CONTEMPLATING LIFE

15. října 2015 v 18:59 | Lenča |  MY THOUGHTS
Chtěla jsem psát o padesátce. Teda asi zhruba do jedné/druhé hodiny odpolední toho dne, kdy se to šlo, jsem chtěla psát o tom, jak jsme ušly padesátku. Pak se ten plánovaný titulek trochu změnil, a to na "jak jsme se prošly několik desítek kilometrů". Řeknu vám to tak - začátek dne byl optimistický. Když jsme vyšly hnusnej kopec na Zlatý Chlum, tak jsem sebe i Nikču ujišťovala, že jako to nejhorší máme za sebou a dál už to bude jen lepší. A chvíli to taky o dost lepší bylo. Pak přišlo fakt hodně prudký klesání ze zříceniny jménem Kobrštejn, kde byla cesta necesta plná kamenů a divím se, že jsem to sešla s oběma nohama celýma. A pak už to šlo z kopce (i když ve skutečnosti spíš do kopce). Tedy kus se ještě celkem dal, ale pak se to nějak zhoršilo a když jsme už totálně vysílený šly na další kontrolu, nevšimly jsme si odbočky a tak jsme ji přešly. A pak už jsme byly tak zničený, že jsme se místo návratu radši vydaly cestou přímo do Zlatých Hor. Takže jsme celkově ušly odhadem necelých 45 kilometrů. Diplom sice nemáme, ale zato mám i po dvou týdnech pořád puchýř na noze a obě dvě máme ponaučení do života, že nic takovýho už nikdy nejdeme.

Mám za sebou tři týdny školy a tenhle poslední byl upřímně řečeno celkem na zabití. Nevím, jestli to je tím počasím nebo čím, ale totálně nemám náladu a nadšení posledních dvou týdnů se o dost zmenšilo. Taky se už začínám bát bakalářky, i když mám ještě nějaký čas na to se tím stresovat, ale s tím jak to všechno utíká... Ale jsem ve škole spokojená. Tohle byl jen hodně špatný týden. Řekla bych, že snad i většina předmětů mě tak nějak baví, některé víc jiné míň. Mezi ty zatím takové nejlepší patří určitě Akademické psaní (mám na něj složku v mé oblíbené zelené barvě), i když z eseje, kterou musím teď přes víkend začít psát, zrovna moc nadšená nejsem.

Každopádně je toho ale moc. Škola, s doučováním, s rozumným spánkovým režimem. Ale když přijde období jako je teď a trvá už tak ten týden, tak prostě nejde produktivně makat na tom všem, co máte naplánovaný, že budete stíhat. Potřebuju dýchat. Dát si čokoládu a lehnout si a jen tak lenošit u youtube nebo třeba u Glee, na který jsem si zrovna nedávno tak nějak vzpomněla a hrozně potřebuju znovu vidět aspoň pár dílů. Trošku si malovat a nezáleží na tom, jestli mi to jde nebo ne. Nebo se potopit do vany, dokud všechna ta otrava nevyplave někam pryč. A třeba to pomůže. A pak se k tomu učení zase ráda vrátím.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama