MY THOUGHTS

UŽ ZASE OPTIMISTA :)

14. února 2014 v 17:33 | Lenča
Jsem tu zase.

Po pěti dnech, což je u mě, myslím, za poslední dobu docela rekord. Od pondělka jsem byla nemocná, zrovna v tu nejhorší dobu - poslední týden před plesem. Mezi pondělím a středou jsem spala víc než jindy spím dohromady tak za dva týdny a když jsem zrovna nespala, tak jsem zase jednou svůj čas trávila ve společnosti Gilmorových děvčat a "spolunemocné" Nikolky :D I přesto mi bylo dost příšerně, ale včera už jsem se musela dokopat do školy a je mi líp, i když zdravě se teda necítím.

Bráška měl včera zápis do školy :) Byla jsem se taky podívat a pak jsme šli všichni na pizzu. Jen díky skutečnosti, že neměli Hawaii, jsem jednou vyzkoušela něco nového. Bianca con salmon e spinaci (prosím o ocenění mé vynikající paměti ohledně italského názvu :D) Byla se špenátem a lososem a nebyla špatná, i když příště zase sáhnu po nějaké osvědčené klasice.

Veselého Valentýna! Pokud to neslavíte, tak veselý pátek! :) Pátek je vždycky důvodem k radosti. Letos mi ale Valentýn a můj "forever alone" status nějak nevadí, hlavně snad proto, že mám úplně jiné starosti. Momentálně skoro nic jiného než zítřejší maturiťák. Nevím, jestli bych řekla, že se těším... ale jo, částečně. Snažím se se těšit :D Popravdě jsem ráda, že už to bude za námi.

Dobře, to bude pro dnešek všechno, příště se ozvu nejspíš v neděli. Užijte si víkend, přejte mi ať zítra vládnu chůzi ve svých botech a jestli vám začínají prázdniny, tak si je užijte :) Jindy bych záviděla, ale po tom, co jsem ty svoje tak hrozně prolenošila, si říkám, že si žádné prázdniny ani nezasloužím. Po plese jsem odhodlaná začít s tvrdým učebním plánem. A myslím to vážně, takže žádné pochybnosti nechci slyšet (to je myšleno pro tebe, Niki :D).

Zatím ahoj, L.

Miluju tuhle písničku. Pořád a pořád. A bude nám hrát na plese, yay :)

PROČ NESLEDUJU OLYMPIÁDU V SOČI.

10. února 2014 v 14:50 | Lenča
Když jsem se zajímala o olympiádu v roce 2012, bylo to kvůli Londýně. Na hry v Pekingu a Vancouveru, protože jsem se snažila být v obraze a abych pravdu řekla, taky nějakým způsobem "cool". A stejné to je s mým sledováním mistrovství světa v hokeji v posledních letech. Sport mě nezajímá. Je mi úplně jedno, kolik máme medailí a kdo je získal. V loňském roce 40% Čechů nešlo k volbám, jsem tím, že nekoukám na olympiádu horší Čech než oni?

Nikdy jsem nebyla kdovíjaký vlastenec. Považuju za důležité znát historii, aspoň to základní, ať už člověk je nebo není vlastenec. Měla by to být povinnost. Tím, že se nezajímám o olympiádu nejsem nijak zlá, hrozná, nepodporující. Kdybych se na dva týdny kvůli olympiádě stávala vlastencem, byla bych pokrytec. Třeba takový Karel Gott je taky v zahraničí hodně uznávaným Čechem a posloucháte ho kvůli tomu někdo?

Dívat se na všechny ty sportovní disciplíny, když mě to nebaví, je jen zbytečná ztráta času. Nemám ráda, když lidi kvůli sportům propadají davovému šílenství. Je jedna věc fandit hokejovému týmu a druhá věc, když kvůli tomu lidé propadají agresi.


A pak jde o tyhle konkrétní olympijské hry. Hodně jsem o nich četla a popravdě, nemám sebemenší chuť to sledovat, ani kdyby mě sport zajímal nebo bych cítila potřebu podporovat "naše" sportovce. Jeden konkrétní článek třeba tady. Je sice pravda, že ti sportovci za všechnu tu kontroverzi stojící za olympiádou v Soči nemůžou, ale to nic nemění na tom, že ta konroverze existuje a má své důvody. Nejvíc mě baví Zeman a jeho vyjádření, že lidská práva by se měla řešit mimo sport. Blbost. Naprosto nesouhlasím s tím, že by sport byl důležitější než dodržování lidských práv.

Mimochodem, tímhle článkem nechci nikoho napadat ani urážet, je to můj názor. Děkuji.

PROCRASTINATING.

6. února 2014 v 13:45 | Lenča
Ahoj :)

Měla bych se učit a co dělám? Píšu na blog. Aspoň něco trochu produktivního :D Tenhle týden mám prázdniny a už se blíží jejich konec a neudělala jsem skoro nic. Pořádně jsem se neučila a zároveň jsem si ani nijak zvlášť neodpočala, protože se pořád cítím provinile, že nic nedělám. Yay. A tak pojďme myslet na něco pozitivního, na vysokou :) Chci Potřebuju už pryč. Dřív mi to tak nepřišlo, ale tenhle školní rok je nekonečný. Doslova. Ptám se naprosto vážně - fakt někdy přijde červen?

