BOOKS

HANA - ALENA MORŠTAJNOVÁ

22. dubna 2018 v 22:21 | Lenča
Hana... myslím, že ať napíšu cokoliv, ani zdaleka to nevyjádří tolik, jako by si kniha zasluhovala. Ale chci to alespoň zkusit. Tak moc mě ta knížka zasáhla. A přečíst ji bych doporučovala každému.

MUFFIN A ČAJ.

1. dubna 2018 v 17:35 | Lenča
Muffin a čaj je knížka, kterou bych nejradši objala a už nikdy nepustila. U téhle knížky jsem se hrozně snažila ji číst pomalu, vdechovat každé slovo a vychutnávat si ji, ale i tak jsem ji měla přečtenou za dvě odpoledne. Autorem je Theo Addair, je to jeho debutové dílo, a já už teď doufám, že brzy napíše něco dalšího, protože Muffin a čaj mě zasáhl a neskutečně nadchl.

Je to česká knížka, young adult/pro mládež, a musím říct, že takhle dobrou českou YA knihu jsem nečetla asi nikdy. Odehrává se na soukromém internátním gymnáziu, které navštěvují i naše dvě hlavní postavy - 16letí Daniel a Cristian (Kit), dva hodně odlišní kluci, jejichž osudy se ale postupně začínají proplétat. Ty postavy si zamilujete.

Už mám nějaké ty knihy na téma LGBT přečtené - když jsem se dívala na zadní obálku Muffinu, zjistila jsem, že z knih, které tam mají vypsané jako podobné, jsem nečetla jen jednu, jinak všechny. Naposledy jsem psala o Simonovi, což byla knížka, ze které jsem byla taky hodně nadšená, ale myslím si, že kdybych ji četla až po téhle, byla bych zklamaná. Protože ač Simon byla fakt skvělá knížka, Muffin a čaj jde tak nějak víc do hloubky.

Přestože pro mě je ta knížka tak ideální, že mám tendenci ji vidět těmi nejrůžovějšími brýlemi a nejradši bych jí nevytýkala vůbec nic, má i pár mínusů. Některé rozhovory dvou hlavních hrdinů, a to hlavně ze začátku, mi přišly na dva 16leté kluky docela nerealistické. Ale postupně, jak jsem se začetla, tak mi to tak už ani nepřišlo a hlavně, ono je to tak sladké, že jim to odpustíte :D No a asi bych upustila od epilogu, sice bylo hezké vidět, co bude po pár letech, ale přišlo mi to maličko zbytečné, zbytečné kýčovité.

Abych to shrnula, žádnou knížku, co jsem za poslední dobu četla, nemůžu vychválit víc než právě Muffin a čaj. Usmívala jsem se, brečela, prožívala to celé s nimi. Pokud jste aspoň trošičku romantické duše, bude se vám líbit :)

SIMON VS. THE HOMO SAPIENS AGENDA

25. března 2018 v 13:38 | Lenča
Jsou knihy, které se mi hodně líbí a vždycky se těším, až si k nim sednu a budu je číst, a pak jsou takové, od kterých se prostě nemůžu odtrhnout a čtu je i za chůze. A právě k těm patří Simon.

(Autorkou je Becky Albertalli a česky se kniha jmenuje Probuzení Simona Spiera. Brzy bude v kinech i film na motivy knihy, který se bude jmenovat Love, Simon a česky myslím Já, Simon.)

Je to zase young adult kniha, odehrává se na střední škole a hrdiny jsou studenti střední školy. Hlavní postavě, Simonovi je 16 let a je gay. Zatím to o něm ale nikdo neví. Anonymně si dopisuje s klukem, který je taky gay a přestože oba chodí na stejnou školu, ani jeden neví, kdo ten druhý je. Čte se to hrozně dobře, je to napsáno poutavě a upřímně. Četla jsem to rychle, protože jsem hrozně chtěla vědět, jak kniha dopadne, ale zároveň se mi líbila tak, že jsem nechtěla, aby skončila.

Becky Albertalli napsala ještě i další knihy, ale podle popisu mě úplně moc nezaujaly, ale uvidíme, líbí se mi styl, kterým píše, ale vím, že tahle kniha se mi líbila hlavně i kvůli těm postavám. Každopádně, Simona můžu doporučit :)

KINDLE 8 - RECENZE

18. března 2018 v 20:10 | Lenča
Jelikož mi umřel můj milovaný Kindle 5, respektive se mi rozbil displej, byla jsem nucena si koupit novou, a protože jsem s Kindlem byla spokojená, sáhla jsem po značce znovu, tentokrát Kindle 8, v bílé barvě. A po několika týdnech užívání? Miluju ho!

Je dotykový.

Když jsem kupovala minulou čtečku, tak jsem po tomhle ani netoužila, ale teď už jsem sháněla dotykovou obrazovku. Ono je to lepší než to neustále překlikávání tlačítkem. Na druhou stranu - hlavně ze začátku - mi přišlo, že reaguje až moc, protože se mi stránky otáčely dokonce i při pouhém dotyku vlasu :D

Vyhledávání neznámých slovíček.

Tohle šlo i na starších čtečkách, ale tady mě zaujalo, že když si vyhledáte nějaká slovíčka, můžete si je pak zobrazit ve formě flashcards a případně se je učit, což mi přijde úžasný.

Sociální sítě.

A když říkám sociální sítě, myslím tím ve spojení s knihami hlavně goodreads. Jdou tam připojit i jiné, ale goodreads je jediná, kterou tam využívám, můžete si tam přímo přes čtečku zadat, co právě čtete, jak pokračujete a tak dál, což je super.

No a samozřejmě je to krásná čtečka, na pohled je luxusní :) Kdybyste nad ní třeba uvažovali nebo měli nějaké otázky, tak se klidně ptejte, protože tady do článku jsem vyzdvihla jen to, co je nějak víc důležité pro mě, rozhodně tu není vše.


TURTLES ALL THE WAY DOWN.

8. března 2018 v 19:10 | Lenča
Konečně jsem přečetla nejnovější knihu Johna Greena, autora Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály, Papírových měst a několika dalších. Já Johna Greena zbožňuju a svého času bylo TFIOS mojí nejoblíbenější knihou vůbec. Teď jsem se trochu bála, že už jsem z toho "vyrostla" a nová kniha se mi nijak zvlášť líbit nebude, ale opak se stal pravdou, a já jsem byla z Turtles All the Way Down přímo nadšená.

LETNÍ KNIŽNÍ PLÁNY 2017

8. července 2017 v 10:39 | Lenča
Během toho posledního půlroku, psaní bakalářky, učení na státnice, pak příjmačky, jsem se nejvíc těšila na to, až budu mít volno, a až budu mít čas číst. Číst cokoliv chci, jednu knížku podruhé. A mám jich dlouhatánský seznam :)

Četla jsem Marley a já, protože ten film zbožňuju a už hodně dlouho jsem si chtěla přečíst i tu knížku. A je dokonalá, ještě lepší než film, hrozně moc se mi líbila. Z podobného soudku budu číst taky Psí cestu, což je pokračování Psího poslání a další kniha uspokojující moje pejskařské touhy.

Taky mám z knihovny půjčené Good Wives, což je pokračování známějších Little Women, oboje jsou od Louisa May Alcott a je to hodně čtivé. Už jen proto, že jsem vždycky toužila po sestře, a tahle kniha je o čtyřech sestrách.

KNIHY NEKNIHY

28. ledna 2017 v 18:06 | Lenča
Dneska chci napsat něco málo o několika takových mých "knihách neknihách". Začalo to Destrukčním deníkem, který nejspíš většina z vás už minimálně někde viděla nebo o něm slyšela. Ten mám doma už nějakou dobu a kdysi dávno jsem o něm i psala článek. Mám takovéhle tvořivé knížky hrozně ráda a tak vám dneska povím něco o třech dalších, které se mi dostaly do rukou.

Z bookdepository jsem si nedávno objednala dvě knížky: 642 věcí, které máte nakreslit a 642 věci, o kterých můžete napsat, protože se mi to hrozně líbilo a nestálo to ani tak moc. Je to samozřejmě všechno anglicky a i já mám občas problém některým výrazům rozumět, ale všechno se dá najít :) Je to hrozně fajn knížka. Nejvíc se mi líbilo kreslit třeba sněžítko z Paříže anebo taky kočičí oko, přičemž jsem sledovala naši Lízu, jak vypadají její oči :D

BÁBOVKY.

16. října 2016 v 19:51 | Lenča
Českou knížku už jsem nečetla ani nepamatuju a vlastně ani knížku v češtině dlouho ne. Nejspíš už jste o ní taky slyšeli, nebo alespoň mně přijde, že jsem tuhle knížku viděla v posledních pár měsících snad všude. Většina reakcí na ni byla hodně pozitivní, a když jsem slyšela, o čem že to vlastně je, tak mě to zaujalo a rozhodla jsem se, že si to přečtu taky.

12 samostatných příběhů, 12 různých žen, jejichž osudy jsou ale propojené tak moc, že to ani nečekáte a že to je místy až k smíchu. Kniha mě svým stylem psaní zaujala už od začátku. První příběh byl například z pohledu mladé ženy, milenky ženatého muže. A všechny ty příběhy jsou vyprávěny z pohledu různých žen, s různými osudy, v různém věku, v různých fázích života. Vidíte přesně, jak se každá konkrétní žena cítí, co ji trápí, nad čím přemýšlí, čeho se bojí. A mně osobně to přišlo hrozně zajímavé.


