Říjen 2014

OOU.

27. října 2014 v 17:39 | Lenča |  MY THOUGHTS
Tři (s tímhle čtyři) články za říjen? To jako vážně? Stydím se. Nemyslím si, že bych neměla o čem psát, jistě bych toho našla víc než dost. Jen je problém, že o tom, co je pro mě teď tak nějak "nejdůležitější" psát nemůžu a než psát o úplně čemkoliv jiném, tak raději nepíšu vůbec. No a vymlouvat se, že není čas, nebudu. Není, ale to nikdy.

Mám se skvěle. Čas ubíhá tak rychle. Je konec října. Zdá se mi, že poslední dva měsíce uběhly jako mrknutím oka. A za chvilku budou Vánoce. Ani nejde popsat, jak moc se na ně těším. Za měsíc už nám tu na náměstí bude stát stromeček a pak začnou trhy a bude to krásný. Punč a ta vůně Vánoc a všechno. Až si pořídím aspoň malinkej vánoční stromeček na svůj stul a až budu píct u nás na bytě vánoční cukroví (nebo vlastně klidně jen vanilkový rohlíčky, protože ty jsou nejlepší). Těším se na Vánoce víc než v pěti letech. Vůbec mám teď hrozně důvodu k těšení. Vlastně každý den, kdy jsem s ním :) A příští víkend půjdeme s Nikolkou na koncert Raega. Řekla bych možná, ale žádné možná, prostě půjdeme, musíme.

Posledních pár dní pracuju na eseji... no, posledních pár dní - spíš tak polovina soboty (rekordních šest hodin v knihovně :D) a pak dneska. Pěkně čtu texty a dělám cvičení a učím se, takže spokojenost. Jím dost pizzy a čokolády. Pořád někde usínám, ale nedávno jsem v kavárně u naší školy četla něco v tom smyslu, že nikdy nebudete litovat, že jste na vysoké víc nespali. Taky si myslím. A obtěžuje mě zima. Už nevycházím ven bez šály, ale stejně chci, aby už zase začalo jaro.


BLÁZNIVĚ ZATRACENĚ ŠŤASTNÁ.

15. října 2014 v 18:52 | Lenča |  MY THOUGHTS
Poslední dny mám pocit, že kdybych byla ještě šťastnější než jsem, asi bych vzlétla. Jo, až tak. Všechno jde úžasně. Už uběhl měsíc, co jsem tu začala studovat. A přes počáteční rozpaky mě to baví. Aspoň většina předmětů. Třeba takovou Literaturu ve filmu doslova miluju. Dívali jsme se na Kvílení - hraje tam James Franco, mimochodem, a to zpracování je úžasné - a pak ho rozebírali a kromě toho, že se mi začalo samotné Kvílení jako takové líbit ještě víc než předtím, mě to prostě strašně bavilo.

Nebo street dance. Asi jsem se o něm ještě na blogu ani nezmiňovala. Máme v rámci studia povinné dva semestry tělocviku a já strašně dlouho uvažovala, co si vybrat, protože těch možností je vážně hodně a spousta z nich vypadá fakt lákavě. Ale nakonec jsem se rozhodla pro street dance. Nikdy jsem nic podobného nedělala, z hodin v tanečních si pamatuju stěží valčík a jsem na sporty totálně levá. Ale chtěla jsem to zkusit. Bývá to občas dost náročný a někdy mi to vůbec, ale vůbec nejde. Ale hrozně moc mě to baví.

Už je to taky přibližně měsíc, co jsem někoho poznala. A já jsem si v poslední době až moc vědomá toho, že blog není deníček a že si ho jako ne-deníček taky může na internetu kdokoliv přečíst, takže nebudu psát o některých věcech, o kterých bych možná psala ráda, ale na blog je to prostě moc osobní. Jak už jsem psala, jsem šťastná. A z dost velké části je to asi díky němu :)


ČLÁNEK Z KNIHOVNY.

10. října 2014 v 10:57 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dobré ráno,

dneska nám odpadla přednáška, kvůli které jsem vstala v osm ráno (no, dobře, o půl deváté a pak tak tak stíhala) místo toho, abych ještě nejmíň hodinu ležela. A tak jsem se už zase vydala do té naší krásné knihovny.

Kdybyste se mě zeptali, co se mi nejvíc líbí na Brně - když pominu lidi, kteří jsou tu úžasnější než kdekoliv jinde... mám na mysli spíš místa. Líbí se mi Petrov. Ten parčík kolem něj, hradby, výhled na Brno. A z podobných důvodů Špilberk. Ve dne, v noci, v dešti, i za sluníčka. Mám ráda Svoboďák, i když mám dny, kdy mě prodírání se přes všechny ty lidi lehce štve. Prostě miluju Brno, už to tak je. Ale ještě jedno z míst, které tu naprosto miluju, je právě ta naše knihovna na Filozofické fakultě :) Protože zvenku je strašně pěkná a když jsem vevnitř, motivuje mě to tu k učení nebo aspoň k dělání něčeho. A jsou tu knížky a sedací pytle a stačí už jen skutečnost, že je to knihovna:)

No nic, chtěla jsem jen napsat, protože jsem ještě nepsala článek v knihovně, takže proč ne. Mám tu školu fakt ráda. Občas jsem otrávená, ale pak zas přijde nějaká úžasná přednáška nebo seminář, který mi připomene, proč jsem tak ráda, že mám tu možnost tu být. A teď běžím na oběd, tak se mějte...

Hezký víkend, Lenička :D :)

ONLY LIVING ONCE.

5. října 2014 v 15:55 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jak mi je? Ubíhají dny a já jsem šťastná. Usmívám se na svět, mám chvíle, kdy ani nejsem schopná se neusmívat. Můj přístup ke světu je teď poslední dny takové to "carpe diem", žijeme jen jednou, a tak bychom měli vidět, co je důležité. Někomu může připadat hloupý, když říkám, že je mi budoucnost občas úplně ukradená a odůvodňuju to tím, že nakonec stejně všichni zemřeme. Ale fakt, co je vlastně budoucnost?

Vždycky jsem chtěla být spisovatelkou. Stanu se jí? Chci jí vůbec ještě pořád být? Píšu. Nepíšu tolik, jako bych chtěla, ale píšu. Nečtu ani zdaleka tak moc jak bych chtěla. Ale žiju. Momentálně je pro mě tohle tak nějak nejdůležitější. Od čeho jiného život je, než abychom ho žili? :) A když jsem šťastná, co víc si přát?

Studuju a připravuju se na hodiny, protože chci. Baví mě to. Netuším, co budu dělat nebo co ze mě bude, až dostuduju, ale jsem přece teprve v prváku, na takové úvahy mám ještě nějaký čas. Ohledně školy je pro mě teď fakt hlavní to, že mě to baví.

Co se týče mých plánu do budoucna, jediná věc, kterou teď vidím jasně, je, že jakmile na něj budu mít dost času, pořídím si psa. Třeba až za pár let. Huskyho. A to je prosím jedna jediná věc, kterou vím.

Já vím, že zamilovanost, i když je krásná, bývá často pomíjivá a že je dost pravděpodobný, že nakonec skončím smutná a raněná a všechno skončí špatně a bude to na nic. Ale asi jsem se jen rozhodla věřit, že to tentokrát bude jiný. Zdá se to být jiný, tak proč by nemohlo? :) Jsem šťastná a právě teď mi na tom ostatním prostě nezáleží.