MY THOUGHTS

HAPPINESS.

8. června 2013 v 10:08 | Lenča
Ahoj :)

Cítím se šťastná, vážně vážně šťastná. Nevím, jestli to je proto, že zase jednou svítí sluníčko - myslím si, že ne, protože vedro moc nemusím a byla bych radši, kdyby většinu času pršelo. Ale teď ať se radši déšť na chvilku zastaví, povodní už tu bylo až moc. U nás sice ne, ale je mi líto těch, kteří tím museli projít.


Řekla bych, že můj pocit štěstí pramení z myšlenky, že zbývají pouhé tři týdny školy a pak bude léto (: Báječné úžasné skvělé léto, celé přede mnou. Letos moc neplánuju. Chci brigádu a celkem aktivně, leč zatím bezúspěšně ji sháním. Mám pár věcí, které určitě udělám a pár míst, kam určitě pojedu. Budu číst a budu běhat a vařit a nakupovat :D Budu si užívat své poslední léto středoškolačky. A připravovat se na úděl maturantky :D


-> Naprosto jsem se zamilovala do téhle písničky. Což mi připomíná, že bych nemohla být nadšenější z výsledku superstar. Sabinka vyhrála, yay (: Trochu trapné přiznání, ale vážně jsem u toho finále minulej týden brečela :D Když zpívali ten duet... oba byli úžasní. Štefan se mi ze začátku líbil jen kvůli tomu, že je fakt hodně pěknej, ale ke konci se mi zdálo, že se jeho zpěv vážně hodně zlepšil.

Zatím pa (:

ZMĚNA (JE ŽIVOT?)

22. května 2013 v 14:50 | Lenča
Jsem ostříhaná. Přijde mi to strašně zvláštní, ale uvidíme za pár dní, až si na to trochu zvyknu. Až doteď jsem měla pořád šíleně dlouhé vlasy, takže mít je jen přibližně po ramena je hodně jiný. Někdy jdu kolem zrcadla a říkám si, že mi to sluší a líbí se mi to. Jindy stojím před zrcadlem a říkám si, co jsem to proboha udělala :D Ale potřebovala jsem to. Není dobré se bát změn. Jak se to říká - bez změn by nebyl ani pokrok?


Měla bych něco číst, dlouho jsem nečetla. Mám teď poslední dobou problém číst některé knížky. Jakože, když mám něco jako Delirium nebo Across the Universe, mám to přečtené hned, ale když mám pak číst něco na povinnou četbu a tak, nechce se mi. Není to přímo tak, že by mě to nebavilo, baví mě to, jen se mi do toho prostě nechce, protože číst jednoduché knížky je snažší a já jsem hrozně líná :D Dala jsem si závazek, že Annu Kareninu dočtu do konce roku. A taky chci konečně přečíst Hobita. Jsem pořád skoro na začátku. Já nevím, nejsem schopná se do toho nějak dostat. Ale uvidíme, chtěla bych to přečíst.

Zítra už jdu zase do školy a strašně se mi tam chce... :D Ale budou to jen dva dny, protože v pondělí už jedeme směr Londýn ;) Ještě určitě napíšu nejmíň jeden článek předtím než pojedu.

Zatím pa :)

P.S. - Dneska jsem měla zajímavej sen, ve kterém jsem byla Rachel z Přátel. Což je zvláštní, protože ona je tou postavou, se kterou mám ze všech společného snad nejmíň... až na to, že mě taky všechno rozbrečí :D A tak jsem si celé dopoledne zase pouštěla Přátele ;)

P.P.S. - Poslední dobou jsem naprosto posedlá instagramem, dávám tam hlavně obrázky jídla :D Takže jestli chcete, přidejte si mě - jsem tam jako lenikaspi.

FREE.

19. května 2013 v 17:39 | Lenča
Ahoj! :)

Včera jsem dodělala seminárku. A to jsem si dala předsevzetí, že ji zvládnu do neděle ;) Takže jsem sama se sebou spokojená. A taky si myslím, že se mi docela povedla, mám tam grafy a je to krásně barevný :) Mimochodem, ta seminárka je až na začátek června, takže fakt, že jsem ji dopsala už takhle brzo by měl být považován skoro za zázrak :D

Tak teď hodně koukám na filmy. Dívala jsem se na druhou část Rozbřesku a docela se mi to líbilo. Ta první část byla lepší a pořád si myslím, že kdyby tam odsud úplně vyhodili Bellu, bylo by to ještě lepší, ale i tak to nebylo špatné. Ten konec byl udělaný úžasně :D No a pak jsem si pustila Hunger Games a zjistila, že se mi to nelíbí o nic míň než napoprvé, Jennifer Lawrence je báječná. Celý ten film je super. Strašně moc se těším, až bude v kinech druhý díl. No a večer jsem se pak dívala na Deník princezny 2, což jsem už viděla sto tisíckrát, ale baví mě to pořád :D

Na zbývající dny volna mám super plány - nedělat nic, prostě jen odpočívat :D A v úterý jdu k holičce, bude to docela radikální změna :D Tak dlouhý vlasy mě už štvou. Ne, že bych se nechala ostříhat na ježka nebo něco podobně šílenýho, ale chci to docela na krátko. Určitě toho budu litovat hned jak tu změnu uvidím, ale až mě přejde lítost, tak budu ráda :D

Zatím paá, L.

O ANGELINĚ, HOKEJI A VĚCECH.

17. května 2013 v 8:11 | Lenča
Jak všichni, kdo nežijí pod zemí, víme, nechala si v nedávné době Angelina Jolie odstranit prsní žlázy kvůli ohrožení rakovinou. Podle mě od ní bylo velmi odvážné to udělat a obdivuju ji, že to dokázala. Reakce některých lidí mi ale přijdou přímo nelidské. Trochu mě děsí, že žiju ve stejném světě jako třeba takový Petr Hájek. Tak zaprvé, ať by si Angelina dala odstranit cokoliv jiného, je to její věc. Ne moje, ne vaše, ne Hájkova. Což mu nedává žádné právo označit ji kvůli tomu za "jednoduchou osobu". Ale není to jen Hájek, když jsem si pročítala diskuze na internetu, docela mě vyděsilo jak někteří uvažují. Opravdu může někdo nesouhlasit s tím, že je lepší nemít prsa než vůbec nežít? Ona měla údajně 87% pravděpobnost, že rakovinu prsu bude mít, stejně jako její matka. To měla jako čekat, než se to stane a rakovina ji zasáhne?! To jako vážně?


No nic, přejdu k hokeji :D Nehráli jsme špatně. Ze začátku jo, jasně, ale v těch posledních zápasech hráli naši dost dobře a včera to taky nebylo nijak hrozný. Vážně, kdyby pak na konci toho Švýcara vyloučili o něco dřív, tak bysme vyhráli. Vážně mě štvou ti lidi, kteří umí jen kritizovat jak ti naši hokejisti neumí hrát a přitom o tom nevědí vůbec nic, dokonce se třeba ani na jeden zápas nedívali.

Mimochodem (a říkám vám to, protože se ráda chlubím :D) mám teď až do čtvrtka volno ze školy ;) Teď momentálně jdu psát seminárku, protože mám v plánu ji dodělat do neděle a myslím, že jsem schopná to stihnout (: Mějte se!

ŽIVOT A SMRT

14. května 2013 v 14:04 | Lenča
Občas jen tak sedím a uvažuju nad životem. Nad smrtí. Nad všemi nejistotami. A nad tím, že každé srdce jednou přestane tlouct a každý život jednou skončí. Když jsem byla mladší, občas, vždycky jednou za čas, jsem uvažovala nad tím, co se stane až umřeme. Myšlenka, že by pak nemělo být nic, mi přišla hrozně děsivá. Ale už to tak dávno není. Možná jsem až příliš velký optimista, ale nemyslím si, že se smrtí prostě přijde velká tma a nicota. Občas mě děsí jak rychle ubíhá čas a jak rychle dospíváme a stárneme, aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Ale neděsím se smrti. Víme, že přijde. Nevíme kdy, ale víme, že se to nakonec stane a až se to stane, tak se to stane. Nemá smysl se nad smrtí strachovat.

Ale vlastně jsem o tomhle vůbec psát nechtěla, možná bych se mohla dostat k věci. Jednou umřeme a řekněme si to na rovinu - může se to stát úplně kdykoliv. Možná se dožiju stovky a možná mě za týden srazí auto (vážně bych měla přestat smskovat za chůze, jen tím zvyšuju pravděpodobnost, že se právě tohle stane :D). Chci tím říct, že když mi tohle někdy dojde a přemýšlím nad tím, fascinuje mě jak banálními věcmi se my lidi zabýváme. (Mimochodem, pokud jste ho nečetli, přečtěte si Malého Prince :)

Lidi mi můžou říkat, že jsem naivní a vlastně asi jsem. No a co? :D Myslím, že už jsem v některém článku zmiňovala můj náhled na to jak je nesmyslné vybírat si vysokou jen podle toho, kolik vám budoucí práce vydělá peněz. A nejde jen o tohle, je to všechno. Vezměte si třeba takové války. Nechápu války. Chápu kdy a jak a kdo válčil s kým a čeho tím chtěl dosáhnout, jen nejsem schopná pochopit proč. Stejně tak nechápu ani násilí. A možná je to celé jen tím, že prostě nechápu moc. Touha po moci mi nic neříká.

Bože, píšu úplně jiný článek než jaký jsem psát chtěla :D Mělo to být o lásce a o využívání příležitosti a nakonec jsem skončila u války :D Tak někdy jindy.. ;)

JEŠTĚ NENÍ KVĚTEN.

29. dubna 2013 v 14:59 | Lenča
Ahojky :)

Sice ještě není květen, ale zaprvé, seminárku už mám (téměř) úplně hotovou a stejně ji nakonec můžeme odevzdávat až za týden a zadruhé je mi zle, bolí mě hlava, nos a furt kašlu a potřebuju dělat cokoliv jen ne se učit :D Ale překvapivě, i přes tohle všechno se mám úžasně :))

Zjistila jsem, že když nepíšu články každý den, mám snad i víc nápadů a už se těším až o každém z nich něco napíšu :) Taky, kdyby to snad nebylo úplně jasné, čím dál víc se těším do Londýna (: Myslím, že teď už je na čase, abych si odškrtávala dny v kalendáři (chtěla jsem to začít dělat už tak od prosince :D)

A před pár dny už se mi zdál můj klasický sen, že jsem si nestihla zabalit všechny věci - což se mi zdá pokaždé než někam jedu. Před Paříží se mi o tom zdálo snad desetkrát :D Takže až za týden napíšu, že už se balím, přestože tam jedu až koncem května, tak se tomu nedivte :D Teprve teď mi to pomalu začíná docházet. Já vážně pojedu do Londýna. Přesto mi to ještě pořád připadá tak hrozně neskutečné :D Ale už mám i libry a v pátek jsem strávila hodinu tím, že jsem je obdivovala :D

Taky mám teď období svého čtenářského šílenství a když jsem zjistila, že mi i po zaplacení Londýna pořád zůstanou nějaké peníze, začala jsem plánovat jak si nakoupím tuny knížek až zas v Praze půjdu do Luxoru ;) Což znamená, že za chvíli bude moje peněženka opět prázdná :D

No nic, ozvu se zase brzo, mějte se krásně (:

A TAK SE TO STALO.