Potřebuju si konečně koupit a přečíst Konec prokrastinace, protože prokrastinace je zlo :D Já vím, že když se budu učit průběžně a s předstihem, tak budu víc v pohodě, všechno bude super a budu mít i čas na odpočinek a seriály a všechno, co mě baví. Jenže když píšeme test v úterý, pondělí se mi zdá jako ideální den pro učení. Skutečnost, že za jeden den se nejde naučit čtyři maturitní otázky, už nějak neřeším. A neberu v potaz ani to, že už jsem se o tom několikrát mohla přesvědčit. Jinak se netěším na maturiťák. Měla jsem dny, kdy jsem si i říkala, že to bude sranda a tak vůbec, ale teď už jen chci, aby to bylo za mnou. Na to, za jak pozitivního a optimistického člověka se většinu času považuju, mám dost dobrou schopnost psát negativní články :D


Víte, že už mám blog čtyři roky? Šílenost. I když je pravda, že už si jen stěží pamatuju dobu, kdy jsem tenhle blog neměla. Něco jsem teď hledala na blogu a narazila na tenhle dotazník, u kterého mě zastavila otázka Jak dlouho myslíš že tvůj blog bude ještě existovat? Tehdy jsem odpověděla, že doufám, že alespoň do maturity. A je to tu, uteklo to rychle. Nejsem si jistá, co bych na stejnou otázku odpověděla teď. Chci mít tenhle blog ještě dlouho. Nebo bych spíš řekla, že chci blogovat ještě dlouho - ideálně navždy :D a v blízké době nevidím důvod ani potřebu stěhovat svůj blog kamkoliv jinam :)

Zatím se mějte, L.

BRNO.

1. února 2014 v 17:04 | Lenča
Včera jsem byla v Brně. Konečně! Ne, že bych v Brně nikdy nebyla - byla jsem tam několikrát, ale ne "pořádně". Jen v obchodech na kraji Brna a kdysi dávno v zoo, ale nikdy v centru. Jak byl celý leden docela k ničemu, jeho poslední den se mi líbil :)

Jela jsem ráno vlakem (jedna věc, co mi na Brně zásadně vadí je, že tam nejezdí Regiojet) a Nikča, která kvůli mě musela vstávat v sedm, už čekala :D První dojem z Brna? Je rušnější než bych čekala. I když jsem byla varovaná, že nemám počítat s klidem, nenapadlo by mě, že se budu muset bát o vlastní život. Dobře, trochu přeháním. Ale ta doprava je nebezpečná :D

Filozofická fakulta. Zvenku nevypadá nijak oslnivě, ale vevnitř je úžasná. (Ukažte mi školu, která má zeleň a stromy a lavičky, a budu spokojená :D) Stejně se mi nejvíc líbí ta knihovna. A místo toho, abych půl hodiny poslouchala informace o studiu, které si můžu najít na internetu, jsem chtěla na prohlídku knihovny. Dobré rozhodnutí :) A po knihovně jsme šly na prezentaci o anglistice. Líbí se mi tam. Moc. Je to hrozně hloupý argument, ale na anglistice v Brně mám pocit, že bych mohla patřit k "těm lepším". Bože, to zní hloupě a až příliš seběvědomě. Co chci říct, je, že příjmačky na anglistiku do Prahy jsou tak náročné, že i kdybych se tam dostala, tak bych neměla šanci patřit k těm lepším, protože všichni, co se tam dostanou, už jsou nejlepší :D Dává to aspoň trochu smysl? ... Ale o vysoké budu psát ještě tisíckrát.

Po Dnu otevřených dveří jsme už chodily po městě, po obchodech, jedly :D A bylo to super. Koupila jsem si knížku a krásný tričko a mikinu. Taky jsme byly v kině - na Zlodějce knih. Knížka je lepší (jak jinak), ale i tak to byl úžasný film, určitě stál za to :) A přála bych vám vidět moje nadšení, když jsem v kině viděla plakát na TFIOS/Hvězdy nám nepřály. Ale jak by ne, myslím, že s výjimkou Harryho Pottera jsem se na žádný jiný film netěšila tak moc.

Brno není jako Praha. Jenže jen málokteré - spíš dokonce žádné jiné město není jako Praha. Praha vás něčím oslní na každém kroku. Všude jsou památky a úžasné domy a mosty a zahrady a Pražský hrad :D Brno takové není. Což ho ale nedělá míň úžasným, jen jiným. A taky má daleko zajímavější orloj než je ten nudnej a okoukanej v Praze :D Abych to zkrátila, protože tenhle článek už je i tak dost dlouhý, Brno se mi vážně líbí :)

Dárečky od Nikči :)))

CHVÍLE KLIDU.

25. ledna 2014 v 23:51 | Lenča
Mám ráda tyhle soboty, kdy nemusím nic dělat (nebo si aspoň nepřipouštím, že bych něco musela dělat) a mám čas přemýšlet, číst, psát, prohlížet si blogy a nic nedělat. Dneska jsem odpoledne prospala nejmíň dvě hodiny a tak bych teď, v jedenáct večer mohla energii i rozdávat. Perfektní čas pro psaní článku :)

Ani nevím, o čem vlastně chci psát, ale už jsem zase chvíli nepsala "kecací článek", a tak je tady. Pořád teď poslouchám nějaké písničky. Což není nic nového, ale poslouchám hudbu teď tak nějak pořád, víc než jindy. A mám tendence být strašně znuděná, přestože vím, že bych svou nudu měla kompenzovat vším tím učením, na které kašlu.

Říkala jsem už, že nemám ráda malá města? Poslední dobou to své malé město nesnáším ještě víc než kdy dřív. Těším se až budu pryč. Mám teď pořád chuť někam jezdit, dělat něco zábavnějšího než jen být tady a učit se. Ale už v pátek jedu do Brna, jupí :)) A pak budu mít týden jarních prázdnin, na které jsem se začala těšit, když ještě ani neskončily ty vánoční.

Miluju tuhle písničku! A právě jsem poprvé viděla i video a zjistila, že je natočené v Brightonu (:

Trochu mě mrzí, že jsem většinu ledna (a když o tom uvažuju, jedna dvanáctina roku není zas tak málo) promarnila vší tou znuděností a přitom vlastně ani pořádně nic nezvládla udělat do školy. Už se tak moc těším, až odmaturuju a budu žít ten život, který si přeju žít, že zapomínám, že se nejdřív musím dostat přes maturitu až na svou vysněnou vysokou (drobný detail, že mám vysněné školy dvě, radši teď řešit nebudu :D).