Co bych knize vytkla hlavně je ten konec, hrozně náhlý, useklý. Když jsem přečetla poslední stranu, chvíli jsem na to prostě jen koukala a říkala si "tohle je jako konec?!", protože to končí vážně tak, že prostě nevíte. Kvůli tomu, že tam je tolik postav jsem se v tom občas docela ztrácela, vždycky jsem četla nějaké jméno a musela chvíli přemýšlet, než jsem si vzpomněla, v jakém kontextu tam ta osoba už byla. Ale zas až takový problém to nebyl. No a taky, je to celkem dost depresivní. Dobře, život není dokonalý a takové věci se v něm prostě dějí, ale není možné, aby se děly 12 ženám z 12, to prostě ne.

Celkově bych knížku doporučila, ale fakt záleží na každém, věřím, že spoustě z vás by se líbila a zase by se našli tací, které by to nebavilo vůbec. Já se řadím do té první skupiny, i přes ty mé výhrady mě to hrozně pohltilo, přečetla jsem to fakt rychle a prostě mě to bavilo, takže za mě ano.

KNIHY ZA LÉTO 2016.

8. září 2016 v 14:58 | Lenča
Tohle léto jsem toho dost přečetla a dost z knížek, které jsem četla, bylo hodně dobrých.

Miss Peregrine's Home for Peculiar Children

Autorka: Ransom Riggs, česky: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Čekala jsem od ní mnohem mnohem víc. Musím říct, že se mi nějak moc nelíbila. Nebyla špatná, jen jsem prostě čekala úplně něco jiného. Bylo to jen další fantasy, kde dobro bojuje nad zlem.

GIRL ONLINE.

30. srpna 2016 v 17:48 | Lenča
Ani jsem neměla v úmyslu tuhle knížku číst, ale zbývá mi ještě pár dní v Anglii, neměla jsem úplně moc co dělat a poslední dobou prostě čtu a čtu, no tak jsem si říkala, že si ji přečtu. Zoe zbožňuju, ráda se dívám na její videa a přijde mi alespoň z těch videí hrozně milá a ve spoustě věcech jsem jako ona. V tomhle článku nebudu probírat autorství Girl Online, protože o tom toho už bylo řečeno dost, budu psát jen o samotné knize.

Hlavním důvodem, proč jsem se nechystala Girl Online číst bylo, že jsem o ní neslyšela nic moc dobrého, většinou to byly spíš zklamané reakce. Na druhou stranu, já mám roztomilost a romantické příběhy ráda. Tohle bylo ale moc přeslazené i na mě a kdybych byla o pár let mladší, vím, že bych tu knížku milovala. V první zhruba polovině knihy se mi líbila, přišlo mi to pěkné a všechno, ale pak to začalo být až moc idealistické, až moc roztomilé a hlavně až moc naivní. Já jsem optimista, ale takhle jednoduše jak to bylo popsáno v knize, to v životě prostě nefunguje.

Abych vám taky knihu nějak představila - hlavní hrdinkou je Penny, dívka, která si založí blog, aby měla anonymní prostor, kde může psát o čemkoliv. Ve skutečném životě to nemá lehké - je docela nemehlo, často z ní vypadne něco naprosto trapného a taky trpí panickými záchvaty. Ale její blog a její čtenáři jí s tímhle vším pomáhájí. Taky je tu její soused a nejlepší kamarád Elliot, kterého jsem v celém příběhu naproto zbožňovala, takový ten kamarád, kterého chceme asi všechny.

Knihu si přečtěte, pokud máte fakt hodně rádi romantické příběhy nebo pokud vám je tak šestnáct nebo i méně. Co se týče další dílů, tak je asi číst nebudu.

Jestli jste Girl Online četli, budu ráda, když se podělíte o své názory :)

DÍVKA VE VLAKU.

29. srpna 2016 v 14:18 | Lenča
Článek neobsahuje spoilery.

Už to je pár měsících, co jsem si ji chtěla přečíst a teď, ke konci léta, jsem se k tomu konečně dostala. Kdybych věděla, jak je to skvělá knížka, přečetla bych ji už dávno :) Není to nadsázka, když o ní lidi mluví jako o další Zmizelé. Celou knihu jsem přečetla za den, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Hlavní postava se jmenuje Rachel, i když knihu střídavě vypráví tři ženy: Megan, Rachel a z menší části také Anna. Rachel je žena, která přišla o všechno, tráví své dny pitím alkoholu a ze svých cest vlakem do Londýna každý den pozoruje pár, který jí přijde dokonalý. Ale samozřejmě nic není takové, jak se zdá. Megan je žena, která má za sebou těžké mládí, která trpí nespavostí a která se jednoho dne ztratí. A knihou probíhá pátrání po tom, kde je, co se s ní stalo a kdo za jejím zmizením vlastně stojí.

Tuhle knížku vám určitě doporučuju, pokud máte rádi "kriminálky", napětí, drama. Je úžasná a přečtete ji jedním dechem. A jako každá dobrá detektivka její konec nebudete čekat až dokud nepřijde :)

HARRY, A HISTORY

13. června 2016 v 11:34 | Lenča
Už před nějakou dobou jsem si po hrozně dlouhé době, co jsem si ji chtěla přečíst, objednala knížku Melissy Anelli: Harry, a History; a teď po konci semestru jsem si ji konečně přečetla. Pokud máte rádi Harryho Pottera, určitě si to přečtěte, protože to je dokonalé a protože budete tu knížku zbožňovat.