25. dubna 2013 v 7:33 | Lenča
Tak jsem přerušila svůj řetězec denních článků. Ne kvůi tomu, že bych to nezvládala, ale spíš jsem si to sama sobě doslova zakázala ve stylu "Dokud nenapíšeš seminárku, žádné každodenní články!" :D Bylo to nutné.. musím totiž tu věc v úterý odevzdat a neptejte se mě, jak jsem daleko :D

Ale raději k něčemu pozitivnímu... Už je skoro léto! Prodává se zmrzlina. A když se prodává zmrzlina, tak je to jasné. A za měsíc budu v Londýně! Jupíí :D Do té doby musím napsat tuhle seminárku a pak ještě jednu, ale myslím, že ta druhá nebude tak těžká napsat (mimochodem právě k té je ten dotazník nahoře). Takže, co jsem chtěla v tomhle článku říct - do konce dubna mě tu neuvidíte, protože mi to moje zodpovědné já zakázalo :D A v květnu jsem zase zpátky, i když ještě nevím, jestli budu pokračovat s každodenními články, spíš ne. Vydrželo mi to víc než čtvrt roku, což je super :)

Včera, když jsem panikařila kvůli té seminárce, jsem dokonce začala číst další hru od Havla - Odcházení. (Divnější a zároveň lepší odreagování od stresu neexistuje :D) Četla jsem Audienci a minulý týden jsem ji (a ještě Vernisáž) viděla v divadle a upřímně si nejsem úplně jistá, co si o tom myslím :D Nebyla jsem nadšená a zároveň jsem nebyla zvlášť otrávená nebo tak něco, protože jsem už částečně věděla, do čeho jdu... Myslím, že se k Audienci a Havlovým hrám vrátím v nějakém článku ještě později (v květnu!)

Zatím se mějte, budu tu za týden :) :D

ŠŤASTNÝ ŽIVOT.

20. dubna 2013 v 21:14 | Lenča
Tak zase jednou o budoucnosti. Protože, když o tom přemýšlím, jsou pro mě někteří lidé ještě méně pochopitelní. Čím dál častěji se mě lidé ptají, co chci dělat po gymplu a na jakou chci jít vysokou. A zatímco někteří moje rozhodnutí jen schvalují, protože vědí jak moc mám angličtinu ráda, docela často se ale setkávám i s úplně opačnou reakcí. Anglicky přece umí každý. Neuživíš se. A co z tebe jako potom vůbec bude? Brzo na tuhle otázku snad začnu odpovídat, že spisovatelka :D

Je mi úplně jedno, jestli budu znít naivně, protože to tak je. Mnohem raději budu mít mizerně placenou práci, ve které budu šťastná než kupu peněz v práci, kterou bych nesnášela. A nejsem schopná pochopit, když to lidi mají naopak. V prácí strávíme tak obrovskou část svého života. Copak někdo vážně chce být celou tu dobu nešťastný jen kvůli penězům? Vždyť přece... Ale... Může mi to někdo vysvětlit?

NOVINKY, KNÍŽKY, VŠECHNO.

19. dubna 2013 v 7:25 | Lenča
Ahoj :)

Venku je léto. Nebo bylo :D Krása. A já musím psát seminárku :D Místo toho, abych se poučila od minula a toho, jak jsem nestíhala, začínám ještě později. Nebo, měla bych začít. Ach jo :D Taky vám připadá tak těžký dělat něco do školy, když je venku tak krásně? :) Ale vzhledem k tomu, že to musím mít napsané do konce dubna, vážně bych měla začít, protože jinak vážně začnu panikařit :D

Ale hodně se teď učím na příjmačky. A taky jsem k dalšímu milionu rozečtených knih začala číst Na cestě od Jacka Kerouaca. A ještě jsem myslím nepsala, že jsem uprostřed knížky Across the Universe (česky Loď mezi hvězdami), která je naprosto úžasná. Hrozně moc se mi líbí :) Akorát mě štve, že každá kniha musí mít několik dílů, protože ten další určitě bude na nic. Stejně jako Divergence a v podstatě taky Hunger Games. Takže, jestli nemáte, co číst, určitě doporučuju (:

Mimochodem, jestli vás to až doteď obešlo a zatím jste nečetli TFIOS (česky Hvězdy nám nepřály), tak na nic nečekejte :) A taky je už přeložené The Casual Vacancy (Prázdné místo) od JKR, což jsem já osobně pořád nedočetla :D

Zatím pa, L. :)

MÁM RÁDA ŠKOLU.