Když jsem na začátku roku psala článek o tom, jaký bude 2014, řekla jsem, že bude úžasný. A věděla jsem, že všechno nepůjde hladce, byla jsem připravená muset se taky trochu snažit. Tak o co je to teď těžší? I když už je tenhle rok pár týdnů v plném proudu, moje pozdní předsevzetí je: místo toho, abych sama sobě poslední měsíce gymplu ztěžovala, budu se snažit si je usnadnit a brát je víc pozitivně. To je všechno :)

Zatím pa, L.

MOC PRÁCE, MÁLO SPÁNKU.

15. ledna 2014 v 21:35 | Lenča
Ahoj,

už aby byly prázdniny! Ale vypadá to dobře, jdu teď do školy už jen 11krát a pak Brnoo :) a jarní prázdniny. Minulej a tenhle týden jsou oba děsný. Zdá se mi, jako bych ztratila veškerou schopnost učit se, kterou jsem kdy měla. Nevím, jestli je to lenost nebo jen pohodlnost nebo moc velké množství vedlejších faktorů, které mě nutí dělat všechno, jen ne se učit.

Můj vztah k dějepisu je teď chvílema vyloženě nepřátelský a v některých momentech lituju toho, že jsem se kdy rozhodla z toho maturovat. A to mám dějepis ráda! Jen bych potřebovala víc času než kolik ho mám. A mnohem mnohem víc spánku.

Ale samozřejmě, že si za nedostatek času částečně hodně můžu i sama. Kdybych byla schopná přijít domů a hned nezapínat počítač... Kdybych se při učení sto čtyřicetkrát nedívala na facebook... Kdybych si pořád nevolala s Nikčou... (která je awesome :D :) což ale nic nemění na tom, že se díky těm hovorům nemůžu učit :D).

A taky, co má znamenat to počasí? Nepotřebuju slunko, ale kdyby aspoň pršelo! Kvůli tomu šedému zamračenu a tmě jsem ještě unavenější.

Bože, to je dneska ale pozitivní článek. Pravda je, že se cítím celkem šťastně :D Ale jsem naštvaná sama na sebe za to, že nic nedělám, že se málo učím a že na sebe za pár měsíců, až nebudu stíhat, budu ještě naštvanější za to, že jsem se víc nesnažila dřív. Amen :D

Mějte se, L.

PRAHA.

12. ledna 2014 v 12:49 | Lenča
Přijela jsem včera šíleně unavená a s bolestí hlavy. A šťastná. Včerejšek byl skvělej. V pátek jsem se celkem neplánovaně rozhodla jet se v sobotu podívat do Prahy na den otevřených dveří Filozofické fakulty :)

Chci tam. Vážně na tu školu chci. Už když jsem ráno vešla do budovy fakulty, byla jsem nadšená. Jsem hrozně ráda, že jsem tam jela, protože to bylo přesně to, co jsem teď potřebovala. Poslední dny byly na nic a plné divných nálad nebo žádných nálad, ale když jsem tam včera byla, připomnělo mi to, že tohle je to, co chci. Chci studovat anglistiku. Taky jsem se dozvěděla pár věcí, které by mohly být docela užitečné, ale myslím, že tím hlavním, co mi ten den dal, byla nová motivace, nový elán pro věc.

I celý zbytek mého dne v Praze byl super. Trochu jsem se prošla po centru, dost nakupovala, hodně utrácela, snědla až moc hranolek a byla ve Starbucks (Chai Tea Latté). Navštívila jsem tak deset knihkupectví a v Paláci knih jsem strávila přibližně tři a půl hodiny, což je myslím rekord :D Četla jsem si tam Weird Things Customers Say in Bookshops, což bylo vtipné :D Doporučuju! Jinak jsem si koupila Struck by Lightning od Chrise Colfera, což si chci přečíst už od doby, co to vyšlo a byla jsem nadšená, že jsem ji tam našla :)

Teď se jdu učit. Konečně jsem se pořádně vyspala (jsem vzhůru jen tak hodinu), po tomhle týdnu a taky včerejším vstávání v 5:30 jsem si to zasloužila :D

Pa (:

ZVLÁŠTNÍ. CO JE TO "ZVLÁŠTNÍ"?

9. ledna 2014 v 23:12 | Lenča
Třeba nadpis mého článku, ten je docela zvláštní. Když se řekne zvláštní, tak to nezní moc pozitivně. Je to lepší než divné, ale pořád ne zrovna lichotivé. Klidně ten můj úvodní blábol, co jsem právě napsala, ignorujte, jen jsem chtěla říct, že byl dnešek zvláštní den.

Začal příšerně. Nadlidský úkol v podobě vstávání byl ještě mnohem těžší než nadlidský a na jistotě mi nepřidal ani pocit, že nic neumím, což nebyl ani tak pocit jako spíš konstatování skutečnosti. Test z dějepisu jsem napsala příšerně a test z frániny jsem pro změnu vypustila z hlavy úplně. Ale aspoň mě konečně něco uhodilo do hlavy, což jsem rozhodně potřebovala. A začala jsem se učit. Přišla jsem domů, sedla si ke stolu, nezapnula počítač a učila se. Jsem se sebou spokojená. Mám toho tak moc, už bylo načase si uvědomit, že přístup "když nevím, co dělat dřív, tak radši nebudu dělat nic" se neosvědčil.

Přijde mi úplně k neuvěření, že končí teprve první týden po zimních prázdninách. Cítím se tak unavená jako bych tam v novém roce byla už stokrát. Ještěže je zítra pátek!

Ale není to jen škola, je to všechno. A zároveň nic. Je toho moc. Na jednou stranu si potřebuju najít čas na to zachumlat se i s hrnkem čaje do peřin a chvíli jen přemýšlet. Na stranu druhou se občas bojím být sama se svými myšlenkami, a tak se před nimi radši schovávám. Už ani nejsem teenager, tak co to má být? A přejde to vůbec někdy?

PĚKNEJ DEN.