Pokud ji neznáte, Melissa Anelli je reportérka, správkyně fanouškovského webu LeakyCauldron a hlavně taky milovnice knih o Harry Potterovi; které se ze studentky univerzity na svém prvním mizerném pracovním postu podařilo vyšplhat na úžasnou reportérku, které se splnil sen udělat rozhovor s Jo Rowlingovou a ještě mnohem víc.

Melissa v téhle knížce popisuje celý fenomén Harryho Pottera, jak to začalo a jak se to všechno vyvíjelo s postupem času. Mluví o vývoji fan webů o Harry Potterovi, o wizard rocku, o fan fiction, o bojích mezi zastánci vztahu Rona a Hermiony a těch, kteří fandili Harrymu s Hermionou. Mluví o lidech, kteří se Harryho snažili zakázat. Mluví o tom, jak jednotlivé knížky vycházely a jak úžasný zážitek to byl u toho být a poprvé si ty knížky přečíst. A mluví také o tom, jak se setkala s JK Rowling, jak s ní dělala rozhovor, i jak s ní po vydání poslední knihy strávila spoustu hodin bavením se o postavách a o tom, jak se JKR cítila při psaní... prostě jakoby prožila sen snad všech fanoušků Harryho Pottera.

To čtení byla taková nostalgie, taky jsem na těch knížkách vyrostla a jsem hrozně vděčná, že jsem měla tu možnost být u toho, když vycházely. Už si je zase musím přečíst znovu. A nemůžu se dočkat 31. července, až vyjde Harry Potter and the Cursed Child. I když to nebude "opravdové pokračování" z rukou JKR, bude to něco a vzhledem k tomu, že se na tom Jo aspoň částečně podílela, to určitě bude úžasné :)


Btw, pro fanoušky HP tu mám na blogu taky jednu takovou zapomenutou rubriku plnou všeho možného, tak se třeba koukněte, jestli máte Harryho rádi.

WRECK THIS JOURNAL

3. června 2015 v 10:02 | Lenča
Tak jsem si udělala radost a po takové době, co vykládám, jak ho chci, jsem si koupila Wreck This Journal / Destrukční deník. A protože potěšení z něj by nebylo tak úžasné, kdybych ho měla jen pro sebe, tak se o to podělím s vámi. Postupně s mým tvořením budu do tohohle článku vkládat obrázky dokumentující celý ten proces.


WE ARE ALL COMPLETELY BESIDE OURSELVES

20. ledna 2015 v 10:58 | Lenča
Autorka: Karen Joy Fowler

Knížku, o které jsem mluvila jako o "té s dlouhým názvem", protože se mi právě ten název nechtěl pořád opakovat, jsem dostala k Vánocům. Dostala jsem za úkol si vybrat nějakou knížku, kterou by mi mamka mohla dát pod stromek a tak jsem po hodině ve dvou různých knihkupectvích vybrala tuhle. Proč? Má krásnou obálku, ale to samozřejmě nebylo tím hlavním důvodem. Přečetla jsem si zadní stranu obálky, kde stojí: "Rosemary doesn't talk much, and about certain things she's silent. She had a sister, Fern, her whirlwind other half..." a právě tyhle věty byly důvodem, proč jsem sáhla po právě téhle knížce.

Začala jsem ji číst už pár dní po Vánocích v rámci prokrastinace k učení na zkoušky. A líbila se mi, začínala slibně. Pak, asi po sto strankách přišla jedna, která mě naprosto šokovala a celou knihu najednou tak nějak změnila. Protože nechci spoilovat a měli byste si knihu přečíst sami, neřeknu, o jakou větu šlo. A zatímco na začátku zněla knížka slibně, další dvě třetiny jsem se od ní nemohla odtrhnout.

Jak říct česky extraordinary, aby to slovo neztratilo kouzlo? Mimořádný? Ano, tahle knížka je mimořádná, nepodobá se ničemu, co jsem četla. Je to tak vyjímečný, tak napínavý, tak kouzelný a taky smutný příběh. Jako žádný jiný :)

READY PLAYER ONE

20. srpna 2014 v 13:27 | Lenča
Někdy v červenci jsem si ji za skoro směšnou cenu koupila v mých milovaných Levných knihách v Brně po tom, co jsem po ní snad měsíc (od té doby, co jsem se tam potkala s Rodaw, která si knížku kupovala) pokukovala.


"Protože pro místa, kam máme namířeno, žádná mapa neexistuje."

