MY THOUGHTS

PONDĚLNÍ DOBRÁ NÁLADA

7. října 2013 v 13:59 | Lenča
Ahoj (:

Původně jsem dneska chtěla psát vážnější článek (o politice - přijde během týdne), ale mám v pondělí tak skvělou náladu, že se o ni s vámi musím podělit. Právě jsem přišla ze školy, zapnula si počítač a nabrala si báječnou nudlovou polívku, což je jídlo, které mě rozveselí vždycky a dneska mi ještě přidává k mé už tak dobré náladě. Taky se mi dneska strašně líbí moje vlasy. A vůbec se vlastně líbím sama sobě :D Což je fajn pocit :)

O víkendu jsem dělala velký úklid, vyházela pytel krámů a stejně mám skříň pořád plnou naprostých blbostí, na které sáhnu jen jednou za půl roku, kdy z nich setřu vrstvu prachu :D Teď jsem si vzpomněla - já jsem nepsala o tom, že už mám šaty na maturiťák?! :D Byly jsme minulý týden s mamkou v Olomouci a já si koupila naprosto nádherný šatičky, který jsem si pověsila naproti stolu a teď se na ně pořád jen obidvně dívám :D (Foto pod článkem)

Dneska ráno jsem šla do školy a jako obvykle nestíhala a pak jsem si všimla nového billboardu ODS, který máme nalepený hned vedle domu a okamžitě mi to vykouzlilo úsměv na tváři :D Nejspíš sice budu volit o trošku vedle, ale stejně mě to těší, protože většinou nám tu visí tváře ČSSD a podobně a taky mi na mé cestě do školy minulý týden vylepili Babiše a co hůř - Okamuru. Takže obličej, který nemám chuť pomalovat, nemůže být na škodu ;)

Dobrá, zatím se mějte!

P.S. - Právě jsem si všimla, že novým tématem týdne je Praha! Yay, happiness :D

JAK SE CÍTÍM JAKO MATURANTKA.

1. října 2013 v 13:21 | Lenča
Říkala jsem vám už, že jsem šťastná? Protože jsem :) Nejsem si jistá, na kolik za to může skutečnost, že jsem maturantka, ale to je jedno - hlavně, že jsem šťastná.

Co se týče maturity, v angličtině si věřím na sto procent, nebojím se ani češtiny a ZSV, ale vážně mám sem tam hrozné záchvaty paniky z maturity z dějepisu. Je tam toho strašně moc, co se musím naučit. Baví mě to a mám svoje docela účinné metody učení dějáku, ale když ono je toho tolik. Mám dny, kdy mám ohromnou chuť se učit a za jedno odpoledne toho stihnu tolik, že sama zírám, ale pak zase přijde období, kdy jsem schopná celej den prospat a proválet v posteli u sledování té blbé reality show, která mi poslední měsíc krade čas :D


A pak příjmačky. Zatím ani nevím, na jakou školu bych se ještě měla hlásit. Mám dvě a přijde mi, že to je málo, zvlášť, když v Praze je dost malá šance na přijetí. A v Brně nemám moc představu, jaké mám šance. Je tam test z AJ, který bude v pohodě, ale pak ty testy TSP a co já vím, jak na tom jsem. Přemýšlela jsem o Olomouci, protože mám to město hodně ráda, ale je to moc blízko domů, takže jsem ho nejspíš zavrhla :D Je tu někdo, kdo taky letos maturuje? Na kolik škol se hlásíte?

Celkově ale musím říct, že se jako maturantka cítím dobře :D Na výšce se budu cítit líp (: Asi tak. Člověk by nevěřil, jak budu v posledním ročníku vděčná za matiku. Já mám ten předmět ráda odjakživa, i když náš vztah občas skřípal :D Ale když teď mám jinak samé humanitně zaměřené předměty, ta matika se hodí :) Mimochodem, skutečnost, že už máme jen samé předměty, co mám ráda, je přesně tak úžasná jak jsem čekala (:

THINGS.

30. září 2013 v 10:41 | Lenča
Ahoj (:

Jak se mááte? Já docela dobře. Je tu podzim aka babí léto, což nevím, proč cítím potřebu vám psát vzhledem k tomu, že to všichni můžete vidět sami :D Přes víkend jsem hodně četla - mám dočtené Město z kostí a ten konec byl naprosto šílený :D Ale je to super knížka, možná si někdy přečtu i další díly. A těším se, až uvidím ten film - z velké části taky kvůli tomu, že tam hraje Robert Sheenan (Nathan z Misfits).


Taky jsem četla povinnou četbu - O myších a lidech, což se mi docela líbilo a pak Revizora, což mě nebavilo, ale nebylo to moc dlouhé, takže se to dalo přečíst. A tramtadadá, už mi chybí jen jedna knížka k maturitě :) Ale první asi dočtu On the Road, protože už to mám rozečtené docela dlouho, a zatím jsem se do té knížky nějak nedostala. Jinak se pořád koukám na Vyvolený, i když mě štvou :D

Včera jsem se dívala na Otázky Václava Moravce a měli tam nějaký graf, ve kterém bylo, že lidi, co volí ODS a TOP09, jsou nejspokojenější se svým životem :D Což mě pobavilo. No, řekla bych, že je to pravda, protože já osobně jsem se životem docela spokojená :D Jen tak mimochodem, nejméně spokojení jsou voliči KSČM. To mě nepřekvapuje. Když už (tak trochu) mluvím o politice, brzo se tu objeví nějaký článek o volbách.