7. ledna 2014 v 23:10 | Lenča
Skutečnost, že je mi 20, se mi zatím docela zamlouvá. Ve škole byla dnes pohodička, i když se mi tam ráno šíleně nechtělo. (Ale to nikdy.) Zvlášť po nočních hororech (když vás ve tři hodiny probudí rána vázy, která sama od sebe spadla na zem, není to úplně normální) a mých divně matoucích snech (který vlastně ani moc matoucí nebyly, jen mi moje podvědomí potvrzovalo to, co už vím). Ale nakonec jsem se z postele nějak vyhrabala a do školy přišla jen dvě minuty po zvonění :D

Ještě ve škole jsem si říkala: Tak, dneska bude ten den, kdy se začnu pořádně učit. Ale pak jsem přišla domů, pustila si nahlas písničky a bylo mi jasné, že na svoje narozeniny se stejně učit nebudu, takže bude nejlepší se na to zase jednou vykašlat. Narozeniny jsou ale dobrá výmluva :) Ani nevím, co jsem celé odpoledne dělala. Ale rozhodně jsem měla skvělou narozeninovou večeři - palačinku s nutelou, šlehačkou a ovocem:)

Jinak jsem většinu podvečera/večera strávila voláním s Nikčou, protože co je lepší než záchvaty smíchu na skypu, i když víte, že byste se vážně měli učit? :D Ale co, smích prodlužuje život. (V tom případě už jsem dávno nesmrtelná.)

...Aneb život dospělého dvacetiletého člověka, který se zodpovědně připravuje na maturitu a příjmačky :D

POSLEDNÍ DEN TEENAGEREM.

6. ledna 2014 v 22:36 | Lenča
Zítra mi bude 20. Yay... Nay :D Když už nebudu teenager/puberťačka/náctiletá, tak chci:

1, Přestat mít blbý puberťácký nálady, kdy jsem smutná, bez nálady a nevím proč a to i přesto, že jsem o minutu dřív byla naprosto happy.
2, Už nemít akné. Děkuju pěkně.
3, Konečně se poučit a nezamilovávat se do kluků jen proto, že jsou pěkní. (Haha.)

Jinak jsem víceméně spokojená. Je divný, že mi bude dvacet. Vzhledově vypadám na patnáct a psychicky si připadám možná tak na sedmnáct. (Někdy spíš na pět, ale to nevadí.) Dneska jen krátký článek, jsem zaneprázdněná neučením se :D

Pa (:

JAKÝ BUDE ROK 2014.

1. ledna 2014 v 0:00 | Lenča

2014.

Už je to tu.
Bude to velký rok. Rok změn.

Budu maturovat. Opustím zdi našeho gymplu a vydám se vstříc novému životu v novém městě. Hodně věcí se změní. Už se změn nebojím. Nebojím se ani, že bych neuspěla. Udělám maturitu a dostanu se aspoň na jednu ze škol, na které chci. Nebojím se, že to nezvládnu, ale bojím se, JAK to zvládnu. Nechci být v obrovském stresu a nervózní. Chci být v pohodě.


V LEDNU, už za týden oslavím narozeniny. Pojedu konečně do Brna - podívat se na den otevřených dveří a za Niki. Těším se :) Už mám i mapu, takže se možná neztratím, až začnu Nikču štvát zpíváním písniček od One Direction :D Možná pojedu i do Prahy, ale ještě nevím.

V ÚNORU máme maturiťák. Nemůžu říct, že bych se nějak zvlášť těšila. Jinak má letos premiéru strašně moc filmů, které chci vidět. Nejvíc se těším na TFIOS (Hvězdy nám nepřály), ale i na Divergent, Zlodějku knih, další díl Hunger Games (i když zrovna na ten budu muset čekat až do podzimu) a další a další. Jsem ráda, že mám tolik filmů, na které se půjdu podívat mezi tou hromadou učení.

A v KVĚTNU to přijde. Brněnské TSP, písemná maturita, svaťák a "třešničkou na dortu" samozřejmě maturita ústní. Jak mám květen ráda, letos se na něj zrovna netěším :D Těším se až to bude za mnou.

V ČERVNU mě pak čekají příjmačky. Nejdřív (aspoň myslím) v Brně a pak ty v Praze. Až bude konec června, budu spokojená. Možná. Možná míň. Každopádně budu vědět, na čem jsem.

Zatím nevím, co budu dělat v LÉTĚ. Chci někam jet. A tím někam myslím do Londýna, jako vždy :D Strašně ráda bych jela na Summer in The City :) Někam pojedu. Mám v úmyslu plánovat léto ve chvílích, kdy budu potřebovat odreagování od učení.

V ZÁŘÍ půjde můj malej bráška poprvé do školy :) Nevím, co budu v té době dělat a kde budu já, ale kdyby to šlo, ráda bych tam byla s ním. Jak si na něj pořád stěžuju a i když mě tak často štve, bude mi ten prcek chybět, až budu pryč. Nejvíc ze všech.

A v ŘÍJNU? V říjnu to začne :D Vysoká, s největší pravděpodobností, yay :) Těším se. Co bude dál, to nikdo neví :D Uvidíme.

Nakonec vám chci popřát ten nejlepší nový rok, ať žijete tak jak chcete a daří se vám všechno, po čem toužíte :) (Jo a ať vás na facebooku šťouchne co nejvíc lidí :DDD)

MOJE NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOCE

25. prosince 2013 v 7:34 | Lenča
Ahoj :)

Teprve včera, když už jsem se bála, že dostanu málo dárků a že nedostanu to, co jsem nejvc chtěla, mi došlo, jak velkou roli v mé představě ideálních Vánoc doopravdy hrají dárky a upřímně je daleko větší než jsem si vždycky myslela :D

Tyhle Vánoce jsem dostala to, co jsem si přála a měla jsem Štědrý den jaký se mi líbil a jsem si jistá, že budu mít taky 25. prosinec jaký mám ráda a na jaký jsem se těšila :) Takže. Dostala jsem notebook. Nádherný. Lenovo. Už teď ho miluju a vím, že jiný než Lenovo už nikdy chtít nebudu :D A vážně jsem si myslela, že ho nedostanu. A pak jsem ho dostala a myslím, že vší tou nejistotou byla pak moje radost ještě daleko větší.

