OTHER STUFF

NAŠE KOČIČÍ RODINKA

25. února 2017 v 13:34 | Lenča
Tak jsem si řekla, že bych ráda napsala o našich kočkách. Už jen proto, že jsou to zlatíčka a celá rodina jsme si je zamilovali :)

Takže. Před třemi roky a pár měsíci přišla Julča. Po celkem dlouho době od chvíle, kdy se začalo uvažovat o kočce a my s bráškou vymýšleli jména (mohl to být Karel :D) a už to vypadalo, že to nakonec ani nevyjde, jsme si pořídili kočičku. Ze začátku se hodně bála, ale postupně si zvykala a pak, když už jsme ji měli nějakou dobu, od jedné chvíle začala být hrozně přítulná. No a tak jsme zjistili, že bude mít koťata. Nechali jsme si jedno a pojmenovali ho Péťa. Byl to náš mazlík, taková malá kulička. Ale hrozně rychle vyrostl. Teď je z něj dospělej kocour a pořád jenom někde běhá a domů se chodí jen nažrat a občas vyspat. Je to celkem tulák. A naše Julinka je sice většinou doma nebo v blízkosti domu, ale jen málokdy se nechá vůbec pohladit.

No a teď v říjnu se k nám zatoulalo koťátko. Malá kočičí holčička, která dostala jméno Líza. Nejspíš ji tam někdo nechal, protože není ani možné, že by k nám dokázala odněkud dojít, byl to úplný prcek, když se u nás objevila. Ze začátku nikdo nevěděl, co s ní a naši ji všem nabízeli, jestli jí nechtějí, ale teď už by se jí nevzdali :D Je to fakt mazlík. Je hrozně hravá, ale když má tu svou náladu, dokáže i pěkně škrábat.

A aby toho málo, chvíli po Líze se k nám nastěhoval ještě velikej černobílej kocour. Říkáme mu Felix, protože vypadá, jak kocour z toho kočičího žrádla. Tenhle kocour byl pro nás od začátku taková záhada a s bráchou jsme si dělali legraci, že je to tajný agent, který na nás s ostatníma kočkama chystá nějaké spiknutí. Vždycky totiž chodil po bytě a všechno hrozně zvědavě obhlížel. Ale nejspíš už ho to přestalo bavit, protože teď většinu času stráví chrněním v křesle. Je to hrozný vrčoun, když žere nebo občas i když je naštvaný, dokáže vrčet tak, že by se za to nestyděl ani pes. Mám ale radši Lízu, protože tenhle by vám pro jídlo byl schopnej snad i okousnout prst. Ale poslouchat ho, když žere, to je divadlo :D Je poznat, že mu chutná.

I tak musím říct, že mám stejně pořád radši psy a těším se, až si jednou nějakého pořídím. Kočky na vás totiž z vysoka kašlou, pokud si zrovna nechtějí hrát ony, a ani ve snu je nenapadne vás poslechnout :D Ale jsou neskutečně roztomilé:)

Líza

BEZ KAFE TO NENÍ ONO.

13. února 2017 v 11:21 | Lenča
Nevěděla jsem, o čem napsat článek a Nikča mi poradila kafe, tak jsem si řekla, vlastně proč ne. Je to téma, o kterém určitě budu mít, co napsat.

Já miluju kafe. Myslím, že mám pořád o něco radši čaj, ale záleží na náladě a bez kávy si svůj den neumím představit. Nepiju jí kvanta, dám si jednu, maximálně dvě za den, víc jen opravdu vyjímečně, ale vždycky se cítím líp, když si to svoje jedno kafe můžu dát. Začala jsem kávu pít tuším tak ve 14 a to (což vás možná překvapí) ze zdravotních důvodů. Mívala jsem hodně nízký tlak a neustále jsem měla problémy s motáním hlavy, tak mi bylo doporučeno buď začít brát nějaké léky nebo jednoduše začít pít kafe.

Určitě bych o sobě neřekla, že jsem nějaký gurmán, stačí mi klasická rozpustná káva. Lógrovou piju jedině z french pressu, kde se prostě toho lógru zbavíte. A taky si dávám hoodně mléka, klidně třetinu nebo někdy i polovinu hrnku. Jinak, když jdu na kafe někam do kavárny, tak si snad ani nedávám nic jiného než buď latté nebo latte macchiato, občas cappuccino. A jakou kávu máte rádi vy? :)


TRHÁNÍ OSMIČEK.

3. února 2017 v 15:28 | Lenča
Třetí stoličky, zuby moudrosti nebo jednoduše osmičky. Já už jsem si s nimi zažila své a protože to je celkem častý problém, napadlo mě, že o tom napíšu článek.

Už skoro před dvěma lety jsem měla dost velké problémy s oběma levýma osmičkama, střídaly se chvíle, kdy byly v pohodě, ale pak to zas naprosto nesnesitelně bolelo, a tak bylo nejlepším řešením nechat si je vytrhnout. U prvního zubu mi přišlo horší to samotné trhání, trvalo to celkem dlouho, ale zase po vytrhnutí se to zahojilo rychle a bolelo to jen fakt krátkou dobu.

Pokud s tím sami nemáte zkušenosti, tak vám musím říct, že samotné trhání opravdu nebolí. Dělá se to pod anestezií a nejvíc na tom bolí ta injekce, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Sice pak cítíte, co se vám děje v puse, chvilkama to dost tlačí, ale nebolí to. O něco horší je pár dní po trhání, ale spíš je to takové nepříjemné než vyloženě nějaká šílená bolest.

TAG JEDNO SLOVO.