14. dubna 2013 v 8:21 | Lenča
Ahoj :)

Momentálně nejsem vůbec schopná psát. Mám asi tak milion nápadů, ale nejsem ani o jednom z nich schopná napsat víc než dvě věty. Měla bych začít nosit do školy notebook (pravda, to by první musel fungovat), abych mohla psát tam. Většinou mám totiž největší inspiraci ve škole. Ale pak si někam napíšu jen jedním nebo dvěma slovy ten nápad a když se k tomu doma vrátím, už si nepamatuju, co všechno jsem o tom chtěla psát.

Dneska jsem zase hledala všechno možný o vysoké. Na facebooku jsem si četla Přiznání UK.. některý docela sranda :D Mám sice ještě víc než rok, ale už teď se těším. A vážně doufám, že se tam dostanu. Co jsem slyšela o pražské filozofické fakultě, jsem spokojená ;) Dokonce se ani moc nebojím maturity. Zatím. Je to ještě docela daleko, i když je mi jasné, že to šíleně uteče. Teď mám takovou tu dobu, kdy ve škole ve všech hodinách dávám pozor a lituju, že jsem to tak nedělala celou dobu. Už jen tři měsíce fyziky a chemie a biologie. Mám biologii ráda. A z chemie jsem se naučila o tolik víc než jsem kdy čekala. Fyziku pořád nechápu a myslím, že po těch šesti letech nedávání pozor ve fyzice už za tři měsíce nic nezměním :D


Taky jsem si teď tak optimisticky dala za cíl, že si do konce prázdnin dodělám seznam četby k maturitě, dočtu, co potřebuju a napíšu to do čtenářskýho deníku. Už mám většinu toho, co tam chci mít, přečtenou, napsat o tom bude větší problém :D Ale v pohodě ;)

No nic, zatím pa. Hezkou neděli (:

100. ČLÁNEK ROKU

11. dubna 2013 v 6:52 | Lenča
Ahoj :)

Ve skutečnosti tohle není letošní článek, ten vyšel už včera, ale všimla jsem si samozřejmě až po tom, co jsem ho zveřejnila. Tak je můj letošní stý článek o facebooku. No co, teď už ho mazat nebudu. Jen tak pro zajmavost, už teď mám napsaných víc článků než v roce 2010 (tehdy jich bylo 90). A mám pocit, že bych po krásném číslů mohla zhodnotit své dosavadní dojmy z mého letošního projektu. Denní články.

Když mě to koncem prosince napadlo a na začátku ledna jsem s tím začala, připadalo mi to jako šílený nápad. A vůbec jsem si nebyla jistá, jestli je to v mých silách. Vlastně mi to i teď (navíc, když vezmeme v potaz, že mi už víc než dva měsíce nejde notebook) připadá trochu jako šílenost. Ale ono to jde. A ani ne až tak těžko. Baví mě to a vlastně už nějakou dobu nemusím sama sebe ani nutit psát, přichází to samo. Kdybych teď třeba jeden den vynechala a svůj článek nenapsala, cítila bych se hrozně nesvá. Vlastně bych asi ani nemohla jít spát, když bych věděla, že jsem ještě nic nenapsala.

Myslím si, že je hodně užitečné vytvořit si něco, co budete dělat opakovaně každý den. Může to být klidně jen hloupé stlaní postele. Před nějakou dobou jsem právě o stlaní četla článek. Vždycky jsem si říkala, že stlát postel je zbytečné, navíc když ta moje je patrová a nepořádek na ní není moc vidět. Ale v tom článku autor psal, že je to důležité kvůli tomu, abychom měli právě nějakou opakovanou činnost, což přispívá k pevnější vůli. Chápete, jak to myslím, že jo? :D

Zatím pa, mějte se, L. (:

LIDI NA FACEBOOKU

10. dubna 2013 v 6:27 | Lenča
1. Twitter je lepší. Musím to říct, vážně.

2. Lidi na facebooku mě věčně štvou. Jak mám ráda svoje bratránky a další mladší příbuzné, jejich neustálé žádosti do všech těch her a dalších blbostí mě strašně rozčilujou :D Pak jsou tu lidi s fotkami v podprsenkách nebo alespoň velkým výstřihem. Mají tohle zapotřebí? Ne. Ne, nemají. K tomu přidejte osm kýčovitých klišé citátu za hodinu a máte osobu, kterou byste v přátelích na fb nikdy mít nechtěli.

3. A další věc - proč si někoho přidávate na facebooku, když ho ani nezdravíte na ulici? To prostě nedává smysl.

4. Facebook je hroznej žrout času. A přesto se tam musím dívat pokaždé, když se mihnu kolem počítače. A navíc, můj mobil mi pokaždé řekne, když se na facebooku stane něco, o čem bych měla vědět, takže tam pak logicky musím jít :D

5. Když ještě existovala stránka bravogirl.cz, hodně často jsem tam chodila a odpovídala na problémy v poradně. A strašně jsem nechápala, když tam někdo psal o takových těch facebookých vztazích. Já vím, je ode mě jako od někoho, kdo nedělá nic jiného než si celé dny píše přes internet nejmíň s desítkama kamarádů, které v životě neviděl, trochu pokrytecké. Ale těmi facebookými vztahy teď myslím spíš to, když se vztah dvou lidí, kteří se znají v reálném životě, rozvíjí jen přes facebook. Já nevím, přijde mi to zvláštní.


MOŽNÁ BYCH MĚLA BÝT UČITELKOU.

9. dubna 2013 v 13:30 | Lenča
Možná bych přecejen raději měla být učitelkou. Zbožňuju děti, ony zbožňují mě a každý o mně ví, že to s dětmi umím. Na jedné straně chci být úspěšná, dostat se daleko, studovat anglistiku a tohle všechno. Ale na druhé straně bych nejradši ze všeho trávila celé dny s dětmi. Jenže... který z těch dvou hlasů poslechnout? Je to jako vybírat si, jestli poslechnout hlavu nebo srdce, až na to, že v obou případech je to tady srdce. Možná až se budu hlásit na školu, nechám si i možnost pedagogické fakulty. Tak bych ale vybrala učit na základní škole, nejradši první stupěň.

Někdy je strašně těžké se rozhodnout. Je toho tolik, co bych chtěla dělat. Ale někdo na youtube (myslela jsem, že to byl John Green, ale nejsem si vůbec jistá, vlastně to byla asi nějaká holka) mluvil/a v jednom videu o tom, že když se hlásili na vysokou, přihlásili se na víc oborů, protože se nemohli rozhodnout, ale tím si jen oddálili rozhodování a přidělali víc práce. Což je fakt.

Ale rozhodovat se je těžké.

JAK SE UČÍM ANGLIČTINU.

7. dubna 2013 v 7:18 | Lenča
Posledních několik let se učím anglicky z většiny podobným způsobem jakým jsem se jako malé dítě učila svůj mateřský jazyk. Prostě posloucháním. A když jde o gramatiku už tak nějak podvědomě doplňuju to, co by tam mělo být. Ale vzhledem k tomu, že jsem na gramatická pravidla až doteď kašlala, musím se je učit zpětně teď, i když většinou vím, co doplnit. Ve škole máme učebnice Intermediate a já jak jsem nedávno psala, jsem se dozvěděla, že mám úroveň B2, což je Upper-Intermediate. Tak jsem si pro jistotu sehnala učebnici Advanced, myslím, že Cambridge University Press. Tam je ta gramatika dost dobře vysvětlená, takže už jsem na cestě k "advanced znalostem" :D

No, to je gramatika. Neřekla bych nejtěžší, ale pro mě osobně tak nějak nejvíc frustrující jsou slovíčka. Protože mám pořád pocit, že jich neznám dost. Alespoň ne aktivně. Pasivní slovní zásobu mám, myslím, dost velkou, rozumím skoro všemu. Ale učení slovíček mě baví. V mém pokoji jsou vždycky všude různé barevné papírky se slovíčky a tak podobně :D Takové trochu vtipné nebo zajímavé mi přijde, že u některých slovíček si přesně pamatuju, kdy jsem se je naučila :D

To nejtěžší, a čeho se taky nejvíc bojím na příjmačkách, je psaní. Jsem sice v pohodě schopná psát jednoduché věci o normálních tématech, ale napsat něco složitého a navíc o tématu, které se nedá označit za zrovna jednoduché k porozumění... bude těžký. Člověk by řekl, že po všem tom čtení v angličtině pochytím i nějaké "know how" k psaní a ono zatím houbelec :D Ale ještě mám rok, takže to určitě stihnu zlepšit :)

A jinak, pokud by někdo chtěl tip, jak si zlepšit angličtinu - čtěte v angličtině, koukejte na filmy a seriály v angličtině (případně youtube videa). Řekla bych, že u sebe velké části mých znalostí vděčím právě tomuhle.

O ZODPOVĚDNOSTI.

6. dubna 2013 v 7:26 | Lenča
Jako dítě jsem se nikdy netěšila na dospělost. Ono je totiž hodně snadné být dítětem. Nemusíte chodit do práce a ze začáku ani do školy. Nemusíte platit daně a starat se o to, kolik co stojí. A hlavně je ve vašem životě někdo, kdo rozhoduje za vás. Ale když se nad tím zamyslíte, být dítětem je vlastně taky docela otrava.

Neustále musíte někoho poslouchat. Chcete si hrát a dospělí vás nutí se učit. Chcete si obléct sukni a máma vám to zakáže, protože je moc zima. Ptala jsem se brášky (protože právě malé dítě je často daleko větším zdrojem moudrosti, než bychom čekali) a ten mi řekl, že je super být dospělý a na otázku proč si to myslí mi řekl, že si může uvařit, co chce. To je ono. Pak jsem mu říkala, že ale když je někdo dospělý, tak musí chodit do práce a on řekl, že to je super, protože si může vybrat jakou práci chce ;)


Když jste dospělí, nikdo vám tak obyčejné věci nezakazuje. Když si chcete dát na oběd zmrzlinu, můžete. A když se místo práce chcete dívat na televizi, klidně můžete. Ale za následky si pak zodpovídáte jen vy sami. Což samozřejmě není ani trochu snadné. Většina lidí mána vrcholu svých priorit krásné slůvko svoboda, ale ani být svobodný není jen tak. Mnohdy je mnohem jednodušší nechat se někým vést a když přijde první problém, jen tak ho můžeme svést na toho druhého.

Když se nad tím zamyslíme a uvědomíme si všechno, co skutečně můžeme dělat, je to dost ohromující. Máme totiž obrovské množství možností, mnohdy dám ani nedochází kolik vlastně. Mám už jen z té myšlenky husí kůýi a zároveň jakýsi zvláštně dobrý pocit.

Budoucnost a život je výzva. A já mám výzvy ráda.

ÚZKOSTI A RADOSTI

4. dubna 2013 v 6:27 | Lenča
Náladovost je hrozná věc. Ani já sama se ve vlastních náladách nejsem schopná vyznat. Občas bych nejradši nedělala celý den vůbecnic. Chci prosedět celý den u televize nebo rovnou ležet v posteli. A jindy chci objevovat a číst a učit se. Prostě něco dělat. Nejlépe všechno.

Stejně tak si většinu času myslím, že vysoká bude báječná. Nemůžu se dočkat života ve velkém městě a možnosti studovat na své vysněné škole (za předpokladu, že se na ni dostanu) a naučit se úplně všechno, co chci. Konečně budu moct být samostatná a v podstatě dělat si, co chci. I když osmnáct mi už bylo před rokem, myslím, že teprve pak budu dospělá. Tak trochu, ne úplně.

Na druhou stranu mám občas takové hrozně úzkostlivé momenty, kdy se mi chce při pomyšlení na odchod z domu snad jen brečet. Budu daleko, sama ve velkém městě. Svého milovaného brášku uvidím jen o víkendech. Budu na koleji a budu muset sdílet pokoj s dalším člověkem. Je moc divné, že si říkám, že když bude nejhůř, pořád existuje internet..? :D Myslím tím hlavně skype a tak. Určitě se budu snažit chodit ven a poznat nové lidi, ale já jsem pořád já a dost pochybuju, že se to nějak zásadně změní.

A taky, když se dostanu do Prahy, mám tam strejdu a jeho rodinu. Chtěla jsem skoro říct, že tam nemám kamarády, ale když o tom tak uvažuju, pár kamarádů by se našlo, i když jsem s nimi dlouho nemluvila. Pozitivní je, že když se nedostanu na školu do Prahy, půjdu do Brna a tam je Niki! :D Takže s mým neustálým strachováním se z příjmaček je dobré, že mám na obou místech nějaké pozitivum. Oni taky občas lidi hodnotí Masarykovu univerzitu líp než Karlovu, že je nějakým způsobem příjemnější, ale to uvidím sama, až budu objíždět dny otevřených dveří a tak vůbec. Jenže samozřejmě Karlovka je Karlovka.

No nic, zase se z toho stal další článek o vysoké, takže je načase jít :) Mějte se!

NESNÁŠÍM ČESKÉ VELIKONOCE.

1. dubna 2013 v 7:30 | Lenča
Velikonoce jsem měla ráda, dokud jsem byla úplně malá a mohla jsem chodit s tátou a klukama. Pamatuju si, že jsem vždycky měla dilema, jestli jít s ním nebo zůstat doma s mámou a koukat na pohádky. Ale pak jsem trošku vyrostla a v jisté bodě jsem je mít ráda přestala. Přesto, dokud jsem o tom tak moc nepřemýšlela, tak jsem je tak nějak tolerovala. Byla jsem ráda, že k nám chodí bratránci a strejdové, které jsem jinak tak často neviděla.

No a pak jsem nad tím přemýšlela a došlo mi, že to jsou vlastně úplně pitomé tradice. Tedy, baví mě barvit vajička a píct a zdobit dům jako, že je jaro (mimochodem, když mluví o jaru, taky jste v pátek měli po probuzení takový šok - u nás bylo tolik sněhu :D). Ale prostě tradice pomlázek je to nejhloupější, co kdo mohl vymyslet.

Nechce se mi psát proč, protože nemám chuť se rozčilovat a navíc si myslím, že je to úplně jasné. A nemusím být kdovíjaká feministka, abych tuhle tradici neměla ráda. Nepodporuju násilí a ať si kdo myslí, co chce, tohle násilí je. A to radši ani nekomentuju, co má tahleta tradice přinést nám holkám.

No nic, užijte si pondělí, které není ničím zvláštní a mějte se fanfárově (: Pa, L.

Ha, právě mě napadlo dobré téma na seminárku! Budu zkoumat, jestli děti vůbec ví, proč se slaví Velikonoce. Protože vím o sobě, že jsem to až trapně dlouho nevěděla :D

BŘEZEN / DUBEN

31. března 2013 v 9:08 | Lenča
A je tu opět čas na pravidelný článek na závěr měsíce. Tentokrát spíš než cokoliv zpytování svědomí :D Za březen jsem přečetla jenom dvě knížky (Proroctví a Studii v Šarlatové). Dalších zhruba deset mám rozečtených. Momentálně není mým problémem to, že bych neměla čas číst, jen je toho strašně moc, co chci číst. Takže buď pak ve výsledku nečtu nic nebo rozečítám další a další knihy.