I všechny moje ostatní dárky jsou krásné - na konci článku najdete některé vyfocené. Jediná věc, ve které Ježíšek udělal, jak jsem řekla, error, je výběr knížky - dostala jsem Prázdné místo, které už mám. Ale vůbec to nevadí, půjde to v pohodě vyměnit a už mám vymyšlených zhruba deset (nebo sto padesát tisíc) knih, které bych mohla mít místo ní.

Zatím se mějte a ještě jednou Veselé Vánoce! :))

Náušnice...

HAPPY CHRISTMAS

20. prosince 2013 v 11:59 | Lenča

Ahoj!

Už jen čtyři dny :) Nemůžu se dočkat. Už teď jsem strašně nadšená. Včera jsem byla naposledy před prázdninama ve škole a byl to super den. Pohodička, skoro jsme se neučili a zpívali jsme si a pak odpoledne jsem už si jen pořád dokola pouštěla ty svoje oblíbené vánoční, zdobila jsem perníčky, rozbalila první dárek, kterej mi poslala Vendy! Nejvíc se mi líbí záložka s nápisem The Beatles (: No a užívala jsem si skutečnosti, že patnáct dní nebudu muset do školy :D

Taky už mám nakoupené i zabalené všechny (kromě jednoho, na kterém se pracuje) dárky a jsem spokojená :) Nejmíň do středy nebudu myslet na tu horu práce a učení, které se budu muset věnovat po zbytek prázdnin a pak se na ni vrhnu :D Miluju Vánoce!

Dneska jsem vařila (mňam maso s hermelínem) a koukala na telku (po nejmíň třech týdnech, kdy jsem se na televizi vůbec nedívala :D maximálně, když ji měl někdo zaplou, ale ne tak, že bych si sedla a dívala se na ni :D) a teď momentálně se dívám na Pretty Little Liars a za chvíli se chystám k babičcce zdobit stromeček a píct vánočku :))

Možná se ještě do Vánoc ozvu, ale jinak mějte krásné Vánoce, spoustu dárečků, no stress, nepřejezte se tak moc jako já :D a prostě si užívejte té pohody (:

Pa, Lenča

O TOM JAKÝ BYL VÍKEND.

17. prosince 2013 v 17:04 | Lenča
Ahojky :)

Konečně nejsem na 200 procent zaneprázdněná a mám čas napsat článek. Poslední týden byl šílený. Minulé pondělí až čtvrtek jsem prakticky nevzhlédla od učení, od čtvrtka do neděle jsme byli pryč a v neděli večer jsem ještě dvě hodiny seděla nad učením. Jsem vážně ráda, že už jdu do Vánoc jen dvakrát do školy.

Takže, tenhle víkend jsem strávila ve Františkových Lázních. I když s našima upřímně řečeno dost nerada takhle někam jezdím, chtěla jsem se tam zase jednou (po skoro pěti letech, kdy jsem tam byla celý měsíc v lázních) podívat a ten víkend byl fajn :) Byli jsme tam v hotelu Three, kterej byl vážně pěknej a určitě bych doporučila :) Byla jsem na pokoji s bráchou, což bylo fajn. Strašně se mi líbilo mít koupelnu prakticky jen pro sebe. Taky jsme v tom hotelu měli snídaně a jak normálně skoro nesnídám, jsem tam nevěděla, co jíst dřív :D

V pátek jsme jeli do Německa, do města kousek od hranic - Hofu, kde byly krásné vánoční trhy a výbornej punč :) Nejvtipnější byla naše komunikace v němčině. Ale nakonec jsme se domluvili :D Sobotu jsme strávili ve Františkových Lázních - ve městě a v místním aquaparku. A v neděli jsme už jeli domů se zastávkou v Praze :)

To je pro dnešek všechno, mějte se a tady je pár fotek...

Františkovy lázně (: Strašně se mi líbí ten altán vlevo, připomíná mi Gilmorky :D A vedle něj strom, kterej večer pěkně svítil :)

ZA MĚSÍC MI BUDE 20.

7. prosince 2013 v 11:08 | Lenča
Jsem otravná, já vím. A dělám z toho něco většího, než co to je. Tak mi bude dvacet. No a co?

No právě, přesně za měsíc mi bude 20! Když jsem byla mladší, vždycky se mi zdálo, že lidi, kterým je přes dvacet, jsou tak dospělí, tak daleko přede mnou. A v poslední době jsem přemýšlela o tom, jak se postupem času mění moje (a nevím, ale nejspíš jistě ne jen moje) představy o věku.

Pamatuju si, když mi bylo šest a začala jsem chodit do školy. Měli jsme třídu v přízemí a věděla jsem, že ve vyšších patrech jsou vyšší třídy. A tenkrát jsem měla strašný strach z výšek a (bude to znít hloupě) ty schody vypadaly tak nějak děsivě. Ale neměla jsem strach, protože se mi zdálo, že ve třetí třídě nebo tak budu až za strašně dlouho. A pak ubíhal čas. Překračovala jsem ty věkové hranice, které mi dřív připadaly tolik vzdálené. Ale přesto se nic neměnilo, tyhle hranice se jen posunovaly. V prváku mi připadalo, že maturovat budu zhruba tak za milion let. A dnes?


Vysoká mi nepřipadá vzdálená. Pořád strašně nepředstavitelná, to ano, ale ne vzdálená. Moje představy o čase a o věku jsou teď úplně jiné než dřív. Hlavně vzhledem k tomu, že doba, kdy půjdu na vysokou mi připadá zhruba stejně vzdálená jako doba, kdy mi bude třeba třicet. Dává to, co píšu, vůbec nějaký smysl? Příští rok bude skvělý, těším se na něj. Jistě, že mám taky trochu strach, ale hlavně se těším :)

Tak proč mě tolik děsí myšlenka na to, že mi bude dvacet? Už nebudu teenager. Pořád budu ve spoustě věcech stejná. Nepřestanu milovat One Direction, radovat se ze sněhu, mít v posteli plyšového medvěda a tak vůbec. Ale stejně. Mám pocit, že když mi bude dvacet, měla bych být dospělá. Nevím, jestli jsem dospělá. Občas mám pocit, že ani nemám tušení, jak být dospělá. A nevím, jestli dospělá chci být.