25. srpna 2016 v 22:56 | Lenča
1. Tvoje vlasy?
Dlouhé.
2. Oblíbená věc?
Kniha.
3. Sen z minulé noci?
Žádný.
4. Oblíbené pití?
Čaj.
5. Vysněné auto?
Porsche.
6. Místnost, ve které se nacházíš?
Pokoj.
7. Tvůj strach?
Pavouci.
8. Co bys chtěla být za 10 let?
Úspěšná.
9. S kým jsi strávila včerejší večer?
Brouček.
10. Co nejsi?
Lhář.
11. Poslední, co jsi dělala?
Četla.

PROČ NEMÁM RÁDA LYŽOVÁNÍ.

22. ledna 2016 v 23:47 | Lenča
Nejde mi spát, a tak jsem zapnula počítač, že si ještě pustím něco krátkýho pustím. L je na horách a kdybych byla doma doma, tak by mi tak moc nechyběl, ale jelikož jsem v Brně doma, tak je to asi horší, a tak ležím v jeho tričku a s plyšovým medvědem v náručí a nejsem schopná usnout. A tak, abych to nespaní nějak využila, vám dneska napíšu, proč já nerada lyžuju.

Byli jsme samozřejmě se školou na lyžáku, několikrát, a ne že by to bylo zas tak hrozný. Ty lyžáky byly celkem fajn, ale pravda je, že ne moc díky tomu lyžování. Možná mi to trochu zkazil i přístup těch, co mě to lyžování učili, i když už si nepamatuju, že by to bylo nějak nepřežitelný, nevím. A tady je seznam, který jsem si dneska tak nějak vytvořila v hlavě:
  1. Všechno to oblečení: já třeba ráda bruslím a to se taky dělá v zimě, ale dá se tam jít v běžným oblečení, ale na lyže musíte mít lyžařskou bundu a zateplený kalhoty a helmu a rukavice a všechno tohle. Prostě mi to přijde hrozně nepohodlný. Já mám ráda, když můžu sport dělat v tričku a teplákách, ne takhle navlečená :D
  2. Je to nebezpečný. Možná kdybych to uměla úplně dobře, tak by mi to tak nebezpečný nepřišlo, ale prostě mi to přijde celem nebezpečný.
  3. Je zima. Mám sice ráda sníh, ale studený teploty už tak moc ne. Tohle taky souvisí s bodem číslo jedna.
  4. Musíš mít strašně těžký boty. Možná vám to přijde jako divnej důvod, ale já prostě nesnáším lyžáky. A tohle mám rozhodně spojený s dobou a vzpomínkama, kdy jsme jezdili na lyžáky. Prostě se musíte někam ke kopci táhnout s lyžema a ještě v těch x-kilových botách a je to... fuj. Nevím jak jinak popsat :D


A asi je to tak nějak kombinace toho všeho. A navíc je to drahý. Možná je chyba ve mě, ale kdyby se mě někdo zase ptal, proč že to nerada lyžuju, tak už jsem si aspoň ujasnila svoje důvody :D

Dobrou noc :)

NAKUPOVÁNÍ.

13. ledna 2016 v 16:12 | Lenča
Tenhle článek bude trošku jiný než ty obvyklé, protože v něm budu psát o tom, co jsem si v poslední době koupila. No a začneme knížkami. Dostala jsem k Vánocům dárkovou poukázku do Dobrovského, takže jsem se samozřejmě těšila, až si půjdu něco vybrat, no ale ukázalo se, že to bylo mnohem těžší než jsem si myslela, protože těch knížek prostě chci moc. Ale nakonec jsem si vybrala a můj výběr můžete vidět na tomhle obrázku:


Zleva to jsou takové ty omalovánky pro dospělé, tyto z názvem Kouzelné zahrady. Strašně se mi to líbilo, ale normálně bych si to asi nekoupila, tak když jsem měla možnost za tu poukázku, tak jsem neodolala. Potom nová knížka od úžasné spisovatelky Rainbow Rowell (autorka např. Fangirl a Eleanor&Park) Carry On, kterou jsem samozřejmě musela mít, protože tu spisovatelku zbožňuju a začala jsem to číst hned cestou domů z knihkupectví. Pak další kniha, po které jsem toužila a to Good Omens, kterou jsem chtěla číst hlavně proto, že oba spisovatelé, kteří se na ní podíleli (T. Pratchett a N. Gaiman) jsou strašně úžasní. No a v dolní řadě jsou to takové klasiky: Little Women, Emma od Jane Austen a Alenka:)

NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK.

3. ledna 2016 v 10:18 | Lenča
V tomhle článku se ještě malinko vrátím k Vánocům. Letos jsem měla dárky vymyšlený i nakoupené celkem v předstihu, už dva týdny před Vánocema bylo hotovo. Ale takový dárek, ze kterého jsem měla hroznou radost, byl ten pro L. Narazila jsem asi na pinterestu nebo na tumblr nebo na některé takové stránce na fotku podobného dárečku, kde nějaká slečna vyráběla sklenici s 365 lístečky, na které psala o společných vzpomínkách, texty písní, citáty a tak podobně, což mě inspirovalo k vyrobení tohohle:


Nemám jich tam ani zdaleka tolik, ale ty vzpomínky jsem tam nějaké přidávala i později a možná ještě i přidávat budu. Jinak, jak jste už pochopili z fotky, jsou tam věci, co mám na něm ráda a naše nejhezčí vzpomínky. No a pak nějaké bonbony ve vybraných barvách, aby to bylo víc barevné. Když jsem mu ten dárek ještě před Vánocema dala, tak byl nadšenej, hrozně se mu to líbilo (což by taky mělo! :D) Neutratila jsem za to, až na ty bonbony, ani korunu a přesto je to ten nejkrásnější dárek, co jsem letos darovala. Tak kdyby se chtěl někdo inspirovat, klidně můžete :)

CÍLE 2016

2. ledna 2016 v 10:11 | Lenča
Asi bych takový článek nepsala, ale když je to téma týdne, tak jsem si řekla, že proč ne.