Tahle knížka je úžasná. Dokud jsem o ní neslyšela právě od Rodaw, vůbec jsem jí neznala, ale od té doby jsem o ní viděla už několik recenzí, takže nijak neznámá jistě není. Zaslouží si pozornost. Ready Player One se odehrává v roce 2045, v době, kdy je většina světa naprosto posedlá jistou hrou nebo spíše virtuální realitou, které se říká OASIS a ve které je právě teď hlavním cílem mnoha a mnoha takzvaných gunterů (egg hunterů - hledačů vejce) najít - ano, překvapivě - vejce. Protagonistou a taky vypravěčem celého příběhu je Wade nebo spíš Parzival. Je tu Art3mis a je tu Aech a už dlouho jsem si hlavní postavy neoblíbila tak rychle jako v téhle knížce.

Četlo se to rychle, jakmile jsem se jednou začetla. Je to dobrodružné a napínavé a plné překvapení. Rozhodně knížka, kterou bych všem jen doporučila :) A ani nemusíte být blázni do počítačových her, aby se vám zalíbila. Skvělým bonusem jsou všechny ty reference na seriály a filmy a hudbu.


"Tehdy mi došlo, že realita, i když může být děsivá a bolestná, je také jediným místem, kde najdeš skutečné štěstí. Protože realita je reálná."

- nejúžasnější ponaučení z Ready Playera One. Dneska je vždycky na místě si tohle připomenout.

KNÍŽNÍ PLÁNY NA LÉTO

25. června 2014 v 17:35 | Lenča
Tak jsem se rozhodla si aspoň částečně naplánovat, co budu v létě číst. Sice mám brigádu a práci na zdokonalování francouzštiny a němčiny a další plány, ale na čtení se nějaký ten čas najde vždycky. Zvlášť, až budu ležet na trávě v brněnských Lužánkách :) Můj seznam není nijak dlouhý, protože jsem chtěla, abych neměla šanci ho nesplnit. Určitě přečtu i jiné knihy, ale tohle jsou ty, které si dávám za cíl přečíst.

1. NA CO SE NEJVÍC TĚŠÍM

The Silkworm, JK Rowling
Pokračování úžasné detektivky Volání kukačky. Už ji mám objednanou a moc se těším, až přijde. V češtině to bude Hedvábník :)



Isla and the Happily Ever After, Stephanie Perkins
Na tuhle knížku se hrozně těším už nejmíň rok. Je to jakoby třetí díl Polibku pro Annu, přestože lze všechny tři knihy číst úplně nezávisle na sobě. Nevím, jak to bude u Isly, ale v druhém díle (Lola a kluk od vedle) je pojili hlavně některé postavy, které se objevovali v obou knihách. Takže těším se, jen doufám, že do té doby než v srpnu vyjde budu mít ještě vůbec peníze na to, abych si ji koupila.

2. CO UŽ MOC DLOUHO ODKLÁDÁM

Hobit, JRR Tolkien
Já jsem totiž přesvědčená, že jakmile k tomu konečně sednu a budu to číst, bude se mi ta knížka líbit. Ale zatím jsem se k tomu začtení se do téhle knihy pořád nedostala. Tentokrát se to podaří.

Anna Karenina, LN Tolstoj
To není úplně letní čtení, já vím, ale je to hroozně dlouhá kniha a mě se to, co jsem z ní zatím přečetla, moc líbilo, ale pak jsem ji odložila a bylo moc těžké se k ní vrátit. Úkol, který si dávám na léto, je ne ji přečíst celou, ale vrátit se k ní a už ji neodkládat, dokud nebudu na konci.

3. NA CO JSEM ZVĚDAVÁ

Sophiina volba, William Styron
O téhle knize slýchám už dlouho a taky si ji už nějakou chvíli chci přečíst, takže věřím, že se i k ní dostanu brzo. Je to jedna z těch knížek, která se pro mě stala ještě atraktivnější kvůli tomu, jak o nich mluvila naše paní učitelka z češtiny.

Paměť mojí babičce, Petra Hůlová
Další kniha, kterou znám díky hodinám češtiny. Nedávno jsem si ji koupila a jsem na ni moc zvědavá. Taky proto, že to bude úplně něco jiného, než co kdy čtu - odehrává se totiž v Mongolsku.

4. CO SI CHCI PŘEČÍST ZNOVU

Paper Towns, John Green
Protože mě z Johnových knih zaujala nejméně a už dlouho říkám, že si ji musím přečíst ještě jednou. A taky proto, že bude zfilmovaná a už to je důvodem k re-readingu.

POSLOUCHEJ, SARAH DESSEN

21. června 2014 v 22:01 | Lenča
Poslouchej, v originále Just Listen, jsem minulý týden přečetla za necelé dva dny. Kamarádka (Vendy) mi ji doporučovala už docela dávno, ale zas tak moc mě nelákala, a tak jsem se k ní přes můj nekonečný "to-read" seznam knížek dostala teprve teď. Ale byla jsem vážně ráda, že jsem si ji přečetla.

