímá.

Koncem loňského roku (po tom, co jsme ji já i Matýsek už nějakou chvíli moc chtěli) nám do rodiny přibyla kočka. Dlouho jsme přemýšleli, jak ji pojmenujeme. Mohl to být Karel - a nejspíš by i byl, kdybychom dostali kocourka. Vlastně už si nejsem jistá, kdo to byl, jestli já nebo bráška, ale jakmile jeden z nás vyslovil jméno Julie, bylo rozhodnuto. A od té doby máme doma Julinku. Ze začátku byl zázrak, když se vůbec ukázala, šíleně se bála. Ale pak si zvykla a myslím, že se u nás má dobře.
Dokonce jí už ani nevadí pózovat na fotky. Kočičí elegance ;)

Na jaře jsme zjistily, že to naše nedávno ještě malé kotě, bude mít samo koťata. V tu dobu byla hrozně přítulná, nechala se nosit a přímo vyžadovala společnost a aby ji někdo hladil. Koťátka se narodila začátkem května a zůstalo nám jedno. Podle Matyho plyšového kocoura jsme ho nakonec pojmenovali Péťa. Bylo to tak roztomilý malinký koťátko. Vidět, jak rostlo a vlastně pořád roste, je strašně pěkný. Když bylo menší, mělo úžasně modré oči, ale teď už má úplně stejné jako jeho máma. Až ještě trochu povyroste, budou téměř k nerozeznání. Péťa se dost bojí a utíká, ale taky si strašně rád hraje. Vyskočí třeba půl metru vysoko, když mu to stojí za to.

Narozdíl od své mámy foťák zrovna rád nemá. Tak aspoň jedna fotka :)

MÉ HUDEBNÍ POSEDLOSTI.

21. srpna 2014 v 21:53 | Lenča |  MUSIC
Nová závislost. Pierce The Veil. Tuhle písničku mi poslal kamarád, že si to musím poslechnout s tím, abych se naučila dobré hudbě nebo tak něco :D A na první poslech se mi nelíbila. Pak jsem si ji poslechla podruhé, potřetí... a posté. Dokonalost.


VYROVNEJ SE. A JDI DÁL.

20. srpna 2014 v 21:02 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tak jo. Je mi fajn. Pondělí bylo příšerný. Včera bych řekla tak v rámci možností fajn, dneska je mi už jenom dobře :) Jsem teď doma a zhruba den a půl jsem tu byla nucená přežít bez internetu a překvapivě se mi to podařilo bez větších problémů.

Z té hrozné nálady mi kromě výletu domů a psaní si s pár kamarádama pomohla hudba. Pierce The Veil a Linkin Park. Většinou poslouchám pomalejší hudbu, ale když je nálada, tak je nálada a potřebuju slyšet něco úplně jinýho. Pak čtení. Včera jsem dočetla Ready Player One a hned potom začala s Carrie od Stephena Kinga, kterou jsem dneska dočetla. Obě knížky perfektní. A nakonec, trochu ironicky, mi pomohlo i přemýšlení. To, čemu jsem se snažila vyhnout. A s ním související psaní.

Včera jsem přijela domů, už mi bylo mnohem mnohem líp, ale pořád to nebylo ono. A sedla jsem si se svým sešitem/deníkem/whatever a prostě jen přemýšlela a psala. Nic by mi nepomohlo víc. Někdy, i když to přemýšlení bolí, si potřebuju ujasnit vlastní myšlenky a přijít na to, proč se vůbec cítím tak, jak se cítím, aby mi zase mohlo být líp. Pomohlo to. Hodně.

Jsem teď vážně ráda doma. Někdy je v tom mým malinkým městě, na který jsem si pořád jen donekonečna stěžovala, přecejenom přesně to, co potřebuju. Strávila jsem hodně času s bráškou, hráli jsme hry a koukali na filmy a je to super s ním být, když ho teď vidím tak málo. Říkám si, že jak jsem si vždycky přála mít ségru... bráchové jsou nakonec asi stejně lepší :)


READY PLAYER ONE

20. srpna 2014 v 13:27 | Lenča |  BOOKS
Někdy v červenci jsem si ji za skoro směšnou cenu koupila v mých milovaných Levných knihách v Brně po tom, co jsem po ní snad měsíc (od té doby, co jsem se tam potkala s Rodaw, která si knížku kupovala) pokukovala.