Budu dál pravidelně cvičit.
Tohle vím, že jsem schopná splnit, protože mě to cvičení baví a dává mi to hrozně dobrý pocit. Hodiny jen sedět na přednáškách je hned lépe zvládnutelné.

Budu se snažit víc číst.
Tak jo, tohle bude dost těžké. Já čtení miluju, ale fakt na to je hrozně málo času. Teď bude za chvíli po zkouškách a času dost, takže to číst určitě budu. Ale budu se snažit i pak dál a uvidíme.

A teď pozor...
Budu víc psát na blog. Alespoň dvakrát týdně.
Koukala jsem se na archiv blogu z doby, kdy jsem psala články denně, což mi připomnělo, jak moc mě to bavilo. Každý den to nejspíš stíhat nebudu, ale dám si za cíl aspoň dva články týdně a myslím si, že to půjde :)

A celkově budu víc psát.
Dostala jsem k Vánocům nový batoh, ve kterém můžu do školy nosit notebook, což chci hlavně proto, abych na něm mohla být mezi přednáškami, protože mám často dost dlouhá volna. Ve kterých chci psát. Chtěla jsem to už letos, ale bez notebooku na počítačích v knihovně to prostě nejde. Takže budu psát, prostě jo.

Budu se učit němčinu.
Dostala jsem jednu skvělou učebnici k Vánocům a tak jen čekám, než zdárně dokončím ty své zkoušky a pak se na to vrhnu, protože už se těším. Tak jsem zvědavá, kolik toho za ten rok zvládnu.

To je z předsevzetí jako takových vše. Letos mě čeká mimojiné hledání téma bakalářky a taky nejspíš nějaké to její plánování, protože s trochou štěstí budu už příští rok končit. Páni, s tím jak začal rok 2016 si vlastně můžu říct, že příští rok už asi budu bakalář. Taky budu letos cestovat. Léto v Anglii a pak chci do Irska. A uvidíme, co dál :)

Vám všem přeju krásný rok 2016, udělejte ho tím nejlepším:)

ROK 2015.

31. prosince 2015 v 9:35 | Lenča
1. Jedna věc, kterou si pamatuješ z každého měsíce tohoto roku?
LEDEN - slavení mamčiných kulatých narozenin
ÚNOR - smích i pláč
BŘEZEN - nadšení ze školy
DUBEN - společné stěhování s L
KVĚTEN - proč se něco takovýho musí dít zrovna mě?
ČERVEN - úžasné brňenské ohňostroje
ČERVENEC - poprvé jsem letěla :) a taky Zlaté dny!
SRPEN - byla za náma Vendulka! (:
ZÁŘÍ - šílený stěhování, slavení prvního společného roku
ŘÍJEN - padesátka :D
LISTOPAD - spouusta práce
PROSINEC - nejkrásnější Vánoce

2. Čeho nejlepšího si letos dosáhla?
Zvládla jsem nejhorší dny ve svým životě, myslím, že to se dá dost považovat za úspěch. Začala jsem pravidelně cvičit, chodím nejmíň dvakrát týdně a jsem z toho nadšená:)

3. Jaká je tvoje oblíbená vzpomínka z tohohle roku?
Když tu byla Vendulka. Když jsme byli s L na výletě v Jeseníkách. Tátová svatba, zvlášť proto, že jim to neskutečně moc přeju. Když jsme se s L zvládli sestěhovat a nezabili jsme přitom jeden druhýho :D Všechno to hraní s Matýskem. Hokejový souboj univerzit. Těch vzpomínek je prostě hrozně moc :)

4. Jaká nejlepší věc se ti letos stala?
Pěstuju si takovou úžasnou schopnost vidět něco dobrýho v každým dnu. Nejlepší věc... bylo by jich strašně moc. Ta jedna, kterou uvedu je to, jak jsem v těch nejtěžších chvílích nejen tohoto roku, ale celého svého života, mohla poznat, že mám úžasné kamarády a rodinu, kteří mě vždycky podrží a nenechají spadnout:)

5. Novinka, která ti v paměti uvízne jako nejdůležitější z tohohle roku?
Určitě to, když jsem se dozvěděla, že se můj tatínek bude ženit :)

6. Nový známý nebo kamarád?
Seznámila jsem se letos se spoustu dalších spolužáků, které jsem před rokem ještě neznala :)

7. Báječný film, který si viděl/a?
Insterstellar. Kód Enigmy. Ex Machina. Zmizelá. A další :)

8. Nová zkušenost, kterou jsi nikdy předtím neměla?
Letěla jsem, s L. :)

9. Naplnil rok 2015 tvoje očekávání?
Ano.

10. V co doufáš do roku 2016?
Doufám, že se mi podaří podívat se do těch míst, kam chci/plánuju jet.

TED TALKS

5. listopadu 2015 v 14:17 | Lenča
Četla jsem si nějaký chytrý článek (nejspíš na lifehackeru, tam se vždycky zaseknu na půl hodiny) a byly tam různé tipy, co dělat, abyste byli - tuším - chytřejší nebo něco v tom smyslu a jeden z nich byl využít dojíždění do práce/školy k poslouchání TED talks. A tak jsem je začala každé ráno v trolejbusu poslouchat a je to úžasný.


Možná TED talks znáte, možná jste ten název aspoň slyšeli a pokud ne, tak to vůbec nevadí. Jsou to přednášky různých osobností na všelijaká témata. Už dřív jsem se dívala/poslouchala pár z těchto přednášek, ale až teď jsem s tím začala tak nějak víc. Super je, že existuje i aplikace do mobilu (název prostě TED), kde si můžete ty talky stáhnout v době, kdy jste na wifi a pak je poslouchat offline.

Jeden z nejlepších, které jsem v posledních dnech poslouchala byl tenhle. Byla tam hned ze začátku takhle věta, u které se mi, když jsem ji při poslechu tohohle talku slyšela, chtělo brečet.