Hlavní postavou je Annabel Greene, nejmladší dcera, "dívka, která má vše". Vedle svých sester Kristen a Whitney potýkajících se s vlastními problémy, je ona svým způsobem ta nejméně problémová, ta, která se zdá být nejvíc v pohodě. Ale první pohled není vždycky úplně správný, někdy dokonce vůbec. A je tu taky Owen Armstrong. Měla jsem ho jako postavu strašně ráda, s jeho vlastnostmi a jeho upřímností a jeho naprosto exkluzivně vyhraněným hudebním vkusem.

Celá knížka mě dost překvapila, protože podle všeho působí na první pohled jako jeden z těch tuctových "holčičích románů", což vážně není. Je to originální, krásně poddaný, úžasný příběh. Když jsem (jen po několika hodinách čtení) došla k jeho konci, bylo mi líto, že už končí. Chvílemi to bylo takové milé a ve spoustě jiných momentů zase smutné. Tahle knížka byla zase jedna z těch, co mě přiměly - možná dokonce i donutily - přemýšlet. O upřímnosti, o otevřenosti, o uzavírání se před světem.

Strašně pěkná knížka, určitě doporučuju :)

UGLIES.

9. června 2014 v 13:17 | Lenča

Oškliví, Scott Westerfeld

Ano, je to další dystopie. Ale tahle se řadí k těm nejlepším, překvapuje mě, že není populárnější, protože by si to jistě zasloužila. Z dystopií, co jsem četla, mi nejvíc připomínala asi Delirium, i když je to úplně o něčem jiném.

Hlavní postavou série známé pod názvem Uglies nebo česky Oškliví je zpočátku patnáctiletá Tally Youngblood žijící ve světě, kde jakákoliv ošklivost musí být potlačena a proto je každý ve svých šestnácti letech podroben operaci, která ho změní v "krásného". Tally, které tenhle postup přijde přirozený a protože ve stejném světě žije od narození o o něm nikdy nepochybovala, se stejně jako většina jejích vrstevníků své operace nemůže dočkat. Pak se ale seznámí s na den stejně starou Shay a její život je už navždy obrácen naruby.

Mně se na dystopiích líbí, že nám často jakoby nastavují zrcadlo světu, ve kterém žijeme my. Bylo zvláštně úžasné číst o tom, jak se Tally dovídala o životě v minulosti, který vlastně odpovídal našemu dnešnímu skutečnému světu a jak zvláštní jí ta představa připadala. Ale je to taky ono rozdělení na "ošklivé" a "krásné", které nás může přimět k přemýšlení o našich hodnotách a našem posuzování lidí.

Jinak jsem momentálně přibližně v polovině druhého dílu (Uglies je čtyřdílná série), který mě ale zatím nebaví tak moc jako ten první, ale ani tak není špatný, takže uvidím, jak se to vyvine. Pokud máte dystopie, knížky pro mládež a podobné žánry rádi, určitě vám tuhle sérii můžu doporučit.

JAKO ZABÍT PTÁČKA.

24. května 2014 v 21:05 | Lenča

To Kill a Mockingbird, Harper Lee

Hlavní postavou tohoto klasického díla americké literatury je malá dívka, Scout (česky Čipera), která je zároveň taky vypravěčkou celého románu. Čipera žije se svým starším bratrem Jemem a jejich otcem Atticusem, který pro mě byl tou nejpozoruhodnější postavou za hodně dlouhou dobu. Je to člověk, který navzdory okolí a postojům jiných, jedná vždy tak, jak právě on považuje za správné.

Celá kniha je vlastně procesem vývoje malé Čipery, která se v jejím průběhu učí několik důležitých životních lekcí. You never really understand a person until you consider things from his point of view... until you climb into his skin and walk around in it. Právě tohle je něčím, co si občas potřebuje uvědomit asi každý z nás.

Je to kniha o rasismu a nerovnoprávnosti. A taky o tom, že mockingbird (česky by se dalo říct pěvec) se nezabíjí. Ať už skutečný nebo jen ten metaforický. "Mockingbirds don't do one thing but make music for us to enjoy... but sing their hearts out for us. That's why it's a sin to kill a mockingbird."

VOLÁNÍ KUKAČKY, J.K. ROWLING

21. května 2014 v 12:38 | Lenča
O Volání kukačky jsem psala kratší článek už dávno předtím než jsem si ji přečetla a protože jsem ji konečně dočetla, napíšu o ní teď článek pořádný.

The Cuckoo's Calling

Kdyby to náhodou nebylo zřejmé, Jo Rowling je ta nejúžasnější spisovatelka na světě :) Cokoliv dalšího od ní čtu mě o téhle skutečnosti ještě víc přesvědčuje. A Volání kukačky nebylo výjimkou. Je to detektivka a skvělá detektivka. Strašně dobře se četla.

