Leden 2015

BECAUSE I'M HAPPY

20. ledna 2015 v 11:34 | Lenča |  MY THOUGHTS
Takžee, mám hotový první semestr :) Brzo, už od pátku devátýho. Známky z některých předmětů nejsou úplně takové jaké bych chtěla, ale jsem ráda, že to mám bez větších stresů za sebou. Oslavila jsem svoje jednadvacáté narozeniny a dokonce dvakrát jsme pak oslavili máminy čtyřicátiny. Pekla jsem jí dort a byl to můj první dort, co jsem kdy úplně sama upekla a vyráběla jsem na něj i marcipánové růžičky a povedl se a já jsem na sebe byla hrozně pyšná. Ale hlavně jsem ráda udělala radost mamce :)


Od minulého týdne hlavně doučuju, lítám z jednoho doučování na druhé, ale mě to baví. Taky čtu a mám v plánu procvičovat španělštinu a fráninu. A psát víc na blog, ale to si slibuju pořád. Mám teď ale spoustu energie, takže věřím, že bych ty plané sliby konečně mohla někam dotáhnout.

Jsem šťastná a jsem tak šťastná, že je toho štěstí na mě možná až moc. Zní jako hloupost stěžovat si na štěstí, ale já si nestěžuju - jde jen o to, že moje psychika není na tolik štěstí zvyklá :D A ten nezvyk se projevuje tím, že hrozně moc v poslední době brečím, aniž bych k tomu potřebovala důvod. A je to na zabití. Mám hodně úplně zbytečného strachu. Nemám důvod se bát. No, ono když máte někoho rádi, asi se dá vždycky najít důvod se bát. Neexistuje žádný důvod si to myslet, ale bojíte se, že toho člověka ztratíte. Když je něco pěkné, když se cítíte tak šťastně jako se já poslední dobou cítím, může se stát důvodem ke smutku nebo strachu už jen to, že víte, že to vždycky nebude tak krásné jako v tu chvíli.

Vždycky všem kamarádům radím, ať se nebojí, ať si nedělají starosti, že to bude dobrý. A co si budeme nalhávat, když to dobrý nebude, tím, že se toho budeme bát už předem si stejně nijak nepomůžeme. Tak proč se svou radou taky neumím sama řídit? Měla bych.


Včera jsem měla hrozně pěknej den. Dopoledne jsem byla doma s mamkou, proběhla s ní všechny supermarkety, co máme kolem domu, šla s ní zavést i vyzvednout brášku do školy a prostě tak. K večeru jsem se pak vracela domů... protože jo, Brno je můj domov víc. Jela jsem přespávat u Nikči. Koukaly jsme na film, padesátkrát se fotily, smály se a na závěr dnešního článku - jsem fakt hrozně ráda, že mám takovou skvělou kamarádku, lepší bych nenašla :)

WE ARE ALL COMPLETELY BESIDE OURSELVES

20. ledna 2015 v 10:58 | Lenča |  BOOKS
Autorka: Karen Joy Fowler

Knížku, o které jsem mluvila jako o "té s dlouhým názvem", protože se mi právě ten název nechtěl pořád opakovat, jsem dostala k Vánocům. Dostala jsem za úkol si vybrat nějakou knížku, kterou by mi mamka mohla dát pod stromek a tak jsem po hodině ve dvou různých knihkupectvích vybrala tuhle. Proč? Má krásnou obálku, ale to samozřejmě nebylo tím hlavním důvodem. Přečetla jsem si zadní stranu obálky, kde stojí: "Rosemary doesn't talk much, and about certain things she's silent. She had a sister, Fern, her whirlwind other half..." a právě tyhle věty byly důvodem, proč jsem sáhla po právě téhle knížce.

Začala jsem ji číst už pár dní po Vánocích v rámci prokrastinace k učení na zkoušky. A líbila se mi, začínala slibně. Pak, asi po sto strankách přišla jedna, která mě naprosto šokovala a celou knihu najednou tak nějak změnila. Protože nechci spoilovat a měli byste si knihu přečíst sami, neřeknu, o jakou větu šlo. A zatímco na začátku zněla knížka slibně, další dvě třetiny jsem se od ní nemohla odtrhnout.

Jak říct česky extraordinary, aby to slovo neztratilo kouzlo? Mimořádný? Ano, tahle knížka je mimořádná, nepodobá se ničemu, co jsem četla. Je to tak vyjímečný, tak napínavý, tak kouzelný a taky smutný příběh. Jako žádný jiný :)


JEDNADVACET.

7. ledna 2015 v 18:55 | Lenča |  MY THOUGHTS
Dneska mi je 21. Překvapivě se jednou necítím staře. Být třeba v Americe, můžete ve dvaceti jedna letech pít. Tady to moc neznamená. 20 je tak nějak divný číslo. A když je vám 22, můžete si zpívat tu super písničku od Taylor Swift. 21 je prostě jen 21. Ale je to pěkný číslo.


Řekla bych, že je nemožné, aby byl nový rok tak úžasný jako byl ten loňský. Ale kdo ví ;) Mohl by být. Začal úžasně, začíná úžasně. Jsem tak moc šťastná. Mívám strach, protože jsem tak šťastná, že mi přijde skoro nemožné, aby to vydrželo. Brečím, protože jsem šťastná a mám pocit, že po tom všem štěstí přijde zas smutek. Ale nemám důvod si to myslet, nepřijde:)

Není nad to, když se do nového roku vzbudíte vedle člověka, kterého milujete. Jsou to ty chvíle, kdy ani nevěříte vlastnímu štěstí, že se všechno tohle krásný děje zrovna vám. A další kilometry klišé, kdo by to chtěl číst :)

Dneska jsem s odřenýma ušima udělala zkoušku, které jsem se bála snad nejvíc. Málo jsem se na ni učila, kdyby víc, dopadla by líp. Ale mám ji, to je důležitý. A hrozně bych šla někam ven, ale a) další dvě zkoušky v pátek, co vůbec děláš na blogu, šup se učit! a b) je mi příšerně zle, takže zalezu do postele s čajem a poznámkama do krásného předmětu jménem lingvistika.

Zatím ahoj, mějte se:)

FILMY 2015

7. ledna 2015 v 18:55 | Lenča |  MOVIES
A s novým rokem nový článek se zhlédnutými filmy.

100%
90%
60%
30%
80%
95%
95%
85%
70%
100%
90%
80%
95%
70%
75%
65%
95%
80%
60%
100%
95%
90%
95%
70%
75%
45%
100%
60%
85% (článek)
40%
50%
85%
80%
65%
70%
80%
95%