So we grew up believing no one would ever fall in love with us, that we'd be lonely forever, that we'd never meet someone to make us feel like the sun was something they built for us in their toolshed.

Důvod proč se mi chtělo brečet - protože bych vážně tenhle talk bývala potřebovala slyšet, když mi bylo 11. Kdybych měla možnost říct svému o deset let mladšímu já jedinou větu, bylo by to, že život je lepší než základní škola. Asi tak milionkrát. Ale zpátky k TED talks.

Další hodně inspirativní byl tento od Andrewa Solomana. Když jsem psala předchozí úsek článku, tak jsem snad půl hodiny hledala, který z těchto dvou talků mám na mysli, protože ač nebyly úplně podobné, byly podobně úžasné.

Mohla bych uvést ještě další příklady, ale myslím si, že bude lepší, když článek ukončím tady a vy si sami vyberete z talků takové téma, které vás zajímá a o kterém byste chtěli slyšet :)

update (asi 5 minut po dopsání článku): Samozřejmě můj nejoblíbenější nejen TED talk, ale taky nejoblíbenější řeč ze všech a to je tahle od Steva Jobse. Poslechněte si ji.

ALIGATOR S4700 DUO - RECENZE

9. října 2015 v 20:18 | Lenča
Už nějakou dobu se chystám napsat článek o svém miláčkovi mobilu a tak jsem se k tomu dneska konečně dostala. Mám aligátor už nějak od poloviny dubna, kdy jsem si koupila z alzy použitý za hodně dobrou cenu, v černé barvě. Ten se mi ale bohužel rozbil, a tak jsem ho reklamovala, ale protože jsem s ním byla hodně spokojená, tak jsem si z vrácených peněz pak koupila stejný mobil a tentokrát v bílé barvě.

Sice to není nejdůležitější, ale dost se mi líbí jeho design. Ten černý byl teda ještě hezčí, ale i bílý má hrozně pěkně udělanou tu zadní stranu s mozaikovými čtverečky. Na svou velikost je taky docela lehký.

Jedna z věcí, co mě na mobilu moc zaujala už mezi prvními je naprosto úžasný přední foťák. Zadní foták je samozřejmě se s vými 8 MB taky skvělý, ale ten přední (s 5 MB) tak dobrý jako je tady většinou nebývá.

Po mém minulém mobilu taky hodně oceňuju velký displej - 4.7 palců. Je to dvousimkartový mobil, což se mi taky dost hodí. A zároveň ani není drahý, když budete dobře hledat, dá se sehnat v ceně kolem 3 000. Jedna taková drobná nevýhoda je, že nemá stavovou diodu, na což jsem si hlavně chvíli zvykala u nabíjení, protože pokud ho nerozsvítí, tak se nedozvím, jestli se nabíjí nebo je nabitý nebo tak. Ale jak říkám, to je drobnost. Celkově za sebe určitě vřele doporučuju :)


MOJE OBLÍBENÁ MÍSTA V BRNĚ

1. března 2015 v 0:35 | Lenča
LUŽÁNKY
Nejkrásnější park. Teď v zimě tam sice moc nechodím, ale na jaře a v létě je tam nádherně. Loni jsem tam trávila tak každé druhé odpoledne. Potkáte tam několik veverek a taky jsme tam viděli ježka. Ten nejhezčí park.


VAŇKOVKA
Někdy je to tam sice až moc přelidněná, ale hrozně ráda tam chodím. Nakupovat nebo sedět a povídat si s Nikolkou :D Na Vánoce to tam bylo kouzelné, vánoční trhy u Vaňkovky byly moje nejolíbenější, protože byly ty jedině, kde nebylo přeplněno jako všude jinde. A prodával tam Jon Snow! A teď poslední asi měsíc je to tam hrozně krásné, protože tam jsou ty květiny a úžasná sedátka a hrozně se mi to líbí.

OKOLÍ SVRATKY
Strašně ráda tam chodím na brusle. Nebo na procházky. Hlavně, když svítí sluníčko.

SVOBOĎÁK
Potřebuje vysvětlení? Já nevím, mám ho ráda už jen proto, že je to místo, kde se vždycky něco děje. Kde potkáte ty nejdivnější lidi (a ano, patří mezi ně i ten můj blázínek, s nímž náš vztah začal právě tam, větou "slečno, máte pěkné šaty"). Kde občas projdete z jedné strany na druhou bez zastavení a jindy to trvá třeba patnáct minut procpat se těmi davy lidí.


FSS
Skutečnost, že je na tomhle seznamu moje úžasná a nádherná Filozofická fakulta, je samozřejmostí. A kromě ní musím zmínit taky Fakultu sociálních studií a to hlavně její atrium, kde několik dní v týdnu doučuju a jindy jen tak posedávám a čtu si, piju kafe nebo se učím. Je to tam takové útulné, příznivé studiu.

PROTOŽE JSEM DLOUHO NA NIC NEODPOVÍDALA.

20. února 2015 v 13:21 | Lenča
1. V jakém konkrétním obchodě nejradši nakupuješ?
Asi by měl být jen jeden... New Yorker, Ikea, Luxor (a dalších milion knihkupectví), Tiger.

2. Považuješ se spíš za introverta nebo extroverta?
Určitě za introverta. Ale záleží jak kdy a taky na tom, s kým jsem, není to vždycky tak jednoznačné.

3. Jaký je tvůj nejoblíbenější seriál?
Gilmorova děvčata. Miluju je. Sledovala jsem je už jako dítě a pak v pubertě a teď a pořád. A všechny ty díly jsem viděla tolikrát a znám je nazpaměť a stejně mě to pořád baví a pravidelně potřebuju svůj přísun Gilmorových děvčat. A i když mám ty díly všechny na počítači nebo na cédéčkách, vždycky se musím koukat, i když jsou zrovna v televizi.

