Duben 2017

JAK JSEM NAPSALA BAKALÁŘKU A NEZEŠÍLELA

30. dubna 2017 v 21:55 | Lenča |  MY THOUGHTS
(i když jsem k tomu chvilkama neměla daleko)

Ve čtvrtek jsem dostala do rukou hotovou, vytisknutou, svázanou finální verzi své bakalářky. Skvělý pocit. Byl to dlouhý proces, skoro nekonečný. Na jednu stranu celý tenhle semestr a vlastně i celý školní rok hrozně utekl, ale na stranu druhou mi to psaní i nepsaní bakalářky přišlo hrozně dlouhé, hlavně chvilkama. A neskutečně stresující.

Téma jsem měla vybrané včas i brzo, no a říkala jsem si, že začnu brzo, abych toho měla co nejvíc co nejdřív. Ale samozřejmě, takovéhle plány většinou nevyjdou, zvlášť když má někdo prokrastinaci tak moc v oblibě jako já :D Ne, vážně, já prokrastinaci nesnáším a vím, že bych s ní měla bojovat, ale když jsem měla čas celé ty dlouhé měsíce a nic jsem během nich nestihla udělat, měla jsem pocit, že prostě musím znovu koukat na Gilmorky, že si musím uklidit na stole, že musím dělat všechno ostatní, možná to znáte. A pak, aniž bych věděla, jak se to stalo, začal březen.

Můj vedoucí práce chtěl mít celou bakalářku na stole do konce března, a já jsem na začátku března opravdu měla hotové jen hodně málo. Sice se mi tak nějak podařilo odevzdat první kapitolu už někdy koncem ledna, ale to byl jen životopis a po odevzdání a pochválení, jsem se zase tak nějak zasekla. A odsekla se až s panikou, která přišla, když jsem věděla, že mi zbývá jen měsíc. Hodně jsem vzpomínala na jeden Ted Talk, kde jeden kluk mluvil o prokrastinaci a říkal, že napsal tuším 90stránkovou práci za 3 dny, a tak jsem si furt říkala, že ještě mám času dost :D Ale celý březen byl pro mě hrozně stresující. Ale zvládla jsem to, koncem března jsem odevzdala napsanou bakalářku svému vedoucímu.

Během dubna jsem ještě dokončovala a upravovala podle jeho rad a když jsem mu odevzdala finální verzi a pak přišla na konzultaci a řekl mi učitel, který je považován za nejpřísnějšího na naší katedře a kterého se všichni bojí, že je to hodně dobrá práce, nemohl jsem se cítit líp. Popravdě jsem moc nečekala, že se mu to bude líbit. Ne, že bych se nesnažila, snažila jsem se fakt hodně, ale i tak jsem si moc nevěřila a bála se, co na to řekne. No a když mi tu bakalářku pochválil, byla jsem nejvíc nadšená :)


NESTÍHÁM, ALE NEVADÍ.

24. dubna 2017 v 21:48 | Lenča |  DENÍČEK
Když jsem si otevřela blog, že něco napíšu, ani jsem neměla představu, o čem bych chtěla psát, ale prostě mě najednou popadla chuť napsat na blog, a tak budu psát o tom, co se v poslední době událo. Mám hotovou bakalářku, zadanou v tisku a už jen čekám, než mi ji vytisknou a svážou. Minulý týden, když jsem byla ještě na poslední konzultaci s mým vedoucím, jsem byla hrozně překvapená a samozřejmě taky nadšená, že se mu to fakt líbilo. Při těch konzultacích předtím mi totiž většinou jen poukázal na nějaké chyby a nic konkrétního, jak se mu to líbí nebo nelíbí, neřekl. Takže se mi teď hrozně ulevilo, že mi to pochválil, přes víkend jsem doladila pár posledních detailů a je to :)

S učením na státnice to zatím není kdovíjak snadné. Snažím se, ale je toho tolik, že nikdy nevím, co se učit a tak skáču od jednoho k druhému a nic z toho. Chtělo by to nějaký studijní plán, ale to je těžké, když do některých předmětů vůbec nevím, co nebo jak se učit. Plus se musím trochu připravovat na příjmačky, což mi ale jde líp než to učení na státnice, takže aspoň něco.