WHAT UP

6. prosince 2013 v 9:29 | Lenča
Ahoj :)

Jsem nemocná :( Minulý víkend v Praze byl fajn. Miluju vánoční Prahu. Miluju Prahu a miluju Vánoce, takže vánoční Praha je perfektní kombinací obojeho. Divadlo, na kterém jsme byli (Klec bláznů), se mi nelíbilo. Nešlo o to, že by ti herci hráli špatně, to vůbec, jen mi prostě celá ta hra nepřišla vtipná. Opravdu zasmála jsem se za celé dvě hodiny jen možná třikrát. Nesnáším stereotypy a když mi někdo předhazuje něco ve stylu "koukněte se na ni, ta je tak hloupoučká - no jistě, je to žena", smát se je to poslední, co chci udělat. Ale zbytek víkendu byl super.

Jinak jsem začala sledovat The Carrie Diaries a je to skvělý! :D Carrie Bradshaw je vždycky báječná. AnnaSophie Robb, která jí tu hraje, hrála v Mostu do země Terabithia a je úžasná. A samozřejmě, Austin Butler je strašně roztomilej :) Teď momentálně se dívám na nový Glee a ani nevím, proč to vůbec pořád sleduju, protože mě to nebaví. No jo, kvůli New Yorku - Rachel, Santaně a Kurtovi. A Blainovi. Ale Unique mám taky ráda. Jsou tam docela dobré postavy, ale já nevím - ta pátá řada je prostě divná a nudná a měli by to už asi radši ukončit.

Trávím teď až moc času sledováním videí na youtube, proč všichni dělají tak dlouhý videa?! :D Myslím, že o youtube a o channelech, které teď sleduju, napíšu samostatný článek, protože jsem jeden psala už dávno a spousta věcí se změnila. A taky chci napsat článek o One Direction a mé posledlosti nimi :D

Pro dnešek vše, pa, mějte se (:

P.S. - Minulý týden jsem dočetla Allegiant. Chtěla jsem o tom psát, ale nakonec by to asi nebylo na celý článek. Úžasný třetí díl. Z toho konce se ještě dlouho nevzpamatuju.

IT'S FRIDAY, FRIDAY, GOTTA GET DOWN ON FRIDAY!

29. listopadu 2013 v 22:50 | Lenča
Ahojky :)

Zítra jedu na víkend do Prahy, a tak jsem si říkala, že ještě předtím něco málo napíšu. Nejdůležitější novinka - máme kotě! Po celé té době, kdy jsem chtěla kočku a po sto milionech "lajknutých" fotek koťat na facebooku, instagramu a kdekoliv jinde, kde se nějaké takové objevují, máme kočku. Jmenuje se Julinka, Julča a je strašně roztomilá (:

Ne, že byste si toho bez mého upozornění nevšimli, ale blíží se Vánoce. Nechce se mi věřit, že v neděli začíná prosinec. A ještě víc k neuvěření je skutečnost, že je konec listopadu a já ještě nemám v okně světýlka. Trochu sněžilo, aspoň u nás, což bylo fajn. Na zimě mi nejvíc vadí to náledí, protože mi cesta do školy trvá dvakrát tak dlouho než obvykle a já tam i bez toho věčně chodím pozdě.

Se vším mým nadšením z Catching Fire jsem to myslím ani nezmínila, ale pokud budete někdy v Olomouci (a nejste odpůrci velkých nákupních center), doporučuju Šantovku. Byla jsem tam zatím jen jednou a už tak to tam miluju :D Je to tam krásný - někteří říkají, že jim to přijde moc moderní, ale mě se to líbí. A navíc teď s tou vánoční výzdobou... kouzelný :) A jsou tam samý perfektní obchody. Do Claire's už nikdy nechci, potřebovala bych si tam koupit snad všechno. Hlavně všechny ty blbůstky s One Direction :D No, to by bylo na dlouho, prostě je to tam skvělý. Docela hodně lidí, ale osobně mi to nevadilo.

Čtu pořád Allegiant, jsem někde ve dvou třetinách a děsí mě to. A taky podruhé dočítám Looking for Alaska, což už je mimochodem přeložené do češtiny - jako Hledání Aljašky :)

Byee, užijte si víkend.


AŤ UŽ JE ASPOŇ ČERVEN.

24. listopadu 2013 v 21:59 | Lenča
Občas mám chvíle, kdy jsem ráda, že mi ještě zbývá alespoň těch posledních několik měsíců doma a na gymplu. Občas? Spíš jen někdy. Málokdy. Většinou se cítím přímo opačně.

Vím, že těch několik měsíců uteče. A vím, že je potřebuju, abych měla dost času připravit se na maturitu a na příjmačky. Ale jsou dny jako dnešek, kdy si jen přeju, abych už měla po maturitě a mohla být pryč. V některých chvílích je mi i docela jedno, jestli to bude Praha nebo Brno (beztak už ani nevím, jestli chci opravdu pořád víc do Prahy než do Brna), nebo klidně Olomouc. Jen být pryč... Neříkám, že mi to tu nebude chybět. Bude mi chybět bráška a máma a celá rodina a bude mi chybět můj pokoj a možná, když se budu cítit příliš nostalgicky, zhruba na pikosekundu i gympl.

Jenže, a snad bych i řekla čím dál víc, mě to tady "doma" štve. Necítím se tu tak úplně doma. Tohle město, tenhle dům, je mým domovem už skoro pět let. A ze začátku jsem tu byla vážně spokojená, protože to není vesnice. Ale teď si říkám, že malá města jsou tou nejhorší možností. Není to vesnice a není tam klid ani nic podobného, a není to město, takže tu je moc málo lidí (a kluků :D) a nejsou tu super obchody.