Zatím se mějte (:

JEN TAK PSÁT.

20. září 2013 v 13:49 | Lenča
Je mi blbě. Mám takovou rýmu, že se bez kapesníku nemůžu ani pohnout a závidím Voldemortovi, že nemá nos. V krku mě bolí tak, že ani nemám chuť jíst a to mě ještě ke všemu začal v noci bolet zub - další blbej moudrák. Vzbudila jsem se o půl třetí a pak se každou půlhodinu budila. Právě teď jsem nejvíc vděčná za horkej čaj s citronem a medem.

Říkala jsem už jak zbožňuju svoji oxfordskou mikinu? :D Hlavně v téhle zimě. Nejradši bych ji ani nesundávala. Víte, co je hrozný? Že jsem si ještě před měsícem stěžovala na vedro a nechtěla nic víc, než aby se konečně ochladilo. A teď už si stěžuju na zimu. Vůbec mi nevadí, že prší, ale když jsou ráno 4 stupně, tak je skoro nemožné se vůbec dokopat vstát z postele.

Bože, já si pořád stěžuju. Jdeme k něčemu pozitivnímu :D Docela si teď věřím, že se na tu mou anglistiku dostanu, což je super.

Co teď čtu? Četla jsem Rudou jako rubín a ta knížka se mi moc líbila, ale obě hlavní postavy jsou mi strašně nesympatické. Stejně si ale nejspíš přečtu i ty další díly. A taky jsem přečetla Nick and Norah's Infinite Playlist (Nick a Norah až do ochraptění), což mě zklamalo. Chtěla jsem si to přečíst už docela dlouho a měla jsem docela vysoká očekávaní a právě proto příšlo zklamání. Nebyla to špatná knížka, naopak. Je pěkná a milá a taková hezky oddechová. Ale chtělo by to pořádnější zápletku, protože mi přišlo, že jsem hned došla ke konci a nic se vlastně nestalo.

RADŠI BYCH BYLA V LONDÝNĚ.

15. září 2013 v 12:15 | Lenča
Poslední dny se cítím spokojeně. Ve škole je všechno v klidu, já listuuju internetovýma stránkama a hledám perfektní šaty na maturiťák (lepší než tyhle aka nejnádhernější šaty, co jsem kdy viděla, už nenajdu, ale jsou dost drahé), venku krásně prší a já jsem šťastná. A pak si vzpomenu, že vážně vážně chci být/žít v Londýně :(

Vlastně za to můžou Misfits. (Mimochodem, jsem na konci, takže teď musím sama sobě vážně zakázat začít sledovat jakékoliv další seriály.) Ne, že by to byl zrovna seriál, ve kterém bych chtěla žít. Na to mám moc ráda sebe a svůj život :D Ale odehrává se v londýnské čtvrti Thamesmead, kde jsem v květnu byla a chci zpátky.


Vlastně nevím, jestli je úplně dobrý nápad chtít žít v Anglii. Život tam je drahý a jistě má i další negativní stránky, které nevidím. Jako třeba, že se ocitnete ve světě Misfits a budete den po dni bojovat o život :D Nejlepší nejspíš bude, když tomu nechám trochu volný průběh. Určitě tam chci jet pojedu příští léto a co bude dál, to se uvidí. Strašně moc bych chtěl jít na vysokou do Anglie, ale momentálně bych si to dovolit nemohla a nemůžu po své rodině chtít tolik peněz. Vždycky můžu někam vyjet v rámci studia tady. A třeba se za další tři roky stane něco, co mi pomůže tenhle můj sen uskutečnit. Jako třeba, že vyhraju ve sportce nebo vykradu banku :D A když ne, tak tomu budu muset pomoct já. Ale kdo může vědět, co budu chtít dělat za tři roky?!

Chtěla bych se umět přemisťovat, abych kdykoliv mohla být kdekoliv bych chtěla.

STŘEPY, ŠKOLA A VLADKO.

6. září 2013 v 23:01 | Lenča
Pátek. Jsem tak ráda, že je pátek, protože trpím vážným nedostatkem spánku. Ne, že by za to mohla jen škola. Mých posledních několik dní: ráno budíček po šesté, školička, chvíli učení nebo čtení, pak několik hodin sledování Misfits. Ten seriál je úžasnej :D Plus mezitím občas Vyvolení a spánek nejdřív v jedenáct. A s tím, jak mě ta škola vyčerpává, potřebuju rozhodně víc než sedm hodin :D Dneska jsem přišla ze školy a šla hned spát. A jsem happy (:

Mám z prvního týdne mýho posledního roku na gymplu smíšený pocity. Bude to stresující. A nejradši bych třeba něco takovýho jako je maturitní ples vůbec neměla :D Ale včera jsem si na internetu prohlížela šaty, což je vždycky zábava, takže můj postoj vůči maturiťáku je aspoň o něco míň negativní.


Předevčírem jsem se tak dívala na příjmačky na pražskou anglistiku, co byly letos, a cítila se tak zoufale, že jsem možná hodinu brečela :D Ale další den ráno jsme se probudila v klidu a odpoledne se už zase nadšeně učila. Občas si naprosto věřím, že jsem schopná se tam dostat a jindy si říkám, že je to nemožný. Ale jsem v pohodě, jsem ráda. Když nám na něčem záleží, je těžký uvědomit si možnost, že neuspějeme :) Nic nevzdávám.

Jinak jsem si před chvilkou rozbila moji nejoblíbenější, krásnou skleničku, kterou jsem měla tak deset let. Jsem šikovná. Ale stejně je to divný, protože mi spadla několikrát a až doteď se nerozbila :D Ale střepy přinášejí štěstí ;) Stejně mě to štve. Mimochodem - Už jsem psala, že Vladko je nejlepší? :D Zbožňuju ho. A chci už vidět This is Us! Už brzo ;)

PŘEMÝŠLENÍ O SMRTI

4. září 2013 v 19:06 | Lenča
Možná si říkáte, co tohle bude za depresivní článek, ale přečtěte si Zlodějku knih a poznáte smrt z úplně jiného pohledu. Přejdu rovnou k tomu, o čem chci psát - mám zase svou filozofující náladu.

Vím, že už když jsem byla docela malá, občas mě napadalo, jak se vůbec děje, že žijeme a pak prostě umřeme a nebudeme tady. A vždycky, když jsem na to pomyslela, jsem dlouho nebyla schopná na to přestat myslet a přišlo mi to strašný a neuvěřitelně deprimující a tisíc dalších věcí, které nejsem schopná popsat, ale myslím, že mě chápete.


Představa, že až umřeme, tak se ocitneme v naprosté prázdnotě, je šíleně děsivá. Jenže já nevím, nějak mě to děsit přestalo. Vůbec nevím, kdy a jak se to změnilo, ale stalo se to. Možná je to proto, že si myslím, že smrt je daleko - a ano, s největší pravděpodobností to tak bude. Ale nemusí to tak být, zvlášť s mým neopatrným přecházením přes ulici a smskováním při chůzi :D

A taky nevěřím, že je možné, aby po smrti vůbec nic nebylo. Nevím, jestli existuje něco jako nebe - to nemůže vědět nikdo. Ale i když nejsem věřící, tak trochu věřím, že nebe existuje. Nebo něco podobného.

Ať je tam cokoliv, víte, jak to říkal Brumbál... Pro spořádanou mysl je smrt jen dalším velkým dobrodružstvím :)

POSLEDNÍ PRVNÍ DEN.

2. září 2013 v 9:42 | Lenča
Ahoj:)
Ze školy už jsem doma a venku svítí sluníčko, takže se možná překonám a místo sezení doma a koukání na Misfits nebo Vyvolený půjdu na chvíli na brusle. Teď mám ale chuť napsat článek.

Dnešek byl můj poslední první den na střední. Občas si o sobě myslím, že jsem pořád stejná, že jsem se za posledních několik let zas tak moc nezměnila. A pak jsem se dneska ráno probudila, nasnídala se a oblíkla, chvíli se dívala na Hannu Montanu, volala si s Vendy a šla do školy takovým způsobem jako bych jen vyběhla do obchodu nebo někam :D Což je změna.

Jakože, není to tak, že by mi škola byla jedno. Záleží mi na ní, což dokazují i moje sentimentální řeči o tom posledním prvním dnu :D Ale už z ní nejsem nervózní. (Nebojím se, že by to nepřišlo, přecejen za osm měsíců maturuju xD) Jinak, je to celkem síla, že mi začíná poslední rok.

Tuhle písničku jsem teď náhodou našla na youtube a i když to je úplně něco jiného než hudba jakou normálně poslouchám, překvapivě se mi to líbí.

Pa! (:

PRÁZDNINY 2013.

1. září 2013 v 10:59 | Lenča
A je to. Prvního září. Prázdniny jsou u konce.

Jaké jsem měla léto? Báječné. Vážně se mi tyhle prázdniny líbily :) Se vším všudy. A právě tohle je možná jeden z důvodů, proč mi představa návratu do školy zas tak moc nevadí. Nebude to ani deset měsíců. Bude to v pohodě. V květnu si v klidu odmaturuju, v červnu udělám příjmačky na vysokou, no problem :D Ne, vážně, zas tak jednoduché to nebude, ale zvládnu to.


Co je nového? Včera jsem začala sledovat Misfits, což byla chyba :D Ale já si myslela, že to bude blbost (což taky je) a nebude mě to bavit (to se nestalo). Je to nejdivnější seriál, co jsem viděla, ale snad proto mě to baví xD Říkala jsem vám, že jsem v Londýně byla na tom místě, kde se to z většiny natáčí (u toho community centre a vody) a jednou jsme tam dokonce viděli někoho z těch herců? To je taky jeden z důvodů, proč jsem si Misfits vůbec pouštěla.

O TOM, JAK V NEDĚLI VSTÁVÁM VE ČTYŘI RÁNO.

18. srpna 2013 v 7:36 | Lenča
Ahoj,

Napadlo mě, že už jsem nějakou chvíli nepsala obyčejný článek o tom, co se u mě děje a tak ho píšu teď :) Mám brigádu! Začala jsem pracovat v jednom nejmenovaném supermarketu u nás ve městě a budu tam až do konce prázdnin. Není to kdovíjak dobrá práce, ale jsem ráda, že si konečně něco vydělám. A pak před sebou ty peníze hezky rychle schovám, abych je hned všechny najednou neutratila (za knížky :D)


A když mám volno a můžu si spát jak dlouho chci, tak se budím o půl čtvrté ráno :D Já vím, ani já sama sebe nepochopím. Ale už jsem nějak nebyla schopná usnout. No, pravdou je, že bych možná i usnula, ale začalo to tím, že jsem se šla podívat z okna, jak jsou krásně vidět hvězdy, pak hledala jaká je teď fáze měsíce a jakmile jsem si v mobilu zapnula wifi, byla veškerá naděje na znovuusnutí ztracená...

