O PSANÍ A SNECH.

9. května 2018 v 20:51 | Lenča |  MY THOUGHTS
Jak poetické psát článek o psaní. Ale vážně. Moc jsem o tom v poslední době nemluvila a když říkám v poslední době, trpělo moje psaní v podstatě stejně dlouho jako zatím trvá mé studium na vysoké - skoro čtyři roky. Dřív jsem na to měla čas, ale pak začala vysoká a když to řeknu hloupě, začala jsem žít. Času málo, a jediné, na co jsem se zmohla, byly sem tam články na blog, jednou za pár měsíců zápis do deníčku a cokoliv delšího nebo častějšího prakticky vůbec.

Minulý týden jsem byla na workshopu o kreativním psaní, protože jsem na ničem takovém nikdy nebyla, protože psaní miluju a protože jsem si řekla, že tahle moje záliba už až moc dlouho ležela ladem. A když jsem se tam pak bavila s jednou slečnou z Bulharska, zeptala se mě, odkdy píšu. Nemusela jsem přemýšlet ani chvíli - psala jsem od doby, kdy jsem se psát naučila. Vymýšlela jsem kraviny, krátké příběhy, které občas neměly ani hlavu, ani patu. Vybavuju si dny, kdy jsem seděla ráno v posteli a popsala dlouhé papíry svými myšlenkami, pohádkami, často blbůstkami. Ale milovala jsem to. Mám doma tolik sešítků, knížeček, popsaných listů, že ani nevím, co s nimi a kdykoliv mám chvilku, nostalgicky si je pročítám. I teď psaní miluju, musím si jen najít ten čas.

Pamatuju si, že ve druhé třídě jsem paní učitelce napsala do nějakého pracovního listu, že až vyrostu, budu spisovatelka. Pravdou je, že tenhle cíl malinko vyprchal a nahradily ho jiné, trochu realističtější. Ale psát chci pořád. Ráda bych jednou vydala knihu. Zatím nevím o čem, nebo jaký žánr, ale je to pro mě tak veliký sen už tak dlouho, že to prostě musím dokázat.



Když jsem byla na gymplu a neměla žádné kamarády (minimálně ne žádné offline) a měla tudíž moře času, psala jsem hodně. Pár let po sobě jsem se účastnila akce jménem NaNoWriMo, o které se tu asi nebudu rozepisovat, určitě se dají na blogu dohledat starší články, ale v podstatě šlo o to za měsíc napsat knihu (nebo aspoň něco jako knihu) o 50 tisících slovech. A dvakrát jsem to dokázala.

Ráda bych se tomu znovu začala víc věnovat. Je to těžké, protože škola, zkoušky, práce, volný čas. Těžké, ale ne nereálné, aspoň to si myslím já :)

Tady něco o zmíněném NaNoWriMo.
A tady jeden dávný článek o psaní.
 


Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 22:32 | Reagovat

ta báseň na závěr je krásná

a rozumím Ti, prostě co max stihnu je dát článek na blog a přitom bych se spíš měla a chtěl věnovat knize, kterou mám rozepsanou tak dlouho chjo

jo a když jsem byla malá chtěla jsem být zedníkem nebo dřevorubcem:-D

2 Lux Lux | Web | 9. května 2018 v 23:03 | Reagovat

Na věci, které milujeme a které opravdu chceme, si čas najdeme. Není to vždycky jednoduché (sama mám co povídat), ale pokud to budeš opravdu chtít, zvládneš to. :)

3 Nigredo Nigredo | Web | 10. května 2018 v 7:40 | Reagovat

Wow, za měsíc 50 000 slov, aby to mělo hlavu a patu, to zní jako velmi slušná výzva :O

4 Rosa Nera Rosa Nera | E-mail | Web | 10. května 2018 v 23:49 | Reagovat

Jak já ti rozumím. Psala jsem různé básničky a povídky už odmalička a pamatuju si, jak mi je ve třetí třídě paní učitelka vystavovala na třídní nástěnku. :D Většinou jsem ale tíhla ke kratším pracím než obsáhlým příběhům na několik kapitol, tak jsem si později zamilovala možnost blogu, ale k povídkám bych se ráda vrátila. Pokud člověk hodně chce a věří, tak svých snů dosáhne. Držím palce! :)

5 Lenka Lenka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 22:02 | Reagovat

[1]: Že jo? Jedna z mých nejoblíbenějších. Dřevorubec zní jako boží povolání :D

[2]: Děkuju za podporu:) Taky tomu věřím.

[3]: To jo :D Ale když se chce, tak jde všechno.

[4]: Děkuju za moc milý komentář:) I tobě přeju, ať se ti plní sny!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama