Říjen 2015

LIFE HAPPENS.

28. října 2015 v 13:44 | Lenča |  MY THOUGHTS
Ahoj.

Dneska tak nějak přemítám, jestli žiju svůj život tak, jak bych ho žít chtěla. Jsem šťastná. Měla jsem špatné, nevysvětlitelné, ubrečené a depresivní období, které bylo takové dost těžké, ale zdá se, že je to pryč a já jsem plná dobrých nálad a energie do života, což je hodně dobrý :)

Koukám na svůj bucket list, na všechny ty věci, které chci v životě nejvíc stihnout a musím říct, že se bojím, že není ani trochu reálné se setkat s JK Rowlingovou, což je jeden bod v mém seznamu. Chci říct, co když jo. JKR žije ve stejným světě jako já, takže nemůžu říct, že to je na 100 procent nemožný, ale je to v podstatě nemožný. Říkám si sice, že jo, můžu věřit, že se i takhle skoro nemožná věc může stát, ale pak zase - nebylo by lepší se prostě smířit s tím, že se mi tenhleten sen asi nesplní a zabývat se těmi reálnějšími? Nechám si chvíli na rozmyšlenou a možná to ze svého seznamu pak smažu, uvidíme.


Vydat knihu. Skoro Vůbec teď nepíšu. Když začínal školní rok, říkala jsem si, že zas psát budu, že si vždycky ve volnu mezi školou sednu v knihovně nebo tak a budu prostě každý den aspoň chvilku psát. Ale pak přišla škola a zdánlivě "důležitější" povinnosti a všechny plány na psaní jsou ty tam. Dám si to za cíl teď. Zbývají s dneškem čtyři dny do konce měsíce a každý den aspoň něco napíšu. Listopad byl pro mě pár let měsícem psaní, měsícem NaNoWriMa, mohla bych se zase zkusit nějak zúčastnit. Možná ne těch celých 50 tisíc, ale třeba aspoň 20 nebo 30?

WOULD YOUR 8-YEAR-OLD SELF BE PROUD OF YOU RIGHT NOW?

22. října 2015 v 17:13 | Lenča |  MY THOUGHTS
Konečně je konec týdne a já poslouchám písničky z Glee a mám zkrátka a dobře skvělou náladu, i když mě pořád docela dost bolí v krku. (Mám za sebou pár nesnesitelných dní plných kašle, bolavé hlavy a posmrkaných kapesníků. A to jsem se v rámci zachování svého života vyhnula jen jediné přednášce a na všechny ostatní předměty jsem odhodlaně šla, i když jsem si pak po příchodu domů musela okamžitě jít lehnout.) Poněkud dlouhý úvod.

Nedávno mi kamarádka napsala tuhle hlubokou otázku, kterou mám teď ve svém nadpise, protože když jsem se nad tím zamyslela, napadlo mě, že by to nebyl úplně špatný námět na článek. A tak tedy, bylo by na mě mé osmileté já právě teď pyšné?

Dospěla jsem. A jsem s tím spokojená. Proč to říkám? V osmi letech jsem si moc dospět nepřála. Pamatuju si, když jsem byla v první nebo ve druhé třídě a nechtěla jsem nikdy být ve čtvrté, protože jejich třídy byly ve vyšším patře a já jsem se tehdy hrozně bála výšek. Ale fakt příšerně. Pokud nevěříte - bála jsem se vylézt i na skluzavku. Ani nevím jak jsem ten strach z výšek překonala, ale jednoho dne byl prostě pryč. A ještěže tak. Jak jinak bych mohla tenkrát vylézt až nahoru na Eiffelovku?:) A musím tam jet znovu, protože musím a protože jak řekla překrásná Audrey, Paris is always a good idea.

Takže tak, bála jsem se výšek a bála jsem se dospět a oboje jsem překonala. Pořád se některých věcí bojím a strachu z pavouků se nezbavím asi nikdy, ale dávno to už není tak šílené. Když mi bylo osm, tak jsem byla ubrečánek. Což pořád jsem. Asi na mě moje mladší já nemůže být pyšné úplně ve všem.

V osmi letech jsem se skoro s nikým nebavila, měla jsem ve třídě dvě kamarádky a měla jsem bratránka a to mi stačilo. A docela dlouho jsem se neuměla s někým jen tak začít bavit a teď, když na jediné přednášce nemám s kým bych se bavila, tak už je to špatně :D Vždycky budu spíš introvert a jsou chvíle, kdy jsem ráda sama, ale asi snad od té doby, co jsem přišla na vysokou, mi přijde, že se víc bavím s lidma. Tak celkově. Nejsem ten typ, co by potřeboval sto tisíc kamarádů, ale když si s někým sednu, tak se mi s ním povídá dobře.

No a víš, 8leté já, studuju svou vysněnou vysokou školu v tom nejúžasnějším městě a vybrala jsem si obor, který mě opravdu baví a mám ho tolik ráda. Ano, bylo by na mě pyšné.