A tak jsem se dívala na videa. Pár rozhovorů s One Direction, jejich video diaries, pak taky video z toho, když byly u Ellen (Mimochodem, pokud neznáte Ellen DeGeneres, o hodně přicházíte. Ona je naprosto báječná a její show určitě stojí za to :) Když už píšu o 1D, včera jsem se dívala na zhruba dvouhodinové video všeho z doby, kdy byly v X Factoru. A mimochodem, po téhle mé "nové vlně mánie" :D, která trvá už snad od začátku prázdnin a všech těch shlédnutých videích a rozhovorech, už chápu, proč mají holky tolik rádi Harryho. Vážně je skvělej. Zayn je pro mě pořád na prvním místě, ale myslím, že Harry by mohl být druhej ;) :D

Zatím se mějte a nezapomeňte být úžasní (: L.

ZNOVU DOMA.

10. srpna 2013 v 18:09 | Lenča
Ahoj :)

Tak jsem zpátky. Poslední týden byl skvělý. Radím vám dobře, pokud jste to ještě neudělali, odpojte se během prázdnin aspoň na pár dní od internetu. Je jednoduché to udělat, když mi nic jiného nezbývalo, protože babička internet nemá a chytat na vesnici, kde bydlí, wifi by mělo nulový význam :D Ale vážně to prospěje. Dokonce jsem se občas i na pár hodin odpoutala od mobilu, když jsme odjeli na koupaliště a já si ho s sebou radši nebrala. Sice jsem pak hned běžela kouknout se, jestli mi někdo volal nebo psal (což se potvrdilo asi tak 6 dnů ze 7 :D), ale stejně.

Miluju léto. Občas ho nesnáším, ale právě teď ho vážně miluju. V létě mám totiž konečně čas na všechny ty blázniviny, které během zbytku roku nestíhám. Skáču ty nejdivněji vypadající skoky do bazénu, jezdím na kole a hlasitě si přitom zpívám (a pak zjišťuju, že to auto, co právě projelo kolem mě, mělo otevřený okno xD), hraju s dětma kolem všechny společenský hry, co jen najdu, běhám po lese, ochutnávám všechny zmrzliny světa, lakuju si nehty deseti různýma barvama. Taky nepřiměřeně moc smskuju, daleko víc než během roku :D

Brzo brzičko tu bude článek s fotkami, kterých jsem tentokrát nafotila vážně spoustu. A pak něco o písničkách, protože mám tolik nových věcí, co jsem začala poslouchat. Zatím jen řeknu, že jsem si oblíbila hned několik českých písniček (a zpěváků), což se zas tak moc často nestává :)

Mějte se a užívejte si léto, protože ať vám blbý obchody se svým "zpátky do školy" říkají, co chtějí, prázdniny zdaleka nekončí (:

NEVÍM, KDO JSEM.

29. července 2013 v 10:55 | Lenča
Tenhle víkend byl nejlepší. Tak super, že se ani nebudu snažit o tom psát, protože je nemožné to popsat. Tak jsem si řekla, že pro změnu napíšu o krizi identity a o tom, jak zase jednou nemám tušení, kým vlastně jsem.

Dneska ráno jsem se probudila a neměla chuť na kafe, což se stává asi tak... nikdy. Takže krize identity č.1.Nechuť ke kafi se ale dá přehlédnout, přecejen je venku 40 stupňů. Nejradši bych upadla do letního spánku a spala až dokud nebude míň než 25 stupňů. Ale ne, mé já si musí vybrat právě tuhle dobu, aby uvažovalo o složitých otázkách budoucnosti.

Jak možná víte, protože jsem se o tom na blogu jednou nebo dvakrát (stokrát) zmínila, za několik málo měsíců budu maturovat a tohle je doba, kdy je téměř nemožné nemyslet na to, co bude dál. Vždycky jsem věděla, že jednoho krásného dne odmaturuju a pak půjdu na vysokou. Protože tak se to prostě dělá. Občas je pro mě těžké představit si, že existují i tací, kteří na vysokou nejdou. Ne, že bych neměla kamarády, kteří se na vysokou nechystají, ale jako někdo, kdo chodí už asi tak tisíc let na gympl, jsem skoro pořád obklopena lidmi, kteří na vysokou půjdou a kteří žádnou jinou možnost nevidí. A jsem jedna z nich.


Víte, co bych skutečně chtěla? Chtěla bych po maturitě na rok někam odjet. Slyšela jsem o nabídkách práce jako au-pair v Americe, které zní tak úžasně, že se při představě, že bych něco takového mohla udělat, téměř rozplývám. Ale... vysoká. Jistě, můžu rok strávit jako au-pair a na vysokou jít až pak, ale upřímně? Mám strach. Strach z budoucnosti. Zároveň ale nechci být jako ti, kteří všechno, co dělají, dělají za účelem, aby nakonec vedli bohatý život v krásném domě.

Jasně, taky mám sny, které zahrnují zahradu s houpačkou, pobíhající děti a psy, ale panebože, je mi 19. Představa, že bych vůbec kdy měla svatbu a děti, mě děsí. A když už jsme u toho, můj výběr vysoké taky není zrovna něco, co mi zajistí bohatství a slibnou kariéru. Ale vlastně je mi to fuk. Chci studovat anglistiku, protože to je to, co mě nejvíc zajímá a láká. A chci cestovat. A jít za svými sny. A někdy vůbec nevím, co chci. Právě teď bych radši než kdekoliv jinde na celém tomhle světě, byla v Londýně. Londýn je odpovědí na všechno.

