WOULD YOUR 8-YEAR-OLD SELF BE PROUD OF YOU RIGHT NOW?

22. října 2015 v 17:13 | Lenča |  MY THOUGHTS
Konečně je konec týdne a já poslouchám písničky z Glee a mám zkrátka a dobře skvělou náladu, i když mě pořád docela dost bolí v krku. (Mám za sebou pár nesnesitelných dní plných kašle, bolavé hlavy a posmrkaných kapesníků. A to jsem se v rámci zachování svého života vyhnula jen jediné přednášce a na všechny ostatní předměty jsem odhodlaně šla, i když jsem si pak po příchodu domů musela okamžitě jít lehnout.) Poněkud dlouhý úvod.

Nedávno mi kamarádka napsala tuhle hlubokou otázku, kterou mám teď ve svém nadpise, protože když jsem se nad tím zamyslela, napadlo mě, že by to nebyl úplně špatný námět na článek. A tak tedy, bylo by na mě mé osmileté já právě teď pyšné?

Dospěla jsem. A jsem s tím spokojená. Proč to říkám? V osmi letech jsem si moc dospět nepřála. Pamatuju si, když jsem byla v první nebo ve druhé třídě a nechtěla jsem nikdy být ve čtvrté, protože jejich třídy byly ve vyšším patře a já jsem se tehdy hrozně bála výšek. Ale fakt příšerně. Pokud nevěříte - bála jsem se vylézt i na skluzavku. Ani nevím jak jsem ten strach z výšek překonala, ale jednoho dne byl prostě pryč. A ještěže tak. Jak jinak bych mohla tenkrát vylézt až nahoru na Eiffelovku?:) A musím tam jet znovu, protože musím a protože jak řekla překrásná Audrey, Paris is always a good idea.

Takže tak, bála jsem se výšek a bála jsem se dospět a oboje jsem překonala. Pořád se některých věcí bojím a strachu z pavouků se nezbavím asi nikdy, ale dávno to už není tak šílené. Když mi bylo osm, tak jsem byla ubrečánek. Což pořád jsem. Asi na mě moje mladší já nemůže být pyšné úplně ve všem.

V osmi letech jsem se skoro s nikým nebavila, měla jsem ve třídě dvě kamarádky a měla jsem bratránka a to mi stačilo. A docela dlouho jsem se neuměla s někým jen tak začít bavit a teď, když na jediné přednášce nemám s kým bych se bavila, tak už je to špatně :D Vždycky budu spíš introvert a jsou chvíle, kdy jsem ráda sama, ale asi snad od té doby, co jsem přišla na vysokou, mi přijde, že se víc bavím s lidma. Tak celkově. Nejsem ten typ, co by potřeboval sto tisíc kamarádů, ale když si s někým sednu, tak se mi s ním povídá dobře.

No a víš, 8leté já, studuju svou vysněnou vysokou školu v tom nejúžasnějším městě a vybrala jsem si obor, který mě opravdu baví a mám ho tolik ráda. Ano, bylo by na mě pyšné.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama