Květen 2016

MAJÁLES A JARO.

9. května 2016 v 17:49 | Lenča |  DENÍČEK
Ahooj,

dávám si zrovna trochu přestávku mezi učením, a tak mě napadlo, že bych zase jednou mohla napsat na blog. Blíží se zkouškový a mohlo by toho tu tedy být už brzo víc a hlavně častěji.

V pátek se v Brně konal Majáles, na který jsem se hroozně těšila a byl super. Nejvíc se mi líbili Mandrage, mám je hrozně ráda, a taky jsem více či méně znala všechny písničky, co hráli (většinu spíš víc) a celou dobu si zpívala a bylo to dokonalý. Hlavní hvězdou tam byl letos Kryštof a ty jsem si taky hodně užila, protože mám hodně písniček od nich moc ráda a i když některé nové, co hráli, jsem třeba vůbec neznala, většinu jsem si taky zpívala a prostě super. Ještě předtím jsme si byli poslechnout na chvilku Voxela, pak Sto zvířat (i když od nich znám jen tři písničky :D) a Xindla X, od kterýho jsem toho znala snad i víc než jsem čekala. Celkově byl prostě Majáles super. A vyšlo úplně krásný počasí.


Většinu tohohle víkendu jsem prospala a prostě tak lenošila a skoro nic se nenaučila, ale nevadí, potřebovala jsem trochu odpočinek. Už strašně rychle končí tento semestr, vlastně jen tento týden a příští týden už pak několik testu a pak zkoušky a mooc esejí. Už abych to měla za sebou. Ale zvládám to. Nebojím se, že ne. A pak prázdniny:)

Zatím ahoj, L.

PRVNÍ MÁJ, LÁSKY ČAS.

1. května 2016 v 11:19 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jsem ve vlaku na cestě do Brna a budu psát článek o tom, proč a jak jsem se vlastně zamilovala do L. Moc o ničem takovém teď nepíšu, protože to je dost osobní, ale i tak jsem se rozhodla teď tohle napsat. Jinak přeju krásný první máj :)

Pamatuju si to hrozně jasně. Šla jsem si k němu koupit hranolky a vždycky, když ho chci rozveselit, tak mu připomínám, že jsem si je šla koupit k tomu nejhezčímu zaměstnanci. Pochválil mi šaty a já mu nerozuměla nebo prostě nechápala, co řekl a tak jsem se nepřiměřeně nahlas zeptala "coo?" Zopakoval mi to a já hrozně mimo došla ke stolu. A pak mi podal ubrousek, na který napsal kontakt na sebe. Přidala jsem si ho do přátel a nechala to tak nějak být. Zrovna jsem začínala svoje studium na výšce, seznamovala se se spolužáky a všechno bylo hrozně nové a zajímavé na to řešit ještě nějakýho kluka :D

No a pak jsem mu jednoho dne napsala "ahoj" a začali jsme si psát. Myslela jsem si, že není normální (a taky, že není). Nedávno, když se mě ptal, co mám na něm ráda, jsem řekla, že asi to, že je víc nenormální než já a tak je v pohodě, když se chovám divně :D Za nějakou dobu po tom, co jsme si psali, se mě zeptal, jestli někam zajdem a já souhlasila, takže jsme šli na naše první rande. Už jen ten nápad jít do hvězdárny, což mi připadalo jako snad nejromantičtější místo na první rande, byl úžasnej. Donesl mi růži a choval se hrozně hezky.

Celý večer jsme seděli a chodili po Brně, povídali si, seznamovali se. Když přemýšlím, do čeho jsem se na něm vlastně zamilovala, muselo by to být určitě to, že se s ním nenudím. Je to tak trochu blázínek, ale asi i právě to mám na něm tak ráda. Snad nikdy se s ním nepřestanu smát. A vždycky můžu být sama sebou. A když mi není do zpěvu, on je tu pro mě a snaží se mě rozveselit. No a nakonec, je taky fakt hrozně pěknej.