Řeknu vám, co mám rozečtené... Annu Kareninu už od konce února, Hobita už tak od prosince :D, Otce Goriota, Petra a Lucii (rozhodně od prosince a přitom to nemá ani 100 stránek!), Deník Anny Frankové, Jane Eyre, francouzského Malého Prince, Podpis čtyř, The Casual Vacancy (pořád se do toho nějak nemůžu dostat..) a aby toho nebylo málo, tak jsem začala znovu číst Sesterstvo putovních kalhot. Ehm a pak se divím, že vlastně nečtu nic :D

Březen utekl nějak divně rychle a říkám si, že bych vážně zase měla soustředěně pracovat na obou seminárkách. Hlavně, že jsem si v lednu říkala, že tu příští začnu psát hned v únoru... jasně :D Čas vůbec utíká rychle, ale přes to všechno mi to až tak nevadí. Touhle dobou za dva měsíce totiž budu v Londýně :)

NETOUŽÍM PO DOKONALOSTI

30. března 2013 v 8:37 | Lenča
Proč nás tak fascinuje dokonalost? Všem je jasné, že svět není dokonalý ani zdaleka. A někdy jsou to právě ony malé nedokonalosti, které činí všechno o tolik zajímavějším. A přesto obdivujeme načančané obýváky z Ikey. To, co je dokonalé, není příliš jiné. Nad pohovkou takového obývacího pokoje visí fotografie z ateliérů. Je tu manžel, který nosí domů vysoký plat, v případě potřeby cokoliv opraví, nikdy nechodí do hospody. Vedle něj krásná manželka s upravenými nehty, která má doma naprostý pořádek a ještě ke všemu je dostatečně emancipovaná. Blonďaté děti mají zuby bílé jako z reklamy na Orbit. Nosí domů samé jedničky. Syn hraje fotbal, učí se na kytaru. Dcera umí hrát na klavír, má talent na jazyky a zároveň doma ve všem pomáhá mamince. Na obrázku se všichni šťastně usmívají. Ale jaká je tahle perfektní rodina ve skutečnosti?

Co když se dcera utápí v depresích, protože jsou její rodiče věčně v práci a nemají na ni čas?
Co když se synovi líbí kluci a bojí se tuhle skutečnost přiznat, protože tuší, že by ho jeho rodiče odsoudili?
A co když otec svou ženu podvádí, protože jejich vztah už dávno nefunguje?
A pak - co když o tom manželka ví, ale nic neříká, protože nechce zrušit dokonalost všeho, co má?

Víte, radši budu nedokonalá. Budu mít na stěně bláznivé fotky a když mě něco bude štvát, klidně se pohádám. A občas budu hloupě líná. Protože je to lepší než lhát sám sobě.

ANGLIČTINA, ZUBY A TO OSTATNÍ.

27. března 2013 v 6:25 | Lenča
Ahoj :)
Abych si na to nemusela stěžovat později, řeknu vám hned, že mě zase bolí zub a je to hrůza a agrrh. Říkala jsem už, že ROZHODNĚ NECHCI BÝT MOUDRÁ?! No, pojďme dál.

Včera jsme ve škole dělali jakési testování angličtiny (SCATE testy?), kde jsme se měli dozvědět jaká je naše úroveň jazyka. Jen pro informaci, začátečník je A1, mírně pokročilý A2, středně pokročilý B1, vyšší pokročilý B2 a pokročilý C1. Občas tam byly takové otázky, že jsem se cítila naprosto hloupě, občas tam byly texty, u kterých mě málem odradila už jen jejich délka a většinou tam byly snadné věci. Není nic jednoduššího než poslech. No a jsem spokojená, mám úroveň B2.

Teď momentálně bych se měla učit chemii, protože tak zhruba za dvě a půl hodiny píšeme test a já nic neumím. No i když, minule jsem měla taky pocit, že to neumím a dostala jsem dvojku. Což je divný, protože se v chemii většinou spoléhám na to, co mám naučené nazpaměť...

Co je jinak nového... venku je zima, blíží se Velikonoce. A samé takové nečekané věci :D

Zatím ahoj, L.

TĚŠÍM SE DO LONDÝNA.

26. března 2013 v 14:20 | Lenča
Těším se do Londýna tak moc, že se mi o víkendu zdálo, že už jsem tam byla. Ale zdálo se mi, že jsem tam jela s malým bratránkem, kterej tam pak měl začít chodit do školy :D A nepřišlo mi to nijak zvláštní. Bylo tam úplně hezký počasí, myslím, že jsem chodila v tričku, a byla jsem hrozně naštvaná, že nemůžu fotit, protože jsme někam spěchali. První jsme viděli Big Ben a pak jsem si úplně říkala, kde jsou všechny ty autobusy - a jen, co jsem si to pomyslela jsem je najednou viděla všude :D A když jsem viděla první, začala jsem křičet něco ve smyslu - "Jéé, double decker!" Je dost možný, že to udělám, až ho skutečně uvidím :D No, pak jsme z nějakého důvodu hledali Covent Garden a já jsem říkala, že teoreticky vím, kde to je :D

Ale už brzo se dočkám :) Od zítřka přesně za dva měsíce! Yay :))


Myslím, že jsem se ještě nezmiňovala, kam kromě Londýna ještě pojedeme. A nemůžete se mi divit, mám plnou hlavu už jen Londýna :) Jedeme taky do Oxfordu, do Stratfordu nad Avonou a na jih - do Brigtonu a myslím, že i do Eastbournu (který znám hlavně díky filmu On je fakt boží! - viděla jsem ho jen tak stodvacetkrát :D).

"GUILTY PLEASURES" (PROVINILÉ POTĚŠENÍ?)

24. března 2013 v 9:16 | Lenča
Nechci psát o Glee, i když nový díl nebyl zas tak špatný. Líbil se mi. Ale nemám o něm zas tak moc, co psát. Nejvíc se mi líbilo, jak holky zpívali jako Spice Girls :D Beztak Unique je nejlepší :)

Ale tenhle díl byl o tzv. guilty pleasures. Google mi to přeložil jako "provinilé potěšení", což zní divně, ale žádný lepší překlad mě nenapadl. Víte, co myslím, že jo? Prostě věci, které máme rádi, ale fakt, že je máme rádi, náš dělá tak trochu provinilými.