"Protože pro místa, kam máme namířeno, žádná mapa neexistuje."

Tahle knížka je úžasná. Dokud jsem o ní neslyšela právě od Rodaw, vůbec jsem jí neznala, ale od té doby jsem o ní viděla už několik recenzí, takže nijak neznámá jistě není. Zaslouží si pozornost. Ready Player One se odehrává v roce 2045, v době, kdy je většina světa naprosto posedlá jistou hrou nebo spíše virtuální realitou, které se říká OASIS a ve které je právě teď hlavním cílem mnoha a mnoha takzvaných gunterů (egg hunterů - hledačů vejce) najít - ano, překvapivě - vejce. Protagonistou a taky vypravěčem celého příběhu je Wade nebo spíš Parzival. Je tu Art3mis a je tu Aech a už dlouho jsem si hlavní postavy neoblíbila tak rychle jako v téhle knížce.

Četlo se to rychle, jakmile jsem se jednou začetla. Je to dobrodružné a napínavé a plné překvapení. Rozhodně knížka, kterou bych všem jen doporučila :) A ani nemusíte být blázni do počítačových her, aby se vám zalíbila. Skvělým bonusem jsou všechny ty reference na seriály a filmy a hudbu.


"Tehdy mi došlo, že realita, i když může být děsivá a bolestná, je také jediným místem, kde najdeš skutečné štěstí. Protože realita je reálná."

- nejúžasnější ponaučení z Ready Playera One. Dneska je vždycky na místě si tohle připomenout.


JE MI HROZNĚ.

18. srpna 2014 v 11:12 | Lenča |  MY THOUGHTS
Všechno je příšerný. Někdo mi nezavolal a někdo mi odjel a já nesnáším zrovna dobře osamělost a teď se cítím sama a od včerejška, poprvé za ty skoro dva měsíce, co tu jsem, nechci nic jinýho než jet domů. Ne nadlouho, jenom prostě odjet. Nebýt sama. A možná taky tak trochu utéct. Nikolka je toho názoru, že nejsem nijak náladová, ale jsem. Neprojevuje se to v tom, že bych byla otravná nebo se takhle chovala jinak, to ne. Ale brečím. Bezdůvodně. Nebo mám důvod, ale je to nějaká hloupost nebo vlastně ani sama nechápu proč.

Chci, aby už začala škola. Ne, že by mě prázdniny nudily, to vůbec, tyhle prázdniny byly dost dobré. A cítím se dobře, dny i týdny, kdy ne, že bych nebrečela, protože já brečím strašně moc, ale kdy je mi i tak fajn. Ale pak přijde jedinej den a všechno se tak nějak sesype a zároveň s tím se sesypu i já. A až bude škola, nebudu mít tolik volného času, tolik času přemýšlet. Někdy přemýšlet prostě nechci, ale zastavit to nejde, ať to bolí jak chce.


PRÁZDNINOVÉ PHOTO DIARIES #2

14. srpna 2014 v 23:12 | Lenča |  FOTKY
Minulý týden tu za mnou byli na návštěvě mamka s bráškou a babičkou a šli jsme se podívat do brněnské zoo :)


TAG LIEBSTER AWARD

12. srpna 2014 v 22:00 | Lenča |  OTHER STUFF
Na tento tag mě nominovala Eileen Smith, za což jí ještě jednou děkuju. Tagů není nikdy dost, baví mě je vyplňovat :)

11 faktů o mně:
1. Začala jsem se učit holandsky.
2. Poslední dobou piju tak z 90% pořád vodu.
3. Moje nejoblíbenější barva laku na nehty je červená a pak tmavě modrá.
4. Mám zlozvyk soudit knihy podle obalu.
5. Pokud budu mít někdy syna, bude se jmenovat Petr.
6. Líbí se mi chodit ven, když mírně poprchává.
7. I když mi víno chutná víc, dám přednost pivu :D
8. Z postav přátel jsem něco mezi Rossem, Phoebe a Monicou, i když mám občas sklony i k Rachel.
9. Dva filmy, na které se v poslední době nejčastěji dívám, jsou Lol a Kamarád taky rád.
10. Poslední dobou moc používám "slovo" "ňůů" :D
11. Myslím, že moje nejoblíbenější jídlo je špenát :) A pak palačinky.