Cormoran Strike byl pro mě neskutečně sympatickou hlavní postavou. Komplikovanou a tak dokonale propracovanou. (Jak bychom taky od JKR čekali. :) A pak je tu Robin. Další úžasná postava. A vůbec celý ten vztah jich dvou a jak se postupně vyvíjí náhled jednoho na toho druhého, je to úžasně popsáno. Nemůžu se dočkat na pokračování! Kdybych mluvila k samotnému případu, na jehož vyřešení Cormoran v téhle knize pracuje, prostě ach bože :D (Vážně bych měla pracovat na své dovednosti psát o knihách, neumím vyjadřovat pocity slovy :D) Takovéhle rozřešení případu jsem až do konce vůbec nečekala. A to skvělejší je, že když to zjistíte, tak si musíte uvědomit, jak to do sebe vlastně celé perfektně zapadá. Tohle na detektivkách miluju :)

Volání kukačky vám rozhodně doporučím. Nejsem si jistá, jestli se mi líbila víc než Casual Vacancy, protože to je úplně jiný žánr, jiný typ knihy a každá má něco svého a jedinečného. Ale Volání kukačky si přečtěte, skvělá kniha, vážně.

PŘEČETLA JSEM 50 SHADES OF GREY.

18. dubna 2014 v 11:34 | Lenča
Ano, je to neuvěřitelné. Podařilo se mi přečíst trilogii Padesát odstínů Šedi od E.L. Jamesové a to zhruba za čtyři dny. Ani nevím, kde začít, mám toho na srdci hodně. Na začátek snad řeknu jen to, že ty knížky nejsou tak hrozné, jak jsem si myslela. První díl ano, ale musím říct, že druhý mě i docela bavil.

Hlavní postava, Ana Steelová, je tou nejotravnější, nejhloupější a nejhorší protagonistkou, z jejíž pohledu kdy byla psána kniha. Chvílemi jsem tvrdila, že i Bella je lepší, ale v některých věcech ji Anastasie předstihla, takže myslím, že ty dvě jsou na tom tak stejně. Výraz "vnitřní bohyně" je na zabití. A vůbec její myšlenky mě chvílemi strašně otravovaly a nudily.

Christian Grey. Moje druhá nejméně oblíbená postava téhle knížky. První díl: to je debil! Druhý díl: chudáček, mně je ho líto! Třetí díl: můj bože, on fakt je debil! :D Christian je podle mě dobře napsaná postava. Za něj bych E.L. Jamesovou pochválila. Je tam krásně a tak strašně smutně popsáno, proč je takový jaký je a čím vším si prošel. A je snad nemožné ho nelitovat. Ale přesto ho z podle mě docela zřejmých důvodů nemám ráda. Potřebuje mít vždycky hlavní slovo, je to strašný cholerik, vynucuje si poslušnost, pořád jen rozkazuje. Typ chlapa, které z duše nesnáším.

Podobnosti s Twilight. Pokud to nevíte, 50 Shades bylo původně psáno jako fanfiction na Stmívání. A je to poznat. Hodně. V prvním díle trošku. Ve druhém trochu víc. Ve třetím hodně. José = Jacob, Ray = Charlie, Mia = Alice, Elliot = Emmett. SPOILERS. Návštěva matky v prvním dílu, podobné rozhovory. Ve druhém díle požádání o ruku, které je nečekané a rychlé a všichni si myslí, že je těhotná. Svatba. Svatební cesta. Otěhotnění. Nepříčetná reakce. KONČÍ SPOILERS. Být Stephanie Meyerovou, tak paní Jamesovou zažaluju :D

FANGIRL

27. ledna 2014 v 14:55 | Lenča

Fangirl, Rainbow Rowell

Miluju tuhle knihu. Rainbow Rowell nelze než zařadit mezi moje nejoblíbenější autory. Díky téhle knize jsem šťastná. V některých věcech se mi líbila možná ještě víc než Eleanor & Park.

Cath je v podstatě já. Někdy mě ohromně rozčilovala a taky jsem si díky ní uvědomovala, jak uzavřená vůči světu občas jsem, stejně jako ona. Wren je dvojče, které jsem si vždycky přála mít. I když jsem si skoro jistá, že kdybych měla sestru - dvojče, byla bych já tou "divnou" :D Levi je snový kluk. Co víc by si dívka mohla přát než kluka, který jí nosí kafe ze Starbucks a rád poslouchá, jak čte to, co napsala? :D I Raegan je skvělá. Bože, nádherná kniha. Úžasné postavy. Dokonale propracované příběhy všech těch úžasných postav :)

U téhle knížky jsem se pořád smála. A pak trochu brečela. Ne u spousty částí, vlastně jen u jedné, ale když už jsem brečet začala, tak jsem brečela hodně :D A bylo to zvláštní, protože jsem tentokrát brečela u těch šťastných částí (jedné šťastné části). Dál taky, Cath je 18letá dívka, která píše fanfiction. Musím říkat víc? :D Už jen tahle skutečnost sama o sobě je důvodem, proč bych tuhle knížku milovala. Píše o světě, který znám a který mám ráda.