Na víkend jsem byla doma a byl to hrozně fajn víkend. V sobotu jsme byli u babičky, kde byla pouť a i když počasí moc nepřálo, odpoledne se nakonec vyjasnilo a užili jsme si to. Sice jít na kolotoče po tom, co vás babička nacpe obědem, není zrovna super, ale žaludek to nakonec zvládl, takže dobrý :D Zase po dlouhé době jsem se viděla s bratránkama a sestřenkou, hráli jsme s nima různé hry a bylo to prostě a jednoduše fajn. Večer jsme pak byli s L. u nás na našem severomoravským pivě, na Holbě. Prostě asi to je tím, že to bylo první pivo, co jsem pila, ale mám Holbu prostě nejradši. A je super, že mám tady v Brně aspoň jednu hospodu, o které vím, že ji tam mají:) No a v neděli jsem byla s bráškou v kině na Mimi šéfovi, což byla tak trochu kravinka, ale docela sranda, zasmála jsem se. Čekala jsem, že to bude horší a nakonec se mi to i celkem líbilo. A pak večer frr zpátky do Brna.

Taky bych se ještě ráda pochlubila svým novým mobilem. Po tom, co jsem s tím starým měla pořád jen problémy, jsem ho šla minulý týden ve středu reklamovat. Už předtím jsem se dívala na nějaké mobily a jeden mě zaujal, ale říkala jsem si, že ještě počkám, jak dopadne ta reklamace. No ale když jsem viděla, že mají toho mého vyhlídnutého mobilu posledních 5 kusů, musela jsem si ho koupit :D A tak mám Huawei Y6 Pro ve zlaté barvě. A jsem maximálně spokojená, hlavně pořád jen obdivuju tu baterku a přijde mi neskutečný, že po dvou celých dnech používání má pořád třeba 35%.


VELIKONOCE.

16. dubna 2017 v 11:55 | Lenča |  DENÍČEK
Konečně jdu zase napsat na blog. Poslední týden byl celkem rušný. Měla jsem první hodinu kurzu angličtiny, která proběhla víceméně v pohodě. Akorát v jazykovce mi dali špatný čas, takže já jsem počítala se začátkem o 45 minut později než s čím počítali v té firmě. Ale kromě toho to bylo fajn a příště už bez problémů. Sice jezdit tam už na 7:30 pro mě, když jsem zvyklá, že si můžu většinu dní vyspávat klidně do 9, není žádná sranda, ale zvyknu si.

Taky jsem si koupila nové plavky! A to hned dvoje. V New Yorkeru. Jedny jsou bílo-modré a druhé růžovo-šedé a dobré je, že mají zavazování přes krk, které se dá ale oddělat a dají se v pohodě nosit bez ramínek, což jsem hlavně chtěla.

Odezdala jsem opravenou verzi bakalářky k poslední opravě mému vedoucímu práce a v týdnu půjdu naposledy konzultovat a pak už snad jen do tiskárny.

No a v pátek a včera jsem byla v Opavě, na návštěvě u Vendulky, což bylo super, protože jsme se už zase dlouho neviděly a tak jsme spolu teď mohly strávit aspoň ty dva dny :) Prochodily jsme půl Opavy, která je překvapivě o dost větší, než jsem si myslela, a je tam krásně. Spoustu parků a teď na jaře tam všechno kvete, no krása. No a jinak jsme samozřejmě povídaly a povídaly. Mimochodem jsme koukaly na film Nerve: Hra o život, přemýšlela jsem i nad napsáním celého článku, ale asi to u tohohle filmu vynechám. Ale teda musím říct, dost silný film, hodně drsný a hodně dobrý. Určitě stojí za to se na něj podívat.

Jinak taky teď máme Velikonoce, které teda já osobně nijak zvlášť neprožívám a vzhledem k tomu, že jsem nějaká nachlazená, mám rýmu a bolí mě v krku a hlava, tak se spíš než cokoliv jiného budu po zbytek volna jen doma léčit a doufat, že v úterý už budu zase ok :)

Mějte se a užijte Velikonoční neděli i pondělí!

ZAMRAČENÁ SOBOTA.

8. dubna 2017 v 10:35 | Lenča |  DENÍČEK
Mám rozepsaných několik různých článků, ale neměla jsem dneska chuť dopisovat ani jeden z nich, tak jsem si řekla, že radši napíšu článek úplně nový. Jen tak o tom, co je u mě nového, co se v poslední době děje a jak se mám.