MOJE OBLÍBENÁ PÍSEŇ.

11. srpna 2014 v 19:42 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Taková ta, kterou když slyším, usmívám se. Pouštím si ji, abych se cítila líp. Když se cítím příšerně a potřebuju se něčím rozveselit. Když je mi báječně a vím, že právě tahle písnička mi tuhle chvíli ještě víc rozzáří. Může se objevit odnikud. Uslyším ji a okamžitě vím, že tuhle písničku si poslechnu znovu. A až ji najdu, budu ji poslouchat pořád a pořád a pořád.

Je to ta písnička, kterou když slyším v rádiu, tak ať už jsem kdekoliv, chci si ji zpívat. Už jen pár kratičkých tónů mi okamžitě dovede zlepšit náladu. Občas to je takové to pobláznění. Všichni to známe. Slyším písničku, zamiluju si ji a celé dny si nepouštím vůbec nic jiného. Dokud ji už nechci ani slyšet. U mně tenhle osud potká spoustu písniček a jen hrstka se přes tuhle fázi dostane úspěšně.


Miluju hudbu, strašně moc. Mám ráda písničky, které když slyším, musím se hýbat a chce se mi tančit. Mám ráda ty smutné, za kterými můžu vidět skutečné příběhy. Občas miluju takové ty "řvavé" písničky. Rock. Ráda poslouchám Linkin Park, na ty je vždycky specifická nálada. Nálada, ve které nechci absolutně slyšet nic jiného.

Která píseň je moje oblíbená? Stráášně strašně strašně moc miluju Kiss Me, od Sixpence None the Richer. Psala jsem o ni stomilionkrát, ale prostě jo. Poprvé jsem tuhle písničku slyšela v seriálu Sedmé nebe. Je to nádherná písnička, taková "aww". Při které se dá úžasně snít. Moje úplně nejoblíbenější ze všech. Zrovna neska jsem si ji pouštěla asi dvacetkrát po sobě :D

ZÁZRAK S NÁZVEM SPORT.

10. srpna 2014 v 17:19 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nikdy jsem nebyla "sportovní typ". Hodiny tělocviku ve škole pro mě byly odjakživa spíš než cokoliv utrpením. Nesnáším kolektivní sporty, zvlášť ty, ve kterých je třeba chytat rukama míč :D

Jediný sport, který mě bavil už od té doby, co jsem se to naučila, bylo jezdit na kole. Ráda říkám, že to mám po tatínkovi, což taky mám :) Jezdění na kole je tak přiměřeně náročný, je to zábavný a ten pocit, když si jen někam vyjedu, je k nezaplacení. Brzo budu mít svoje nové kolo a už se (po tom, co mi v červenci to staré ukradli :/) hrozně těším, až zase budu moct jezdit, chybí mi to.

A pak je tu bruslení. Na ledních bruslích jsem se učila už o dost dřív, ale nějak mě to nechytlo do té doby, než jsem se zamilovala do krasobruslení. Teď už se nemůžu dočkat, až v zimě zase vyrazím, mám strašně krásný lední brusle :)) A taky než jsem začala jezdit na in-linech. Ty jsem dostala někdy ve třinácti a trpělivě mě na nich učila moje nevlastní ségra. Ze začátku to moc nešlo, ale myslím, že jsem se naučila docela rychle, i když některé věci (specificky brždění) mi dělají problém doteď.


DIVNÝ TAG.

