Září 2014

JAK SE UČÍM ŽÍT.

28. září 2014 v 15:58 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Už od začátku července se to učím. Žít samostatně, aniž by mi někdo vařil a pral a nakupoval, je dost jiné než ten život, na jaký jsem byla do té doby zvyklá.

Dneska se mi nějak stýská po gymplu. Jen tak ze zvědavosti jsem se zatoulala na webovky té mé školy, kterou - přestože už jí není - pořád nazývám "moje škola". A není to proto, že bych toužila po tom se vrátit nebo něco takového, vůbec ne. Mám pocit, že jsem teď úplně někde jinde. No, to není jen pocit, vážně jsem úplně někde jinde :D Jde o to, že nejen fyzicky, ale tak nějak taky psychicky. Jsem jiná než jsem byla před několika měsíci. Pořád jsem to já, ale trochu jsem se změnila.

A vysoká se mi líbí. Nebude to snadné a možná to samotné studium nebude přesně takové, jaké jsem si ho vysnila, ale to nevadí. Jsem spokojená. A těžko popsat, jak moc se mi líbí studentský život :D Být samostatná, moct si jít kamkoliv chci, přijít kdykoliv chci, dělat si cokoliv chci. Jsem teď dospělá? Občas se tak dokonce i cítím. Ale ne-e.

Abych se vrátila k tomu, o čem jsem psala původně - dnešní stesk po gymplu. Měla bych se tam jít podívat, až zase budu doma. Aspoń za mojí nejoblíbenější paní učitelkou češtiny. Chybí mi gympl, protože jsem neskutečně sentimentální člověk a mám na něj pěkné vzpomínky. Ty nepříjemné člověk pozapomene, ale ty pěkné v paměti zůstanou. Kdykoliv slyším Demons, vzpomenu si na ten náš maturiťák. A když si uvědomím, že od té doby, co tam nejsme, to není ani půl roku... maturovala jsem před čtyřmi měsíci. Přijde mi to tak nějak strašně dávno.

Prát umím, nakupovat taky (přestože s balancováním mých financí mám trošičku větší problém), vaření na plynu mě lehce děsí, ale stravovat se zvládám, tak co. Brácha mi nechybí tak moc, jak jsem čekala, že mi bude chybět. Což je ale dobře, protože moje očekávání bylo takové, že to bez něj fakt nebudu zvládat. A zvládám. Vždycky se těším, až zas přijedu a půjdu pro něj do školy a budu s ním psát úkoly a chtě-nechtě taky poslouchat nekonečné pohádky o legu.

Občas jsou chvíle, kdy mě přepadne pesimismus a život mi nepřijde tak úžasný. Ale je. Některé dny se vám chce jen brečet/cpát se čokoládou/být na všechny kolem sebe milá/usnout a už se neprobudit, dokud to zase všechno nebude dobrý. A pak zase vyjde sluníčko nebo vás prostě potká něco pěknýho a everything is awesome :)


EVERYTHING IS AWESOME.

27. září 2014 v 12:04 | Lenča |  MY THOUGHTS
Vždycky, když jezdím vlakem zpátky sem a přijíždíme do Brna a když pak vyjdu z toho nádraží, jsem ráda, že jsem zase tady. Moc se opakuju, ale to rozhodnutí jít na školu do Brna bylo jedno z mých nejlepších.

Tenhle týden už nám naplno začala škola a byl to dloouhý týden (dneska jsem konečně dohnala svůj spánkový deficit). Některé předměty mě bavily hodně, jiné mě jen bavily a pár z nich vůbec ne. Chvilkama jsem panikařila, chvilkama byla nad věcí a chvilkama... tak nějak kombinace obojeho. Nebudu se strachovat, to nikdy není k ničemu. Pokud to zvládnout mám, tak to zvládnu :) Baví mě to, to je hlavní. Včera jsem odcházela z naší knihovny a říkala si, jaké mám štěstí, že můžu studovat na tak skvělé škole. I když jsem první týden měla momenty, kdy jsem si přála se vrátit na začátek července, už červenec nechci. Možná tak to červencové počasí, zima mi teď vadí nějak víc než obvykle.

V podstatě, některé věci jsou teď úžasné, jiné méně, nikdy není všechno dokonalé. Na konci prázdnin (tedy začátkem září a vlastně trochu ještě ten minulý víkend) jsem si jen přála být konečně v pohodě. Teď jsem víc než v pohodě :) Mám tak moc oblíbených citátů z knížek, ale asi žádný pro mě nebude tak pravdivý jako ten z Perks... I am both happy and sad and I'm still trying to figure out how that could be. Možná to tak prostě je. Nemožné být naplno šťastná bez toho, abych byla taky tak trochu smutná. Ale myslím, že to je v pořádku. Všechno je dobrý :)


A TAK ZAČALA ŠKOLA :D

17. září 2014 v 10:40 | Lenča |  DENÍČEK
V pondělí mi tedy oficiálně začal semestr, a to tím, že jsme měli imatrikulaci. Vzala jsem si svoje krásný modrý šaty a i když je možná pravda názor spousty lidí, že to je o ničem a nemá skoro smysl tam chodit, docela se mi to i líbilo. Přednášky ještě tento týden nemám, ale včera jsem už začala s tělocvikem - nakonec jsem si po dlouhém rozmýšlení (a hledání, kde je volno) vzala street dance. A první hodina byla skvělá. Ne, že by mi to nějak extra šlo, ale hrozně mě to baví :)