Šla jsem včera spát až po půl jedné, protože jsem Fangirl nemohla odložit. A jakmile jsem ji dočetla, nebyla jsem schopná přemýšlet o ničem jiném. Už dneska mám chuť si ji hned přečíst znovu, tak moc se mi líbila.

ELEANOR & PARK

4. prosince 2013 v 21:08 | Lenča

Eleanor & Park, Rainbow Rowell

Právě jsem dočetla tuhle dokonalou, báječnou, opravdovou, nádhernou knihu. Miluju ji. Četla jsem v poslední době pár dost dobrých knih, ale ze žádné jsem dlouho nebyla tak nadšená jako z Eleanor & Park. Chtěla jsem si ji přečíst už nějakou dobu, protože jsem na ni slyšela samé kladné ohlasy a vypadala zajímavě, a tak jsem se k ní teď konečně dostala. Byla ještě lepší než bych si kdy myslela.

Eleanor je holka. Park je kluk. Slovy Avril Lavigne, can I make it anymore obvious? Je to příběh o lásce, ale zdaleka ne jen o ní. A je to tak pěkný příběh. Jedna z těch knížek, kterou vážně doporučím každému. Bude to možná znít divně, ale přijde mi to napsané tak nějak lehce a zároveň naléhavě. Četla jsem ji poprvé a stoprocentně ne naposledy. Mám chuť si ji přečíst znovu hned po tom, co se vzpamatuju z tohohle konce. A už teď se vyšplhala k TFIOS, Zlodějce knih a Harrymu; mezi moje nejoblíbenější knížky :)

JANA EYROVÁ

4. listopadu 2013 v 14:23 | Lenča

Jane Eyre, Charlotte Brontë

A tak, po takové době a po tom, co jsem ji několikrát začala číst a pak odložila, jsem přečetla Janu Eyrovou. Když jsem se konečně začetla, měla jsem za pár večerů celou knihu přečtenou.

Během čtení jsem měla hodně smíšené pocity. Občas jsem brečela (hlavně na konci) a byly tam naprosto děsivé okamžiky, kdy jsem se klepala a pak nemohla usnout. Většinu knihy jsem jen obdivovala autorku, která psala tak krásně, tak skutečně a tak neuvěřitelně citlivě.

Vzhledem k tomu, že autorky byly sestry a bývají neustále spojovány, neubráním se srování s Větrnou hůrkou. Četla jsem Na větrné hůrce od Emily B. několikrát a zbožńuju tu knihu. A Jane Eyrovou teď zbožňuju taky a snad i víc. Je to úplně jiný druh příběhu, má úplně jiné postavy a jiný nádech.


Co mi v těch závěrečných pasážích lehce vadilo byl takový ten nadpřirozený, nábožensky laděný nádech. Ale nebylo to nijak větší překážka.

Je to kniha o mladé dívce, o Janě Eyrové, a o jejím naprosto nesnadném životním údělu. Rozhodně to není jen milostný příběh, i když je plný lásky. A vůbec jsem nečekala, že její konec bude takový jaký byl :) Jana Eyrová je zvláštní postava, kterou možná nebudete mít rádi. Ale dost možná ji budete chápat, protože vám bude podána cesta k tomu, proč je Jane jaká je.

Tuhle knížku vám určitě můžu doporučit. Je nádherná (:

ZLODĚJKA KNIH

9. září 2013 v 14:50 | Lenča

The Book Thief, Markus Zusak

Dokonalost. Ani nevím, jestli budu schopná ten článek vůbec napsat, aniž bych se znovu nerozbrečela.

Něco vám řeknu - tahle knížka má (aspoň v angličtině) 554 stránek a já prvních 500 stránek vůbec nebrečela - párkrát jsem měla na krajíčku, ale nebrečela jsem. A připadalo mi to divný, protože - jak jste z mých článků už mohli poznat - já brečím pořád. A Zlodějka knih je v mnoha místech strašně moc smutná. No a pak jsem otočila na stránku 502 a už to bylo. Posledních padesát stran jsem probrečela tak, že jsem se místy obávala, abych nedopadla jako Alenka a nezačala se topit ve vlastních slzách :)

Zlodějka knih je příběh vyprávěný naprosto jedinečným vypravěčem. Tahle knížka je úplně jiná než všechny ostatní knížky na světě. Nic podobného jsem nikdy dřív nečetla. A okamžitě se dostala na příčky mých nejoblíbenějších knih. Na prvním místě je nejspíš pořád TFIOS, ale The Book Thief je jen o vlásek druhá (:

Přečtěte si ji, protože tahle knížka je něco velkého. Něco úžasného. Je to hodně dobrá kniha. Nepopsatelně skvělá, neuvěřitelně jsem si ji zamilovala. Všechny ty postavy - budete je mít rádi a poznáte je v takovém světle, že vás některé pasáže knihy nejspíš rozbrečí.

Ach můj bože, jsem tak ráda, že jsem si Zlodějku knih koupila.

 
 

Reklama


Rubriky