4. Jakou barvu máš nejradši a proč?
Zelenou, odjakživa. Protože mám ráda přírodu. Zelená je taková veselá, uklidňující, plná optimismu a energie. Jo, miluju zelenou :)

5. Co tě nejvíc baví na blogování?
Hlavně ta možnost se tímhle způsobem vypsat. Dneska už to tak bohužel moc nemám, hlavně proto, že mám míň času a stěží stíhám psát, natož navštěvovat cizí blogy, ale dřív mě na tom hodně bavila taky ta komunikace s ostatními blogery, vždycky jsem měla několik takových, ke kterým jsem se ráda vracela a oni ke mně.

6. Jakou písničku naprosto nesnášíš?
Blurred Lines.

7. Máš nějaký divný zvyk?
Divný zvyk, hmm... záleží, co kdo považuje za divné. Ohýbání rohů u knížek, ne často, ale minimálně občas jo. Sledování čehokoliv, pokud jím sama.

8. Jakou hmotnou věc bys právě teď nejvíc chtěl/a?
Borůvky! Mám na ně chuť už tak měsíc :D A nějakou novou knížku, i když nevím přesně jakou. (A zákala jsem si, jakoukoliv kupovat, dokud nepřečtu ty, co číst mám nebo jsem si číst slíbila.)

9. Jakou barvu má tvůj pokoj?
Žlutou :)

10. Čeho chceš v životě nejvíc dosáhnout?
Něčeho. Hodně neurčité, no já vím. Ještě přesně nevím, čeho chci dosáhnout, jen vím, že něčeho. Asi se mi nakonec přecejen líbí myšlenka, že bych mohla být učitelka. Překládání by mě taky bavilo, ale nemyslím si, že je to něco, co by mě nějak naplňovalo. A jinak sen by byl asi práce v nějakém nakladatelství. A samozřejmě takový ten věčný sen, vydat knihu. Někdy.

11. Nejoblíbenější plemeno psa?
Husky :) A pak aljašký malamut a bernský salašnický.

12. Co bys nikdy neudělal/a?
Nikdy bych nedala do pusy cigaretu. Jo a nikdy bych nezabila pavouka.

TENHLE ROK.

29. prosince 2014 v 23:40 | Lenča
1. Jedna věc, kterou si pamatuješ z každého měsíce tohoto roku?
LEDEN - Brno, láska na první pohled
ÚNOR - maturiťák, ten nejlepší :)
BŘEZEN - spousta zmatku
DUBEN - nekonečné hodiny učení
KVĚTEN - a konečně to mám za sebou!!
ČERVEN - báječnej, odpočinek
ČERVENEC - všechno tak nové
SRPEN - spaní v parku s Nikolkou!
ZÁŘÍ - začátky na vysoké
ŘÍJEN - začala jsem být zamilovaná:)
LISTOPAD - poprvé jsem ochutnala Turbomošt :D
PROSINEC - byl krásnej, užila jsem si ho

2. Čeho nejlepšího si letos dosáhla?
Dostala jsem se na vysokou, na kterou jsem chtěla. Seznámila jsem se s tolika novýma úžasnýma lidma a začala se snažit být tak nějak víc společenská.

3. Jaká je tvoje oblíbená vzpomínka z tohohle roku?
Těch je strašně moc:) Maturiťák. Ta chvíle, když jsem odmaturovala. Všechny ty výlety do Prahy a do Brna. Call centrum. Víkend ve Zlatých Horách. Tři dny nonstop s Nikolkou v srpnu. Prvákoviny. Seznamovací schůzka se spolužákama. Naše první rande. A naše druhé rande. A abych to zkrátila, tak každá chvíle s ním. Přespávání u Nikči. Týdenní návštěva Filípka. Sraz se spolužákama po půl roce. A doufám, že jsem na nic moc podstatnýho nezapomněla...

4. Jaká nejlepší věc se ti letos stala?
Přestěhovala jsem se do Brna! No a taky to, že jsem se zamilovala do kluka, kterej mě má fakt rád a se kterým jsem nejradši na světě.


5. Novinka, která ti v paměti uvízne jako nejdůležitější z tohohle roku?
Že se tetě narodila holčička... naše krásná Kačenka:)
Nebo mě ještě teď tak napadlo, "jooo, tady všechny vlaky stojí, to nepojede ještě dalších několik hodin, nevidím to optimisticky" :D

6. Nový známý nebo kamarád?
Nové město, nová škola, tolik nových známých a kamarádů :)

7. Báječný film, který si viděl/a?
Počátek. Frozen. Hvězdy nám nepřály. Intouchables! Je jich moc moc.

8. Nová zkušenost, kterou jsi nikdy předtím neměla?
Ne, že by jich bylo málo. Tak třeba to, že bydlím bez rodiny, daleko předaleko... A užívám si to :D

9. Naplnil rok 2014 tvoje očekávání?
Na nejméně 100%.

10. V co doufáš do roku 2015?
Jen v to, aby byl aspoň z třetiny tak dobrý jako rok 2014.

Moc jsem toho letos nepřečetla, jen 33 knížek a to jsem už pár let pod padesát ročně nešla. Naproti tomu filmů jsem viděla celkem dost. A spoustu dost dobrých filmů. Seznam všeho, co jsem za rok 2014 viděla je přehledně s hodnocením v tomhle článku.

9 NÁHODNÝCH OTÁZEK.

31. srpna 2014 v 12:12 | Lenča
Co mám ráda na lidech
Vážím si upřímnosti. Přestože někdy není snadné se s ní vyrovnat, upřímnost je vždycky tím nejlepším. Jak se říká, upřímnost nadevše. Potom optimismus a úsměv. A smysl pro humor, protože já, i když se pořád směju, se sama za úplně moc vtipného člověka nepovažuju, když vyprodukuju nějaký vtip, tak to je častěji náhoda než záměr.