Na víkend jsem jela domů a venku je hnusně. Před týdnem 22 stupňů a teď sotva 10. Ale určitě bude zase brzo hezky. Každopádně na mou náladu to vliv nemá - dneska jsem se po dlouhé době zase dobře a dlouho vyspala, takže se mám skvěle. Chvilkama mě pobolívá zub (před týdnem jsem byla u zubaře, který mi tam vrtal a dával plombu a mě to po tom vždycky ještě nějakou dobu bolí), ale už to je lepší a bolest menší, takže brzo už bude pryč úplně.

Jinak nejlepší novinka posledního týdne, konečně mám brigádu v jazykové škole. Byla jsem na několika pohovorech v posledních měsících a doteď do nikde nevyšlo, tak jsem si ani nedělala přehnané naděje a o to jsem byla víc ráda, že to konečně vyšlo. Zatím jsem dostala jeden kurz, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Začínám už příští týden :)

Jinak jsem byla konzultovat bakalářku, tak ji teď ještě musím trochu dopilovat a bude to. Taky se trochu učím na příjmačky a pomalu začínám chystat materiály k učení na státnice. Kdybych tak věděla, jak začít :D Ale když se mi podařilo napsat bakalářku, tak zvládnu i tohle. Už vím i přibližný termín, kdy ty stánice budu mít (začátek června) a jsem ráda, že je to ještě před koncertem Linkin Park, i když obhajobu budu mít nejspíš den po, takže se asi cestě z Prahy ještě v noci po koncertě asi nevyhnu. Ale nevadí, stojí mi to za to, hrozně se těším, že je konečně uvidím!

Ani se mi nechce věřit, že už za měsíc je Majáles. Strašně ten čas letí. Tento týden jsme byli v divadle na Alence, přesný název: Alenka v říši znaků. Trochu experimentální divadlo, bavilo mě to tak napůl. Mohla bych o tom napsat článek, ale ještě nevím, kdyžtak mi napište, jestli by vás to zajímalo a zařídím se podle toho :) Jinak se mějte a užijte si víkend.


ZOOKEPER'S WIFE / ÚKRYT V ZOO

2. dubna 2017 v 21:03 | Lenča |  MOVIES
Dneska budu psát o filmu, na kterém jsem byla v pátek v kině. Zookeper's Wife není moc 'profláklý' film, já sama bych o něm asi ani nevěděla, kdybych jednou v kině viděla trailer. Ale podle traileru mě to už na první pohled zaujalo. A musím říct, že jsem se rozhodně nepletla - tak dobrej film! Byla jsem zvědavá, ale nečekala jsem, že to bude až tak dobré.

Úkryt v zoo je film o ženě jménem Antonina, která je manželkou majitele varšavské zoo a spolu s manželem Janem se o zvířata a o celou zoo stará. Antonina miluje zvířata a považuje je v podstatě za součást rodiny. Pak ale začne 2. světová válka a vypadá to, že se zoologickou zahradu bude brzy konec. Většina zvířat musí pryč a konec války zůstává v nedohlednu. Ale pak se Jan a Antonina rozhodnou využít svou zoo k záchraně té skupiny lidí, kterou válka postihla asi nejvíc - k záchraně Židů. Je to příběh podle skutečné události, je to i kniha sepsaná podle deníku Antoniny a Jana. A ona zoo ve Varšavě dodnes stojí.

Když jsem vám tak trochu objasnila, o co jde, musím teď říct, co je na tom filmu vlastně tak skvělého. Je to příběh z války, takže asi nebude překvapením, že je to hodně smutné, ještě víc drsné (neboli jak říkám já, psycho) a rozhodně nic pro děti. No a je to ještě víc psycho, když si uvědomíte, že tohle v té době byla realita. Je to napínavé a neskutečně dojemné. Jsou tam i vtipné chvíle. Je to prostě film, který má všechno, co si od filmu můžete přát. Přiměje vás přemýšlet, a to mám já osobně na filmech skoro nejradši.

Mimochodem, i když se příběh odehrává v Polsku, většina filmu se natáčela v Praze a taky je celý film plný českých herců. Hraje tam třeba Martha Issová nebo Arnošt Goldflam a spoustu dalších.

A nesmím zapomenout na zvířátka. Když se objevila ta malá lvíčata, já i Nikča, se kterou jsem na filmu byla, bychom je chtěli domů :D Taková roztomilost. A vůbec celkově ta zvířata, sloni a opice a ten malý králík, který jim jako jeden z mála zůstane :)

Určitě určitě určitě doporučuju. Jeden z nejlepších filmů, co jsem letos zatím viděla.