10 DŮVODŮ, PROČ SE TĚŠÍM NA VÁNOCE

22. října 2015 v 16:40 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
  1. Vánoční trhy. Need I say more? Už se nemůžu dočkat turbomoštu.
  2. Cukroví. Až budu píct vanilkový rohlíčky a bude to krásně vonět.
  3. Miluju nakupování vánočních dárků.
  4. Taky mám ráda dostávání dárků.
  5. Můj táta se den před Vánocema žení a já se těším až mu půjdu na svatbu :)
  6. Zbožňuju vánoční stromky a světýlka a vůbec všechny všelijaké ozdoby.
  7. Ta atmosféra. Všechno je takový kouzelný.
  8. Mám ráda rodinné sešlosti. Scházíme se jako celá rodina i u jiných příležitostí, ale na ty Vánoce je to takový, že tam jsou opravdu všichni a je to prostě hrozně fajn.
  9. Protože si budu moct zpívat/pouštět vánoční písničky a nikdo se na mě nebude dívat jako "vždyť je srpen, proč si to pouštíš" :D A taky vánoční filmy. Love Actually! (Hodně se snažím se vlézt do pouhých deseti bodů.)
  10. Protože Vánoce prostě hrozně moc miluju.


CONTEMPLATING LIFE

15. října 2015 v 18:59 | Lenča |  MY THOUGHTS
Chtěla jsem psát o padesátce. Teda asi zhruba do jedné/druhé hodiny odpolední toho dne, kdy se to šlo, jsem chtěla psát o tom, jak jsme ušly padesátku. Pak se ten plánovaný titulek trochu změnil, a to na "jak jsme se prošly několik desítek kilometrů". Řeknu vám to tak - začátek dne byl optimistický. Když jsme vyšly hnusnej kopec na Zlatý Chlum, tak jsem sebe i Nikču ujišťovala, že jako to nejhorší máme za sebou a dál už to bude jen lepší. A chvíli to taky o dost lepší bylo. Pak přišlo fakt hodně prudký klesání ze zříceniny jménem Kobrštejn, kde byla cesta necesta plná kamenů a divím se, že jsem to sešla s oběma nohama celýma. A pak už to šlo z kopce (i když ve skutečnosti spíš do kopce). Tedy kus se ještě celkem dal, ale pak se to nějak zhoršilo a když jsme už totálně vysílený šly na další kontrolu, nevšimly jsme si odbočky a tak jsme ji přešly. A pak už jsme byly tak zničený, že jsme se místo návratu radši vydaly cestou přímo do Zlatých Hor. Takže jsme celkově ušly odhadem necelých 45 kilometrů. Diplom sice nemáme, ale zato mám i po dvou týdnech pořád puchýř na noze a obě dvě máme ponaučení do života, že nic takovýho už nikdy nejdeme.

Mám za sebou tři týdny školy a tenhle poslední byl upřímně řečeno celkem na zabití. Nevím, jestli to je tím počasím nebo čím, ale totálně nemám náladu a nadšení posledních dvou týdnů se o dost zmenšilo. Taky se už začínám bát bakalářky, i když mám ještě nějaký čas na to se tím stresovat, ale s tím jak to všechno utíká... Ale jsem ve škole spokojená. Tohle byl jen hodně špatný týden. Řekla bych, že snad i většina předmětů mě tak nějak baví, některé víc jiné míň. Mezi ty zatím takové nejlepší patří určitě Akademické psaní (mám na něj složku v mé oblíbené zelené barvě), i když z eseje, kterou musím teď přes víkend začít psát, zrovna moc nadšená nejsem.

Každopádně je toho ale moc. Škola, s doučováním, s rozumným spánkovým režimem. Ale když přijde období jako je teď a trvá už tak ten týden, tak prostě nejde produktivně makat na tom všem, co máte naplánovaný, že budete stíhat. Potřebuju dýchat. Dát si čokoládu a lehnout si a jen tak lenošit u youtube nebo třeba u Glee, na který jsem si zrovna nedávno tak nějak vzpomněla a hrozně potřebuju znovu vidět aspoň pár dílů. Trošku si malovat a nezáleží na tom, jestli mi to jde nebo ne. Nebo se potopit do vany, dokud všechna ta otrava nevyplave někam pryč. A třeba to pomůže. A pak se k tomu učení zase ráda vrátím.


ALIGATOR S4700 DUO - RECENZE

9. října 2015 v 20:18 | Lenča |  OTHER STUFF
Už nějakou dobu se chystám napsat článek o svém miláčkovi mobilu a tak jsem se k tomu dneska konečně dostala. Mám aligátor už nějak od poloviny dubna, kdy jsem si koupila z alzy použitý za hodně dobrou cenu, v černé barvě. Ten se mi ale bohužel rozbil, a tak jsem ho reklamovala, ale protože jsem s ním byla hodně spokojená, tak jsem si z vrácených peněz pak koupila stejný mobil a tentokrát v bílé barvě.

Sice to není nejdůležitější, ale dost se mi líbí jeho design. Ten černý byl teda ještě hezčí, ale i bílý má hrozně pěkně udělanou tu zadní stranu s mozaikovými čtverečky. Na svou velikost je taky docela lehký.

Jedna z věcí, co mě na mobilu moc zaujala už mezi prvními je naprosto úžasný přední foťák. Zadní foták je samozřejmě se s vými 8 MB taky skvělý, ale ten přední (s 5 MB) tak dobrý jako je tady většinou nebývá.

Po mém minulém mobilu taky hodně oceňuju velký displej - 4.7 palců. Je to dvousimkartový mobil, což se mi taky dost hodí. A zároveň ani není drahý, když budete dobře hledat, dá se sehnat v ceně kolem 3 000. Jedna taková drobná nevýhoda je, že nemá stavovou diodu, na což jsem si hlavně chvíli zvykala u nabíjení, protože pokud ho nerozsvítí, tak se nedozvím, jestli se nabíjí nebo je nabitý nebo tak. Ale jak říkám, to je drobnost. Celkově za sebe určitě vřele doporučuju :)