Jaký je dle mého názoru můj nejlepší rys
Modréé oči. Mám ráda svoje oči. (Po mamince.) A taky svůj úsměv.

Jak vypadá místo, kde žiju
Jak kdy. Většinou mám ráda uklizeno a pak je den, kdy prostě všechno házím na zem a kolem sebe tak dlouho, dokud už se to nedá vydržet.

Jaká je moje první vzpomínka
Nejsem si jistá. Rozhodně si pamatuju povodně z roku 1997 a to mi byly tři, takže je dost možné, že je právě tohle ta první vzpomínka. Vzpomínám si na všechnu tu vodu. Všude a všude samá voda.

Můj nejlepší kamarád/kamarádka, když jsem vyrůstala
Monča. Bydlely jsme ve stejné ulici, chodily spolu do školky a pak dva roky i do školy, navštěvovaly se, chodily ven a prostě trávily hrozně moc času spolu. I po tom, co jsem se odstěhovala a odešla na jinou školu, jsme se pak ještě nějakou dobu docela vídaly. A pak Domča, můj o dva roky mladší bratránek, se kterým jsem si pořád hrála a dlouho jsme vyrůstali spíše jako sourozenci.

V kolika letech jsem šla na první rande
V patnácti. Bylo to relativně pozdě, možná. A přijde mi to už tak dávno.

Na jaká místa ráda chodím s kamarády
Záleží, jak s kým. Ale knihkupectví jsou univerzální. Jinak park, kino, kavárna... důležitější je vždycky spíš ta dobrá společnost než samotné místo.

Nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděla
Můj bráška, když jsem ho poprvé viděla druhý den po tom, co se narodil. Vodopády v Chorvatsku, na Plitvických jezerech a pak Krka. A Jeseníky. Mohl by to být dlouhý seznam, svět je plný krásných věcí.

Kdybych potkala zlatou rybku, co bych si přála
Nejtěžší otázka na konec. Někdy jsem skromná, ale většinou jsem spíš moc náročná, takže není snadné odpovědět. Řekla bych, že "být šťastná", ale pak si říkám, že to, jestli budu šťastná nebo ne, ovlivním hlavně já sama. Přála bych si štěstí a zdraví, pro ty, které mám ráda. Kdybych uvažovala nad tím, co chci zrovna teď... přála bych si se zamilovat. Do "toho pravého", nebo aspoň trochu "pravého". I když ta pitomá láska zase způsobuje jen problémy. Možná bych si měla jen přát nějaký ten milion a bylo by to vyřešené.

JULINKA A PÉŤA.

22. srpna 2014 v 14:05 | Lenča
Miluju kočky. I přesto, že psy mám prostě radši. Ale zatímco pejsků jsem se dlouho kvůli jednomu traumatizujícímu zážitku z dětství příšerně bála, kočky mám ráda snad odjakživa. A ani to, že mám teď dvě doma, mi nezabrání, abych se pokaždé, když někde na ulici jen zahlédnu kočku, rozběhla za ní. Na kočkách je úžasný to, jak jsou své. Pes je zvíře věrné a pokud ho naučíte, bude poslouchat. Ale kočka si nikdy nepřestane dělat to, co chce. Můžete na ni volat, jak jen chcete, a ji to třeba vůbec nezajímá.

Koncem loňského roku (po tom, co jsme ji já i Matýsek už nějakou chvíli moc chtěli) nám do rodiny přibyla kočka. Dlouho jsme přemýšleli, jak ji pojmenujeme. Mohl to být Karel - a nejspíš by i byl, kdybychom dostali kocourka. Vlastně už si nejsem jistá, kdo to byl, jestli já nebo bráška, ale jakmile jeden z nás vyslovil jméno Julie, bylo rozhodnuto. A od té doby máme doma Julinku. Ze začátku byl zázrak, když se vůbec ukázala, šíleně se bála. Ale pak si zvykla a myslím, že se u nás má dobře.
Dokonce jí už ani nevadí pózovat na fotky. Kočičí elegance ;)

Na jaře jsme zjistily, že to naše nedávno ještě malé kotě, bude mít samo koťata. V tu dobu byla hrozně přítulná, nechala se nosit a přímo vyžadovala společnost a aby ji někdo hladil. Koťátka se narodila začátkem května a zůstalo nám jedno. Podle Matyho plyšového kocoura jsme ho nakonec pojmenovali Péťa. Bylo to tak roztomilý malinký koťátko. Vidět, jak rostlo a vlastně pořád roste, je strašně pěkný. Když bylo menší, mělo úžasně modré oči, ale teď už má úplně stejné jako jeho máma. Až ještě trochu povyroste, budou téměř k nerozeznání. Péťa se dost bojí a utíká, ale taky si strašně rád hraje. Vyskočí třeba půl metru vysoko, když mu to stojí za to.

Narozdíl od své mámy foťák zrovna rád nemá. Tak aspoň jedna fotka :)

TAG LIEBSTER AWARD

12. srpna 2014 v 22:00 | Lenča
Na tento tag mě nominovala Eileen Smith, za což jí ještě jednou děkuju. Tagů není nikdy dost, baví mě je vyplňovat :)

11 faktů o mně:
1. Začala jsem se učit holandsky.
2. Poslední dobou piju tak z 90% pořád vodu.
3. Moje nejoblíbenější barva laku na nehty je červená a pak tmavě modrá.
4. Mám zlozvyk soudit knihy podle obalu.
5. Pokud budu mít někdy syna, bude se jmenovat Petr.
6. Líbí se mi chodit ven, když mírně poprchává.
7. I když mi víno chutná víc, dám přednost pivu :D
8. Z postav přátel jsem něco mezi Rossem, Phoebe a Monicou, i když mám občas sklony i k Rachel.
9. Dva filmy, na které se v poslední době nejčastěji dívám, jsou Lol a Kamarád taky rád.
10. Poslední dobou moc používám "slovo" "ňůů" :D
11. Myslím, že moje nejoblíbenější jídlo je špenát :) A pak palačinky.

