Září 2015

STĚHOVÁNÍ A JINÉ.

27. září 2015 v 20:52 | Lenča |  DENÍČEK
Mám dobrou náladu. Ve čtvrtek jsme měli výročí s L, jsme spolu už rok. Docela bláznivý. A hrozitánsky to uteklo. Byli jsme na skvělé večeři a vůbec celý ten večer byl hrozně pěknej. Máme se moc rádi. Nic krásnějšího by ani být nemohlo:) A pak, když jsem se ten druhej den probudila, tak jsem měla pocit, že se usmívám jako idiot zrovna jako ten den po tom, kdy jsme spolu tenkrát byli na prvním rande.

A od té doby mám tak nějak dobrou náladu. Sice stěhování mi na psychické pohodě moc nepřidává, ale už jsme skoro přestěhovaní a zas tak hrozný to nebylo. Snažím se už být klidná a chvilkama to jde líp a chvilkama hůř, ale nějak už to jde.

V úterý mi začíná škola, ale to už jsem myslím říkala. Mám spoustu doučování a rozhodla jsem se chodit na trampolínky/jumping, protože jsem chtěla dlouho mezeru v rozvrhu, kterou tam jeden den mám, zaplnit nějakým sportem a ty, které nabízí naše škola, mi tam zrovna nevycházely, tak jsem si našla tohle. Určitě mě to bude bavit, takže se těším.

Jinak teď vůbec, ale vůbec nečtu. Co jsem nejvíc dělala v září, tak jsem hodně makala na němčině, i když pořád nemám učebnici, která by pro mě byla ideální a všechny mi přijdou hrozně nepřehledné a prostě ne dělané pro mě :D Z youtube posledním dobou fakt pravidelně sleduju jen A Cup Of Style, které jsem si hrozně zamilovala. Jejich videa jsou hrozně milá. A jsem ráda, že už je zase podzim. Svetry a šály a kabát! A budu si kupovat nový zimní boty, jej.

No a to bude pro dnešek vše. Užijte si zítra den volna navíc a mějte se:)


WHO AM I.

24. září 2015 v 17:13 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Začnu písničkou od Taylor Swift, protože nic kouzelnějšího než to video neexistuje a Taylor Swift je prostě dokonalá a úžasná a aww, mám ji pořád ráda.


Vždycky než začnu psát článek, tak se podívám na svůj blog, hlavně tedy, abych si vzpomněla, co jsem psala naposled. A vždycky tam narazím na můj popis sebe samotné a tu větu, že "vždycky věří v to nejlepší". Proč to teď tak nejde? Nemůžu ztrácet svůj optimismus. Když tu byla o prázdninách Vendy, byly jsme venku s jednou její kámoškou a ona mě jí popsala nějak v tom smyslu, že jsem vždycky optimistická. A mě to potěšilo. Protože si to o sobě hodně myslím a mám tuhle vlastnost na sobě fakt ráda.

Momentálně je asi takový blbý období. Stěhování. Fuu. To slovo mi teď zní skoro stejně hnusně jako třeba zubař nebo rukola nebo kečup. Ble :D Už abysme byli přestěhování, protože je to strašně stresující. A jsem celkem ráda, že už mi konečně začíná škola, protože nemít moc nic na práci pro mě není úplně dobrý. Potřebuju se něčím zaměstnat. Když doučuju nebo když chodím do školy, je to asi lepší. A budu zas chodit cvičit, těším se :)

Jak neutíkat ze života.. Řekla bych, moc nepřemýšlet. Je hloupost nepřemýšlet, ale když přemýšlíte tak moc jako já, tak jediný, co potřebujete, je prostě s tím přemýšlením na dobrou chvíli přestat. Prostě asi jen nemyslet a dělat blbosti a užívat si to. Nevím, ale asi to tak bude. Lepší radu pro sebe samotnou totiž nemám. A tak to zkusíme. A ono zase bude dobře:)

INSURGENT/ REZISTENCE

14. září 2015 v 10:34 | Lenča |  MOVIES
Viděla jsem Rezistenci. Původně jsem na ni chtěla jít do kina už jen z principu, ale pak jsem si říkala, že se mi ta knížka vlastně ani moc nelíbila, tak si počkám a kouknu na to někdy pak. Musím říct, že ten film nebyl špatnej. Vlastně byl i lepší než jsem si myslela. Byl svým složením takovej jakej jsem čekala, ale asi mě to bavilo víc než ta knížka. Možná si to přečtu znova, uvidíme.