O ZAYNOVI A BEST SONG EVER.

26. července 2013 v 7:30 | Lenča
Ani Zayn není dokonalý. Áno, už to tak bude. No, včera, když jsem v jednu ráno nemohla usnout, jsem trochu brouzdala po internetu a zjistila, že Zayn kouří! A zdá se mi, že jsem to někdy dávno věděla, ale pak to buď zapomněla, nebo si to záměrně nepřipouštěla :D Ale, chci říct, jen se na něj podívejte. Někdo, kdo vypadá tak jako on, ani nemůže být dokonalej úplně ve všem ;)


Když už píšu o Zaynovi, co říkáte na Best Song Ever? Ta písnička je skvělá, ale video k ní se mi líbí i nelíbí zároveň. Když jsem to viděla poprvé, tak jsem se na to dívala nějak od prostředka, protože to zrovna hráli na Óčku a přemýšlela jsem, co to tam je za holku. A pak zjistím, že on je to Zayn :D Omg :D A Niall s Louisem tam jsou taky docela k nepoznání xD Ale když je Zayn zrovna Zayn, vypadá jako vždycky úžasně ;)


VĚCI.

18. července 2013 v 7:11 | Lenča
Minulý týden jsem byla v Praze a bylo to skvělý :) Ale pět dní je moc málo, byla bych tam klidně mnohem déle (*napsala "dýl" a pak to smazala, protože jí to přišlo moc pražský* :D). Myslím, že bych si na ten pražský přízvuk už i zvykla, kdybych mu nevěnovala tak přehnanou pozornost. Trošku odbočka, ale víte, co je vážně divný? Že vůbec nejsem vlastenec, co se týče Česka, ale co se týče Moravy jo. Někdy jsem v Praze a zničehonic začnu vkládat do hovoru slova jako "tož" jen, abych dala najevo, že su z Moravy :D

Ale zpátky k Praze :) Jeden den jsme celý jen nakupovali. Mám nové boty (hnědé nízké tenisky), modré kalhoty (ne džíny, ale takové s úžasnou modrou barvou), dvě trička (to červené z nich je nejkrásnější na světě :D), nádhernou šedou peněženku, řetízek, puntíkovanou černo-bílou sukni a možná jsem na něco zapomněla, ale už nevím :D A samozřejmě knížky :) Koupila jsem si Tweety s city (Elizabeth Rudnicková), o které jsem asi tři dny předtím četla na jednom blogu a zaujala mě natolik, že jsem ji nutně musela mít. Byla skvělá a brzo se můžete těšit na článek o ní. A pak Ahoj z nebe (Laurie Frankelová), což jsem dočetla včera a taky o ní ještě bude řeč.


Měla jsem nejlepší latté v italské kavárně, projela se metrem a tramvají na rok dopředu, potkala spoustu krásných kluků :D, navštívila svůj nejoblíbenější obchod v celém Česku (Luxor na Václaváku), hrála si s se svou úžasnou sestřenkou :)

LOVE.

7. července 2013 v 13:41 | Lenča
Když byla mladší, přála si, aby se prostě jen zamilovala. Protože zamilovat se bylo naprosto přesně to, co si přála. Chyběl jí ten pocit. V jejích očích byla láska krásná, ale bylo třeba si uvědomit, že k docílení onoho pocitu je nutné něco udělat. Někdy to může být dost těžké. Na lásce zřejmě není nic snadného.

Někdy nebyla schopná nic dělat. Jíst nebo pít nebo spát. Nepotřebovala spát, protože i tak měla až moc energie. Láska byla jako jídlo a spánek a tuny kofeinu, všechno dohromady. Byla zamilovaná. A ač to přiznávala hodně nerada, měla strach. A to byl důvod, proč s tím nic neudělala. Ani se na něj neusmála, i když věděla, že to je to první a nejjednodušší, co měla udělat.

A víte, nebylo to jakoby věřila, že on byl láskou jejího života nebo bez něj nemohla žít. Necítila potřebu se na něj vrhnout a začít ho líbat, kdykoliv se potkali na chodbě. Ale bylo ... byl to tak hezký pocit. Občas pochybovala, že její představy o lásce odpovídají skutečnosti, ale jestli to, co prožívala, byla láska, cítila se šťastná.

PRÁZDNINY.

1. července 2013 v 8:27 | Lenča
Je to tady! Je to vůbec možný? (: Jsem naprosto nadšená. A i když nemám nijak obrovské plány, mám detaily - drobné plány, které jsou velkými jen pro mě a právě proto tak úžasnými.

Dneska vyrážím ven s kámoškou a těším se, protože se vidíme jednou za rok a ať už budeme bloudit nebo nakupovat nebo cokoliv jiného, bude to zábava :D

A příští týden jedeme do Prahy. Nemůžu se dočkat :) Nakupování a chození po tom krásném městě. Bude to super.

Prázdniny mi připomněly jak moc ráda natáčím videa a fotím a jak mi chybí, když to nedělám. A taky čtu. Tak moc teď čtu a jsem ráda. Přečetla jsem první díl Deníku princezny a i když se mi to ze začátku nezdálo tak dobrý jak film (ten film vážně miluju :D), zalíbilo se mi to a určitě budu číst i další díly. A taky znovu čtu Anna and the French Kiss, protože... k tomu není potřeba mít důvod, ta knížka je nejúžasnější (:

Užívejte si prázdniny a zatím pa!