Dneska budeme mít úvodní hodinu (nebo dvouhodinu) na samotném oboru a zítra jedu zase jednou domů. Miluju Brno. I když mně hrozně kazí, třeba v mému postoji k Praze a Pražákům, hlavně poslední dobou to docela pozoruju :D

Jsem tu spokojená. I když jsem se na vysokou a celkově až vypadnu už dlouho těšila, tak trochu jsem si stejně říkala, kdy asi přijde ta chvíle, kdy se mi začne hrozně moc stýskat a budu si přát být zase doma. A ona nepřišla - a upřímně myslím, že ani nepřijde. Ano, párkrát jsem prostě jen chtěla odjet domů, ale vždycky to bylo kvůli něčemu jinému než nějaký stesk po domově. Mám a hlavně měla jsem dny, kdy jsem myslela, že už takovou náladu ani nevydržím, ale to šlo o něco jiného. Jsem tu hrozně ráda.

To, co jsem zatím viděla ze školy, se mi moc líbí. Moji spolubydlící se zdají být v pohodě :) Hlavně tu mám Nikolku :) Vůbec si nedokážu představit, že by ne. No a těším se, až poznám svoje spolužáky. Těch několik lidí z mé fakulty, se kterýma jsem se už seznámila, je super, a tak se těším, koho poznám dál :) Život vysokoškolačky, jej, bude se mi to líbit :))


BRNO, ŠKOLA A ČAS NE-ČAS

11. září 2014 v 21:20 | Lenča |  DENÍČEK
Naprosto nenacházím čas na psaní na blog. Nechci se vymlouvat, ale trochu za to může taky skutečnost, že mi už nejmíň týden vůbec nejde se sem přihlásit přes Chrome a Internet Explorer zapínám opravdu jen nerada, takže je tu tohle. No a předtím jsem trochu neměla nápady, o čem psát, pak jsem zas nenacházela čas. Až z toho vyšlo, že už jsem až moc dlouho nic nenapsala.

Včera a dneska jsem se seznamovala s tou mou krásnou Filozofickou fakultou. Už teď jsem víceméně přesvědčená, že se mi tam bude hodně líbit. Přátelští lidi, milá atmosféra, spousta kaváren všude kolem... V pondělí to začíná oficiálně, máme imatrikulaci, pak ve středu informační schůzku oboru a od dalšího týdne už přednášky a tak vůbec. Těším se, juj :)

Dneska pršíí. Ale neměla bych si stěžovat, vzhledem k tomu, jak jsem byla "spokojená", když bylo vedro. Posledních několik dní prázdnin, že vlastně? Připadá mi, že už mám ty prázdniny tak dlouho, že už si ani nějak neuvědomujou, že vůbec mám prázdniny. Pondělní a úterní odpoledne jsem strávila učením se s Nikčou, protože co už, když já sama se ještě nemám co učit :D A taky nevím, jak je možný, že mám tak ráda matiku, že kámoškám dobrovolně pomáhám počítat příklady, ale na mých známkách na gymplu se to nikdy neodráželo :D

Chtěla bych psát o moc věcech, ale nechci na ně myslet. Když se řídím takovým tím "carpe diem" a příliš nad vším nepřemýšlím, všechno je skvělý. Ale pak se ten bezstarostný postoj najednou nějak rozplyne a bum - myšlenky.


PRÁZDNINOVÉ PHOTO DIARIES #3

7. září 2014 v 12:32 | Lenča |  FOTKY
Už za týden mi začíná škola, a tak jsem si říkala, že sem dám ještě poslední prázdninové fotky. I když většina z vás už prázdniny nemá :P Ale co, já se do té školy stejně těším :)

ZÁÁŘÍ.

2. září 2014 v 18:18 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj,

Už jsem chvíli nepsala ten klasický "deníčkový" článek, a tak je tu. Jsem teď zase jednou doma na pár dní. Včera začal můj malej bráška chodit do školy. Byli jsme tam s ním a on byl nadšenej. Aktivně se hlásil na všechny otázky paní učitelky a ve škole se mu po dvou dnech zatím moc líbí :) Je to vlastně strašně zvláštní - vždyť to bylo před chvilkou jen malý miminko v peřinkách. A teď je z něj školák :)

Já se teď cítím psychicky super a fyzicky naprosto příšerně. Rýma a kašel a bolení v krku a do toho ještě ten příšernej moudrák a další nekonečnej seznam problémů. Ale určitě to zas brzo bude dobrý.

Konečně zase trochu čtu. Po Ready Player One jsem přečetla snad za den Carrie od Stephena Kinga, pak stejně bleskovou rychlostí nádhernou knížku Můj život u sousedů Huntley Fitzpatrick a teď Landline od jedné z mých nejoblíbenější spisovatelek, od Rainbow Rowell. Musím říct, že se mi z jejich knížek líbila asi nejméně, ale i tak byla moc pěkná. Jen.. ty ostatní jsou dokonalé :) Hlavně Fangirl a Eleanor&Park, Attachments pak o trošičku méně. Dobře, možná je Landline na stejné úrovni jako Attachments.

Čím víc se mi blíží škola, tím víc se tam těším. Ano, jsem magor, já vím :) Ale věřím, že to bude super, a tak to taky super bude. Jsem teď ve svém obvyklém stavu optimisty a nehodlám s tím přestávat, dokud to půjde :D

Mějte se, L.