9. srpna 2014 v 14:01 | Lenča |  OTHER STUFF
1. Jakou přezdívkou ti říká jen tvoje rodina?
Přezdívkou asi žádnou, ale hodně lidí z rodiny mi říká "Léňo", což snad vůbec nikdo než oni nepoužívá.

2. Jaký máš divný zvyk?
Spím v ponožkách :D Protože mi je pořád zima na nohy.
A strašně nerada sedím s nohama na zemi, ani třeba u jídla u stolu :D
A taky miluju chodit bosky :) (Ne, nevím, proč se všechny moje divné zvyky týkají nohou.)


3. Máš nějaké zvláštní fobie?
Tak největší fobie jsou pavouci, což zvláštní není.
Pak nevím, jestli bych řekla přímo fobie, ale vážně nemám ráda výtahy a nemám dobrej pocit, když nima musím jezdit.

4. Jakou písničku miluješ tajně poslouchat, když jsi sama?
Nevím, jestli nějak tajně, ale Kiss Me.
Možná nějaký český písničky, Ewu Farnou, i když to spíš, že jsem ji teď viděla, jinak málokdy.
Třeba čím se většinou nechlubím, tak jsou Popelky od Jakuba Smolíka :)
A takovou tu písničku z Vyprávěj! :D


PRVNÍCH DESET.

8. srpna 2014 v 8:41 | Lenča |  MUSIC
Jeden takový tag, který jsem viděla na tumblr. Spočívá v tom vzít si svůj přehrávač, mobil, cokoliv, co hraje hudbu a dát náhodně přehrávat všechno. A pak napsat prvních deset písniček, co se přehraje :)

1. Bastille - Things We Lost in The Fire
Nádherná písnička, tuhle mám strašně ráda.

2. R.E.M. - Losing my Religion
Stará dobrá klasika.


3. Ingrid Michaelson - Mountain and the Sea
Už trochu ohraná, protože jsem Ingrid a celé její album poslouchala neustále dokola. Ale i tak pěkná :)

4. Bon Jovi - Bed of Roses
Bon Jovi je další klasika, mám od nich ráda snad všechny písničky :) Častěji poslouchám spíš ty rychlejší a tahle je pomalá, ale naprosto nádherná.

5. The Beatles - This Boy
Aby mi tu zrovna oni chyběli, to by se stát nemohlo ;) I když tahle písnička zrovna není úplně moje oblíbená.

ŽÍT A NECHAT ŽÍT.

5. srpna 2014 v 23:43 | Lenča |  MY THOUGHTS
Mám strašně divnou náladu, fakt, že jo. Že bych měla jít spát. A že bych taky byla klidně schopná dvě hodiny procházet obrázky na weheartit a přemýšlet, který citát je pravdivnější a jak dlouho bude trvat, než mě tam něco dokáže rozbrečet. Anebo že bych mohla napsat na blog. Aha! A jsem tu.

Dneska chci říct dvě věci, které spolu úplně souvisí. Takže za a, nesuďte. Prostě ne. Žijte si svůj život a buďte šťastní nebo klidně buďte smutní, mně to je úplně jedno. Buďte tu pro svoje nejbližší a řekněte jim, když si myslíte, že se chovají jako totální idioti, protože kdo jiný už by jim to měl říct. Ale neodsuzujte lidi. Jen tak pro nic za nic anebo pro něco, na tom nezáleží. Zvlášť, když o někom nevíte vůbec nic nebo si myslíte, že víte, ale nevíte. Nedělejte to.

A ta druhá, zapomeňte na to, co si o vás kdo myslí, myslel, bude myslet. Dělejte si, co chcete. Můj život je můj život, váš život je váš život. Amen :D Ne, vážně, myslím si, že je důležitý si tohle připomínat a kašlat na okolí a společnost a prostě jít a žít si svůj život.