O KONCI ROKU A KRÁSNÉM VYSVĚDČENÍ.

24. června 2013 v 16:53 | Lenča
Ahoj :)

Jako první se musím pochlubit, jak krásné budu mít letos vysvědčení. Po dvou čtyřkách z chemie už to vypadalo celkem bledě, ale nakonec jsem si to spravila na dvojku a nemám ani jednou trojku. Pět dvojek a osm jedniček :) Takže budu mít vyznamenání a jsem sama na sebe zaslouženě vážně pyšná ;) :D Kromě toho končíme už ve středu a moje prázdniny budou o dva dny delší :D

Nebyla bych to já, abych nezmínila skutečnost, že už mi definitivně zbývá jen rok gymplu. Říkám "jen", ale zatím mi to pořád spíš připadne jako věčnost. I když vím, že to uteče. A pokud nestačilo zmínit to milionkrát, vážně vážně bych se chtěla dostat na školu do Prahy. Myslím, že do Brna se dostanu v pohodě a určitě si tam tu přihlášku dám a je pravda, že Brno má své výhody :D Ale... Praha je Praha ;)

Mám spálený záda, ale den strávenej v aquaparku za to stál ;) Taky mám teď konečně zase čas hodně číst. Koupila jsem si Rozum a cit a mám rozečtenej Pád titánů a asi tak deset další knížek :D Líbí se mi dnešní počasí. Vážně bych byla radši, kdyby bylo celý léto jen kolem dvaceti stupňů než aby byly vedra.

Pamatujete si jak jsem psala články o politice? No, myslím, že politiku už radši ani komentovat nebudu. Když jsem už i já - největší optimista světa - ztratila poslední naděje, co jsem v ní měla, tak už je to asi špatný. Ale je léto. Léto řeší všechno ;) Léto je důvodem pro cokoliv :) Mám ráda léto.

Mějte se (:

HAPPINESS.

8. června 2013 v 10:08 | Lenča
Ahoj :)

Cítím se šťastná, vážně vážně šťastná. Nevím, jestli to je proto, že zase jednou svítí sluníčko - myslím si, že ne, protože vedro moc nemusím a byla bych radši, kdyby většinu času pršelo. Ale teď ať se radši déšť na chvilku zastaví, povodní už tu bylo až moc. U nás sice ne, ale je mi líto těch, kteří tím museli projít.


Řekla bych, že můj pocit štěstí pramení z myšlenky, že zbývají pouhé tři týdny školy a pak bude léto (: Báječné úžasné skvělé léto, celé přede mnou. Letos moc neplánuju. Chci brigádu a celkem aktivně, leč zatím bezúspěšně ji sháním. Mám pár věcí, které určitě udělám a pár míst, kam určitě pojedu. Budu číst a budu běhat a vařit a nakupovat :D Budu si užívat své poslední léto středoškolačky. A připravovat se na úděl maturantky :D


-> Naprosto jsem se zamilovala do téhle písničky. Což mi připomíná, že bych nemohla být nadšenější z výsledku superstar. Sabinka vyhrála, yay (: Trochu trapné přiznání, ale vážně jsem u toho finále minulej týden brečela :D Když zpívali ten duet... oba byli úžasní. Štefan se mi ze začátku líbil jen kvůli tomu, že je fakt hodně pěknej, ale ke konci se mi zdálo, že se jeho zpěv vážně hodně zlepšil.

Zatím pa (:

ZMĚNA (JE ŽIVOT?)

22. května 2013 v 14:50 | Lenča
Jsem ostříhaná. Přijde mi to strašně zvláštní, ale uvidíme za pár dní, až si na to trochu zvyknu. Až doteď jsem měla pořád šíleně dlouhé vlasy, takže mít je jen přibližně po ramena je hodně jiný. Někdy jdu kolem zrcadla a říkám si, že mi to sluší a líbí se mi to. Jindy stojím před zrcadlem a říkám si, co jsem to proboha udělala :D Ale potřebovala jsem to. Není dobré se bát změn. Jak se to říká - bez změn by nebyl ani pokrok?


Měla bych něco číst, dlouho jsem nečetla. Mám teď poslední dobou problém číst některé knížky. Jakože, když mám něco jako Delirium nebo Across the Universe, mám to přečtené hned, ale když mám pak číst něco na povinnou četbu a tak, nechce se mi. Není to přímo tak, že by mě to nebavilo, baví mě to, jen se mi do toho prostě nechce, protože číst jednoduché knížky je snažší a já jsem hrozně líná :D Dala jsem si závazek, že Annu Kareninu dočtu do konce roku. A taky chci konečně přečíst Hobita. Jsem pořád skoro na začátku. Já nevím, nejsem schopná se do toho nějak dostat. Ale uvidíme, chtěla bych to přečíst.

Zítra už jdu zase do školy a strašně se mi tam chce... :D Ale budou to jen dva dny, protože v pondělí už jedeme směr Londýn ;) Ještě určitě napíšu nejmíň jeden článek předtím než pojedu.

Zatím pa :)

P.S. - Dneska jsem měla zajímavej sen, ve kterém jsem byla Rachel z Přátel. Což je zvláštní, protože ona je tou postavou, se kterou mám ze všech společného snad nejmíň... až na to, že mě taky všechno rozbrečí :D A tak jsem si celé dopoledne zase pouštěla Přátele ;)

P.P.S. - Poslední dobou jsem naprosto posedlá instagramem, dávám tam hlavně obrázky jídla :D Takže jestli chcete, přidejte si mě - jsem tam jako lenikaspi.

