Únor 2016

CO JE NOVÉHO.

20. února 2016 v 19:47 | Lenča |  DENÍČEK
Ahoj:)

Právě se chystám na ples, citím se, že vypadám jako princezna a mám ještě chvilku času, tak jsem si říkala, že něco napíšu, když už se mi stejně nedaří psát tak moc jak bych chtěla. Nejde ani tak o to, že bych neměla čas, ale spíš nemám nápady. Nebo se možná jen málo snažím o nápady, budu na tom muset zapracovat. No ale dneska budu psát jen o tom, co je v poslední době nového.

V pondělí (nebo spíš v úterý, protože pondělí budu mívat volná) mi začíná další semestr ve škole, a i když nemuset nic moc dělat mě zatím úplně nepřestalo bavit, už se celkem těším. Podařilo se mi zapsat dost předmětů, což jsem se bála, že se tak úplně nepovede, takže je to fajn. Mám i dost literatury, která mi v tom posledním semestru chyběla, tak jsem zvědavá, jaké všechny ty předměty budou. A taky jsem si vymyslela znovu chodit na street dance, protože když jsem chodila, tak mě to dost bavilo:)

V poslední době zase koukám na Gilmorova děvčata, protože se samozřejmě blíží ten úžasný reunion nebo jak to nazvat, celé nové čtyři 90minutové epizody, nemůžu se dočkat! A tak se znovu dívám na celých sedm řad, protože lepší seriál prostě neexistuje :)

Papa, Lenča


MŮJ DOMOV.

13. února 2016 v 9:48 | Lenča |  TÉMATA TÝDNE
Tématem týdne je domov, a tak jsem si říkala, proč na tohle téma něco málo nenapsat.

Mám domovů víc. Mým největším domovem vždycky byl dům a vesnice, kde jsem se narodila a kde jsem prožila dětství a kde to vždycky budu mít nejradši. Já vesnice nemám moc v oblibě, ale nejspíš to je tím, že jsem tam vyrůstala, protože tahle je pro mě úplně jiná než jakékoliv ostatní. Vyrůstala jsem s bratránkem a v naší ulici jsem měla svou nejlepší kamarádku a jen pár desítek metrů daleko byly kopečky a tak nádherná příroda. Ty kopečky tam pořád jsou, sice kvůli stavbě nového domu/domů se dneska musí ujít ke krásné přírodě o něco víc kroků, než to bylo dřív, ale kouzlo tam pořád je. Chodili jsme tam sáňkovat a na procházky a hrát šipkovanou a všechny možný další hry. A ten dům má stejný kouzlo - mám stovky vzpomínek na svoje dětství tam a na hry na bezdomovce a batmany a Harryho Pottera :D Později, když jsme se odtamtud odstěhovali, jsem tam pořád jezdila hrozně často za taťkou (dokud tam ještě bydlel) a za babičkou a za všema těma dětma. Když to tak píšu, tak si vážně říkám, že jsem měla nádherný dětství :)

Mým domovem číslo dva je náš dům ve městě, kde teď pořád jakoby bydlím, i když tu většinu času nejsem a kam jsme se nastěhovali před zhruba sedmi lety. Mám tu svůj milovaný krásný pokoj, který mám tolik ráda, prostě protože jsem to já :D V tom smyslu, že tu mám knížky a milion obrázků a plakátů na stěnách a prostě všechno. Tohle je samozřejmě můj domov, protože tu mám brášku a maminku a vždycky, když jedu domů na víkend, tak se už hrozně těším. Když jsem teď přijela a šla pro brášku do školy a mu se rozzářily oči, když mě viděl a rozběhl se za mnou. To je to, co charakterizuje domov. Ale tohle město mi nikdy moc k srdci nepřirostlo, proto jsem se taky těšila, až půjdu na vysokou.

No a samozřejmě Brno. Je to asi to místo, kde bydlím, protože říká se přece, že domov je tam, kde jsou lidi, které milujete, takže tam, kde bydlím s L., tak musí být můj domov. Ale taky je pro mě domovem prostě Brno jako celek. Miluju to město, přijde mi, že tam je všechno, co potřebuju a mám to tam neskutečně ráda. Cítím se tam doma. A jsem strašně ráda, že jsem se nakonec rozhodla jít studovat tam.


Domov je asi ten pocit, že tam patřím. Že tam je někdo, kdo mě má rád a kdo pro mě hodně znamená. A že tam vždycky budu vítaná s otevřenou náručí.

VOLNO, ČTENÍ A NĚMČINA.

4. února 2016 v 15:07 | Lenča |  DENÍČEK
Ahoj:)

Venku svítí sluníčko, ale mám takovou nijakou náladu, trochu se nudím. Sice mám vymyšlených věcí, co můžu dělat až až, ale nebaví mě to celej den a chtěla bych dělat něco zábavnější, ale zároveň se mi nechce a nevím co a prostě ehh :D No takže jdu napsat článek.

Od té doby, co jsem dodělala všechno, co jsem za ten semestr měla udělat, se intenzivně učím němčinu, skoro každý den tak hodinku, a baví mě to. Trochu se bojím, že až zase začne škola, tak nebude čas a nedostanu se k tomu a zase to zapomenu, takže to prostě musím udělat nějak tak, abych si to i přes semestr zvládala nějak opakovat. Začínala jsem se učit němčinu už x-krát a nechci začít zase znovu, jen pokračovat.

Taky chodím konečně po nemoci zase cvičit, tento týden jsem byla dvakrát na posilování. Sice zatím jediná věc, kterou mi to dává, je bolest, ale to nevadí, baví mě to. No a samozřejmě čtu. Dočetla jsem To All the Boys I've Loved Before od Jenny Han. Taková holčičí slaďárna, trochu blbost, ale asi jsem v hloubi duše taky ještě malá holka, protože mě to celkem bavilo a nejspíš si přečtu i ten další díl, protože mě zajímá, jak to bude pokračovat. No a teď konečně čtu Career of Evil, třetí ze série detektivek od JKR vydaných pod pseudonymem. Každá stránka, i skoro každá věta, mi znovu připomíná jaká je to úžasná spisovatelka.

Tak jo, to jen tak, abyste věděli, co tak dělám, když se zrovna nenudím nebo zrovna nepíšu články. Za dva a půl týdne mi začíná semestr a nejvíc mě děsí to, že vůbec nevím, jestli se dostanu aspoň do některých těch předmětů, do kterých bych se ráda dostala...

Mějte se, L.