DIVNÝ TAG.

9. srpna 2014 v 14:01 | Lenča
1. Jakou přezdívkou ti říká jen tvoje rodina?
Přezdívkou asi žádnou, ale hodně lidí z rodiny mi říká "Léňo", což snad vůbec nikdo než oni nepoužívá.

2. Jaký máš divný zvyk?
Spím v ponožkách :D Protože mi je pořád zima na nohy.
A strašně nerada sedím s nohama na zemi, ani třeba u jídla u stolu :D
A taky miluju chodit bosky :) (Ne, nevím, proč se všechny moje divné zvyky týkají nohou.)


3. Máš nějaké zvláštní fobie?
Tak největší fobie jsou pavouci, což zvláštní není.
Pak nevím, jestli bych řekla přímo fobie, ale vážně nemám ráda výtahy a nemám dobrej pocit, když nima musím jezdit.

4. Jakou písničku miluješ tajně poslouchat, když jsi sama?
Nevím, jestli nějak tajně, ale Kiss Me.
Možná nějaký český písničky, Ewu Farnou, i když to spíš, že jsem ji teď viděla, jinak málokdy.
Třeba čím se většinou nechlubím, tak jsou Popelky od Jakuba Smolíka :)
A takovou tu písničku z Vyprávěj! :D

VEGETARIÁNSTVÍ.

4. srpna 2014 v 14:09 | Lenča
Říkala jsem si, že až se odstěhuju z domu a půjdu na vysokou, tak budu schopná to zvládnout. Přestanu jíst maso. Ve čtvrtek jsem se dívala na už zmíněný film Earthlings, česky Pozemšťané. A dívala jsem se na něj z toho důvodu, že jsem o něm slyšela ve videu od Candice, kde říkala, že tenhle film našla, když hledala filmy, které z tebe udělají vegetariána. A že pro ni to byl takový ten "poslední krok".

A po tom filmu už mě maso neláká. A bude těžký to vysvětlovat. Je to moje vlastní osobní rozhodnutí, takže do toho vlastně nikomu nic není. Navíc se většinu času krmím sama, takže tohle nebude problém.

Můj důvod je ten, který společnost většinou považuje naivní a hipísácký a kdovíco ještě. Ale popravdě je mi jedno, co si o tom myslí společnost. Pro mě je to větší důvod než, že maso je nezdravý nebo jemu podobné. Prostě nechci, aby se kvůli mě zabíjela zvířata. Nesnesu to. Nejedla bych s klidným srdcem králíka, už jen proto, že je to králík. A v čem je kuře nebo prase jiné? Jasně, mohla bych si dál hrát na to, že to je prostě maso a odkud přišlo by mi mohlo být úplně jedno. Ale to bych lhala sama sobě. A to mi nepřijde správné.

14 VĚCÍ, CO JSTE NEVĚDĚLI O IKEA

20. července 2014 v 22:20 | Lenča
Přeloženo z Thought Catalogu :)

1. Zakladatel IKEA Ingvar Kamprad je jedním z nejbohatších jedinců na Zemi. Je čtvrtým nejbohatším člověkem na světě s majetkem v ceně odhadem 51.7 miliard dolarů (v přepočtu něco přes tisíc miliard korun - tisíc miliard? bilion).

2. Je také dyslektik, což je důvod, proč je nábytek pojmenován a ne očíslován.

3. Kamprad se podílel na švédském nacistickém hnutí. Nazval to největší chybou svého života a věnoval bilion liber na charitu.

4. IKEA byla obviněna z kulturního imperialismu za to, že pojmenovávala levné rohožky po městech v Dánsku a dražší zboží po švédských městech.

5. IKEA údajně uvedla první televizní reklamu, ve které se objevoval homosexuální pár.

MOJE NEJCENNĚJŠÍ HMOTNÉ VĚCI

18. července 2014 v 21:27 | Lenča
1. Zlatý řetízek s L
Mám ho víc než polovinu svého života, dostala jsem ho ke svým devátým narozeninám. Nosím ho pořád - je to jediná věc, kterou mám u sebe úplně vždycky.


2. Moje "deníčky"
Všechny takové ty sešity, kam jsem si celé roky psala. Některé jsou deníky, jiné zase plné povídek a příběhů a pohádek, básniček.

3. Notebook a mobil
Jednoduše proto, že jsem závislá. Nejde ani tak moc o ten notebook (a mobil) samotný, ale hlavně o snadný přístup na internet a podobně.

4. Hodinky
Sice je mám teprve pár týdnů, ale už teď jsou něčím, co nezbytně potřebuju mít u sebe. Byl to dárek od babičky za maturitu. A zbožňuju je.


Jak už jsem psala, tenhle týden mi ukradli kolo. A i když mě to vážně naštvalo, protože na kole jezdím strašně moc ráda, celou dobu jsem měla v hlavě, že se dějou i horší věci. Pár dní před tím u nás nějaký motorkář srazil cyklistu, který na místě zemřel, a pak jsem zjistila, že ten cyklista byl jeden náš příbuzný. Ani jsem ho moc neznala, ale i tak je to hrozné. Takže ano, dějou se mnohem horší věci než ukradnuté kolo.

A právě proto jsem přemýšlela, o tom jak důležité jsou pro mě hmotné věci. Dobré je, že ty nejdůležitější jsou jen tyhle. Ano, mám víc drobností, které by mi bylo líto ztratit, ale v klidu by se bez nich dalo žít.