FREE.

19. května 2013 v 17:39 | Lenča
Ahoj! :)

Včera jsem dodělala seminárku. A to jsem si dala předsevzetí, že ji zvládnu do neděle ;) Takže jsem sama se sebou spokojená. A taky si myslím, že se mi docela povedla, mám tam grafy a je to krásně barevný :) Mimochodem, ta seminárka je až na začátek června, takže fakt, že jsem ji dopsala už takhle brzo by měl být považován skoro za zázrak :D

Tak teď hodně koukám na filmy. Dívala jsem se na druhou část Rozbřesku a docela se mi to líbilo. Ta první část byla lepší a pořád si myslím, že kdyby tam odsud úplně vyhodili Bellu, bylo by to ještě lepší, ale i tak to nebylo špatné. Ten konec byl udělaný úžasně :D No a pak jsem si pustila Hunger Games a zjistila, že se mi to nelíbí o nic míň než napoprvé, Jennifer Lawrence je báječná. Celý ten film je super. Strašně moc se těším, až bude v kinech druhý díl. No a večer jsem se pak dívala na Deník princezny 2, což jsem už viděla sto tisíckrát, ale baví mě to pořád :D

Na zbývající dny volna mám super plány - nedělat nic, prostě jen odpočívat :D A v úterý jdu k holičce, bude to docela radikální změna :D Tak dlouhý vlasy mě už štvou. Ne, že bych se nechala ostříhat na ježka nebo něco podobně šílenýho, ale chci to docela na krátko. Určitě toho budu litovat hned jak tu změnu uvidím, ale až mě přejde lítost, tak budu ráda :D

Zatím paá, L.

O ANGELINĚ, HOKEJI A VĚCECH.

17. května 2013 v 8:11 | Lenča
Jak všichni, kdo nežijí pod zemí, víme, nechala si v nedávné době Angelina Jolie odstranit prsní žlázy kvůli ohrožení rakovinou. Podle mě od ní bylo velmi odvážné to udělat a obdivuju ji, že to dokázala. Reakce některých lidí mi ale přijdou přímo nelidské. Trochu mě děsí, že žiju ve stejném světě jako třeba takový Petr Hájek. Tak zaprvé, ať by si Angelina dala odstranit cokoliv jiného, je to její věc. Ne moje, ne vaše, ne Hájkova. Což mu nedává žádné právo označit ji kvůli tomu za "jednoduchou osobu". Ale není to jen Hájek, když jsem si pročítala diskuze na internetu, docela mě vyděsilo jak někteří uvažují. Opravdu může někdo nesouhlasit s tím, že je lepší nemít prsa než vůbec nežít? Ona měla údajně 87% pravděpobnost, že rakovinu prsu bude mít, stejně jako její matka. To měla jako čekat, než se to stane a rakovina ji zasáhne?! To jako vážně?


No nic, přejdu k hokeji :D Nehráli jsme špatně. Ze začátku jo, jasně, ale v těch posledních zápasech hráli naši dost dobře a včera to taky nebylo nijak hrozný. Vážně, kdyby pak na konci toho Švýcara vyloučili o něco dřív, tak bysme vyhráli. Vážně mě štvou ti lidi, kteří umí jen kritizovat jak ti naši hokejisti neumí hrát a přitom o tom nevědí vůbec nic, dokonce se třeba ani na jeden zápas nedívali.

Mimochodem (a říkám vám to, protože se ráda chlubím :D) mám teď až do čtvrtka volno ze školy ;) Teď momentálně jdu psát seminárku, protože mám v plánu ji dodělat do neděle a myslím, že jsem schopná to stihnout (: Mějte se!

ŽIVOT A SMRT

14. května 2013 v 14:04 | Lenča
Občas jen tak sedím a uvažuju nad životem. Nad smrtí. Nad všemi nejistotami. A nad tím, že každé srdce jednou přestane tlouct a každý život jednou skončí. Když jsem byla mladší, občas, vždycky jednou za čas, jsem uvažovala nad tím, co se stane až umřeme. Myšlenka, že by pak nemělo být nic, mi přišla hrozně děsivá. Ale už to tak dávno není. Možná jsem až příliš velký optimista, ale nemyslím si, že se smrtí prostě přijde velká tma a nicota. Občas mě děsí jak rychle ubíhá čas a jak rychle dospíváme a stárneme, aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Ale neděsím se smrti. Víme, že přijde. Nevíme kdy, ale víme, že se to nakonec stane a až se to stane, tak se to stane. Nemá smysl se nad smrtí strachovat.

Ale vlastně jsem o tomhle vůbec psát nechtěla, možná bych se mohla dostat k věci. Jednou umřeme a řekněme si to na rovinu - může se to stát úplně kdykoliv. Možná se dožiju stovky a možná mě za týden srazí auto (vážně bych měla přestat smskovat za chůze, jen tím zvyšuju pravděpodobnost, že se právě tohle stane :D). Chci tím říct, že když mi tohle někdy dojde a přemýšlím nad tím, fascinuje mě jak banálními věcmi se my lidi zabýváme. (Mimochodem, pokud jste ho nečetli, přečtěte si Malého Prince :)

Lidi mi můžou říkat, že jsem naivní a vlastně asi jsem. No a co? :D Myslím, že už jsem v některém článku zmiňovala můj náhled na to jak je nesmyslné vybírat si vysokou jen podle toho, kolik vám budoucí práce vydělá peněz. A nejde jen o tohle, je to všechno. Vezměte si třeba takové války. Nechápu války. Chápu kdy a jak a kdo válčil s kým a čeho tím chtěl dosáhnout, jen nejsem schopná pochopit proč. Stejně tak nechápu ani násilí. A možná je to celé jen tím, že prostě nechápu moc. Touha po moci mi nic neříká.