A tak jsem přemýšlela, co je tím mým guilty pleasure a jestli vůbec nějaké mám, protože mě nic nenapadalo. Ale něco mě napadlo. One Direction :D A taky, něco snad ještě trapnějšího - řekla bych, ať se mi nesmějete, ale vzhledem k tomu, že se směju i já, tak se klidně smějte :D Když slyším v rádiu nebo třeba na Óčku písničky Justina Biebera, mám z toho radost :D Protože se mi některé ty písničky líbí ;)

To by ke guilty pleasures snad stačilo, myslím, že jste si udělali obrázek :D Jestli chcete, podělte se o vaše guilty pleasures, budu ráda :)

Počkat, teď jsem si vzpomněla - ještě Hannah Montana. To je rozhodně moje guilty pleasure :D Ne, že bych se kvůli tomu cítila nějak provinile, ale vážně nerada bych přiznávala, že se na to ještě ve svých devatenácti tak ráda dívám :D

LENČY VS. LENČI (ANEB JAK JSEM SE VYVEDLA Z OMYLU)

23. března 2013 v 8:46 | Lenča
Ahoj,
tak jsem zjistila, že jsem vážně neměla pravdu, když jsem se domnívala, že "Lenčy" se píše s tvrdým y. Četla jsem si Pravidla českého pravopisu a ty my řekly, že se tam vážně píše měkké i. Nevím, jestli si na to zvyknu, protože je to fakt divný :D

Protože logicky by se to mělo skloňovat podle vzoru "žena", což se taky skloňuje, ale tam kde by mělo být tvrdé y, je ve skutečnosti měkké. Stejně je to i se vzorem "předseda" a "město". Takže Nohavica, bez Nohavici... to je snad ještě divnější :D Nepřijde vám to divný? Možná ne, protože všichni kromě mě to asi věděli. Je to už docela dlouho, co jsem se s někým z rodiny hádala, že se tam učitě píše tvrdé. Tak jsem se vyvedla z omylu.

Vážně mám psát "Lenči"? Já nechci :D

Zatím se mějte, L. :)

PRÁZDNINY KONČÍ.

15. března 2013 v 12:49 | Lenča
Ahoj,
včera jsem se vrátila domů od babičky. Prázdniny jsem si užila. No, alespoň do včerejška. Dneska jsem se po krátké sérii děsivých snů probudila někdy kolem čtvrté a bylo mi příšerně blbě. Nechci zacházet do přílišných detailů, ale chvílema jsem měla podezření, že jestli to tak půjde dál, vyzvracím i vlastní mandle. Takže konec prázdnin nebude příliš slavný. Ale chci aspoň napsat o zbytku prázdnin.

Mám ty své bratránky a sestřenku tak moc ráda, i když mě občas šíleně rrozčilují. Nejlepší byl včerejšek. Jeli jsme do aquaparku a bylo to super. Jen až moc krátké. Na toboganu jsme jeli tolikrát, že jsem už ani nepočítala. A pak jsme plavali a skákali do vody a jedli :D Ale o jídle nechci dnes ani slyšet.

Jediné, co mě na prázdninách štvalo, byla ta hrozná zima. Už mělo být jaro. Chci, aby už konečně bylo jaro! Klidně ať prší, ale ta hrozná zima je k nevydrždení... a ano, donutím sama sebe tohle si přečíst, až si zase v srpnu budu stěžovat na hrozné vedro :D

Zatím pa (:

NOVINKY (O KNIHÁCH)

8. března 2013 v 6:44 | Lenča
Ahoj :)

Před týdnem, 1. března vyšel český překlad knihy The Fault in Our Stars od Johna Greena. Český název je Hvězdy nám nepřály. A i když s překladem názvu moc spokojená nejsem (spíš vůbec), ty první strany překladu, co jsem zatím četla, vypadají dobře, takže i když pořád upřednostňuju originál, myslím, že se jim podařilo to přeložit vcelku dobře. Nedávno jsem tu knížku četla už podruhé a pořád ji mám stejně ráda, možná i víc. Takže pokud jste ji zatím nečetli, na co ještě čekáte?! :D By the way, článek, co jsem o knize kdysi psala, můžete najít tady.

Taky jsem dočetla první díl Heroes of Olympus - The Last Hero. Jen tak mimochodem, chápe někdo proč to přeložili jako Bohové Olympu? :D Samotný název The Last Hero je zase přeložen jako Proroctví, a i když chápu proč, přeložit to doslovně by bylo lepší. Jen mi v tom dělají zmatek :D Ale nestěžuju si, ještě by mohli měnit jména nebo tak něco. Ale abych se vůbec dostala k samotné knížce - moc se mi líbila. Je to volné pokračování Percyho Jacksona, ve kterém je sice hlavními hrdiny někdo jiný, ale setkáváme se i se známými postavami. A po tom konci potřebuju okamžitě další díl :D

Jinak mám příští týden konečně jarní prázdniny, takže mám nejmíň na první polovinu týdne přednastavené články, protože myslím, že bych to sama sobě už ani neodpustila, kdybych přestala psát ty každodenní články. Takže jo, mějte se :)

No nic, zatím pa (:
 
 

Reklama