25 VĚCÍ, CO UDĚLAT NEŽ MI BUDE 25

26. června 2014 v 21:37 | Lenča

Protože zkoušet nové věci je vždycky fajn. Přeškrnuto znamená splněno :) Nejsou to všechno moje nápady, spíše sesbírané z různých podobných článků a přeložené do češtiny.

RANDOM TAG.

25. května 2014 v 18:00 | Lenča
Už jsem zase dlouho nedělala žádný tag, tak jsem si dva našla a vyplnila. První polovina je z blogu Ysis a druhá od Zoelly. Překládala jsem já a některé otázky jsem si lehce poupravila.

1. Jsi po někom pojmenovaná? - Spíš ne, možná částečně.
2. Kdy jsi naposledy brečela? - Ve středu :D Rekord :D
3. Máš děti? - Ne.
4. Kdybys byla někým jiným, kamarádila by ses se sebou? - Myslím, že jo.
5. Používáš hodně sarkasmus? - Ale tak, občas. Mohlo by to být horší.
6. Zkusíš někdy bungee-jumping? - Jo, rozhodně. To je jedna z věcí na mém seznamu věcí, co chci v životě udělat.
7. Jaké jsou tvoje oblíbené cereálie? - Medovéé.
8. Čeho si na lidech všimneš jako prvního? - Asi vlasů.
9. Jaké máš oči? - Modré.
10. Strašidelné filmy nebo šťastné konce? - Spíš šťastné konce, ale záleží na náladě.
11. Oblíbené vůně? - Jarní déšť, čerstvě posekaná tráva, knihy a dřevo.
12. Léto nebo zima? - Jaro.
13. Počítač nebo televize? - Počítač!
14. Kde nejdál od domova jsi byla? - Nejspíš Anglie.
15. Máš nějaké zvláštní talenty? - Jazyky. A trpělivost :D
16. Kde jsi se narodila? - V porodnici :)
17. Jaké jsou tvé zájmy? - Čtení, cestování psaní, blog a občas kreslení/malování
18. Máš nějaké domácí mazlíčky? - Jo jo, dva kočičí mazlíky :D Julču a jednoho zatím nepojmenovaného kocourka.
19. Oblíbený film? - Forrest Gump, Amélie z Montmartru aaa Past na rodiče :)
20. Máš sourozence? - Áno, brášku.
21. Co chceš být, až vyrosteš? - Sama sebou. (Nezní to moc sebestředně?) A pokud možno, spisovatelkou :)

JAK PŘEŽÍT SVAŤÁK.

10. května 2014 v 20:08 | Lenča
Učební plán
Kterého se budete držet i ve chvílích, kdy se vám vážně nebude chtít. Když budete mít rozvržené, kolik otázek se naučit za den, dodá vám to klid a budete se méně stresovat. Nemusíte si přesně říct, kterou otázku se budete učit který den; hlavní je stanovit si, kolik otázek zvládnout denně, abyste všechno stíhali.

Odpočinek
Zrovna tak jako studijní píle je důležité dovolit sám sobě se chvílemi odreagovat. Přestávky. Dostatečný spánek. Občasná procházka na čerstvém vzduchu může taky pomoct k provětrání mozkových buněk. Pohyb, projížďka na kole. A pak se zase vrátit k maturitním otázkám.

Jíst a pít
Protože s plným žaludkem se lépe pamatuje, to je vědecky dokázáno. Osobně bych se hodně divila, kdybych si po maturitě zachovala svou "předsvaťákovou" váhu :D Ale co, nic není lepší prevencí stresu než čokoláda. A pitný režim je snad ještě důležitější. Ale nepřeháněla bych to s kafem, to může mít v důsledku spíš negativní účinky.

Učit se pro vás nejlepším způsobem
Někdo potřebuje k učení klid, jiný mírný ruch. Někomu to lépe jde ráno, dalšímu zase večer nebo odpoledne. Důležité je najít si to, co vyhovuje právě vám. Stejně tak s metodami učení. Učit se klidně kratší dobu, ale efektivně.

Hlavně klid
Snažte se moc nestresovat. Pokud jste celé čtyři roky střední školy nic nedělali, za svaťák to nedoženete tak, abyste se naučili na samé jedničky. Ale na zvládnutí maturity je možné se naučit i za ten týden. Hlavní je umět z každé otázky něco.

Hodně štěstí ;)

PROČ OKOUPAT NENÍ SLOVO.

10. března 2014 v 17:17 | Lenča
Dnes se budeme bavit o velmi důležité lingvistické otázce, a to, zda "okoupat" lze považovat za slovo.

Ve vidu nedokonavém je tvarem tohoto slovesa samozřejmě pouze "koupat", problém nastává při tvorbě vidu dokonavého. Ten lze snadno vytvořit přidáním předpony vy-, tedy "vykoupat". Objevuje se ale také tvar s předponou o-, tedy "okoupat", který je rozšířen hlavně na východní Moravě (ano, je nutné dodat východní, protože jako Moravačka zásadně odmítám, že by se tento výraz používal po celé Moravě).

Zkusme se podívat na tento problém z pohledu jiného slovesa. Ekvivalentní ke "sprchovat" je "osprchovat", stejně jako se s touto předponou používá například "omýt", "oholit", "osušit"; což jsou ale slovesa vyjadřující úplně jiný druh děje, čímž se dostáváme k tomu, že stejně tak předpona o- vyjadřuje jiný druh děje než jaký je vyjádřen slovem "vykoupat". "Omýt" vyjadřuje děj, při kterém se povrch určité věci mytím lehce vyčistí. Což logicky neodpovídá procesu koupání.

Prostě, abych to konečně ukončila, okoupat není slovo! Je to nějaká divná naplavenina slova, která by se neměla používat, protože ohrožuje zdraví obyvatel ještě víc než pražské "viď" :D
 
 

Reklama