Bože, píšu úplně jiný článek než jaký jsem psát chtěla :D Mělo to být o lásce a o využívání příležitosti a nakonec jsem skončila u války :D Tak někdy jindy.. ;)

JEŠTĚ NENÍ KVĚTEN.

29. dubna 2013 v 14:59 | Lenča
Ahojky :)

Sice ještě není květen, ale zaprvé, seminárku už mám (téměř) úplně hotovou a stejně ji nakonec můžeme odevzdávat až za týden a zadruhé je mi zle, bolí mě hlava, nos a furt kašlu a potřebuju dělat cokoliv jen ne se učit :D Ale překvapivě, i přes tohle všechno se mám úžasně :))

Zjistila jsem, že když nepíšu články každý den, mám snad i víc nápadů a už se těším až o každém z nich něco napíšu :) Taky, kdyby to snad nebylo úplně jasné, čím dál víc se těším do Londýna (: Myslím, že teď už je na čase, abych si odškrtávala dny v kalendáři (chtěla jsem to začít dělat už tak od prosince :D)

A před pár dny už se mi zdál můj klasický sen, že jsem si nestihla zabalit všechny věci - což se mi zdá pokaždé než někam jedu. Před Paříží se mi o tom zdálo snad desetkrát :D Takže až za týden napíšu, že už se balím, přestože tam jedu až koncem května, tak se tomu nedivte :D Teprve teď mi to pomalu začíná docházet. Já vážně pojedu do Londýna. Přesto mi to ještě pořád připadá tak hrozně neskutečné :D Ale už mám i libry a v pátek jsem strávila hodinu tím, že jsem je obdivovala :D

Taky mám teď období svého čtenářského šílenství a když jsem zjistila, že mi i po zaplacení Londýna pořád zůstanou nějaké peníze, začala jsem plánovat jak si nakoupím tuny knížek až zas v Praze půjdu do Luxoru ;) Což znamená, že za chvíli bude moje peněženka opět prázdná :D

No nic, ozvu se zase brzo, mějte se krásně (:

A TAK SE TO STALO.

25. dubna 2013 v 7:33 | Lenča
Tak jsem přerušila svůj řetězec denních článků. Ne kvůi tomu, že bych to nezvládala, ale spíš jsem si to sama sobě doslova zakázala ve stylu "Dokud nenapíšeš seminárku, žádné každodenní články!" :D Bylo to nutné.. musím totiž tu věc v úterý odevzdat a neptejte se mě, jak jsem daleko :D

Ale raději k něčemu pozitivnímu... Už je skoro léto! Prodává se zmrzlina. A když se prodává zmrzlina, tak je to jasné. A za měsíc budu v Londýně! Jupíí :D Do té doby musím napsat tuhle seminárku a pak ještě jednu, ale myslím, že ta druhá nebude tak těžká napsat (mimochodem právě k té je ten dotazník nahoře). Takže, co jsem chtěla v tomhle článku říct - do konce dubna mě tu neuvidíte, protože mi to moje zodpovědné já zakázalo :D A v květnu jsem zase zpátky, i když ještě nevím, jestli budu pokračovat s každodenními články, spíš ne. Vydrželo mi to víc než čtvrt roku, což je super :)

Včera, když jsem panikařila kvůli té seminárce, jsem dokonce začala číst další hru od Havla - Odcházení. (Divnější a zároveň lepší odreagování od stresu neexistuje :D) Četla jsem Audienci a minulý týden jsem ji (a ještě Vernisáž) viděla v divadle a upřímně si nejsem úplně jistá, co si o tom myslím :D Nebyla jsem nadšená a zároveň jsem nebyla zvlášť otrávená nebo tak něco, protože jsem už částečně věděla, do čeho jdu... Myslím, že se k Audienci a Havlovým hrám vrátím v nějakém článku ještě později (v květnu!)

Zatím se mějte, budu tu za týden :) :D

ŠŤASTNÝ ŽIVOT.

20. dubna 2013 v 21:14 | Lenča
Tak zase jednou o budoucnosti. Protože, když o tom přemýšlím, jsou pro mě někteří lidé ještě méně pochopitelní. Čím dál častěji se mě lidé ptají, co chci dělat po gymplu a na jakou chci jít vysokou. A zatímco někteří moje rozhodnutí jen schvalují, protože vědí jak moc mám angličtinu ráda, docela často se ale setkávám i s úplně opačnou reakcí. Anglicky přece umí každý. Neuživíš se. A co z tebe jako potom vůbec bude? Brzo na tuhle otázku snad začnu odpovídat, že spisovatelka :D

Je mi úplně jedno, jestli budu znít naivně, protože to tak je. Mnohem raději budu mít mizerně placenou práci, ve které budu šťastná než kupu peněz v práci, kterou bych nesnášela. A nejsem schopná pochopit, když to lidi mají naopak. V prácí strávíme tak obrovskou část svého života. Copak někdo vážně chce být celou tu dobu nešťastný jen kvůli penězům? Vždyť přece... Ale... Může mi to někdo vysvětlit?
 
 

Reklama