Každopádně, já to s oblibou o filmech říkávám, ale tenhle film je hodně psycho :D Nakonec jsem u něj nebrečela, ale chvilku jsem už ty slzy v očích měla a kdyby se to tam pak nevyrovnalo čímsi vtipným, tak už bulím. Ale byla jsem z toho hrozně vyklepaná. Nebudu spoilovat, ale chci jen říct, že takové to "psycho" tam bylo pro mě nejvíc to jak jsme chvilkama ani sami nevěděli, jestli je něco pravda nebo se jí to jenom zdá nebo co to vlastně je.

Musím dát filmu k dobru, že byl fakt dost autentický. Celou dobu to pro mě bylo jako bych to všechno cítila spolu s Tris a tak jsem tak nějak trpěla zároveň s ní.

RÁNO.

9. září 2015 v 18:00 | Lenča |  DENÍČEK
Někdy mám chuť brečet kvůli lásce. Nemyslím si, že láska je svině, i když to občas řeknu. Ale to mi nebrání kvůli ní brečet.

Když mi L zpívá spolu s rádiem tuhle písničku a já se cítím jako ta nejšťastnější a nejvíc milovaná holka pod sluncem:) "Chci jenom další ráno, kdy na tebe se podívám a ty se usmíváš, má lásko."


DIAGNÓZA: BLBÁ NÁLADA

7. září 2015 v 21:58 | Lenča |  MY THOUGHTS
Nejsem na tom moc dobře. Někdy jo a jindy zas ne. A nevím, proč jsem se rozhodla o tom psát na blog, prostě chci. Chtěla jsem si vzít papír a tužku a sepsat si věci, které mi pomáhají, ale pak jsem si řekla, že to napíšu sem. A tak jsem tady.

Pohyb
Ono základem je prostě něco dělat. A asi nic nepomůže líp než nějakej sport. Oblíbila jsem si pilates, tak sem tam chodím cvičit do tělocvičny kousek od nás a kdykoliv jsem doma, tak skáču na trampolíně. Nevím, jestli jsem to tady zmiňovala, ale určitě doporučuju brněnský Jump Park. Dokonalý odreagování od všeho.

Procházka
A nemusí to být jen nějaký extra náročný pohyb, protože procházka je to, co mi pomůže snad úplně vždycky. Někdy jsem tak otrávená a ubrečená, že se mi nechce ani vyjít ven, ale když už, tak to pomáhá úplně nejlíp.

Čokoláda
Včera jsem vykládala, že mi čokoláda pomáhá v životě a ve všem a je to prostě pravda. Vždycky si vzpomenu na Harryho Pottera, kde dostal Harry čokoládu, aby se mu ulevilo po napadení mozkomora. A ty blbý nálady jsou takovým mým ekvivalentem mozkomorů.

Spánek
"Vyspat se z toho" se neříká jen tak. Někdy to prostě nejde a neusnete, ale když je člověk vyspaný, tak je pohled na svět najednou mnohem pozitivnější. Vyplatí se to zkusit.

Objetí
Mám objímání od nějaké chvíle hrozně ráda. A je fajn mít kolem sebe někoho, koho můžete obejmout, když je vám zle.


SOBOTA S NIKČOU.

5. září 2015 v 18:35 | Lenča |  DENÍČEK
Ahooj,

dneska jsme byly celé odpoledne venku s Nikčou. První jsme se prošly do Ikey (trénink na padesátku - o které jsem sem asi ještě nic nepsala, což napravím o pár řádků později), kde bylo teda milion lidí a kde jsme si nic nekupovaly, jen jsme si nakradly tužky a napapaly se. A pak jsme přemýšlely, kam jít nebo jet a nakonec se po spoustě méně či více nesmyslných návrhů docela spontánně rozhodly jet na přehradu.

Chtěla jsem tam z velké části hlavně kvůli tomu, že mě Nikča hoodně dlouho nutila jít s ní na lodičku a už nejmíň rok mi vyčítala, že jsme tam ještě nešly. Ale pak mi přišlo, že se mi to snad líbilo ještě i víc než jí :D Už jsem asi dlouho na žádné lodi nebyla. Taky jsem se dneska hrozně cpala. Dortík s třešněma v Ikey, klobása na přehradě a pak ještě vafle se šlehačkou a borůvkovou polevou. Mňam.

Jo a abych taky zmínila tu padesátku. Prostě jsme se (ani nevím, jak a kde to začalo) rozhodly, že půjdeme na takovou akci s názvem Zlatohorská 50. Padesát kilometrů po krásném, hornatém, náročném terénu v okolí tohohle ještě krásnějšího města. Jde se na Bišovku (kopec přímo ve Zlatých Hor) a na Zlatý Chlum. A jsme totálně šílený :D Ale my to zvládneme. Obě se hrozně těšíme. A je tu už ani ne za měsíc! :)