To by bylo z mého stěžování si asi všechno. Ať už je červen - červenec - září, prosíím :)

O TOM, JAK SE TĚŠÍM NA VÁNOCE.

16. listopadu 2013 v 8:42 | Lenča
Ahoj (:


A je tu sobota. Víte, co je nejlepší pocit? Když vám v pátek večer dojde, že je vlastně pátek a zítra nemusíte vstávat a nikam chodit :D A venku je pěkně. Chci, aby už sněžilo. Strašně moc se těším na Vánoce! Ne jen na Štědrý den, ten je spolu s 25. prosincem a prázdninami jen takovou třešničkou na dortu.

Těším se na celý prosinec, když se v ulicích pomalu začnou objevovat světýlka a vánoční ozdoby, rozsvícené stromečky... Až budou v televizi všechny ty vánoční filmy, z nichž jsem většinu viděla stokrát. Jsem nadšená už jen z vánočních reklam, které začali už před pár týdny. "A bude mít ty velký žahnutý žuby naholu" je už klasika :D A ta reklama na Coca colu je taky kouzelná!

Ráda sháním vánoční dárky a ráda si v obchodech prohlížím všechny ty vánoční věci. Vánoční písničky si pouštím už od září, ale stejně se na ně těším i tak :D

Užijte si víkend, L.

JAK ŽÍT NAPLNO.

14. listopadu 2013 v 18:21 | Lenča
Ahoj :)

Asi jsem skončila s NaNoWriMo. Nevím, možná si to ještě rozmyslím, ale pro tuhle chvíli to nevidím moc nadějně. Není to tak, že bych to vzdávala, jen mám pocit, že mám teď tak moc věci, které chci dělat. A taky myslím, že ten nápad, se kterým jsem začala a na který už jsem napsala 20 tisíc slov, vlastně není zas tak dobrý. Přijde mi, že by bylo zbytečné tomu věnovat zbytek měsíce, když bych s tím pak stejně nebyla spokojená.

A teď k tomu, o čem dnes chci psát. Dneska jsme byli se školou na naprosto úžasném filmu s názvem Hořící keř, ale o tom napíšu jindy. A nevím, měla jsem teď chuť se něco nového učit nebo tak, ale nevěděla přesně co. A tak jsem se zase jednou zatoulala na TED. A dívala se na řeč Stevea Jobse, kterou pronášel před několika lety na Stanfordu. Až neuvěřitelně inspirativní řeč. Pokud ovládate angličtinu, podívejte se na ni, protože rozhodně nebudete litovat.

Říká, že má člověk najít v životě něco, co miluje. Mluvil o tom, jak ho propustili z Applu, ale on pořád věděl, že to, co dělá, miluje. Taky vyprávěl o jakémsi kurzu nebo předmětu, který se zdál být naprosto bez využití, ale kdyby ho tenkrát zanechal, nikdy by jeho pozdější práce nemohla být stejná, jakou se stala. Čímž se dostává k tomu, že někdy děláme věci, o kterých nevíme, jestli nám k něčemu budou, ale když je děláme rádi, měli bychom v ně věřit, protože je dost možné, že se to nakonec všechno spojí dohromady.

A musím taky zmínit mou oblíbenou část. Říkal, že se každý den ráno dívával do zrcadla a pokládal si otázku "Kdyby byl dnešek mým posledním dnem v životě, chtěl bych dělat to, co budu dnes dělat?" Což je podle mě úžasná myšlenka. A pak povídá o tom, že když si člověk uvědomí, že umře, začne ty nepodstatné věci v životě najednou vidět tak nepodstatné, jakými opravdu jsou.

WHAT'S UP.

3. listopadu 2013 v 11:55 | Lenča
Ahoj!

Tak přecejen píšu článek a to je jen 3. listopadu. Nechci to zakřiknout, ale NaNoWriMo jde zatím naprosto báječně. Mám pocit, že jsem za poslední tři dny zvládla víc věcí než za celých předchozích deset měsíců :D Potřebovala bych NaNoWriMo celý rok, abych viděla, jak mě to dokáže dokopat k práci. A dokonce ne jenom ke psaní, ale i k učení, ke čtení, prostě k tomu hodiny nesedět u televize a jen se nedívat na díly Krok za krokem a Hanny Montany, které už jsem všechny viděla stokrát :D

V pátek byl první den, kdy bylo možné podávat příhlášky na vysokou a co myslíte...? Přihlásila jsem se na obě školy, do Prahy i Brna, už hned v pátek :D Vážně se na výšku hodně hodně těším :)


Jak jste si užili podzimní prázdniny? Já skoro vůbec, byly moc krátké :D Ale ve středu jsem trošku nakupovala, což bylo fajn. Vážně by mi mělo být zakázáno chodit do papírnictví, mám doma už tolik fixů a pastelek, že je nemám kam dávat :D A taky do Levných knih, protože si kupuju věci, které bych si v životě nekoupila, kdyby nebyly ve slevě. Ale uznejte sami, komixovému vydání Dívčí party jen za 29 korun se odolat prostě nedá :D

NANOWRIMO 2013

1. listopadu 2013 v 6:13 | Lenča
Ahojky,

je tu listopad. Dneškem začíná NaNoWriMo, kterého se účastním už potřetí v řadě. Tohle bude jen krátký článek, kterým vám chci v podstatě říct, že v listopadu tu nejspíš nebude nijak moc článků. Pro vysvětlení, o co jde, si můžete přečíst moje články z předchozích let: 2011 a 2012.

Letos ještě ke všemu píšu svoji knihu ručně, což bude těžké a vůbec netuším, jestli budu takhle vůbec schopná dojít až k 50 tisícům. Dobrá, držte mi palce a pokud máte odvahu (a let's face it, dostatek šílenství :D) a chcete psát, zkuste to taky :) Viz nanowrimo.org

Zatím pa, L.


