Květen 2015

ČLÁNEK.

24. května 2015 v 12:31 | Lenča |  MY THOUGHTS
Netuším, co psát. Taková ta věta, kterou v článku na blogu určitě každý chce slyšet. Věc se má tak, že mám o čem psát, je toho hodně, co mám na srdci, ale jsme u toho zase, internet je škaredý místo. Teď lžu, nemyslím si, že je internet škaredý místo, protože nebýt něj, tak bych nepoznala svoje nejlepší kámošky. Nejsem už na blbé střední, aby mi vadilo, když by někdo z mých spolužáků náhodou našel můj blog. (Většinou na gympl vzpomínám nostalgicky jako na strašně krásný období, ale ve skutečnosti vůbec tak krásný nebylo. Ty hnusný věci ale člověk jako já pozapomene.) No dobře, zdlouhavý úvod, jdu tedy psát.

Venku je už několikátý den hnusně a v takovém počasí se mi chce jen spát nebo se válet v posteli a koukat na seriály. Za květen jsem napsala jenom jednou, bylo to takové náročnější období. Hlavně jeho začátek. A teď poslední týden samé zkoušky. Ještě mám před sebou francouzštinu a jinak to zatím dopadlo dobře. Moje první známky byly dvě áčka a měla jsem z nich až přehnanou radost. A u zkoušky z USA mi stačí už jen to, že jsem ji udělala, byla hodně daleko od jednoduchosti.

Můj poslední článek byl smutnej. Byla jsem smutná. Bylo toho na mě moc. Teď už je to lepší, jsem šťastná. Opravdu hrozně šťastná :) Možná jsme ti dva nejnaivnější lidi na planetě, ale vypadá to, že spolu snad vážně zůstaneme navždycky. Jasně, může se stát spousta věcí, ale já nevím, je to takové jiné. Nejspíš byste museli být mnou :D Prostě je to takový ten pocit, kdy nenacházíte nic, co by vás kdy mohlo rozdělit. Aww.


PRIORITY.

8. května 2015 v 21:39 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj.

měla jsem možnost brigády v Levných knihách a pokud mě znáte, třeba i jen z několika článků na blogu, jistě víte, že pracovat v obchodě s knihami by pro mě bylo celkem úplně ideální. No, tak už tu možnost nemám. Je mi to celkem jedno. Aneb takové to, když se vám život celý obrátí naruby a najednou řešíte mnohem podstatnější věci než peníze a nějakou blbou práci.

Možná jsem nikdy neměla říkat, jaké mám štěstí. Pořád si myslím, že mám. V hodně věcech jsem tou nejvíc lucky osobou pod sluncem. Ale po tom, co se stalo během posledního týdne je všechno úplně jinde a úplně jinak. Snažím se smířit s tím, co je, protože život je život. Vždycky jsem kroutila hlavou, když někdo prohlažoval věty typu "život je boj", ale asi bohužel to tak je. Je to boj. Je krásný, ale je to boj. Nejde o něco, o čem bych psala na blog, ale jen jsem chtěla napsat něco. Tak píšu něco.

Nechci nějak moralizovat, protože vím, že to více či méně nevědomky dělám až příliš často. Tak snad jenom, važte si toho, co máte. Těch, které máte. Když se něco stane, v mnoha případech stejně nic nezměníte, ale aspoň jste si své štěstí uvědomili dřív než jste o něj přišli. Stojím si za tím, že jsem tímhle o svoje štěstí nepřišla, ale taky vím, že už nejspíš nic nebude takové jaké bylo dřív.

L.