Únor 2017

NAŠE KOČIČÍ RODINKA

25. února 2017 v 13:34 | Lenča |  OTHER STUFF
Tak jsem si řekla, že bych ráda napsala o našich kočkách. Už jen proto, že jsou to zlatíčka a celá rodina jsme si je zamilovali :)

Takže. Před třemi roky a pár měsíci přišla Julča. Po celkem dlouho době od chvíle, kdy se začalo uvažovat o kočce a my s bráškou vymýšleli jména (mohl to být Karel :D) a už to vypadalo, že to nakonec ani nevyjde, jsme si pořídili kočičku. Ze začátku se hodně bála, ale postupně si zvykala a pak, když už jsme ji měli nějakou dobu, od jedné chvíle začala být hrozně přítulná. No a tak jsme zjistili, že bude mít koťata. Nechali jsme si jedno a pojmenovali ho Péťa. Byl to náš mazlík, taková malá kulička. Ale hrozně rychle vyrostl. Teď je z něj dospělej kocour a pořád jenom někde běhá a domů se chodí jen nažrat a občas vyspat. Je to celkem tulák. A naše Julinka je sice většinou doma nebo v blízkosti domu, ale jen málokdy se nechá vůbec pohladit.

No a teď v říjnu se k nám zatoulalo koťátko. Malá kočičí holčička, která dostala jméno Líza. Nejspíš ji tam někdo nechal, protože není ani možné, že by k nám dokázala odněkud dojít, byl to úplný prcek, když se u nás objevila. Ze začátku nikdo nevěděl, co s ní a naši ji všem nabízeli, jestli jí nechtějí, ale teď už by se jí nevzdali :D Je to fakt mazlík. Je hrozně hravá, ale když má tu svou náladu, dokáže i pěkně škrábat.

A aby toho málo, chvíli po Líze se k nám nastěhoval ještě velikej černobílej kocour. Říkáme mu Felix, protože vypadá, jak kocour z toho kočičího žrádla. Tenhle kocour byl pro nás od začátku taková záhada a s bráchou jsme si dělali legraci, že je to tajný agent, který na nás s ostatníma kočkama chystá nějaké spiknutí. Vždycky totiž chodil po bytě a všechno hrozně zvědavě obhlížel. Ale nejspíš už ho to přestalo bavit, protože teď většinu času stráví chrněním v křesle. Je to hrozný vrčoun, když žere nebo občas i když je naštvaný, dokáže vrčet tak, že by se za to nestyděl ani pes. Mám ale radši Lízu, protože tenhle by vám pro jídlo byl schopnej snad i okousnout prst. Ale poslouchat ho, když žere, to je divadlo :D Je poznat, že mu chutná.

I tak musím říct, že mám stejně pořád radši psy a těším se, až si jednou nějakého pořídím. Kočky na vás totiž z vysoka kašlou, pokud si zrovna nechtějí hrát ony, a ani ve snu je nenapadne vás poslechnout :D Ale jsou neskutečně roztomilé:)

Líza

BEZ KAFE TO NENÍ ONO.

13. února 2017 v 11:21 | Lenča |  OTHER STUFF
Nevěděla jsem, o čem napsat článek a Nikča mi poradila kafe, tak jsem si řekla, vlastně proč ne. Je to téma, o kterém určitě budu mít, co napsat.

Já miluju kafe. Myslím, že mám pořád o něco radši čaj, ale záleží na náladě a bez kávy si svůj den neumím představit. Nepiju jí kvanta, dám si jednu, maximálně dvě za den, víc jen opravdu vyjímečně, ale vždycky se cítím líp, když si to svoje jedno kafe můžu dát. Začala jsem kávu pít tuším tak ve 14 a to (což vás možná překvapí) ze zdravotních důvodů. Mívala jsem hodně nízký tlak a neustále jsem měla problémy s motáním hlavy, tak mi bylo doporučeno buď začít brát nějaké léky nebo jednoduše začít pít kafe.

Určitě bych o sobě neřekla, že jsem nějaký gurmán, stačí mi klasická rozpustná káva. Lógrovou piju jedině z french pressu, kde se prostě toho lógru zbavíte. A taky si dávám hoodně mléka, klidně třetinu nebo někdy i polovinu hrnku. Jinak, když jdu na kafe někam do kavárny, tak si snad ani nedávám nic jiného než buď latté nebo latte macchiato, občas cappuccino. A jakou kávu máte rádi vy? :)



DEADPOOL

4. února 2017 v 20:16 | Lenča |  MOVIES
Tak jo, na začátek musím říct, že až na výjimky nemám ráda akční filmy. Filmy, kde se zabíjí, střílí, všude lítá krev, to není nic pro mě. Na druhou stranu, takové ty filmy o superhrdinech mě celkem baví, třeba Spidermana, toho vyloženě miluju :D Ale je nutno říct, že Deadpool je úplně, ale úplně jiný druh filmu.


Deadpool je příběh muže, kterému je jednoho dne diagnostikovaná rakovina. A protože rozhodně netouží umřít, rozhodne se pro to jediné řešení, které se ale ukáže jako ne příliš skvělé.

Na můj vkus bylo v tomhle filmu až moc všeho toho střílení a nechutností v podobě zabodnutých mečů ve všelijakých částech těla nebo odřezávání všemožných částí těla. No prostě, asi si to dovedete představit. Chvílema bych to trochu zkrátila, dvě hodiny je na takový film až moc, a nejvíc se mi stejně na líbila ta část s love story.

Na druhou stranu se mi ten film přese všechny výhrady dost líbil. Nejvíc snad proto, že je úplně úplně jiný než cokoliv jiného v tom, že hlavní postava - Wade/Deadpool - neustále mluví přímo k vám, divákům. Jakože, ví o sobě, že je filmovou postavou a dává to najevo. Je to hrozně vtipné. Sama hlavní postava celkově mi přišla dost vtipná. Umí si sám ze sebe udělat srandu, a proto je Deadpool prostě super. Určitě můžu doporučit :)

TRHÁNÍ OSMIČEK.

3. února 2017 v 15:28 | Lenča |  OTHER STUFF
Třetí stoličky, zuby moudrosti nebo jednoduše osmičky. Já už jsem si s nimi zažila své a protože to je celkem častý problém, napadlo mě, že o tom napíšu článek.

Už skoro před dvěma lety jsem měla dost velké problémy s oběma levýma osmičkama, střídaly se chvíle, kdy byly v pohodě, ale pak to zas naprosto nesnesitelně bolelo, a tak bylo nejlepším řešením nechat si je vytrhnout. U prvního zubu mi přišlo horší to samotné trhání, trvalo to celkem dlouho, ale zase po vytrhnutí se to zahojilo rychle a bolelo to jen fakt krátkou dobu.

Pokud s tím sami nemáte zkušenosti, tak vám musím říct, že samotné trhání opravdu nebolí. Dělá se to pod anestezií a nejvíc na tom bolí ta injekce, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Sice pak cítíte, co se vám děje v puse, chvilkama to dost tlačí, ale nebolí to. O něco horší je pár dní po trhání, ale spíš je to takové nepříjemné než vyloženě nějaká šílená bolest.