Pro odlehčení jedna úžasná věc z dneška. Mamka objednávala bráškovi pár věcí z internetového papírnictví a psala mi, jestli něco nepotřebuju a když jsem si prohlížela, co tam mají, tak jsem narazila na obraz našeho prezidenta. A jen tak z nudy a taky trochu zvědavosti, jaká bude odpověď a jestli vůbec nějaká přijde, jsem jim jako dotaz ke zboží napsala něco jako, jestli by ten obraz mohl fungovat jako voodoo, na což mi paní odpověděla, že pokud si ten obraz koupím, mám u nich špendlíky zdarma :D Rozveselení na hned několik dalších hodin.

Mějte se fanfárově:)


V ČEM JE TO KOUZLO.

5. srpna 2014 v 0:04 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Někdy dřív bych možná začala popisovat krásná místa, která se mi vybaví pod pojmem "kouzelná země", přírodu a vodopády a z nějakého důvodu most do země Terabithia. Ale pravdou je, že kouzelná země, kouzelný místo, cokoliv kouzelnýho má jenom málokdy co dělat s tím místem samotným.

Jo, je to zas takový to klišé, co slyšíte pořád, ale no a co, když je to pravda? Nezáleží, kde jste, ale s kým tam jste. Příklad. Praha. Je nádherná. Je to nádherný, překrásný, úžasný město. Mám Prahu ráda. Ale to nic nemění na tom, že není přátelská. Já hrozně nerada generalizuju a nikdy bych nemohla říct, že Pražáci jsou všichni strašní, protože to není pravda a nemyslím si to. Ale to se dostávám jinam. Chtěla jsem říct, že ač je Praha tak krásná jak je, Brno je hezčí. Ne stavbami, ne památkami, to ne, ale lidmi. A na těch záleží víc.

Už vlastně polovinu života znám jedno takové malé město, Zlaté Hory. A když se tam můj táta tenkrát přestěhoval za svou tehdejší přítelkyní, kterou jsem vážně nemusela, jezdila jsem tam hrozně nerada. Neměla jsem to tam ráda, prostě ne. A teď upřímně říkám, že jsou Zlaté Hory mezi mými třemi nejoblíbenějšími místy. A není to proto, že by to tam bylo tak nádherné. Jo, je to tam nádherné, je to v horách a zároveň pod horami a je tam pěkná příroda a úžasný vzduch. Ale tím hlavním důvodem jsou zase jenom lidi. Trávila jsem tam čas s tak úžasnýma lidma. Potkala jsem tam úžasné lidi. Některé věci a někteří lidé jsou dávno jen vzpomínkou a minulostí, ale na tom až tak nesejde.

Mám ráda lidi. Vždycky jsou to lidi, kdo způsobuje to největší zlo, ale pak jsou tu zas jiní, kteří vám to vynahradí. Jo, mám lidi ráda.


VEGETARIÁNSTVÍ.

4. srpna 2014 v 14:09 | Lenča |  OTHER STUFF
Říkala jsem si, že až se odstěhuju z domu a půjdu na vysokou, tak budu schopná to zvládnout. Přestanu jíst maso. Ve čtvrtek jsem se dívala na už zmíněný film Earthlings, česky Pozemšťané. A dívala jsem se na něj z toho důvodu, že jsem o něm slyšela ve videu od Candice, kde říkala, že tenhle film našla, když hledala filmy, které z tebe udělají vegetariána. A že pro ni to byl takový ten "poslední krok".

A po tom filmu už mě maso neláká. A bude těžký to vysvětlovat. Je to moje vlastní osobní rozhodnutí, takže do toho vlastně nikomu nic není. Navíc se většinu času krmím sama, takže tohle nebude problém.

Můj důvod je ten, který společnost většinou považuje naivní a hipísácký a kdovíco ještě. Ale popravdě je mi jedno, co si o tom myslí společnost. Pro mě je to větší důvod než, že maso je nezdravý nebo jemu podobné. Prostě nechci, aby se kvůli mě zabíjela zvířata. Nesnesu to. Nejedla bych s klidným srdcem králíka, už jen proto, že je to králík. A v čem je kuře nebo prase jiné? Jasně, mohla bych si dál hrát na to, že to je prostě maso a odkud přišlo by mi mohlo být úplně jedno. Ale to bych lhala sama sobě. A to mi nepřijde správné.