na Blog.cz

Včera jsem se šla společně s Nikolkou nechat ostříhat. Těšila jsem se, protože i když se mi moje dlouhý vlasy moc líbily, chtěla jsem "trochu" změnu a tu teda rozhodně mám. Snad abych začala tím, jaká ta změna vlastně byla. Takže obrázek před a obrázek po:

Po ne moc dobrých minulých zkušenostech s kadeřnicemi a tím, že mě snad nikdy (pokud nešlo o hloupé zastřihnutí konečků) neostříhali tak úplně jak jsem chtěla, jsem se trochu bála, aby to dopadlo podle mých představ. Tak jsem si dala do mobilu fotky, jak bych to přibližně chtěla a taky toho, jak jsem byla ostříhaná posledně aneb jak bych to rozhodně nechtěla (které jsem nakonec kadeřnici ani neukazovala).

Měli jsme naplánované jít se stříhat jinam, než kde jsme nakonec skončili, ale asi to bylo dobře. Mám vlasy teď totiž ostříhané úplně přesně jak jsem si představovala. A najít kadeřnictví, kde vás ostříhají tak jak chcete a navíc levně je (v centru Brna!) docela zázrak, takže přestože se takové propagaci na blogu spíše vyhýbám, tentorkát si ji neodpustím. Berte to jako doporučení, až budete hledat kadeřnictví - roh Hybešovy a Bezručovy, je to tak deset metrů od zastávky :)

Začalo to tím, když mi přítel říkal, že už jsem velká holka a já mu na to začala odpovídat, že ne, že jsem malá. Poslední dobou se moc necítím jako velká holka. Ani za nic bych se nechtěla vrátit do dětství, ale přijdou chvíle, kdy si s nostalgickými vzpomínkami říkám, že bych se snad i vrátila.

Jsem malá holka kvůli tomu, že brečím? S tím, že velký holky nepláčou, souhlasím tak stejně jako s tím, že chlapi nepláčou, takže vůbec. Ale taky o sobě až moc dobře vím, že brečím moc. Jak kdy, někdy to je lepší a jindy zase horší. Možná jsem malá holka.

Taky se tak trochu bojím bouřky. Ne moc, ale necítím se v bouřce bezpečně.

Vyrábím si květinovou čelenku/korunku. Prý jsem na to už velká. V takové chvíli je skutečnost, že jsem malá holka mým posledním argumentem. Je to super, takže to budu nosit, no a co.

Koukala jsem dneska na pohádku, která se mi líbila, když jsem byla malá. Jmenovala se Tři princezny tanečnice. Prostě jsem na ni narazila, když jsem se chtěla dívat na zprávy a tak jsem si tak nějak místo zpráv pustila pohádku.

Vzpomínala jsem dneska na to, jak jsem tátovi pomáhala něco dělat na zahrádce, když jsem byla dítě. A teď ho vidím jednou za půl roku. Je to smutný.

Myslím si o sobě, že jsem dospělá. Jsem dospělá. Ale někdy to nejde jinak než se na chvíli zase proměnit v tu malou holku. A plakat a být strašpytel a tak vůbec.

Tak jsem si udělala radost a po takové době, co vykládám, jak ho chci, jsem si koupila Wreck This Journal / Destrukční deník. A protože potěšení z něj by nebylo tak úžasné, kdybych ho měla jen pro sebe, tak se o to podělím s vámi. Postupně s mým tvořením budu do tohohle článku vkládat obrázky dokumentující celý ten proces.

Tak už mám po zkouškách. I když to šprti říkají pořád, fakt jsem si nemyslela, že bych měla na začátku června hotovo. Zvládla jsem dokonce i tu tolik obávánou fráninu a to o dost lépe než jsem si myslela. Jsem šikovná, musím se pochválit ;) 16 týdnů prázdnin, jo, počítala jsem to :D Hodlám si to užít. A taky už jsem zvědavá na druhák, protože si budu moct zapsat předměty, které fakt chci místo samých povinných a bude to super.

A když mám teda prázdniny, konečně mám taky čas zase číst. I když jsem z úst některých spolužáků slyšela, že po tom všem čtení do školy už nechtějí knížky ani vidět, já to mám naopak. A taky věnuju svůj čas úžasnému Destrukčnímu deníku, který jsem si koupila ještě před zkouškama, ale schovala si ho u Nikolky, abych nad ním nemohla prokrastinovat od učení. A taky tu mám barvičky a budu malovat a tak. Prázdninyy :))

Minulý týden začalo v Brně Ignis Brunensis a protože jsem tu vloni na ohňostroje ještě nebyla, tak jsem prostě musela už před tím prvním vydržet neusnout a koukala jsem. A bylo to kráásný. A ten další, nad přehradou bude ještě krásnější, protože budeme koukat spolu s L. :) Co bych hodně chtěla o prázdninách - ne jen chtěla, ale prostě to vyjde!, tak jít konečně na Letní shakespearovské slavnosti a to na Romea a Julii. Už jsem hrozně dlouho nebyla v divadle a vím, že tohle bude dokonalý.