Mimochodem, dneska je taky den, kdy se můžu začít hlásit na některé vysoké školy. Jsem až nečekaně moc nadšená :D

PŘÍŠERNEJ DEN.

22. října 2013 v 14:22 | Lenča
Normálně nepíšu články jen za účelem toho, abych si postěžovala. Ale dnešek je strašnej. Strašnej, strašnej. Nejradši bych teď jen spala a jedla a koukala na seriály.

Vlastně to začalo už včera. Pamatujete si, jak jsem celkem s jistotou psala o tom, koho budu volit? Jo, no, to už dávno neplatí. Vím, koho volit nebudu. Vím, že k volbám určitě půjdu. Ale vůbec si už nejsem jistá mou původní volbou. Tak jsem si včera konečně udělala volební kalkulačku, která mi na mé nejistotě ještě přidala. Každopádně mám teď tři strany, ze kterých vybírám, ale vůbec si nejsem jistá.

Pak je tu maturita. Hlavně dějepis. Nechci maturovat, nechci se učit, agrrrh. Ach jo :D Strašně se mi nechce cokoliv dělat. Ale ono to bude zas lepší. Mám dny, kdy chci fakt jen spát jako je dnešek a pak mám dny, kdy v neděli vstanu v sedm ráno a nadšeně se pustím do učení :)


A rozpadli se Charlie Straight. Strašná škoda :( Nemůžu se s tím smířit, ale moje nesobecké já ví, že oni vědí, co dělají a Bertík ani kluci nepřestanou být úžasní, ani když už nebudou Charlie Straight.

A nevím, jestli mám letos dělat NaNoWriMo, hlavně z toho důvodu, že nemám notebook a budu muset psát ručně. Najednou stranu si říkám, že už teď mám až moc co dělat a ne dost spánku, ale na stranu druhou - NaNoWriMo mi čas nikdy neubíralo, jen ten čas, který trávím neužitečně, mění v čas na psaní, což je fajn :)

Víte, že je mi líp po tom, co jsem tenhle článek napsala? (: Zatím pa, mějte se.

PONDĚLNÍ DOBRÁ NÁLADA

7. října 2013 v 13:59 | Lenča
Ahoj (:

Původně jsem dneska chtěla psát vážnější článek (o politice - přijde během týdne), ale mám v pondělí tak skvělou náladu, že se o ni s vámi musím podělit. Právě jsem přišla ze školy, zapnula si počítač a nabrala si báječnou nudlovou polívku, což je jídlo, které mě rozveselí vždycky a dneska mi ještě přidává k mé už tak dobré náladě. Taky se mi dneska strašně líbí moje vlasy. A vůbec se vlastně líbím sama sobě :D Což je fajn pocit :)

O víkendu jsem dělala velký úklid, vyházela pytel krámů a stejně mám skříň pořád plnou naprostých blbostí, na které sáhnu jen jednou za půl roku, kdy z nich setřu vrstvu prachu :D Teď jsem si vzpomněla - já jsem nepsala o tom, že už mám šaty na maturiťák?! :D Byly jsme minulý týden s mamkou v Olomouci a já si koupila naprosto nádherný šatičky, který jsem si pověsila naproti stolu a teď se na ně pořád jen obidvně dívám :D (Foto pod článkem)

Dneska ráno jsem šla do školy a jako obvykle nestíhala a pak jsem si všimla nového billboardu ODS, který máme nalepený hned vedle domu a okamžitě mi to vykouzlilo úsměv na tváři :D Nejspíš sice budu volit o trošku vedle, ale stejně mě to těší, protože většinou nám tu visí tváře ČSSD a podobně a taky mi na mé cestě do školy minulý týden vylepili Babiše a co hůř - Okamuru. Takže obličej, který nemám chuť pomalovat, nemůže být na škodu ;)

Dobrá, zatím se mějte!

P.S. - Právě jsem si všimla, že novým tématem týdne je Praha! Yay, happiness :D

JAK SE CÍTÍM JAKO MATURANTKA.

1. října 2013 v 13:21 | Lenča
Říkala jsem vám už, že jsem šťastná? Protože jsem :) Nejsem si jistá, na kolik za to může skutečnost, že jsem maturantka, ale to je jedno - hlavně, že jsem šťastná.

Co se týče maturity, v angličtině si věřím na sto procent, nebojím se ani češtiny a ZSV, ale vážně mám sem tam hrozné záchvaty paniky z maturity z dějepisu. Je tam toho strašně moc, co se musím naučit. Baví mě to a mám svoje docela účinné metody učení dějáku, ale když ono je toho tolik. Mám dny, kdy mám ohromnou chuť se učit a za jedno odpoledne toho stihnu tolik, že sama zírám, ale pak zase přijde období, kdy jsem schopná celej den prospat a proválet v posteli u sledování té blbé reality show, která mi poslední měsíc krade čas :D


A pak příjmačky. Zatím ani nevím, na jakou školu bych se ještě měla hlásit. Mám dvě a přijde mi, že to je málo, zvlášť, když v Praze je dost malá šance na přijetí. A v Brně nemám moc představu, jaké mám šance. Je tam test z AJ, který bude v pohodě, ale pak ty testy TSP a co já vím, jak na tom jsem. Přemýšlela jsem o Olomouci, protože mám to město hodně ráda, ale je to moc blízko domů, takže jsem ho nejspíš zavrhla :D Je tu někdo, kdo taky letos maturuje? Na kolik škol se hlásíte?

Celkově ale musím říct, že se jako maturantka cítím dobře :D Na výšce se budu cítit líp (: Asi tak. Člověk by nevěřil, jak budu v posledním ročníku vděčná za matiku. Já mám ten předmět ráda odjakživa, i když náš vztah občas skřípal :D Ale když teď mám jinak samé humanitně zaměřené předměty, ta matika se hodí :) Mimochodem, skutečnost, že už máme jen samé předměty, co mám ráda, je přesně tak úžasná jak jsem čekala (:
 
 

Reklama